MfD: Vitamin C je novou nadějí onkologie – vše o zdraví

Avitaminóza, tedy absolutní nedostatek vitaminu C se nazývá skorbut nebo – li, kurděje. V dnešní době se již nevyskytuje, ale v minulosti jim trpěli hlavně námořníci a lidé ve velmi chudých oblastech. Projevuje se zvýšenou krvácivostí dásní, pod kůži, do svalů, nehtových lůžek, sníženou imunitou a poruchou krvetvorby. Po chemické stránce je vitamin C kyselina L-askorbová.

Vitamin C pro dospělé

Zdravý dospělý člověk by měl dle doporučení vyhláškou přijmout kolem 80 mg vitaminu C denně. Zvýšený příjem potřebují osoby, které kouří, jsou nemocní nebo ve stádiu rekonvalescence, těhotné a kojící, sportovci, starší osoby a osoby se zvýšenou fyzickou a psychickou zátěží.

K čemu je vitamín C dobrý?

• Přispívá k udržení normální funkce imunitního systému během intenzivního fyzického výkonu a po něm,
• přispívá k normální tvorbě kolagenu pro normální funkci krevních cév, kostí, chrupavek, dásní, kůže a zubů,
• přispívá k normálnímu energetickému metabolismu,
• přispívá k normální činnosti nervové soustavy,
• přispívá k normální psychické činnosti,
• přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem,
• přispívá ke snížení míry únavy a vyčerpání.

Je tedy součástí multivitamínů, přípravků na imunitu, doplňků stravy na podporu kloubů a v léku Ascorutin při zvýšené lomivosti a propustnosti krevních vlásečnic.

Vitamin C přijímáme běžně v potravě. většina z nás však ve stravě nepokryje doporučenou denní dávku a proto je vhodné sáhnout po suplementaci. Nedostatek vitaminu C nám doplní doplňky stravy s vitaminem C. Do těla se vstřebává v tenkém střevě pomocí transporterů.

To, kolik vitaminu C jsme schopní pobrat, závisí od jejich kapacity, dalších složek potravy a zdravotního stavu. Běžně se toto číslo pohybuje do 100 mg. Zbytek tělo vyloučí bez využití pomocí moči.

Pokud tedy záměrně chceme mít vyšší hladiny vitaminu C v těle, doporučujeme sáhnout po tabletách s postupným uvolňováním, lipozomální úpravou anebo si vitamin C rozdělit do několika denních dávek.

Vitamin C pro děti

Je nezbytný pro zdravý vývoj a fungování imunitního systému. Spotřeba vitaminu C roste s přibývajícím věkem.

Pro přehlednost jsme ji uspořádali do přehledné tabulky:

Zdrojem vitaminu C pro děti by měla být především strava, ovoce a zelenina. V případě zvýšené potřeby, jako je třeba nemoc, pravidelné tréninky nebo náročné období ve škole, je vhodné vitamin C doplnit pomocí vitamínu C pro děti. Ty existují v tekuté formě, v chutných žvýkacích nebo cucacích tabletách.

Vitamin C v potravinách

V potravinách je kyselina L-askorbová označená symbolem E300 a přidává se jako antioxidant na omezení oxidace tuků. Vitamin C rozpustný ve vodě a jako každá organická molekula, je citlivý na teplo. Obsah vitaminu C v potravinách se tedy ztrácí tepelnou úpravou vařením, sušením a ohříváním v mikrovlnce, nejšetrnějším způsobem tepelné úpravy je příprava v páře.

Přírodní vitamin C

Vitamin C získáváme přirozeně z potravin. Obsah vitaminu C v potravinách se může lišit v závislosti od podmínek, ve kterých jsou pěstované. Za zdroje s nejvyšším obsahem se i přesto považují šípky, acerola, rakytník a černý rybíz.

Překvapivě jsou na dalších místech paprika, nať petržele a pažitky, brokolice a růžičková kapusta. Dále jsou to kopřiva, jahody, kiwi a květák. Paradoxně citrusové ovoce nepatří mezi zdroje s nejvyšším obsahem, i když chutná kysele.

Kromě rostlin získáváme vitamin C i ze živočišných zdrojů. Bohatým zdrojem jsou játra a ledviny, v malém množství ho obsahují i ryby.

Když se rozhodnete, že si pořídíte přírodní vitamin C, můžete sáhnout i po doplňku stravy. Takové doplňky neobsahují pouhou kyselinu L- askorbovou, ale vázanou na flavonoidy. Nejčastěji se vyskytují jako výtažky ze šípku nebo aceroly. Flavonoidy jsou rozpustné pigmenty, které zvyšují vstřebatelnost vitaminu C, chrání ho před oxidací a posilují jeho účinek.

Lipozomální vitamin C

Prezentuje se jako vitamin C s nejlepší formou vstřebávání při perorálním podání. Představme si lipozom jako molekulu, která má hydrofilní jádro a v ní se nachází molekula kyseliny L-askorbové.

Kolem ní je lipofilní obal, skládající se z lipidových membrán přírodních fosfolipidu. Díky této úpravě, se molekula lépe vstřebává ve stěnách tenkého střeva a dosahuje vyšší koncentrace v krvi.

Uvolňování vitaminu C z lipozomu je řízené a probíhá postupně v průběhu několika hodin a tím se zaručí jeho vyšší koncentrace v krvi pro delší dobu v porovnání s běžnými formami.

Taková úprava vitaminu C je velice technologicky náročná, proto mohou mít lipozomální přípravky vyšší cenu oproti klasickým tabletám. Dobrým příkladem produktů obsahujících lipozomální „céčko“ je Lipo C Askor.

Vitamin C v těhotenství

V období těhotenství je v ženském těle zvýšená spotřeba všeho, makroživin i mikroživin. Logicky je to tak i s vitaminem C. Oproti Běžné spotřebě se zvyšuje cca o 15%. Vitamin C obsahuji téměř všechny vitaminy pro těhotné. Denní doporučena dávka pro těhotné se pohybuje kolem 85 mg vitaminu C za den.

Doporučená denní dávka vitaminu C

Podle tabulek denních doporučených dávek by se měl denní příjem vitaminu C u zdravého člověka pohybovat kolem 80 mg. Myslete taky na to, že vitamin C se hodně vyskytuje v ovoci a zelenině a pokud je konzumujete v normální míře, pokryjete tím alespoň část denního příjmu. Maximální dávka by měla být maximálně 2000 mg/den.

Předávkování vitaminem C

Je to vitamin rozpustný ve vodě, takže přebytek se z těla jednoduše vyloučí. Vitamin C si neukládáme do zásob, a proto se jím nedá předávkovat.

Při požití vysokých dávek vitaminu C jednorázově dochází k podráždění žaludku a nadměrné zátěži ledvin.

Vysokým dávkám by se měli vyhýbat osoby s náchylností na ledvinové kameny a také osoby užívající léčiva se skupiny sulfonamidů (kotrimoxazol).

Produkty s vitaminem C

Boj s rakovinou je taktické a účelné vést na více frontách – VZP ČR

„Máte zhoubný nádor,“ je oznámení, s nímž se rok od roku musí vyrovnávat stále více lidí. Přibývá však i vyléčených, přičemž o tom, zda onkologický pacient kráčí vstříc životu nebo brzké smrti, často rozhodují faktory stojící mimo samotnou nemoc.

Ač ve statistikách úmrtí figurují zhoubné nádory (25 %) až za kardiovaskulárními chorobami (32 %), fungují jako neporovnatelně větší strašák. Každý kardiak, ale s ním také diabetik 2.

typu či obézní jedinec, který kašle na režimová opatření, velice dobře ví, že když je začne dodržovat, jeho šance na ústup či dokonce vyléčení jeho zdravotních obtíží rapidně stoupají.

Zato „možnosti, jak předcházet vzniku novotvarů cestou prevence, jsou z povahy onkologického onemocnění velice omezené“, říká prof. Pavel Klener, první polistopadový ministr zdravotnictví a zakladatel protinádorové chemoterapie u nás.

Onkologické onemocnění proto lidé vnímají jako fatum, nevyhnutelnou ránu osudu, proti níž takřka není obrany. Je to patrné už z mediálních zpracování.

Zatímco u kardiovaskulárních a přidružujících se nemocí jsou donekonečna omílána režimová opatření a nutnost jejich dodržování, jakmile je řeč o rakovině, jsou sice zopakována, ale s doprovodem.

Odehrává se vesměs v patetickém tónu, jak je nutné s onkologickou diagnózou bojovat.

Polární vnímání pak vede k zúženému pohledu, kdy se téměř veškerá pozornost a naděje upíná k základní terapii – operaci, chemo- či radioterapii. Stranou tak nezaslouženě zůstávají některé podpůrné možnosti, které tvoří jakési stupínky na cestě od trpného přijetí osudovosti k účinnému boji proti zhoubnému nádoru za pomoci všeho, co je k dispozici.

Zatímco o nutriční podpoře, léčbě bolesti, infekčních komplikací a poruch krvetvorby u onkologického pacienta se ví, infuze vysokých dávek vitaminu C, podávání fyziologických dávek cytokinů či psychologická podpora zdaleka tak známé nejsou.

Je mezi námi mnoho takových, co se za jejich přispění nezařadili mezi bezmála 30 tisíc lidí, kteří ročně na onkologickou diagnózu v České republice zemřou.

Celosvětově se dnes počet obětí onkologických onemocnění pohybuje okolo pětadvaceti milionů za rok.    

Zákeřné buňky do těla pouští oslabená imunita

První pomyslnou šipkou ukazující, zda má onkologický pacient naději na budoucnost s malým či velkým „b“, není ona první věta, jíž mu lékař sděluje diagnózu, ale ty, které následují. Za slovem rakovina a termíny zhoubný nádor, karcinom, novotvar, tumor či onkologické onemocnění se skrývají více než dvě stovky chorob, lišících se jak šancí na odhalení, tak na vyléčení.

Nádor varlat nebo prostaty u mužů a karcinom prsu u žen lze zavčas odhalit a s velkým úspěchem také léčit a vyléčit. Na druhé straně spektra se nacházejí mozkové, míšní a žlučníkové nádory, nejfatálnější je však karcinom slinivky břišní, který dlouho bují bez jakýchkoli příznaků, takže když je konečně odhalen, je průměrná doba přežití jen několik měsíců.

Co naopak veškeré onkologické diagnózy spojuje, je jejich vznik a dopady, jež skýtají nejpádnější důvod se o oněch méně známých doplňkových postupech rozepisovat. Buňky kterékoli tkáně či tělesného orgánu mohou být vystaveny silnému stresu.

Nejčastěji v podobě virů, záření, chemických látek či tzv.

oxidativního stresu, při němž tělo nezvládá odbourávat odpadní produkty okysličování a látkové výměny a jejž vyvolávají jak zmíněné stresory, tak nezdravý životní styl včetně trvalého stresu psychického.

Setrvalý tlak na buňku v ní vede ke genetickým mutacím, oslabování schopnosti jejich opravování a také apoptózy – fyziologické smrti.

Takovéto zmutované „nesmrtelné“ buňky v organismu vznikají a pronikají do těla neustále, od raného dětství až do posledních dnů, nejsou však bezprostřední příčinou rakoviny, neboť je-li člověk zdráv, jsou vyhledávány a likvidovány imunitním systémem.

Pokud však uniknou jeho dohledu, což se děje kvůli jeho dlouhodobému oslabení – vždyť i on sestává převážně z buněk – nastává nekontrolované množení buněk rakovinných, které se řídí vlastními, na zbytku organismu nezávislými mechanismy. Poté, co se zformují ve zhoubný nádor, oslabenou obranyschopnost ještě více tlačí dolů.          

„Dva nádory prsu téhož typu i stupně, s totožnou genetikou, histologií, buněčnými receptory, přičemž jeden se podaří vyléčit a druhý ne.

Příčinu hledejme v imunitním systému a jeho aktuálním stavu, v povaze a rozsahu zánětu, jenž nádor doprovází, v míře oxidativního stresu, v intoxikaci extracelulární matrix,“ uvedl na odborném semináři v Česku před pěti lety italský onkolog Ivano Hammarberg Ferri.

Jeho odborná zkušenost ukazuje, kdeže se vedle přímé palby na nádor rozprostírá druhé důležité bitevní pole – je to pacientova imunita.

Ta je navíc oslabena nejen v souvislosti se samotnou nemocí: „Standardní léčba, používání kortikoidů a opiátů, většina těchto postupů působí imunosupresivně.

U všech onkologických pacientů bez ohledu na příčinu jejich onemocnění nacházíme imunodeficienci, otevírající cestu dalšímu šíření choroby.

Stejně tak všichni onkologičtí pacienti trpí obtížemi způsobenými ztrátou energie v souvislosti s metabolismem a zánětlivou reakcí nádoru,“ konstatuje dr. Ferri.

Vitamin C se ukázal jako nepostradatelný pomocník

Prvními, kdo zkusil s nádorem oslabenou imunitou zahýbat k lepšímu, byl v 70. letech minulého století skotský lékař Ewan Cameron ve spolupráci s americkým biochemikem a nositelem Nobelovy ceny Linusem Paulingem.

Věděli, že vitamin C jako nejdůležitější a svrchovaný regulátor toku elektronů v těle činí hladšími veškeré v organismu probíhající biochemické děje. Zvyšuje tedy prosperitu každé buňky lidského těla včetně imunitních.

Cameron s Paulingem se proto rozhodli zkusit tento vitamin podávat onkologicky nemocným v terminálním stadiu. Výsledek byl přesvědčivý – přežívali déle a s lepší kvalitou života než pacienti, kteří vitamin C nedostávali. Avšak jejich pokusem inspirované studie americké Mayo Clinic z 80. let takové výsledky nepřinesly. 

Odpověď našel americký lékař a výzkumník Mark Levine, jenž v experimentu z 90.

let minulého století zjistil, že ve stoupajících dávkách nemá smysl překračovat dávku 200 mg/den, protože koncentrace vitaminu C v krevní plazmě se kvůli omezené transportní schopnosti střeva ani při sebevětších podávaných dávkách nezvyšuje.

Ukázalo se však, že nitrožilním podáváním lze dosáhnout podstatně vyšších plazmatických hladin – v řádu milimolů. A Cameron s Paulingem jej podávali nitrožilně, zatímco na Mayo Clinic ústy.

Dalším krokem pro potvrzení role vitaminu C jako léčiva použitelného v onkologii byl Levinův výzkum jeho vlivu na některé typy nádorových buněk. Zjistil, že milimolární hladiny vitaminu C mají duální účinek.

Zdravé buňky vitamin C chrání, neboť funguje jako „zametač“ reaktivních sloučenin kyslíku, tedy jako odbourávač oxidativního stresu.

Octne-li se však v prostředí specifickém pro některé typy nádorových buněk, dokáže působit opačně, prooxidačně, a vstupuje do reakcí, v nichž vzniklý peroxid vodíku pronikne do rakovinné buňky a destrukcí její DNA způsobí její zánik.

Dnes je podpůrná terapie zhoubných nádorů na bázi vysokých, nitrožilně podávaných dávek vitaminu C nejrozšířenější v USA, kde za dlouhá léta nabyla na propracovanosti.

A doznala také jednoho vylepšení, kdy spolu se základní substancí se pacientům podává také glutathion. Jde opět o tělu vlastní látku, odborníky přezdívanou „master antioxidant“.

Je skvělým očišťovačem organismu od cizorodých zatěžujících látek a zesiluje působení vitaminu C v těle.

Optimální jsou tzv. integrativní léčebné strategie

Od doby, kdy Cameron s Paulingem začali s infuzemi vitaminu C, se objevily další základní léčbu doplňující způsoby, jak pomocí tělu vlastních látek zlepšit imunitní kondici a kvalitu života onkologického pacienta. Výrazně se například prosadily přípravky na bázi fyziologických dávek cytokinů.

Jde o signální molekuly, které spouštějí děje obnovující homeostázu, tedy dynamickou rovnováhu organismu. Mohou také regulovat zánět a obnovovat řádné fungování těch složek imunitního systému, jež jsou onkologickým onemocněním a jeho invazivní terapií poškozené, přičemž jsou pro zdar léčby důležité.

Další metodou, prosazující se podobně jako cytokiny především v západní Evropě, je mikroimunoterapie (MI). Vychází ze skutečnosti, že častým doprovodným jevem chorobných stavů jako silných imunitních podnětů je, že nevyvolají adekvátní imunitní odpověď.

MI je léčba založená na komunikaci s imunitním systémem, kdy využívá tytéž komunikační dráhy jako samotný imunitní systém a molekuly pro něj specifické, aby vyvolala jeho adekvátní reakci na daný podnět.

Počátky metody sahají do roku 1967, kdy belgický lékař a výzkumník Maurice Jenaer pro své pacienty s onkologickým onemocněním hledal řešení, které by jim pomohlo podpořit funkci imunity.

Se všemi zmíněnými podpůrnými terapiemi základní onkologické léčby už dnes pracují i někteří čeští lékaři. Důvodem je spolu s uvedenými i několik dalších skutečností. „Léčba těchto onemocnění musí probíhat i na buněčné úrovni.

Velmi častá praxe, omezení terapie na odstranění nádoru samo o sobě nestačí; často následuje recidiva, nejčastěji u zhoubných nádorů prsu, střeva a ovarií. Mezi pacienty s pouze základní léčbou a nemocnými, u nichž došlo také na integrativní terapii, je významný rozdíl.

Ti druzí mají nejen lepší kvalitu života, ale jejich organismus vykazuje lepší odpověď na základní léčbu,“ zdůrazňujel dr. Ferri.

Podle něj „navíc nemalé množství pacientů ukončuje chemoterapii předčasně, protože ji velmi špatně snášejí, a pak zbytečně umírají. Pokud by tato terapie byla doplněna vhodnou komplementární léčbou, např. vysokými dávkami vitaminu C a glutathionem, chemoterapii by snášeli mnohem lépe, mohli by ji dokončit a výrazně tak zvětšit svoji naději na vyléčení“.

A byly to právě všechny zmíněné argumenty, co na výše zmíněném semináři vedlo prof. Klenera ke konstatování: „Byl jsem jediný, kdo na Vědecké radě České lékařské komory prosazoval a nakonec i prosadil podávání infuzní terapie vitaminem C jako komplementární léčby onkologických onemocnění“. 

A pak jsou zde důvody a postupy, jež nesouvisejí pouze s tělem, ale také s hlavou onkologického pacienta. Teprve ty pomyslný kruh doplňkových metod onkologické léčby uzavírají.

Nelze žít pouze s rakovinou

 „Mám dlouholetou zkušenost, že když jsou vyčerpány všechny možnosti onkologické léčby, pacienta, jejž lékaři vydali napospas jeho nemoci, ovládne panika. Přišla ke mně pacientka s karcinomem prsu s tím, že v komplexním onkologickém centru ukončili její terapii a poslali ji domů umřít. Byla ve velmi špatném psychickém stavu.

Naordinoval jsem jí tzv. metronomickou chemoterapii, podávání malých dávek cytostatik. Brala 50 mg cyklofosfamidu denně, což pro ni nepředstavovalo finanční zátěž, navíc podávané léčivo zabraňuje angiogenezi a s ní šíření nádoru.

Ta žena se s léčbou ohromně zvedla, jak psychicky, tak fyzicky, kdy dokonce došlo k regresi jaterních metastáz. Třebaže za půl roku zemřela, prožila tuto dobu úplně jinak, než kdyby žila pouze se svou rakovinou,“ uvedl prof.

Klener.

V bídném psychickém stavu se však onkologický pacient ocitá především na začátku, poté, co je mu sdělena diagnóza. A jak slova prof. Klenera naznačují, péči o pacientovu psychiku nelze opomíjet v celém průběhu onkologické léčby ani po ní.

A jak taktéž naznačují, odrazit se lze od podávání právě takových substancí, jako je vitamin C a dalších, neboť zaprvé tím, že ulevují od fyzické zátěže onkologické terapie, pomáhají zlepšovat pacientovo psychické naladění a tak snižovat stres, který sráží jeho už beztak slabou imunitní výkonnost dolů. Zadruhé onkologický pacient žije nadějí na vyléčení, spojenou s tím, že po vyčerpání jedné léčebné modality, je vždy něco dalšího, co lze ještě zkusit. Je-li mu tato naděje lékaři vzata, často pak dle prof. Klenera „narazí na léčitele, leckdy šarlatány, za jejichž ‚péči‘ je ochoten platit horentní sumy“.

Hlava proti nádoru

Pak jsou zde postupy čistě psychologické. S jejich pomocí onkologickým pacientům ulehčuje i známá psycholožka Laura Janáčková. Krom jiného s nimi v určité fázi mluví o smrti. „Smrt v každém normálním člověku vyvolává strach. Když jsme zdraví, je menší, když onemocníme, narůstá mnohdy do obrovských rozměrů.

… Dokud si to ale člověk neuvědomí a nepřipustí, bojuje proti strašnému neznámému zvířeti. V momentě, kdy dokáže svůj skutečný strach pojmenovat a přiznat si: ‚Mám strach ze smrti,‘ přijde veliká úleva.

Když člověk dokáže dát svým příšerám a drakům tvář a uvědomí si, s čím zápasí, promění se v bojovníka, protože nalezl konkrétního nepřítele,“ vysvětluje doc. Janáčková.    

Pomoci může například také metoda pozitivní konfrontace. Opírá se o skutečnost, že život v komparativní sociální realitě každého z nás nutí k neustálému srovnávání. Nemocný člověk se pak vědomě snaží nesrovnávat s lidmi, kteří jsou na tom zjevně lépe, ale více si všímá osob, jež ve srovnání s ním trpí více.

Podobnou metodu, pozitivní a negativní externalizace, učinili známou slavní nemocní.

Americký psycholog a spisovatel Timothy Leary s chutí dával ve společnosti k lepšímu, jak se na jeho prostatě zabydlel „zdravý, prosperující a nepochybně velmi ambiciózní zhoubný nádor“.

Bývalý ministr kultury Pavel Dostál a herečka Helena Růžičková mluvili o svých nádorech jako o „svini“. Obecně řečeno, svůj zdravotní problém pojali v mysli jako něco, co je mimo ně a nepatří to k jejich osobnosti.  

Vynikajícím psychickým pomocníkem je logoterapie rakouského psychiatra Viktora Frankla. Zásady tohoto přístupu mu „naskočily“ při pobytu v prostředí, které si se zhoubným nádorem příliš nezadá – v koncentračních táborech v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu.

Povzdech spoluvězňů „co tady ještě můžu od života čekat“ obracel účinně v opak výzvou „ptej se, co ještě život čeká od tebe“. Jinými slovy, že v každé situaci lze najít životní smysl prací pro druhé a zároveň pro sebe, že platí postřeh německého filosofa 19.

století Friedricha Nietzcheho: „Kdo má proč žít, dovede snést skoro každé, jak žít.“  

Dopracuje-li se člověk takovýchto duševních „parametrů“, dokáže odejít ze života vyrovnán, i když ví, že to bude už brzy.

Když zemřel Timothy Leary, asi za měsíc se v mailové schránce jeho přítele, filosofa Roberta A. Wilsona, objevil následující vzkaz: „Roberte, jak to jde? Pozdravuji tě z druhého břehu.

Není to úplně podle mých představ. Mají to tu pěkný, ale je tu trochu narváno. Doufám, že se máš dobře. Zdraví Timothy.“ 

© Všeobecná zdravotní pojišťovna

Delší a lepší život s vitaminem C – Jak déle žít

Již dlouho je známo, že vitamin C je nenahraditelný pro lidský organismus, ovšem až v poslední době se ukazuje jeho obrovský význam z hlediska zdraví a nemoci.

Vitamin C chrání antioxidačním účinkem zejména imunitní, nervové, svalové, střevní a jaterní buňky, odvádí z organismu toxické látky včetně kancerogenních a přináší do organismu antioxidační kapacitu, která neutralizuje nežádoucí oxidační stres.

Jeho vznik je podmíněn faktory vnějšími (psychický stres, fyzické vypětí, léky, nemoci, znečištěné ovzduší, konzervanty, kouření, alkohol ad.) a vnitřními (oxidační stres vzniká v buňce jako vedlejší produkt tvorby energie).

Vitamin C dále zajišťuje normální funkce imunitního, nervového a kardiovaskulárního systému, odpovídá za tvorbu kolagenu, který je důležitý pro hojení a pevnost tkání, je zásadní pro vstřebávání železa z potravin do organismu ad.

Zvýšená nemocnost je spojena se sníženou hladinou vitaminu C

Vědecké studie ukázaly, že výskyt onemocnění je často spojen se sníženou hladinou vitaminu C a že zvýšení jeho hladiny snižuje úmrtnost. V případě, že oxidační stres není dostatečně neutralizován antioxidačním účinkem zejména vitaminu C, může imunitní, nervové a další buňky ohrožovat, narušit jejich DNA, vést je k mutaci.

Oxidační stres tak poškozuje zdravé tkáně, vede je k chronicky zánětlivé reakci. Toto vše může přispívat ke klinickým projevům v podobě depresí, únavového syndromu, opakovaných infekcí, alergií, autoimunitních, kardiovaskulárních a neurodegenerativních chorob a nádorů. Vitamin C je zásadní pro fungování imunitního systému.

Zvyšuje například protilátky proti virům. Bez vitaminu C by nefungovaly základní buňky imunitního systému (leukocyty) jako fagocyty, které likvidují v organismu všechny cizorodé látky (viry, bakterie ad.). A nefungovala by ani lymfocytová část obranných mechanismů proti nádorovým buňkám.

Vysoké koncentrace vitaminu C se udržují také v nervových buňkách, respektive v mozku, přičemž je prokázaný vliv vitaminu C na fungování nervového systému. Proto někteří autoři popisují pozitivní vliv vitaminu C na autismus, epilepsii a kognitivní funkce (paměť, koncentrace ad.) u Alzheimerovy nemoci.

Vitamin C také ovlivňuje pozitivně depresi a zvyšuje toleranci na stres, působí proti únavovému syndromu.

Nedostatek vitaminu C v organismu je prokázán

Nedostatek vitaminu C v organismu se vyskytuje velmi často. Například u těhotných žen existují zvýšené požadavky na dostatek vitaminu C, a proto lze sledovat častý pokles jeho plasmatické hladiny, a to hlavně v pozdních fázích gravidity (tento deficit je přítomen přibližně u třetiny těhotných).

Bohužel, nedostatek vitaminu C u matky vede sekundárně ke snížené dostupnosti vitaminu C u plodu, což může mít, jak je uvedeno dále, důsledky pro jeho vývoj.  S ohledem na převládající životosprávu, kde chybí dostatek ovoce a zeleniny, lékaři zaznamenávají absenci vitaminu C v potřebné míře u dětí.

Nedostatek vitaminu C převládá také u lidí pracujících pod psychickým a fyzickým stresem. Studie také ukázaly, že v průběhu stárnutí klesá hladina vitaminu C v organismu.

Každodenní užívání vitaminu C má proto značný význam pro udržení správného fungování imunity, nervového a kardiovaskulárního  systému a k tvorbě kolagenu, který je důležitý pro hojení a pevnost tkání (cévy, chrupavky, kosti, klouby, kůže, vlasy ad.). Jak už bylo řečeno, zásadní význam to má také pro antioxidační ochranu před rozvojem zmíněných onemocnění, u nichž hraje roli oxidační stres.

Pro perorální užívání je vhodná liposomální forma vitaminu C

Vzhledem k častému nedostatku vitaminu C v organismu je třeba zajistit jeho dostupnost především v krevní plasmě.

Bohužel, při perorální aplikaci běžných forem vitaminu C je však vstřebávání ze střeva do krevní plasmy omezeno nevelkou kapacitou transportérů ve střevní stěně.

Například z perorálně podaného obyčejného vitaminu C se až 80 % tohoto množství vyloučí, aniž by byl organismus schopen ho zužitkovat.

Dosáhnout dostatečných plazmatických hladin je možno intravenózním podáváním vysokých dávek vitaminu C. Samozřejmě nitrožilní infuze není vždy dostupná, nicméně jako vynikající řešení se jeví lipozomální forma vitaminu C.

Díky lipozomální technologii je vitamin C obalen vrstvou přírodních fosfolipidů, z nichž jsou utvořeny i naše buněčné membrány.

V průběhu vstřebávání do organismu fosfolipidová vrstva poskytuje vitaminu C ochranný obal, a proto oproti běžným perorálním formám s postupným uvolňováním umožňuje liposomální forma dokonalejší vstřebávání vitaminu C.

Bylo prokázáno, že onkologičtí pacienti trpí deficitem vitaminu C

Bylo prokázáno, že onkologičtí pacienti trpí často nedostatkem vitaminu C, který dosahuje někdy až úrovně kurdějí.

  Díky nedostatku vitaminu C je onkologický pacient vystaven oxidačnímu stresu, který je ve zvýšené míře produkován samotným nádorovým onemocněním, prokazatelně se podílí na kancerogenezi a navíc oslabuje protiinfekční a protinádorovou imunitu.

Proto je nezbytné výrazné navýšení antioxidační kapacity vitaminu C, a to užíváním gramových dávek liposomální tekuté formy vitaminu C.

Vysoké dávky vitaminu C také podporují protinádorovou imunitu, a to především tak, že zvyšují označení nádorových buněk a tím i jejich rozpoznatelnost Tc-lymfocyty, jejichž úkolem je nádorové buňky zničit. Dalším mechanismem účinku je cílené cytotoxické působení peroxidu vodíku na nádorové buňky, jenž vzniká výhradně v kyselém mikroprostředí nádorové buňky, a to díky vitaminu C.

Uvedené poznatky nedávno sumarizoval americký Národní onkologický institut do prohlášení, že vysoké gramové dávky  vitaminu C zlepšují kvalitu života onkologicky nemocných a snižují nežádoucí účinky chemoterapie a radioterapie.

 Ostatně to vyplývá  téměř  z 1000 klinických studií, kdy jedna z posledních publikuje úspěšné cílené cytotoxické působení gramových dávek vitaminu C na nádorové buňky tlustého střeva (kolorektální karcinom) s mutací genu KRAS/BRAF, na které je základní protinádorová léčba de facto rezistentní (neúčinná); studie byla uveřejněna v roce 2015 ve vysoce prestižním vědeckém časopise Science. Podpůrnou léčbu  vysokými dávkami vitaminu C schválila v květnu 2014 také Vědecká rada České lékařské komory.

Vitamin C je důležitý také pro kardiovaskulární systém

Méně známým je také vliv vitaminu C na kardiovaskulární systém. Kardiovaskulární choroby jsou v naprosté většině způsobeny aterosklerotickým procesem, kdy se ve stěnách tepen v místech zánětu ukládají tukové látky, dochází k jejich zúžení s následnou nedokrevností (ischemií) příslušné části organismu.

  Nejčastěji se tak děje na tepnách srdce, dolních končetin a mozkových tepnách.

Ve vzniku tohoto stavu hraje významnou roli chronický zánět, k jehož rozvoji přispívá oxidační stres, který poškozuje cévy a kontinuálně spotřebovává antioxidačně působící vitamin C, což vede u lidí s kardiovaskulárními nemocemi k jeho chronickému nedostatku.

Profesor Linus Pauling, držitel dvou Nobelových cen, proto ve své publikaci konstatoval, že vitamin C jako ve vodě rozpustný antioxidant chrání cévy a další tkáně proti oxidaci.

 Dostatečné denní dávky vitaminu C jsou tedy rozhodující pro zdraví cév, protože je chrání před oxidačním stresem a tedy i před chronickým zánětem. V této souvislosti je důležité, že vitamin C také vstupuje do metabolismu tuků, což redukuje zvýšenou hladinu cholesterolu. Nadto vitamin C zajišťuje biosyntézu kolagenu, který posiluje cévní stěny, protože tvoří jejich základní stavební jednotku.

Epigenetická role vitaminu C ve zdraví a nemoci je zásadní

Aktuální článek publikovaný v odborném časopise Cellular and Molecular Life Sciences přináší zprávu, že teprve nedávno byla objevena zcela překvapivá a zásadní role, kterou má vitamin C pro fungování samotného genomu (obsahuje veškeré genetické informace zapsané v DNA uvnitř lidských buněk).

Klasická genetika dříve zjistila nějaký znak, predispozici k nemoci a tvrdila: Je to v genech, s tím se nic nedá dělat. Nicméně teprve až epigenetika přichází s vysvětlením mechanismu zapnutí či vypnutí (metylace/demetylace) příslušného genu, přičemž v této oblasti je nenahraditelný vitamin C.

Především během vývoje embrya probíhají díky vitaminu C dvě epigenetické fáze (demetylace / remetylace DNA a histonů), které řídí aktivitu genů tak, aby embryonální vývoj probíhal normálně, tj. fyziologicky. Z toho vyplývá důležitost dostatečného příjmu vitaminu C během těhotenství.

  Jeho nedostatek může vést ke vzniku vývojových poruch (postihující především mozek, míchu a páteř) a zvýšenému riziku předčasného porodu. Nedostatečný přísun vitaminu C u batolat zvyšuje riziko poruchy demetylace DNA a může vést k významným vývojovým vadám, například v oblasti nervového systému.

Nutno dodat, že optimálním zdrojem vitaminu C je pro novorozence a batolata mateřské mléko. Obsah vitaminu C v mateřském mléku se odvíjí od příjmu vitaminu C kojící matkou.  

Jak ukázaly některé studie, u onkologických onemocnění je vlivem nedostatku vitaminu C potlačená aktivní demetylace DNA v buňce, což může být jedním ze spouštěcích faktorů kancerogeneze.

Snížená hladina vitaminu C také vede k epigenetickým změnám, které mohou vyústit například v neurodegenerativní onemocnění, jako je Parkinsonova a Alzheimerova nemoc. Existují studie, které prokazují, že normální fyziologická hladina vitaminu C je jedním z faktorů, které působí proti vzniku tohoto onemocnění.

Zjednodušeně řečeno, pokud je v organismu nedostatek vitaminu C, mohou být aktivovány geny potřebné pro rozvoj závažných onemocnění a naopak geny důležité například pro normální činnost imunitního a nervového systému mohou být potlačeny. Rozvíjející se obor epigenetiky tak odhaluje další, do nedávna neznámé aspekty významu vitaminu C pro zdraví lidského organismu.

Sledovat hladinu vitaminu C v moči je nutné každý den

Pokud jde o projevy nedostatku vitaminu C, nestačí spoléhat na klinické příznaky, to už bývá pozdě, protože nemoc je přítomna. Z hlediska prevence či zmírnění onemocnění spojených s oxidačním stresem je vhodné sledovat hladinu vitaminu C v moči.

K dispozici pro toto vyšetření jsou nové indikátorové proužky, které jsou součástí balení liposomálního vitaminu C (Lipo-C-Askor).

Půl minuty po namočení v čerstvé moči podává zabarvení proužku orientační informaci o tom, zda jsou antioxidační kapacita a všechny biochemické reakce – zejména na úrovni imunitního, nervového a kardiovaskulárního systému – dostatečně zabezpečeny vitaminem C.

V takovém případě je potřeba v daném dávkování pokračovat anebo v případě nedostatku vitaminu C v organismu jeho denní dávky navýšit. Tento postup je velmi důležitý, protože denní potřeba a spotřeba vitaminu C v organismu vychází zejména z jeho psychické a fyzické zátěže ad.

Obecně však platí preventivní dávka u dospělých: 1-2x denně (ráno, večer) 1 gram liposomální formy vitaminu C, přičemž v průběhu nemoci je vhodné dávkování zdvojnásobit (u onkologicky nemocných ztrojnásobit). V případě dětí je vhodné preventivní dávky nastavit na 1-2x denně 200mg liposomální formy vitaminu C s tím, že v době nemoci je možné dávky zdvojnásobit.

Nutno dodat, že uvedené dávkování je vyšší, jak doporučené denní dávky, které jsou podhodnocené. V tomto ohledu lze poukázat na fakt, že většina zvířat si vytváří vitamin C v játrech z glukózy (člověk tuto schopnost evolučně ztratil), přičemž zvířata za stresových podmínek (stres, infekce, zánětlivá onemocnění) zvyšují jeho produkci, která odpovídá mnohonásobku doporučené denní dávka pro člověka. Například koza za zmíněné situace vytváří v průměru až 10 g vitaminu C denně. Ovšem koza de facto netrpí na nádorová onemocnění.   

Existuje zdravotnické zařízení specializované na podávání vitaminu C?

Pokud je to možné z hlediska dostupnosti, tak perorální užívání liposomálního vitaminu C je vhodné doplnit nitrožilní infuzí v prevenci a zejména v rámci podpůrné terapie chronických chorob včetně nádorových.

Je nutné mít na paměti, že podle nedávno publikované americké studie je rozhodující udržení kontinuální hladiny vitaminu C v organismu, a to díky každodennímu užívání jeho liposomální formy.

Tento moment  je zásadní zejména pro správné fungování celého kardiovaskulárního, nervového a imunitního systému, a to včetně imunity protiinfekční a protinádorové.

 Aplikací vitaminu C se dnes zabývá řada zdravotnických zařízení, nicméně za hlavní lze považovat InPHARM CLINIC v Jesenici u Prahy ([email protected], tel.: 241 416 990, 724 521 161), jež spolupracuje s americkými univerzitními klinikami, které v dané oblasti realizují klinické studie.   

Edukafarm, leden 2018 (MUDr. Pavek Kostiuk,CSc, PharmDr. Zdeněk Procházka)

Vitamín C a jeho využití v onkologické léčbě

Vitamín C se musí podávat infuzně, aby jeho účinky byly skutečně maximální.
Foto: Profimedia.cz

Infuzně podávaný vitamín chrání zdravé buňky před oxidací, čímž podporuje protinádorovou imunitu a zároveň na některé nádorové buňky působí prooxidačně, a tedy blokuje jejich množení a vede k jejich destrukci.

„V okolí nádorové buňky je prostředí o vyšší kyselosti a s přítomností iontů mědi a železa vytváří vitamín C peroxid vodíku, který je schopen nádorovou buňku zničit,” vysvětluje podrobněji MUDr. Marta Holíková z Komplexního onkologického centra Krajské nemocnice v Liberci.

„Vysokodávkové infuzní podávání vitamínu C tedy přispívá k cílené likvidaci rakovinných buněk a navíc působí proti jejich metastázím, jelikož blokuje v nádoru, aby si mohl vytvářet své cévy a šířit se,” dodává lékařka.

Bohužel nelze spoléhat při léčbě rakoviny na vitamín C v tabletkách. Vzhledem k omezeným transportním možnostem ve střevě se z tablet dostane do krve jen velmi nízká koncentrace vitamínu, která nemá protiinfekční, protizánětlivé ani protinádorové účinky.

Aby vitamín C měl všechny tyto účinky, musela by jeho koncentrace v krvi dosáhnout mnohonásobně vyšších hodnot a ani to není vše. V tento moment by tedy stačilo injekční podání vitamínu C, jenže injekce obsahují konzervanty a nejsou pH neutrální, čímž se výrazně snižuje jejich účinek.

Podle lékařů je i z těchto důvodů nutné vitamín C podávat infuzně, aby jeho účinky byly skutečně maximální.

Mechanismus účinku infuzně podaného vitamínu C je závislý na dávce a prostředí, ve kterém se nachází.

Pokud lékaři použijí dávku 0,6 g vitamínu C na jeden kilogram tělesné hmotnosti, pak infuze působí antioxidačně – a tedy účinkuje protizánětlivě. Při dávce 0,75-1,5 g/kg tělesné hmotnosti vykazuje prooxidační účinky – působí jako netoxické chemoterapeutikum bez nežádoucích účinků.

Velmi zajímavé také je, že vitamín C v infuzi se v okolí zdravých buněk chová jako antioxidant, zatímco v okolí nádorových buněk prooxidačně (zabíjí je). Podle konkrétní situace ho tedy lékaři aplikují samostatně anebo v kombinaci se základní chemoterapií.

„V našem centru máme s aplikací vitamínu C v infuzi zkušenosti u nemocných s různými typy nádorových onemocnění – u karcinomu prsu, vaječníků, tlustého střeva, slinivky břišní a dalších. Zvláště se mi osvědčilo podávání infuzí u pacientů, kteří z důvodu pokročilosti nádorového nemocnění nemohli podstoupit konvenční onkologickou léčbu,” vysvětluje MUDr. Marta Holíková.

„Například u pacienta s pokročilým karcinomem slinivky břišní s metastázemi do jater došlo již po třech týdnech k úpravě jaterních testů a celkovému zlepšení kvality života. Recentní studie ukazují, že podávání vitamínu C v infuzích napomáhá k prodloužení života u těchto typů pacientů,” dodává specialistka.

Výhodou této léčby je, že se u nemocných neobjevují nežádoucí účinky. Nemocní se cítí po aplikacích lépe, mizí u nich nevolnosti, únava, vyčerpání, poruchy spánku a zlepšuje se tak kvalita jejich života.

Infuzní léčba vitamínem C je vhodná především pro onkologické pacienty jak v pokročilém stadiu onemocnění, tak i v první linii chemoterapie.

Seznam lékařů aplikující infuze s vitamínem C naleznete zde.

Hlavní zprávy