Sakroileitida – Vše o zdraví

Stručný popis

Sacroleitis je zánět v ileosakrálním kloubu. Může to být samostatná patologie nebo jeden z projevů jiných nemocí autoimunitního typu. Zpravidla se vyvíjí na jedné straně, tj. Vlevo (vlevo) nebo vpravo (vpravo). Dvoustranný pohled je nejčastěji pozorován u brucelózy nebo tuberkulózy, jakož i u ankylozující spondylitidy. Sacroileitis má kód M46.1 podle ICD-10.

Klasifikace nemocí

Rozmanitost nemoci závisí na několika charakteristikách: hlavních příčinách vývoje, symptomech a jejich závažnosti, umístění. Sacroleitis je rozdělen do následujících typů:

1. Nespecifické . Standardní zánětlivý proces s tvorbou hnisu. Podobná verze sakroileitidy je léčena hlavně velkými dávkami antibakteriálních a protizánětlivých léků, ale v pokročilých stádiích je nutný chirurgický zásah.
2. Aseptická sacroleitis je diagnostikována na pozadí mnoha revmatických onemocnění, mezi něž patří psoriatická artritida a Reiterova nemoc. Příznaky aseptického typu nejsou vyjádřeny. Sacroleitida u ankylozující spondylitidy je spojena s mírnou bolestí v hýždích. Bolest se v klidu zesiluje a během pohybu ustupuje. Pacienti si ráno všimnou ztuhlosti, která po malé fyzické námaze zmizí.
3. Konkrétní . Tato skupina zahrnuje záněty s charakteristickými rysy, díky nimž je možné odlišit od ostatních a identifikovat hlavní příčinu vývoje. Mezi ně patří scroleitis u syfilis, tuberkulóza a brucelóza.

Přestože se v klinické praxi dělí separace na základě příčiny patologie, rozlišují primární a sekundární sakroileitida odborníci v závislosti na mechanismu vzniku nemoci :

1. Primární je samostatné onemocnění, které se nezávisle vytvořilo v kloubu. Proto se tento druh vyvíjí na pozadí mechanického poškození tkáně, infekce a poškození kostní tkáně nádorem, který se vyvinul z tkání páteře.
2. Sekundární je složitý a matoucí proces, při kterém dochází k poškození sakroiliakálního kloubu jako jednoho ze symptomů jiného onemocnění. To je pozorováno hlavně u alergických nebo imunitních reakcí. Hlavními nemocemi, u nichž je diagnostikován sekundární zánět tkání, jsou seronegativní spondyloartropatie. Jedná se o samostatnou skupinu revmatologických patologií, u nichž se v důsledku poruchy funkce imunitního systému objevuje reakce proti vláknům pojivové tkáně a axiální kostře.

Příznaky Sacroileitis

Příznaky do značné míry závisí na typu a průběhu onemocnění. Jednoduše řečeno, čím aktivněji zánět postupuje, tím silnější jsou příznaky patologie. Je důležité věnovat pozornost bolesti v bederní oblasti včas, aby se zabránilo rozvoji sakroileitidy.

Hnisavý vzhled

Se slabou závažností lokálních klinických projevů v raných stádiích vývoje je sakroiliitida často zaměňována s akutními infekčními chorobami, zejména u dětí. Diagnóza je komplikovaná příliš rozptýleným rentgenem. Pomocí rentgenového záření může odborník detekovat nárůst kloubního prostoru a osteoporózu v oblasti kloubních oblastí.

Hnisavý výtok, který se hromadí v kloubních dutinách, se může dostat na blízké orgány, což způsobuje hnisavé pruhy. Pokud se pruh objevil v pánevní dutině, byl během vyšetření detekován bolestivý novotvar. Pokud se v hýždích vytvořil pruh, objeví se také otok a bolest.

Poškození kloubů s brucelózou

Pacienti zaznamenávají bolest v oblasti kloubů, která se zvyšuje při fyzické námaze, zejména při flexi a prodloužení páteře. Po diagnóze často odhalují přítomnost Lasegova příznaku, což je výskyt bolesti ve stehně, když se člověk snaží zvednout narovnanou nohu.

Neinfekční Sacroileitis

Hlubší studie odhaluje významné změny kloubů způsobené sakroileitidou. Radiologické příznaky jsou zúžením kloubního prostoru, osteosklerózou a deformací kloubů.

Tuberkulóza

Tento typ onemocnění je diagnostikován velmi zřídka a probíhá hlavně chronicky. Infekce se šíří od počátečního ohniska, které se nachází v křížové kosti nebo v oblasti kloubních povrchů.

U pacientů je zaznamenána bolest nejasné lokalizace v pánevní oblasti. Mohou také pozorovat tuhost, různé zakřivení ve formě skoliózy a snížení bederní lordózy. Během palpace je cítit mírná bolest.

V posledních fázích začíná vývoj abscesů v kyčelní zóně.

Diagnostické postupy

Diagnóza onemocnění je založena na symptomech, které jsou stanoveny během fyzického vyšetření. Kromě identifikace přítomnosti zánětlivého procesu je důležité stanovit vývojové faktory, protože léčebný plán pro sakroiliitidu závisí na identifikaci typu onemocnění a symptomů. Pacienti s podezřením na zánět kloubů jsou odesíláni na následující postupy:

1. Obecný krevní test k detekci vývoje zánětu.
2. Enzymově vázaný imunosorbentový test na specifické protilátky.
3. Rentgen postižených kloubů.
4. Počítačová tomografie, která vám umožní prozkoumat poškozený kloub a zjistit lokalizaci a stupeň vývoje patologického procesu, jakož i výskyt komplikací.
5. MRI je nejspolehlivější metodou pro diagnostiku sakroilálních kloubů, která pomáhá provádět postupné řezy postiženého kloubu.

Léčebné metody

V raných stádiích progrese patologie se pacienti zřídka obracejí ke specialistovi kvůli slabé závažnosti sakodinie. V zásadě se lidé rozhodnou jít k obratlovci až po objevení se silné bolesti, když se nemoc dostane do stadia 2 nebo 3. Přítomnost nebezpečných infekcí v těle nebo hromadění hnisavého výboje s pokročilými případy patologie komplikuje léčebný proces.

Průběh léčby začíná eliminací onemocnění pozadí nebo následků zranění. Současně pacient dostává antibakteriální léčiva, analgetika a NSAID (nesteroidní protizánětlivá léčiva). Po vymizení příčiny vývoje patologie zánět postupně mizí. Při remisi se doporučuje terapeutická cvičení a masáže. Hlavní metody léčby stupně 2–3 sakroileitidy :

1. Eliminace patogenů infekčních chorob. K tomu je pacientovi předepsán celý komplex různých léků.
2. Snížení poškozených kloubů, pokud dojde k sakroiliitidě na pozadí vážného poranění kloubu.
3. S rozvojem radikulárního syndromu nebo léčby typu herpes zoster je průběh léčby doplněn anradikulitidou a antirelgickými metodami.
4. Pro snížení závažnosti bolesti jsou předepisovány NSAID. Složky těchto fondů působí na postiženou tkáň ze všech stran: zastavují zánětlivý proces a snižují bolest.
5. Při vzniku hnisavého typu nemoci je třeba užívat antibiotika.
6. Příjem monoklonálních protilátek a cytostatik.
7. Pokud k porážce došlo v důsledku autoimunitních patologií, jsou předepisovány léky, aby se vyloučil rozvoj exacerbací s lupus erythematosus. Léčba je konzervativní.
8. Pro rychlé odstranění bolesti se doporučuje elektroforéza pomocí hydrokortizonu. Podobné techniky se používají pro neinfekční sakroiliitidu.

Prognóza zotavení

Výsledek a trvání vývoje sakroiliitidy, příznaky, léčba a prognóza závisí na typu a stadiu vývoje onemocnění. U revmatické povahy je terapie poměrně dlouhá a období remise jsou nahrazena exacerbacemi.

Autoimunitní povaha neumožňuje na krátkou dobu vyléčit zánět.

Doporučení prevence

Aby se snížila šance na patologii, stačí dodržovat jednoduchá doporučení. Specialisté identifikují několik základních pravidel :

1. Denní cvičení.
2. Posílení imunitního systému.
3. Včasná léčba infekčních chorob, protože patogeny se mohou dostat do kloubů.
4. Při výskytu bolesti v kloubech je třeba se vyhnout nadměrnému zatížení.

Máte-li podezření na sakroiliitidu, měli byste se co nejdříve poradit s lékařem a neměli byste medikovat sami sebe pomocí lidových léků.

Ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc). Příznaky, příčiny, léčba

Tento článek podrobně popisuje chronický zánět zad, onemocnění zvané ankylozující spondylitida nebo také Bechtěrevova choroba, které podstatným způsobem ovlivňuje životy milionů lidí po celém světě. Dozvíte se, co je ankylozující spondylitida, jaké jsou příznaky a příčiny, jak se léčí a jak zvládat práci s tímto onemocněním.

Obsah článku:

Co je ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba)?

Ankylozující spondylitida (AS), nebo také Bechtěrevova choroba, je dlouhodobý chronický stav, při kterém dochází k zánětu páteře a dalších oblastí těla.

Jedná se o celoživotní a nevyléčitelné autoimunitní onemocnění postihující asi 1 % populace a projevující se nejčastěji bolestmi a ztuhlostí zad, zánětem kloubů (artritida), extrémní únavou nebo srůstáním kostí se šlachami (entezitida).

Choroba má pět stádiových stupňů:

• I. stadium: suspektní (nepotvrzená/nevyloučená), případně unilaterální (jednostranná) sakroileitida,
• II. stadium: bilaterální (oboustranná) sakroileitida,
• III. stadium: postižení bederní páteře,
• IV. stadium: postižení hrudní páteře,
• V. stadium: postižení krční páteře.

Jak vzniká Bechtěrevova choroba?

Bechtěrevova choroba má tendenci se rozvíjet již v mládí, přičemž první příznaky se mohou objevit mezi 18 a 30 rokem života. Je asi 2 krát častější u mužů než žen.

Přesná příčina onemocnění nebyla dosud odhalena, nicméně už jsou známé souvislosti mezi výskytem ankylozující spondylitidy a přítomností antigenu HLA-B27. Antigeny HLA jsou molekuly na povrchu buněk, prostřednictvím kterých dokáže imunitní systém člověka rozeznat vlastní buňky od cizích.

Samotná přítomnost antigenu HLA-B27 však nemoc nezpůsobuje. Pro vznik je potřeba více spouštěcích faktorů, jejíž podstata dosud není známá. Vědci zatím zjistili, že se jedná o autoimunitní onemocnění, což znamená, že je způsobeno chybnou reakcí imunitního systému, který napadá vlastní buňky.

Zatím nejpravděpodobnější vysvětlení, proč tomu tak je, přináší tzv. teorie zkřížené reakce. Podle této teorie vzniká Bechtěrevova choroba ve chvíli, kdy je organizmus člověka, který má antigen HLA-B27, napaden bakterií, která má na svém povrchu velmi podobný antigen.

Protože je imunitní systém aktivován proti všem strukturám podobným tomuto antigenu, začne napadat i ostatní zdravé buňky, které mají na svém povrchu též tento antigen.

V České republice má podle dosavadních průzkumů antigen HLA-B27 asi 7 % obyvatel, přičemž u bechtěreviků ho lze prokázat u cca 90 % případů. U lidí, kteří mají tento antigen, je pravděpodobnost onemocnění až 300 krát vyšší než u osob, které ho nemají.

Historie ankylozující spondylitidy

Z historického hlediska je ankylozující spondylitida známá už od pradávna z dob egyptských faraonů, u kterých byla nemoc zjištěna při archeologických průzkumech, konkrétně z kosterních nálezů.

Popsána byla až v roce 1893, a to slavným ruským neurologem, Vladimírem Bechtěrevem, po kterém byla také pojmenována.

Můžete se také setkat s pojmem Marieho–Strümpellova nemoc, který vychází ze jmen francouzského neurologa a endokrinologa Pierra Marieho a německého neurologa Adolfa Strümpella, kteří se též podíleli na popsání této choroby.

Příznaky ankylozující spondylitidy

První příznaky Bechtěrevovy nemoci jsou často nespecifické a u mnohých rozdílné. Často se vyvíjejí pomalu během několika měsíců nebo let. Příznaky mohou několik let přicházet a zase odcházet – zlepšovat se nebo zhoršovat. Nejčastěji se ankylozující spondylitida rozvíjí mezi 20 a 30 rokem života. Příznaky obvykle zahrnují:

• bolest a ztuhlost zad,
• bolest a otok v jiných částech těla – způsobené zánětem kloubů (artritida),
• zánět, při kterém šlachy srůstají s kostmi (entezitida),
• extrémní únava.

Bolesti zad a ztuhlost

Bolesti zad a ztuhlost jsou obvykle hlavními příznaky. Může se projevit:

• bolest, která se zlepšuje cvičením, ale nezlepšuje se nebo se zhoršuje odpočinkem,
• bolest a ztuhlost, které jsou horší ráno a večer – v noci se můžete kvůli bolesti pravidelně probouzet,
• bolest v oblasti kolem hýždí.

Artritida

Kromě toho, že ankylozující spondylitida způsobuje bolesti zad a páteře, může také způsobit zánět kloubů (artritidu) v jiných částech těla, jako jsou boky a kolena.

Hlavní příznaky spojené s artritidou jsou:

• bolest při pohybu postiženého kloubu,
• citlivost při vyšetření postiženého kloubu,
• otok a teplo v postižené oblasti.

Entezitida

Entezitida je bolestivý zánět, při kterém kost sroste se šlachou (tuhá tkáň spojující svaly s kostmi) nebo vazivem (tkáň spojující kosti s kostmi).

Obvyklá místa pro entezitidu jsou:

• v horní části holenní kosti,
• za patou (Achillova šlacha),
• pod patou,
• tam, kde se žebra spojují s prsní kostí.

Pokud jsou postižena vaše žebra, můžete pocítit bolest na hrudi a při hlubokém dýchání je obtížné rozšířit hrudník.

Únava

Únava je běžným příznakem neléčené ankylozující spondylitidy. Můžete se cítit unavení a naprosto bez energie.

Příčiny ankylozující spondylitidy

Při ankylozující spondylitidě dochází k zanícení několik částí dolní páteře, včetně kostí v páteři (obratlů) a páteřních kloubů. Časem to může vést k poškození páteře. V některých případech to může způsobit srůstání částí páteře a ztrátu pružnosti (ankylóza).

Zatím není přesně známo, co způsobuje Bechtěrevovu chorobu, ale v mnoha případech se zdá, že existuje spojení s konkrétním genem známým HLA-B27.

Gen HLA-B27

Výzkum ukázal, že více než 9 z 10 lidí, kteří mají Bechtěrevovu chorobu, nese určitý gen známý jako lidský leukocytový antigen B27 (HLA-B27).

Mít tento gen však nemusí nutně znamenat, že se u člověka vyvine ankylozující spondylitida. Odhaduje se, že 8 ze 100 lidí v obecné populaci má gen HLA-B27, ale většina z nich nemá Bechtěrevovu nemoc.

Předpokládá se však, že s tímto genem je člověk náchylnější k rozvoji této nemoci.

Dědičnost – genetika

Lidé se často ptají, zda může být ankylozující spondylitida dědičná. Ano, tato nemoc může kolovat v rodině a gen HLA-B27 lze zdědit od jiného člena rodiny. Pokud máte tuto chorobu a testy ukazují, že nosíte gen HLA-B27, pak existuje šance 1:2, že byste mohli tento gen předat vašim potomkům. Odhaduje se, že 5 až 20 % dětí s tímto genem pravděpodobně zdědí ankylozující spondylitidu.

Léčba Bechtěrevovy choroby

Bechtěrevova choroba je nevyléčitelná nemoc. Neexistuje žádný lék, ale je k dispozici léčba, která pomáhá zmírnit příznaky, oddálit nebo zabránit procesu srůstání páteře a její tuhnutí. Ve většině případů léčba zahrnuje kombinaci cvičení, fyzioterapie a léků.

Fyzioterapie a cvičení

Udržování aktivní činnosti může zlepšit držení těla a rozsah pohybu páteře a zároveň zabránit tomu, aby vaše páteř ztuhla a bolela. Fyzioterapie je nejen aktivní, ale také klíčovou součástí léčby. Fyzioterapeut vám může poradit nejúčinnější cvičení a sestavit cvičební program, který vám vyhovuje.

Mezi typy fyzioterapie doporučované pro ankylozující spondylitidu patří:

• program skupinových cvičení – kde cvičíte s ostatními,
• individuální cvičební program – dostanete cvičení, která budete dělat sami,
• masáže – zmírňují bolesti a zlepšují pohyb,
• vodoléčba – cvičení ve vodě, obvykle teplé, mělký bazén nebo speciální vodoléčebná koupel – vztlak vody pomáhá usnadňovat pohyb tím, že vás podporuje, a teplo může uvolnit vaše svaly.

Někteří lidé dávají přednost plavání nebo sportu, aby byli flexibilní. To je obvykle v pořádku, i když je důležité také každodenní protahování a cvičení. Pokud máte někdy pochybnosti, promluvte si se svým fyzioterapeutem nebo revmatologem, než se pustíte do nové formy sportu nebo cvičení.

Léky proti bolesti

Možná budete potřebovat léky proti bolesti, abyste zvládli svůj stav. Záleží na tom, jaké máte stádium. Revmatolog může předepsat léky proti bolesti, i když ne každý je neustále potřebuje.

Biologická léčba

Pokud vaše příznaky nelze zvládat léky proti bolesti nebo cvičením a protahováním, může být doporučen lék proti nádorovému nekrotickému faktoru. Jedná se o chemikálii produkovanou buňkami při zánětu tkáně. Tyto léky se podávají injekčně a působí tak, že zabraňují účinkům nádorového nekrotického faktoru a také snižují záněty ve vašich kloubech způsobené ankylozující spondylitidou.

Jedná se o relativně nový způsob léčby a její dlouhodobé účinky nejsou zatím dobře známy. Byly však delší dobu používány u lidí s revmatoidní artritidou, což poskytuje jasnější informace o jejich dlouhodobé bezpečnosti.

Pokud si je váš revmatolog jistý, že je tento typ léčby pro vás vhodný, může ho doporučit. V takovém případě bude velice pečlivě sledován další vývoj vašeho zdravotního stavu.

Ve vzácných případech může totiž biologická léčba interferovat s imunitním systémem, což zvyšuje riziko vzniku potenciálně závažných infekcí.

Pokud se vaše příznaky výrazně nezlepší po dobu 3 měsíců, léčba by měla být ukončena.

Chirurgická operace

Většina lidí s ankylozující spondylitidou operaci nepotřebuje. Může však být doporučena operace kloubní náhrady ke zmírnění bolesti a zlepšení pohybu v postiženém kloubu, pokud je kloub vážně poškozen. Pokud jsou například postiženy kyčelní klouby, může být provedena náhrada kyčle. V ojedinělých případech může být nutná opravná operace, pokud se páteř silně ohne.

Zvládání ankylozující spondylitidy při práci

Podle studie OASIS může fyzicky náročná práce zvýšit účinky zánětu ankylozující spondylitidy. Výzkumu, který trval 12 let, se zúčastnilo 184 pacientů s ankylozující spondylitidou.

Vědci zkoumali vztah mezi zánětem, mechanickým stresem a rentgenovou progresí onemocnění. Klíčovým faktorem studie bylo zastoupení administrativních i fyzicky náročných dělnických profesí, ale také kuřáků.

Autoři studie dospěli k závěru, že namáhavá fyzická aktivita u fyzicky náročných zaměstnání s dělnickou činností může zesílit některé účinky zánětu na progresi onemocnění. Dále dospěli k závěru, že tato data mohou podpořit teorii, že mechanické napětí vede k tvorbě kostí.

Pokud další studie potvrdí toto spojení, může dojít k přehodnocení dosavadního doporučení provádět namáhavé cvičení u pacientů s Bechtěrevovou chorobou.

Zdroj: Evolution of radiographic damage in ankylosing spondylitis: a 12 year prospective follow-up of the OASIS study

Bez ohledu na to, zda bechtěrevik vykonává práci administrativního typu nebo fyzicky náročnou práci, může to pro něj být extrémně vysilující. Ve většině případů je zcela bezpodmínečné zajistit úpravu pracoviště, případně pracovní činnosti. Úprava je cílena zejména na ergonomii. Zde je několik tipů, jak při práci zvládnout Bechtěrevovu nemoc.

Poraďte se s lékařem nebo fyzioterapeutem

Jedna z prvních věcí, kterou musíte udělat v případě, že vám byla diagnostikována Bechtěrevova choroba, je poradit se se svým lékařem, fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem, jak optimalizovat vaše pracoviště z hlediska ergonomie. Mohou vám poskytnout cenné informace a doporučení, včetně strategií a adaptací.

Promluvte si se zaměstnavatelem

Pokud máte obavy, že vaše příznaky ankylozující spondylitidy zasahují do vaší schopnosti vykonávat práci, informujte o tom svého zaměstnavatele nebo firemního lékaře, který má na starost pracovní lékařství. Mělo by být také v zájmu zaměstnavatele vám poskytnout podporu v podobě přizpůsobení pracoviště, pracovní doby apod.

Vytvořte si deník aktivit

Dobrým způsobem, jak eliminovat bolesti zad při práci, je identifikovat kritické situace. S tím vám může pomoci vedení deníku aktivit. Zapište si, co vše děláte během dne, abyste zjistili, co vám dělá dobře a co ne. Čím více podrobností uvedete, tím lépe se vám pak bude analyzovat. Následně se můžete ohlédnout, jaké úkony vám dělají problémy a co zhoršuje váš zdravotní stav.

Udělejte si z ranní rozcvičky rutinu

Zánětlivé bolesti zad se obvykle zhoršují odpočinkem a zlepšují pohybovou aktivitou, proto byste si měli ráno před prací udělat kvalitní rozcvičku a zařadit ji do své každodenní rutiny. Vstaňte do práce o 30 minut dříve a aktivujte své tělo. Uvidíte, jak vám to vrátí chuť do života.

Upravte si židli podle ergonomických pravidel

Bechtěrevici, kteří ve svém zaměstnání dlouho sedí, si často stěžují na ztuhlá záda a nesnesitelné bolesti. Měli by se proto soustředit na změnu sezení podle ergonomických pravidel.

Sklopte sedadlo židle tak, aby vaše stehna byla při sezení v pravém úhlu. Nejlepší je, když můžete chodidla nohou položit pevně na podlahu. Ujistěte se také, že opěradlo židle podporuje vaši páteř při sezení.

Trénink pro vás: Jak správně sedět u PC + zásady ergonomie sezení na kancelářské židli

Pokud nemáte kvalitní ergonomickou židli, měli byste o ní alespoň začít přemýšlet, protože může radikálně zmírnit bolesti zad při dlouhodobém sezení. Pokud už jste se rozhodli, přečtěte si článek 5 zásadních rad, jak vybrat ergonomickou židli do kanceláře.

Nenechte vaše tělo při sezení ztuhnout

Pokud vaše práce probíhá v sedě u stolu, procházejte se 5 až 10 minut po každé hodině sezení. Pokud máte konferenční hovor, zapněte si hlasitý odposlech, postavte se a protáhněte se. To můžete praktikovat i v případě skupinových hovorů. Využijte co nejvíce možného času pohybem, protahováním a cvičením během práce.

Kontrolujte držení svého těla

Pokuste se sedět, stát nebo chodit s rovnou páteří tak, aby nedocházelo k hrbení. To vám může pomoci snížit bolest v páteři. Zkontrolujte svůj postoj v zrcadle. Pokud máte sklony se hrbit, požádejte spolupracovníka, aby vás na to upozornil. Vymyslete si signál, kterým vám dá vědět, abyste si sedli nebo stáli vzpřímeně.

Podpořte záda

Pokud vaše židle nenabízí dostatečnou oporu, srolujte ručník a vložte jej mezi spodní část zad a židli. Pomoci může také malý polštář, nebo můžete zkusit speciální polštář na bederní opěrku.

Uspořádejte si stůl podle potřeby

Uspořádejte si stůl tak, abyste se nemuseli natahovat po něčem, co často používáte. Ujistěte se, že při psaní, používání myši nebo hovoru máte celá záda opřená o židli. Když telefonujete, držte sluchátko u ucha nebo použijte funkci hlasitého odposlechu. Nedržte ho mezi uchem a ramenem.

Podepřete si zápěstí podložkou

Pokud musíte hodně psát, nechte ruce vznášet se nad klávesnicí. Když si opřete zápěstí o stůl, mohou být ruce v nepříjemném úhlu. Abyste je udrželi ve správné poloze, můžete při psaní podepřít zápěstí speciální podložkou pod zápěstí. Ale neopírejte se a netlačte na ni. To může vyvíjet tlak na vaše zápěstí.

Nastavte si správnou výšku monitoru

Pokud se musíte dívat dolů na obrazovku počítače, může to způsobit zhoršení bolesti krku nebo zad. Nastavte si monitor tak, aby jeho horní část byla v úrovni vašich očí.

Vaše klávesnice a myš by měla být rovnoměrně s předloktím nebo jen mírně pod ním. Pokud je stůl příliš nízký, umístěte si pod jeho nohy podložku tak, aby byl vyšší.

Případně můžete notebook položit na hromadu velkých knih.

Vyhněte se stresu

Stres je jednou z hlavních příčin pracovní neschopnosti lidí s ankylozující spondylitidou. Pokud vás každodenní dojíždění do práce stresuje, požádejte o flexibilní pracovní dobu, abyste mohli přijít dříve nebo později. Pokud můžete dělat svou práci mimo kancelář, zjistěte si, jestli můžete několik dní pracovat z domova v režimu home office.

Změňte jídelníček

To, co jíte a pijete, může ovlivnit, jak se cítíte. Například škrobnaté potraviny, jako jsou chipsy nebo krekry, mohou příznaky Bechtěrevovy choroby zhoršit. Místo toho si dejte raději zdravé občerstvení s nízkým obsahem škrobu, jako jsou třeba ořechy. Pokud máte v práci ledničku, uložte si do ní čerstvé ovoce nebo zeleninu.

Procvičte si svaly a protáhněte se

Každý den si dopřejte několik minut cvičení nebo protažení. Dokonce i pohyb na několik minut může zmírnit ztuhlé klouby a svaly. Rychlé protahování můžete provádět přímo u vašeho stolu. Otočte horní část těla v pase, zatímco spodní část zůstane na místě. Položte ruku na čelist a otočte hlavu na každou stranu. Lékaři často doporučují začít cvičit jógu nebo tai chi.

Změňte způsob přenášení těžkých věcí

U některých prací může být snadné poranit si záda. Pokud musíte vzít do ruky například těžkou bednu, dřepněte si a zvedněte ji pomocí nohou – nenaklánějte se a neohýbejte se v pase.

A při zvedání se snažte nekroutit zády nebo se naklánět do strany. Při přenášení držte břemeno blízko těla. Dívejte se při chůzi přímo dopředu, abyste nezakopli.

Pokud je něco příliš těžké, požádejte někoho, aby vám s tím pomohl.

Mohlo by vás zajímat: Jak správně zajistit práci s břemeny

Sakroileitida

Sakroileitida není pouze slovo, které vám zauzluje jazyk, ale i zánět sakroiliakálního kloubu. K zánětu může dojít na jedné straně, ale rovněž i na obou stranách.

Jde o spoje v dolní části páteře, která spojuje pánev. Tento stav může způsobit bolest hýždí nebo spodní části zad, odkud se pak může bolest rozšířit i na jednu nebo obě nohy.

Bolest se pak zvyšuje zejména po delším stání anebo při chození do schodů.

Sakroileitida je komplikovaná nejen na pojmenování, ale i na diagnostikování. Často zde dochází k záměně za jiný problém spojený s dolní oblastí zad.

Příznaky a příčina sakroileitidy

Nejvíce se sakroileitidou bývá spojena bolest v oblasti dolní části zad a hýždí. Zánět může ovlivnit hybnost nohou, bolest v tříslech a nohou. Bolesti se přitom mohou stupňovat.

Stav se zhoršuje při dlouhém stání, nesoucí větší váhu na jedné straně, stoupání po schodech, běhání a dělání velkých kroků.

Nemoc může způsobit havárka, pád, náhlý dopad na zadek, zvedání těžkých břemen, spondyloartropatie, degenerativní artritida, artróza, Bechtěrevova nemoc, těhotenství a infekce.

Komplikace

Neřešená nebo špatně léčená sakroileititida vede k chronickým bolestem. Ty pak dotyčného mohou dohnat k nespavosti a depresím.

Diagnostika

Během prohlídky a běžné zkoušky těla se lékař může dopídit ke zdroji bolesti tím, že zatlačí na oblast v místě boků a hýždí. Napoví i zhoršená hybnost nohou, které není možno dát do určité polohy. Pomoci může rtg.

, kdy může odhalit příznaky poškození sakroiliakálního kloubu. Nápomocná je i MRI. Zajímavým diagnostickým prvkem diagnostiky sakroileitidy je anestetická injekce aplikované do kloubu.

Pokud pak daná bolest ustoupí…jde o znak, že se jedná o zánět.

Léčba sakroileitida

Nemoc se léčí podle příznaků. Pomoci může myorelaxanc, TNF inhibitory, antirevmatika a léky na bolest. Další velmi důležitou a nezbytnou součástí je i správně zvolená a nastavená fyzioterapie.

Nemocný by se měl naučit protahovací cviky, udržovat své klouby v maximální pohyblivosti a podporovat své svaly v pevnosti, aby byly více stabilní.

Když je nejhůř na řadu přichází kortikosteroidní injekce, spinální injekce, radiofrekvenční denervace, elektrická stimulace a chirurgické řešení.

Komplikace sakroileitidy

Zanedbaná léčba, opožděná anebo zcela žádná léčba (je často spojená s nesprávnou diagnózou) může způsobit váznou újmu na zdraví. Klouby mohou být vážně poškozeny.

Samotná sakroileitida může existovat samostatně, ale kromě toho jsou součástí většího zánětlivého onemocnění artritického rázu, jakou je kupříkladu revmatoidní artritida.

Komplikace ankylozující spondylitidy mohou být velmi vážné, včetně potíží s dýcháním, deformit páteře, častých plicních infekcí a srdečních problémů.

Bechtěrevova nemoc z pohledu neurologa

Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc patří mezi tzv. spondylartritidy – skupinu zánětlivých revmatických onemocnění s obdobnými klinickými projevy. Spondylartritidy mohou mít formu axiální, pletencovou anebo formu periferní.

U  formy axiální jsou postiženy sakroiliakální klouby (sakroileitida) a vlastní páteř (spondylitida), u formy pletencové (rhizomelické) jsou postiženy ramenní či kyčelní klouby.

Forma periferní postihuje menší klouby horních a dolních končetin, buď pod obrazem mono- či oligoartritidy, nebo pod obrazem polyartritidy připomínající revmatoidní artritidu.

Postiženy mohou být nejen klouby, ale i šlachové úpony (entezitidy) – entezopatický typ postižení. Určení typu postižení je důležité pro výběr farmakoterapie. 

AŽ DVĚ PROCENTA POPULACE

Slovo ankylozující v názvu choroby odkazuje na skutečnost, že postupně dochází k propojování sousedních obratlů kostěnými výběžky, tzv. syndesmofyty, které nakonec vyústí až do úplného srůstu obratlů s vymizením meziobratlových plotének (ankylóza). Na rentgenovém snímku pak páteř vypadá jako kmen bambusu.

Kromě ankylozující spondylitidy patří mezi spondylartritidy i reaktivní artritida, psoriatická artritida, artritida spojená s nespecifickým střevním zánětem, juvenilní a nediferencovaná spondylartritida. Celá skupina spondylartritid je charakterizována asociací s antigenem HLA-B27 a nepřítomností revmatoidního faktoru.

Výskyt spondylartritid v populaci je odhadován na 1 až 2 %. Samotná ankylozující spondylitida má prevalenci kolem 0,5 až 1 %. Postihuje přibližně 3× častěji muže než ženy a typicky začíná mezi 20. a 30. rokem, prakticky vždy před 45. rokem života.

Příčina vzniku onemocnění není přesně známa, předpokládá se interakce mezi genetickou predispozicí, bakteriálním agens a faktory zevního prostředí. Ankylozující spondylitida je řazena mezi autoimunitní onemocnění.

KLINICKÉ PŘÍZNAKY

Hlavním příznakem onemocnění je bolest zad, především v bederní a křížové oblasti, která má chronický charakter. Problematika diagnostiky bolestí zad je dosti obsáhlá a složitá. V zásadě je třeba vždy odlišit, zda je porucha pouze funkční, tj.

způsobená svalovou nerovnováhou, zda ji doprovází neurologický nález na končetinách odkazující na nějaký útlakový proces v páteři (herniace ploténky, nádor apod.

), anebo zda může jít o systémové onemocnění, kdy páteř je jen jedním z dotčených systémů.

Funkční poruchy páteře při svalové nerovnováze či kořenové bolesti způsobené výhřezem meziobratlové ploténky mívají často náhlý vznik, intenzivní bolest je závislá na poloze či pohybu, může se propagovat do dolních končetin, provokujícím manévrem může být zvýšení nitrobřišního tlaku (kýchnutí, tlačení na stolici apod.). V případě útlaku kořene vyhřezlou ploténkou bývá abnormní neurologický nález na dolních končetinách – poruchy citlivosti, hybnosti či reflexních odpovědí. 

V případě ankylozující spondylitidy jde o bolest zánětlivou, typicky klidovou, která bývá nejhorší v noci nebo ráno, často je spojená s ranní ztuhlostí a zlepšuje se po rozcvičení. Objevuje se u mladších osob, v drtivé většině případů před 45. rokem věku.

Kromě axiálního skeletu bývají mnohdy postiženy i periferní klouby, nejčastěji kyčle, kolenní nebo ramenní klouby. Prvním příznakem onemocnění může být i zánět úponu Achillovy šlachy (entezitida). Relativně časté jsou i mimokloubní manifestace v podobě akutní přední uveitidy, psoriázy nebo nespecifického střevního zánětu.

Z tohoto důvodu je třeba na ankylozující spondylitidu pohlížet jako na systémové onemocnění.

Kritéria zánětlivých bolestí zad (pozitivní alespoň 4 z 5 kritérií):

1. Věk na počátku obtíží < 40 let
2. Pozvolný, „plíživý“ začátek
3. Zlepšení po rozcvičení
4. Žádné zlepšení v klidu
5. Bolest v noci (zlepšení po probuzení)

DIAGNOSTIKA

Pro diagnostiku nemoci se tradičně využívá rentgenového snímku bederní páteře a sakroiliakálního skloubení (SI skloubení).

Na rtg snímku se posuzuje šíře kloubní štěrbiny SI skloubení, která se v případě zánětlivého postižení postupně snižuje, až zcela zmizí a SI kloub je prakticky srostlý (ankylóza). Dále se posuzují kostní eroze nebo sklerotizace (zhuštění kontur obratlových těl).

Rentgenové změny se ale vyvíjejí velmi pomalu a objevují se zpravidla až za několik let po začátku příznaků. I z tohoto důvodu bývá diagnostika nemoci zpožděna o 6–9 let od prvních příznaků onemocnění.

Přínosem pro časnější diagnostiku je magnetická rezonance (MR), která na rozdíl od rentgenové skiagrafie dokáže zachytit probíhající zánět v oblasti sakroiliakálního skloubení a odhalit tak změny v počátečním stadiu onemocnění, v tzv. pre-rentgenové fázi nemoci. MR obvykle odhalí i strukturální změny charakteru sklerózy, erozí nebo ankylózu.

Další diagnostickou metodou podporující zánětlivý typ postižení kloubů je průkaz antigenu HLA-B27 v krvi. Uvádí se, že až u 90 % jedinců s ankylozující spondylitidou je průkaz antigenu pozitivní. Na druhou stranu při jeho pozitivitě u jedinců s chronickou bolestí zad se spondylitida prokáže asi v jedné třetině případů.

Pro algoritmus časné diagnostiky onemocnění má největší váhu pozitivita antigenu HLA-27 a průkaz sakroileitidy na MR. Kromě klinických příznaků uvedených výše zvyšují pravděpodobnost zánětlivého postižení i další příznaky jako dobrá odpověď na nesteroidní antirevmatika, rodinná anamnéza spondylartritidy, elevace CRP, psoriáza, uveitida či nespecifický zánět střev.

NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA

Ankylozující spondylitida je potenciálně závažné onemocnění s velkým dopadem na soběstačnost a denní aktivity pacienta. Optimální léčba vyžaduje kombinaci nefarmakologického a farmakologického přístupu.

Léčba by měla být individualizována podle závažnosti symptomů a klinického nálezu, manifestace nemoci (axiální nebo periferní postižení, entezitidy, extraartikulární příznaky) a podle celkového klinického stavu s ohledem na věk, přidružená onemocnění a jejich léčbu.

V první řadě je důležitá edukace pacienta, seznámení s povahou onemocnění a možnostmi léčby. Doplňující informace, praktické rady a podporu může najít pacient také v pacientských organizacích (např. Klub bechtěreviků). 

Základem léčby je každodenní cvičení doma. V ideálním případě po absolvování rehabilitace, kdy metody fyzikální terapie (elektroterapie, magnetoterapie, ultrazvuk, vodní procedury) dokáží ulevit od bolestí a ztuhlosti a nastartovat organizmus k léčbě.

Při individuální fyzioterapii pak fyzioterapeut zhodnotí celkový stav hybného systému, ošetří postižené oblasti (uvolnění, protažení, mobilizace, centrace apod.) a provede základní edukaci pro doma.

V rámci skupinových cvičení v tělocvičně či v bazénu získá pacient dostatečnou zásobu cviků pro pravidelné domácí cvičení. 

Vzhledem k chronickému průběhu onemocnění je namístě i pravidelná lázeňská léčba, která nejen uleví od bolestí a zlepší funkční stav pohybového systému, ale dokáže navodit i psychické přeladění a vyvážení autonomního nervového systému. 

KONVENČNÍ FARMAKOTERAPIE

Lékem první volby u pacientů s bolestí a ztuhlostí páteře jsou nesteroidní antirevmatika (NSA). Přibližně u dvou třetin pacientů bývá dostačující pravidelné domácí cvičení, průběžná fyzioterapie a užívání NSA. Jejich účinek je obvykle pozorován během prvních 2 až 3 dnů.

U pacientů s klidovou a noční bolestí jsou vhodná NSA s dlouhým poločasem, která zajistí nemocnému klidný spánek. Při použití maximální doporučované a tolerované dávky NSA je docíleno účinku během 2–4 týdnů u 70 až 80 % pacientů, na rozdíl od mechanických bolestí v zádech, kde je účinku docíleno jen asi u 15 % pacientů.

Při neúčinnosti jednoho preparátu je vhodné vyzkoušet NSA s jinou účinnou látkou. 

Otázkou zůstává, v jakém režimu NSA nemocnému podávat, zdali pouze při bolestech (tzv. on demand), nebo dlouhodobě každodenně.

NSA jsou v případě ankylozující spondylitidy účinná především u čistě axiálních forem, u kterých naopak ostatní DMARDs (chorobu modifikující antirevmatické léky) a kortikosteroidy neúčinkují.

Při dlouhodobém podávání NSA je třeba myslet na zvýšené riziko gastrointestinální, kardiovaskulární nebo renální toxicity.

Pro léčbu reziduální bolesti u nemocných s nedostatečnou odpovědí, kontraindikacemi a/nebo špatnou snášenlivostí NSA může být nasazen paracetamol nebo opiáty. Ne všechny bolesti zad u pacientů s ankylozující spondylitidou jsou totiž vždy způsobeny zánětem, v pozadí může být například bolest při kompresivních frakturách obratlů nebo jejich neurologických komplikacích.

Celkové podávání glukokortikoidů není podloženo důkazy, nicméně aplikace injekcí depotního glukokortikoidu do míst muskuloskeletálního zánětu (synovitidy, entezitidy) je často účinná a je indikována.

Efekt chorobu modifikujících antirevmatických léků (DMARDs, např. sulfasalazinu nebo metotrexátu) nebyl při léčbě axiálního postižení prokázán.

Sulfasalazin, a méně často také metotrexát, se v praxi někdy podává u pacientů s periferní artritidou. 

BIOLOGICKÁ LÉČBA

Pro pacienty s aktivní formou nemoci navzdory výše uvedené konvenční léčbě je vyhrazena biologická léčba inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru-α (TNF-α). Tato látka příznivě ovlivňuje jak příznaky axiální (sakroileitida a spondylitida), příznaky periferní artritidy, tak i entezopatie.

Protizánětlivý efekt anti-TNF léčby se projeví jak poklesem reaktantů akutní fáze (CRP), tak i snížením intenzity zánětu na páteři při hodnocení pomocí magnetické rezonance. Jednoznačný průkaz o zpomalení strukturální progrese po této terapii však u ankylozující spondylopatii podán nebyl.

K dispozici jsou schválené čtyři přípravky – infliximab, etanercept, adalimumab a golimumab. 

Etanercept je fúzní protein, ostatní jsou monoklonální protilátky. Infliximab se podává v nitrožilní infuzi, ostatní subkutánní injekcí. V případě muskuloskeletální manifestace jsou všechny čtyři stejně účinné.

Novější skupinu léčiv tvoří inhibitory interleukinů. První schválenou látkou je secukinumab patřící mezi monoklonální protilátky, který je namířen selektivně proti interleukinu IL-17A. Uvedený interleukin přispívá k rozvoji zánětlivých procesů a erozí v kloubech a vytváření nových kostních formací.

NEWYORSKÁ KRITÉRIA

Pro zahájení biologické léčby musí pacient splňovat kritéria České revmatologické společnosti. Mezi ně patří definitivní diagnóza ankylozující spondylitidy podle tzv.

newyorských kritérií (klinické příznaky, MRI či RTG nález a pozitivita HLA-B27), dále průkaz vysoké aktivity onemocnění ve dvou po sobě následujících vyšetřeních v odstupu minimálně čtyř týdnů – BASDAI index > 4 (Bath ankylosing spondylitis disease activity index, škála 0–10) a CRP > 10 mg/l a konečně podmínka nedostatečné účinnosti minimálně dvou NSA, která musí být podávána minimálně čtyři týdny v maximální doporučené nebo tolerované dávce, pokud k této léčbě nejsou kontraindikace. Pacienti s převážně periferní manifestací ankylozující spondylitidy by měli mít proveden terapeutický pokus se sulfasalazinem. Pacienti s monoartritidou, oligoartritidou či entezopatií by měli mít provedenu alespoň jednu lokální instilaci glukokortikoidů. U pacientů s axiální formou se nevyžaduje selhání DMARDs.

Při nedostatečném účinku může být změna za jiný inhibitor TNF-α účinná, zejména při ztrátě účinnosti předchozího přípravku. Účinek biologické léčby je třeba hodnotit podle poklesu BASDAI, který by měl po třech měsících dosahovat minimálně 50 %.

Všichni pacienti indikovaní k léčbě inhibitory TNF-α či IL-17A by měli být léčeni v centrech biologické léčby.

Centra biologické léčby navrhuje prezidium České revmatologické společnosti a na základě jejich návrhu jsou potom uzavírány zvláštní smlouvy s pojišťovnami.

Všichni pacienti léčení biologickou léčbou jsou povinně vedeni v národním registru pacientů s biologickou léčbou ATTRA.

CHIRURGICKÁ LÉČBA

Přibližně jedna třetina pacientů má při ankylozující spondylitidě postiženy kyčelní klouby, které asi v 5 % vyžadují totální náhradu kloubu.

Postižení kyčlí je častější, když onemocnění začíná v mladším věku.

Totální endoprotéza kyčelního kloubu by měla být zvážena u pacientů s refrakterní bolestí nebo omezenou funkcí a rentgenovými známkami poškození kloubu nezávisle na věku.

Doporučovanou chirurgickou metodou je dále korekční osteotomie u pacientů s výraznou hyperkyfózou, kteří ztratili schopnost horizontálního pohledu před sebe a mají obtíže při chůzi.

U pacientů s podezřením na spinální frakturu by měl být konzultován neurochirurg.

Spinální kompresivní fraktury jsou poměrně časté a obvykle nejsou diagnostikovány, protože bolest je připisována základnímu onemocnění.  

„Ankylozující spondylitida je řazena meziautoimunitní systémová onemocnění