Syndrom vyhoření – identifikace a prevence – vše o zdraví

  • Syndrom vyhoření lidé popisují jako naprostou ztrátu profesionálního zájmu a nadšení u pacientů, kteří mají ve své práci velkou zodpovědnost, trápí je chronický stres a nedaří se jim zvládat pracovní požadavky.
  • Syndrom vyhoření se nedostaví přes noc, ale vyvíjí se postupně a plíživě. Člověk obvykle prochází několika fázemi, jako je nadšení, stagnace, frustrace, apatie a poté samotné vyhoření.
  • Syndrom vyhoření se nejčastěji projeví u lidí, kteří zastávají některou z pomáhajících profesí, denně musí komunikovat s lidmi a pomáhat jim. Jedná se například o zdravotní personál, učitele, sociální pracovníky nebo policisty.
  • Psychické příznaky syndromu vyhoření zahrnují ztrátu nadšení, vyčerpání, lhostejnost, cynismus, negativní postoj k práci i sobě, poruchy paměti a soustředění nebo také pocity bezmoci a smutku.
  • Co se týče tělesných příznaků, lidé trpící syndromem vyhoření si stěžují na silnou únavu, nespavost, nechutenství, vysoký krevní tlak, potíže se srdcem a dýcháním.
  • Pokud se u člověka vyvine syndrom vyhoření, důležité je kontaktovat odborníka a začít s terapií. Využívá se například existenciální psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie nebo logoterapie.
  • Syndromu vyhoření může člověk předcházet tím, že bude dodržovat zdravý životní styl, bude se vyhýbat stresu a dobře si zorganizuje pracovní úkoly, bude si dávat realistické cíle a očekávání a bude také věnovat dostatek času relaxaci, vlastním koníčkům, rodině a přátelům.

Syndrom vyhoření má různé definice, lékaři ho však nejčastěji popisují jako naprostou ztrátu profesionálního zájmu, osobního zaujetí či nadšení u pacientů, kteří mají ve své práci velkou zodpovědnost, trápí je chronický stres a nedaří se jim zvládat vysoké požadavky zaměstnavatelů. Projevuje se pocity vyčerpání a poklesem pracovního výkonu, mohou se však dostavit také deprese, poruchy spánku a paměti nebo různé tělesné obtíže.

Syndrom vyhoření se někdy označuje jako syndrom vyhasnutí nebo syndrom vyprahlosti, známý je však také pod svým anglickým ekvivalentem burnout či burnout syndrome.

Jedná se v podstatě o důsledek dlouhodobého pracovního stresu, který vede k naprostému vyčerpání a ztrátě ideálů, motivace i vůle k práci.

Nejčastěji se týká lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jsou závislí na jejich hodnocení.

Syndrom vyhoření v historii

Syndrom vyhoření v práci poprvé popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberg, který roku 1974 uveřejnil v časopise Journal of Social Issues článek s názvem Staff Burnout. Ten vycházel z jeho pozorování dobrovolnického personálu na bezplatné klinice pro drogově závislé. Syndrom vyhoření popsal jako soubor symptomů, které zahrnovaly:

  • Vyčerpání, které vyplývá z přílišných pracovních požadavků
  • Bolesti hlavy
  • Nespavost
  • Vznětlivost
  • Uzavřené myšlení

Po publikaci Freudenbergova článku zájem veřejnosti o tuto diagnózu rapidně stoupl.

O několik let později proto vznikl první široce využívaný nástroj pro hodnocení syndromu vyhoření s názvem Maslach Burnout Inventory.

Původně se lidé soustředili na pomáhající profese, jako jsou například sociální pracovníci, ale později rozšířili svůj zájem také na další zaměstnání. V roce 2019 WHO oficiálně zařadila syndrom vyhoření mezi nemoci.

Fáze syndromu vyhoření

Vyhoření je popisováno jako důsledek nerovnováhy mezi původním profesním očekáváním a realitou, které člověk musí později čelit. Neobjeví se jen tak z ničeho nic, jedná se spíše o důsledek pozvolného a často i několik let trvajícího dlouhodobého stresu. Vývoj této nemoci popsali například Edelwich a Brodsky ve svém modelu. Jaké má podle nich syndrom vyhoření fáze?

  • Nadšení – Pracovník má elán, velké ideály a (často nerealistická) očekávání. Překypuje energií a práce ho naplňuje.
  • Stagnace – Nadšení opadá, pracovník se seznamuje s realitou a zjišťuje, že ne všechny ideály bude možné naplnit. Zklamání se snaží utišit volnočasovými aktivitami.
  • Frustrace – Objevují se počínající fyzické a emocionální potíže, pracovník pochybuje o smyslu svého snažení, narůstá pocit bezmoci a zklamání.
  • Apatie – Po dlouhodobější frustraci přichází pocit bezmocnosti a beznaděje, pracovník vidí své povolání pouze jako zdroj příjmu, dělá s odporem jen to, co musí, odmítá změny a přesčasy.
  • Vyhoření – Nastává období emocionálního, duševního i fyzického vyčerpání, ztráta smyslu práce a depersonalizace (ztráta smyslu vlastní existence).

Kdo je nejvíce ohrožen?

Ačkoliv si lidé syndrom vyhoření spojují především s určitými profesemi, může postihnout v podstatě kohokoliv.

Co se týče osobnostních předpokladů, větší pravděpodobnost vzniku syndromu vyhoření je u lidí přecitlivělých, kteří mají sklony k perfekcionismu nebo workoholismu, projevuje se u nich naivní optimismus, mají velká očekávání a jsou ochotní hodně své práci obětovat.

Syndrom vyhoření se také často projeví u lidí, kteří podlehnou tzv. teroru příležitosti. Postupně se na ně začínají valit různé pracovní úkoly, které není možné adekvátně zvládat, ale oni stále nejsou schopní říct někomu „ne“.

Pomáhající profese a syndrom vyhoření

Vyhoření se velmi často týká lidí, kteří zastávají některou z pomáhajících profesí. To znamená, že denně pracují s jinými lidmi, musí s nimi neustále komunikovat a snaží se jim pomáhat s jejich problémy. Sem patří například:

  • Lékaři a zdravotní sestry
  • Sociální pracovníci
  • Psychologové
  • Policisté a hasiči
  • Právníci

V poslední době se také hodně řeší syndrom vyhoření u učitelů a asistentů pedagoga.

Dále se s touto nemocí setkávají také manažeři a lidé na vyšších pozicích, novináři, řídící letového provozu, pracovníci různých infolinek a v podstatě všichni, kteří dlouhodobě vykonávají nějakou nemotivující práci.

Negativní vliv samozřejmě může mít také špatný pracovní kolektiv nebo nadřízený, nedostatek podpory okolí, neschopnost relaxovat či přílišný tlak na osobní úspěchy.

Neobvyklý není ani syndrom vyhoření na mateřské dovolené, syndrom vyhoření v manželství či ve vztahu nebo syndrom vyhoření u někoho, kdo se snaží dlouhodobě pečovat o nemocného partnera či jiného člena rodiny.

Jaké má syndrom vyhoření příznaky?

Syndrom vyhoření často postihuje mladé lidi, kteří jsou plní energie a nadšení do nové práce. Projevuje se v psychice člověka (postoje a emoce) a ve vztazích s lidmi, ale také prostřednictvím tělesných projevů.

Psychické příznaky syndromu vyhoření

  • Ztráta nadšení
  • Pocit nedostatku uznání
  • Lhostejnost k práci
  • Negativní postoj k práci, životu i sobě
  • Deprese
  • Úzkostné stavy
  • Poruchy paměti a soustředění
  • Pocity bezmoci a smutku
  • Nespokojenost, pocity hněvu, agresivita

Tělesné příznaky syndromu vyhoření

  • Silná únava
  • Nespavost
  • Nechutenství
  • Náchylnost k nemocem
  • Potíže se zažíváním
  • Vysoký krevní tlak
  • Potíže se srdcem či s dýcháním

Pokud jde o mezilidské vztahy, pracovník přestává být angažovaný v aktivní pomoci druhým, omezuje svůj kontakt s klienty i kolegy a jestliže se mu nemůže vyhnout, projevuje se u něj lhostejnost nebo cynismus. Na svou práci se dostatečně nepřipravuje, snižuje se jeho pracovní výkon a přibývá také konfliktů v jeho soukromém životě.

Test na syndrom vyhoření

Jelikož dlouhou dobu neexistovala žádná jasně daná kritéria, která by přesně definovala syndrom vyhoření, způsobů diagnostiky této nemoci bylo hned několik. Nejčastěji se však využívají dotazníkové metody. Jaký test dokáže syndrom vyhoření potvrdit či vyvrátit? V České republice k tomuto účelu slouží tzv. Shiromova-Melamedova škála vyhoření.

Kromě toho ale existuje také spousta oline testů, které vám napoví, zda u vás vyhoření opravdu hrozí. K dispozici je například online test MENFIT, který se soustředí na odhalení nadměrného stresu.

Léčba syndromu vyhoření

Co dělat při syndromu vyhoření? Pokud člověk nezačne syndrom vyhoření včas řešit, může vést nejen ke vzniku depresí a úzkostných stavů, ale také k naprosté ztrátě sebedůvěry i závislosti na drogách či alkoholu. Na začátku je proto nutné, aby si člověk připustil, že něco není v pořádku a kontaktoval odborníka (psychologa nebo psychiatra).

Při léčbě se využívají hlavně psychologické a psychoterapeutické přístupy, které se snaží změnit pacientův postoj k práci. Jedná se například o tyto přístupy:

  • Existenciální psychoterapie
  • Kognitivně-behaviorální terapie
  • Transformační systemická terapie
  • Logoterapie V. E. Frankla

Během terapie by se měl pacient společně s lékařem soustředit nejen na odstranění nejakutnějších potíží a příznaků (deprese), ale také pracovat na získání realističtějšího přístupu k zaměstnání i k životu. Z hlediska konkrétní pracovní pozice je dobré uvažovat o změně místa nebo dokonce profese, pomoci může ale také dlouhá dovolená.

Prevence syndromu vyhoření

Samozřejmě je lepší se syndromu vyhoření zcela vyhnout, než abyste se museli potýkat s náročnou terapií. Existuje proto celá řada preventivních opatření, na které je dobré se soustředit.

Jak předcházet syndromu vyhoření?

  • Dodržovat zdravý životní styl
  • Vyhýbat se dlouhodobému stresu
  • Věnovat dostatek času vlastním koníčkům, rodině a přátelům
  • Otevřeně mluvit o svých problémech
  • Říkat „ne“ v situacích, které člověka příliš zatěžují
  • Dávat si realistické cíle a mít realistická očekávání
  • Dobře si organizovat pracovní úkoly
  • Relaxovat fyzicky i psychicky
  • Snažit se mít radost z maličkostí
  • Informovat se o problematice syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření v literatuře

Pokud se chcete o syndromu vyhoření dozvědět více, můžete sáhnout po některé z mnoha různých knih či odborných publikací, které jsou v současné době na našem trhu dostupné. Mezi oblíbená díla patří například tyto knihy:

  • Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout
  • Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření
  • Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků
  • Vyhořelá společnost
  • Hořet, ale nevyhořet

Syndrom vyhoření začíná skrytě, varuje psycholožka

„O nějakém syndromu vyhoření jsem neslyšela do chvíle, kdy se, podle mého názoru, zničehonic zhroutila moje bývalá kolegyně. Všimla jsem si, že chodí do práce stále unavená, jako tělo bez duše, nic ji nezajímalo.

Chodívaly jsme spolu na oběd a řešily práci, ale najednou jí to bylo úplně jedno. A pak jedno ráno zavolal její manžel, že kolegyně je v péči psychologů a nemáme s ní nějaký čas počítat. Opravdu mi to přišlo přehnané a říkala si, že to se mi nikdy stát nemůže.

Zajímavé:  Zatočte s bolestí v krku! – vše o zdraví

Svoji práci jsem milovala a rozhodně se o mně dalo říct, že jsem workoholik,“ vypráví.

Přečíst článek ›

Alexandra byla hrdá na to, jakou má práci, jak je schopná a že dokáže uživit sebe a dvě dcery i poté, co ji manžel opustil. „Tehdy jsem se zařekla, že zvládnu všechno sama a budu vydělávat tolik, abych nemusela být závislá na jeho alimentech a zároveň mohla sobě i dcerám dopřát vše, co jsme chtěly,“ říká Alexandra.

Mozek jel stále na plný plyn

• Každý pátý Čech trpí podle odborníků syndromem vyhoření. • Častěji vyhoření postihuje ženy a mladší lidi.

• Světová zdravotnictví organizace loni zařadila syndrom vyhoření do mezinárodní klasifikace nemocí.

„Moje dcery, dvojčata, jsem měla už ve 24 letech, takže poměrně brzy na dnešní dobu, a když jsem v 27 letech nastupovala do práce, sehnala jsem místo jako asistentka marketingu v jedné nadnárodní firmě.

Docela mě to bavilo a ráda jsem se učila vše důležité od zkušenějších kolegů, abych o oboru věděla co nejvíc. O dva roky později přišel nečekaný rozvod a moje řešení nepříjemné situace bylo upnout se na práci.

Během tří let jsem se stala ředitelkou celého marketingového týmu, což pro mě bylo jako sen.“

Přečíst článek ›

Finanční ohodnocení už tehdy měla dvakrát větší než její bývalý manžel a nic jí nechybělo. „Možná jen čas s dcerami. S těmi mi pomáhali moji rodiče a taky moje sestra, která sama mít děti nemohla a v holkách se docela zhlédla.

Často jsem zůstávala v práci do večera a když jsem přišla domů, stihla jsem jen podepsat úkoly a přečíst pohádku na dobrou noc. A pak jsem často šla zase pracovat, protože jsem stejně nemohla usnout.

Můj mozek stále jel na plný plyn a nevěděla jsem, jak ho vypnout,“ popisuje, co potížím předcházelo.

Na začátku stála chřipka

„Zlom nastal, když jsem od holek chytla nějakou chřipku. Zůstaly jsme doma všechny tři a ve chvílích, kdy mi nebylo tak zle a nebolelo mě celé tělo, mi pomalu docházelo, o co všechno přicházím.

Nejvíc mě tehdy šokovala Ema, jedna z dcer, když mi řekla, že je dobře, že jsem nemocná a doma, protože aspoň nejsem tak podrážděná, jako když v noci chodím z práce.

Najednou jsem se tam vůbec nechtěla vrátit, nechtěla jsem vstát, nic mě nebavilo, bála jsem se, že když se vrátím do toho kolotoče, nebudou mě dcery za chvíli znát, a zároveň jsem nevěděla, jak bych nás jinak uživila,“ vypráví Alexandra.

Přečíst článek ›

Chřipka odezněla, ale Alexandru začaly trápit bolesti hlavy a zad a žádná masáž ani cvičení nepomáhalo. „V práci jsem na všechny štěkala, ani jsem nechtěla řešit nové projekty, všechno jsem odkývala, aniž bych o tom něco věděla. Zmítala jsem se ve všech negativních pocitech stále dokola, až mě sestra odvedla k jedné své známé psycholožce,“ říká.

„Díky několikaměsíční psychoterapii jsem pochopila, že mě postihl syndrom vyhoření a že pracovat jen proto, abych něco dokázala exmanželi, nebyla ta správná motivace.

Kromě toho jsem zpočátku dostávala i léky, protože už jsem na tom byla psychicky hodně špatně a nedokázala jsem se starat ani o dcery.

Zklidnila jsem se, našla jsem si smysluplnější práci, kde nemyslím jen na zisk, a volný čas si konečně užívám s dětmi a rodinou,“ uzavírá Alexandra.

Názor odborníka: Mgr. Kristýna Brožková (psycholožka, Pedagogicko-psychologická poradna České Budějovice)Syndrom vyhoření je dnes často zaznívající pojem v laické veřejnosti, ale někdy je chybně zaměňován za syndrom vyčerpání či jiné psychické problémy související s chronickým stresem.

Málo kdo ví, že syndrom vyhoření je dlouhodobý proces, který začíná skrytě, a jedinec elementárním symptomům nevěnuje pozornost. Může mít však závažné zdravotní důsledky a postihuje jak psychickou, tak fyzickou stránku člověka.

Člověk směřující k syndromu vyhoření apriori začne pracovat s velkým entuziasmem, silnou vnitřní výkonovou motivací s příslušným emocionálním doprovodem a silnou potřebou pomáhat druhým. Postupem času narazí na překážky v dosahování cílů v práci a objeví se s tím spojená frustrace.

Do svého pracovního nasazení musí investovat stále více energie, proto zanedbává svoji zájmovou a sociální oblast. Pracovní zátěž se tudíž přenáší i do pohody rodinného života. Příčinu svých problémů však jedinec nevidí v profesi. V konečném důsledku cítí silný pocit zoufalství, až apatii, a postrádá smysluplnost života. Dochází k fyzickému, tělesnému i psychickému vyčerpání.

S tím se pojí větší riziko vzniku nemocí, závislostí na návykových látkách, vegetativních projevů, somatických problémů ve formě bolestí zad a hlavy. Lidé, kteří prožívají podobné schéma potíží, by měli vyhledat odbornou terapeutickou pomoc (ať už by šlo o existencionální terapii, kognitivně-behaviorální terapii, logoterapii, či pouze o návštěvu psychologa).

Terapeut je může doprovázet k vytvoření svých osobních hranic a k identifikaci obranných mechanismů. Měli by si vytvořit náhled na vzniklou situaci.

Doporučuje se změna povolání, rekvalifikace či dlouhodobá dovolená, která by vytrhla jedince z působení chronických stresových podnětů.

Jejich léčba by se měla dále zaměřit na rekapitulaci ontogenetického vývoje a na vznik jejich silné potřeby pečovat o druhé před péčí o sebe sama.

Přečíst článek ›

Informace o nemoci

Syndrom vyhoření nejčastěji potkává zdravotní sestry, lékaře, ošetřovatele, učitele, hasiče, policisty, pracovníky leteckého provozu či manažery.

Překvapivě jím mohou trpět i matky pečující o malé děti, jejichž dny se často točí jen okolo přebalování, krmení a uklízení.

Ohrožení jsou ale všichni ti, kteří se hodně stresují, mají nadbytek práce a nemají čas na své přátele ani koníčky, které je mohou přivést na jiné myšlenky.

  • Mezi hlavní příznaky patří chronický pocit psychické únavy a tělesné nemohoucnosti, přehnaná sebekritika a snížená sebeúcta, podrážděnost, negativismus, bolesti hlavy, trávicí obtíže, úbytek či přírůstek váhy, poruchy spánku či zkrácený dech.
  • V rámci prevence se nabízí pořádat pravidelné supervize pomáhajícím pracovníkům, dodržovat zdravý životní styl (fyzickou aktivitu, zlepšovat osobní pohodu, udržovat kvalitní sociální vztahy) a globálně zvyšovat svoji psychickou odolnost.
  • Neschopnost „odstřihnout“ se od práce i doma jsou hlavními příčinami stoupající počtu případů vyhoření po celém světě. 

Jak předcházet syndromu vyhoření?• Vždy myslete na sebe o trochu víc než na svou práci. Na prvním místě jste vy a vaše zdraví a potom až práce.• Naučte se říkat ne, jakkoli těžké se to v práci někdy může zdát.• Relaxujte.

Projděte se v přírodě, vyvenčete psího mazlíčka, přečtěte si knížku nebo se podívejte na film, zatancujte si, vybijte zlost na boxu nebo se naučte vařit nějakou specialitu. Nevzdávejte se svých oblíbených činností!• Někdy pomůže i změna povolání.

Pokud cítíte, že to není to pravé pro vás, odejděte včas, než začnete svou práci nenávidět.

• Neberte na sebe zodpovědnost za všechno a všechny. Nemějte pocit, že vy jste jediní, kdo spasí vaši firmu.

Přečíst článek ›

Recept pro zdraví: Banánový chlebíček s čokoládou

Banány obsahují tryptofan – aminokyselinu, která se v těle mění v serotonin, známý jako hormon štěstí. Navíc díky vitaminu B6 a draslíku vám zaručí dobrou náladu.

Ingredience: 2 zralé banány, 100 g másla, 150 g třtinového cukru, 1 vanilkový cukr, 220 g hladké mouky, sušené švestky (podle chuti), 2 lžičky skořice, 100 g kvalitní čokolády, špetka soli, 2 vejce, prášek do pečiva

Postup: Smíchejte máslo pokojové teploty, třtinový i vanilkový cukr a míchejte, dokud nebudete mít hladký krém. Poté rozmačkejte banány a čokoládu společně se švestkami nakrájejte na co nejmenší kousky. Jakmile budete mít hotový krém, přidejte do něj dvě vejce, banány a postupně přidávejte mouku, špetku soli, skořici a nakonec prášek do pečiva.

Troubu si předehřejte na 170 °C a do připraveného těsta na závěr zlehka vmíchejte čokoládu a švestky. Banánový chlebíček můžete péct v podlouhlé formě určené přímo pro něj, ale klidně i v dortové formě. Nezapomeňte formu vymazat máslem a vysypat moukou.

Pečte přibližně 50 minut a chlebíček zkontrolujte pomocí špejle. Jakmile bude hotový, nechte ho vychladnout a poté nakrájejte. Dejte si ho samotný nebo třeba s marmeládou.

Syndrom vyhoření

Termín syndrom vyhoření se poprvé objevil v 80. letech 20. století v článku Herberta Freudenberga „Staff burnout“ – jedná se tedy o poměrně moderní fenomén v oblasti psychologie zdraví.

Freudenberger charakterizoval syndrom vyhoření (z angličtiny burn out – vyhořet) jako soubor symptomů zahrnujících vyčerpání rezultující z nepřiměřených pracovních požadavků.

Vyhoření se tedy týká zejména pracovního vytížení, avšak může být způsobeno i emocionálním vyčerpáním. Nejčastěji postihuje osoby pracující v zaměstnáních vyžadující každodenní kontakt s jinými lidmi (učitelé, lékaři…).

Původně bylo však vyhoření popisováno u narkomanů a drogově závislých, kterým z fáze vyhasnutí byla schopna pomoci pouze droga. Hlavním rysem podílejícím se na syndromu vyhoření je chronický stres.

Příznaky

Syndrom vyhoření se sestává z několika hlavních symptomů. Vyhoření postihuje nejen emoční stránku ale i fyziologické funkce organismu. Nejčastějšími somatickými problémy bývají únava, pokles výkonu, nespavost a poruchy soustředění. Z psychologických obtíží to je snížení sebevědomí, lhostejnost a poklesy nálad.

Vyhoření se u každého jedince může projevovat různým způsobem. Nehledě na základní symptomy, které ovlivňují většinu pacientů, dlouhodobý výzkum poukázal i na individuální faktory, jež ovlivňují projevy a rozvoj vyhoření ve sportu.

Mezi individuální faktory patří temperament, vrozené vlastnosti, ale zejména osobnostní rysy. Jedním z rozhodujících rysů napomáhajících k podlehnutí syndromu vyhoření je perfekcionismus.

Přirozeně, lidé, kteří mají potřebu dělat vše důkladně do posledních detailů, cítí mnohem větší zodpovědnost vůči svému okolí i sobě samému, což se v průběhu let může projevit právě vyhořením.

Zajímavé:  Co na bolest hlavy v těhotenství - vše o zdraví

Průběh

Syndrom vyhoření ve sportu je důsledkem dlouhodobého psychického přetížení, jehož průběh lze zařadit do několika fází, které na sebe vzájemně navazují:

  • Nadšení – sportovec prokazuje největší nadšení, k tréninkům přistupuje s entuziasmem, snaží se dostát všem požadavkům, nicméně často si klade si nerealistická, optimistická očekávání
  • Stagnace – zpomalení v tréninkovém výkonu, uvědomování si reálných očekávání, ztráta původních iluzí, hledání viny v okolí či v celém systému
  • Frustrace – spory s kolegy a nadřízenými, práce ztrácí smysl, ochabnutí motivace, pocity zklamání
  • Apatie –beznaděj a rezignace, vlastní tréninky jsou vykonávány pouze z povinnosti
  • Vyhoření – lhostejnost, fyzické i psychické vyčerpání, depersonalizace, pesimismus, deprese

Pro jedince je velmi těžké si uvědomit, že si takovými stupni prochází, proto často není schopen proces vyhoření zarazit v počátcích. V moderním pojetí syndromu vyhoření se vyskytuje i poslední fáze intervence, kdy jedinec vyhledává pomoc a snaží se změnit přístup k práci.

Diagnostika

Přestože vyhoření je problém postihující značnou část populace, jeho diagnóza nebyla oficiálně přijata, tudíž nemůže být klasifikováno mezi duševní onemocnění.

První metoda pro diagnostiku syndromu vyhoření byla navržena Christinou Maslachovou a Susan Jacksonovou, a pojmenována Maslach Burnout Inventory (MBI). Metoda spočívá ve vyplnění dotazníku s 22 položkami, které ohodnocují pacientovo emocionální vyčerpání, depersonalizaci a nespokojenost s výkonem.

Poslední studie dokazují, že MBI je účinnou technikou pro diagnostiku vyhoření, bohužel byl však používán pouze pro výzkumné účely a nedostal se do klinické praxe.

Dalším způsobem, pro určení vyhoření, je dotazníková metoda Shirom Melamed burnout measure („škála vyhoření“) založená na dvou-faktorovém modelu fyzické námahy a kognitivního vyčerpání. Výsledky ukazují na roli každého faktoru v povoláních lišících se náplní práce, fyzické vyčerpání postihuje zejména doktory a hasiče, kdežto kognitivní vyhoření pociťují právníci a psychologové.

Další účinná technika byla navržena německými odborníky nesoucí jméno Oldenburg Burnout Inventory (OBI). OBI měří dvě důležité oblasti vyhoření: vyčerpání a disengagement (distancování se od práce, uzavření).

V této moderní vlně pokračuje i Athlete Burnout Questionnaire (ABQ), Copenhagen Burnout Inventory (CBI) či Heidelberger Burnout Test (HBT).

Tyto testy jsou však dostupné pouze v zahraničí a doposud nebyly uplatněny v českém prostředí.

Prevence

Proces vyhoření je u pacientů velmi individuální, proto při prevenci je nutno brát v potaz konkrétní faktory každého jedince. Obecně však platí, že vyhoření se dá předejít péčí o psychické a fyzické zdraví.

Z psychického hlediska je doporučeno udržovat kvalitní mezilidské vztahy, pracovat v příjemném prostředí, vracet se do dobrého domácího zázemí a také v případě profesí se zvýšeným rizikem syndromu vyhoření mít odborné zázemí (supervizi).

Nehledě na tyto aspekty ale také pomáhá udržovat se v dobré tělesné kondici a odpočívat, když je potřeba.

Samotná prevence je různorodá a lze ji rozlišit mezi dvě techniky: primární prevence a sekundární. Cílem primární prevence je předejít problému a odstranit rizikové faktory, které by mohly vyhoření vyvolat. Sekundární prevence, která již pracuje s postiženými, a cílí na zabránění progrese problému.

Jednou z konkrétních intervenčních technik prevence je kognitivně-behaviorální terapie (Cognitive Behavioral Therapy – CBT) kombinující kognitivní a behaviorální psychoterapii.

Během této terapie se pacient učí identifikovat špatné návyky svého chování a myšlení a měnit je ke svému prospěchu.

Kognitivně-behaviorální terapie byla dříve užívána zejména pro léčbu deprese, dnes je však řešením pro řadu dalších oblastí duševního zdraví.

Za zmínku také stojí poměrné nová coping strategie, ve světě známá jako mindfulness (všímavost). Tato strategie je postavena na principu plnohodnotného prožívání přítomnosti a uvědomování si vlastních myšlenek a smyslových prožitků.

Pro každého jedince představuje jinou činnost, může to být relaxace, jóga, hra na nástroj či bojový sport. Aby tato technika byla účinná, je však nutné se jí věnovat pravidelně a alespoň 30 minut denně.

Ve vztahu k syndromu vyhoření nabízí tato technika tělu odreagování a seberealizaci, faktory nezbytné pro překonání problému.

Příští článek: Psychologie sportu

Syndrom vyhoření hrozí i studentům vysokých škol

Syndrom vyhoření, v angličtině burn-out, je v České republice označovaný jako psychologicky problematický stav mysli. Oproti tomu v Americe je klasifikován jako nemoc. Pravda je nejspíš někde mezi tím, ale záleží na konkrétní podobě.

Syndrom byl poprvé pojmenován v roce 1974 americkým psychologem Herbertem Freudenbergerem. V té době se vyskytoval relativně málo, zatímco dnes postihuje až pětinu obyvatelstva a počet případů každoročně stoupá. Není se ani čemu divit, současná doba stále více klade důraz na efektivitu a produktivitu a nároky na jedince neustále vzrůstají.

Co je syndrom vyhoření, není tak snadné definovat. Mezi základní znaky patří neustálá vyčerpanost a únava, nedostatek motivace, frustrace, neschopnost se soustředit, posléze také odcizení se od přátel a rodiny. Zatímco u některých je opravdu vhodnější hovořit o stavu mysli, u jiných syndrom natolik zasáhl osobnost, že nejsou schopní se bez léčby vrátit k běžnému životu.

Herbert Freudenberger popsal syndrom vyhoření u profesí, které jsou psychicky nejvíce vytížené. To se týká hlavně vrcholových managerů. Postupem času se ukázalo, že ohrožena není pouze tato skupina a přidaly se také pomáhající profese, například sociální pracovníci. Dnes už víme, že se problém zdaleka netýká pouze těchto osob, ale ohroženi jsou i vysokoškoláci.

Stres, nebo syndrom vyhoření?

Projevy syndromu vyhoření jsou někde zaměňovány se stresem. Znaky bývají v obou případech v počátku totožné a identifikace problému je takřka nemožná, a to nejen pro okolí, ale i pro člověka samotného. Místo útlumu, stresu nebo deprese se objeví velké nadšení, zvýšená potřeba studia nebo práce a projevy spíše připomínají workoholismus.

Po řadě týdnů, možná i měsíců prakticky v euforii z nového, přichází pomyslný pád. U studentů většinou způsobený nerovnováhou mezi očekáváním a realitou, studenti medicíny se zase setkávají s velkou zodpovědností, která je pro ně něčím novým, a ne každý ji dokáže ustát.

Jak tedy poznat, zda se jedná o stres, nebo o syndrom vyhoření? Stres je ve své podstatě obrannou reakcí organismu na situaci, jež je nějakým způsobem zátěžová. Přesto bývají lidé, a není jich málo, kteří tento stav záměrně vyvolávají, protože jsou uvolněním hormonů při stresu výkonnější. Stresory vyvolávající tuto reakci organismu bývají opravdu různorodé.

Co mají společné, je schopnost člověka se jim adaptovat a naučit se je zvládat. V opačném případě, pokud navíc stresorů přibývá a trvají už dlouho dobu, může dojít právě k syndromu vyhoření. Jednoduše řečeno, stres může přijít kdykoliv a trvat klidně i několik málo minut, ale syndrom vyhoření vzniká z dlouhodobého stresu a jeho rozvoj trvá několik měsíců.

Problém se týká hlavně introvertů

Introverti jsou syndromem vyhoření statisticky více ohroženi. Je to proto, že extroverti dokáží své problémy ventilovat a hovořit o nich s ostatními. Introverti se naopak ještě více stáhnou do sebe a snaží se působit normálně. Hovory o problémech vnímají jako další stresovou situaci, které se chtějí vyhnout. Byť by i jim pomohly.

Skutečnost, že syndromem vyhoření bývají postiženi především introverti, vyplynula z rozsáhlé studie, která se zabývala tímto fenoménem ve 47 zemích.

U více než 100 000 respondentů bylo zjišťováno, zda se během studia setkali nejen se syndromem vyhoření, ale také s projevy deprese.

Výsledky přinesly zjištění, že více než čtvrtina dotazovaných během studia prožila alespoň krátké období, kdy se s tímto potýkala a z tohoto množství bylo více než 50 % právě introvertů.

Zase ta prevence

Jako u všech nemocí, případně nežádoucích stavů, je důležitá prevence. V případě syndromu vyhoření platí, že je nutné si udržet zdravou mysl – hodně odpočívat, a to i v průběhu náročného zkouškového období, najít si čas na sebe a své koníčky, naučit se říkat NE. S tím souvisí to, že je třeba naučit se stanovit splnitelné cíle.

Během náročného období je na místě vyřadit činnosti, které jsou nepodstatné, čímž ale nemám na mysli právě odpočinek nebo volnočasové aktivity. Naopak ty by měly nahradit veškerou práci, která může nějaký čas počkat.

Ti z vás, kteří jsou tak trochu od povahy stresaři a cholerici, by měli své úsilí směřovat k odhalení spouštěčů stresu. Jakmile se jich nahromadí více, můžou se začít projevovat i ve fyzické rovině a spustit lavinu dalších obtíží.

Aby nám nevyhořeli budoucí lékaři

Studenti na lékařskou fakultu nastupují s velkým očekáváním a většinou i počítají se značnou zátěží. Její intenzita je ale stejně překvapí. Díky projektu mají možnost se snáze setkávat se studenty starších ročníků, vyslechnout si jejich příběhy, rady a zkušenosti. Starší žáci si naopak připomenou, jaké to bylo v prvních měsících studia a oživí svůj zápal do studia.

Z řad studentů jsou nejvíce ohroženi budoucí lékaři. Z tohoto důvodu vznikl projekt Nevyhořím, který založily tři bývalé studentky lékařské univerzity. Samy si syndromem vyhoření prošly, ať už osobně, nebo u blízké osoby.

Projekt vznikl na základě osobních zkušeností zakládajících lékařek, ale také kvůli alarmujícím výsledkům amerických průzkumů. Ty totiž ukázaly, že až 16 % studentů lékařských univerzit mělo během studia sebevražedné sklony. Čísla jsou zarážející také při samotném výkonu povolání.

O syndromu vyhoření by se mělo hovořit už jenom proto, aby studenti, pracující nebo klidně i matky na mateřské dovolené neměli obavy vyhledat pomoc a začít svou situaci řešit zavčasu.

Zajímavé:  MZ: Stav obyvatel ČR se blíží chřipkové epidemii – vše o zdraví

Vyhoření zaměstnanců: Jak jej rozpoznat a zabránit mu? – Lumeer

Když řídíte organizaci, poslední věc, kterou byste od zaměstnanců chtěli, je vzdát se. Jakmile se dané myšlení uchytí, je stále obtížnější se ze stejné situace dostat. Proto je důležité zabránit vzniku syndromu vyhoření, než si o tom zaměstnanci vůbec pomyslí.

V tomto příspěvku vám pomůžeme rozluštit vše o vyhoření zaměstnanců a o tom, jak tomu můžete ve své organizaci zabránit.

Co je vyhoření zaměstnanců?

Podle teoretické definice, se syndromu vyhoření týká reakce jednotlivce na interpersonální a emoční stresory na pracovišti.

Vyhoření zaměstnanců není jen důvodem prodloužené pracovní doby nebo příliš velkého pracovního vytížení. K danému jevu může komplexně přispívat několik faktorů.

Jak zjistit, zda je zaměstnanec vyhořel?

Mezi běžné příznaky, na které je třeba u zaměstnanců vaší organizace dávat pozor a které naznačují syndrom vyhoření, patří:

  • Vyčerpání – vyplývající z vyčerpání dostupných emocionálních zdrojů pro zvládnutí probíhajícího pracovního vytížení. Výsledkem je unavený a vystresovaný zaměstnanec.
  • Cynismus – odkazuje na vzdálený postoj a přístup jednotlivce k určité práci. Výsledkem je nespokojený zaměstnanec.
  • Neúčinnost – děje se kvůli snížení celkového osobního úspěchu zaměstnance. Vede to ke stavu stresovaného zaměstnance, který si udrží cynický přístup a vzdá se zkoušení něčeho nového.

Běžné příčiny vyhoření zaměstnanců

Zde uvádíme některé běžné příčiny, které by mohly vést k situaci vyhoření zaměstnanců:

Příčiny související s prací

  • Praconí nároky – prácovní požadavky, které jsou naprosto přetěžující.
  • Konflikt rolí – práce vyžaduje postoje, které mohou být v rozporu.
  • Nejednoznačnost rolí – v případě nedostatku informací pro dobrou práci.
  • Nedostatek správných zdrojů – nedostatečné školení nebo nesprávné zdroje pro správné provedení úlohy.
  • Nedostatečná zpětná vazba – pokud zaměstnanci nedostanou správnou zpětnou vazbu, nikdy nedostanou z pracovního prostředí přesně to, co chtějí.
  • Nedostatečná sociální podpora – nevhodná sociální podpora ze strany školitelů má obvykle zásadní dopad na celkové vyhoření ve srovnání s nedostatkem sociální podpory ze strany kolegů.
  • Minimální účast na rozhodování – čím méně jsou zaměstnanci zapojeni do příslušných procesů rozhodování, tím vyšší bude vyhoření.

Faktory osobnosti

Pokud vaše organizace vykazuje nižší úrovně odolnosti (otevřenost ke změně nebo pocit kontroly nad konkrétními událostmi), může to snadno souviset s vyšší mírou vyhoření zaměstnanců.

 Současně je také známo, že vyhoření je vyšší u zaměstnanců, kteří mají tendenci mít externí kontrolní pozici.

 Vyhořelí jedinci mají tendenci vyrovnávat se s obtížnými nebo stresujícími situacemi obranně a pasivně.

Osobní faktory

  • Neshoda v pracovní zátěži – když zaměstnanci provádějí špatné úkoly nebo jsou přetíženi prací.
  • Rozpory v řízení – nedostatek vlivu nebo kontroly nad zdroji potřebnými pro efektivní práci.
  • Nedostatek správných ocenění – mohlo by to znamenat nedostatečné finanční odměny, sociální odměny nebo skutečné odměny.
  • Nesprávné osobní spojení s ostatními – pocit odpojení nebo není schopen sdílet podobné hodnoty s celou skupinou.
  • Nespravedlivost – podvádění, nerovný plat nebo pracovní zátěž, propagace nebo hodnocení, které nejsou zpracovány správně.
  • Konflikt mezi hodnotami – provádění něčeho, co není v souladu s hodnotami jednotlivců nebo něčeho neetického.

Účinky syndromu vyhoření na pracovišti

Syndrom vyhoření na pracovišti neovlivňuje pouze celkový výkon zaměstnance. Je také známo, že ovlivňuje celkový výkon celého týmu i pracovní prostředí. Zde jsou některé z účinků syndromu vyhoření na pracovišti:

  • Neúčinnost
  • Snížená produktivita
  • Výběry pracovních míst – úmysl zaměstnanců opustit práci
  • Snížená spokojenost s prací
  • Narušené pracovní úkoly spolupracovníků
  • Zvýšené osobní konflikty s kolegy
  • Snížený závazek k organizaci

Jak zabránit vyhoření zaměstnanců?

Syndrom vyhoření mezi zaměstnanci se v moderní době stále více rozšiřuje. Bylo by však velkou chybou, kdyby jej organizace přijaly jako standardní normu, místo aby s ním bojovaly.

Má tendenci mít toxické důsledky – včetně fluktuace pracovní síly, snížené produktivity, chronického vyčerpání atd. Takové faktory by nakonec mohly ovlivnit celkové fyzické i duševní zdraví zaměstnanců.

Jak tedy může vedení organizace řešit vyhoření zaměstnanců a zároveň pomáhat manažerům identifikovat příslušné znaky ve výsledcích?

Zde je šest snadných způsobů, jak mohou příslušné HR týmy v organizaci zabránit vyhoření zaměstnanců.

Č. 1: Vybavování manažerů nástroji pro porozumění pracovní zátěži zaměstnanců

  • Je známo, že nepřiměřená pracovní zátěž představuje zhruba třetinu hlavních důvodů pro vyhoření zaměstnanců.
  • Na moderním pracovišti pokračují organizace v rozvoji vysoce agilních způsobů práce, protože zaměstnanci mají tendenci pracovat napříč různými týmy a v koordinaci s různými vedoucími.
  • Ve většině případů nemusí mít příslušní manažeři přímý přehled o tom, na čem zaměstnaní přímo pracují.
  • Proto je důležité zajistit, aby manažeři měli přístup ke správným nástrojům i přístupům k pomoci v daném kontextu.
  • Moderní a flexibilní systém lidských zdrojů by mohl manažery lépe vybavit pro pochopení příslušného rozsahu projektů.

Č. 2: Nabídka flexibilní a vzdálené práce

Vzhledem k nejnovějšímu pokroku v moderní technologii je pro zaměstnance bezproblémová práce na dálku. Flexibilní a vzdálené pracovní koncepty jsou docela jednoduché.

Přesto musíte zajistit, aby zaměstnanci, kteří pracují na dálku, měli k dispozici správné nástroje, které jim umožní maximalizovat jejich celkovou produktivitu.

Č. 3: Podpora blahobytu zaměstnanců

Jedním z nejlepších způsobů prevence vyhoření zaměstnanců je zajištění celkového zdraví i blahobytu jednotlivců. Slouží jako hlavní princip každého podnikání.

  1. Je známo, že dobré společnosti využívají koncept People Science pro monitorování a zlepšování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a zkušeností zaměstnanců.
  2. Měli byste analyzovat pobídky, které zaměstnancům dáváte nad rámec platu a dalších konvenčních výhod.
  3. Měli byste se také zaměřit na rozhovor se zaměstnanci o tom, co považují za nejužitečnější, pokud jde o propagaci zdravého života ve společnosti.
  4. Měli byste povzbudit pracovníky, aby se účastnili poutavých aktivit a zároveň měli přístup k informacím, které by mohly pomoci zlepšit celkové zdraví, produktivitu a příjemné prostředí.
  5. Emoční a praktická podpora, online trenéři v oblasti zdraví, snížené náklady na zdravotní péči a aktivity v oblasti budování komunity jsou některé z inovativních způsobů, jak zlepšit celkovou pohodu zaměstnanců na pracovišti.

Č. 4: Vzdělávání zaměstnanců o příznacích vyhoření na pracovišti

Při organizování schůzky zaměstnanců byste se všemi ve vaší organizaci měli pravidelně procházet diskutovat běžné příznaky syndromu vyhoření. Zůstávají zaměstnanci trvale vystresovaní, mají problém se soustředit při práci, čelí obtížím při spánku a dalším?

Pokud je to váš případ, měli byste se zaměřit na jejich povzbuzení, aby předali příslušný problém manažerovi, než zažijí plnohodnotné vyhoření zaměstnanců.

Není vždy jednoduchým úkolem pro manažera identifikovat typický případ vyhoření zaměstnanců. Proto je klíčové, aby manažeři povzbuzovali přímou komunikaci a otevřenou zpětnou vazbu o tom, se kterými problémy se zaměstnanci potýkají.

Zaměstnanci a manažeři mohou společně pracovat na vypracování akčního plánu, který zajistí, že se zaměstnanec vrátí na správnou cestu a povede vyvážený pracovní život.

Č. 5: Poskytnutí zaměstnancům základních nástrojů pro zvládání stresu

Ne každý zaměstnanec bude mít před vstupem na pracoviště dostatečné znalosti o ochraně před syndromem vyhoření.

Manažeři se mohou těšit na mentorování ostatních v oblasti celkového řízení času a produktivity – delegování, stanovení priorit a zaměření bez multitaskingu nebo přerušení.

Zaměstnanci jsou vysoce motivováni produktivitou. A chytré nástroje, jako je Pracovní operační systém, jim umožňují lépe se soustředit, hladce spolupracovat bez přerušení, vyhýbat se zbytečným schůzkám a e-mailům a mnoha dalším.

Pokud je některý zaměstnanec v současné době svědkem syndromu vyhoření, ale nemůže si vzít dovolenou, měli byste ho povzbudit, aby vložil čas do příslušného kalendáře, aby bylo možné se dostat pryč od stolu.

Č. 6: Podpora rovnováhy

Ve většině pracovních scénářů existují stresující vrcholy, ve kterých je nutné usilovněji pracovat na splnění konkrétního termínu. Po splnění termínu můžete udělat krok zpět v rámci týmu, abyste se přeskupili a dekomprimovali.

Podporujte využívání některých účinných metod k přestávce – zejména po určité stresující době. Zkuste společně chodit na veřejné akce a dělat smysluplnou dobrovolnickou práci.

Když bude vaše celková práce klidnější, měli byste zajistit, aby každý člen týmu dokázal vyhodnotit příslušný systém z hlediska řízení času a osobní produktivity. Očekává se také, že manažeři budou sloužit jako vzor pro vytváření rovnováhy na pracovišti.

Závěr

Výchozí bod pro každou společnost bude jedinečný, pokud jde o poskytování skvělého pracovního prostředí zaměstnancům. I když vaše podnikání může být nyní silné při poskytování školení a dobrých životních podmínek, je stále nutné zaměřit se na zlepšení příslušných flexibilních pracovních možností.

Zaměstnanci navíc potřebují vědět, kde se nacházejí – musí vědět, co mají dělat, proč je to důležité a jak to dělat.

Naštěstí je po ruce Lumeer a můžete to hned vyzkoušet.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *