Vědecké studie prokázaly, že anabolické steroidy mají negativní dopad na lidské zdraví. ✔️ Poznejte nejčastější vedlejší účinky anabolických steroidů. Vsaďte na klasickou suplementaci, nevěřte mýtům kolem
Poznejte vedlejší účinky steroidů
Řeknu to asi takto – je faktem, že pokud chce sportovce dosáhnout opravdu „extrémů“, z běžné suplementace nemá moc šancí. Nicméně, vykoupeno je to možným poškozením zdraví fyzického, tak psychického. I proto si mohu dovolit tvrdit, že v 99 % případů, není nutné či dokonce žádoucí anabolické steroidy užívat.
V amatérském sportu byste o užívání steroidů měli velmi dlouze přemýšlet. Zvážit veškeré krátkodobé i dlouhodobé negativní aspekty. A z této rovnice poté při rozhodování vycházet.
Steroidy jsou často diskutovaným tématem mezi sportovci.
Anabolické steroidy mají sice schopnost zvýšit nárůst svalové hmoty, ale vzhledem k tomu, že zasahují do spousty metabolických funkcí v těle, mají také mnoho negativních vedlejších účinků.
Asi jste se doslechli o zvětšení prsních žláz u mužů, nebo nadměrném ochlupení u žen beroucích anabolické steroidy. Nejde však o jediné nežádoucí účinky steroidů, jaké to jsou?
Účinky, které můžeme zpozorovat v zrcadle
Je velmi fér zde uvést, že steroidy nejsou zneužívány jen v kulturistice. Lidé je neberou jen pro nárůst svalové hmoty, ale i pro vyšší sílu, vytrvalost, regeneraci, výkon. A s tím je i spojená snaha využít steroidy pro růst. Ovšem, i zde najdeme účinky, které nejsou žádoucí.
1. Přibývání na váze
Samotné přibývání na váze lze sice vysvětlovat přírůstkem svalové hmoty, ale při měření zjistíte, že nárůst váhy nárůstu svalové hmoty neodpovídá. To proto, že vyšší váhu způsobuje zadržování vody.
2. Akné a vypadávání vlasů
Další z okem viditelných příznaků je rozvoj akné především na obličeji a v horní části zad. Zásah do metabolismu ovlivňujícího pokožku poznáte i podle toho, že vám vypadávají vlasy. U žen naroste ochlupení ve vyšší míře, než je obvyklé.
3. Gynekomastie – nežádoucí růst prsních žláz u mužů
Gynekomastie je jednostranné nebo oboustranné zvětšení prsní žlázy u mužů. K tomuto nepříjemnému onemocnění dochází z nepřirozeně vysoké hladiny estrogenu, ženského hormonu.
Estrogen se v mužském těle syntetizuje přirozeně, a to z testosteronu a jeho derivátů. Užíváním anabolických steroidů se však koncentrace testosteronu mnohonásobně zvyšuje, a proto dochází k větší tvorbě estrogenu.
K růstu prsních žláz dochází také u mužů s nadváhou nebo obezitou, protože tuk je místem, kde se testosteron na estrogen přeměňuje.
Gynekomastie se můžete zbavit vysazením anabolik (steroidů), může se stát, že už bude pozdě, a bude třeba operativní odstranění. Zkušení sportovci, kteří užívají anabolika, užívají doplňky, které blokují účinky estrogenu na prsní tkáň.
Psychické problémy spojené se steroidy
Až 80 % sportovců užívajících steroidy uvádí, že se u nich objevují návaly zlosti a agresivní nálady (může k nim docházet náhle) a nervosvalové napětí. Další psychickou obtíží jsou sklony k depresivním stavům, psychotickým onemocněním (zahrnující halucinace, anorexii a hyperaktivitu).
Hrozí také vznik závislosti na anabolických steroidech, psychické i fyzické. Ta postihuje velkou většinu osob, které tato anabolika berou. Psychická onemocnění do jisté míry ovlivňuje genetická predispozice, proto jsou tyto nežádoucí účinky u některých sportovců závažnější a u jiných se sotva projeví.
Další zdravotní problémy a rizika
Výše zmíněné obtíže jsou pouze obecné, špičkou ledovce. Mezi další rizika tak můžeme zařadit další poruchy.
Neméně závažné je pak zjištění pro ty, jež chtějí užívání steroidů omezit či zcela vynechat. Nikde se totiž již neříká, že po jejich vysazení dojde k výraznému poklesu svalové hmoty i síly. Právě po vysazení již tělo nezvládá zpracovávat přijaté živiny na svaly a vznik nové svalové hmoty.
1. Poruchy pohybového aparátu
Jelikož lidské tělo není stavěno na tak objemné svalstvo a jeho rychlý růst, ve chvíli, kdy byste začal s užíváním steroidů, zvýšíte si riziko poranění svalů, šlach a kloubů. U teenagerů dokonce hrozí uzavření růstových štěrbin kostí, což znemožňuje další růst.
2. Metabolické poruchy
V metabolismu se steroidy „dopouští“ snížení hladiny „hodného choresterolu“, neboli HDL cholesterolu, a to až o 50 %.
Čím více má člověk v těle anabolických steroidů, tím je procento snížení HDL cholesterolu vyšší. Ten chrání před rozvojem kornatění tepen.
Snížením hladiny „hodného cholesterolu“, dochází ke zvýšení hladiny „špatného cholesterolu, neboli LDL cholesterolu. Z toho důvodu stoupá nebezpečí vzniku chorob srdce a cév.
V případě poškození srdce a cév zásobujících srdce se jedná o kardiovaskulární poškození, při poškození mozku a cév zásobujících mozek o cerebrovaskulární poškození a poruchy krevní srážlivosti znamenají nebezpečí vzniku trombóz. Dále může zvýšeným zadržováním tekutin či zhoršenou elasticitou tepen dojít ke zvyšování krevního tlaku. Vysazením anabolik obvykle vymizí, nicméně může být nebezpečný obzvlášť v kombinaci s genetickou predispozicí k vysokému krevnímu tlaku.
3. Endokrinní poruchy
Užíváním anabolických steroidů muži potlačí přirozenou vlastní tvorbu testosteronu v těle. To může znamenat nejdříve zmenšení varlat, poté nevratnou atrofii varlat, tzv. chemickou kastraci.
Před tím, než se dostaví poruchy tvorby spermií a reprodukce, objevují se nepříjemné pocity při erekci, nebo problémy s erekcí (například priapismus – bolestivá erekce neodeznívající ani po pohlavním styku). Tyto obtíže trvají i dlouho po vysazení tohoto typu steroidů. I přesto, co si mnozí myslí, anabolické steroidy nejsou schopny zvětšit mužské přirození.
U žen dochází k poruchám menstruace a reprodukce a k nevratným změnám, tzv. maskulinizaci, jako je zhrubění hlasu anebo zvětšení klitorisu.
4. Potíže s játry
Játra jsou detoxikačním orgánem, problém je, když při zpracovávání látek obsažených v anabolických steroidech vznikají látky vysoce toxické pro samotná játra a jejich DNA. Následkem je buď zánět jaterních buněk, nebo po delší době rakovina jater.
Dalším „strašákem“ je jaterní pelióza, tj. rozšíření krevních cév v játrech, když se rozšíří, hrozí riziko, že praskne a dojde ke krvácení. Častá je i cholestáze, porucha tvorby a odtoku žluči z jater do střeva.
Játra zatěžují více tablety přijímané formou perorální (ústy) než injekčně.
5. Riziko vzniku nádorů
Poslední, ale neméně závažná skupina onemocnění způsobené anabolickými steroidy jsou nádorová onemocnění. Jak jsme zmínili výše, hrozí zejména rakovina jater, největší riziko rakoviny je nejspíše u prostaty.
Riziko rozvoje onkologických chorob je u opravdu vysoké. Vychází totiž z podstaty fungování anabolických látek, mj. steroidů. Stručně řečeno, anabolické látky dávají signál buňkám, aby se dělily a rostly.
Pod dlouhodobým přívalem takovýchto signálů se může buňka začít dělit nekontrolovaně – tak se chovají nádorové buňky.
A proto, zvažte, zda se užívání anabolických steroidů opravdu vyplatí. Já říkám – NE!
Ono to totiž jde i bez nich, třeba podle cviků od profíků.
Anabolické steroidy a jejich účinky
Varle – Wikipedie
Varle
Znázornění mužských varlat
Latinsky
testis
Tepny
a. testicularis
Žíly
vv. testicularis,plexus pampiniformis
Nervy
plexus testicularis
Gray
1236
Varle (latinsky: testis, množné číslo varlata, latinsky: testes) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (např. testosteron).
Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší.[1] Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá.
Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm.[2] Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů.[1] Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle.
Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.
Homologickým orgánem samic jsou vaječníky.
Uložení varlat
Uložení varlat v šourku. Z fotografie je patrné nížeji položené pravé varle (aby se o sebe netřela) a dorůstající ochlupení po oholení genitálií
U muže jsou varlata umístěná za penisem v kožním vaku, který se nazývá šourek (skrotum). Stejně uložená varlata mají také všichni domácí savci. U vačnatců a zajícovců je šourek s varlaty umístěn před penisem. U některých savců (sloni, nosorožci, kytovci) jsou varlata trvale umístěná v dutině břišní.[3]
Varlata se vyvíjejí v břišní dutině a většinou již v průběhu nitroděložního života sestupují tříselným kanálem do šourku.
U chlapců by k sestupu varlat mělo dojít do 3 měsíců věku, u štěňat do 14 dnů po narození. U některých savců dochází k sestupu už prenatálně.
Mezi anomální stavy patří absence jednoho či obou varlat (anorchismus), nadpočetnost varlat (triorchie) a nesestoupení varlat (kryptorchismus).[1] Kryptorchismus se rozlišuje jednostranný (monorchismus) či oboustranný, tj.
zda nesestoupilo jedno či obě varlata, a dále, v závislosti na umístění nesestoupeného varlete, tzv. retinované či ektopické varle.[1] Oboustranný kryptorchismus vede k neplodnosti.[1]
Stavba
Schéma stavby varlete:1. tunica albuginea, 2. septula testis, 3. lalůček varlete, 4. mediastinum testis, 5. tubuli seminiferi contorti, 6. tubuli seminiferi recti, 7. rete testis, 8. vývodné kanálky varlete, 9. kanálek nadvarlete, 10. počáteční část chámovodu
Na povrchu je varle pokryté vazivovým obalem (tunica albuginea), vazivo zasahuje i do parenchymu varlete a rozděluje ho na neúplné lalůčky. Nerozdělená část varlete (mediastinum) přechází v hlavu nadvarlete. Parenchym varlete se skládá z mnohonásobně stočených semenotvorných kanálků (tubuli seminiferi contorti) a řídkého vaziva vyplňujícího prostor mezi nimi. Stěnu semenotvorných kanálků tvoří zárodečný epitel, který je tvořen spermatogoniemi, buňkami, ze kterých mohou vznikat spermie a dalšími nezralými stadii spermatogeneze. Tyto buňky jsou chráněné a vyživované podpůrnými Sertoliho buňkami. Sertoliho buňky obalují jednotlivá stadia vývoje spermie a chrání je před vlivy vnějšího prostředí, tvoří i bariéru mezi nimi a potenciálně škodlivými látkami přítomnými v krvi. Semenotvorné kanálky se spojují a přechází do kanálků nadvarlete.
Během dospělosti jsou v semenotvorných kanálcích neustále produkovány spermie, samčí pohlavní buňky.
Spermie ke svému vývinu potřebují teplotu okolo 34,4 °C, při vyšších teplotách dochází k útlumu spermatogeneze a při dlouhodobém působení vysokých teplot může dojít až k zániku populace spermatogonií a k trvalé neplodnosti.
Teplota varlat je ovladatelná pomocí napětí stěny šourku. Při stažení šourku se varlata přitáhnou blíže k tělu, kde se jejich teplota zvýší. Při povolení stěny šourku naopak teplota uvnitř poklesne.
V řídkém vazivu, které obklopuje semenotvorné kanálky, se nacházejí intersticiální Leydigovy buňky. Ty produkují testosteron – mužský pohlavní hormon.
Díky testosteronu dochází k diferenciaci spermatogonií a k vývoji spermií a rozvoji druhotných pohlavních znaků (mohutnost postavy a kostry, růst vousů, ochlupení, mužský hlas aj.). Sertoliho buňky produkují zase tzv.
antimülleriánský hormon, který způsobuje atrofii a resorbci Müllerova vývodu během embryonálního vývoje pohlavních cest a tak zajišťuje správný vývoj samčích pohlavních orgánů.
Nemoci a vady varlat
Mezi nejčastější vývojové vady patří retence varlat (kryptochorismus). Stav, kdy varle není u novorozence přítomné v šourku, ale nachází se v tříselném kanálu nebo uvnitř břišní dutiny.
Tento stav se vyskytuje u 1 % chlapců ve věku jednoho roku a až u 0,8% dospělých mužů. Stav může být komplikován zaniknutím (atrofizací) tubulů a následně vést až ke sterilitě.
Hypoplastická varlata se mohou nacházet například u Klinefelterova syndromu a dalších vrozených syndromů.
Varle se může vlivem vnější síly obtočit okolo vlastní osy a dochází k torzi varlete. Tento stav je velmi rizikový a vyžaduje akutní péči, neboť vlivem zaškrcení cévního svazku, který varle vyživuje, do několika hodin dochází k hemoragickému infarktu, nekróze a tedy odumření varlete.
Ve varleti se může také nacházet patologický obsah, nebo docházet k zánětu (orchitida). K zánětu často dochází vlivem sexuálně přenosných nákaz, nebo virovými nákazami jako jsou příušnice (parotitida).
U mužů je relativně častý výskyt nádorů ve varlatech a tak se doporučuje pravidelné samovyšetření pohmatem a při podezření na nádor vyhledání lékařské péče. Nádory varlat se dělí dle své histologické povahy. V 90% se jedná o nádory zhoubné povahy.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e WEISS, Petr, a kolektiv. Sexuologie. Praha: Grada, 2010. 744 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2492-8. S. 45–46.
- ↑ DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie.
Praha: Grada, 2009. 544 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3240-4. S. 15.
- ↑ Spermatogenesis [online]. University of Wyoming [cit. 2010-09-12]. Dostupné online.
(anglicky)
Související články
- Prehnovo znamení
- Samovyšetření varlat
- Kastrace
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu varle na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Varle v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo varle ve Wikislovníku
https://web.archive.org/web/20130630221159/http://www.mojepuberta.cz/puberta/co-a-jak-se-meni/ více o růstu varlat a jejich pozici v šourku
|
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Varle&oldid=20186718“
O varlatech a nádorech varlat
Obsah:
Varlata (testes) jsou mužské pohlavní žlázy, jsou umístěné za penisem (pyjem) ve váčku, který se nazývá šourek (skrótum). Varlata produkují a uchovávají mužské pohlavní buňky – sperma.
Varlata produkují rovněž pohlavní hormony, které způsobují mužskou charakteristiku jedince tj. typ postavy a skeletu, typ ochlupení, růst vousů a hlubší mužský hlas.
Kontrolují také rozvoj reprodukčních orgánů a sexuální chování muže (obr. 1).
Co je zhoubný nádor
Zhoubným nádorem (rakovinou) obecně nazýváme onemocnění, za nímž se skrývá skupina více než 100 různých chorob.
Ačkoli každý druh se od jiného liší v mnoha ohledech, všechny mají společný alespoň v určité fázi nekontrolovatelný buněčný růst buněk, které se vymkly kontrolním mechanismům pacientova organismu. Překotně a bez kontroly rostoucí buňky tvoří nádor.
Zhoubné nádory mohou destruovat a ničit okolní tkáně a orgány. Mohou tvořit dceřiná nádorová ložiska v ostatních částech organismu. Zhoubné nádory vyvíjející se ve varleti se nazývají nádory testikulární.
Výskyt testikulárních nádorů
Nádory varlat jsou onemocněním s výrazným rasovým, geografickým a věkovým výskytem.
Z dlouhodobých studií vyplývá, že 90% všech testikulárních nádorů na světě se nachází u rasy bílé, 6,6% se vyskytuje u rasy černé a zbytek připadá na ostatní rasové skupiny.
Největší procento testikulárních nádorů se diagnostikuje v severských státech Evropy, především v Dánsku. V českých zemích se počet těchto onemocnění za posledních 15 až 20 let více než zdvojnásobil.
Příznivou tendencí je současné snížení úmrtnosti. U dětí a starší generace se výskyt těchto nádorových chorob prakticky nemění a ze statistického hlediska je zanedbatelný.
Testikulární nádory jsou u nás nejčastějším nádorovým onemocněním mužů ve věkové kategorii 20 až 40 let. Jejich věkové rozložení je zcela charakteristické. Jsou typickým onemocněním mladé a střední mužské generace.
Nad 50 let věku se vyskytují jen zřídka.
Příčiny vzniku
Příčiny vzniku testikulárních nádorů jsou neznámé. Existují však rizikové faktory, které se dávají do souvislosti s jejich vznikem. K nejdůležitějším patří již zmíněný kryptorchismus (nesestouplé varle).
Zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů varlat existuje i u kryptorchiků, jejichž kryptorchismus byl upraven.
Toto riziko existuje dokonce i u mužů s jednostranným kryptorchismem pro druhostranné, normálně sestouplé varle.
Příznaky
Testikulární nádory se vyskytují nejčastěji mezi patnáctým a čtyřicátým rokem věku. Může jimi však onemocnět muž v kterémkoliv věku a proto by všichni muži měli znát příznaky tohoto nádorového onemocnění.
Většinu testikulárních nádorů by měli odhalit muži sami vzhledem ke zrakové i pohmatové přístupnosti varlat.
Muži, kteří pravidelně provádějí samovyšetřování, velmi dobře vědí, jak vypadá jejich normální varle, a tak lehce zaznamenají jakoukoliv odchylku od této normy.
- Jednoznačným pokynem k návštěvě lékaře by měla být:
- Každá změna objemu varlete – zvětšení, ale i zmenšení.
- Ztvrdnutí varlete.
- Výskyt hrbolků či bulek a další odchylky od normálního stavu.
- Bolest nebo jakýkoliv pocit nepohody ve varleti nebo ve skrótu.
- Tupá bolest v dolní partii břicha nebo v tříslech.
- Pocit napětí, citlivost a zvětšení prsních žláz.
Vyjmenované příznaky – symptomy – však nemusejí být známkami zhoubné choroby. Tyto symptomy mohou být způsobeny jakýmikoliv jinými naprosto nezhoubnými onemocněními. V zásadě platí, že lékaře je třeba navštívit, jestliže kterýkoliv z těchto příznaků trvá déle nežli 2 týdny.
Falešný stud, strach nebo i lhostejnost nejsou v tomto případě na místě.
Po prohlídce závodním či obvodním lékařem následuje odborné vyšetření urologem, který spolehlivě rozpozná zánětlivé změny, které provázejí některé méně závažné choroby od počáteční fáze nádorového onemocnění (obr. 3).
Stanovení diagnózy testikulárního nádoru
Jestliže symptomy ukazují, že by mohlo jít o nádorové onemocnění, lékař doplní běžná vyšetření ještě vyšetřeními speciálními, zejména ultrazvukovým. Jde o metodu naprosto nebolestivou, která pomáhá rozpoznat nepatřičné patologické struktury ve varleti. Vyšetření je doplněno rozborem krve a moče.
Jediným možným prvním léčebným výkonem pro zhoubný nádor varlete je operativní odstranění postiženého varlete. Chirurg neoperuje přímo šourkem, ale z tříselného přístupu. Není možno v žádném případě udělat pouze operaci částečnou.
Tkáň odstraněného varlete je potom podrobena mikroskopickému vyšetření tak, aby byl spolehlivě zjištěn typ zhoubného bujení.
Mnoho mužů má strach ze ztráty schopnosti sexuálního styku a eventuálně z neplodnosti. Varlata jsou však párové orgány a ponechané zdravé varle plně postačí pokrýt obě funkce. Odstraněním jednoho varlete se tedy pacient v žádném případě nestává impotentním ani neplodným.
Prevence
Prevence tohoto onemocnění v pravém slova smyslu neexistuje a proto je zatím jediným účinným prostředkem včasného odhalení choroby samovyšetřování.
Pravidelným samovyšetřováním lze dosáhnout včasné diagnózy a tím podstatně zvýšit šanci na úplné vyléčení možného zhoubného nádoru. Jak provádět samovyšetřování u mužů?
- Samovyšetřování se provádí nejlépe po vlažné koupeli nebo osprchování vlažnou vodou, kdy dochází k uvolnění a zvláčnění šourku, který je dobře přístupný vyšetření.
- Postavte se před zrcadlo a pátrejte po jakýchkoliv změnách na kůži skróta a po změnách jeho objemu.
- Hmatem vyšetřujte každé varle zvlášť oběma rukama. Ukazováky a prostředníky obou rukou vsuňte pod varle, palce umístěte na jeho přední stěnu. Velmi jemně vyšetřujte mezi palci a ostatními prsty povrch varlete, všímejte si jakýchkoliv nepravidelností v konzistenci tohoto orgánu. Je normální, že jedno varle může být poněkud větší nežli druhé. Vyšetřujte obě varlata postupně (obr. 4).
- Důležitou součástí samovyšetřování je pohmatem rozlišit varle umístěné v přední části šourku od nadvarlete, které je umístěno vzadu a nahoře. Jednoduchým vložením palce a ukazováku mezi obě struktury nemůže dojít k záměně nadvarlete s nepatřičnou formací (obr. 5).
Jestliže najdete jakoukoliv nepravidelnost nebo odchylku od normy, neprodleně kontaktujte svého lékaře.
Pamatujte
- Samovyšetřování je velmi důležitým návykem a mělo by se stát zcela běžným zvykem prováděným stejně samozřejmě jako každodenní hygiena.
- Samovyšetřování pomáhá včasnému rozpoznání nádorové choroby, ale nikdy nenahradí vyšetření lékařem.
- Nádorová onemocnění varlat nejsou sdělnou (infekční) nemocí. Nelze se tedy touto chorobou nakazit od jiné osoby, ani ji není možno přenést na kohokoliv jiného.
- Část mužů trpících nádorovým onemocněním varlete udává ve svém předchorobí úraz, úder do varlete, nebo jiné drobnější poranění. Souvislost mezi jednorázovým poraněním a vznikem nádoru varlete nebyla prokázána.
Šetření prováděná mezi sportovci, profesionálními cyklisty, motocyklisty a jockey rovněž neprokázala žádnou souvislost mezi drobnými častými poraněními a vznikem testikulárních nádorů.
Léčba testikulárních nádorů
Před léčbou prokázaného testikulárního nádoru je třeba provést ještě další vyšetření k ozřejmění rozsahu onemocnění tj. ke zjištění přítomnosti eventuálních dalších dceřiných nádorových ložisek v organismu.
Většina nemocných se podrobuje různým rentgenologickým vyšetřovacím metodám. Je to především computerová (výpočetní) tomografie (CT), která zobrazuje struktury a orgány v určitých zvolených tělních rovinách. Je pro pacienta naprosto nenáročná a nebolestivá.
Vylučovací urografie zobrazuje po nitrožilním podání kontrastní látky vývodný močový systém. Velmi užitečnou a pro nemocného nenáročnou metodou je ultrazvukové vyšetření břicha. Pravidelné rentgenové snímky plic jsou samozřejmostí.
V poslední době nabyla na významu PET (pozitron emisní tomografie).
Veškerý obraz o rozsahu choroby doplňují speciální biochemické krevní testy, které odhalují možnou přítomnost látek produkovaných nádorem v krevním séru (tzn. markery).
Následná léčba se liší právě podle rozsahu onemocnění. Může být chirurgická, radiační (léčba zářením) nebo chemická tj. aplikace léků ve formě injekcí, infusí či tablet. Tyto metody se mohou kombinovat. Čím dříve je choroba rozpoznána, tím jednodušší a kratší může být léčba.
Léčebné metody
1. Chirurgická léčba
Nejobvyklejším prvotním zásahem je odstranění postiženého varlete (orchiektomie). Mikroskopickým vyšetřením (histologie) odebrané tkáně se zjišťuje typ nádorového bujení a jeho vztah k okolí.
Po podrobném vyšetření se zjistí stav spádových lymfatických uzlin, které jsou uloženy v dutině břišní pod zadním listem pobřišnice podél páteře. Lékař může někdy navrhnout odstranění těchto uzlin (retroperitoneální lymfadenektomie). Děje se tak břišní cestou a operaci musí provádět velmi zkušený urolog.
I zde následuje podrobný histologický rozbor odejmuté tkáně. V současné době se dává přednost před tímto výkonem spíše chemoterapii.
2. Radioterapie (léčba zářením)
Radiační léčba si klade za cíl zničení nádorových buněk a znemožnění jejich růstu pomocí vysoce energetického záření.
Zdrojem záření jsou přístroje, které využívají gama záření radioizotopů uzavřených v kontejnerech ve formě „bomb“ (Co60 – kobaltová bomba) nebo vysokoenergetické záření X vyráběné v lineárních urychlovačích (akcelerátorech). Některé urychlovače produkují i záření elektronové.
Radiační léčba je obvykle pooperační a má za cíl zničení předpokládaných zbylých nádorových buněk. Provádí se zpravidla na oblast břicha a je zaměřená na průběh spádových lymfatických uzlin.
Vlastnímu záření předchází podrobný ozařovací plán s výpočtem dávek a perfektním zacílením svazku záření tak, aby zdravé tkáně byly chráněny.
Ponechané druhostranné zdravé varle je vždy mimo svazek záření.
Ozařuje se obvykle denně pět dní v týdnu (tj. v pracovní dny) po 3 – 4 týdny. Vlastní ozáření je nebolestivé a trvá jen několik minut.
3. Chemoterapie (chemická léčba)
Zatímco chirurgická a radiační léčba zasahuje pouze místně, chemická léčba je metodou léčby systémové (celkové). Při chemoterapii se používají léky (cytostatika) s prokázaným protinádorovým účinkem. U nádorů varlat jde zpravidla o kombinaci několika léků.
Cytostatika se užívají buď jako tablety nebo dražé (zřídka) nebo nejčastěji ve formě nitrožilní injekce či infuze. Někdy lze použít aplikace nitrosvalové.
Cytostatika se prostřednictvím krevního oběhu dostávají do celého těla a tak mohou zasáhnout i buňky vycestované z původního nádoru na jiná místa organismu.
Chemoterapie se podává v určitých cyklech tj. určitý počet dní s následnou vícedenní přestávkou.
Chemoterapie se vhodně kombinuje s ostatními léčebnými metodami. Její časové postavení v léčebném schématu závisí na rozsahu a typu zhoubného nádorového onemocnění. Pooperační chemoterapie u místně úspěšně léčeného nádoru je zajišťovací a ničí eventuální uniklé nádorové buňky. Zničení již prokázaných dceřiných nádorových buněk si klade za cíl chemoterapie léčebná.
Chemickou léčbu lze někdy aplikovat ambulantně. O možnosti hospitalizace rozhoduje lékař podle typu použitých cytostatik a podle snášenlivosti léčby.
Vedlejší léčebné účinky
1. Vedlejší účinky po chirurgických zákrocích
Orchiektomie je operace poměrně lehká a rekonvalescence je krátká. Odstranění lymfatických uzlin (retroperitoneální lymfadenektomie) patří k operacím středně těžkým a vyžaduje delší rekonvalescenci.
Většinou dojde ke zhojení bez následků. V některých případech může dojít k tzv. suché ejakulaci – tzn., že ejakulát při zcela normální erekci a sexuální schopnosti neobsahuje spermie. V těchto případech se navrhuje event.
kryoprezervace spermatu (viz. dále).
2. Vedlejší účinky radioterapie
Během radiační léčby bývá častá zvýšená únavnost obzvláště v posledních ozařovacích dnech či týdnech. Zřídka může být i pocit na zvracení. Dostatek odpočinku a procházky na čerstvém vzduchu jsou důležité. Péči o kůži v ozařované oblasti je třeba věnovat zvýšenou pozornost.
Nikdy nekombinujte sluneční svit (opalování) s léčbou radiací. Během záření se kůže může stát suchou a ke konci radiace svědivou či pálivou a naopak vlhnoucí. Někdy, zejména u osob s velmi světlou pletí, může dojít k zarudnutí.
Ozařovaná oblast má být co nejvíce vystavována přístupu vzduchu. Spodní prádlo by mělo být vzdušné a nejlépe bavlněné. Aplikace kosmetických krémů a desodorantů je nevhodná. V případě zvýšené radiační reakce určí nezbytnou léčbu lékař podle povahy reakce a typu pleti.
Po skončení radioterapie se ozařovaná kůže zcela zhojí během dní až týdnů.
3. Vedlejší účinky chemoterapie
Vedlejší účinky chemické léčby závisí zejména na použitých cytostaticích. Jejich vedlejší efekty jsou velmi dobře známé, ale intenzita, stupeň těchto účinků, je individuální a je různý u různých osob.
Většina protirakovinných léků účinkuje především na rychle se dělící buňky.
Z normálních tkání jsou nejcitlivější krevní buňky (především elementy bílé krevní řady a krevní destičky), vlasové folikuly, buňky sliznice zažívacího traktu.
V praxi úbytek krvinek zjišťujeme v krevním obraze, proto pravidelné kontroly krevního obrazu jsou nezbytné. Bílé krvinky hrají nezastupitelnou úlohu v obranyschopnosti organismu. Výsledkem jejich úbytku může být i vyšší vnímavost k infekcím.
V době chemoterapie je vhodné vystříhat se pobytu ve větších kolektivech a v jakémkoliv prostředí, kde by eventuální infekce hrozila. Při úbytku destiček by mohlo dojít ke zvýšené krvácivosti. Poškození sliznic zažívacího traktu se projevuje nejčastěji aftozními záněty v ústní dutině, vzácně mohou nastat průjmy.
Změny v krevním obraze ve smyslu úbytku výše uvedených krvinek umíme účinně léčit.
Nepříjemné pro pacienty, zejména z psychologického hlediska, je ztráta vlasů. Ve vztahu k chorobě i k funkcím organizmu jde o afekci bezvýznamnou. Po skončené chemoterapii vlasy vždy narostou. Během chemoterapie lze období bez vlasů překlenout parukou, která je hrazena pojišťovnou.
Chemoterapie zapříčiňuje zhusta snížení chuti k jídlu, nevolnost až zvracení. Všechny popsané účinky jsou krátkodobé, v době svého vzniku jsou léčitelné (aplikace léků proti zvracení) a po skončení léčby zcela odeznějí.
Dalším nepříznivým vedlejším účinkem chemoterapie je negativní působení na tvorbu semene. Po dlouhodobé intenzivní chemoterapii může dojít k oligospermii až azoospermii. Znamená to, že ejakulát obsahuje buď malý, nebo žádný počet spermií.
U některých nemocných se může stav upravit, u některých je trvalým stavem. Sexuální schopnost je vždy zcela zachována. U nemocných před zamýšlenou lymfadenektomií (viz. výše) nebo chemoterapií se doporučuje odebrání spermatu a uchování ve zmrazeném stavu.
Takto ošetřené semeno může být později po předchozí úpravě použito k oplodnění partnerky.
Péče po skončené léčbě
Léčba testikulárních nádorů v nepokročilé formě bývá skoro vždy úspěšná.
Léčba nádorových onemocnění varlat v pokročilém stadiu je komplikovaná, zdlouhavá a finančně nákladná. Přesto však se větší část nemocných s pokročilou chorobou zcela vyléčí.
Náročnost pro pacienta spočívá v překonání fyzické a psychické zátěže vyplývající z vedlejších účinků v průběhu léčby.
Většina vyléčených nemocných vykonává dále své původní povolání a vrací se do zcela normálního života.
Velmi důležitá jsou kontrolní vyšetření prováděná vesměs ambulantně a to během léčby i po jejím ukončení. Kontrolní vyšetření vyléčených pacientů probíhají v pravidelných intervalech a častá jsou zejména v prvních dvou letech po ukončení léčby. Největší snahou celého zdravotnického týmu je co nejrychlejší návrat pacienta do normálního života.
Rychlost návratu normální aktivity po prodělané léčbě závisí kromě původního rozsahu onemocnění a typu léčby na mnoha individuálních faktorech. Pro rychlý návrat fyzické kondice je důležité cvičení, zejména cviky pro udržení celkové fyzické kondice a pro pevnost břišních svalů (zejména u nemocných po lymfadenektomii). Ve výběru stravy platí obecné zásady zdravé výživy.
Jakékoliv drastické diety jsou nejen nevhodné, ale přímo škodlivé.
U mužů po skončené léčbě, u kterých nejsou žádné známky původního nádorového onemocnění, je možné navrhnout komplexní lázeňskou léčbu. Většina pacientů se vyrovná s nemocí úspěšně a vrací se ke svým původním aktivitám rodinným, pracovním i sportovním.
Závěrem
Testikulární nádory mají v onkologii dospělých zvláštní postavení. Jsou to první nádorové choroby, které bylo možno vyléčit. Během posledních 20 – 25 let došlo ke značnému zvratu v léčebných možnostech a v léčebných výsledcích. Z nádoru kdysi velmi nepříznivého a obávaného se stalo onemocnění vyléčitelné.
Je – li rozpoznáno a léčeno včas.