Virová hepatitida typu C – vše o zdraví

1. Průvodce pacienta
2. Diagnózy
3. Hepatitidy
4. Virová hepatitida C

1. 12. 2014

MUDr. Kateřina Fialová

Virová hepatitida C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC cca 0,2 % populace.

Vyvolavatel

Virus hepatitidy C (HCV) je malý, obalený RNA virus, který je řazen do čeledi Flaviviridae. Virus je geneticky velice variabilní. Rozlišujeme 6 hlavních genotypů (1–6) a více než 50 subtypů (značených malými písmeny abecedy). Člověk je většinou infikován směsí geneticky odlišných virů.

V České republice se vyskytuje především genotyp 1b, který hůře reaguje na antivirotickou léčbu. Na Ukrajině dominuje genotyp 2, ve Francii 3. Rozložení výskytu v Evropě se ale vlivem migrace obyvatel postupně mění. Virus poškozuje jaterní buňku dvěma způsoby – přímo (tzv.

cytopatický efekt) a nepřímo prostředním imunitní reakce organismu na infikovanou jaterní buňku (tzv. cytolytický efekt).

Přenos a inkubační doba

K přenosu VHC dochází především krví. Před zavedením testování dárců krve v 90. letech 20. století se většina nemocných nakazila krví a krevními deriváty (imunglobulin podávaný Rh negativním matkám). Další možností je nákaza je u hemodialyzovaných pacientů a při transplantaci orgánů. V současné době dominuje přenos kontaminovanými pomůckami u injekčních uživatelů drog.

K přenosu může dojít i společným užíváním pomůcek osobní hygieny (zubní kartáček, holicí strojek…). Sexuální přenos je méně častý. Riziko nákazy u monogamních párů s dlouhodobým nechráněným stykem je cca 2–3 %. Toto procento se zvyšuje u prostitutů a homosexuálních mužů na cca 4–6 %. Vertikální přenos z nemocné matky na dítě v průběhu těhotenství nebo při porodu je vzácný.

Riziko pro dítě se udává 5–10 %. 

Inkubační doba VHC je 15 až 150 dní.

Akutní VHC je diagnostikována velice vzácně. Nejčastěji onemocnění proběhne bezpříznakově. Klasický ikterický průběh se vyskytuje pouze u 20–25 % případů. Fulminantní průběh je vzácný.

V případě bezpříznakového průběhu se jako diagnostické kritérium obvykle uvádí prokázaná sérokonverze (v daném čase zdokumentovaná sérokonverze u původně HCV negativních pacientů), eventuelně se známou expozicí onemocnění a provázené 10násobným vzestupem jaterních transamináz.

Cca 55–80 % pacientů přechází z akutního do chronického stadia. Riziko chronicity závisí na věku (mladší jedinci mají menší riziko), způsobu přenosu (velikosti infekční dávky), abusu (nadužívání) alkoholu.

U 5–20 % nemocných s chronickou formou VHC dojde k rozvoji jaterní cirhózy během 10–20 let od začátku onemocnění a případně ke vzniku hepatocelulárního karcinomu.

Pravděpodobnost cirhózy zvyšuje alkohol, obezita, jaterní steatóza a koinfekce s HBV nebo HIV.

Chronická VHC je definována jako prokázaná přítomnost viru v organismu déle než 6 měsíců či infekce s nejasnou dobou vzniku. Onemocnění, podobně jako akutní forma, probíhá většinou bez klinických příznaků. Chronická VHC bývá nejčastěji diagnostikována jako náhodný nález při zjišťování příčiny zvýšených jaterních aminotransferáz.

V pozdním stádiu se projevuje jako dekompenzovaná jaterní cirhóza (zvětšená tuhá játra, zažívací obtíže – nechutenství, nadýmání, porucha stolice, otoky končetin, kožní změny –šupinatění kůže na dlaních a ploskách, pavoučkovité névy, zvýšená krvácivost, zvýrazněné cévy na břiše, jícnové varixy, břišní ascites, žloutenka, snížená funkce jater, zmatenost, slabost, únava…).

Diagnóza

Diagnóza je založena na stanovení protilátek anti HCV metodou ELISA či EIA. Tyto protilátky přetrvávají i u vyléčených pacientů. Někteří těžce imunosuprimovaní jedinci však protilátky vytvořit nemusí.

Pro rozhodnutí, zda se jedná o již proběhlé či probíhající onemocnění, je důležité vyšetření přítomnosti nukleové kyseliny viru v krvi – HCV RNA. Provádí se metodou PCR a stanovuje se kvalitativně a kvantitativně. Dále se virus vyšetřuje geneticky tzv. genotypizací.

Ke zjištění míry postižení jaterní tkáně se provádí biopsie. V histologickém obrazu se u chronicky probíhající VHC nacházejí zánětlivé změny nebo fibróza.

K monitoraci probíhajícího zánětu a úspěšnosti léčby se vyšetřují jaterní transaminázy, krevní obraz, glukóza, parametry srážlivosti, bílkovina, albumin…

Léčba

Akutní forma VHC se léčí jako ostatní virové hepatitidy, tedy symptomaticky. Mírní se nepříjemné doprovodné příznaky, podávají se léky proti zvracení apod. Je vhodná nedráždivá strava s vyloučením alkoholu.

Při těžším postižení jater se podávají infúze s glukózou a aminokyselinami, u forem s vyšším bilirubinem a cholestázou se podávají tzv. choleretika (léky, které mění složení žluči a zlepšují její odchod). V případě krvácivých projevů je podávána substituce koagulačních faktorů.

Často se užívají také hepatoprotektiva, jejich efekt však prokázán nebyl. Nemocný by měl zachovávat klidový režim.

Ohledně podávání specifické léčby nepanuje mezi odborníky zatím shoda. 

Léčba chronické VHC probíhá na specializovaných infekčních nebo hepatologických pracovištích. Pacient je před zahájením léčby podrobně vyšetřen.

V případě zjištění možného rizika rozvoje jaterní cirhózy (pozitivita PCR HCV RNA, zánětlivý obraz či fibróza v jaterní biopsii a zvýšení jaterních transamináz) se zahájí specifická antivirová léčba.

Léčba je podávána dle standardů infekční a hepatologické společnosti a probíhá dlouhodobě, cca 6–12 měsíců. 

Prevence

Očkování proti VHC vzhledem k variabilitě viru zatím neexistuje. Jako prevence přenosu VHC se vyšetřují dárci krve, krevních derivátů, orgánů a spermatu. Nemocný s VHC nesmí darovat krev a měl by si ošetřit každé krvavé poranění, aby nedošlo k expozici jiné osoby. Je vhodné, aby používal vlastní hygienické pomůcky (zubní kartáček, dentální niť, holicí strojek atp.)

V případě onemocnění gravidní matky způsob porodu ani kojení riziko přenosu VHC na plod neovlivňuje. 

Hepatitida C

Odhaduje se, že celosvětově trpí hepatitidou typu C přibližně 71 milionů lidí. Každoročně přitom nově onemocní přibližně 1,75 milionu lidí a zemře téměř 400 000 lidí. Přestože existuje efektivní léčba, pro většinu nakažených není dostupná.

Hepatitida typu C se vyskytuje po celém světě, nejvíce postiženými oblastmi jsou však Afrika a střední a východní Asie. Většina nakažených žije v rozvíjejících se zemích, kde jsou možnosti diagnózy a léčby velmi omezené.

V roce 2019 jsme léčili celkem 10 000 pacientů s tímto onemocněním.

Symptomy hepatitidy C

Žloutenku typu C způsobuje vir hepatitidy C (HCV), který napadá jaterní buňky nakaženého. Virus může zapříčinit jak akutní, tak chronickou infekci. Někdy je průběh nemoci mírný a trvá pouze několik týdnů, jindy se rozvine v závažné celoživotní onemocnění.

Akutní infekce se projevuje horečkou, únavou, sníženou chutí k jídlu, nevolností, zvracením, bolestí břicha, tmavou močí, bolestí kloubů a zažloutnutím kůže.

Zhruba u 80 % nakažených se však bezprostředně po infekci neprojevují žádné symptomy. Bez jakýchkoliv projevů nemoci lidé často žijí řadu let.

Přenos hepatitidy C

Virus hepatitidy C se přenáší krví. Mezi nejčastější příčiny přenosu patří užívání infikovaných injekčních stříkaček, opakované používání zdravotnického materiálu a jeho nevhodná sterilizace, transfuze nedostatečně vyšetřené krve a krevních produktů.

Hepatitida typu C často napadá lidi žijící s HIV/AIDS, protože jejich imunitní systém je oslabený a viry HCV a HIV se přenášejí stejným způsobem. Odhaduje se, že více jak dva miliony lidí s HIV jsou zároveň infikovány hepatitidou typu C.

Během akutní fáze onemocnění je diagnostikováno jen malé procento lidí, protože infekce je obvykle asymptomatická (bez příznaků). Většina nakažených je diagnostikována až v okamžiku, kdy se projeví příznaky poškození jater – často desetiletí po infekci. Ke zjištění hepatitidy C se používají serologické testy.

Léčba hepatitidy C

Až donedávna byla léčba bolestivě dlouhá, nákladná a měla toxické vedlejší účinky. Novější, přímo působící antivirotika (DAA) však znamenala revoluci v léčbě žloutenky typu C. Zrychlila ji, zefektivnila a výrazně snížila vedlejší účinky. Díky novému léčebnému postupu stačí, aby si pacient vzal jeden lék denně. Nemusí tak podstupovat bolestivé injekce s řadou vedlejších účinků.

• Tímto způsobem jsme začali léčit pacienty v devíti zemích (jako je například Ukrajina, Kambodža či Pákistán).
• Náš kambodžský pacient s novým účinnějším antivirotikem.
• Výhody léčby přímo působícími antivirotiky

• Léčba je bezpečnější a bez vedlejších účinků.
• Léčba zabere pouze 12 týdnů.
• Nemocnice nejsou zatížené pacienty s hepatitidou C a mohou se věnovat léčbě jiných chorob a zranění.

Problém s dostupností léků na hepatitidu C

Vysoké ceny léků a nedostatečný přístup k diagnóze ovšem výrazně omezují rozšíření léčby.

Patent na lék sofosbuvir zakoupila farmaceutická společnost Gilead, která původně stanovila cenu 1 000 $ za pilulku (cca 23 000 Kč), což je na gram 67x dražší než zlato. Výrobní cena jedné pilulky je přitom 42 $ (přibližně 1 000 Kč). Takto nadsazená cena znemožňuje dostupnost léku v zemích, kde je nejvíce zapotřebí.

Lékaři bez hranic se proto například připojili k patentové námitce vůči monopolu na klíčový lék na hepatitidu C. Patenty a licenční omezení by neměly bránit v poskytování životně důležité léčby.

Jako Lékaři bez hranic nakupujeme především cenově dostupné „neznačkové“ (generické) léky v zemích, kde nevládne patentový monopol společnosti Gilead. Ve svých zdravotních zařízeních, je poskytujeme svým pacientů zdarma, stejně tak jako ostatní léky a zdravotní péči celkově.

Žloutenka typu A

Vyčkejte prosím. Objednávka se zpracovává

Úvodní stránka Nemoci a vakcíny Seznam nemocí Žloutenka typu A

Virová hepatitida typu A, nazývaná také infekční žloutenka typu A, je zánětlivé onemocnění jater způsobené virem. Vyskytuje se na celém světě.

V zemích s nízkým hygienickým standardem, kde je riziko výrazně vyšší, postihuje spíše děti, ve vyspělých zemích osoby každého věku, kromě těch, které již onemocnění prodělaly nebo byly očkovány.

V České republice se vyskytuje i v menších či větších epidemiích, v roce 2016 bylo zaznamenáno 930 případů. V některých případech se jedná o importované onemocnění ze zahraničí.

Příspěvek pojišťovny

Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.

Cena očkování a aktuálně dostupné vakcíny

Kde očkujeme?

fekálně–orální, tedy přenos stolicí nemocného, buď přímo znečistěnýma rukama od osoby k osobě nebo nepřímo kontaminovanými potravinami, vodou nebo předměty.

Riziková je konzumace tepelně neupravených potravin v prostředí s nedostatečným hygienickým zázemím personálu, konzumace vody a nápojů neověřené kvality, přítomnost ledových kostek v nápojích, konzumace jídla prodávaného na ulici nebo ve stáncích rychlého občerstvení. Existuje i možnost přenosu pohlavním stykem a krví, je ale výrazně méně častá.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je nemocný člověk s jakoukoli formou virové hepatitidy typu A.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Inkubační doba trvá obvykle 15 až 50 dní.

Příznaky

V první fázi se onemocnění projevuje chřipkovými příznaky jako je zvýšená teplota, nevolnost, bolest kloubů, svalů, hlavy a břicha, celková slabost. Mohou se vyskytnout kožní a nervové projevy, změna barvy kůže, očního bělma, moči a stolice. Onemocnění má různé formy.

Bezpříznakové, které jsou častější u dětí a jsou rizikové pro šíření onemocnění, protože nemocný si nemusí být vědom, že u něj onemocnění probíhá a manifestní formy, které jsou častější u dospělých osob. Následná rekonvalescence může trvat i několik měsíců. Onemocnění nepřechází do chronicity a nemívá trvalé následky.

Jedná se o onemocnění s povinnou izolací na infekčním oddělení a jsou při něm realizována protiepidemická opatření u kontaktů nemocného.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Nespecifická preventivní opatření zahrnují dodržování osobní hygieny, zdravotní výchovu, zásobování kvalitní pitnou vodou a potravinami a bezpečnou likvidaci odpadů. Konzumace kvalitních nápojů, vody a potravin na cestách je zásadní v zahraničí i doma.

Specifickým preventivním opatřením je očkování proti virové hepatitidě typu A.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Hepatitida C

Hepatitida C je infekční zánětlivé onemocnění jater vyvolané virem hepatitidy C (HCV). Před objevem viru byla nazývána non-A, non-B hepatitidou.

Celosvětově je infikováno asi 170 milionů osob, více než tři čtvrtiny nemocných o své infekci nevědí. Předpokládá se, že v České republice je hepatitidou C infikováno 0,5–1 % populace, patříme mezi země s nízkým výskytem infekce.

Ročně se v České republice diagnostikuje mezi 800 a 1000 nových případů HCV.

Infekce virem hepatitidy C se přenáší krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. Do roku 1992, předtím, než začali být testováni dárci krve, bylo podání transfuze krve a infekce nedostatečně sterilizovanými lékařskými nástroji nejčastějším způsobem přenosu.

Díky přenosu krví se dříve nejčastěji nakazili pacienti, kteří dostávali opakovaně krevní transfuzi nebo náhradu faktorů srážení krve (pacienti s hemofilií). Riziková byla hemodialýza, ve vysokém riziku nákazy byli rovněž zdravotníci.

Při tetování, které není prováděno za přísně sterilních podmínek, rovněž může dojít k přenosu infekce, nejen sdílením tetovací jehly, ale též barev. V současnosti jsou v tetovacích salónech přísná hygienické pravidla a proto se tetování v salónech považuje za bezpečné.

Přenos infekce je možný rovněž předměty denní potřeby, které mohou přijít do styku s krví infikované osoby, jako jsou žiletky, pilníky, manikúra, zubní kartáčky. Hepatitida C se nepřenáší podáním ruky, objetím, sdílením nádobí, kašlem či kýcháním.

V současné době je největší riziko nákazy při nitrožilní aplikaci drog, pokud sdílíme s ostatními injekční instrumentárium. Virus hepatitidy C dokáže přežít mimo člověka velice dlouho dobu: více než 60 dní ve stopách krve v použití stříkačce, tři týdny v ampulce s vodou, dva týdny na površích, které byly kontaminovány infikovanou krví.

Riziko infekce při pohlavním styku je nízké, do 5%, vyšší riziko je u osob promiskuitních a mužů majících sex s muži. Riziko přenosu z matky na dítě při porodu je rovněž nízké, do 5 %, porod císařským řezem nesníží riziko přenosu infekce a rutinně se neprovádí.

Inkubační doba hepatitidy C je velice dlouhá, až 180 dní. Příznaky v akutní fázi infekce jsou velice mírné, nechutenství, nevolnost, bolesti svalů a kloubů, proto je akutní infekce zjištěna velice zřídka. Zežloutnutí je u hepatitidy C velmi vzácné. Ve většině případů je tak hepatitida C diagnostikována až ve stadiu chronickém, do něhož přejde více než 80 % infikovaných jedinců.

Chronická infekce nemá většinou příznaky žádné a je zjištěna náhodnou, při vyšetření krve z jiného důvodu nebo cíleným vyhledáváním jedinců s rizikem infekce v minulosti na základě znalosti rizikových faktorů jejího přenosu (tzv. screening).

Pacienti si mohou stěžovat na únavu, bolest v pravém podžebří, bolesti kloubů. Často je hepatitida C diagnostikována při vyšetření pro jiné onemocnění, například při poruše funkce štítné žlázy či při onemocnění ledvin.

Chronicky probíhající infekce poškozuje játra, v průběhu několika desetiletí může nemocný vyvinout jaterní cirhózu.

Onemocnění může být diagnostikováno až v pokročilé fázi jaterního selhání, kdy se projeví žloutenkou, otoky končetin, ascitem (nahromadění tekutiny v dutině břišní) či krvácením do trávicího traktu. V západních zemích je hepatitida C nejčastějším důvodem k transplantaci jater. V cirhotických játrech může vzniknout nádor, hepatocelulární karcinom.

Diagnóza hepatitidy C je jednoduchá. Testuje se z krve vyšetřením tzv. anti-HCV protilátek. Protilátky nevypovídají o tom, jak dlouho onemocnění trvá. K definitivnímu potvrzení onemocnění je třeba vyšetřit množství viru v krvi, tzv. HCV RNA (nukleovou kyselinu viru).

Pokud je vyšetření HCV RNA negativní, pacient infekci prodělal a sám virus eliminoval v akutní fázi. Protilátky anti-HCV po prodělané hepatitidě C či po úspěšné léčbě přetrvávají v krvi doživotně, nechrání však proti nové infekci, při rizikovém chování je možné se znovu nakazit.

Zvýšené jaterní testy (hodnota ALT v krvi) nejsou pravidlem, až třetina pacientů je může mít dlouhodobě normální. Proto je zcela zásadní pátrání po rizikových faktorech a cílené vyšetření v okamžiku, kdy nějaký rizikový faktor udáme.

Vyšetření protilátek se standardně provádí z odběru krve do zkumavky, lze je však dnes vyšetřit i z krve kapilární („píchnutí do prstu“) nebo ze slin (odběr speciální soupravou bez nutnosti specializované laboratoře), výsledek je obvykle k dispozici během desítek minut.

Diagnóza hepatitidy C je potvrzena pozitivitou HCV RNA. Dále stanovíme přesné množství viru v krvi (v jednotkách, obvykle tisíce až miliony) a genotyp viru. V České republice jsou nejčastější genotypy HCV 3, 1b a 1a. V současné době již není třeba před léčbou HCV infekce provádět jaterní biopsii (odběr vzorku jaterní tkáně pomocí dlouhé jehly). Biopsie byla nahrazena tzv.

elastografií, vyšetřením, které za pomocí vibrace a ultrazvuku dokáže zhodnotit tuhost jater, tedy stupeň jejich poškození. Jedná se o vyšetření rychlé a bezbolestné, dispozici je již v desítkách nemocnic a hepatologických ambulancí. Sonografické vyšetření (ultrazvuk) je prováděn zejména u pacientů s cirhózou jater k vyloučení nádoru jako komplikace dlouhého trvání choroby.

Virus hepatitidy C byl objeven v roce 1989, testování protilátek bylo zahájeno v roce 1992. Již od začátku 90. let byla k dispozici léčba, ale velice málo účinná a provázená vysokým rizikem nežádoucích účinků. Jedinou možností léčby byl interferon alfa, od konce 90. let v kombinaci s ribavirinem. Interferon se aplikoval v injekcích.

Nespecificky stimuloval imunitní systém pacienta, který pak proti viru sám bojoval. Většina pacientů měla příznaky podobné chřipce, léčba byla provázena dále váhovým úbytkem, padáním vlasů, velice časté byly psychiatrické nežádoucí účinky, nervozita, deprese.

Režimy založenými na interferonu alfa se vyléčila zhruba polovina pacientů, délka léčby byla nejméně 24 týdnů, nejčastěji však 48 týdnů u u nás nejčastějšího genotypu 1b. Od roku 2014 jsou k dispozici tzv. přímo působící antivirotika, léky, které přímo blokují množení viru v jaterní buňce.

Dokážou zasáhnout do tří klíčových kroků virové replikace (množení). První místo je blokáda virové proteázy, enzymu, který štěpí virové bílkoviny. Dalším krokem je inhibice tzv. NS5A replikačního komplexu, který má za úkol sestavit virovou částici do podoby schopné cestovat krví a znovu infikovat jaterní buňky.

Třetí místo, na němž můžeme zasáhnout, je virová polymeráza, enzym, který má za úkol prodlužování řetězce nukleové kyseliny viru hepatitidy C.

Léky s různým mechanismem účinku se pak kombinují, ideálně do jedné tablety, účinnost je vysoká (téměř 100 %), nežádoucí účinky minimální, doba léčby je v současnosti maximálně 12 týdnů. Injekce interferonu již nejsou třeba a jeho podávání má být opuštěno.

Účinnost léčby (tedy úplné vyléčení) se posuzuje za 12 a 24 týdnů po jejím ukončení. Pokud je HCV RNA negativní, virus v krvi není přítomen a můžeme říci, že pacient dosáhl tzv. „setrvalé virologické odpovědi“, je tedy úspěšné vyléčen. Takovýto člověk není infekční pro své okolí.

Při rizikovém chování se může však znovu nakazit, protilátky proti opětovné nákaze nechrání.

V dnešní době se mají léčit všichni, kteří o své chorobě vědí. Léčba hepatitidy C tak vede ke snížení přenosu infekce na osoby zdravé. Ti, kteří mají nějaký rizikový faktor přenosu infekce, by měli být aktivně vyhledáváni a vyšetřeni.

Díky minimálním nežádoucím účinkům léčby se mohou léčit téměř všichni pacienti a ani přidružená onemocnění (např.

psychiatrická onemocnění, srdeční onemocnění, hematologické poruchy), která v minulosti léčbě bránila, nejsou dnes v léčbě hepatitidy C překážkou.

V České republice je možno užít k léčbě hepatitidy C několik protivirových kombinací.

Kombinace sofosbuviru a ledipasviru (lék Harvoni). V ČR se používá se k léčbě pacientů s genotypem 1. Užívá se v tabletách, jedna tableta jednou denně. Doba léčby je 8–12 týdnů podle pokročilosti jaterního onemocnění a množství viru HCV v krvi. Nežádoucí účinky jsou mírné, nejčastěji únava a bolest hlavy.

Kombinace grazopreviru a  elbasviru (lék Zepatier). V ČR se používá se k léčbě pacientů s genotypem 1. Užívá se v tabletách, jedna tableta jednou denně. Doba léčby je 12 týdnů.  Nežádoucí účinky jsou mírné, nejčastěji opět únava a bolest hlavy.

Kombinace  glekapreviru a pibrentasviru (lék Maviret). Tuto kombinaci lze použít na všechny genotypy viru hepatitidy C. Doba léčby je ve většině případů 8 týdnů. Také tato kombinace jsou tablety, 3 tablety v jedné, obvykle ranní denní dávce. Účinnost je i při 8týdenní léčbě téměř 100% a nežádoucí účinky (únava a bolest hlavy) velmi mírné.

Kombinace  sofosbuviru a velpatasviru (lék Epclusa). Tuto kombinaci lze rovněž použít na všechny genotypy viru hepatitidy C. Doba léčby je 12 týdnů nezávisle na stupni jaterního poškození.

Užívá se jedna tableta jednou denně. Účinnost je rovněž téměř 100%, nežádoucí účinky (únava a bolest hlavy) velmi mírné.

Lék lze použít i u pacientů s pokročilou jaterní cirhózou, například u čekatelů transplantace jater.

Kombinace  sofosbuviru, velpatasviru a voxilapreviru (lék Vosevi). Tuto kombinaci lze rovněž použít na všechny genotypy viru hepatitidy C. Doba léčby je 8–12 týdnů.

 Užívá se jedna tableta jednou denně. Lék se v ČR používá zejména u nemocných, u nichž jiné léčebné režimy selhaly, účinnost je i v tomto případě více než 95 %.

Nežádoucí účinky jsou velmi mírné, nejčastěji opět únava a bolest hlavy. 

Očkování proti hepatitidě C dosud není k dispozici, proto je zásadní prevence přenosu infekce, zejména v rizikových skupinách osob. Samozřejmostí je testování krevních derivátů.

Speciální dieta při hepatitidě C není nutná, vhodné je omezit na minimum konzumaci alkoholu, neboť jeho konzumace přispívá k rychlejšímu průběhu jaterního poškození.

Vhodné je rovněž mít ideální váhu, ztučnění jater při obezitě také vede k rychlejšímu poškození jater.

Hepatitida C: nebojte se o ní mluvit!

Žít s chronickou chorobou, respektovat s ní související omezení a být připraven na možné zhoršení zdravotního stavu není nikterak jednoduché. Nedovolit takovému onemocnění, aby narušilo mezilidské vztahy, je proto sice nesnadný, ale velmi důležitý úkol.

Mlčení není řešení

Pro osoby trpící hepatitidou typu C představuje jejich onemocnění často společenské stigma. Mohou se cítit méněcenní, zbyteční a nezřídka se raději izolují od okolí. To na jejich chorobu, alespoň podle představ nemocného, nahlíží s despektem či strachem. Není proto divu, že se postižení bojí o svém handicapu mluvit. Přítomnost takového tajemství ale mezilidským vztahům neprospívá.

Nervozitu střídá úleva

Podpora rodiny a nejbližšího okruhu přátel je v době nemoci důležitější než kdy jindy.

Právě proto je třeba být k těmto osobám otevření a upřímní, a to i když se jedná o tak závažnou a osobní informaci, jako je nákaza obtížně léčitelnou virovou hepatitidou.

Počáteční obavy z přijetí nepříjemné zprávy okolím bývají často vystřídány pocitem úlevy poté, co je vše důležité vyřčeno. Navíc ne vždy je všechno tak černé, jak se zdá. Vědci pomocí dotazníků dokumentovali následující:

• Téměř 75 % infikovaných hepatitidou C věří skutečnosti, že jsou v představách zdravých lidí řazeni jen mezi drogově závislé.
• Ve skutečnosti takto smýšlí pouze 30 % z oslovených.
• Přesto i toto číslo není nezanedbatelné a může být jedním z důvodů stigmatizace lidí se žloutenkou typu C.

Poznejte svou nemoc

Reakce okolí na fakt, že trpíte chronickou infekční chorobou, pochopitelně nemusí být vždy zcela pozitivní. Obvykle je příčinou kombinace:

• obav z vlastní nákazy,
• strachu o zdraví nemocného,
• nejistoty z budoucnosti.

Proto je na takový rozhovor potřeba příprava, která zahrnuje mimo jiné především znalost medicínských faktů o vlastní chorobě.

(veri)

Zdroj: www.webmd.com

Líbí se vám článek?

Počet hlasů: 0

Centra léčby

Hledáte pomoc? Vyhledejte si na mapce nejbližší centrum léčby hepatitidy C.

Poradna lékaře

Hepatitida C

Světová prevalence virové hepatitidy typu C
Zdroje nákazy hepatitidou C

Původcem je HCV – RNA virus (Flaviviridae). Rozlišují se jeho různé genotypy a jejich subtypy, snadno podléhá mutacím. Existuje 6 typů virů a velké množství subtypů (v ČR se nejčastěji vyskytuje genotyp 1b). Šíření parenterálně (krevní deriváty – hemofilici, i.v. narkomanie, hemodialýza, sexuální přenos, perinatálně z matky na plod, transplantační štěpy), je asi 100x méně kontagiózní než HBV

Akutní HCV má MKN kód B171, chronická B182.

Průběh infekce[upravit | editovat zdroj]

Inkubační doba je 15–160 (nejčastěji kolem 50) dní[1].

1. Akutní infekce (asymptomatická nebo ikterická forma), v 15 % spontánní eliminace, v 85–90 % přechází do chronicity;
2. chronická infekce.

Infekce je často asymptomatická, popř. má podobu neurčitých dyspeptických potíží. Obvykle bývá bez ikteru.

Klinicky se může projevit až po letech jako jaterní cirhóza (nebo její komplikace) či hepatocelulární karcinom. Ikterus se objevuje častěji u starších osob. Jaterní selhání se vyskytuje vzácně.

Vývoj jaterní cirhózy je pomalý, urychluje ho VHB a alkohol. Asymptomatické nosičství je vzácné.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Prokazujeme sérologicky – protilátka anti-HCV (není pouze u infikovaných osob, ale i u těch, které virus eliminovaly spontánně nebo protivirovou léčbou). Ukazatelem aktivní infekce je PCR průkaz virové RNA.

Anti-HCV je prokazatelná cca 3 týdny po expozici, nemá preventivní účinek proti reinfekci. Vyznačuje se malou souvislostí mezi biochemií a histologií (i mírně zvýšené ALT, velké změny).

Z toho důvodu se častěji musíme uchýlit k jaterní biopsii.

Tvorba Ig může být opožděna, při podezření na akutní VHC, je potřeba vyšetření opakovat. U chronické hepatitidy C je třeba biopsie se stagingem (pokročilost jaterní fibrózy), který ukáže riziko progrese do jaterní cirhózy. Virus se nedaří pěstovat na tkáňových kulturách, proto se prokazuje PCR či Ig anti-VHC.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

V současné době (2020) léčba spočívá v přímo působících virostaticích (DAA; Directly Acting Antivirals), v bezinterferonovém (interferon-free) režimu, často v bezribavirinovém (ribavirin-free) režimu. Tímto předcházíme závažným nežádoucím účinkům pegylovaného interferonu (PEG-IF alfa) a ribavirinu.

• Před zahájením je důležitá genotypizace viru.
• Léčba má minimum nežádoucích účinků.
• Účinnost se blíží až 100%.
• Léky blokují množení viru v hepatocytu. Dle místa působení je rozdělujeme na 3 skupiny antivirotik:

1. blokátory virové proteázy, štěpící virové proteiny
2. inhibitory NS5A replikačního komplexu (sestavujícího virové částice)
3. inhibitory virové polymerázy

Účinnost léčby se hodnotí za 12 a 24 týdnů po ukončení terapie.

2 Negativní HCV PCR testy provedené s odstupem 12 týdnů označují eliminaci viru z těla (pacient dosáhl tzv. setrvalé virologické odpovědi).

DAA: Directly Acting Antivirals (nejdůležitější fixní kombinace)

Genotypově specifické:

Sofosbuvir (400mg) + ledipasvir (90 mg): 1-0-0, standardně 12 týdnů. Léčba určená pro genotypy 1 a 4.

Grazoprevir (100 mg) + elbasvir (50 mg): 1-0-0, standardně 12 týdnů. Léčba určená pro genotypy 1 a 4 ( v ČR jenom pro 1a a 1b s nízkou virémií).

Pangenotypové:

Sofosbuvir (400 mg) + velpatasvir (100 mg): 1-0-0, standardně 12 týdnů. Léčba určená pro genotypy HCV (1-6).

Glekaprevir (100 mg) + pibrentasvir (40 mg): 3-0-0, standardně 8-12/16 týdnů. Léčba pro genotypy HCV (1-6).

Sofosbuvir (400 mg) + velpatasvir (100 mg) + voxilaprevir (100 mg): 1-0-0, standardně 8-12 týdnů. Léčba pro genotypy HCV (1-6).

Tato léčba se může a nemusí kombinovat s Ribavirinem (dle genotypu viru, závažnosti: jaterní cirhóza) a terapie trvá max. 12 týdnů. Nežádoucí účinky jsou celkem mírné ale léčba je finančně velice náročná (cena stále klesá).

Na rozdíl od předchozí terapie je zde úspěšnost až 97 %. [2]

Ultimum refugium je poté transplantace jater.

Profylaxe[upravit | editovat zdroj]

1. Neexistuje účinná vakcína proti HCV (díky vysoké variabilitě viru).
2. Snížení rizika nákazy: ve zdravotnictví, v rizikových populacích (MSM).
3. Screeningová vyšetření rizikových jedinců.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Virové hepatitidy
• Hepatitidy

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

1. ↑ Doporučené postupy pro praktické lékaře. Virové hepatitidy. 2001. reg. č. o/020/016. Autoři: Stanislav PLÍŠEK a GALSKÝ Jan. Dostupné také z URL .
2. ↑ URBÁNEK, Petr, et al.

    Standardní diagnostický a terapeutický postup chronické infekce virem hepatitidy C (HCV) [online]. Pracovní skupina pro virové hepatitidy České hepatologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, ©2014. [cit.

   2017-02-11]. .

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

• HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.

• LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.

Hepatitidu C už lékaři umějí snadno vyléčit. Jen se na ni musí přijít

Virus hepatitidy C (HCV) se přenáší krví. Objeven byl poměrně nedávno, až v roce 1989. Nákaza je rozšířená zejména u nitrožilních uživatelů drog. Častými nositeli viru jsou však i lidé, kteří se nakazili při krevní transfuzi v dobách, kdy se krev dárců na HCV netestovala.

Medicína udělala v posledních letech ohromný skok. Nákazu, kterou dřív bylo těžké z těla odstranit, dnes umí účinně léčit. Mnoho nakažených ale o své nemoci neví. Virus jim přesto soustavně a nepozorovaně poškozuje játra. Lidé v riziku a s podezřelými příznaky by proto měli zvážit vyšetření. Léčbu mohou zkusit i ti, jimž nepomohly starší, méně účinné druhy terapie.  

Hepatitida C představuje vážný zdravotní problém u nás i ve světě. Podle dokumentu Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2018 trpí chronickou nákazou tímto virem celosvětově na 71 milionů lidí. 

„Virus je jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater, orgánu naprosto nezbytného pro život. V České republice je podle panelu expertů chronicky infikovaných 0,4 až 0,5 % obyvatel.

Ročně však infekci diagnostikujeme jen asi u 1 tisíce lidí. Ostatní o své nemoci většinou neví. Zůstávají neznámí, šíří infekci a nemoc u nich může progredovat do jaterní cirhózy a rakoviny jater,“ uvedl prof. MUDr. Petr Husa, CSc.

, přednosta Kliniky infekčních chorob LF MU a FN Brno. 

(zdroj: Epidat; VH A – virová hepatitida typu A, VH B – virová hepatitida typu B, VH C – virová hepatitida typu C) 

 

2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017
VH A	1648	1104	862	264	284	348	673	724	930	772
VH B	306	247	244	192	154	133	105	89	73	85
VH C	974	836	709	812	794	873	867	956	1104	992

Jedinou účinnou léčbu pokročilé cirhózy představuje transplantace jater. Ta je velice nákladná. „Pokud se však neodstraní z těla virus hepatitidy C, onemocní i nová játra. Naštěstí máme dnes k dispozici léky, které infekci celkem spolehlivě vyléčí.

Možnosti medicíny v boji s ní se v posledních letech ohromně posunuly,“ říká výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Mgr. Jakub Dvořáček, MHA.

Právě díky velkému pokroku v léčbě HCV zařadila AIFP tuto oblast mezi dvanáct rychle se rozvíjejících oblastí medicíny, na které chce v průběhu roku 2018 upozornit veřejnost.

„Virologie udělala zmíněný velký skok ve velmi krátkém intervalu několika let. Něco takového není běžné,“ upozorňuje Dvořáček. „Zatímco v boji proti bakteriím jsme v průběhu 20.

 století zaznamenali ohromné úspěchy díky antibiotikům, s chronickými virovými nákazami si nikdo dlouho nevěděl rady. Dnes naopak jde rychle dopředu tato oblast, zatímco tažení proti bakteriím se vyvíjí hůře.

Výzkum se příliš nedaří a roste hrozba antibiotické rezistence,“ hodnotí ředitel AIFP. 

Jak se tedy nákaza HCV, jejíž virus byl objeven teprve před třemi desítkami let, donedávna léčila? Po více než dvě desetiletí bylo základem léčby chronické hepatitidy typu C podávání interferonu alfa. Ten působil nepřímo, vlastně jen pomáhal tělu v boji s virem.

„Nejprve šlo o konvenční (standardní) interferon, který se musel aplikovat třikrát týdně podkožně. Od roku 2001 potom pegylovaný interferon alfa, který se píchal podkožně jednou týdně.

Současně pacienti brali ribavirin v tabletách nebo kapslích, ten účinek interferonu zesiloval,“ popisuje prof. Husa.

Interferonová léčba ale měla velmi vážné nežádoucí účinky: horečky, únavu, bolesti a nevolnosti, otoky… Pacienti ztráceli vlasy i váhu. To celé trvalo běžně 1 rok, a přitom zdaleka nebylo jisté, že se virus podaří odstranit. V začátcích léky pomohly jen každému druhému pacientovi.

V roce 2011 vstoupila léčba virové hepatitidy C do úplně nové éry, která je charakterizována rychlým zaváděním přímo působících virostatik (DAA, Directly Acting Antivirals) do terapeutických kombinací. Účinnost léčby dramaticky stoupla. Nakonec se podařilo „nepřímo“ působící interferon zcela nahradit léky, které cílí přímo na virus, resp.

narušují jeho replikační cyklus. „V posledních 3 letech se už používají jen kombinace perorálních antivirových léků. Označuje se to jako bezinterferonová léčba. Primárním cílem léčby chronické hepatitidy C je úplné odstranění infekce z organismu. Za důkaz vyléčení slouží nepřítomnost viru v krvi 12 týdnů po skončení antivirové léčby.

Jde o zcela odlišný cíl, než je tomu při léčbě infekce virem hepatitidy B nebo HIV. Tam je možné dosáhnout jen dlouhodobé kontroly infekce a úplná eliminace virové infekce není dostupnými léky možná,“ doplnil prof. Husa. Účinnost terapie u je podle něj přinejmenším 95 procent, přitom bezinterferonová léčba nemá prakticky žádné kontraindikace.

Také nežádoucí účinky jsou minimální.

Je však nezbytné, aby byli nemocní lidé odhaleni, protože jinak se přirozeně nebudou léčit. Jak již bylo řečeno, přítomnost viru v těle může mít vážné následky. Významně se zvyšuje riziko vzniku pokročilé jaterní fibrózy, cirhózy a rakoviny jater. Může vzniknout potřeba transplantace tohoto orgánu.

Při vyhledávání nemocných s chronickou hepatitidou C hrají nezastupitelnou roli praktičtí lékaři i lékaři jiných odborností, než jsou hepatologové.

Na přítomnost HCV mohou ukazovat příznaky jako únava, hubnutí, dále různé nemoci ledvin, kůže, diabetes, poruchy kognitivních funkcí, deprese, lymfomy, revmatické, endokrinologické, cévní choroby atd.

Prvním krokem v diagnostice jsou jaterní testy a v návaznosti na ně případně test na přítomnost protilátek proti HCV.

Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) byla založena v roce 1993 a letos tak slaví 25 let existence. V průběhu roku chce přiblížit veřejnosti 12 medicínských oblastí, které od počátku 90. let k nepoznání změnily nové léky.

Podporuje aktuální celoevropskou kampaň We won’t rest, která zdůrazňuje roli výzkumníků a dalších pracovníků ve farmaceutickém průmyslu v boji proti vážným chorobám.