Adhd – vše o zdraví

Adhd - Vše o zdraví Jídlo pod lupou

Na Coca Colu mnoho lidí nedá dopustit. Má sladkou chuť, kterou máme rádi, a díky kofeinu nás nakopne. Všichni víme, že není dvakrát zdravá,…

Adhd - Vše o zdraví Jídlo pod lupou

Barvíte vejce klasickými koupenými barvivy v prášku? A víte, co obsahují? Riskujete zdraví (nejen) vašich dětí.

Adhd - Vše o zdraví Jídlo pod lupou

Děti milují všechno, co je barevné. A to platí i u cukrovinek. Výrobci potravin to moc dobře vědí a moc rádi jim vyhoví. Třeba…

Adhd - Vše o zdraví Jídlo pod lupou

Důvodů, proč se vyhnout bílému cukru a všem jeho průmyslovým kamarádům, je mnohem víc. Těchto 10 však už i lékaři a vědci považují za…

Adhd - Vše o zdraví Zdraví, léčba, prevence

Bez desinfekčního gelu nebo mokrých kapesníčků často nevyjdeme z domu. Všude je tolik bacilů a nemocí. Máme o naše děti přirozeně strach. A tak…

Adhd - Vše o zdraví Zdraví, léčba, prevence

Z energetického hlediska existují pouze 3 typy nerovnováhy kondice: extrémní JIN, extrémní JANG a extrémní JIN i JANG. Tato podrobná tabulka pomůže zhodnotit, jestli…

Adhd - Vše o zdraví Jídlo pod lupou

Sportovní nápoje jsou dnes v trendu a tváří se velmi nezbytně. Jejich definice zní: doplňují důležité minerály, které ztrácíme sportem. Doporučují se, pokud člověk…

Jídlo pod lupou

Snídaňové cereálie, zmrzliny, pizzy, slazené nápoje, rozmrazované pečivo a další průmyslově zpracované potraviny souvisí s výrazným rizikem předčasného úmrtí a dalších zdravotních problémů. Potvrdily…

Tyto nejkaloričtější potraviny a jídla vám zaručí, že když je budete jíst, tak za chvíli rozšlápnete i váhu a podlomíte si zdraví. Nemusíte je…

Myslíte si, že lidé hloupnou dobou? Nový výzkum ukazuje, že vina je v našem jídelníčku. Vědci už urgují za zákaz. Zkontrolujte si svůj jídelníček.

Zaměřili jsme se na 7 nejčastěji konzumovaných moderních vynálezů potravinářského průmyslu a jaké mají dopady na naše tělo! Nejíte je náhodou také?

Strava má na nemoc ADHD (hyperaktivitu), která je v dnešní době u dětí velmi rozšířenou nemocí, velký vliv. A jak tedy sestavit jídelníček tak,…

Zaměřte se na nezpracované potraviny Snažte se nekonzumovat téměř žádné průmyslově zpracované potraviny (fast foody, hotová jídla, veškeré polotovary, sušenky, dezerty a sladkosti, bílé pečivo…

Denně se u nás vyžvýkají stovky tisíc žvýkaček. Saháme po nich automaticky a zcela bez přemýšlení. Ruku na srdce – kolik z nás si…

Až 1/4 zboží z černého recyklovaného plastu na EU trhu obsahuje toxické zpomalovače hoření (PBDE a HBCD), které jsou už téměř 10 let zakázány….

Konzervanty jsou běžnou součástí složení mnoha potravin, dokonce i těch zdravých (kysané zelí a kvašáky). Mohou ale vyvolat vážné problémy, zejména některé z nich…

Na středních školách už se nebudou nabízet slazené nápoje typu Coca-Cola, Fanta, Sprite, ani ledové čaje či energetické nápoje. Odstraní se také reklamy a…

To co jíme, neovlivňuje pouze náš zdravotní stav, ale také náš mozek. Vědci potvrdili, že nevhodná strava zmenšuje část mozku, která je odpovědná za…

Je to naše dítě normální nebo hyperaktivní? Ptá se čím dál tím více rodičů a váhají s návštěvou poradny, kam je posílá učitel. Přibývá…

Téma: přejídání, acesulfam, sacharidy, bez cukru, zubní kaz, ropa, zavařování, fanta, limonády, mléčné výrobky, brom, antibakteriální mýdla, nápoje, workoholismus, arabská guma, potravinářská barviva, kofein, barvení vajec, cukroví, aktivita, kyselina karmínová, marcipán, potíče s učením, smutek, celé zrno, cyklamáty, vitamín C, košenilová červeň A, zpracované potraviny, vývojové zpoždění, kola, stres, nezpracované potraviny, neklid, obezita, hamburger, olovo, nemoci, jídelníček, čistota, psychika, záněty, ideální váha, gumový základ, acesulfam K, průmyslově upravené potraviny, poškození mozku, bílá mouka, podváha, rtěnka, deprese, barvy na vajíčka, cukr, nezdravé chutě, sušené ovoce, svaly, spánek, pasivita, pečivo, proteiny, kečup, hořčice, kyselina fosforečná, meduňka, E 124, průmyslové potraviny, vajíčka, müsli tyčinky, sportování, uhličitany vápenaté, závislost, plastové nádobí, margarín, azorubin, kraslice, lenost, pšenice, diabetes, kvašáky, flour, maltitolový sirup, játra, nealkoholické nápoje, chipsy, žluť, sladké pečivo, Klub Jíme Jinak, kokain, vejce, fit strava, BHT, neurony, antibakteriální gely, červeň allura, junk food, pasta, ponceau, benzoát sodný, kondice, plastové hračky, inzulínová houpačka, len, oxid uhličitý, děti, pizza, E129, hormonální soustava, kandida, Tartrazin, oxid titaničitý, čokoláda, nůžky, sladké, jahody, komplexní sacharidy, ovoce, muesli, ryby, bonbony, hubnutí, barvená vajíčka, pití, kulturistika, patentní modř, bonbon, BHA, mikrobiom, paměť, E163, drogy, nakládaná zelenina, cyklamát sodný, centrální nervová soustava, škola, sterilita, vliv na psychiku, barvivo na vejce, čokoládová pomazánka, glutaman sodný, brilantní modř, jet gum, křemičitan hořečnatý, obit, olivy, aditiva, E122, cereálie, konzervanty, karnabuský vosk, nádobí

Источник: https://www.jimejinak.cz/stitky/adhd/

ADHD nepodceňujme. Zejména u dívek je často nerozpoznané, a to je může poškodit na celý život, říká známý psycholog

Články » Školství » Speciální vzdělávací potřeby

Adhd - Vše o zdraví

ADHD. Čtyři písmena, která v posledních letech slyšel snad každý.

Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou komplikuje život dětem, rodičům i učitelům – a přitom stále existuje mnoho lidí, kteří vůbec nevěří, že něco takového existuje, a děti s touto poruchou řadí do kategorie „nevychované“. Výzkumu ADHD se věnuje i Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie a klinický psycholog.

Projevuje se ADHD nějakými změnami v mozku, nebo je to jen záležitost chování?ADHD je neurovývojová porucha s výrazným genetickým podkladem. Studie neurozobrazovacích metod ukazují, že lidé s ADHD mají změny téměř ve všech oblastech mozku.

Hlavně v prefrontálním kortexu, kde sídlí takzvané funkce řídící, schopnost plánování, organizace, kontroly chování a emocí, pracovní paměti. Druhou oblastí jsou hluboké části mozku, jako je třeba amygdala, která má na starosti emoční regulaci.

Pak je zasažen mozeček, který souvisí s regulací motoriky, takže tu máme problém s motorikou, ale také s vnímáním času. Děti ve škole často nefungují tak, jak školský systém očekává. Mají obtíže s dodržováním pokynů, pracovní pamětí, regulací chování a celou řadou dalších věcí.

Pak z nich vyrostou dospělí, kteří například neustále chodí všude pozdě a působí jim to problémy v osobním i pracovním životě.

Okolí občas rodičům batolat říká – to vaše dítě u ničeho neposedí, to bude určitě hyperaktivní.

Dá se ADHD skutečně poznat v tak raném věku?Do 3 let nedokážeme ADHD spolehlivě diagnostikovat, protože nesoustředěnost a nižší regulace chování je pro tento věk typická. Jednou z věcí, na které je ale dobré se soustředit, je regulace temperamentu.

Pokud máte doma roční dítě, které má časté afektivní záchvaty, tak u toho je riziko rozvoje ADHD větší, než u dítěte, které lítá od jedné věci k druhé, ale emoce reguluje docela dobře.

A co ve školce? Tam už se na ADHD přijde?Školka hraje velkou roli. Protože jedno z diagnostických kritérií je, že ta porucha se musí projevovat ve více prostředích. Když se dítě dostane do prostředí, kde jsou jiné a vyšší nároky než doma, může začít selhávat.

A učitelkám ve školce rukama prošly stovky, možná tisíce dětí, takže vědí, čeho si všímat. I ve školce se ADHD projevuje problematickou regulací emocí a chování.

V případě, kdy učitelka rodičům řekne, že jejich Jaroušek je těžko zvladatelný a náročný, tak by se rodiče neměli urazit, ale měli by se zamyslet nad tím, že jim poskytuje velmi cennou informaci.

Co s takovou informací rodič může dělat?Rodiče toho můžou udělat hodně, ale musejí spolupracovat s odborníky a být ochotní pracovat sami na sobě.

Rodič tráví s dítětem nejvíc času, a přestože ADHD je geneticky dané a má biologickou podstatu, tak spousta toho samotného chování se zpevňuje nebo oslabuje v interakcích s okolím.

Některé studie říkají, že pokud jsou rodiče dítěte s ADHD emočně nestabilní, má to vliv na intenzitu jeho symptomů. Další studie ukazují, že když dáme rodiči antidepresiva, tak dítě se zlepší.

Z čeho to vyplývá?Když vy jste v nepohodě, dítě je v nepohodě. A to i dlouhodobě. Když má dítě problémy ve škole, je plačtivé, tak rodič ho často vezme za ruku, dovede k psychologovi a řekne, zjistěte, kde je problém, a spravte mi ho.

A my říkáme, dítě nám nevoďte, přijďte nejdřív vy a řekněte nám, co se děje ve vašem životě. A rodič najednou řekne, mám toho hrozně moc, nedaří se mi vypnout, a teď k tomu ještě ty problémy ve škole.

Duševní stav dítěte je skutečně z velké míry odrazem duševního stavu rodičů.

A kdy se tedy ADHD dá s určitostí diagnostikovat?Když dítě doroste do školního věku, tak už můžeme použít testy, které jeho pozornost srovnávají s vývojovou normou.

Navíc to dítě bohužel už začíná ve škole nějakým způsobem selhávat. A jako u většiny poruch platí, že čím dříve se začnou řešit, tím lépe.

V případě ADHD platí, že finální rozhodnutí o diagnóze by měl vydat dětský psychiatr, samozřejmě často s přispěním ostatních odborníků, zvláště klinických psychologů.

Když se řekne ADHD, lidé si často představí neposedného kluka, který běhá po třídě a vyrušuje.

Mívají poruchu pozornosti i děvčata?Celá řada studií ukazuje, že poměr ADHD u kluků a u děvčat se pohybuje v rozpětí 2:1 až 9:1. To je obrovský rozptyl.

Některé definice ADHD se totiž soustředí hodně na tu hyperaktivitu, a ta se častěji vyskytuje u chlapců, zatímco u dívek je častější ten typ s poruchou pozornosti.

Taková dívka zůstává ve škole naprosto poklidná, nenápadná. Sedí někde ve třetí lavici, nedělá problémy, ale nejde jí matematika, čeština, obecně předměty, které vyžadují nějakou koncentraci pozornosti a paměť. Takže má trojky, čtyřky, postupem školní docházky je to někdy až na reparát. Všichni si říkají, ona je hodná, ale rozumu moc nepobrala.

Pak se stane, že k nám takové děvče přivedou s podezřením na potíže s intelektem, a my zjistíme, že inteligence je minimálně v normě, ale brzdí ji porucha pozornosti. Takovému dítěti se dají léky na ADHD a ono se ohromně zlepší. Bohužel mnoho dívek diagnostice uniká, což pak velmi negativně ovlivňuje jejich další život.

Jakou prognózu má vůbec ADHD v dospělosti?Hyperaktivita a impulzivita s věkem často odcházejí, dospělí už nelezou po stropě, ale formy ADHD spojené s nedostatkem pozornosti můžou mít daleko problematičtější vývoj. Ta hodná dívka, co jí nejde matematika, může mít v životě mnohem hlubší potíže, než ten neposeda, který všechny otravuje, ale díky tomu náročnému chování si o pozornost řekne a dostane ji.

Zajímavé:  Dermoidní cysta na kostrči - vše o zdraví

Dříve se mělo za to, že existují psychické poruchy dětské a dospělé. Teď už víme, že to tak neplatí, že ty poruchy se vyvíjejí a transformují s věkem.

Poruchy pozornosti v dospělém věku můžou přecházet do poruch nálad, nebo až do afektivní bipolární poruchy. ADHD člověka disponuje k rozvoji široké škály psychopatologie, neurotických poruch atd.

A ADHD v kombinaci s poruchami nálad zvyšují riziko sebevraždy až o 200%. Takže se vážně nevyplácí tuto poruchu podceňovat.

Co můžou rodiče udělat pro svoje děti?Rodiče, kteří vidí, že se jejich dítě nechová pro svůj věk úplně typickým způsobem, by to neměli bagatelizovat.

Když je učitel upozorní, že dítě nezvládá, nedaří se mu, tak by to neměli odkládat a měli by se jít poradit. Máme skvělou síť pedagogicko-psychologických poraden, máme dětské psychology a psychiatry.

A jakmile odborník řekne, že by to mohlo být ADHD nebo jiná psychopatologie, tak by nad tím rodič neměl mávnout rukou. Ta porucha totiž nezmizí.

Rodič si řekne, my nechceme léky, nechceme psychoterapii, tak ho dáme do prostředí, které bude respektovat jeho individuální zvláštnosti, nebo si ho vezmeme do domácího vzdělávání. A to je ta největší chyba, kterou můžou udělat. Protože tomu dítěti nezajistí bublinu až do konce života.

Radek Ptáček je profesor lékařské psychologie, klinický psycholog, soudní znalec. Dlouhodobě se zabývá nejširší problematikou lékařské a dětské psychologie, i etickými a forenzními aspekty těchto oborů. Je odborným ředitelem občanského sdružení Národní institut pro děti a rodinu. Působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a University New York in Prague.

Navigace příspěvků Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:

  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.

Источник: https://www.eduzin.cz/skolstvi/specialni-vzdelavaci-potreby/adhd-nepodcenujme-zejmena-u-divek-je-casto-nerozpoznane-a-to-je-muze-poskodit-na-cely-zivot-rika-psycholog-radek-ptacek/

„Děti s ADHD? Nejdůležitější je důvěra a zájem,“ říká Karla Miková

Adhd - Vše o zdraví

ADHD = porucha pozornosti s hyperaktivitou. O výchově těchto dětí, jak se do nich vcítit a jak je pochopit, vedu rozhovor s Karlou Mikovou. Karla založila web Adhadimama.cz a podpůrnou Facebookovou stránku i skupinu. Ostravská spisovatelka a malířka je máma dítěte s touto diagnózou a s ADHD problematikou se předtím setkala jako asistentka pedagoga. Karla má schopnost zaujmout a vtáhnout do problematiky – pro rozšíření obzorů doporučuji k četbě úplně všem!

Karlo, co je vlastně ono ADHD? Mají podle Tebe lidé reálnou představu, co tato čtyři písmena vlastně obnášejí?

ADHD je porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. Jedná se o neuro-vývojovou poruchu, ne důsledek špatné výchovy, jak si bohužel stále ještě někteří lidé myslí.

Mám pocit, že větší část veřejnosti děti s ADHD vnímá prostě jen jako divoké a nevychované, a nejraději by je srovnala do latě postaru, tedy fyzickými tresty. Jenže trestat dítě za něco, za co nemůže, je nejen neúčinné, ale i hloupé.

Pro děti s ADHD je typický vnitřní neklid, který logicky potřebují nějakým způsobem ventilovat. Pokud jej dítě ventiluje nevhodným způsobem, lepší než trestat jej za to, je ukázat mu, jakou jinou vhodnou činnost může dělat.

Dalšími typickými znaky, kromě hyperaktivity, jsou nepozornost, impulzivita, omezená schopnost sebeovládání, oslabená pracovní paměť a většinou i emoční nezralost.

V praxi to může vypadat například tak, že dítě má potřebu neustále něco dělat, a to bez rozmyslu.

Neustále mluví, něco si drmolí nebo vykřikuje, neumí v klidu sedět, často něco díky své roztěkanosti a nepozornosti zničí, neustále něco ztrácí; zapomíná na to, co se mu řeklo a pokud je i emočně labilní – rozpláčou nebo rozčílí jej i maličkosti.

To musí být náročné. Přesto jsem si všiml, že se na svých stránkách k ADHD snažíš přistupovat pozitivně. Věříš, že nás mohou děti s ADHD něčemu naučit? Ty sama máš doma hyperaktivního syna – dá se říct, že Ti on sám a jeho výchova změnili život?

Je hezké, že se ptáš právě na tohle, protože málokdo je ochoten připustit, že by nás děti s ADHD mohly něčemu naučit. Ano, já osobně v to věřím.

Přestože mají tyto děti problémy s pozorností, pokud je něco zaujme, pro změnu nic jiného kolem sebe nevnímají – omezená pozornost už je nepustí dále. Jsou velmi hravé a originální a potřebují si věci dělat po svém.

Mohou nás naučit přistupovat k životu hravěji, zvědomnit, zda prožíváme život jako rutinu anebo jako zábavnou hru. Je fajn, dovolit jim objevovat svou originalitu, namísto toho, abychom se je snažili vměstnat pouze do svého světa.

Mohou nás také naučit lépe přijímat negativní emoce – tyto děti bývají velmi impulzivní a mají sníženou schopnost ovládat se. Běžně má člověk přibližně dvě tři vteřiny na to, aby se rozhodl, jak reagovat. Děti s ADHD jako by měly tuto vnitřní kontrolu vypnutou.

Pokud ale člověk reaguje na hněv dítěte také hněvem, je jasné, že akorát přilévá do ohně. Rodič by měl být ten, kdo poskytuje oporu a pochopení.

Jak říká profesor lékařské psychologie Radek Ptáček, který se mimo jiné zabývá i tématem ADHD u dětí, výchova je především o sebeovládání rodičů, ne o ovládání dětí.

Další kvalitu, kterou můžeme po boku dětí s ADHD získat, je trpělivost a plná pozornost – protože potřebují cítit spojení s námi a ne to, že jsme sice s nimi, ale pozorností někde úplně jinde – a v neposlední řadě věřím také v to, že tyto děti mají schopnost poukazovat na to, co je ve světě špatně, protože mívají zvýšenou potřebu smysluplnosti a zároveň jim chybí stud, takže nemají problém říci, co jim připadá nefunkční, zbytečné, beze smyslu. Mnohokrát mne překvapilo, jak pravdivé postřehy ve školách či školkách mají, bohužel se ale málokdy setkají s kladnou odezvou.

A teď ke tvé druhé otázce: Myslím si, že každé dítě člověku svým způsobem změní život, ale je pravda, že děti s ADHD jsou náročnější na výchovu, trpělivost a psychickou odolnost.

Náročné je i to, že výsledky rodičovského snažení nejsou vidět hned – děti s ADHD se mnohdy učí ovládat svůj zrychlený mozek až do dospělosti – a někteří celý svůj život. Díky synovi jsem musela přehodit priority – a nyní je u mne na prvním místě psychický odpočinek.

Hyperaktivní dítě totiž dokáže spotřebovat obrovské množství fyzické i psychické energie. Je běžné, že hypermánek neustále mluví, skáče, dělá neuvědomělé pohyby, kterými ohrožuje sebe nebo i své okolí, a potřebuje mnohem více pozornosti a péče od svých rodičů než jiné děti.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že abych měla dostatek sil pro syna, nejsem schopna chodit 8 hodin denně do práce a pak se ještě věnovat své rodině, a synovi především.

Na druhé straně, díky tomuto uvědomění jsem se vrhla na to, co mne skutečně baví – maluji obrazy a píšu, což je má forma terapie i seberealizace snad odjakživa, jen témata se v různých etapách mého života mění.

A zda můj syn změnil i mou osobnost? Částečně určitě ano. Já sama jsem velmi smířlivý typ a nejraději bych vše řešila jen po dobrém. Po boku syna jsem se musela naučit stanovit si vnitřní hranice, naučit se říkat ne a zůstat důsledná.

Co je podle Tebe na výchově dětí s ADHD nejtěžší?

Každé dítě s ADHD je trochu jiné, takže to asi nelze paušalizovat. Ale asi nejtěžší je pro nás nutnost být neustále ve střehu a řešit problémy, které háďata svou nepozorností, impulzivitou a hyperaktivitou často způsobují. Psychicky náročné bývají i jejich emoční výkyvy a tvrdohlavost, ale s pevným a klidným přístupem se to dá zvládnout.

Hodně na toto téma bloguješ. S jakými nejčastějšími dotazy se na Tebe maminky obracejí (a co jim na ně odpovídáš)?

Většinou chtějí vědět, jak ke svému dítěti přistupovat. Odpovídám jim svou vlastní zkušeností, která ale samozřejmě nemusí být aplikovatelná na všechny hypermánky, protože každý je trochu jiný, má jiné potíže, žije v jiných podmínkách.

Hodně důležité je podle mne být na své dítě napojen – což znamená plně jej vnímat, každý den si vyhradit chvilku na povídání s ním a neodbíhat u toho k jiné činnosti a být přítomen i mentálně – tedy neodbíhat myšlenkami jinam. Nebo ho pozorovat u hraní a stát se na chvíli součástí jeho světa.

Toto napojení umí dělat divy. Navíc, hlavním projevem lásky je přece zájem.

A pak je tu ještě jeden klíč, a tím je rodič sám a jeho vnitřní svět. Je prokázáno, že pokud začne brát rodič dítěte s ADHD antidepresiva, projeví se to příznivě i na jeho dítěti. Tím nechci podporovat užívání chemie, ba naopak.

Jde o to, že vnitřní zklidnění vede ke zklidnění projevů dítěte. Aby člověk mohl vnitřního klidu dosáhnout, musí se občas zastavit a ptát sám sebe, zda je se svým životem spokojen a pokud ne, co a jak změnit k lepšímu.

Dobré je také průběžně zpracovávat své emoce, průběžně se, jak já říkám, čistit. Od stresů, od hněvu, od strachu… To všechno naši psychiku zatěžuje a ovlivňuje to naši schopnost být svému dítěti klidným a bezpečným přístavem.

Způsobů, jak se mentálně čistit, je nespočet – meditace, vizualizace, procházky přírodou, EFT a tak dále. Každému bude vyhovovat něco jiného.

Co pomáhá tobě? Jaké metody psychohygieny využíváš?

Momentálně mi nejvíce pomáhá tibetská technika chöd, jejíž podstatou je najít psychické nebo fyzické nepohodlí, zblízka se na něj podívat, co nám chce říct, přijmout jej a tím jeho negativní působení zmírnit nebo úplně odstranit. Ve chvílích, kdy se potřebuju dostat do klidu co možná nejrychleji, používám vizualizaci a hluboký dech.

Zajímavé:  Hiv - vše o zdraví

Vím o Tobě, že jsi kritikem současného systému školství. Co bys poradila například učitelkám na základních školách, jak si tyto děti získat na svou stranu? Jak je zvládnout?

Svého času jsem pracovala jako asistentka pedagoga a musím přiznat, že mne zkostnatělost českého školství nemile překvapila. Podstata vzdělávání je stejná jako v době, kdy jsem v lavici základní školy seděla já, moje maminka, a vlastně i moje babička. Tedy sedět, moc nevyčnívat, neprojevovat se, příliš se neptat. Čest výjimkám.

Přitom normální, lidské a zdravé je být zvědavý, ptát se, myslet kriticky, pohybovat se a učit se to, co je použitelné pro život. Děsí mne, kolik zbytečností se děti učí, kolik přijímají informací, které nikdy v životě nepoužijí. Ty děti to samozřejmě vnímají, zvláště ty větší – ale když na to upozorní, jsou považovány za drzé.

Není to ale problém pouze učitelů, ale spíše systému jako takového, který je nevhodně nastaven.

Naštěstí ale vzniká spousta škol, kde si to uvědomují a učí jinak. Jsou školy, kde dítě, které je šikovnější manuálně než intelektuálně, dostává jen jakýsi hlavní rámec učiva, a dítě nadané zase učivo nad jeho rámec. Jsou školy, kde děti nepropadají, protože není možné, aby z nějakého předmětu nevědělo vůbec nic.

Jsou školy, které lpí i na sklonu písma a jsou školy, kterým stačí jejich čitelnost.

Mnozí rodiče se obávají, že když učitelé povolí otěže, dítě se bude méně snažit a méně se toho také naučí, ale já jsem přesvědčena o tom, že je to jinak – dítě pak není zahlceno nepodstatným a může být uvolněn jeho potenciál k učení se tomu, pro co má samo vlohy. 

Rozdíly ve školách zdůrazňuji proto, že si myslím, že výběr vhodné školy může zabránit tomu, aby byla výuka dítěte s ADHD doslova bojem.

A teď ke tvé otázce, co bych poradila učitelkám na základních školách, jak si tyto děti získat na svou stranu, jak je zvládnout. Myslím si, že nejdůležitější esencí je důvěra.

Dítě pozná, pokud je pro učitele jen přítěží, pokud se jej učitel nesnaží pochopit, nezajímá se o něj nebo si dokonce myslí, že jeho chování není projevem ADHD, ale obyčejnými naschvály.

Byla jsem svědkem toho, čemu se říká Pygmalion efekt – v hodinách, které vedl učitel s nedobrým míněním o žákovi, se žák choval přesně tak, jak jej učitel viděl, kdežto v jiných hodinách, kde jiný učitel viděl v dítěti především to dobré a byl pevný, ale i laskavý – tam se žák snažil nezradit jeho důvěru, měl podvědomou touhu se více snažit.

Dále tyto děti potřebuji motivaci, více pohybu ve výuce, častější přestávky, ale to všechno pedagogové vědí. Co považuji za velký průšvih nejen pro děti s ADHD, je to, že je výuka z větší části postavena na pasivním přijímání informací.

Přitom je dávno prokázané, že při aktivní formě výuky se zvyšuje zájem a chuť dětí vzdělávat se. Navíc si myslím, že děti, které mohou informace samy hledat a objevovat, mohou se otevřeně ptát a diskutovat, se naučí do života mnohem více než ty děti, které informace jen pasivně přijímají.

Je otázkou, jestli to není účelem – učinit z občanů pasivní příjemce informací, bez kritického myšlení.

Děti s ADHD jsou jiné, nebývá jim lehké porozumět. Mohla bys na závěr shrnout, jak vnímají svět? Jak běžné životní situace vypadají z jejich pohledu? Možná, že by to všem, kdo s těmito dětmi přicházejí do styku, pomohlo k jejich lepšímu porozumění…

Dlouho jsem si kladla stejné otázky a několika dětí s ADHD jsem měla čest tak trošku vyzpovídat. Jeden chlapec popisoval, že mu hlava přikazuje určité věci dělat, a že si nemůže pomoci. Něco podobného mi jednou řekl i můj syn.

Několikrát za sebou neposlechl a pil čaj rovnou z konvice – a čaj pak samozřejmě i rozlil. A pak mne s pláčem prosil, abych tu konvičku schovala, protože má strach, že se neudrží, že si prostě nemůže pomoci.

Tyto děti mívají opravdu velký problém se sebeovládáním.

Typický je pro ně vnitřní chaos, těkavé myšlenky a s tím spojené problémy se soustředěním, ale i uspořádáním věcí – proto mají všude nepořádek a neustále něco ztrácejí nebo hledají.

Jeden dvanácti-letý chlapec s ADHD mi vysvětlil, že je pro něj opravdu těžké přemýšlet jen nad jednou věcí, protože mu v hlavě neustále naskakují nové a nové. Díky tomu ale zase mívají originální nápady a řešení, často jsou velmi dobří v logickém uvažování.

Protože jsou zrychlení a uvažují mimo zaběhnuté koleje, běžní lidé jim mnohdy připadají pomalí a nudní a já se jim vlastně ani nedivím. A taky mívají, jak už jsem zmiňovala, velkou potřebu smysluplnosti. Pokud mají dělat něco, co jim nedává smysl, obvykle se zablokují nebo minimálně projevují odpor.

Nátlak v nich obvykle spouští zlost, čekání a rutina spouští nervozitu.

Jejich mysl si představuji jako místnost plnou několika puštěných televizí, kdy v každé hraje úplně jiný program. Velmi těžko se asi budeme soustředit na jeden film, když do toho zároveň slyšíme zprávy, reklamy, přenos ze sportovního utkání a tucet dalších programů.

Na druhé straně, existuje spousta účinných způsobů, jak jim pomoci se zklidnit a možná to bude znít jako klišé, ale jedním z nejúčinnějších je láska. Ovšem ne taková ta opičí, kdy dělá máma všechno za své dítě a tím mu nakonec více ublíží, než pomůže, protože v něm nerozvíjí samostatnost.

A aby člověk dokázal milovat, a přitom zůstal pevný, myslím, že musí pracovat na svém vnitřním světě, podívat se do sebe, jaké nefunkční rodinné programy převzal, jak silné jsou jeho vnitřní hranice a podobně.

Co má člověk v sobě, se vždycky projeví navenek a to, co se děje venku a jaké reakce to v něm vzbuzuje, mu zase ukazuje, na čem má ještě v sobě zapracovat.

Děti s ADHD mohou být obrovským stimulátorem osobního vývoje, pokud jsme tedy vůbec ochotni na sobě pracovat.

Všímám si, že maminky, které pojaly ADHD u svého dítěte jako výzvu, a ne jako problém či smůlu, jsou celkově více přijímající, umí druhé motivovat, chápat jejich problémy, neodsuzovat a poskytnout podporu. Mnohé z nich by klidně mohly zastat roli kouče či psychologa.

Také to, co tyto děti potřebují ve škole, aby jí bez větších potíží prošli – smysluplnost, více pohybu, více důvěry od učitelů, aktivnější formu výuky – to potřebují i všechny ostatní děti.

Věřím, že děti s ADHD tady mají své zasloužené místo, protože, jak řekla jedna americká profesorka a autistka, Temple Grandinová – svět potřebuje všechny druhy mysli!

Moc Ti děkuji a přeji nadšené čtenáře Tvého blogu a stále se rozrůstající FB komunitu.

Webová stránka Karly Mikové: https://adhadimama.cz/

Источник: https://www.celostnimedicina.cz/deti-s-adhd-nejdulezitejsi-je-duvera-a-zajem-rika-karla-mikova.htm

Máte v práci nesnesitelného kolegu? Možná trpí poruchou ADHD

Takového člověka mít v kolektivu není žádná sranda. Ačkoliv vy si myslíte, že je to prostě flink a lajdák, on sám může mít vážnější problémy. Konkrétně tedy jeden, hyperaktivitu neboli ADHD. Ta je ale přisuzována spíše dětem a veřejnost má pocit, že z toho prostě vyrostou. Omyl. Hyperaktivita člověka doprovází na jeho cestě celý život.

Jsem nemocný, ne zlobivý!

V dětství byl takový člověk považován za nevychovaného pacholka, který nemá kus slušnosti, neustále vyrušuje a nevydrží chvíli na místě.

Pojem ADHD byl sice definován už před zhruba sto sedmdesáti lety, ale veřejnost tento problém často nevnímá jako poruchu osobnosti, ale jako znak nevychovanosti, zlobení.

Jestliže se k dítěti s hyperaktivitou přistupuje jako k někomu, kdo je nevychovatelný raubíř, je vysoká pravděpodobnost, že v dospělosti to nebude o moc lepší.

Mnoho symptomů zůstává, pouze se mění jejich projevy, stejně jako se vyvíjí mozek člověka. Hyperaktivita u malých dětí se projevuje zejména tím, že nejsou schopny vydržet na jednom místě, pořád se pohybují. Dospělí lidé sice neskáčou z místa na místo, ale typickým příkladem jsou rychlá jízda autem a zběsilé předjíždění. Hyperaktivní dospělý člověk bývá často nervózní.

Dalším příznakem ADHD je porucha pozornosti, kdy si dítě není schopno chvíli v klidu číst nebo sledovat nějaký pořad. Není schopno soustředit pozornost na jednu jedinou věc.

U dospělého toto chování vykrystalizuje často do prokrastinace.

Člověk odkládá své povinnosti na poslední chvíli nebo je neudělá pořádně, není schopen si zorganizovat pořádně svůj čas, což ho může dostat až k úzkostlivým stavům nebo depresím.

Od chaosu k závislostem

Kromě toho mají dospělí lidé problémy i se socializací. Nejsou schopni vnímat drobné nuance při komunikaci, nezvládají se orientovat v nejrůznějších životních situacích.

S tím je spojeno i to, že pro jedince s ADHD je těžké si zorganizovat svůj život tak, aby zvládal vše, co potřebuje.

Takto narušeného člověka poznáte často úplně jednoduše – většinou totiž nedokáže dokončit to, co rozdělal, nic nedotáhne do konce.

Samozřejmě průběh je u každého jedince specifický. Někdo prožívá lehčí formu, která je právě založena na naprostém životním chaosu a neorganizovanosti. Ve vážnějších případech mají lidé s ADHD tendence sklouznout k alkoholu nebo jiným návykovým látkám. Výjimkou nejsou ani problémy se zákonem. Od toho, jak moc ovlivněn nemocí člověk je, se odvíjí i léčba.

Uspořádejte si život

Prvním krokem k úspěšné léčbě je už samotné uvědomění si, že mám nějaký problém. Pokud má pacient pouze mírné příznaky, jako je právě nepozornost, nebo je neposedný, hodně mluví a je tak nějak stále ‚v pohybu‘, jako účinná léčba stačí pouze vědomí o nemoci. U jedince samotného sníží pocit viny a jeho blízcí na něj mohou pohlížet z jiné perspektivy.

Zajímavé:  Bolest varlat - vše o zdraví

Takový člověk by se měl naučit zorganizovat si svůj život a dostat ho pod kontrolu po všech stránkách. Velmi tomu napomůže třeba i to, pokud si z běžných činností vytvoří rituály, věci si bude ukládat na stále stejné místo, používat nejrůznější pomocníky paměti (papírky, diáře, zvýrazňovače).

Jestliže je porucha vážnější, k léčbě pomáhá psychoterapie, v nejkrajnějších případech léky. Ty mají za úkol hlavně zlepšit příznaky nemoci, aniž by se na nich stal člověk závislý či byl jimi z nějakého hlediska ‚oblbnut‘. Psychoterapie zase pomáhá člověku najít sebedůvěru nad věčnými selháními, zlepšuje motivaci a pomáhá k tomu, fungovat v životě normálně.

Nemocní mezi slavnými

ADHD nemá nic společného s inteligencí. Tito lidé sice nemusí vynikat v některých oborech, naopak v těch oblíbených bývají naprostí géniové. Příkladem jsou třeba Bill Gates, Michael Phelps, Michael Jordan, Walt Disney, Albert Einstein, Jack Nicholson, Vincent van Gogh nebo Elvis Presley.

Источник: https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/305885/mate-v-praci-nesnesitelneho-kolegu-mozna-trpi-poruchou-adhd.html

Porucha ADHD se týká i dospělých. ‚Ztrácím věci, nesoustředím se, jsem impulzivní,‘ popisuje Vít

Třicetičtyřletý Vít Vanžura bral 10 let antidepresiva, která mu moc nepomáhala. Necítil se dobře a snažil se přijít na důvod. Před šesti lety mu dal Národní ústav duševního zdraví odpověď – Vít má ADHD v dospělosti. Pojí se s neklidem, úzkostí, ztrácením věcí, chozením pozdě nebo se špatnou organizovaností čehokoli.  

Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.

Neklid, úzkost, špatná organizace, ztrácení věcí, pocit méněcennosti nebo skákání do řeči – to spojuje dospěláky s diagnózou ADHD

„Je půl druhé ráno, už bych měl alespoň tři hodny spát, nedaří se mi usnout. Tělo je unavené, hlava ale přemýšlí dál bez přestávky. Večer usínám běžně s knihou – to většinou zabere, dneska toho bylo ale moc,“ Popisuje Vít Vanžura své problémy se spánkem. O diagnóze ADHD ví šest let, kdy ji také tlumí léky. Jako dítě vyrušoval, nudil se a byl nepozorný. Ze školy nosil dvojky z chování.

Špatné soustředění ho doprovází i v dospělosti – třeba ráno před odchodem z bytu: „Stojím v předsíni, protože jsem si opět zapomněl klíče od kanceláře doma na věšáku. Neustále se musím před odchodem do práce kontrolovat.

Mám klíče? Mám telefon? Mám peněženku? Jsou okna zavřená? Světla zhasnutá? Počítač je vypnutý? Je to stresující, když se člověk několikrát v týdnu vrací. Dost mě to otravuje a vede to jen k dalším a dalším zpožděním.

Když Vít nezapomene, věci si do předsíně připraví dopředu tak, aby je nepřehlédl: „Mně se nejvíc osvědčila metoda boty – večer si dám všechno do boty, abych na to nezapomněl.“

Hlídat rychlost a emoce

Vít Vanžura jezdí do práce autem. Když nejde o dlouhou jízdu na dálnici, pozornost mu jde udržet. Kvůli impulzivitě si musí hlídat rychlost a emoce: „Dřív jsem byl i dost agresivní. Například jsem se pral na křižovatce, protože mi někdo nedal přednost nebo tam vjel na poslední chvíli a já ho pak naháněl přes celé město.“

Pro Víta je běžné měnit zaměstnání. Klidně jednou do roka. Teď žije v Německu na ostrově Rujána a řeší opravy námořních lodí: „Teď se právě nacházím v práci. Mojí prací je komunikace s klientem při opravách námořních lodí.

Musel jsem teď na chvíli opustit pracoviště, protože příliv informací, které se nahrnuly, můj mozek už odmítl pojmout. Neustále tu zvoní telefon a já se nemůžu soustředit. Často mi pomáhá se odizolovat sluchátky.

Občas to sklouzne i do prokrastinace, a to tehdy, když mě téma nebaví nebo nevím, co s ním dál.“

Když ale Víta s diagnózou ADHD něco zaujme, vydrží u toho dlouhé hodiny: „Volného času nazbyt nemám, ale když už, tak mě baví hledat hudbu. U toho se dokáži zaseknout i na několik hodin a nemám ponětí o čase, často kvůli tomu zapomenu na další povinnosti k vyřízení nebo jdu pozdě spát.“

Když Vít nakupuje, musí si věci nechat napsat, aby na něco nezapomněl: „Nadešel čas koupit něco domů, takže teď jsem právě v obchodě. Dostal jsem seznam věcí, co mám koupit.

Ale už tu půlhodiny přebíhám sem a tam, protože jsem zahlédl to krásné lesklé balení toaletního papíru a zapomněl, že mám koupit jen chléb a brambory.

Ačkoli jdu pro dvě věci, zpravidla odnáším věcí 10, ale ne ty, které potřebuji. Alespoň, že mi ty seznamy trochu pomáhají.“

Hledání klíčů

Hororem pak označuje fronty v obchodech. Návrat domů taky někdy doprovází i návštěva zámečníka: „Hledání klíčů od bytu nebo od auta patří k mému dennímu chlebu.

Jednou jsou zapadlé v autě mezi sedačkami, podruhé je zapomenu v zámku nebo jako naposled jsem je dal manželce do kufru, abych je neztratil. Pak jsem na to zapomněl.

Nakonec musel přijet zámečník a dveře nám otevřít, abychom je pak našli v kufru.“

‚Vyšší riziko zranění.‘ Děti s autismem či hyperaktivitou získávají úrazová pojištění hůře

Číst článek

Vít Vanžura bral deset let antidepresiva, která mu moc nepomáhala. Pak mu v 28 letech lékaři odhalili ADHD a nasadili úplně jinou léčbu, která příznaky tlumí. Zjištění téhle diagnózy byl pro Víta v životě zlom.

Источник: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/porucha-adhd-dospelost-serial-radiozurnalu_2007241903_ada

Syndrom ADHD u dospělých i dětí – projevy a léčba

  • Porucha ADHD neznamená nižší inteligenci. Děti mají problém s pozorností.
  • Děti trpící poruchou ADHD se často cítí osamělé.
  • Porucha se projevuje neustálou potřebou pohybu.
  • O dětech s ADHD si okolí myslí, že jsou problémové a zlé.
  • Náprava dětí je možná. Je ale nutné, aby je bavila.
  • Přístup k dítěti s ADHD musí změnit celá rodina.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou, kterou většina lidí zná pod zkratkou ADHD, je vrozený syndrom, který se projevuje se nepozorností, motorickým neklidem a impulsivitou. Zpravidla je spojována s dětmi, trpí jí však i řada dospělých. U chlapců se porucha vyskytuje třikrát častěji než u dívek. Jeho léčba není možná. Spočívá v celoživotní nápravě.

 

Co je ADHD?

ADHD, přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Jedná se o vrozenou nerovnováhu centrální nervové soustavy, kdy každá část mozku zraje jinak rychle a následkem toho dochází k pomalejší výměně informací.

Tento fakt se pak projevuje nepozorností, kdy si mozek z množství podnětů neumí vybrat to podstatné, motorickým neklidem, což znamená, že je dítě stále v pohybu, a impulsivitou. Části mozku, které jsou odpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou pozadu za emocionálně silnými podněty. To jednoduše znamená, že dítě reaguje, než si reakci stihne promyslet.

Chlapci, kteří touto poruchou trpí zhruba třikrát častěji, nejsou schopni ovládat své chování, proto obvykle působí agresivně. A přestože touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet. Jsou proto často osamělí, což jejich potíže ještě umocňuje.

Projevy ADHD

Projevy ADHD nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen důsledky v podobě nežádoucího chování. Jednotlivé projevy se pak mohou měnit v závislosti na:

  • Denní době
  • Věku
  • Sociálním prostředí
  • Přidružených psychických poruchách
  • Celkovém zdravotním stavu

U jedinců, kteří poruchou hyperaktivity a pozornosti trpí, se můžeme setkat s příznaky, mezi které patří například sociální neobratnost, což znamená, že má dítě problémy s dodržováním obecně platných pravidel. Postižený má často obtíže v oblasti exekutivních funkcí, tedy s plánováním, organizováním, řešením problémů a emocionální regulací. Neméně časté jsou také:

  • Zhoršené vyjadřovací schopnosti
  • Obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů
  • Problémy se spánkem

Problémy, které jsou s poruchou spojeny, v žádném případě nepostihují intelekt!  Mohou však mít vliv na výkon ve škole či zaměstnání.

Léčba ADHD

Slovo léčba se v souvislosti s poruchou hyperaktivity a pozornosti neužívá. ADHD totiž není nemoc. Nedá se tudíž léčit.

Lze pouze snižovat nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy, tedy způsoby, jakými se s nemocí člověk učí žít. Zvládnout syndrom ADHD chce trpělivost a hlavně spoustu času.

Vyžaduje navíc spolupráci dítěte, rodičů, školy i lékařů. Zkrátka všech osob v okolí dítěte.

S nápravou by se mělo začít včas a systematicky. Její metody pak musejí být nejen efektivní, ale také zábavné a různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte a neodradily ho. U dětí náprava spočívá hlavně v úpravě denního rozvrhu a výchovných i vyučovacích metod. Je také vhodné upravit pracovní prostředí tak, aby se eliminovaly podněty vedoucí k nesoustředěnosti.

U dospělých je to velmi podobné, důležité jsou systematické návyky, relaxace a úprava životního stylu.  Velmi účinná je také pomoc psychoterapeuta.

ADHD a léky

Léky předepisuje pouze psychiatr.

ADHD u dětí

Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3. a 4. rokem života. Lékaři porovnávají chování dítěte s danými kritérii, přičemž potíže se musejí projevovat alespoň ve dvou z těchto prostředích současně:

  • ve škole
  • v rodině
  • v kroužku
  • mezi vrstevníky

Projevy poruchy navíc musejí trvat déle než šest měsíců a musejí se projevit před sedmým rokem života dítěte.

ADHD u dospělých

Ačkoli je porucha spojena především s dětmi, pro některé jedince může představovat celoživotní potíže, které vyžadují péči i v dospělosti. Základní projevy přetrvávají, jejich intenzita je však závislá na vývoji mozku a na schopnosti vyrovnávání se s příznaky choroby. Stejně jako u dětí, tak i u dospělých můžeme najít:

  • Nepozornost
  • Impulsivnost
  • Hyperaktivitu

Vnější motorický neklid přestává být tak výrazný. Postižení jej začínají vnímat spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu.

ADHD test

Na internetu je k dispozici řada testů, která vám napoví, zda je vaše dítě poruchou skutečně ohroženo. Pamatujte však na to, že pokud máte na ADHD podezření, vždy je lepší navštívit lékaře.

Komplikace

Pokud člověk trpící ADHD a poruchu nijak neřeší, může mít velké problémy v osobním, pracovním i sexuálním životě. Lidé s ADHD často chodí pozdě do práce, mají problémy s absencí a nedotahují úkoly do konce. Častěji se rozvádějí, způsobují více dopravních nehod a mají čtyřikrát větší pravděpodobnost nákazy některou z pohlavně přenosných nemocí.

V krajních případech tito lidé snáze propadají gamblerství a mají problémy s placením složenek. Jejich ukvapené chování navíc vede k problémům se zákonem. Trpící ADHD mají větší sklony ke konání přestupků a trestných činů.

Источник: https://zdravi.euro.cz/leky/poruchou-adhd-mohou-trpet-i-dospeli-jake-jsou-jeji-projevy/

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *