Musím uznat, že si zato můžusama. Nedbala jsem totiž příliš na techniku cviků a dávala jsem si přílišvelkou zátěž.
Dřepy s 20 kilovým kettlebellem, kruhové intenzivní trénink 3xtýdně a celkově můj životní styl, ve kterém jsem svému tělu nedala dostatekčasu na zregenerování, mě dohnal až k tomu, že jsem si přetížila vazyv koleni a už od ledna mě trápí neustálé bolesti.
Ale fňukat tady nebudu.Naopak bych vás seznámila s tím, co se třeba může i vám stát, pokud tos cvičením přeháníte a navíc nedbáte na správnou techniku.
Důležitý je klid
Tohle jsem si uvědomila až po pártýdnech, kdy jsem ještě s bolestí kolen stále běhala a cvičila, jako by senechumelilo. Překonávala jsem bolest a věřila, že se z toho asi zázrakemdostanu. Opak byl ale pravdou. Proto má první rada zní: Pokud vás něco bolí,nepřepínejte se.
I kdyby vás to stálo měsíc odpočinku, a vy jste měli běhemtoho měsíce něco nabrat, tak z o to větší chutí a silou, zregenerování sedostanete do svého režimu a všechna nabraná kila zase ztratíte a všechnyztracené svaly zase získáte. Tělo si hodně pamatuje.
Takže pokud jste před tímpravidelně cvičili, pak to nezapomene.
Zapojit pohyb do vašeho běžnéhoživota
Byla jsem zvyklá prosedět 8 hodinv práci, případně jsem po příchodu domů ještě dodělávala nějaké věci, a takjsem veškerou svou aktivitu soustředila především na tu půlhodinu nebo hodinusportovní aktivity. Když jsem tedy zjistila, že mnoho sportovních aktivit, nakteré jsem byla předtím zvyklá, už dělat nemůžu, nezbývalo mi zamyslet se nadtím, co s tím. A tak jsem začala chodit.
Využívám tak veškeré možnosti,kdy se můžu projít – na oběd, z práce domů jdu třeba půl hodiny, a pak ažjedu MHD nebo se místo běhu jdu odpoledne projít svižnější chůzí v lese.Je to skvělý odpočinek (učila jsem se přitom např. i na zkoušku z anatomie) anavíc strávíte čas aktivně bez toho, aniž byste nadměrně zatěžovali kolena.
Pokud si tedy nevyberete nějaký příliš nerovný nebo náročný terén.
Pokud budete mít problémys koleny, tak si určitě zajděte k ortopedovi. Neříkám, že lékaři umízázraky a během toho půl roku jsem se setkala opravdu s velmi odlišnýminázory na to, jak bych měla zacházet se svými koleny, ale sami uvidíte, co vámbude vyhovovat a co ne. Musím ale říct, že rehabilituji opravdu svědomitě.
Dříve třeba i dvakrát denně, když jsem těch cviků měla méně, s postupemčasu jsem začala zapojovat různé cvičební pomůcky, a tak preferuju, když sitřeba ráno dám posilování břicha, zadku, zad nebo rukou (které nezatěžujíkolena) a odpoledne se jdu obvykle minimálně na půl hodiny projít a dám si blokrehabilitačních cviků.
Jak cvičím?
A teď už bych ráda přešlak samotnému cvičení. Shrnu všechny cviky, které v současné doběcvičím. Sami vyberte, které vám osobně můžou pomoct, a kterésami nevyužijete.
Strečink zkrácených svalů
Při strečinku bychomse tak měli zaměřit na postranní strany stehen, které bývají často přetěžované. Vhodné je ale také protahování zadníchstehenních svalů, které bývají obecně také velmi přetížené a můžou mít vliv nastav kolene, protože se podílí na krčení kolenního kloubu.
Strečink přední strany stehen
Při prvním cviku si lehneme nabřicho. Uchopíme chodidlo jedné nohy a přitáhneme ho k hýždím, tak abychomaktivovali přední stranu stehen. Pánev by měla zůstat na podložce. Neprohýbámese v bederní části zad. Kotník by neměl být vytáčen do strany.
Stehna by mělabýt rovnoběžně vedle sebe. Přitáhneme chodidlo o něco blíže k hýždím. Volnědýcháme. Po 20s se nadechneme a s výdechem tlak povolíme. Relaxujeme po dobu10-20s a pak cvik opakujeme. Cvik opakujeme 3x s oběma nohama.
Cvik lzeprovádět také ve stoji.
Při dalším cviku si klekneme najedno koleno. Oba kolenní klouby by měly svírat úhel o něco víc než 90°. Kolenaby neměly být vtáčeny ani vytáčeny do strany. Pánev se také nevytáčí do stran.Horní polovina těla je napřímena.
Opět chytíme chodidlo zadní nohy rukou nastejné straně a zatlačíme chodidlo do dlaní. Volně dýcháme. Po 20s senadechneme a s výdechem tlak povolíme. Relaxujeme po dobu 10-20s a pak cvikopakujeme.
Cvičení provádíme ve 3 sériích na obě strany.
Další cvik je vhodný pro strečinktříhlavého svalu lýtkového. Postavíme se čelem ke zdi. Zanožíme jednu nohu.Koleno zanožené nohy je protnuté. Koleno přední nohy je mírně pokrčené. Prstychodidel směřují dopředu. Chodidlo je celou plochou na zemi. Pánev nenívytočená do strany.
Pánev posuneme směrem dopředu až do té fáze než ucítímelehký tah v lýtku. Volně dýcháme. Po 20s se nadechneme a s výdechem tlakpovolíme. Relaxujeme po dobu 10-20s a pak cvik opakujeme. Cvik zopakujeme sdruhou nohou. Provedeme 3 série. Tímto způsobem protahujeme především horníčást zadní strany lýtka.
Pokud pokrčíme mírně koleno, pak protáhneme spíše částzadního lýtka blíže u paty.
Častou příčinou vzniku bolestikolen je ochabnutí svalů střední části předních stehenních svalů a zadníchstehenních svalů (hamstringů). Díky tomu je vyvíjen nadměrný tlak na chrupavku.Mezi další svaly, které je vhodné posílit, patří hýžďové svaly, které se podílína stabilizaci kyčelního kloubu.
Posílení středu těla
A začneme trochu netradičně.Mnoho fyzioterapeutů vám totiž řekne, že se musí začít od středu těla.
Pokudtotiž člověk dýchá (přesně tak, jako před pár měsíci já) hrudníkem a zatínábřicho ve snaze udržet ho věčně ploché, pak se může stát, že vám velmi ochabnebránice. Ta je hlavním dýchacím svalem a především jedním ze svalů tzv.
hlubokého stabilizačního systému, který drží střed našeho těla. A pokud nemátezpevněný střed těla, tak vám vzájemná dysbalance svalů může způsobit problémyv různých částech těla.
Pro posílení středu těla sezaměříme nejprve na tzv. brániční dýchání. Pomocí tohoto dýchání můžete brániciposílit.
Lehneme si na záda. Ruce ležíuvolněné podél těla. Dlaně míří směrem nahoru. Pokrčené nohy umístíme na židlinebo jinou vyvýšenou podložku. Chodidla by měly být u sebe, naopak kolenasměřují do stran. Hlava by měla být lehce podložena. Horní polovina těla ležícelou svou plochou na podložce. Ramena jsou uvolněná a nestahujeme je směrem kuším. Žebra jsou stažená.
Provedeme nádech. Ten by mělsměřovat do oblasti pod pupek. Hrudník ani ramena by se neměly zvedat. Spíšebychom měli mít pocit, že se hrudník rozevírá do stran a dozadu.
V této fázistlačuje bránice vnitřní orgány směrem dolů a tvoří prostor pro načerpánívzduchu do plic. Výdech by měl směřovat do pánevní oblasti. Výdech by měl býtdelší než nádech.
Pro lepší vizualizaci můžeme umístit dlaně na oblast podpupkem.
Další cvik začíná ve stejnépozici jako je u bráničního dýchání. V této pozici se opět snažíme o správnébrániční dýchání. Nadechneme se a s výdechem provedeme mírnou extenzi jednénohy v koleni. Druhá nohy leží volně na židli. Díky tomuto cviku se aktivujíbřišní svaly. Extenzi provedeme 10 krát na každou nohu. Cvik provádíme ve 3sériích.
Posledním cvikem pro posílenístředu těla je tzv. medvěd. Při tomto cviku přejdeme do pozice na všechnyčtyři. Neprohýbáme se. Ruce by měly být lehce pokrčené a lokty by měly směrovatsměrem ven. Dlaněmi, špičkami a koleny bychom se měli dotýkat podložky.
Hlavaje v prodloužení páteře. S nádechem nadzvedneme kolena jen pár centimetrů nadpodložku. Opíráme se o dlaně a špičky u nohou. Neprohýbáme se a hlava je stálev prodloužení páteře. V této pozici setrváme tak dlouho, jak jsme schopni.Opakujeme 3 krát.
Přední strana stehna bývá častooslabená. Ve většině případů však dochází spíše k oslabení vnitřní části přednístrany stehen, díky čemuž dochází k asymetrickému zatížení kolenního kloubu.Koleno se jakoby prohýbá směrem dovnitř. Pro posílení vnitřní (popř. vnější) částipřední strany stehen budeme potřebovat cvičební gumu. Její tuhost si zvolímepodle vlastních možností.
Sedneme si na židli. Gumuuchytíme za nohu od židle. Jednu nohu protáhneme gumou. Sedíme zpříma. Rukamase můžeme přichytit okrajů židle. Nadechneme se a s výdechem provedeme extenzikolene. Pokud zároveň provedeme vnější rotaci kyčelního kloubu, dochází kzapojení vnitřní části.
Pokud naopak provedeme vnitřní rotaci, pak zapojímevnější část. Extenzi kolenního kloubu provedeme vždy 10 krát na každou nohu.Cvičení provádíme ve 3 sériích.
Tento způsob posilování je nejvhodnější,protože nepřetěžuje kolenní kloub ani přední stranu stehen a jedná se oizolovaný cvik.
Pro posílení hamstringů a zároveňnezatížení kolenních kloubů jsou vhodné např. tzv. rumunské mrtvé tahy sjednoručními činkami. Stojíme rozkročmo s nohami na šíři ramen. Provedemepředklon. Držíme stále rovná záda. Paže směřují dopředu a dolů.
Hlava je vprodloužení páteře a nohy jsou mírně pokrčené jen tak, abychom aktivovalihamstringy. Zadek táhneme směrem dozadu. Důležitá je aktivace hamstringů ahýžďových svalů. S nádechem se postupně narovnáme.
Cvik provádíme po 10opakováních ve 3 sériích.
Jak už jsem zmínila, tak pokudmáte oslabenou vnitřní část předního stehenního svalu, tak vaše koleno mátendenci jakoby se vtáčet nebo propadat dovnitř. Často tato situace nastáváv případě, kdy máte zároveň problém s poklesem podélné klenby (tzv.plochou nohu). Aby se klenba posílila, je vhodné provádět pravidelně následujícícviky.
První cvik se nazývá ‚malá noha‘.Cílem cviku je zmenšit nohu o půl čísla, aniž bychom přitom nekrčili prsty unohou. Pokud cvik provádíme korektně, zvedne se podélná klenba a nárt. Cvikprovádíme 10 krát s každou nohou.
Při dalším cviku držíme všechnyprsty rozprostřené na podložce. Palcem se snažíme o pohyb do strany. Prozjednodušení nejprve začneme s tím, že dáme palec do strany, lehce jím tlačímedo podložky a snažíme se ho tam udržet. Pohyb opakujeme 10 krát s každou nohou.
Poslední cvik spočívá v tom, žerozkročíme na šíři ramen. Dále budeme tlačit na laterální část chodidla jakobychom se snažili natáhnout ručník, na kterém stojíme. Prsty by měly být napodložce. Mělo by opět dojít k mírnému vyklenutí chodidla podél vnitřní klenby.
Všechny výše uvedené cviky jevhodné cvičit spíše několikrát denně. Vzhledem k počtu opakování to ale nenítak náročné.
Vhodné je také používání vložekdo bot, které pomáhají udržet správnou pozici klenby. Vhodné jsou především přidlouhodobém stání nebo při sportovní aktivitě.
Balanční podložky
Další možnosti jsou například cviky na balanční podložce (např. na bose nebo čočce). Na nich můžete:
- stát,
- stát se zavřenýma očima,
- přenášet váhu dopředu a dozadu,
- otáčet hlavou pomalu do jedné a do druhé strany,
- přešlapovat na místě,
- dělat dřepy (jen pro pokročilé a nechoďte příliš nízko),
- výpady s dopadem na podložku (pro pokročilé) – statický cvik, ve kterém držte pozici výpadu a zadní nohu na špičce,
- stoj na jedné noze na balanční podložce.
Zdroje:
5 Nejčastějších příčin bolesti kolene a jak s nimi bojovat
Mnoho lidí si myslí, že bolest kolene se týká pouze starších osob.
Tak to ale není.
Tento problém může postihnout i daleko mladší lidi. A i když trpíte bolesti kolene kvůli artritidě, nebo zranění, je dobré vědět, co bolest způsobuje.
A na to si odpovíme v dnešním článku.
Velké bolesti mohou vést k zánětům a problémům s pohyblivostí.
Každý člověk trpící problémy s koleny by se měl snažit dopátrat příčině bolesti a tu náležitě léčit. Pro lepší pochopení základních příčin bolesti kolene je dobré mít základní informace o fungování kolenního kloubu.
Koleno (kolenní kloub) je nejsložitější kloub v lidském těle. Spojuje stehenní kost, holenní kost a čéšku. Umožňuje ohyb nohy a zajišťuje stabilitu celého těla. Kolenní kloub je nezbytný pro veškerý pohyb člověka, jako je chůze, běh, skákání, nebo lezení.
- Mezi další části kolene pomáhající zajistit správné fungování patří: kosti, chrupavka, svaly, vazy a šlachy.
- Všechny uvedené části jsou náchylné ke zranění, či oslabení vedoucí k nepříjemné bolesti kolene.
- K účinné léčbě bolesti je důležité se zaměřit na příčinu bolesti a tu pak začít řešit.
Níže si představíme nejčastější příčiny bolesti kloubů, které sice mohou mít pomalý nástup, ale následky jsou často nepříjemné. U každého bodu si uvedeme i vznik příčiny, projevy a možnost léčby.
1) Běžecké koleno
Jedna z nejčastějších příčin bolesti kolene vzniklých pohybem čéšky. Nenechte se zmást názvem. Běžecké koleno může postihnout i méně aktivní jedince, nejen pravidelné sportovce či běžce.
Příčina: Těch je v tomto případě několik. Slabé svaly okolo kolene, celková ztuhlost nebo špatný sklon boků.
Projevy: Nejčastějším projevem je bolest čéšky a vznikající otoky a bolest při chůzi ze schodů. Bolest může pomalu nastupovat až několik měsíců.
Léčba: Nejlepší léčba běžeckého kolene je zesílení a zvýšení flexibility kolenních svalů. Dalším pomocníkem proti bolesti může být ledování, chránič kolene a protetika.
2) Chondropatie čéšky
Další častá příčina bolesti kolene, zejména u mladých lidí a žen.
Příčina: Poškození chrupavky lemující zadní část kolene. Zejména v důsledku svalové nerovnováhy a nadměrné zátěže.
Projevy: Bolest v přední části kolene, zejména při chůzi ze schodů, nebo po dlouhém sezení. Koleno může při pohybu vydávat i nezvyklé zvuky.
Léčba: Cvičení, kolenní bandáže, léky, vložky do bot a úprava pohybové aktivity.
3) Osgood schlatterova choroba
- Velmi častá příčina bolesti kolene nejčastěji se projevující u dospívajících chlapců a mužů.
- Příčina: Problém vzniká především v období růstového spurtu, kdy se kosti vyvíjí rychleji než svaly a tím vzniká nechtěné tření způsobující bolest.
- Projevy: Nejčastěji se jedná o bolest pod kolenem zhoršující se při pohybové aktivitě.
Léčba: Choroba se léčí především klidovým režimem, omezením fyzické aktivity, občas pomocí kolenní ortézy a speciálního cvičení. Nicméně onemocnění se léčí delší dobu, hojení může trvat až pod dobu dvou let.
4) Artróza
Artróza kolene trápí nejčastěji osoby nad 50 let věku ale může postihnout i výrazně mladší lidi.
Příčina: Hlavní příčinou je opotřebení a degenerace chrupavky kolene. Narušená chrupavka přestává plnit svou funkci a tím dochází k nechtěnému tření kostí. Artróza je častější u žen a u lidí, kteří měli v minulosti zranění či operaci kolene.
Projevy: Bolest, otok kolene, omezená hybnost a problémy při každodenní činnosti jako je chůze a cesta do schodů. Projevy se mohou postupem času rychle zhoršovat.
Léčba: Ta závisí dle závažnosti artrózy. Nejčastější forma léčby zahrnuje cvičení, chránič kolen, přírodní doplňky stravy, akupunktura, změna jídelníčku, léčiva a ve vážných případech operace.
5) Bursitida kolene
Onemocnění vzniká zánětem bursy (nebo burzy), což je malý tíhový váček s tekutinou ležící mezi kostmi a svaly. Jeho účelem je lubrikovat a odlehčit třecí místa mezi kostmi, šlachami a úpony svalů v blízkosti kloubů.
Okolo kolene se nachází přibližně 15 těchto váčků.
Příčina: Nadměrné namáhání a přetížení kolene díky skákání, běhání, dlouhým klečením nebo častým úderům. Bursitida se často rozvíjí u lidí s artritidou trpícími nadváhou.
Projevy: Tupá bolest nebo pocit ztuhlosti v oblasti kolene. Často se objevuje otok na místě zanícené burzy.
Léčba: Odpočinek od zátěžových aktivit je nejdůležitějším krokem při léčbě burzy. Dále kombinace silových a protahovacích cviků, ledování a podávání protizánětlivých léčiv k zmírnění bolesti a potlačení zánětu.
Nejlepší řešení pro vaše bolavé kolena?
Pokud hledáte doplněk stravy obsahující zaručené látky ve správném množství a poměru, vyzkoušejte 100 % český přírodní produkt KLOUBUS podporující správné fungování pohybového aparátu a účinný prostředek pro silné kosti a klouby.
‚Provedenými rozbory bylo zjištěno, že předložený vzorek produktu KLOUBUS vyhovuje ve znaku označeném ‚V‘ požadavku uvedenému v deklaraci na obalu.‘
Ing. Veronika Smutná Ph.D. – Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
Svým složením se jedná o jeden z nejsilnějších produktů na trhu, je certifikován zdravotním ústavem v Praze a testován na obsah chondroprotektiv. Český produkt KLOUBUS si můžete nyní v akci zakoupit s dopravou zdarma od 2 ks kliknutím na tlačítko níže.
Vyzkouším KLOUBUS
Klouby a vazy Jídlo a klouby Kloubní výživa Onemocnění kloubů Zdraví
 |
06. 12. 2017 Autor článku David Buchta |
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho nebo pošlete svým známým.
Chirurgický zákrok
Konzervativní léčba je úspěšná přibližně u 70% pacientů.
Pokud však selže, to znamená že nedochází ke kýženému efektu po několika měsících intenzivní konzervativní léčby, je nezbytné uchýlit se k chirurgickému zákroku.
Mezi nejpokročilejší techniky pro léčbu defektů chrupavky patří implantace autologních chondrocytů (ICC), která dokáže vyřešit poruchy chrupavky, jsou-li odstraněny faktory, které ji vyvolaly.
Artroskopický zákrok
Chirurgický zásah se omezuje na případy, kdy dochází k dislokaci pately. Obvykle jde o artroskopický zákrok. Pouze ve vzácných případech dochází k transpozici se zavedením patelární šlachy, což je poněkud invazivní procedura.
Rozdělení operačních zákroků
Operační zákroky se rozdělují na kauzální a paliativní.
Kauzální zákroky u patelární chondropatie zahrnují čistě mechanické úpravy pozice čéšky a tím i kinematiky při ohybech a natahování kolene. Účelem operace je snížit tlaky, působící na patelofemorální kloub, a také snížit tendenci čéšky k laterální dislokaci. Patří sem proximální a distální rekonstrukce.
Paliativní výkony pak znamenají lokální ošetření postižené kloubní chrupavky. Patří sem mimo jiné odstranění volných a nestabilních částí chrupavky, které mohou způsobovat mechanické podráždění. Nicméně zlepšení stavu je pouze dočasné. Mezi paliativní zákroky se řadí i techniky stimulující kostní dřeň. K modernějším postupům pak patří transplantace chrupavky.
Většina chirurgických zákroků se dnes provádí artroskopicky bez nutnosti celkové anestezie. Jde o poměrně málo invazivní metodu, takže z toho vyplývá i minimalizace pooperačních komplikací a absence pooperačních jizev.
Transplantace chrupavky
V současnosti je poměrně úspěšnou metodou léčby poškozené či degenerované chrupavky její transplantace. Jde o přenos kostní chrupavky z jednoho místa na druhé. V podstatě jde o ideální variantu pro determinované části poškozené chrupavky v jinak zdravém kolenním kloubu.
V některých spíše výjimečných případech může dojít až k nevratnému poškození kolenního kloubu, které je řešitelné pouze operací, zahrnující aplikaci náhrady kolenního kloubu.
Tento zásadní krok je v podstatě pro takové pacienty jedinou možností jak se vrátit zpět k aktivnímu životu bez významnějšího pohybového omezení.
Jedná se především o případy, kdy se z neléčené chondropatie vyvinula následně těžká artróza kolene.
Oslabení pohybového aparátu
Jsou častá u všech věkových kategorií. Velkou skupinu tvoří jedinci s chybnými pohybovými a posturálními stereotypy.
Dále jsou to jedinci s funkčními poruchami pohybového aparátu, které se projevují především svalovými dysbalancemi v různých tělních segmentech.
V důsledku svalové nerovnováhy dochází velmi často k algickým stavům v segmentu, který má přímou či nepřímou souvislost s danou dysbalancí.
Oslabení pohybového aparátu můžeme rozdělit na oslabení týkající se dětí a mladistvých (u kterých probíhá růst a vývoj) a na oslabení, která shledáváme u dospělé populace.
Oslabení axiálního skeletu
Skoliózy
Skolióza je boční vychýlení páteře, neboli vadou je deformita páteře v rovině frontální. Patří k vadám, které postihují všechny oblasti páteře. Skolióza má vždy dva oblouky.
Jeden oblouk vychyluje páteř do strany a druhý ji v jiném úseku vrací zpět.
Tvaru páteře se přizpůsobují svaly, vazy a povázky, které jsou na konkávní straně zkráceny, obratlová těla jsou v konkavitě nižší a mají klínový tvar.
Při skolióze dochází nejen k boční úchylce, ale i k rotaci obratlových těl, a proto je v době akutního vývoje nezbytná lékařská péče.
Dělení
- neuromuskulární, vrozené, revmatického původu, traumatické, při kostních infekcích, metabolické, ve vztahu k lumbosakrálnímu přechodu. Nejčastějším typem strukturální skoliózy jsou idiopatické skoliózy (neznámého původu).
- způsobeny špatným postojem, nestejnou délkou dolních končetin, akutním traumatem, zánětem atd. Lehčí druhy skolióz – tzv. skoliotické držení může v dospělosti vymizet.
- do 3 let.
- od 3 let do začátku puberty, obvykle do 10 let.
- od 10 let do dospělosti.
- je-li primární a sekundární zakřivení v rovnováze (nemá vliv na těžiště, vizkapitola diagnostika pa).
- dojde-li k vychýlení těžiště trupu (olovnice puštěná ze záhlaví neprochází středem mezi hýžděmi).
Obr. 1 Skolióza (zdroj: samozdrowie.interia.pl)
Klasifikace
Při vyšetřování je vidět asymetrie boků, lopatka odstává na vybočené straně. Pro přesné vyšetření je třeba rentgenový snímek (vleže i ve stoji), na nichž lze změřit velikost zakřivení, např. podle Cobba – měří se úhel, který svírají příčné osy obratlů, jenž ohraničují zakřivení dvou indiferentních, neutrálních obratlů.
- (dle Cobbova úhlu) se nepovažuje za skoliózu
- pouze se sleduje, zda nedochází k progresi (interval sledování 3 měsíce, je-li bez progrese, interval 6 měsíců)
- léčba korzetem
- při progresi operační léčení
Zvětšená hrudní kyfóza
Zvětšená hrudní kyfóza vzniklá na vrozené deformitě obratlů. Získaná zvětšená hrudní kyfóza může být v důsledku onemocnění Scheuermannovou chorobou. Je to chorobný proces, který provází člověka celý život. Mění se tvar obratlů, dochází k jejich přestavbě ve tvaru klínu.
První příznaky se objevují v období růstové předpubertální akcelerace. Jsou to občasné bolesti v páteřní oblasti. V době puberty začíná akutní fáze choroby, ve které se obratle deformují. Po odeznění puberty se stav ustálí, deformity obratlů se fixují, svalová, vazivová i chrupavčitá tkáň se adaptuje na změny v páteři.
Touto chorobou jsou více postiženi chlapci.
Obr. 2 Zvětšená hrudní kyfóza (zdroj: samozdrowie.interia.pl)
Bechtěrevova choroba
Patří k onemocněním ze skupiny revmatických i genetických chorob (porucha jednoho z chromozomů). Více postiženi jsou muži a onemocnění vzniká již v dospívání.
Nástup nemoci se může projevovat v oblasti křížokyčelních kloubů, které jsou bolestivé a mají typický rentgenový nález. S postupem choroby bývá postižena i páteř bederní, hrudní a krční.
Dochází k zánětlivým změnám meziobratlových disků a dalších měkkých struktur a tvorbě syndezmofytů – kostěné můstky spojující jednotlivé obratle výrazně omezují pohyblivost páteře – páteř má podobu bambusové tyče.
Spondylolýza
Je jednostranné či oboustranné přerušení zúžené části oblouku (isthmus) mezi trnovým a spodním kloubním výběžkem – interartikulární část. Nejčastěji postihuje obratle L4 a L5. Zjistit ji můžeme od 5.
roku života. Příčina jejího vzniku je vrozená, může ale vzniknout i následkem zranění po častých pádech na záda nebo jako následek těžké fyzické práce nebo sportu.
Důsledkem toho je přelomení úzkého úseku obratlového oblouku.
Spondylolystéza
Vzniká většinou ze spondylolýzy, při oboustranném defektu isthmu, kdy dojde k posunu postiženého obratle dopředu a dolů a zadní část oblouku zůstává v normální poloze.
Dělí se na 4 stupně
- zcela nepatrný posun
- posun o 1/3 předozadního rozměru obratlového těla
- posun o 1/2 předozadního rozměru obratlového těla
- posun o 3/4 předozadního rozměru obratlového těla
Spondylartróza
Artróza vyskytující se na meziobratlových kloubech. Může být následkem změn „zopotřebování“. Klouby ztrácí svou pohyblivost, jsou bolestivé. Příznaky se objevují kolem 40–50 let. Projevují se obtížným a bolestivým ohýbáním, těžkým vzpřimováním po dlouhém sezení. Pohybováním se bolest snižuje, ale během dne se mohou bolesti opět stupňovat. Často vyzařují do boků, případně do končetin.
Prolaps disku
Neboli výhřez meziobratlové ploténky. Jde o stav, při kterém trhlina ve vnější části meziobratlové ploténky dovoluje vnitřní polotekutější části vyhřeznout ven. Může být způsoben postupným opotřebováním meziobratlové ploténky (např. dlouhodobé sezení).
Často k němu dochází také při zvedání těžkých předmětů z předklonu, při kterém je zatěžována bederní část páteře.
Při předklonu dochází ke stlačení přední poloviny disku, vnitřní polotekutá část je tak tlačena směrem dozadu, kde lehce může dojít k trhlině a vyhřeznutí.
Oslabení horní končetiny
Syndrom rotátorové manžety
Je jedna z nejčastěji vyskytujících se poruch v oblasti ramenního kloubu. Rotátorová manžeta se nachází ve spodní vrstvě pletence ramenního a vzhledem k tomu, že plní funkci fixace ramenního kloubu, je stále vystavena tlaku a napětí.
Nejčastěji se u poruch rotátorové manžety setkáváme s degenerativními změnami šlachy m. supraspinatus. Poranění šlachy m. infraspinatus poznáme bolestivostí a omezenou hybností při zevní rotaci a konečně u m. subscapularis je možné pozorovat bolestivost a horší hybnost při vnitřní rotaci v ramenním kloubu.
K diagnostice poškození rotátorové manžety se nejčastěji využívá ultrazvukového vyšetření.
Bursitidy v oblasti ramenního kloubu
Jsou velmi často spojené s poškozením rotátorové manžety. Jedná se především o podráždění a následné naplnění subakromiální bursy. Naplnění subakromiální burzy např. z důvodu chronického přetížení ramenního kloubu, poškození rotátorové manžety nebo tzv. Impingement syndromu je provázeno bolestivým upažením v rozsahu 60–120 ° vlivem útlaku v subakromiálním prostoru.
Zmrzlé rameno
Při tomto oslabení dochází k zvrásnění kloubního pouzdra, řasy kloubního pouzdra se slepují, čímž se omezí pohyblivost ramenního kloubu a kloub tuhne zejména při rotacích. Vyskytuje se častěji u žen – v klimakteriu. Pohybové omezení může vyvolat funkční poruchy v ostatních strukturách (v krční páteři, horních žebrech, lopatce a ve svalech pažního pletence).
Úponové bolesti (entezopatie) v oblasti loketního kloubu
Entezopatiemi rozumíme onemocnění začátků či úponů šlach určitých svalů, které se projevují typickými obtížemi při chronickém přetěžování. Lze je charakterizovat jako zánětlivé změny ve spojení šlachy s kostí. Zánět se projevuje bolestí, případně otokem.
V případě dalšího vystavování zátěži může akutní zánět úponu šlachy přejít do chronické fáze (entezopatii) s již mírnějšími, ale měsíce a roky trvajícími příznaky.
Při chronické entezopatii dochází v postižené tkáni k poruchám prokrvení a vazivové (jizevnaté) přestavbě.
Podle lokalizace rozeznáváme tenisový a oštěpařský loket.
- U tenisového lokte se jedná o úponovou bolestivost v oblasti vnějšího epikondylu (radiální epikondylitida), tedy přetížení extenzorů prstů a předloktí.
- U oštěpařského lokte se jedná o úponovou bolestivost v oblasti vnitřního epikondylu (ulnární epikondylitida), tedy o přetížení flexorů prstů a předloktí.
Úžinové syndromy v oblasti zápěstí
Úžinovými syndromy se označují stavy vznikající stlačením končetinových nervů.
Periferní nervy probíhají anatomicky tvarovanými úžinami, tvořenými nepoddajnou nebo málo pružnou anatomickou stavbou okolních tkání, nejčastěji kostěných, chrupavčitých, vazivových nebo svalových.
Pohyblivost nervů je prostorově omezena, takže i malá komprese buď tahem, nebo tlakem vyvolává typické příznaky.
- Útlak může vzniknout např. po úrazech a zánětech v oblasti zápěstí, zmnožením kloubní výstelky v zápěstí při revmatismu, ale i po přetížení, resp. chronickým přetížením. Odlišit je třeba postižení nervu v jiných oblastech v jeho průběhu (krční páteř, rameno, loket). Hlavním projevem sy. Karpálního tunelu jsou bolesti a trnutí prstů rukou – hlavně 1–3. prstu, někdy i 4. prstu, často bolí i v klidu a v noci. Spolehlivou diagnostickou metodou je EMG (elektro-myografie), kdy pomocí měření rychlosti vedení vzruchů v nervu zjistíme zpomalení vedení v průběhu karpálním tunelem. Jedinou účinnou léčbou je dekomprese karpálního tunelu. Toho můžeme v počátečních fázích dosáhnout důsledným klidem ruky v neutrální poloze či injekcemi kortikoidů a za pomoci fyzikální terapie. Při plně rozvinutém syndromu karpálního tunelu je však jedinou účinnou léčbou přetětí zápěstních vazů.
- Syndrom kubitálního tunelu je vyvolán útiskem n. ulnaris v sulcus nervi ulnaris, v oblasti ulnárního epikondylu. Útisk je vyvolán vazivovými změnami mezisvalové přepážky a ztluštěním m. flexor carpi ulnaris. Nejčastěji vzniká přetěžováním.
Oslabení dolní končetiny
Artrotické stavy nosných kloubů dolní končetiny
Artrózou rozumíme degenerativní kloubní onemocnění z různých příčin. Primární artrózy vznikají na podkladě genetické predispozice, méněcennosti kloubní chrupavky a dalších faktorů. K rozvoji sekundární artrózy dochází po předchozích úrazech, nemocech, vadách pohybového ústrojí i jeho přetížení. Artróza je typická tzv. startovacími bolestmi.
Koxartróza
Jde o artrotické změny v oblasti kyčelních kloubů často v kombinaci s funkčními poruchami bederní páteře, křížokyčelních kloubů. Jsou omezeny pohyby v kyčli, které jsou navíc bolestivé (vnitřní rotace, extenze, abdukce, addukce, zevní rotace, flexe).
Gonartróza
Jde o artrotické změny v oblasti kolenních kloubů charakterizované postupnou degradací hyalinní chrupavky a zánikem kloubní štěrbiny. Pohyb v kolenním kloubu se stává bolestivý, je výrazně omezený.
Poranění měkkého kolene
Řadíme sem poranění menisků, poškození postranních vazů, poškození předního a zadního zkříženého vazu.
K poškození menisků dochází buď při násilí v rotaci kolene kolem jeho podélné osy, kdy se meniskus dostane mezi kloubní plochy, které ho drtí či trhají, nebo při artróze, kdy je meniskus postupně rozdrcen mezi kloubními plochami.
Mechanismus poškození postranního vazu je fixace bérce při současném pohybu těla do vnitřní nebo zevní rotace. Příznakem je palpační bolestivost na straně poškozeného vazu a bolestivost při jeho napnutí, otok a při totální ruptuře i viklavost bérce do strany.
Přední zkřížený vaz (ACL) a zadní zkřížený vaz (PCL) jsou dva velmi silné vazivové pruhy, které se navzájem kříží mezi synoviální a fibrózní vrstvou kloubního pouzdra. K izolovanému poranění předního zkříženého vazu dochází při násilné vnitřní rotaci bérce, během konečné fáze extenze kolene.
Zadní zkřížený vaz je popisován jako primární stabilizátor kolenního kloubu. Jeho poranění bývá méně časté oproti poranění předního zkříženého vazu. K jeho traumatizaci dochází nejčastěji při násilí působícím na přední, proximální část tibie při současné flexi kolene.
Jako nešťastnou triádu označujeme poranění, kdy dojde k poškození tří struktur kolenního kloubu. Je to postranní vaz, přední zkřížený vaz a meniskus. Mechanismem poškození je rotační pohyb v kolenním kloubu při pádu.
Chondropatie pately
Neboli patelofemorální poruchy se popisují jako stav, při kterém dochází k patologickým změnám zejména v hluboké, radiální vrstvě chrupavky, povrchové vrstvy jsou postiženy až v pozdější fázi rozvoje (na rozdíl od osteoartrózy).
Dochází k postupnému rozrušení chondrálního krytu, který zahrnuje změknutí chrupavky často doprovázené jejím rozvlákněním a erozemi. Nejčastěji vznikají patelofemorální poruchy u jedinců ve věku 15 až 35 let. Klinicky se projevují retropatelárními bolestmi, vznikajícími především při extenzi kolenního kloubu, kdy tlak pately proti femuru vyvolá bolest.
Vzhledem k anatomicko-fyziologickému základu nemůže být chrupavka přímým zdrojem bolesti. Bolest je způsobena tedy nepřímo a nejspíš vzniká v subchondrální části kosti a v synoviální výstelce. Subjektivně si pacienti trpící patelofemorálními poruchami stěžují na pozátěžové bolesti, bolesti při běhu, při chůzi ze schodů a z kopce, při dřepu a kleku.
Typická je bolest při delším sezení s ohnutými koleny nad pravý úhel. Dále jsou patelofemorální poruchy spojeny s omezením funkce a snížením výkonnosti.
Entézopatie kolenního kloubu
Entézopatií v oblasti kolenního kloubu označujeme tzv. skokanské koleno.
Toto bolestivé onemocnění se vyskytuje nejčastěji u sportovců, kteří jsou vystaveni dlouhodobým a opakovaným doskokům, při kterých dochází k dráždění úponu ligamentum patellae na tuberositas tibiae a k drobným trhlinkám na čéškovém vazu.
Při jeho neléčení dochází k patologické vaskularizaci, vznikají jizvy, a kalcifikace v oblasti úponu. Pacient udává bolest při palpaci na distální okraj čéšky. Na stejném místě ho bolí i při odrazu. Bolest pociťuje i při extenzi kolenního kloubu.
Distorze a ligamentózní poranění hlezenního kloubu
Více než 80 % všech distorzí hlezna jsou podvrtnutí v inverzi. Noha se náhle přetočí do plantární flexe a inverze. Sportovec pociťuje ostrou bolest v oblasti zevního hlezna.
Při tomto způsobu poranění hlezenního kloubu bývá jako první poraněn přední talofibulární vaz. Ten je také nejčastěji poškozenou strukturou v oblasti hlezenního kloubu.
Pokud je mechanizmus distorze závažnější (násilí pokračuje), dochází dále k poranění kalkaneofibulárního vazu.
Při podvrtnutí v rotaci bývají mimo postranních vazů též poraněny tibiofibulární vazy a mezikostní membrána (membrana interossea).
Zřídka dochází k poranění hlezna v čisté inverzi bez plantární flexe či rotace. K tomuto poranění dochází například v basketbale při doskoku. Poraněn bývá v tomto případě při závažnějším násilí i zadní fibulotalární vaz.
K podvrtnutí hlezna v everzi dochází podstatně méně často než v inverzi. To je dáno především anatomickými předpoklady hlezenního kloubu a silou deltového vazu. Podvrtnutí v everzi afektuje právě deltový vaz.
Pokud deltový vaz násilí nealteruje, dochází k avulzi mediálního maleolu. Nejčastěji se k everznímu násilí připojuje i silná pronace, abdukce a dorziflexe nohy. V tom případě je poraněn tibiofibulární vaz (syndesmóza), mezikostní membrána, event.
může dojít i k fraktuře fibuly.
Při podvrtnutí v dorziflexi dochází k separaci syndesmózy a často k osteochondrální fraktuře nebo fraktuře krčku talu. Může též dojít k poškození Achillovy šlachy.
Při podvrtnutí v plantární flexi bývají nejčastěji poškozeny postranní vazy, tibiofibulární vazy a přední retinakulum. Navíc může být tímto mechanizmem poškozena os trigonum.
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.