Štědrý den byl odnepaměti výjimečným dnem, kdy se scházela celá rodina, děti dostávaly cukroví, aby byly sladké (hodné), zdobil se stromeček a rodina dodržovala celou řadu zajímavých tradic a zvyklostí. Zatímco některé z nich jsou dnes již pozapomenuty, pouštění svíčkových lodiček, lití olova nebo krájení jablíček má své místo v mnoha domácnostech i dnes.
Svátky klidu, pohody a komerce
Zatímco pro křesťany jsou Vánoce dnem narození Ježíše Krista a začátkem jeho putování a šíření evangelia, pro ateisty mají spíše atmosféru klidu, pohody a odpočinku v kruhu úzké i široké rodiny.
Postupně se Vánoce staly také zajímavou komerční příležitostí, každoročně se zvyšují tržby výrobců a obchodníků s dárky a vánoční stres už se stává tradiční součástí jinak poklidných svátků.
Když odhlédneme od drahých a zbytečných dárků a nestřídmého přejídání, můžeme se zaměřit na tradice a zvyky – některé z nich se dodržují takřka v každé domácnosti, jiné se drží snad jen ve vesnických chaloupkách hluboko v horách.
Štědrovečerní večeře
U krásně prostřeného stolu se schází celá rodina, podává se tradičně rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Ke stolu by se mělo usednout, až tehdy, když vyjde první hvězda na obloze. Pod talíř se dává kapří šupinka nebo mince, která zajistí dostatek peněz v příštím roce. U stolu musí být sudý počet strávníků – pokud tomu tak není, prostírá se talíř pro nenadálého hosta. Lichý počet stolovníků může přinést neštěstí. Během večeře se nesmí vstávat od stolu a odcházet – ten, kdo se tímto pravidlem neřídí, nemusí se příštích Vánoc dožít. Hospodář a hospodyně se tradičně dělili o část večeře s dobytkem a drůbeží, to v určitém smyslu setrvalo dodnes, protože málokterý pejsek a kočička přijdou na Štědrý den zkrátka. Svůj díl ze stolu dostávaly dřív ale také oheň a voda, aby neškodily.
Vánoční stromeček a jmelí
Tradice zdobení smrku, jedle či borovičky se k nám dostala z Německa a má svůj původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým. Ačkoli se katolická církev ještě nějakou dobu proti zdobení stromků vyhrazovala, přijala tento zvyk za své a dnes větve symbolizují věčný život. První stromky byly zavěšovány za špičku ke stropu a později dokonce špičkou dolů. Stromky se tradičně zdobily sladkým pečivem, perníkem, jablky nebo hruškami. O první vyřezávané a papírové ozdoby dovážené z Německa u nás dlouho nikdo nejevil zájem.
První stromek u nás postavil v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Tehdy to bylo ale spíš pro zábavu a ohromení jeho přátel.
Doma se zelená nejen stromek, ale také větvičky jmelí, které v dnešní době bývají dokonce pozlacené či postříbřené. Připevňují se na lustr či nad dveře. Darované jmelí přináší štěstí, proto ho s sebou přinášejí návštěvy. Muži zase pod jmelím líbají ženy a dívky, protože tím údajně získají jejich lásku.
Čáry a kouzla
Štědrý večer byl odpradávna vnímán jako magická doba, se kterou jsou spjaté určité zvyklosti. Přes den se nemá zametat a už vůbec se nesmí vynášet odpadky, protože byste spolu s nimi vynesli z domu štěstí.
Po štědrovečerní večeři se rozkrajují jablíčka napříč. Kdo v něm nalezne hvězdičku, bude mít v následujícím roce zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, čeká ho nemoc. A jestliže jsou jadérka ve tvaru křížku, hrozí smrt. Podobným způsobem se louskaly také vlašské ořechy – při nalezení čtyř zdravých jader, nehrozily v následujícím roce žádné nemoci.
O budoucnosti informoval i další staročeský zvyk – lití olova do vody. Podle tvaru ztuhlého olova pak přítomní usuzují, co dotyčného v následujícím roce čeká. Svobodné dívky v olovu hledají tvář či monogram svého nastávajícího.
Méně nebezpečným zvykem je pak pouštění lodiček na vodu. Podle tradičních zvyklostí se do nádoby s vodou pouští skořápkové lodičky nebo plovoucí svíčky. Zapálené svíčky se nechají plout po vodě.
Plavba každé lodičky předznamenává životní pouť toho, kdo ji poslal na vodu.
Zvyky svobodných žen
Tradice Vánoc jsou překvapivě často spojeny s budoucností svobodných žen.
V olovu mohou poznat tvář svého milého, díky lodičce zjistit, zda už se letos vzdálí od své stávající rodiny a prostřednictvím házení střevíce se osudu zeptat, zda se v příštím roce vdají.
Dívka hodí střevícem přes hlavu – dopadne-li patou ke dveřím, zůstává u svých rodičů a žádná svatba nebude. Bota se špičkou namířenou ven znamená, že bude veselka.
Pokud má žena o ženichovi stále pochybnosti, může vyběhnout po večeři na zahradu, zatřást jabloní nebo zlatým deštěm a odkud se ozve první pes, z toho směru či domu se dostaví i ženich. Na sv.
Barboru si zároveň dívky trhají větvičky třešně, které by měly do Štědrého dne rozkvést. Pokud se tak stane, veselka je zaručena. Dříve si dívky také větvičky označovaly jmény chlapců, na které si myslí.
Ta větvička, která rozkvetla první, označila toho, za kterého se dívka provdá.
Úsměvné tradice a pověry
- Smůlu přináší, když ženy na půlnoční mši pletou či šijí, protože dílo následně zničí myši.
- Hospodář během celého dne nesmí čisti chlévy a stáje – pokud tak učiní, dobytek bude kulhat.
- Zamilovaní by si pak rozhodně neměli psát žádná psaní, mohlo by to znamenat rozchod.
- Kouzelnou moc má naopak chléb upečený v noci ze Štědrého dne na První svátek vánoční, stejně jako vejce snesená během této noci.
- Pokud chcete, aby mělo obilí v následujícím roce dlouhé klasy, uvařte polévku s dlouhými nudlemi.
- Když někdo šlápne pod štědrovečerním stolem bosý na sekeru, nebudou ho bolet nohy a celý rok zůstane zdráv.
- A pokud by dívkám nevyšel žádný z výše uvedených tipů na získání ženicha, mohou tajně ukrást devět patek z vánoček a do roka se určitě vdají.
Přečtěte si také:
Pokud si chcete letošní Vánoce zpestřit některým z tradičních zvyků, nemusíte se hned vrhat do nebezpečného a poměrně náročného lití olova.
Přemýšlíte nad tím, jestli koupit pod stromeček ještě traktor nebo autodráhu? A nemáte už náhodou dalších 12 balíčků pečlivě ukrytých ve skříni? Děti mají často hraček tolik, že si s nimi za celý rok ani nestihnou pohrát. To nejcennější jim ale chybí – společně strávený čas s rodiči.
Pokud se vám při slově „Vánoce“ zrychluje tep a před očima máte jen dlouhatánský seznam úkolů, čtěte dále. Poradíme vám, jak se vrátit zpátky k podstatě Vánoc a znovu si je užít.
Všechny články z rubriky
Tradice českých Vánoc: Staročeské Vánoce /5.díl
Všechno má svou krásu…
Venku už týden hustě chumelí, skučivý vítr vytváří na cestách neprůjezdné bariéry, sdělovací prostředky hlásí stav ohrožení. Samoty i vesnice jsou odříznuté od světa. Nedostanete se do práce, nemůžete na nákup, nejezdí pošta, návštěvy.
A tak od dětí neslyším, že nemám patřičně vyvětráno, že v lednici mám potraviny s prošlou záruční lhůtou, že kočky do bytu nepatří, natož do postele, a k tomu ještě pes, a že máte všechno, včetně sebe, polévat několikrát denně dezinfekcí…
Bez pošty, elektřiny, sdělovacích prostředků se nedozvíte, že zkrachoval peněžní ústav, ve kterém máte zrovna vy všechny úspory, že vytunelovali další podnik se státní účastí, ale že přitom neporušili zákon. Že odstupující ředitel banky, která je v miliardových ztrátách, dostane l6 milionů odstupného, že brzy nebude na důchody, že jsme rasisté, fašisti, a že neumíme dělat.
Venku zuří sněhová vánice, v chalupě praská krb, kočky předou rozsety po křeslech, pes pochrupuje na gauči. Říkali, že kalamita má trvat ještě několik dnů. Nebo týdnů?
„Všechno má svou krásu“, řekl moudrý Konfucius, „ale ne každý ji vidí“. A já jsem šťastná, že ji vidím. Ach, jak krásně ji vidím.
/Povídka je z knihy Libuše Čihákové „Páchám dobro“ www.3lipy.wz.cz/
Dnes, kdy se staly Vánoce především komerční záležitostí (především nakupování dárků a zásob potravin na Vánoční stůl), lze jen těžko uvěřit, že dříve (a to ještě v 19. st.) se lidé se těšili na Vánoce pro jejich atmosféru vzájemné lásky, pocitu rodinné sounáležitosti a přátelství.
K radosti a vánoční pohodě jim stačily společně strávené chvíle, skromné dárky, většinou potřebné a praktické věci.
I štědrovečerní večeře byla skromnější a předcházel jí celodenní půst. Vánoční obžérství dnešní doby, kdy po svátcích překypují popelnice nedojedenými zbytky, se nekonalo.
Staročeské Vánoce
Několik dnů před Vánocemi se napekl chléb a vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Štědrovečerní večeře se připravovala od rána a skládala se z několika chodů: hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami).
Ryba na stole většinou chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli.
Přebytek se pak dával dobytku, kořenům stromů v zahradě a studni – aby dávali nadále vodu a obživu.
Lidé se od rána postili, aby večer uviděli “zlaté prasátko”. S první hvězdou, která vyšla na nebi, si rodina sedla k slavnostně prostřenému stolu s bílým ubrusem. Večeře se zahajovala společnou modlitbou a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl i co vzal.
Jako první chod se podával hrách, protože klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Nejdříve hospodyně odebrala z mísy hrachu po lžíci pro každé z domácích zvířat, potom si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní.
Jako další chody následovaly: polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se odkládaly na jeden talíř a po večeři se zakopávaly pod ovocné stromy, aby příští rok byla zase úroda. Jako sladká tečka štědrovečerní večeře se servírovala vánočka a cukroví.
Pila se bílá káva, čaj, pivo, víno či pálenka pro dobré trávení.
Pak zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do místnosti stromeček ozdobený ořechy, perníčky, jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, řetězy a svíčkami, který přes den tajně ustrojil. Potom se svíčky zapálily a všichni zpívali koledy, které se u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil. Někde se stavěly místo stromečku jesle.
Více se o vánočním stromečku dočtete v dalším článku o Tradicích českých Vánoc: Smutný vánoční stromeček, který vyjde na Babinetu.
Štědrému večeru se přisuzovala magická moc, a proto se také dodržovala řada zvyků, které předpovídaly budoucnost.
Lití olova
Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhavil kousek olova a to potom se vlilo do lavoru se studenou vodou. Podle tvarů, které vytvořilo se odhadovala podoba či povolání ženicha.
Házení střevícem
Přes rameno ke dveřím se házel střevíc. Podle toho kam směřovala jeho špička, se určovalo, zda se dívka příští rok vdá. Pokud směřovala ke dveřím, oznamovala vdavky.
- Třesení bezem
- Děvčata na venkově třásla bezem a vdala se tam, odkud se ozval psí štěkot.
- Pouštění lodiček
V lavoru s vodou se pouštěly lodičky udělané z poloviny skořápek vlašských ořechů, do nichž se pomocí nakapaného vosku připevnily zbytky vánočních svíček, které se zapálily. Podle toho jak daleko dopluly, se usuzovalo, kdo se bude držet doma (jeho lodička se držela při okraji umyvadla) a kdo se vydá se do světa (jeho lodička doplula do středu umyvadla či dále).
Pouštění lodiček mělo ale ještě i jiný výklad: šťastný a dlouhý život čekal toho, jehož svíčka vydržela svítit nejdéle a jehož skořápka se nepotopila.
Krájení jablka
Jablko se přepůlilo nožem napříč a podle tvaru jádřince se usuzovalo zda budou všichni zdraví, či někdo onemocní, nebo zemře. Pokud jádřinec tvořil pěti či vícecípou hvězdu, sešli se všichni za rok ve zdraví. Pokud tvořil čtyřcípou – kříž, znamenalo to, že někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Zdravé velké jablko poskytovalo záruku dobrého znamení.
Krájení jablka mělo ještě jiný význam.
Jablko se rozkrájelo podle počtu stolovníků a každý z nich snědl svůj kousek. Tento zvyk poskytoval záruku, že pokud někdo z nich v příštím roce ve světě zabloudil, našel zas cestu domů.
Dělení Vánočních oplatků s medem
Nakonec štědrovečerní večeře nastával rituál dělení vánočních oplatek (podobných hostiím). Potřely se lehce medem a každý člen rodiny dostal jednu oplatku. Potom nastalo dělení od nejstaršího k nejmladšímu. Každý každému podal oplatku a ten si kousek ukousl. Tento zvyk symbolizoval sounáležitost, že se každý s každým rozdělí i o poslední kousíček.
- Zvyky u Štědrovečerní večeře
- Chystal se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta.
- Pod talíř se dával zlatý penízek nebo šupinky z kapra pro štěstí a aby byly v příštím roce peníze.
- Od štědrovečerní večeře se nevstávalo.
Vrcholem štědrého večera byla půlnoční mše v kostele, kde se zpívaly koledy. O půlnoci Štědrého dne se tak narodil v srdcích lidí Kristus. Cítili přítomnost jeho lásky a s nadějí hleděli do nového roku.
/Komentář o staročeských Vánocích: Hana Formánková/
Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE
Oprašte staročeské vánoční zvyky
Čas Vánoc nám dává prostor zavzpomínat na zvyky, které držely naše babičky. Na jídlo, které mělo symboliku. Na tradice, které vychází ještě z pohanských dob.
Je lákavé vypnout jednou (alespoň na chvíli) televizi a rádio a v nastalém tichu strávit pravé staročeské Vánoce se vším všudy. Nejlepší je to samozřejmě na venkově, v chalupě zapadané půl metrem sněhu.
Ale i tak, ať budeme kdekoliv, můžeme se nechat inspirovat starodávnými recepty i zvyky a vytvořit si vánoční atmosféru, dopřát si neobvyklý přepych kombinace klidu, vánočních koled, vůně jehličí a purpury a tichého mihotání svíček.
Nakonec staré zvyky zase ožívají a spojí-li se ještě s kulinářským zážitkem z velmi prostých, ale vynikajících vánočních jídel, měli bychom zažít svátky plné klidu, oproštěné od nervozity i od přetíženého žaludku.
Zvyky
Štědrovečerní jídelníček doprovázela celá škála štědrovečerních zvyků. Ve velkém hospodářství stejně tak jako v malé chalupě se štědrovečerní „čarování“ točilo kolem nejdůležitějších věcí – jaká bude úroda, jestli všem v rodině bude sloužit zdraví a zda se dcera vdá nebo syn ožení.
Od rána se myslelo na domácí zvířata; chodilo se ale také sypat ptáčkům a házet lesní zvěři. Rybí kosti se nasypaly na zahradu pro krtka, aby neobtěžoval v zahradě rytím a nejlépe se z ní odstěhoval. Psovi a kohoutovi se dávalo česneku, aby byli na cizí zlí a dobře hlídali hospodářství. Jak jim česnek chutnal, nevíme. Spíše se ale domácím zvířatům všeobecně přilepšovalo.
Lodičky vyrobené z půlek ořechů a s rozsvícenou svíčičkou puštěné na hladinu velkého škopku měly prozradit, kdo se v následujícím roce vydá do světa. Komu lodička postávala blízko místa, odkud ji vypustil, měl se zdržovat doma, komu přejela celou hladinu, měl cestovat daleko od domova.
Zkusit můžeme lití olova – olovo lijeme ze lžičky do kádě, škopku, umyvadla, a podle tvarů, které se nám na hladině vytvoří, hádáme, co nás v příštím roce čeká. Místo olova se může lít i rozehřátý vosk.
Svobodné dívky házely ve světnici střevícem. Házelo se přes hlavu směrem ke vchodovým dveřím. Dívka, která hodila střevícem tak, že špička mířila ze dveří, měla do roka odejít z rodného stavení a vdát se; které špička boty mířila do místnosti, měla si ještě další rok na ženicha počkat.
Dívky mají třást bezem, aby věděly, kam se provdají
Autor: Shutterstock.com
Děvčata také o Štědrém večeru zamířila do zahrady nebo do sadu třást bezem. To můžeme také vyzkoušet – třeseme bezem a říkáme: „třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes“. Odkud se pak ozval první štěkající pes, tím směrem se dívka v následujícím roce měla vdát…
Na muže zase čekal nelehký úkol rozlousknout jednou rukou vlašský ořech, načež se zkoumalo jeho jádro. Zdravé jádro ořechu značilo pevné zdraví, seschlé znamenalo, že hospodář bude se zdravím klempírovat.
Stejně tak rozkrajovali členové rodiny jablíčka – kdo měl z jaderníku vytvořenou pravidelnou hvězdu, měl se dočkat štěstí, kdo našel v jablku jaderník nepravidelný, s červem, nebo ve tvaru kříže, měl projít v životě těžkými zkouškami.
Jídelníček
Staročeská rodina měla jídelníček jednoduchý – na Štědrý den se jedla jen vánočka, jinak byl půst, aby se večer vidělo zlaté prasátko.
Večer byla rybí polévka různě připravovaná podle krajového zvyku, černý kuba, pučálka, perník, preclíky, ořechy, jablka.
Pak se objevily na stole nebo za oknem dárečky, později také pod stromečkem – zvyk zdobit vánoční stromeček přišel do našich zemí z Německa až v minulém století.
Sváteční stůl byl zdoben větvičkami natrhanými na svatou Barboru, které do Vánoc vykvetly – pravé „barborky“ jsou větvičky třešňové.
Recepty
Pučálka
- 250 g hrachu, 100 g sádla nebo škvarků, sůl, pepř
Hrách necháme nabobtnat neboli vypučet, od čehož má pokrm jméno. Dáme ho do hrnce s vodou, který postavíme na teplo (na topení, do trouby). Když vidíme, že nabobtnal a začíná klíčit, scedíme vodu, hrách necháme oschnout. Potom jej opražíme na sucho na velké pánvi. Vrátíme do hrnce, kde jej omastíme sádlem nebo promícháme se škvarky, osolíme a lehce opepříme.
Černý kuba
- Podkrkonošské jídlo, které má mnoho krajových variant. Připravíme ho z 250 g krup. Dále potřebujeme asi 60 g sušených hub, 70 g sádla, 30 g másla, česnek, cibuli, mléko na namočení hub, majoránku, kmín a sůl.
Přebrané kroupy spaříme a uvaříme doměkka se solí, máslem a kmínem. V mléce namočené houby podusíme na cibulce, smícháme s uvařenými kroupami, utřeným česnekem, majoránkou, tlučeným kmínem, sádlem. Zapečeme v pekáčku nebo na hlubším plechu ve vyhřáté troubě a podáváme.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com
Staročeské Vánoce a zvyky
Kouzelné období vánočních svátků je za dveřmi. Řadu rodin zachvátil stres z příprav na Štědrý večer. Lidé často podléhají přesvědčení, že Vánoce jsou obdobím, kdy musí být všechno perfektně uklizené, provoněné, nazdobené a blízcí musejí pod stromečkem najít spoustu dárků.
Pojďme se v čase adventu na chvíli zastavit, zapomeňme na komerci, která dnešní Vánoce bezezbytku doprovází, a soustřeďme se na skutečné vánoční kouzlo − rodinnou pospolitost, vzpomínky na ty, kteří tu již s námi nejsou, a rozjímejme.
Magické kouzlo staročeských Vánoc
Oslava Vánoc byla původně spojena s oslavou slunovratu. Lidé slavili od 21. prosince až do Nového roku, tedy dvanáct nocí. Odtud je také odvozen název vánočních svátků. Z dřívějšího „dvánnoce“ postupně vznikly dnešní Vánoce.
Štědrovečerní jídelníček
Nevratnou proměnou prošel také štědrovečerní stůl a skladba večeře. K té se usedalo až poté, co ponocný zatroubil na svůj pastýřský roh vánoční koledu.
Dnešnímu kaprovi, bramborovému salátu, řízkům a rybí polévce předcházely houby, jáhly, zelí na ochranu před zimnicí, knedlík pro sytost rodiny nebo například i hrách.
Naši předkové věřili v sílu kouzelného čísla devět, a proto připravovali na Štědrý večer devět chodů.
Nezapomínalo se ani na domácí zvířata a dobytek. Hospodyně odebrala vždy po lžíci pro každé z jejich domácích zvířat. Tradovalo se, že na Štědrý den rozumí zvířata lidské řeči a stěžují si na špatné zacházení. Proto si je lidé o Štědrém večeru předcházeli. Ryba pro štěstí se vměstnala na štědrovečerní menu až v 19.
století. Do té doby byla považována za posvátné jídlo. Jako sladkou tečku nakonec připravila hospodyně domácí vánočku, která si své místo na štědrovečerním stole uchovala dodnes. Její tvar symbolizuje dítě v zavinovačce. U nás se první zmínka o vánočce objevila u Petra Chelčického, tehdy ovšem ještě pod názvem „calta“.
Štědrovečerní zvyky a tradice
Po štědrovečerní hostině přicházela na řadu celá škála štědrovečerních zvyků, které předpovídaly budoucnost. Toto „magické čarovaní“ mělo například zajistit v dalším roce bohatou úrodu, ukázat jestli bude v rodině všem sloužit zdraví či jejich syn nebo dcera půjdou z domu.
Lití olova
Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhavil kousek olova. To se pak vlilo do lavoru se studenou vodou. Podle tvarů, které vytvořilo, se odhadovala podoba či povolání ženicha.
Házení střevícem
Střevíc se házel přes rameno ke dveřím. Podle toho, kam směřovala jeho špička, se určovalo, zda se dívka příští rok vdá. Pokud špička směřovala ke dveřím, oznamovala vdavky.
- Třesení bezem
- Děvčata na venkově třásla bezem a vdala se tam, odkud se ozval psí štěkot.
- Pouštění lodiček
V lavoru s vodou se pouštěly lodičky vyrobené z poloviny skořápek vlašských ořechů, do nichž se pomocí nakapaného vosku připevnily zbytky vánočních svíček.
Podle toho, jak daleko lodičky se zapálenou svíčkou dopluly, se usuzovalo, kdo se bude držet doma (jeho lodička se držela při okraji umyvadla) a kdo se vydá do světa (jeho lodička doplula do středu umyvadla či dále).
Pouštění lodiček mělo ale i jiný výklad: šťastný a dlouhý život čekal toho, jehož svíčka vydržela svítit nejdéle a jehož skořápka se nepotopila.
Krájení jablka
Jablko se přepůlilo nožem napříč a podle tvaru jádřince se usuzovalo, zda budou všichni zdraví či někdo onemocní nebo zemře. Pokud jádřinec tvořil pěticípou hvězdu, sešli se všichni za rok ve zdraví. Pokud tvořil čtyřcípou (kříž) znamenalo to, že někdo z přítomných těžce onemocní nebo zemře.
Zvyky u štědrovečerní večeře
Chystal se jeden talíř navíc, pro náhodného hosta. Pod talíř se dával zlatý penízek nebo šupinky z kapra pro štěstí a peníze. Od štědrovečerní večeře se nevstávalo. Vrcholem Štědrého večera byla půlnoční mše v kostele, kde se zpívaly koledy.
Staročeské vánoční zvyky: dárky od Ježíška a věštění budoucnosti
Češi slaví vrchol Vánoc 24. prosince. Na Štědrý den se scházejí celé rodiny, aby společně povečeřely a daly si dárky u rozzářeného stromečku. Některé tradice se pojí s oslavou narození Ježíše Krista, jiné jsou spojeny s obdobím slunovratu. Tak či tak se mezi lidmi stále hojně drží. Které staročeské zvyky patří k těm nejoblíbenějším?
Dárky nosí Ježíšek
V obchodních řetězcích i v televizi je sice všude vidět Santa Claus, české děti ale stále věří na Ježíška. To on jim nosí dárky a pokládá je pod ozdobený stromek. Jeho kouzlo spočívá i v tom, že není tak často zobrazovaný jako Santa Claus.
V dětských očích je vcelku tajemný a povoluje uzdu fantazii, někdo si ho představuje jako malého andělíčka, jiný jako dobrotivého stařečka. Představy a povídání o Ježíškovi má každá rodina unikátní a i v dospělosti je zábavné to s přáteli porovnávat.
Štědrý den po česku
Štědrý den české rodiny začíná lehkou snídaní, například vánočkou. Někteří stále dodržují přes den půst nebo alespoň nejedí maso, aby pak večer uviděli „zlaté prasátko“. V domácnostech se zdobí vánoční stromky, zpívají koledy, zobe upečené vánoční cukroví a staví malé jesličky, které zobrazují narození malého Ježíška v Betlémě.
K obědu bývá rybí polévka nebo staročeský vánoční Kuba, hlavní gastro událostí dne je ale štědrovečerní večeře. Při ní se podává rybí polévka a smažený kapr s bramborovým salátem.
Je příležitostí ke vzpomínání na všechny blízké, kteří u společného stolu už nemohou být, a k držení vánočních tradic – prostírá se obyčejně pro jednoho strávníka navrch, kdyby přišel náhodný pocestný, a pod talířem každý nalezne svoji šupinku do peněženky, aby ho celý příští rok netrápily finance.
Všechno jídlo a pití je po ruce a ve svátečním servisu, aby během večeře nikdo neodcházel od stolu, to smí v krajním případě pouze hospodyňka.
Příchod Ježíška oznámí zacinkání zvonečku po štědrovečerní večeři, kdy se rodina odebere k vánočnímu stromečku, někdo zpívá koledy, někdo zapaluje prskavky a rozdávají se dárky.
Vánoční zvyky a tradice
Během Štědrého dne řada rodin stále dodržuje staročeské vánoční zvyky, které bývají spojené s věštbou na nadcházející rok. Mezi nejpopulárnější patří krájení jablka kolmo k jeho stopce a bubákovi. Pokud se uvnitř jablka objeví hvězdička, všichni budou zdraví a spokojení, pokud jablko ukrývá kříž, někdo z přítomných onemocní nebo zemře…
Osudy rodiny na příští rok věští také lodičky vyrobené z půlky ořechové skořápky a menšího kousku svíčky. Loďky se pustí na hladinu vody natočené v lavoru, každý člen rodiny má tu svoji, a sleduje se, jaké lodičky drží při sobě a jaké se odtrhnou a „půjdou do světa“. V odvážnějších domácnostech lijí do studené vody roztavené olovo, aby pak ze vzniklého obrazce hádali, co je čeká.
Photo – source: Pixabay.com, Dreamstime.com
České vánoční tradice a zvyky: Jak se věští z jablka a proč se klepe botou na kurník?
Vánoční tradice a zvyky: Štědrovečerní magie vám prozradí budoucnost České Vánoce a Štědrý den zvláště mají své vlastní tajemné kouzlo, a proto se tak ochotně oddáváme lidovým tradicím, zvykům, rituálům, magii a věštění budoucnosti. V rodinném kruhu napjatě sledujeme plavbu lodiček z ořechových skořápek v umyvadle, s obavami krájíme jablka nebo nebo lijeme roztavený vosk či olovo do vody a dohadujeme se, co se asi příští rok stane. Singl holky hází botou, kluci vyhlížejí první hvězdičku a všichni se líbají pod jmelím. A taky se docela určitě vyplatí dodržet některé z dávných štědrovečerních rituálů. Pojďme si některé z štědrovečerních tradičních zvyků připomenout a hlavně je vyzkoušet. Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek
Štědrý večer a noc byly pro naše předky časem, kdy se stírala hranice mezi světem pozemským a nadpřirozeným, kdy bylo možné nahlédnout do budoucnosti a případně ji i ovlivnit. Zatímco dávné rituály, které měly za úkol zajistit bohatou úrodu se ze současných Vánoc už téměř vytratily, věštby kolem lásky, manželství, zdraví, nemoci, štěstí i neštěstí zůstávají aktuální dodnes. Na Štědrý den může věštit buď celá rodina, nebo jen nezadaní.
České Vánoce a Štědrý den zvláště mají své vlastní tajemné kouzlo, a proto se tak ochotně oddáváme lidovým tradicím, zvykům, rituálům, magii a věštění budoucnosti.
Věští celá rodina
Krájení jablek
Po štědrovečerní večeři si každý rozkrojí jablko kolmo na stopku. Nalezne-li v něm jadérka ve tvaru hvězdy, bude příští rok zdravý a šťastný. Pokud je ale jádřinec červivý, může dotyčného potkat nemoc. A když jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí to nejhorší. Osudu se dá napomoci výběrem zdravého jablka.
Vánoční tradice a zvyky: štědrovečerní krájení jablek
Tři oříšky
Po večeři rozpulte tři vlašské ořechy, jádra vyndejte. Do jedné skořápky dejte zeminu, do druhé kousek chleba a do třetí minci. Pak skořápky slepte k sobě a uložte zpět mezi ostatní ořechy.
O půlnoci si každý z rodiny vezme z plné mísy jeden ořech. Pokud někdo otevře ořech naplněný zeminou, čeká ho chudoba. Chléb ve skořápce předpovídá spokojený život a mince prorokuje velké bohatství.
Kdo si vytáhne „obyčejný“ ořech, vše zůstane při starém.
Vánoční tradice a zvyky: tři oříšky napoví…
Budoucnost z olova nebo vosku
Ke staročeským vánočním zvykům patří věštění z vosku. Vosk rozehřejte a lijte se do nádoby se studenou vodou. Někde vosk lili skrze dírky ve větších klíčích, aby odemkli tajemství.
Náročnější je lití olova. Nad plamenem svíčky zahřívejte na lžíci olovo na lžíci. Když se roztaví, vlijte ho najednou do nádoby se studenou vodou.
Podle tvarů, do kterých olovo nebo vosk ve vodě ztuhne, se pak věští budoucnost.
Vánoční tradice a zvyky: štědrovečerní lití olova
Obecně rovný kousek znamená pohodu a klid v osobním životě, zvlněný tvar neklid a zmatky, ale také cestování. Půlkruh skrývá zradu a rozchod, neuzavřený kruh značí problémy, kolo předvídá štěstí.
Dva uzavřené kroužky věští nezadaným vztah či manželství, naopak zadaným naznačuje, že se mohou rozvést či ovdovět. Srdce věští vždy lásku a hvězda zvěstuje, že příští rok bude rokem splněných přání.
Výsledný tvar olova je možné „číst“ i jako odpověď na předem položenou otázku.
Lodičky ze skořápek
Poetický zvyk je pouštění lodiček z ořechových skořápek. Každý u stolu rozpůlí vlašský ořech, do jedné skořápky připevní maličkou svíčku a svou lodičku se zapálenou svíčkou vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal.
Vánoční tradice a zvyky pouštění lodiček z ořechových skořápek
Když dlouho svítí, čeká vás život dlouhý a šťastný. Jestliže se pustí na volnou vodu, vydáte se do světa, drží-li se při břehu, zůstanete doma. Pokud se lodička převrátí či plamínek zhasne, může vás potkat nemoc. Pokud se lodička při plavbě dotýká jiné, věští to lásku a přátelství. Pluje-li lodička uprostřed jiných, majitel potřebuje ochranu.
Lodička točící se v kruhu upozorňuje na nerozhodnost. Pokud vaše skořápka dopluje k protějšímu břehu, věští to úspěch a získání všeho po čem toužíte. Obměnou je pouštění lodiček v páru kdy si dívka a chlapec rozpůlí ořech, dají do skořápky po svíčce a pustí je na vodu.
Když se skořápky přiblíží, láska jim vydrží, když odplují, stejný osud potká i lásku.
9 x štědrovečerní věštění pro svobodné
Zájem svobodných se soustřeďuje především na informace ohledně lásky a životního partnera. Dívky byly co se týká v svatby a manželství vždycky vynalézavější a aktivnější než chlapci, i když ani ti nezůstávali úplně stranou štědrovečerní magie.
- Patrně nejznámější je házení botou přes hlavu. Na Štědrý den se můžete dozvědět, čeká-li vás v příštím roce svatba. Jestliže dopadne bota patou ke dveřím, zůstanete i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čeká vás odchod z rodičovského domu.
- Jste-li singl mladá žena, tak o Štědrém večeru pojídejte jablko ve venkovních dveřích. Když projde kolem vás jako první muž, tak se v novém roce na devadesát procent vdáte.
- Oloupejte jablko tak, aby byla slupka vytvořila dlouhou spirálu. Tou pak následně třikrát zatočte nad svou hlavou a hoďte ji za sebe. Slupka spadne na zem do určitého tvaru, z tohoto se snažte přečíst písmeno. A právě tím začíná jméno vaší životní lásky.
- Kdo je zvědavý, jak urostlý bude jeho životní partner/ka, nechť zavře oči a z hromady dřevěných polínek si jedno vytáhne. Rovné naznačuje krásného štíhlého, křivé, sukovité znamená muže kulhavého či pokřiveného, silné polínko pak tlustého a břichatého. Tuto věštbu rádi zkouší i mladí muži, kteří si přejí znát tělesné parametry své nastávající.
- Dívky také mohou klepat botou na kurník. Pokud se ozve kdákání slepice, zůstanete nadále svobodná, zakokrhá-li kohout, tak jsou vdavky do roka takřka jisté.
- Bez černý má nejen léčivou, ale i kouzelnou moc – když jím po štědrovečerní večeři zatřesete a budete při tom říkat: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes“ a když se někde ozve pes, partner se pak do roka dostaví, z té strany, z které štěkal pes. Nebo trochu jinak: „Třesu, třesu, třas, ozvi se mi hlas, kde já budu za rok večeřeti zas.“
- Pod zavěšeným jmelím má podle pověry muž právo políbit kteroukoli dívku nebo ženu. Kdo pod jmelím se políbí, ten druhému se zalíbí a magická moc jmelí zajistí, že jejich láska bude věčná.
- Je-li v rodině svobodných víc, rozkrájejte vánočku na tolik kusů, kolik jich je. Pak přidělte každému svobodnému muži a dívce jeden kousek, zavolejte domácího mazlíčka (tedy psa nebo kočku). Čí kousek si vybere, ten jako první potká životní lásku.
- A něco extra pro ženitbychtivé mládence: První hvězda, která na Štědrý den vyjde, ukazuje směr, odkud přijde chlapci jeho vyvolená.
Vánoční tradice a zvyky: oloupejte jablko a slupka ukáže první písmeno jména životní lásky
9 štědrovečerních rituálů, které byste měli dodržet
- O Štědrém dnu nezametejte, nemalujte, nešijte, nevylévejte vodu na dvůr, nevynášejte popel, nevstávejte prudce od stolu, nic si nepůjčujte, neobchodujte, nekýchejte – to může přivolat neštěstí, ba dokonce smrt.
- U štědrovečerního stolu by vás měl být sudý počet, pokud tomu tak není, nesmí chybět talíř navíc – to proto, aby si pro někoho z rodiny nepřišla v dalším roce smrt.
- Štěstí do domu přináší seno pod stolem, což připomíná narození Ježíška v chlévě.
- Nohy stolu sepněte řetězem, tak vytrvá vaše rodinná soudržnost.
- Jestli máte strach ze zlodějů, pak k řetězům přidejte ještě provazy – odpudí je.
- Pod ubrus (měl by být čistě bílý a vydržet na stole až do Štěpána) dejte semena všech plodin, které chcete příští rok pěstovat.
Pak je přidejte k ostatním, která budete sít, a dobrou úrodu máte zaručenou.
- Nezapomeňte, že pod ubrus nebo pod talíř patří rybí šupina, jinak se bohatství nedočkáte.
- Hojnost rodině přinese také mince či bankovka ukrytá pod pecnem chleba na prostřeném stole.
- Pokrmů na štědrovečerním stole má být devatero, protože devítka symbolizuje úplnost a je to číslo, které přivolává zázraky.
Mohlo by vás taky zajímat:
Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek
Vánoční zvyky a tradice: Znáte je opravdu všechny?
Zatímco naši předci o Vánocích věštili, zda bude příští rok úspěšná úroda, nás zajímá hlavně to, co nás v příštím roce čeká a zda budeme zdraví, šťastní a bohatí. S kterými tradicemi můžeme poodhalit, co nás čeká, a jak si díky vánočnímu kouzlení dobrou budoucnost trochu pojistit?
Lití olova a pouštění lodiček: Co nás čeká příští rok?
Mezi nejznámější vánoční tradice patří lití olova. Všechno, co budete potřebovat, najdete v sadě na lití olova, která stojí kolem 150 korun a seženete ji běžně na internetu. Pak už se můžete pustit do věštění a podle tvaru vylitého olova usuzovat, co vás v následujícím roce čeká.
Do budoucnosti můžete nahlédnout i při pouštění lodiček. Ve chvíli, kdy zapalujete svíčku, položte otázku, na kterou chcete znát odpověď, a lodičku pusťte na vodu. Pokud dopluje na druhý břeh, vše se vydaří.
Podle lodičky také můžete zjistit, zda příští rok strávíme doma. Ten, komu se loďka drží při okraji nádoby, nebude v příštím roce cestovat a naopak.
Myslete ale na to, že toto kouzelné plavidlo si musí každý vyrobit sám, jinak tento zvyk „nefunguje“.
Krájení jablka a louskání ořechů: Budeme zdraví?
Chcete-li vědět, jak na tom budete v dalším roce zdravotně, můžete vsadit na známé krájení jablíčka napříč, kdy jádřinec ve tvaru hvězdičky znamená zdraví a štěstí, zatímco křížek nevěstí nic dobrého.
Stejně dobře ale poslouží i vlašské ořechy. Vezměte si čtyři oříšky a rozlouskněte je. Budou-li uvnitř všechna jádra zdravá a bílá, zdraví vám bude sloužit. Najdete-li všechna čtyři jádra zčernalá, bude to horší. Platí totiž, že čím více zčernalých jader najdete, tím horší bude vaše zdraví.
Vánoční pověry a štědrovečerní večeře. Na co si dát při jídle pozor?
Asi nejvíc je s vánočními zvyky svázaná slavnostní večeře. Určitě víte, že od stolu se během večeře nevstává – ten, kdo vstane, podle pověry příští rok spolu s ostatními u stolu sedět nebude. Se štědrovečerní večeři jsou ovšem spjaté i méně známé tradice.
Chcete-li všem u stolu zajistit pevné zdraví, položte pod něj sekeru. Pokud na ni každý před prvním soustem zlehka šlápne bosou nohou, vyvaruje se zdravotním neduhům. Řetězem svázané nohy stolu zaručí to, že rodina zůstane i v dalším roce pospolu. A provaz ovázaný okolo nohou stolu vás ochrání před zloději.
Mimochodem, u stolu by měl vždy sedět sudý počet strávníků, lichý počet přináší smůlu. A prostřít byste vždy měli jedno místo navíc. Pověra říká, že toto místo je připravené nejen pro náhodného pocestného, ale i pro ty, kteří už s námi Vánoce oslavit nemůžou. Proto byste taky pod štědrovečerní tabulí neměli zametat, abyste nevyplašili jejich duše.
Šupiny do peněženky
Chcete-li mít v dalším roce štěstí, dejte si kromě rybí polévky, kapra a salátu kousek okoralého chleba. Co se týká kapřích šupinek a jejich vlivu na obsah naší peněženky – jedna šupinka je základ, tři šupinky jsou jistota, že to s penězi v příštím roce nebude tak složité.
Prát prádlo na Štědrý den? Ne! Co ještě nosí smůlu?
Pozor si dejte na praní prádla o Štědrém dnu – prý to do domu přinese smutek a neštěstí. A hospodyňky by se měly mít na pozoru i při pečení cukroví. Spálená cukrátka jsou totiž předzvěstí neštěstí v rodině.
Nejste-li na Štědrý den se svým partnerem, zapomeňte na smsky a e-maily a raději mu zavolejte. Jedna z vánočních pověr totiž říká, že zamilované psaníčko vytvořené na Štědrý den znamená brzký rozchod.
Vánoční tradice a vdávání
Spousta vánočních pověr a tradic se pojí s vdáváním. Chce-li zjistit, jestli vás v příštím roce čeká svatba, postavte se zády ke dveřím a přes rameno hoďte botou.
Pokud bude po dopadu špička směřovat ven ze dveří, do roka bude veselka. Trochu netradiční je pak klepání botou na kurník.
Pověra říká, že odpověď od slepice znamená svatbu nejdříve napřesrok, ozve-li se ale kohout, jsou prý vdavky za dveřmi.
Zajímá-li vás spíš to, koho si vezmete, zkuste si vzpomenout, o kom se vám na Štědrý den zdálo. Právě ten se stane vaším mužem.
Staročeská pověra pak radí vyrazit na jezero a vytlouci díru do ledu, na hladině by pak dívka měla také spatřit tvář budoucího manžela. Nechce-li se vám na led, pak najděte nejbližší keř bezu a zatřeste s ním.
Pak už se stačí jen zaposlouchat a počkat si na psí zaštěkání. Místo, odkud se ozve jako první, je místem, kde dívka najde budoucího ženicha.