Co je to hypermobilita?

Vím, že tímto tématem tak trochu odbočím, ale nějak jsem si říkala, že když už se budu tématem sama zabývat, tak proč neinformovat čtenáře. Informací není nikdy dost a lidé by se měli stále tak trochu vzdělávat. Osobně si myslím, že mě doktoři musí milovat (a pojišťovna nenávidět). Tedy samozřejmě jen v tom smyslu, že z pacientů, jako jsem já, je naše zdravotnictví živo:)) Abych to zkrátila. Pro přetrvávající bolest kostrče (kterou jsem začala řešit ve chvíli, kdy pro mě oblíbený pilates začal být mučením) jsem byla odeslána k lékaři na rehabilitační. Paní doktorka si mě proklepla a zjistila, že to nebude úplně kostrč, že problém začíná u zablokovaných žeber, a předepsala mi pěkně rehabilitační cvičení se zapojením metody dle Mojžíšové. Když se mě o týden později paní fyzioterapeutka zeptala, zda jsem nedělala gymnastiku nebo nehrála házenou, docela jsem se zasmála a ujistila ji, že ne (naposled mě ortoped obvinil, že jsem baletka nebo profi košíkářka). Po dalším kvedlání s mými pahýly dospěla k závěru, že v některých kloubech trpím hypermobilitou. Ramena, lokty, hrudník, kyčle prý nejsou tak zlé. Vazy se pak lehce přetáhnou, svalíčky to neutáhnou a kloub se zablokuje. Mno, to aby mi asi nebylo líto, že nemusím běhat po jiných doktorech (ale můžu si pěkně přivstat na rehabilitaci). Lokální hypermobilita (v některých kloubech) je však docela běžná a tak jsem se rozhodla podívat, jak si sama můžu trochu pomoci. Jinak ona ta hypermobilita může souviset s dalšími projevy, jako jsou třeba nespecifické gastrointestinální potíže (bolesti žaludka, nadýmání, špatné trávení), alergie či dokonce chronický únavový syndrom! Pokud tedy trpíte některým ze zmíněných, měli byste se nechat vyšetřit u fyzioterapeuta/ortopeda, zda vás tak trochu nezlobí klouby.

Pod pojmem hypermobilita rozumíme zvětšený rozsah kloubní pohyblivosti nad běžnou fyziologickou normu, a to jak ve smyslu joint play, tak v pasivním a aktivním pohybu. Abych tuto definici vysvětlila, prostě se vám klouby více protáčí, než by bylo záhodno (jsou tedy více pohyblivé, než je potřeba).

Někdy se říká, že jsou klouby enormně uvolněné. Ptáte se, proč by to jako mělo vadit? Protože se vám pak klouby mohou zablokovat. Kloub se přesune ze své přirozené polohy do jiné, ve které ale není schopen vykonávat svou funkci. Při tomto zablokování může také dojít ke křečím okolních svalů či přímo poranění.

Příčiny hypermobility

Dle wikiskript lze příčiny hypermobility rozdělit:

kompenzační – lokální hypermobilita, která vzniká z důvodu omezení pohyblivosti jiného kloubu, tedy tělo si kompenzuje jinou ztuhlost/zkrácenost
při neurologickém onemocnění – vyskytuje se u některých neurologických onemocnění (poškození mozečku, syndrom ADHD, dětská mozková obrna, Downův syndrom)
konstituční -projevuje se u kloubů obvykle na celém těle, etiologie je nejasná, ale vzhledem k tomu, že se častěji vyskytuje u žen, předpokládá se, že roli hrají hormony.
lokální patologickou (postraumatickou) – používá se pojem nestabilita, vzniká obvykle po úrazu, při kterém dochází k poškození kloubního pouzdra a vazů

Jendoduššeji řečeno – máme dědičnou a získanou hypermobilitu:

Dědičná nebo-li vrozená hypermobilita se obvykle projeví již od útlého dětství. Patří sem například onemocnění Ehlers-Danlosův syndrom, Marfanův syndrom či Stickler syndrom.
Získaná hypermobilita je obvykle následek nevhodné sportovní zátěže (typické sporty jsou balet nebo gymnastika), nebo vážným onemocněním.

Z hlediska rozsáhlosti ji můžeme dělit na celkovou nebo lokální:

Celková – hypermobilita zasahuje všechny klouby (může se dočasně objevit u těhotných žen kvůli hormonálním změnám)
Lokální – postiženy jsou jen některé klouby

Příznaky hypermobility

Co vás asi bude zajímat více je otázka, jaké jsou příznaky či projevy hypermobility. Pokud se klouby dlouhodobě přetěžují, dochází k nepříjemným zdravotním potížím, jako jsou bolesti kloubů, zad nebo hlavy. U hypermobilních jedinců se také často opakují drobná nebo větší zranění.

Může se také objevit nestabilita (v dané oblasti), klinickým projevem nestability bývá často bolest. Velké množství případů zůstane neobjeveno, protože hypermobilita postiženým nezpůsobuje problémy (především lokální – třeba jednoho kloubu).

Na stránkách organizace sdružující postižené lidi můžete najít celý list projevů (zde), možná vás opět zaujme, že některé projevy se překrývají s dalšími nemocemi (včetně HIT).

lehce se tvořící modřiny, napjaté vráskovité jizvy, strie, které se tvoří v nižším věku a po celém těle, kůže je obvykle jemná a sametová
slabost břišních a pánevních svalů (projevující se například kýlou), prolaps (vyhřeznutí) pánevního dna způsobující problémy s funkcí střeva a močového měchýře
nevysvětlená bolest hrudníku
omdlévání (či náznaky) spojené s nízkým tlakem nebo vysokým srdeční tepem, často vyvolané změnami pozice z lehu/sedu do postoje, či při dlouhodobém stání
symptomy, které se podobají Syndromu dráždivého tračníku (nadýmání, zácpa, křeče)
zkrácený dech, někdy diagnostikován jako astma (bez odpovědi na astmatické inhalátory)
lokální anestetika (například u zubaře) se nezdají být příliš efektivní, člověk obvykle potřebuje vyšší dávku
silná únava
úzkost a fóbie

Diagnostika hypermobility

Na internetu se velmi jednoduše dočtete, jak se postupuje při diagnostice hypermobility. Nutno říci, že daný problém patří do rukou rehabilitačního lékaře či fyzioterapeuta.

Ten je schopen určitými pohyby a polohami zjistit, zda jsou vaše klouby hypermobilní a především, zda nejsou zablokované. Správná diagnostika pak hraje roli při fyzioteraupii a může tak zkrátit i léčbu jiných problémů.

Vybrala jsem několik poznávacích znaků dle knihy Vladimíra Jandy (Funkční svalový test. 1. vydání. Praha : Grada, 1996).

Rotace hlavy – při hypermobilitě je rotace možná často až přes 90° a pasivně lze rozsah ještě výrazně zvětšit.
Zkouška šály – vyšetřovaný vsedě nebo ve stoji obejme paží šíji. Normálně prsty dosáhnou téměř až k trnům krčních obratlů. Při hypermobilitě se rozsah obejmutí šíje zvětšuje.
Zkouška zapažených paží – vyšetřovaný se snaží vsedě nebo ve stoje dotknout prsty obou rukou, které jsou zapažené. Normálně je jedinec schopen dotknout se jen špičkami prstů, aniž je nucen k vypnutí hrudníku a bederní páteře.
Zkouška zapažených paží – vyšetřovaný vsedě nebo vleže založí paže překřížením v zátylí. Normálně lze snadno dosáhnout špičkami prstů k výběžku lopatky druhé strany. Při hypermobilitě lze dlaní překrýt část nebo i celou lopatku.
Zkouška sepjatých rukou – vyšetřovaný přitiskne dlaně k sobě a provádí extenzi zápěstí zvedáním loktů, aniž dlaně od sebe odtahuje. Normálně lze dosáhnout téměř 90° úhlu mezi zápěstím a předloktím. Je-li měřený úhel menší jak 90°, je to známkou hypermobility.
Zkouška předklonu – v
yšetřovaný se předklání vstoje bez pokrčení kolen. Při normálním rozsahu pohybu je vyšetřovaný schopen dotknout se podlahy jen špičkami prstů.
Zkouška posazení na paty – v
yšetřovaný se posadí v kleče na paty. Normálně se má dostat hyžděmi poněkud pod myšlenou spojnici mezi patami. Při hypermobilitě se dokáže vyšetřovaný dostat hýžděmi až na podložku, naopak při zkrácení zvláště m. quadriceps zůstanou hýždě nad myšlenou spojnicí.
Zkouška ohnutí palce – ohneme palec směrem k předloktí, pokud se palec za pomoci druhé ruky ohne až k zápěstí, je kloub hypermobilní.
a mnoho dalších

Léčba hypermobility

„Posouzení hypermobility svalové ztuhlosti je velmi důležitou součástí vyšetření. Hlavní důvodem je to, že při posilování, cvičení a léčení zacházíme s hypermobilními a svalově ztuhlými lidmi jinak, než s ostatními.

“ Větší rozsah pohybů v kloubech a nižší svalové napětí ve svalech při krajních polohách vyvolává reflexy, které mohou způsobit blokády (Miroslav Tichý, Funkční diagnostika pohybového aparátu. 1. vydání.

Triton, 2000)

Názory na léčbu a prevenci problémů způsobených hypermobilitou se rozcházejí. Okamžitou pomocí je nechat postižený kloub odpočinout a v případě otoku chladit nebo zpevnit elastickým obinadlem. Z dlouhodobého hlediska se doporučuje kloubní výživa, příp.

léky na bolest v akutních případech, cvičit, zejména posilovat svalový korzet stabilizačními cviky, neprotahovat přespříliš a často měnit polohu. Léčba také vychází z původu hypermobility. Např.

pokud se jedná o kompenzační hypermobilitu, tak se zaměřuje terapie na „poškozené“ místo (to se sníženým rozsahem mimo kloub), pak se postupuje k úpravě hypermobilního kloubu. Cílem rehabilitační terapie je stabilizovat nestabilní úsek pomocí svalové funkce.

Celkově by se dalo říci, že primární péče patří do rukou odborníka (pro nácvik stabilizace se používají principy jako aproximace do kloubu, které je nestudovaný člověk sám těžko schopen).

Prevence je lepší než léčba!

Samozřejmě kromě terapie, kam by měl pacient s bolestí docházet, může každý z nás trochu pomoci, a to snahou předcházet problémům. Mimochodem dané tipy jsou vhodné pro každého, kdo chce svým kloubům trochu ulevit. Sportovní server ronnie.cz doporučuje:

Pravidelný pohyb: Zejména posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné poloze, čímž se snižuje riziko úrazů. Zlepšuje prokrvení svalů a pohyb nitrokloubní tekutiny, což zlepšuje dodávku živin i odvádění odpadních látek při látkové přeměně.
Naučit se správné pohybové stereotypy: Je vhodný nácvik správného držení těla ve stoji a při sezení, správného zvedání břemen nebo nošení tašek. Obecně se nedoporučuje spát na břiše a rozhodující je také výška polštáře. Mělo by se také vyhnout se nevhodným polohám, jako je např. turecký sed, sed mezi patami nebo delší klečení.
Správné spaní: Pokud to jde, pořídit si zdravotní matraci na spaní odpovídající tvrdosti (vhodná je spíše středně tvrdá zónová pěnová matrace).
Nosit vhodný typ obuvi: Při hypermobilitě se doporučuje nosit zejména obuv, která podporuje podélnou i příčnou klenbu nohy. Vysoké podpatky jsou pro delší nošení nevhodné.
Kontrola hmotnosti: Nadváha významně přispívá ke zhoršování obtíží.
Vyhnout se nevhodným sportům a cvikům: Mezi ty se řadí tenis, fotbal, házená, volejbal, gymnastika, balet a tanec. Vždy je ale třeba individuálně vyzkoušet, co s Vámi který sport dělá a zda se potíže nezhoršují. Nevhodné cviky jsou ty, při nichž dochází k prudké změně směru pohybu, rotaci nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech.
Rozcvičení a protažení: Před zátěží se vždy postupně pomalu rozcvičit, po zátěži se opatrně protáhnout.
Měnit polohu: V zaměstnání, obzvlášť pokud je sedavé, často měnit polohu. Hypermobilní lidé špatně snášejí statickou zátěž, tedy dlouhodobé sezení nebo stání.

Dlouhé sezení či stání mě ubíjelo vždy, na to opravdu pomáhá jen změna. A zatímco si tady budete pěkně číst o hypermobilitě, já si jdu zacvičit své předepsané cviky na ty vyhřezlá žebra:))

Zajímavé: Revmatické onemocnění - Vše o zdraví

Hypermobilita (I.): Jste hypermobilní?

[Text: Alena Brožková] Zvládnete udělat bez problémů provaz? Trápí Vás při tréninku zvýšené prolamování kolen nebo loktů? Pak máte možná právě Vy co do činění s hypermobilitou. Záležitost nepříjemná, ale nikoliv neřešitelná. Trénink je s ohledem na obtíže třeba trochu upravit a vědět, na co si dát pozor, aby se ještě neprohlubovaly.

Hypermobilita obecně

Co je kloubní hypermobilita? Obecná definice je, že je to stav, kdy jsou klouby enormně uvolněné. S tím také souvisí pojem hyperlaxicita, neboli zvýšená volnost vaziva, které je tak méně odolné.

Jak již vyplývá z obecné definice, hypermobilní klouby jsou pohyblivé více, než je žádoucí, a tudíž náchylné k zablokování. Kloub se může totiž snadno přesunout ze své fyziologické polohy do jiné, ve které ale není schopen vykonávat svou funkci.

Jednoduše řečeno, pokud se ze své přirozené polohy, kde je schopen pohybovat se extrémně, dostane do jiné, ve které se není schopen pohybovat téměř vůbec, může dojít k bolestivému zablokování, spasmům okolních svalů či přímo poranění.

Zvláště pokud se klouby dlouhodobě přetěžují, dochází k nepříjemným zdravotním potížím, jako jsou bolesti kloubů, zad nebo hlavy. U hypermobilních jedinců se také často opakují drobná nebo větší zranění.

Pokud mají lidé při své hypermobilitě obtíže, které se projevují nejčastěji bolestí, nazýváme tento stav hypermobilní syndrom.

Hypermobilitu dělíme na vrozenou a získanou. Vrozená hypermobilita je většinou geneticky daná a patrná již v kojeneckém věku.

Získaná hypermobilita je způsobena nevhodnou sportovní zátěží zejména v dětství (typické sporty jsou balet nebo gymnastika), nebo vážným onemocněním. Dále se může dělit na celkovou nebo lokální, kdy jsou pohyblivější jen některé klouby.

Celková může být někdy jen dočasná, setkáváme se s ní u těhotných žen a je způsobena hormonálními změnami. Mobilitu a její rozsah obecně u žen ovlivňuje hormonální hladina v těle.

léky na bolest v akutních případech, cvičit, zejména posilovat svalový korzet stabilizačními cviky, neprotahovat přespříliš a často měnit polohu. Osobně jsem se setkala i se zcela protichůdnými doporučeními – např.

„raději moc nesportovat“ a naopak „zatěžovat klouby rovnoměrně cvičením v posilovně“, nebo dokonce „hlavně necvičit s činkami“.

Otestujte si, zda jste hypermobilní i Vy

K tomu, aby člověk zjistil, jestli je hypermobilní, slouží kromě vlastního pozorování i jednoduché testy. Zde si uvedeme příklady některých z nich:

maximální předklon s nataženýma nohama: při normální pohyblivosti by se měly špičky prstů dotknout podlahy, hypermobilní člověk bez problémů položí na zem celé dlaně
abdukce nohy v lehu na zemi: pokud nohy unožená a neunožená svírají úhel do 90°, je to normální rozsah; pakliže svírají úhel nad 100°, jedná se o hypermobilitu
ohnutí palce ruky: pokud se palec za pomoci druhé ruky ohne až k zápěstí, je kloub hypermobilní
oddálení palce od ostatních prstů: pokud je vzniklý úhel do 100°, jedná se normu; nad 100° již hovoříme o hypermobilitě
obejmutí šíje jednou rukou: když si obejmete vlastní šíji jednou paží a dosáhnete špičkami prstů na trny krční páteře, je to v normě; o hypermobilitu se jedná tehdy, pokud prsty přesáhnou střed zad o délku celé dlaně

Jak předcházet problémům?

Co je třeba udělat pro to, aby bolest nebyla tak častá, nebo aby alespoň trvala co nejkratší dobu? Zde je několik příkladů:

Pravidelný pohyb: Zejména posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné poloze, čímž se snižuje riziko úrazů. Zlepšuje prokrvení svalů a pohyb nitrokloubní tekutiny, což zlepšuje dodávku živin i odvádění odpadních látek při látkové přeměně.

Naučit se správné pohybové stereotypy: Je vhodný nácvik správného držení těla ve stoji a při sezení, správného zvedání břemen nebo nošení tašek. Obecně se nedoporučuje spát na břiše a rozhodující je také výška polštáře. Mělo by se také vyhnout se nevhodným polohám, jako je např. turecký sed, sed mezi patami nebo delší klečení.

Správné spaní: Pokud to jde, pořídit si zdravotní matraci na spaní odpovídající tvrdosti (vhodná je spíše středně tvrdá zónová pěnová matrace).

Nosit vhodný typ obuvi: Při hypermobilitě se doporučuje nosit zejména obuv, která podporuje podélnou i příčnou klenbu nohy. Vysoké podpatky jsou pro delší nošení nevhodné.

Kontrola hmotnosti: Nadváha významně přispívá ke zhoršování obtíží.

Vyhnout se nevhodným sportům a cvikům: Mezi ty se řadí tenis, fotbal, házená, volejbal, gymnastika, balet a tanec. Vždy je ale třeba individuálně vyzkoušet, co s Vámi který sport dělá a zda se potíže nezhoršují. Nevhodné cviky jsou ty, při nichž dochází k prudké změně směru pohybu, rotaci nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech.

Rozcvičení a protažení: Před zátěží se vždy postupně pomalu rozcvičit, po zátěži se opatrně protáhnout.

Měnit polohu: V zaměstnání, obzvlášť pokud je sedavé, často měnit polohu. Hypermobilní lidé špatně snášejí statickou zátěž, tedy dlouhodobé sezení nebo stání.

Navštívit specialistu: Pokud Vás obtíže přinutí navštívit lékaře a nechcete se sportu úplně vzdát, vyhledejte nebo si nechte doporučit ortopeda specializovaného na sportovce. Z vlastní zkušenosti vím, že jiný nepochopí vášeň k pohybu a sportování většinou na nějakou dobu zakáže.

Vliv sedavého zaměstnání

Hypermobilní jedinci prý bývají klidní lidé, stres totiž zvyšuje svalové napětí. Pokud tedy máte stresové zaměstnání, Vaší hypermobilitě vlastně nevědomky pomáháte, abyste nebyli extrémně rozvolnění.

Dlouhodobé strnulé sezení (stejně jako stání) je pro hypermobilní osoby dost nepříjemné. Především sezení u počítače je jednostranné přetěžování krční páteře. Na vině je sezení s hlavou skloněnou u obrazovky.

To vede k různému protahování hlavy úlevovými polohami do stran, kroucení krkem, což později vede k problémům a následné hypermobilitě kompenzující potíže krční páteře.

Od lékařů lze dostat několik tipů, jak se vyhnout obtížím.

Doporučuje se mezi opěradlo židle a záda vložit overball či malý polštářek, jakmile je cítit tlak či přetížení, tak se jít projít, monitor počítače si nastavit přímo před sebe, aby nedocházelo k vytáčení do stran.

A hlavně nevytáčet hlavu do stran a nesnažit se otáčet hlavou o 180°. Je to možná krátkodobá úleva, v konečném důsledku se ale odstřelí obratle krční a hrudní páteře a bolest je ještě větší.

V dalších dílech se podíváme na konkrétní možnosti a vhodné či nevhodné sporty a aktivity při hypermobilitě nejen z mé vlastní zkušenosti.

Záda mohou bolet kvůli příliš pohyblivým kloubům

Zkuste se předklonit a dotknout se prsty země. Položíte na ni klidně i celé dlaně? Pak máte zřejmě potíže s hypermobilitou kloubů. Podle odhadů lékařů mohou tyto problémy trápit až polovinu populace. Některé lidi z toho bolí záda nebo třeba kolena.

Co to hypermobilita kloubů vlastně je? Proč není dobré, když má člověk tak velký pohybový rozsah, že se při předklonu dotkne země celými dlaněmi? Jednoduše řečeno, není to normální, jde o jistou nerovnováhu těla, a ta se vždy nějak negativně projeví.

Hypermobilita není nemoc, nýbrž stav, kdy jsou klouby více pohyblivé, než je běžné a žádoucí. Neví se přesně, proč vzniká. Svůj vliv má dědičnost, ale třeba i nevhodná sportovní zátěž v dětství nebo přetěžování některé části kosterní a kloubní soustavy v dospělosti.

Například při běžné práci u počítače.

Nejrizikovějšími činnostmi jsou však gymnastika, balet a další pohybové aktivity, při nichž se od cvičenců požaduje, aby během tréninku zvyšovali svůj pohybový rozsah kloubů. Udělat „most“ nebo „provaz“ sice bývá obdivuhodné, ale lékaři nad tím nijak nejásají. Právě naopak.

„Gumová“ miminka

Někteří lidé se s hypermobilními klouby rodí. „Pozná se to už u malých miminek. Některá jsou poddajná, dobře se drží, zatímco jiná se jeví jakoby gumová,“ vysvětluje fyzioterapeutka a psycholožka Jana Týkalová, vedoucí Centra komplexní péče v Dobřichovicích.

Hypermobilní děti pak mohou mít potíže, když se učí například lézt, protože k udržení kloubů v potřebné pozici potřebují více sil. Přitom norma toho, co je ještě považováno za obvyklé, je velmi široká.

Jak vysvětluje Ivan Hadraba, primář oddělení rehabilitace a revmatologie pražské Nemocnice Na Homolce, určení diagnózy a následná péče patří do rukou zkušených rehabilitačních lékařů nebo fyzioterapeutů. „Existují značné rozdíly mezi muži a ženami.

Co je u muže považováno za hypermobilitu, bereme u ženy jako normální. Hypermobilita se také různě posuzuje v závislosti na věku jedince,“ vysvětluje lékař.

Kloubní rozsah ovlivňuje i hormonální hladina v těle. Před menstruací mají ženy klouby pohyblivější, protože se v těle v tu chvíli nachází hodně vody.

Klouby reagují také na další hormonální vlivy, kupříkladu v těhotenství. Zvýšení jejich aktivity pak pomáhá při porodu, protože pánev se lépe rozestupuje.

Na druhou stranu však mohou mít ženy v tomto období třeba potíže s bolestivostí chodidel. Po porodu se ale vše vrátí do dřívějšího stavu.

Nejen akrobaté

To, že je někdo hypermobilní, snadno poznáme u sportovců nebo artistů. „Většina lidí si u sebe hypermobility ani nevšimne, protože nemá potíže a projevy jsou jen mírné,“ upozorňuje Ivan Hadraba. Problémy se pak projeví až později a ve větší míře (bolesti kloubů, zad, svalů, ale třeba i hlavy).

Orientačně lze nadměrnou pohyblivost kloubů odhalit při několika jednoduchých testech, které si každý může provést doma (viz rámeček).To, že se v některé části těla pohybuje kloub přespříliš, by mohlo vést k tomu, že jinde se bude pohybovat málo.

„Hypermobilita ale často souvisí i s tím, že v určitém místě je například kloub páteře zablokovaný a tělo problém kompenzuje nadměrnou hybností jinde,“ vysvětluje Ivan Hadraba.Pokud patologický stav trvá dlouho, stává se, že třeba na páteři dojde k trvalým změnám, jež se odhalí až na rentgenovém snímku.

Potíže někdy způsobuje paradoxně i takový druh sportu, který je na rozdíl od zmíněné gymnastiky považovaný za zdravý. Nemáte-li při plavání prsou či motýlka správný styl, vede to často k prohloubení bederní lordózy (vyklenutí páteře směrem dopředu) a následně až k hypermobilitě.

Rizika přináší i práce na počítači. Vyvolává totiž bolest z jednostranného zatěžování páteře. „Na vině je sezení s hlavou skloněnou u obrazovky,“ říká Ivan Hadraba.

„U dětí během výuky pozorujeme, že po dlouhém psaní a čtení jsou neklidné, vrtí se či ztrácejí soustředěnost. Na vině je opět nebezpečné přetěžování páteře.

Zajímavé: Posudkový Lékař Žďár Nad Sázavou?

To postupně směřuje k problémům a následné hypermobilitě kompenzující vzniklé potíže.“

Léčba: žádné protahování

Jak lze problémy léčit? Ve chvíli, kdy nemoc propukne, je nejdůležitější pátrat po příčinách, aby se dále nerozšiřovala. A také nezhoršovala špatnou léčbu, což se u hypermobility děje poměrně často.Lidé s hypermobilitou jsou totiž mnohdy nesprávně léčeni.

To znamená, že jim lékař či fyzioterapeut doporučí při bolestech například mobilizační techniky a strečink nebo podá léky na uvolnění svalů. To je špatný postup.Pacienti s hypermobilitou rozhodně nemají být léčeni strečinkem čili protahováním, neboť tato aktivita rozsah kloubů zvětšuje.

Podle Jany Týkalové jsou potřebná spíše stabilizační cvičení. Ta se provádějí na nějaké nestabilní ploše – kupříkladu na trampolíně nebo na cvičební pomůcce, která má tvar polokoule. Na takovém „vratkém“ místě se pacient pod dohledem fyzioterapeuta učí udržet pozici, čímž posiluje stabilitu nemocného kloubu.

Zakázány nebo co nejvíce omezeny by měly být všechny činnosti, které podporují zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti. To platí zejména pro balet či uměleckou a sportovní gymnastiku nebo i krasobruslení, aerobik a další švihové sporty. Naopak pomáhá posilování svalstva a různorodý pohyb.

Svaly by se měly procvičovat bez činek, vhodnější je překonávání odporu vyvolaného pružinami nebo nějakým elastickým materiálem.Co se týče léků, pacienti by neměli brát ty, které snižují svalové napětí. Přitom při bolestech pohybové soustavy se používají velmi často zcela automaticky.

Jenže člověk s hypermobilitou právě takové účinky vůbec nepotřebuje. Je třeba vzít v úvahu, že svalové napětí snižují nežádoucím způsobem rovněž antidepresiva a částečně i takzvaná nesteroidní antirevmatika. Tedy léky na bolest s obsahem paracetamolu či ibuprofenu.

Pacientům prospívá, pokud mohou často měnit polohu, nemusí dlouho sedět u počítače nebo ve školní lavici. Ti hypermobilní jedinci, kteří mívají při sezení tak kulatá záda, že křivka oblouku končí až u sedáku stoličky, by měli věnovat zvláštní pozornost výběru vhodné židle. Posloužit jim může i to, když si mezi záda a opěrák vloží polštářek nebo jinou vhodnou podporu. n

Otestujte si své klouby

* Dolní polovina tělaKlouby v dolní polovině těla se kontrolují při Thomayerově zkoušce. Postavte se rovně, dejte k sobě kotníky i kolena, propněte kolena a pak se předkloňte. Normální dospělý jedinec má být schopen se při maximálním předklonu dotknout špičkami prstů podlahy. Hypermobilní jedinec položí na zem celé dlaně.

* Dolní končetiny
* Palce na ruce
* Horní končetiny
zdroj: ihned.cz

Vleže na zádech se testují dolní končetiny. Pohybem nohy v kyčli po podložce lze zjistit, jaký úhel od středové osy těla lze udělat. Lehnetě si, dejte nohy k sobě na podložku a pak jednou nohou co nejvíce unožte do strany. Normální je 80 až maximálně 90 stupňů. Rozsah nad 100 stupňů odpovídá hypermobilitě.Hypermobilní mohou být i klouby palců na ruce. Dejte dlaně k sobě a odtáhněte palce co nejdále od ostatních prstů. Pokud to půjde o více než 100 stupňů, máte problémy s hypermobilitou.Další kloubní hypermobilita se projevuje takzvaným příznakem šála. Když obejmete vlastní šíji jednou paží a dosáhnete špičkami prstů na výběžky na krční páteři, je to v pořádku. O hypermobilitu jde tehdy, když prsty přesáhnete střed zad daný páteří o délku celé dlaně. Vytisknout článek – Poslat článek e-mailem

Další články z rubriky

21.5.2016 / Rubrika: Bolesti

Priessnitzův obklad je studený zapařovací obklad, který se přikládá na povrch určité oblasti těla s cílem dosáhnout lokálního prokrvení, a tím ke zrychlení hojivých procesů v těle. Používá se třeba při zánětu mandlí, hrtanu, vysoké horečce, suchém dráždivém kašli, revmatických obtížích nebo k relaxaci kosterního svalstva.

Hypermobilita

Milá Miluško.

Podle všeho trpím bolestmi zad (v poslednÍ době už fakt docela velké) způsobené hypermobilitou. Takže ač se bolestí nevyspím, neujdu delší cestu atd., paradoxně dám naprosto bez problémů např. v sedu rozkročmo čelo na podlahu a pod. Napadá mě, že hypermobilita by mohla znamenat nadměrnou pružnost – přizpůsobení se. Což ale na mě, vzhledem k datu narození, absolutně nesedí.

Takže, druhá věc, která mě napadla… U hypermob.některé klouby, šlachy mohou přebírat, kompenzovat omezenou hybnost jiných, málo pohyblivých částí… Takže, může být příčinou to, že jsem málo pružná v názorech, hodně tvrdá, a proto tu měkkost a ohebnost přebírají mé klouby? Pokud „změknu“ v postojích, zpevní se mé tělo? Budu ráda za tvůj pohled na věc. S láskou a s díkem Anička.

Ahoj Aničko,

hypermobilita určitě znamená nadměrnou pružnost i na úrovni mysli a vztahů, možná se jen díváš přes svůj filtr a nevidíš jiné možnosti, zkusme to rozklíčovat spolu. Určitě to souvisí s tvou čtyřkou v datu narození a energií 7 Kovu podle Astrologie 9 Planet.

Jsi velmi pracovitá a praktická činnost má pro tebe velkou hodnotu, potřebuješ vidět výsledky své práce a aby to, co děláš, mělo nějaký vyšší smysl (9. den narození) a dvě devítky v mřížce a charakter krevní skupiny O.

Máš takovou práci? Možná jsi něco zkoušela, možná jsi dělala něco, co tě bavilo, ale měla jsi s tím špatnou zkušenost, nedařilo se ti to, nedosáhla jsi výsledku, který jsi čekala, a tak sis řekla, že se na to vykašleš a nebudeš se už o nic pokoušet (negativitu nese tvá 8).

Hypermobilitu vidím spíš jako odevzdání se, podvolení se selhání, přestat se snažit, zbavit své tělo akceschopnosti, síly ke změně, dovolit nechat se vláčet někam, kde být nechci, ztrátu sebekontroly nad tím, kam jdeš a co děláš. Hypermobilitu vnímám ne jako zvýšenou pružnost v dobrém slova smyslu, ale spíš stav, kdys ze sebe dovolila udělat hadrovou panenku. Na úrovni ženství rohožku?

Je třeba zpevnit vztah k tomu, co dokážeš, uvědomit si své schopnosti, pracovat na svém sebevědomí a sebelásce, a posilovat svou sílu zvládnout cokoliv, co si v životě zamaneš, protože tomu tak je ????
Doporučila bych ti posilovat tkáně, svalovou hmotu, dodávat minerály a aminokyseliny pro tvorbu svalové hmoty a pevnost vaziva. Dala bych ti užívat toto:
vojtěška Green Health (2-2-2 na lačno) – je výživou a podporuje tvorbu svalů + X-Shape (1-1-1) aminokyseliny na pevnost tkání + Power Booster (3 před spaním) – podpora růstového hormonu + New Life (1-1-1) – multivitamín + C 1000 (2-1-0)Vše si pořídíš v našem shopu.

Stravovat se podle krevní skupiny a čistě.Běž do toho, protože vím, že ačkoliv máš spoustu příležitostí k tomu dotáhnout vše úspěšně do cíle a být úspěšná, tak ti “cosi” v tobě brání udělat první krok (chybí ti pětka). Pokud ho ale uděláš, získáš jím stabilitu pro krok další a další a další …s láskou Miluška

Zpět na přehled všech dotazů

Hypermobilita a bolest zad a kyčlí

Příliš velká flexibilita není záviděníhodná schopnost, proto ji nerozvíjejte

Často obdivujeme pružná těla hadích žen a gymnastek a někdy nám dokonce velká pružnost evokuje symbol zdraví. Někdy je ale opak pravdou. Příliš pružní jedinci jsou často více znevýhodnění než jejich „ztuhlí a zkrácení“ kolegové.
Hypemobilita znamená zvýšený rozsah pohybu v kloubech nad fyziologickou mez. Nejde o chorobu, příčinou je tzv.

méněcennost vaziva, tedy změněná kvalita elasticity vaziva. Za fyziologického stavu dostatečně pevné vazy společně s vyrovnaným svalovým napětím zpevňují kloub a udržují ho ve správném postavení a zaručují mu tím správnou funkci a stabilitu. Naopak hypermobilní kloub, kterému je umožněn abnormálně velký rozsah pohybu, se stává nestabilním.

Takovému kloubu musí více vypomáhat okolní svaly a jejich úpony (šlachy). Hypermobilitu ještě více ztěžuje fakt, že je spojena i s nižším svalovým napětím. To ještě více zhoršuje schopnost stabilizace kloubu. Přetěžované úpony se brzy unaví a bolí.

Rozvolněné klouby jsou ve špatném postavení, velmi lehce se blokují a jejich nerovnoměrným zatěžováním se podporuje rozvoj artrózy.

Setkáváme se s více druhy hypermobility:

Vrozená hypermobilita je obvykle celková, postihuje všechny nebo téměř všechny klouby v těle. Často se s ní setkáváme u mladých dívek, kdy se předpokládá úzká spojitost s hormonálními výkyvy. S věkem se tato zvýšená kloubní pohyblivost může lehce zmírnit. Hypermobilitou nejsou ale postiženy jen ženy, velmi častá je i u mužů.

Zdá se, že hypermobilních lidí a lidí s nižším svalovým napětím přibývá. Přispívají k tomu pravděpodobně určité civilizační vlivy. Stává se tak celkem velkým, zatím ale skrytým problémem.

Celkovou hypermobilitu dále podporuje užívání některých farmak, která snižují svalové napětí (nesteroidní antirevmatika, hormonální antikoncepce, antidepresiva, myorelaxancia).

V některých sportech je celková hypermobilita dokonce žádána, např. v baletu, tanci nebo gymnastice, kdy se musí sportovci cíleně již od dětství až extrémně protahovat a zároveň v těchto sportech uspějí právě hypermobilní jedinci.

Také v období těhotenství bývá zvýšená celková laxicita vazů, zejména pak v oblasti pánve a kyčelních kloubů, prostřednictvím hormonálních změn, považujeme ji za fyziologickou a výhodnou pro snadnější porod. Zátěž v těhotenství a k tomu prohloubená hypermobilita mohou ale později či rovnou v těhotenství vést k bolestem a přetížením pohybového aparátu.

Nejčastější formou získané hypermobility, kdy je postižen jen jeden kloub, bývá úraz (např. výron kotníku, vykloubení ramene, přetržení vazů). Dochází ke změně kvality vaziva, je snížená kontrola ovládání pohybu v daném kloubu, čímž se zvyšuje pravděpodobnost opakování úrazu. Obdobný efekt úrazů mívají často opakované chiropraktické manipulace s klouby.

Nevhodné sporty u hypermobility:

Vhodná rozhodně není gymnastika nebo balet, kde je hypermobilita předností. Jógu hypermobilním nedoporučuji, pokud nejsou schopní dokonale kontrolovat fyziologický rozsah pohybu v průběhu cvičení a dobře se při cvičení zpevnit. Pro osoby s hypermobilitou se obecně nedoporučují sporty, kde dochází k nekoordinovaným nepředvídatelným pohybům, tedy např. squash, basketbal nebo tenis.

Vhodné sporty u hypermobility:

Mezi vhodné sporty patří běh, jízda na kole, plavání apod., jelikož pohyb máme pod vlastní kontrolou. U běhu ale také pozor na volné kotníky a kolena.

Opakovanou zátěží opět roste riziko většího kloubního opotřebení a úponových bolestí. Nejvýhodnější je cvičení formou funkčního tréninku, jde tedy o cvičení celkového zpevnění nebo cvičení na nestabilních plochách.

Zajímavé: Kožní Alergie Na Slunce?

Při takovém cvičení je nutné sdát si pozor na dobré zpevnění trupu přes a kloubů končetin.

Za nepříznivé jsou považovány statické polohy (dlouhodobý stoj, sed), které brzy vyvolávají únavu a bolest svalů. Hypermobilní člověk má totiž tendenci se do vazů zavěšovat.

Když tedy déle stojí, zavěsí se nožních kleneb, kolena si prolomí dozadu, zavěsí se do bederního prohnutí. Po krátké době začnou v takové pozici bedra bolet. Příznivě působí naopak častá změna polohy nebo sed prokládaný chůzí.

Pokud trpíte hypermobilitou v oblasti páteře, uleví vám spánek v lehu na zádech na tvrdší matraci.

Začarovaný kruh a jak z něj pryč

Hypermobilní lidé často trpí bolestmi proto, že svaly se snaží suplovat práci vazů a zvyšují své napětí v podobě spazmů. Ty jsou bolestivé. Hypermobilní člověk má tedy tendenci toto napětí uvolňovat teplem a protahováním. To ale opět vede nejen k uvolnění spazmů ale k celkovému snížení svalového napětí.

Následuje tedy potřeba těla se stabilizovat a nové svalové spazmy se opět vytvoří. Z tohoto začarovaného kruhu se můžeme dostat určitými režimovými opatřeními, která povedou k celkovému natonizování svalů, tedy k mírnému zvýšení jejich napětí. Je potřeba se hodně, často a pravidelně hýbat.

Ještě lepší je, se pohybovat či cvičit na čerstvém vzduchu, který opět organizmus lépe nastartuje a osvěží. Je dobré se sprchovat, či koupel zakončit studenou sprchou. Velký vliv má i strava.

Jaké potraviny jsou přímo lékem nebo naopak jedem pro hypermobilitu asi ještě nebylo detailně probádáno, ale lze předpokládat, že bude vadit příliš cukru, mouky, kofeinu a naopak prospívat bude pestrá a čerstvá strava.

Jak zjistit, zda jste hypermobilní?

Asi to ti, kterých se to týká, budou tušit. Vždycky byli ohebnější než ostatní. Ve škole byli obdivovaní, že ve stoji položí dlaně na zem, že spojené ruce za zády zvednou hodně vysoko a podobně.

Někdy ale může být hypermobilita skryta za již vytvořenými svalovými spazmy a zkrácením některých svalů. A naopak takový člověk má potřebu se hodně protahovat, často chodí na jógu, zvlášť na dnes populární jógu ve velkém teple.

Po dvou dnech se ale už zase cítí stažený a potřebuje se uvolnit a protáhnout znovu. Tento způsob řešení ale není nejšťastnější, uzavírá vás totiž v bludném kruhu popsaném výše.

Jóga a hypermobilita

Nejčastějším impulzem k absolvování kurzu lektora jógy je právě extrémní flexibilita, hypermobilita kloubů.

Co to vlastně je, jak nás limituje a proč bývá vstupním předpokladem k předávání jogínských zkušeností a znalostí? Co vše se pod tímto pojmem skrývá a na co si dát pozor? Na následujících řádcích vám zkusím nastínit to, co vědci stále zkoumají a co je pro ně pořád velkou neznámou. Hypermobilita. Povím vám i své zkušenosti s touto „nemocí“, kterou jsem během studií jógové terapie a v různých výzkumech odhalila.

Co je hypermobilita a jak ji poznám?Hypermobilita kloubů znamená, že se kloub při pohybu dostává za hranici normálního rozsahu, což přináší časté bolesti svalů, kloubů, dislokaci nebo zranění pojivových a měkkých tkání. Proč? Vazy i šlachy jsou kvůli hypermobilitě nestabilní, neplní svou funkci a svaly pak pracují daleko za svou přirozenou hranicí.

Jak se dozvím, zda hypermobilitou trpím?Velmi často se dnes používá Beightonův a Horanův test, kde se podle dosaženého skóre určuje, o jak závažnou formu hypermobility se jedná. V testu je pět cviků s maximálním skóre devět bodů. Jeden bod získáte, pokud vám kloub dovolí popsaný rozsah pohybu.

První testovaný kloub je kloub malíčku – pátý kloub metakarpální. Jak ho otestovat? Sedněte si ke stolu, položte dlaň a předloktí na stůl, nechte pravý úhel v lokti. Zkuste zvednout pouze malíček od desky stolu, ostatní prsty nezvedejte. Pokud se malíček dostane pod úhel 90 stupňů či více, je tento kloub extrémně pohyblivý. Opakujte test na druhou stranu.

Druhý cvik je test kloubu loketního. Sedněte si ke stolu, položte celou paži na stůl, flexe ramenního kloubu je 90 stupňů, dlaň směřuje vzhůru.

Požádejte někoho, ať zkusí provést pasivní extenzi loketního kloubu. Jednou rukou chytí vaše nadloktí, které tlačí jemně vzhůru, a druhou předloktí, které tlačí dolů.

Pokud se loket dostane pod úhel 10 či více stupňů, jedná se o hypermobilitu. Opakujte i na druhou stranu.

Třetí testovaný kloub je koleno. Položte se na záda a propněte jednu dolní končetinu, druhou nechte pokrčenou. Stejným způsobem jako u loketního kloubu požádejte někoho, ať položí jednu dlaň na stehno a tlačí ho dolů, zatímco lýtko bude tlačit vzhůru. Pokud se koleno dostane pod úhel 10 či více stupňů, jedná se o hypermobilitu. Opakujte i na druhou stranu.

Čtvrtým testem je přitažení palce směrem k předloktí. Stoupněte si, srovnejte paži do horizontální roviny, otočte loket do strany. Druhou rukou chytněte palec a zkuste přitáhnout směrem k předloktí. Pokud jste schopni toto provést, je kloub palce hypermobilní. Proveďte na druhou stranu.

Posledním testem je hluboký předklon. Pokud v předklonu položíte dlaně na zem před chodidla a nemusíte pokrčit kolena, i zde získáváte bod v testu.

Tento jednoduchý test pomáhá diagnostikovat hypermobilitu a její intenzitu. Pokud dosáhnete čtyř a více bodů, jste hypermobilní. Bohužel se o tomto problému zdaleka všechno neví, ale hovoří se o dědičné chybě v tvorbě kolagenu.

Co vše s sebou hypermobilita nese?Možná vás to překvapí, ale s hypermobilitou mohou být spojeny například bolesti hlavy, ploché nohy, bolesti zad, nízký krevní tlak, problémy s imunitou, trávením, ale také křečové žíly, reflux či syndrom dráždivého tračníku. Dále chronická únava, poruchy spánku a podobně. Ano, hypermobilita má přímý vliv na nervovou soustavu a autonomní nervový systém, který reguluje procesy v těle.

Neurologové poukazují rovněž na to, že hypermobilní tělo v rámci kompenzačních mechanismů uvolňuje větší množství adrenalinu. Lékař Alan Pocinki z nemocnice ve Washingtonu D. C.

ve své studii prokazuje, že v průběhu času právě toto způsobuje vyčerpání nadledvin a problémy se spánkem, únavu, úzkost, deprese. Další, o čem neurologové v souvislosti s hypermobilitou hovoří, jsou autoimunitní onemocnění.

Příkladem je Hašimotova nemoc, která postihuje štítnou žlázu.

Hypermobilita a jógová praxe. Jak spolu souvisejí? Jak jsem se již zmínila, mnoho lidí právě s tímto zdravotním omezením se začne józe věnovat. Zdá se jim, že hypermobilita je výhodou, protože se s lehkostí a bez námahy velmi rychle dostanou do těžkých pozic. A zde nastává hned několik závažných problémů.

Nevhodnou a nesprávnou praxí dochází k postupnému zhoršování a poškozování zdraví. Avšak neznamená to, že pokud jste odhalili skutečnost, že jste hypermobilní, nemůžete jógu cvičit. Můžete, ale je třeba se naučit stabilizovat klouby, posilovat svaly, osvojit si detailně správnou techniku i těch nejjednodušších pozic. Jak do nich správně vstupovat a jak z nich odcházet.

Pokud se toto naučíte, ochráníte zdraví své i svých studentů.

Netušila jsem, že hypermobilitou trpím. Ano, nikdy jsem neměla problém dát si dolní končetinu za krk, klidně i obě. Nepřipadalo mi to divné, protože to dokázala i moje maminka… vlastně to dokáže pořád, a to jí je přes šedesát.

V okamžiku, kdy jsem se při studiích dostala k testům a výzkumům lidí s hypermobilitou, začlo mi docházet, jak na tom jsem. To, že jde o genetickou záležitost, vše jen potvrdilo. Udělala jsem si test.

Prošla jsem si své zdravotní problémy jako ploché nohy a nízký krevní tlak a vše se mi začalo objasňovat.

Jaký to mělo vliv na mé další studium? Začala jsem se velmi podrobně zabývat technikou pozic, dokonale jsem analyzovala svaly, které pohyb vykonávají, sledovala jsem, jakou potřebují sílu a kontrolu, aby hlídaly zdravý pohyb kloubů. Sama jsem začala hypermobilitu zkoumat ve skupině lektorů jógy.

Co jsem odhalila? Bohužel je procento lektorů s tímto problémem obrovské, což je patrné i na sociálních sítích.

Dalším zjištěním bylo, že většina z nich nechápe bezpečný návod k praxi jednotlivých pozic, a není tudíž schopna ho předat studentům.

Proč? Jednoduše řečeno jim chybí „pojistka“, takže do pozic vstupují jakoukoliv cestou, i tou špatnou. Bohužel si této skutečnosti nejsou vědomi a svůj pohybový stereotyp předávají dál svým studentům.

Pokud jste neflexibilní, vaše zdraví ohroženo není, protože se špatným návodem se do pozic pravděpodobně vůbec nedostanete.

Pokud však hypermobilitou trpíte, můžete si způsobit zdravotní komplikace a zranění, která vás poznamenají na zbytek života.

Co s tím? Pokud jste lektor, rozvíjejte pozorně svou vlastní praxi! Naučte se dokonale pochopit jemné detaily a techniku všech pozic. Zařaďte posilovací cvičení, například funkční trénink, a věnujte pozornost i silovým ásanám, nejen flexibilitě.

Možná vám je dvacet pět nebo třicet a zatím hypermobilitu vnímáte jako dar, díky němuž jste úspěšní na sociálních sítích a sklízíte obdiv okolí. Ve čtyřiceti letech nebo později se mohou projevit bolesti zad, kolen, kyčelních kloubů a ranní vstávání začne být utrpením.

Během výzkumu jsem se ptala lektorů jógy s hypermobilitou různého věku, zda je trápí bolesti. Možná vás překvapí, že téměř všichni odpověděli kladně.

Pokud jste studentem jógy s hypermobilitou, najděte lektora, který vám předá detailní návod, jak v pozicích správně zapojovat svaly celého těla. I pro vás je vhodné k praxi jógy přidat i trénink síly nebo si vybrat takové jógové lekce, kde se naučíte silové pozice a nebudete se soustředit jen na zdokonalování flexibility.

Pokud se svaly posílí, nedovolí vám překročit hranici přirozené pohyblivosti a vy si nebudete ubližovat.

A co platí pro všechny s hypermobilitou?Naučte se, že do pozic vás nevede tělo. Buďte bdělí. V ásanách nechoďte do maximálních poloh. Nezapomeňte, že vaše tělo nemá správné informace. Rozsah pohybu musíte vědomě hlídat.

Jógasútry praví, že pozice jsou snadné. Ano, to platí pro neflexibilní. Co platí pro vás? Koncentrace, která povede ke stabilitě.

Nezapomeňte, že cílem jógové praxe není dokonalost a zvládnutí extrémních pozic. Jóga není artistické vystoupení. Má hlubší poslaní. Nohy za krkem nutně neznamenají lepší poznaní sebe sama. Pozice jsou pouze malou částí velké skládanky, která nás vede k poznání našeho opravdového já.

Přeji vám bezpečnou cestou vnitřní transformace skrze proces nazývaný jóga.