Projevy deprese – Vše o zdraví

Seznam stránek webu: Co je deprese | Typy deprese | Příčiny deprese | Léčba deprese | Antidepresiva | Co v mozku dělají antidepresiva | Deprese u dětí | ECT – „elektrošoky“ | Psychoterapie | Související psychické poruchy | Čím si v depresi (ne)pomůžete | Jak (ne)jednat s člověkem v depresi | Cesta ze dna – rozhovor | Knižní Kurz dobré nálady | Bezlepkově proti depresi? | Viditelná temnota | Co dělat, když mám strach o své blízké | Deprese při odvykání kouření | Slovníček odborných pojmů | Kódy diagnóz MKN | Časté otázky | Kresba depresanta | Kde hledat pomoc | Co víte o depresi? – test | Doktor mozek – e-book zdarma

Než začnete číst, možná byste si rádi zkusili vědomostní testík „Co víte o depresi?“ Nebo ho můžete nechat až na konec.

Video se všemi základními informacemi o depresi – příznaky, typy, léčba:

JAK NA DEPKU A SMUTEK – E-BOOK ZDARMA

Michaela Peterková: Doktor mozek
ZÍSKAT E-BOOK

Co je deprese?

Deprese patří mezi poruchy nálady a jde o patologický smutek. Když člověk ztratí někoho blízkého, je smutek pochopitelný.

U deprese ale pochopitelný důvod pro stísněnou náladu buď zcela chybí, nebo není tak silný, aby mohl útlum nálady sám o sobě vyvolat.

Neléčená deprese trvá kolem půl roku (je to ale velmi individuální, takže to může být mnohem méně i mnohem více) a má tendenci se vracet. U těžších forem existuje velké nebezpečí sebevražedného jednání – asi 10% lidí v těžké depresi se pokusí o sebevraždu.

Depresivní porucha postihuje asi 3% populace. Pravděpodobnost setkání s depresivní epizodou během života je pro zdravého člověka asi 17%.

Deprese:

• Uklidil jsem v garáži všechno nářadí, už to opravdu bylo potřeba. Myslím, že bych z toho měl mít radost, ale nic necítím. Je mi to lhostejné, jako ostatně všechno.
• Jenom ležím nebo sedím. Nechce se mi jíst, nepřevlékám se, nečistím si zuby. Telefon se mi vybil před měsícem a nedala jsem ho nabít. Nedokážu chtít nic kromě smrti. Děsí mě představa, že takhle to bude navždy, a zatím marně sbírám sílu, abych s tím skoncovala.

Deprese versus depresivní porucha

Mezi těmito pojmy odborníci rozlišují. Deprese je takové to běžné, lidové pojetí smutné nálady, prostě depka. Depresivní porucha je onemocnění, které splňuje kritéria dle diagnostických manuálů.

Když se někdo rozejde s partnerem, týden chodí jako tělo bez duše, hubne a nemá do ničeho chuť, a pak se to postupně rovná, byla to depka – vcelku normální reakce na smutnou událost. Když má někdo podobný útlum dva měsíce, třeba i bez zjevného důvodu, může to už být depresivní porucha.

Zde na webu, protože není určený odborníkům, ale „normálním lidem“, nemusí být mezi sebou tyto dva pojmy vždy úplně přísně rozlišovány.

Jaké jsou příznaky deprese?

Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek (tzv. ruminace).

Člověk může být buď apatický (utlumený) nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v tzv. raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání a dotyčný může i fatálně ublížit sobě a/nebo někomu z okolí (rozšířená sebevražda – více na www.sebevrazda.

psychoweb.cz).
Časté jsou hypochondrické představy – člověk má pocit, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí.
Může dojít k takovému zpomalení duševní činnosti (řeči, myšlení, rozhodování atd.), že to vypadá i jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (např.

že si člověk za něco zaslouží trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace (většinou tzv. hlasy) – pak jde o tzv. depresi s psychotickými příznaky.
Často dochází k probouzení brzy nad ránem a objevují se tzv. ranní pesima – návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení.

K základním somatickým (tělesným) příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex.

Kolem 70% jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 10% lidí trpících depresí zvolí sebevraždu jako východisko.

• .
• Doporučujeme:
• Benjamin Hardy
  

Přepište svou budoucnost

Jak změnit svou osobnost a tím i budoucnost. Benjamin Hardy boří zažité mýty o osobnosti a nabízí odvážné strategie pro osobní transformaci.

V knize čerpá z psychologických poznatků a vyvrací zažitou, avšak mylnou představu, že osobnost je vrozená a neměnná. Podle autora nemáme své „skutečné já“ objevovat.

Naopak, své vysněné já si můžeme cíleně vytvořit a dosáhnout tak svých plánů, snů a cílů.

Jaké typy deprese se rozlišují?

Je-li řeč o depresi, setkáte se s mnoha pojmy pro různé její typy – rozlišuje se lehká, středně těžká a těžká depresivní porucha, rekurentní depresivní porucha, dystymie a pak známé pojmy endogenní deprese, reaktivní, larvovaná a symptomatická deprese, dále sezónní a poporodní deprese, depresivní neuróza a depresivní ladění jakožto porucha osobnosti. Podrobně viz Typy deprese.

Jaké jsou příčiny deprese?

Na pozadí deprese bývá většinou nevyváženost chemického prostředí v mozku (což se také rádo dědí). K tomu pak stačí dlouhodobý stres, nahromaděné problémy nebo nějaké silné trauma a propukne deprese. Podrobně viz Příčiny deprese.

Jak depresi léčit?

Naprostá většina depresivních poruch je zvládnutelná ambulantně – člověk tedy dochází k lékaři či psychologovi, který dohlíží na vývoj jeho příznaků a rozhoduje o léčbě. Těžké formy deprese, u nichž hrozí velké riziko sebevraždy, se pak léčí v rámci hospitalizace.

Základem léčby lehkých poruch by vždy měla být psychoterapie; u těžších depresivních poruch pak léčba antidepresivy, ideálně kombinovaná opět s psychoterapií.

Přehled tradičních i méně tradičních metod léčby deprese najdete podrobně ve videu či textovém přepisu: Léčba deprese
Pokud jde o léky, jsou dnes k dispozici desítky preparátů, jejichž efektivita je velmi slušná a vedlejší účinky minimální. Závislost na lécích při správném užívání prakticky nehrozí. Podrobně viz Léčba deprese – antidepresiva.

Udělejte si jasnou představu o tom, co vlastně léky v mozku dělají – pochopení tohoto procesu je důležité, abyste se antidepresiv nebáli. Podrobně viz Co v mozku dělají antidepresiva.
Své místo v léčbě deprese má i ECT – elektrokonvulzivní terapie, což je léčba pomocí elektrického výboje. Její účinnost je velice vysoká a rizika pro pacienta obvykle minimální.

Řeč o typu léčby, pro který se u nás vžil nepříliš šťastně zvolený název „elektrošoky“ Podrobně viz ECT – elektrokonvulzivní terapie neboli elektrošoky.
Nikdy není na škodu doplnit antidepresiva psychoterapií. Psychoterapeutické postupy se také velmi dobře uplatní při slabších depresích. Podrobně viz Psychoterapie v léčbě deprese.

Dalšími pomocníky jsou fototerapie (osvícení jasným světlem) a spánková deprivace (člověku se brání ve spánku).
Jako úvod nebo doplněk léčby deprese vám doporučujeme online kurz Žlutá sova – život bez deprese. Za symbolickou cenu se v něm během 14 dnů dozvíte o fungujících metodách léčby deprese a hned si je na sobě vyzkoušíte. Kurz Žlutá sova je anonymní a najdete ho, když kliknete sem.

A co mánie nebo maniodepresivní psychóza?

Depresivní porucha patří mezi poruchy afektivity neboli poruchy nálady. Do stejné kategorie spadá i manická porucha, bipolární afektivní porucha a cyklotymie, dříve zvaná maniodepresivní psychóza. Podrobně viz Související duševní poruchy.

Jak zvládnout depresi?

Co mi pomůže a co ne? A jak můžete pomoci překonat depresi svému blízkému? O tom, zda má smysl se nutit do práce, zda pomáhá povzbuzování a podobně, se dočtete v sekcích Čím si (ne)pomůžete a Jak (ne)jednat s člověkem v depresi.

1. .
2. Doporučujeme:
3. Ryan Holiday

Klíčem je klid

Všichni velcí myslitelé, umělci, sportovci a vizionáři mají jednu nepopiratelnou společnou vlastnost. Je jí schopnost nepodléhat náladám; schopnost nenechat se rozptýlit a vidět tak věci podstatné a na první pohled skryté.

Autor načrtává cestu, jak tohoto starodávného, a přece dnes tak naléhavě potřebného způsobu života dosáhnout.

Uvádí řadu velkých myslitelů a zajímavých osobností (Konfucius, Seneca, Marcus Aurelius, Sadaharu Oh, Churchill, Anne Franková…) a na jejich příkladu ukazuje, že vnitřní klid není pouhou nečinností, ale branou k sebeovládání, sebe-mistrovství, sebekázni a soustředění.

.

Kdo mi pomůže?

Trpíte-li nezvladatelně smutnou náladou, máte řadu možností, kam se obrátit. Najdete tady seznam psychiatrů, psychologů, linek důvěry i kontakt na internetovou poradnu. Viz Kde hledat pomoc.

Dále jsou tu pro vás tři pomocníci (zcela zdarma): online psychologický test Depretest – test deprese. Tento test dělejte každý týden a vývoj výsledků si zaznamenávejte do archu, který je zde ke stažení (u výsledků testu). A protože k překonání deprese se hodí i určitý režim, stáhněte si záznamník plánu činností, který vám pomůže začít normálně fungovat.

Pokud se chcete vyznat v lékařských zprávách a rozšířit si obzor, podívejte se do „Slovníčku“ odborných pojmů – najdete zde vysvětlení pojmů jako např. anxiózní, automutilace, remise nebo symptom. Pro zvídavé lidi je tu i přehled kódů MKN 10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) – neboli přesná čísla diagnóz.

Také zde najdete časté otázky k depresi a také dotazy a odpovědi z online poradny.

Dvě povzbudivé zprávy

To nejlepší, co se dá o depresi říci, je, že jde v naprosté většině případů o stav přechodný a řešitelný.

Tak druhá dobrá zpráva se týká faktu, že depresant se ocitá v kvalitní společnosti: Winston Churchil, Ernst Hemingway, Andy Warhol, Lev Nikolajevič Tolstoj, Miloš Kopecký nebo Vincent van Gogh – ti všichni se s depresí během svého života potýkali a jejich činnosti a tvorbě vtiskla tato nemoc určitou specifičnost.

Lise Manson

Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra

Deprese je v dnešní době velmi skloňovaným pojmem. Setkáváme se s ním nejen v běžném hovoru, kdy např. někdo z nás prohlásí: „mám depku“, ale velmi často i ve svém okolí, v rodině, mezi lidmi, přáteli, kolegy, kteří depresí opravdu trpí. A pozor! Deprese je nemoc a je třeba k ní jako k nemoci přistupovat.

Co vlastně taková deprese je? Jedná se o závažnou, dlouhotrvající poruchu psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem.

Označení “deprese“ pochází z latinského deprimere – složeniny slov de (dolů) + primere (tlačit). Přesný překlad je uváděn jako utlačovat, umlčovat.

 Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení (ahedonie), úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, také je někdy zvýšená agrese, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění.

Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce postiženého jedince na tento duševní stav je různá. Dotyčný může být neklidný, agitovaný, autoagresivní, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové

Hlavním příznakem deprese je tedy chorobně smutná (depresivní) nálada. Tato nálada se většinou nedá zlepšit vnějšími událostmi. Trvá-li více jak tři týdny, rozhodně je nutné vyhledat odbornou pomoc.  Často je možné vysledovat její kolísání, např.

ráno může být horší a k večeru se postupně zlepšovat. Jindy může mít nálada opačný charakter – ráno je o něco lepší, zatímco s přibývající únavou a blížícím se večerem se postupně zhoršuje.

Člověk jde spát naprosto vyčerpaný, spí celou noc, nad ránem se neprobouzí, naopak by rád ještě spal.

Dalším příznakem může být nízká energie, vyčerpání (tzv. exhausce) a nedostatečná motivace cokoliv dělat, tedy nedostatek vůle (tzv. hypobulie). Dotyčný nyní musí činnosti, které dříve zvládal, přerušovat a dělat na etapy, např. úklid a vaření. Je pro něj problém přinutit se do aktivit.

Obvyklé je i narušené soustředění (tzv. hypoprosexie) – vyžaduje velkou námahu, které není schopen. Nemá proto cenu nemocného nutit, aby se zabavil televizí nebo dokonce aby sledoval komedie v naivním přesvědčení, že se tak vyléčí.

Stejně tak bývá narušena paměť, proto je třeba často informace opakovat a jejich zapamatování si ověřovat. Setkáváme se s klienty, kteří se na nás obrací primárně kvůli problémům se spánkem nebo s pamětí.

Zjišťujeme však často, že se u nich ve skutečnosti jedná o příznaky deprese.

Příznakem bývá také nechuť do života a přeneseně i do jídla (tzv. hypoorexie). Dotyčný nemá chuť na jídlo, musí se do něj nutit. V některých případech však naopak hmotnost stoupá. Nechuť do života se projevuje omezením zájmů, sníženou chutí na sex.

Činnosti, které dříve dotyčného naplňovaly, jej už nyní nepřitahují, naopak z nich bývá „otrávený“. Omezuje také setkávání s jinými lidmi (tzv. sociální stažení). Když už se směje, pak spíše ze společenských důvodů. Toto přetvařování jej samozřejmě dále vyčerpává.

U řady nemocných se objevují i výčitky (tzv. autoakuzace). Pokud má depresivní stav jasnou příčinu, např. dotyčný nechtěně způsobil jinému újmu, pak jsou výčitky na místě. Velmi často se však výčitky objevují „nelogicky“, kdy si je nemocný vědom vlastního omezení a vyčítá si jej jako lenost.

Velmi často pojímáme podezření na depresi už předtím, než nemocný vůbec začíná mluvit. Ve tváři vidíme obraz zoufalství, utrpení, smutku. Časté jsou vertikální vrásky na čele, svraštělé obočí. Může se objevit chabý pokus o úsměv, oči však zůstávají smutné.

Pohyby jsou zpomalené, pohled často směřuje do země nebo těká, poloha těla je shrbená, ramena jsou svěšená, stisk ruky slabý. Mimika a gestikulace jsou redukovány, často se popisuje maskovitý obličej (tzv. hypomimie). Řeč je kusá, pomalá, s pauzami.

Myšlení je často zkreslené, i neutrální události si dotyčný vykládá pro něj negativní způsobem. Bývají i „černé myšlenky“ – život nemá smysl, je plný utrpení, stejně všechno jednou skončí.

Deprese postihuje i fungování těla – objevují se bolesti zad (někdy jediný na první pohled viditelný příznak deprese!), zácpa, nechutenství, hubnutí, poruchy spánku, objevuje se sucho v ústech. U žen dochází například také k nepravidelnostem v menstruačním cyklu.

Diagnostika a léčba deprese

Diagnostice a její léčbě, ale zejména o informování o tomto novodobém fenoménu, se věnuje celá řada institucí, klinik a odborných společností.

Pokud byste si například z nějakého důvodu přáli své problémy řešit anonymně, je vhodné se obrátit na anonymní telefonní linky důvěry, např.

na Krizové centrum RIAPS (Regionální Institut Akutních Psychosociálních Služeb) nebo jiné pracoviště ve vašem kraji. Vždy je dobré obrátit se na některou z linek důvěry.

Nejjednodušší a nejobvyklejší cesta vede k vašemu lékaři. Drtivá většina praktických lékařů, tzn.

i vašich služebních lékařů a lékařů vykonávající pracovně lékařské služby již dnes problematice deprese rozumí. Mírnější formy deprese proto často léčí sami.

Tam, kde jsou potíže velmi vážné, je vhodné navštívit psychologa nebo přímo místního psychiatra. Dnes se to děje zcela běžně.

Deprese je jednou z nejlépe léčitelných psychických poruch. Léčba pomáhá naprosté většině postižených, zatímco bez ní mohou příznaky trvat i léta a postupně vést ke ztrátě výkonnosti, k izolaci a v neposlední řadě i k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu – snížením obranyschopnosti organizmu. Čím dříve s léčením začnete, tím dříve deprese odezní.

Pro léčbu a předcházení možnému opakování deprese je nejdůležitější užívání antidepresiv, u lehčích forem může také dostatečně pomoci samotná psychoterapie. Optimální je však kombinace obou přístupů.

V rámci ČR funguje také Projekt Rozpoznejte depresi DO HLOUBKY. Ten vznikl jako podpora pro diagnostiku a léčbu deprese na úrovni primární péče. Má ambici být také podporou lékařům jiných specializací (např. při léčbě závažných nebo chronicky nemocných pacientů). Klade si za cíl přinášet kvalitní informace garantované odborníky z řad praktických lékařů, psychiatrů i lékařů jiných specializací, a tím nabídnout pohled na danou problematiku z více úhlů.  

Antidepresiva

Antidepresiva pomáhají vytvořit rovnováhu na těch neuronech v mozku, kde je při depresi nedostatek působků.

Antidepresiva chybějící látky přímo nedodávají (nic „cizího“ se Vám do mozku nedostane), ale svým působením mohou urychlit jejich tvorbu či zvýšit jejich nabídku tam, kde je to potřeba. Proto také jejich efekt není okamžitý, ale zpravidla se objeví za 3–6 týdnů podávání.

Antidepresíva jsou nenávykové léky, nehrozí tedy rozvoj závislosti ani abstinenční příznaky po jejich vysazení. Musíme ale současně upozornit, že léky by měl vždy předepsat lékař! Je nebezpečné užívat léky někoho jiného, ať už by Vám je kdokoliv, třeba kamarád nebo kamarádka, dali v dobré víře.

Takové léky by naopak mohly být, když ne přímo nebezpečné, tak určitě nevhodné. Na rozdíl od léků předepsaných odborníkem vám nemusí nesnížit ani utrpení, vyřešit depresi a nezkrátit její délku.

Terapie antidepresivy se dělí na akutní a udržovací léčbu. Akutní léčba vede k odeznění příznaků deprese a obnovuje původní správné fungování naší psychiky. Akutní léčba trvá nejčastěji právě 3–6 týdnů.

Vzhledem k tomu, že u značné části nemocných má deprese riziko návratu, je většinou nutné po akutní léčbě přejít do udržovací léčby. Udržovací léčba většinou trvá měsíce nebo i roky, podle závažnosti a četnosti předchozích potíží.

Pro udržovací léčbu většinou používáme stejný lék, jaký jsme použili pro akutní léčbu, ale v nižší dávce.

Psychoterapie

Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v nemoci děje. Učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové epizody.

Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit a vyjádřit všechno, co ho trápí. Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem onemocnění. Nicméně v kombinaci s léky zvyšuje jejich účinnost.

Rodina a pracoviště

Depresivní porucha představuje enormní zátěž nejen pro trpící, ale také pro jejich blízké, v rodině, i na pracovišti. Současné poznatky ukazují, že trápení partnerů se téměř vyrovná utrpení depresivních jedinců, zvláště při chronickém průběhu této poruchy.

Rodinám a partnerům je třeba zdůraznit, že je velmi nebezpečné podceňovat zmínky o sebevražedných úvahách nebo tendencích. Riziko sebevraždy u depresí je vysoké a obecná pověra, že když o tom někdo mluví, nikdy to neudělá, tak ta neplatí. Naopak.

Až v 60 % po takovýchto varováních následuje čin; může to být jen lehké sebepoškození, ale může to být také konec života!

Pokud je deprese v rodině závažným problémem, neměl by nikdo spoléhat na to, že se věci „nějak vyřeší“. Naopak, měli bychom sami aktivně vyhledat řešení, např. kontaktovat některou ze stovek partnerských poraden.

V každé z nich je dost odborníků, kteří umějí posoudit, nakolik postačí jejich pomoc a nakolik je deprese tak závažná, že je nezbytná pomoc psychiatra.

Je tedy třeba vědět, že depresi nelze překonat vůlí nebo nechat být, ale že je potřeba mnoho trpělivosti z obou stran.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové

Jaký přístup tedy nemocnému pomáhá? Především k ničemu jsou rady typu: „Zítra to bude lepší“, „Musíš se vzchopit a hned ti bude líp“, „Nemáš k depresi žádný důvod“, „Vůbec se nesnažíš, musíš se vzchopit“, „Ty si v té depresi libuješ!“ – výsledkem bude akorát pocit viny, který takovými doporučeními v pacientovi vyvoláme. Laskavost ještě nikomu neublížila a už vůbec ne tomu, kdo trpí. Blízcí nemocného by měli působit rozvážně, uklidňujícím a laskavým dojmem, povzbuzovat. Nedávejte najevo netrpělivost, snažte se o empatii a pochopení. Zdůrazňujte, že léčba zabere, i když to může trvat několik týdnů i měsíců. Nezapomínejte, že vaše podpora je pro pacienta obrovsky důležitá. Když rodina žije v klidu, je průběh nemoci lepší. Myslete však také na sebe, nejen na pacienta. Uvědomte si, že za jeho depresi nejste zodpovědní a že jde o nemoc, která se dá léčit, stejně jako chřipka nebo jiná nemoc. Jednejte podle svého zdravého rozumu. Snažte se nepodléhat momentálním pocitům. Fyzická přitažlivost pacienta a jeho obdiv k němu jsou sice narušeny, není to však stav nevratný. Nezapomínejte, že vaším utrpením se pacientovo utrpení nezmenší, právě naopak. Neupouštějte od svých ostatních vztahů a koníčků. Sebeobětování není řešení. I když boj s depresí je běh na dlouhou trať.

Text jsme zpracovali jako první díl minisérie o péči o duševní zdraví. Příště uvedeme text věnovaný „úzkosti“ a poté informace na téma „vyhoření“

   Zdroj: Národní ústav duševního zdraví, Rozpoznejte depresi Do hloubky, RIAPS, ZZMV, Psychoportal.cz

Seznam pracovišť O naší organizaci Návštěvní kniha Kontakty

Deprese se nesmí podceňovat. Může ji způsobit i velká změna v životě

„Bylo toho najednou strašně moc. Všude okolo lidé, nikdy jsem nebyla sama, žila jsem skoro v centru Prahy, takže neexistovalo místo, kde bych v klidu seděla a přemýšlela, jak jsem byla zvyklá. Ne že bych to nečekala, ale přece jenom, když jsem najednou tuhle realitu žila, cítila jsem se úplně ztracená.

Než jsem se zaučila v práci a trošku se spřátelila s kolegy, trvalo to několik měsíců. Postupně jsem přestala spát, prostě jsem nemohla, začala jsem hubnout a stále byla extrémně unavená a v práci se nemohla na nic soustředit.

Zapamatovat si nějaké jednoduché pravidlo v práci mě stálo veškerou sílu, co jsem měla,“ vypráví Eliška.

Přečíst článek ›

„Bylo mi pořád zle. Ale doufala jsem, že to přejde, že to překonám. Musím! Nemohla jsem se vrátit domů s tím, že jsem tady selhala.

Jenže mě přestalo bavit úplně všechno, nic mě nedokázalo rozveselit, spustily se mi migrény a některá rána mi bylo vyloženě špatně z představy, že musím do práce. Radši jsem ani moc nevolala domů, aby na mně mamka něco nepoznala.

Nechtěla jsem s nikým mluvit, seděla jsem jen zavřená v pokoji a koukala z okna,“ přiznává mladá žena.Kromě spánku se přidal i problém s jídlem, hlavně teda měla tak stažený žaludek, že se ani najíst pořádně nedokázala.

POČTYV roce 2018 bylo ambulantně léčeno 113 172 lidí s depresí.

Celkově v Česku trpí depresí přes půl milionu lidí.Celosvětově je to podle Světové zdravotnické organizace (WHO) přes 300 milionů lidí. Číslo stále roste.

V tu chvíli zasáhla její kamarádka, s kterou žila a která už se nedokázala dívat na to, jak se Eliška trápí. „V podstatě mi domluvila schůzku za mými zády a dotáhla mě tam. Samozřejmě jsem se bránila, ale pak jsem se tam zhroutila. Brečela jsem, že nejsem blázen, že nic nepotřebuji,“ vzpomíná.

„Cítila jsem se hrozně, bojovala jsem s pocity, že na psychiatrii přece nemám co dělat, že tam nepatřím, ale zároveň jsem dostala antidepresiva, s kterými jsem se začala cítit lépe.

Jednou za 14 dnů jsem chodila na kontroly a můj život se pomaličku měnil.

Překvapila mě mamka, která moji depresi nebrala jako něco strašného, prostě ji přijala jako fakt, jako něco, co člověk vůlí neovlivní, a slyšet to od ní mi hodně pomohlo.“

Přečíst článek ›

Eliška stále užívá antidepresiva a pravidelně dochází na psychoterapie, ale její stav už se nedá srovnat s tím, co před dvěma roky zažívala. „Někteří lidé si neuvědomují, že depresi může způsobit i velká změna v životě. Pokud se člověk necítí dobře, měl by hledat pomoc,“ říká na závěr. 

Názor odborníka

Mgr. Kristýna Brožková (psycholožka, Pedagogicko-psychologická poradna České Budějovice):

Projevy depresivní poruchy zásadně ovlivňují život nemocného. Nemoc postihuje člověka v celistvosti – jak na emocionální rovině, tak i na behaviorální (chování) a na kognitivní (poznávací). V popředí je depresivní nálada (trvající déle než dva týdny a většinu dne), ztráta zájmu a s tím spojená zvýšená únava, kvůli které většina nemocných vyhledá pomoc.

Přečíst článek ›

Porucha může mít vliv i na kognitivní výkon nemocného – zhoršuje se mu koncentrace pozornosti, paměť, je méně schopný rozhodovat o věcech, nemoc utlumí a pozmění jeho myšlení.

Nemocný má negativní ulpívavé myšlenky o sobě samém, markantně se mu sníží sebedůvěra, zažívá pocity méněcennosti, sebeobviňuje se, cítí bezmoc, beznaděj a je výrazně pasivní (případně agitovaný) až rezignující na svůj život.

Subjektivní hodnocení většinou není ve shodě s objektivní skutečností. Dokonce se v depresi může projevovat specifická forma demence, tzv. depresivní pseudodemence.

Na behaviorální rovině v těžších formách deprese není člověk schopen vykonávat všední činnosti.

I když to může být pro okolí nepochopitelné, deprese může zapříčinit neschopnost vstát z postele, obléknout se, udržovat každodenní návyky…

Rána jsou většinou subjektivně vnímána jako nejvíce náročná. Zrádná se jeví být larvovaná deprese, která se skrývá pod somatickými symptomy gastrointestinálního či kardiovaskulárního charakteru a psychické příznaky mohou být minimální.

Primárně je zásadní připustit si, že jde o onemocnění, nikoli o lenost či neochotu. A toto onemocnění se opravdu dá léčit, proto je důležité co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc. Způsob léčby se odvíjí od intenzity deprese.

Těžká epizoda deprese se bez lékařského zásahu dá velmi obtížně zvládnout.

Informace o nemoci* U žen dochází k častějšímu kolísání hormonů, zejména v těhotenství, po porodu či v menopauze.* Častěji vyhledají psychiatrickou pomoc ženy než muži. V celkovém počtu tvoří až 60 % pacientky.* Depresi způsobuje nedostatek monoaminů (serotoninu, dopaminu a noradrenalinu), stejně tak endokrinologické poruchy.

* Spouštěčem může být prožité trauma, hormonální změny v organismu (např. po porodu), závislost na návykových látkách nebo prodělané psychotické či somatické onemocnění.* Prevalenci onemocnění též ovlivňují kulturní tradice – úplně nejnižší výskyt je v Japonsku.

* K depresi většinou inklinují jedinci, kteří reagují na zátěžovou situaci úzkostnou tendencí.

* Pokud člověk již jednou v životě depresi prodělal, je velká pravděpodobnost jejího opakování.

Tipy pro zdraví

Naše psychika dostává v posledních týdnech velmi zabrat. Pokud navíc máte psychiku oslabenou, oslabuje se také imunitní systém a jste náchylnější k onemocnění a virům. K psychické zdatnosti nám můžou pomoci relaxační i pohybové aktivity, které můžeme provádět i z domova.

Přečíst článek ›

Fyzioterapeutka Eva Juráková z Lékařského domu Praha 7 radí i jednoduché cvičení na aktivaci hlubokého stabilizačního systému, které doma zvládne každý. „Položte se na záda. Dolní končetiny pokrčte v kolenou. Chodidla rovnoměrně opřete o podložku.

Vytahujte se za temenem hlavy a kostrčí. Napřimte páteř. Bradu mírně zastrčte k hrudníku. Ruce mějte položené na spodní části břicha. Při nádechu nosem rozvíjejte břicho směrem nahoru ke stropu a do stran. Při výdechu ústy břichem mírně klesejte.

Dejte si pozor, abyste nevtahovali břicho. Cvik můžete provádět každý den.“

Vyhýbat bychom se neměli ani fyzické aktivitě venku, ideálně sami nebo s partnerem. Pokud jste zcela zdraví, můžete zvolit například svižnou procházku v lese.

Sezonní afektivní porucha, tzv. zimní smutek a jak se s ním vypořádat

Cítíte se bez energie? Nic Vás nebaví a na nic nemáte chuť? Pokud máte špatnou náladu vždy na podzim a v zimě může být příčinou sezóní afektivní porucha, neboli zimní smutek.

Období zimního smutku

Již od dávných dob si lidé všímají, že v zimním období klesá jejich entuziasmus a zpomalují se všechny jejich aktivity. U většiny lidí dochází v reakci na chlad k vnitřním změnám, ovšem jak se dny zkracují, způsobuje to u mnoha jiných silné deprese, které mohou vést až k sebevraždě.

V posledním desetiletí se vědcům z Národního institutu duševního zdraví podařilo popsat duševní poruchu, která se projevuje extrémními výkyvy nálad a depresemi, které začínají v zimě a končí na jaře. Na rozdíl od pacientů, kteří trpí jinými typy depresí, netrpí tito lidé nespavostí či ztrátou chuti k jídlu.

Naopak, jedí více ( hlavně uhlohydráty ), více spí, méně se zajímají o sex, nabírají na váze, stahují se do sebe a procházejí vnitřními změnami. Těmito příznaky trpí čtyřikrát více žen než mužů. Ocitají se ve stavu jakési sezónní hibernace, jakoby dočasně žili v zámotku. Někteří doslova udávají, že se cítí jako medvědi v době zimního spánku.

Přestože věda se tímto stavem začala zabývat celkem nedávno, odhaduje se, že jen v samotných Spojených státech trpí touto poruchou asi 25 miliónů lidí. Označuje se jako SAD ( sezónní afektivní porucha ). Jak je možné, že tak velké množství lidí trpí poruchou, která byla sotva zaznamenána vědecky? Dr. Norman E.

Rosenthal, který tuto poruchu popsal a pojmenoval, se domnívá, že je to tím, že se jedná o natolik častý jev, až jsou jeho příznaky považovány za normální a bagatelizovány.

Léčba poruchy SAD světlem

V současnosti již je jasné, že lidé, kteří trpí touto poruchou, trpí ve skutečnosti nedostatkem slunečního světla, a pomoc je možná právě přidáním světla do jejich životů (fototerapie). V roce 1815 napsal J.F. Cauvin: Vliv světla na člověka je velmi silný.

Lékaři předepisují na smutek a slabost slunce. Pokud k tomu připojíme střídmé cvičení, vrátí se nám chuť do života.

Bohatí Angličané a Němci dnes jezdí na jih Francie, aby si zde léčili onemocnění zvané splín, či aby přinejmenším unikli jednotvárnosti klimatu ve své zemi.

Abychom lépe pochopili fyziologický mechanismus, který je základem této poruchy a její léčby, zopakujme si funkce šišinky. Je umístěna hluboko v kůře mozkové a hraje velmi důležitou roli v regulaci životních funkcí. Přestože vědecká literatura uvádí, že její funkce v lidském těle je jiná, než u ostatních živočichů, já se domnívám, že tomu tak není.

Pokud existuje nějaký rozdíl mezi funkcemi šišinky u člověka a ostatních živočišných druhů, potom je způsoben nejspíše umělým osvětlením, a také tím, jak se lidé vzdálili svému přirozenému životnímu prostředí.

Kromě toho, že šišinka řídí nástup puberty, navozuje spánek a ovlivňuje naši náladu, funguje také jako měřič světla v organismu, vyladí naše vnitřní funkce a synchronizuje je s vnějším prostředím.

A jelikož je šišinka primárně regulována změnami světla v okolním prostředí, člověk její funkce nepřirozeně ovlivňuje používáním umělého osvětlení ve vnitřním i venkovním prostředí.

Další nezastupitelnou funkcí šišinky je ovlivňovat náš organismus i duševní pohodu prostřednictvím denního rytmu vylučování hormonu melatoninu, přičemž jeho nejvyšší hladina je v noci a nejnižší během dne. Důležitost tohoto rytmického vylučování melatoninu je známa už od roku 1980, kdy dr. Alfred Lewy a dr.

Thomas Wehr objevili, že jasné světlo dokáže potlačit běžné noční vylučování melatoninu. Jejich objev jednak osvětlil přirozený cyklus vylučování melatoninu, a zároveň dokázal, že denní světlo potlačuje jeho sekreci, zatímco noční tma ji zvyšuje.

Na základě tohoto objevu, poznatků získaných při jiných klinických výzkumech a pozitivních výsledků několika pilotních studií byla vytyčena základní hypotéza. Lewy a Wehr se domnívají, že prodloužení zimního dne pomocí jasného umělého světla může uvést mozek do stavu, kdy ten si myslí, že je jaro, a zmírnit tím deprese způsobené krátkými zimními dny.

Tato hypotéza byla založena na poznatku, že vylučování melatoninu řídí sezónní rytmy u zvířat, a že hypotalamus ( jedno z míst, kam u zvířat světelná informace z očí vstupuje ) řídí u lidí mnohé z těch funkcí, které jsou narušeny u jedinců s depresí. Protože dr. Wehr a dr.

Rosenthal potřebovali posoudit existenci této formy deprese i efektivnost jimi navrhované léčby, začali vyhledávat jedince, kteří trpí specifickými sezónními příznaky. Poté, co prozkoumali velké množství případů, uvědomili si, že všichni tito lidé popisují své příznaky shodně s jedinci zahrnutými v pilotních studiích. Nastal čas pustit se do komplexnější studie.

Byla připravena úvodní studie, naplánovaná pro dvě skupiny depresivních pacientů. Každá ze skupin byla léčena po dobu dvou týdnů, šest hodin denně buď zářivým celospektrálním světlem, nebo tlumeným žlutým světlem. Poté se skupiny vyměnily. Žádný z vědců, s výjimkou vedoucího výzkumu, netušil, v jakém pořadí byla která skupina vystavena různým světelným zdrojům. Na druhé straně pacienti netušili, který ze zdrojů je považován za léčivý. Výsledek byl skutečně úžasný. U všech pacientů došlo k výraznému zlepšení stavu pod celospektrálním světlem, zatímco pod žlutým tlumeným světlem nebylo zaznamenáno žádné zlepšení stavu, přestože barvou připomínalo slunce. Někteří z pacientů ošetřovaných celospektrálním světlem měli pocit, jakoby byli buzeni ze stavu hibernace, jiní se cítili prostě výborně, byli produktivní a hlavně byli schopni zapojit se bez problémů do běžných denních činností.

Výsledky úvodní studie jednak potvrdily existenci sezónní afektivní poruchy a její účinnou léčbu, ale vytvořily též nový přístup k léčbě, který už přesahuje rámec psychiatrie.

Od té doby už byly antidepresivní účinky léčby světlem vědecky zdokumentovány v tolika řízených studiích na celém světě, že se tato terapie stala obecně uznávanou formou léčby sezónní afektivní poruchy.

Pokud se opřeme o výsledky všech existujících výzkumů, můžeme učinit několik tvrzení, týkajících se SAD a léčby světlem:

SAD je emoční porucha, která se projevuje náhlými výkyvy nálad, úbytkem energie a depresemi, které se objevují zhruba ve stejném období každý rok, obvykle přichází v zimě a mizí na jaře. Čím dále na severu lidé žijí, tím častěji trpí tímto druhem depresí.

Kupříkladu SAD trpí pouhých 8,9% obyvatel Sarasoty na Floridě, ovšem v Nashua, ve státě New Hampshire je to plných 30%. Tento stav se nejčastěji objevuje u lidí mezi 20 a 40 rokem, avšak může se vyskytnou i u dětí.

U nich jsou potom podráždění, smutek a únava doprovázeny sníženou schopností se soustředit a zhoršeným prospěchem.

• Tento stav se častěji vyskytuje u žen než u mužů ( v poměru čtyři ku jedné ), a je provázen přejídáním, spavostí, zvyšováním váhy, menším zájmem o sex, a někdy dokonce sníženou imunitou.
• SAD má zřejmou souvislost se zvýšenou úrovní melatoninu, která vzniká v důsledku zkráceného zimního dne a menší dávky denního světla.
• Ačkoliv neznáme přesný mechanismus, na jehož základě je léčba světlem efektivní, víme zcela jistě, že má výrazné antidepresivní účinky na 80% pacientů trpících SAD, i na lehčí formy zimní deprese.
• Velmi důležitým faktorem je množství světla, které je použito při léčbě, protože pouze při určité úrovni osvětlení byly dokumentovány fyziologické účinky:
• a ) Expozice jasnému světlu dokáže velmi rychle snížit úroveň melatoninu v krvi, která může být v určité denní době abnormálně vysoká.
• b ) V závislosti na tom, ve které denní době je léčba poskytována, dokáže zrychlit či zpomalit biologické hodiny organismu, a tím ovlivnit denní rytmy, jako jsou spánkové návyky, teplota, vylučování hormonů, a jiné.
• Tyto posuny v načasování fyziologických funkcí mohou být základem účinku této terapie na SAD.

Nejčastěji používaným světelným zdrojem pro léčbu SAD je 40 wattová celospektrální zářivka, která produkuje světlo srovnatelné se světlem 2 500 svíček ( což se rovná asi jedné čtyřicetině jasu slunečného letního dne ). Technicky se dá toto množství vyjádřit 2 500 luxy, 1 lux rovná se světlo jedné svíce.

Nové přístroje používané dnes ve fototerapii dokáží vyvinout jas rovnající se 10 000 luxů, čímž zredukují čas potřebný k léčbě až na půl hodiny denně. V blízké budoucnosti budou zřejmě existovat i kapesní přístroje, které budou nošeny jako dnes brýle, a budou poskytovat léčbu mobilně.

Nejnověji se posuzuje léčba SAD pomocí počítačového zařízení, které simuluje postupné rozednívání a stmívání. Toto zařízení bylo vyvinuto dr. Michaelem Termanem a jeho spolupracovníky, a protože funguje v době, kdy je pacient v posteli, a šetří mu tak čas.

Je to v současné době nejvěrnější imitace změn světla v přírodě.

Přestože se načasování a délka ošetření mění podle jednotlivých pacientů, zdá se, že obecně je ošetření ráno účinnější, než večer, že účinné může být ošetření v délce od půl hodiny až do čtyř hodin denně, což závisí na jedinci, na místě, kde žije, jaké je počasí a roční období. Má-li být léčba účinná, musí být aplikována denně, v délce doby, kdy je míra osvětlení okolního prostředí pro daného jedince nedostatečná.

Jsou lidé, kteří pocítí efekt této léčby už po úvodním ošetření. U většiny lidí je zřejmý účinek až po dvou až čtyř dnech. Na druhé straně se ovšem příznaky poruchy vracejí, je-li léčba přerušena na dva a více dnů.

Léčba je obvykle pacienty velmi dobře snášena, i když se někdy objevují vedlejší účinky, jako je bolest očí a hlavy, případně poruchy spánku. Dosud nebyly zaznamenány žádné dlouhodobé vedlejší účinky.

Někteří psychiatři mají velmi dobré výsledky s léčbou „ sezónního energetického syndromu“, což je zimní deprese a letní neklid za pomoci zabarvených brýlí. Zjistili, že červeně zabarvené brýle dobře působí na podzimní a zimní deprese, zatímco polarizované modrozelené brýle je vhodné použít na jarní a letní neklid.

Kromě vynikajících klinických výsledků, kterých bylo dosaženo v léčbě SAD, jsou dnes zkoumány další možnosti využití světelné terapie. Skupina kalifornských vědců, vedených dr.

Danielem Kripke, zjistila v nedávné řízené studii depresí nesezónního původu, že léčba světlem, aplikovaným každý večer po dobu tří hodin měla za následek malou, avšak statisticky významnou redukci depresí. Terapie světlem by mohla být efektivně využívána i pro léčbu pacientů s poruchami příjmu potravy, jako je například bulimie, u nichž projevy se zhoršují sezónně.

Podle nejnovějších důkazů by mohla světelná terapie napomoci při detoxifikaci organismu po požití alkoholu a různých drog. Skupina rakouských neurologů a psychiatrů sledovala dvacet alkoholiků s těžkými abstinenčními příznaky.

Přitom zjistili, že když tito lidé podstoupili ošetření silným světlem, které jim bylo aplikováno dva dny, zlepšila se jim nálada, schopnost soustředění i paměť. Zároveň potřebovali pouze 10 až 20% léků proti úzkosti ve srovnání s kontrolní skupinou.

Ačkoliv výzkum v této oblasti není obsáhlý, zdá se, že by v některých případech mohlo dojít ke zmírnění abstinenčních příznaků. Myšlenka užití silného světla v léčbě určitých aspektů alkoholismu je poměrně nová, ovšem vztah světelných podmínek a alkoholu nikoliv.

V červenci 1971 přinesl časopis Věda velmi zajímavá pozorování, která byla vedlejším produktem jinak zaměřeného pokusu. Když se totiž dr. Geller snažil posoudit vliv různých typů stresu na rozvoj alkoholismu u pokusných potkanů, všimnul si, že zvířata v týdnu preferují čistou vodu, avšak o víkendech z neznámého důvodu holdují alkoholu.

Snažil se objasnit tuto záhadu a zjistil, že časový spínač, který řídí osvětlení v laboratoři je porouchaný. Potkani byli proto o víkendech ponecháni ve tmě. Po tomto zjištění se dr. Geller rozhodl vést další pokus s cílem zjistit, zda to byla tma, či jiné stresující momenty, které přiměly potkany dát přednost alkoholu. Výsledky byly velmi přesvědčivé.

Ukázalo se, že potkani chovaní v úplné tmě, avšak bez přítomnosti dalších stresorů skutečně pijí raději vodu s alkoholem než vodu čistou. Aby potvrdil výsledky předchozích výzkumů, provedl dr. Geller ještě jeden pokus. Vědom si faktu, že šišinka produkuje za tmy melatonin, rozhodl se posoudit vliv melatoninu, podávaného injekčně pokusným potkanům, kteří ovšem žili v běžných podmínkách střídání světla a tmy, aniž by byli vystaveni jakýmkoliv jiným stresorům. Při tomto pokusu zjistil, že samotné injekce melatoninu podávané zvířatům, způsobily u nich preferenci vody smíchané s alkoholem.

Výsledky pokusů dr. Gellera dokazují zcela jasný vztah mezi nedostatkem světla a alkoholismem. Podobný vztah by mohl platit i při jiných druzích chemických závislostí.

Z knihy Světlo lék budoucnosti – Jacob Liberman