Eb virus – vše o zdraví

Eb virus - Vše o zdraví pexels.com

datum: 10. 11. 2018 13:46 autor: -jav-

Abychom se v dnešní zrychlené době nezhroutili vyčerpáním, potřebuje naše tělo i mozek dostatek paliva. Výživu potřebuje také štítná žláza. Obzvlášt když je vysílená po týdnech, měsících nebo letech boje proti EBV – viru Epstein-Barrové. Právě tento vir, u lidí nejběžnější, stojí za řadou vážných nemocí, mezi které se například řadí infekční mononukleóza či chronický únavový syndrom.

Ten, kdo má s EBV své zkušenosti, ví, že během nebo po boji s ním je potřeba regenerovat jak imunitní systém, játra, nadledviny, mozek, ale i lymfatickou soustavu a štítnou žlázu.

K zahlazení stop a škod, které EBV napáchal, poslouží podle amerického léčitele Anthonyho Williama speciální nutriční terapie.

Její podstatou je zvýšená konzumace specifických potravin, bylinek a doplňků stravy, jež mají antivirové a antibakteriální účinky, obnovují tkáň, posilují imunitní systém, stabilizují hladinu hormonů, zlepšují náladu a především odvádějí z těla maximum škodlivin.

A víte, které potraviny vám změní život?

  • Aloe vera Gel z listu čerstvé aloe je skvělé antivirotikum, které odstraňuje z krve a těla toxiny. Podporuje činnost nadledvin a odstraňuje ze štítné žlázy radiaci.
  • Avokádo Nachází se v něm snadno vstřebatelná forma mědi, která pomáhá vyrovnávat produkci hormonů štítné žlázy. Přírodní glukóza zklidňuje citlivé nervy podrážděné virovými neurotoxiny.
  • Banán Je bohatým zdrojem vápníku. Pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi. (Nevěřte módnímu tvrzení, že obsahují příliš mnoho cukru. Ovocný cukr je důležitý pro činnost mozku a je navázán na důležité aminokyseliny a minerály.)
  • Bazalka pomáhá omezovat vznik cyst a nádorů a obsahuje protirakovinné složky, které zabraňují vzniku rakoviny štítné žlázy.
  • Bobulovité ovoce Je velice prospěšné štítné žláze hlavně pro svůj vysoký obsah antioxidantů.
  • Brambory Často jsou označovány jako „bílá“ potravina, která postrádá výživné látky, přitom jsou jednou z potravin s nejsilnějšími účinky proti EBV. Jsou bohatým zdrojem lysinu a obsahují také tyrosin, který je potřebný k produkci hormonů štítné žlázy.
  • Cibule a jarní cibulka Obsahují síru, která dokáže ničit EBV.
  • Citrony a limetky Posilují střevní výstelku, čistí játra a doplňují vápník, který chrání před osteoporózou. Rovněž vyrovnávají hladinu sodíku v krvi.
  • Česnek Má antivirové a antibakteriální účinky. Zabíjí částice EBV a streptokoky, čímž snižuje výskyt infekcí močových cest.
  • Datle Obsahují draslík, hořčík a glukózu, které podporují činnost endokrinní soustavy. Zlepšují střevní peristaltiku – aby se správně vylučovaly různé odpadní látky.
  • Fenykl Má vysoký obsah vitaminu C a dalších silných antivirových sloučenin, jež ničí EBV. Zlepšuje produkci hormonů štítné žlázy.
  • Fíky Zbavují játra pesticidů, starých léků a ostatních odpadních látek, takže EBV přichází o „oblíbené“ zdroje potravy.
  • Granátová jablka Pomáhají detoxikovat a čistit krev, lymfatický systém a příštitná tělíska. Prospívají nadledvinám.
  • Hrušky Zlepšují činnost „líných“ jater, takže může dojít k váhovému úbytku. Pomáhají při inzulinové rezistenci, vyrovnávají hladinu cukru v krvi a podporují nadledviny.
  • Chřest Čistí játra a slezinu, posiluje slinivku a podporuje činnost štítné žlázy. Obsahuje také alkaloid, který působí jako slabý aspirin a zmírňuje bolest.
  • Jablka Na štítnou žlázu působí protizánětlivě.
  • Javorový sirup Obsahuje desítky stopových prvků, které posilují mozek a nervovou soustavu.
  • Kadeřávek Je bohatý na specifické alkaloidy, které ochraňují před viry, jako napřiklad EBV. Obsahuje fytochemikálie, které dokážou proniknout do štítné žlázy a zničit EBV, který se tam začíná množit během raného stadia.
  • Klíčky a výhonky Jsou bohaté na zinek a selen, které posilují imunitní systém.
  • Kokosový ořech Ochraňuje centrální nervovou soustavu. Můžete ho užívat i ve formě kokosového oleje, másla, mléka nebo v sušené podobě.
  • Konopná semínka Dodávají štítné žláze mikroživiny a důležité aminokyseliny. Posiluji kardiovaskulární systém.
  • Koštálová zelenina Vysoký obsah síry působí ve štítné žláze jako dezinfekční prostředek.
  • Kurkuma Pomáhá obnovovat a regenerovat tkáň štítné žlázy, snižuje virovou zátěž v těle. 
  • Lesní borůvky Zastavují atrofii mozku a štítné žlázy. Pomáhají odstraňovat toxické těžké kovy z mozku a jater.
  • Mango Je bohatým zdrojem karotenu, jenž regeneruje slezinu a játra, vyživuje mozek a odstraňuje z lymfatické soustavy odpadní hmotu EBV.
  • Okurky Posilují nadledviny a ledviny. Hydratační účinky okurky dokážou zpomalit a dokonce prý zastavit začátek mononukleózy.
  • Ořechy Zejména vlašské, para, mandle a kešu obsahují stopové prvky, například zinek, selen a mangan, které podporují činnost štítné žlázy.
  • Papája Regeneruje centrální nervovou soustavu a zastavuje atrofii štítné žlázy.
  • Petržel Odstraňuje měd a hliník, které slouží jako zdroj potravy pro EBV.
  • Pomeranče a mandarinky Jsou bohatým zdrojem vápníku, obsahují vitamin C, který pomáhá regenerovat poškozená játra.
  • Rajčata Obsahují specifický vitamin C, který je vhodný pro lymfatickou soustavu a játra, posiluje imunitní systém.
  • Řapíkatý celer Zvyšuje hladinu kyseliny chlorovodíkové v žaludku a pomáhá játrům produkovat žluč, která štěpí potravu. Obsahuje minerální soli.
  • Špenát Regeneruje pokožku a pomáhá při kožních onemocněních, například ekzému a lupénce.
  • Zázvor Pomáhá navodit vyrovnanost a homeostázu ve štítné žláze, Podpořit ji, je-li její činnost snížená, a zklidnit, je-li její činnost zvýšená.

Chcete-li se dozvědět více o léčivých účincích těchto potravin, podrobnější informace najdete v knize Mystický léčitel: Štítná žláza a její léčba od autora Anthonyho Williama. Vydalo nakladatelství Metafora.

Eb virus - Vše o zdraví

Infekční mononukleóza je horečnaté onemocnění spojené s angínou, zduřením krčních uzlin a s postižením jater. Může být vyvoláno několika infekčními částicemi, v devadesáti procentech se jedná o virus Epsteina-Barrové.

Co jste možná netušili…

Virus Epsteina-Barrové (EBV) byl objeven roku 1964 a o čtyři roky později byl identifikován jako původce infekční mononukleózy. Patří mezi herpetické viry. Jemu příbuzné viry způsobují například opar, pásový opar nebo plané neštovice.

EBV je spolu s příbuznými viry jedním z nejrozšířenějších lidských virů. Typickou vlastností herpetických virů je trvalá přítomnost v lidském organismu i po prodělání prvotní infekce.

Viry přežívají v těle v klidovém stádiu a v případě oslabení organismu se mohou kdykoliv znovu aktivovat.

Klasická infekční mononukleóza se vyskytuje ročně asi v počtu čtyřiceti nemocných na sto tisíc zdravých lidí. Infekci EBV prodělá během života prakticky každý, ale jen u omezeného počtu pacientů se projeví formou infekční mononukleózy. U někoho proběhne jako běžná viróza, u někoho se projeví například jen přechodnou únavou.

Pokud není na nemoc podezření a neudělají se testy, velmi často unikne první kontakt s virem pozornosti. Mnohdy se pak náhodně později v životě zjistí v krvi přítomné protilátky. Proč u různých pacientů probíhá onemocnění různě, zůstává prozatím nevyřešeno.

Podílí se na tom jak vrozené předpoklady, tak aktuální stav obranyschopnosti organismu.

Jak vzniká…

Po prvotní infekci zůstává virus přítomen celoživotně v těle napadeného člověka a je vylučován slinami i v klidovém období. Zdrojem nákazy je proto jak člověk nemocný, tak zdravý.

Nemoc se přenáší přímým kontaktem, bývá proto někdy také označována jako „nemoc z líbání“.

Infekční mononukleóza se projeví většinou po čtrnácti dnech od kontaktu s virem, tato doba může být výjimečně i několikaměsíční.

EBV napadá v těle lymfocyty typu B, což jsou bílé krvinky zodpovědné za tvorbu protilátek. Změna signálních molekul na jejich povrchu způsobí aktivaci lymfocytů typu T. Tento proces je příčinou zvětšení uzlin, jater a sleziny. V krevním obraze pod mikroskopem pak nacházíme atypicky tvarované bílé krvinky, což se promítá i do názvu onemocnění.

Jak se projevuje…

Klinické projevy infekční mononukleózy jsou proměnlivé. Mezi typické příznaky patří:

  • Horečka
    • Ta může být trvalá, někdy prudce kolísá a teplota může být vysoká. Následně mohou ještě řadu týdnů přetrvávat mírně zvýšené teploty.
  • Postižení hrdla
    • Nález v hrdle může být mírný v podobě lehkého prosáknutí a zarudnutí, může se jednat naopak o těžkou angínu s bělavými povlaky na mandlích. Mandle mohou být výrazně zvětšené a mohou dokonce způsobit dušení.
  • Zvětšení uzlin
    • Uzliny jsou zduřelé a proto hmatné. Nejčastěji jsou postiženy uzliny podčelistní, krční, podpažní nebo tříselné. Pokud zduří výrazněji i nitrobřišní uzliny, může onemocnění napodobit i příznaky zánětu slepého střeva.
  • Zvětšení jater a sleziny
    • Je častým příznakem, projeví se tak až tři čtvrtiny případů infekční mononukleózy. Játra jsou uložena pod pravým žeberním obloukem, v této oblasti pacienti udávají mnohdy citlivost až bolestivost. Postižení jater se projeví také zvýšením krevních jaterních testů a vzácněji dokonce žloutenkou.
  • Vyrážky
    • Jsou velmi různorodé od drobných milimetrových flíčků až po větší skvrnky, vyrážka nemusí být přítomna vůbec.
  • Únava
    • Je typická. Vyskytuje se téměř vždy. V případě infekce EBV může být dokonce jediným příznakem probíhajícího virového onemocnění.
  • Holzelovo znamení
    • Jedná se o drobně tečkovitou vyrážku na měkkém patře v dutině ústní. Objevuje se u méně než jedné třetiny nemocných v prvním týdnu probíhající mononukleózy.
  • Bassův příznak
    • Objevuje se rovněž v první fázi nemoci asi u jedné pětiny pacientů. Jde o oboustranné prosáknutí kolem očí.

Jak se potvrdí…

Nález v hrdle bývá mnohdy u počínající mononukleózy velmi podobný bakteriální angíně. K rozlišení slouží celá řada laboratorních metod. Základem je krevní obraz, kde se v určité fázi nemoci nachází změny typické pro infekční mononukleózu.

Bílé krvinky jsou atypicky tvarované a někdy mohou připomínat i nález u zhoubného bujení krevních buněk při leukémii. Celkové množství bílých krvinek je zvýšené. Z dalších parametrů bývají zvýšené jaterní testy.

Zajímavé:  Hiv - vše o zdraví

Toto všechno jsou testy nespecifické, které pouze podporují diagnózu při určitých klinických projevech.

K potvrzení infekce EBV slouží sérologická identifikace protilátek proti EBV v krvi. Proti EBV se tvoří řada různých typů protilátek. Podle jejich aktuální hladiny lze rozlišit, v jaké fázi onemocnění se pacient zrovna nachází. Lze takto zjistit infekci prodělanou před řadou let.

Jak bylo uvedeno výše, virus Epsteina-Barrové je příčinou infekční mononukleózy v devadesáti procentech. Zbylých deset procent připadá na cytomegalovirus, virové hepatitidy, virus zarděnek, adenoviry, HIV anebo toxoplazmózu.

Jak se léčí…

Jako u většiny virových onemocnění, speciální protivirová léčba se nepoužívá. Terapie se proto omezuje na léčbu příznaků choroby, nikoliv na odstranění její příčiny.

Lehce probíhající mononukleózu lze zvládnout doma v klidu v posteli. Stavy s těžkou angínou s výrazným otokem hrdla je nutné léčit v nemocnici.

V tomto případě je namístě podávání kortikoidů, což jsou protizánětlivé léky, které zároveň účinně tlumí otoky.

Nasedne-li na oslabený terén ještě bakteriální infekce, je nutné podávat antibiotika. U infekční mononukleózy se však nesmí podávat aminopenicilinová antibiotika, která u této choroby způsobují výsev nepříjemné vyrážky. Pokud jsou zvýšené jaterní testy, podávají se léky podporující jejich hojení a z jídelníčku se vylučují těžká tučná jídla a přepalované tuky.

Co dál…

U infekční mononukleózy je podstatné nemoc skutečně doléčit v klidu potřebnou dobu a poskytnout tak organismu dostatek času na vyléčení. V opačném případě se onemocnění může táhnout týdny ve spojení s únavou a mírně zvýšenými teplotami.

Pokud byla postižena játra, je třeba s odstupem času zopakovat krevní odběry a ověřit tak úpravu jaterních testů.

Po vyléčení již další sledování nebývá nutné, je třeba pouze počítat s tím, že EB virus v těle přetrvává a při oslabení se může znovu aktivovat.

Jak se tomu všemu vyhnout…

Prevence ve formě očkování není k dispozici. S EBV se během života setká prakticky každý.

Virus se přenáší blízkým kontaktem, zejména slinami, takže nejvyšší pravděpodobnost přenosu je například při pití ze stejné lahve s nemocným nebo nosičem viru nebo při líbání.

Rozhodně je tedy dobré vyvarovat se takového kontaktu s člověkem, který zrovna prodělává infekční mononukleózu. Nosičem však může být kterýkoliv zdravý člověk. Pravděpodobně jste to i vy.

Angína, nebo mononukleóza? Jak je od sebe poznat?

Infekční mononukleóza je záludná. Někdy se totiž ve svých příznacích „převlékne“ za angínu, ale antibiotika pak nezabírají. Jak o tom svědčí i případ šestileté holčičky. 

Andulce je šest let. Před půl rokem přišla ze školky velmi unavená a doma ihned usnula, což u ní není obvyklé. Andulka je živá a živelná holčička, a tak zkušená maminka tří dětí správně předpokládala, že se z únavy vyklube nějaká nemoc. A měla pravdu!

Andulka měla po probuzení vysokou horečku, takřka 40 ˚C! Byla malátná, stěžovala si na bolesti v krku. Noc se nesla ve znamení zábalů, sirupů na snížení horečky, přerývavého dechu a zpoceného pyžámka. Druhý den nemohla Andulka takřka polykat, měla horečku a bolelo ji celé tělo. Vše se zdálo jasné, a to i lékařce – dívenka dostala antibiotika na „angínu jak z učebnice“.

Jenže ani po čtyřech dnech léky nezabraly a vysílená Andulka musela opět k lékaři. Krevní testy nakonec prokázaly, že nejde o bakteriální angínu, ale o mononukleózu. Andulka nemusela být naštěstí hospitalizována, vše zvládla s laskavou péčí maminky a šikovné babičky, bývalé zdravotní sestry, doma. Pravda také je, že dnes už se s touhle nemocí chodí do špitálu jen naprosto výjimečně. 

Proč antibiotika nefungují?

Dívence antibiotika nezabrala, protože infekční mononukleóza patří mezi virová onemocnění. „Infekční mononukleóza je horečnaté onemocnění spojené s angínou, zduřením krčních uzlin a s postižením jater. Může být vyvoláno několika infekčními částicemi, v devadesáti procentech se jedná o virus Epsteina-Barrové,“ uvádí na svých stránkách například pediatrička Miroslava Habáňová.

Takzvaný EB virus (EBV) patří – podobně jako opar na rtu, pásový opar či neštovice – mezi nejčastější herpetické viry. Mononukleózu lze vzhledem k projevům onemocnění v některých případech vcelku lehce zaměnit za angínu.

Pacienti, nejčastěji dospívající a dospělí do 25 let, trpí silnou únavou (ta může být někdy dokonce jediným příznakem nemoci) a mají zvětšené lymfatické uzliny. Časté jsou úporné bolesti v krku (někdy je ale krk jen lehce podrážděný). Teplota může být dlouhodobě nepatrně zvýšená nebo se v akutních případech objevují vysoké horečky a vyrážka.

Méně zjevným příznakem je zvětšení jater a sleziny. „Zvětšení jater a sleziny je častým příznakem, projeví se tak až tři čtvrtiny případů infekční mononukleózy.

Játra jsou uložena pod pravým žeberním obloukem, v této oblasti pacienti udávají mnohdy citlivost až bolestivost. Postižení jater se projeví také ve výsledcích krevních jaterních testů,“ tvrdí Habáňová.

Na druhou stranu – část nemocných s játry nemá nic a nemoc se prokazuje výskytem viru v krvi. 

Další informace o mononukleóze najdete ZDE

Jaké jsou příčiny roztroušené sklerózy

Dosud není známo, co roztroušenou sklerózu způsobuje. Obecně je přijímána teorie o autoimunitním zánětu centrálního nervového systému.

Ten je spuštěn různými faktory vnějšího prostředí u geneticky disponovaného jedince.

Mezi hlavní spouštěče RS patří:

Imunitní systém

Roztroušená skleróza je považována za autoimunitní onemocnění, kde hraje klíčovou roli autoimunitní zánět. Buňky imunitního systému rozpoznávají molekuly na vlastních tkáních jako cizí a zahajují proti nim útok.

Jednou z důležitých funkcí imunitního systému je rozpoznávání cizorodých látek a obrana proti nim při rozlišování mezi „vlastním“ a „nevlastním“. Další funkcí je udržování rovnováhy organismu. To se děje eliminací buněk, které imunitní systém rozpoznává jako cizí (opotřebované, odumřelé nebo nádorové buňky).

Jestliže se na povrchu viru nebo bakterie vyskytuje struktura (antigen) velmi podobná struktuře vlastního těla, může se stát, že se imunitní reakce ‚přesmykne‘ a imunitní buňky začnou pomocí zánětlivé reakce likvidovat tuto strukturu vlastního těla. Tato ztráta schopnosti imunitního systému rozlišovat mezi „vlastním“ a „nevlastním“, resp. nereagovat na „vlastní antigeny“, je pak podstatou vzniku autoimunitních onemocnění.

Abnormální imunitní odpověď je zde namířena proti strukturám centrálnímu nervovému systému. Na rozdíl od jiných autoimunitních onemocnění u RS však dosud není znám přesný cíl aktivovaných buněk imunitního systému. Zdá se, že cílem útoku je řada struktur, tzv. antigenů. Bez ohledu na vstupní antigen však dochází postupně k náboru dalších a tím k šíření a zesílení imunitní reakce a zánětu.

Genetika

U roztroušené sklerózy nejde o výhradně geneticky podmíněnou chorobu. Jedná se o takzvané onemocnění polygenní. To znamená, že neexistuje pouze jeden gen, který by byl zodpovědný za vznik onemocnění. Bylo objeveno několik genů přispívajících ke vnímavosti vůči RS, nejdůležitějšími jsou geny lokalizované na 6.

chromozómu a kódující HLA systém (schopnost imunitního systému prezentovat antigen). Pravděpodobně kombinace určitých genů činí daného člověka vnímavějším ke vzniku RS, ale ne u každého s tímto genetickým základem RS vyvine. Geny jsou pouze částí složitého příběhu.

Souhrnně pak lze říci, že u pacientů s RS je geneticky položen základ pro narušené imunitní regulace.

Jaké je riziko přenosu RS na potomky?

Riziko onemocnění RS je ve zdravé populaci méně než 1%. Pravděpodobnost onemocnění je větší v rodinách, kde se RS u nejbližších příbuzných vyskytuje. To znamená, že bratr, sestra, rodič nebo potomek nemocného s RS má 3 – 4% pravděpodobnost, že onemocní. Tato čísla jsou považována stále za klinicky nevýznamné a RS není z genetického hlediska považována za rizikovou chorobu.

Faktory vnějšího prostředí – viry, nedostatek vitamínu D a kouření

Ačkoliv je genetická dispozice pro vznik RS nepochybná, tato sama o sobě ještě neznamená, že se u daného jedince musí nemoc projevit. Určitou roli hrají zevní faktory vnějšího prostředí (více viz kapitola Výskyt RS), virové záněty, nedostatek vitamínu D a kouření.

Viry

Již před několika desetiletími byla vyslovena domněnka, že RS je velmi pravděpodobně vzácným důsledkem běžného infektu. Na základě epidemiologických a sérologických údajů vykazuje z infekčních agens silnou spojitost s RS a s ostatními autoimunitními onemocněními virus Epstei-Barrové (EBV).

Jedná se o B-lymfotropní herpetický virus, jímž je promořeno 90 – 95% světové populace. Kromě jiného může způsobit infekční mononukleózu. Toto onemocnění v rodinné anamnéze a zvýšení titru protilátek proti antigenům EBV jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku RS. Stále není známa přesná role viru ve vzniku nemoci.

Jedním z možných vysvětlení je již výše zmiňovaný mechanismus molekulárních mimikrů. Virus nesoucí na svém povrchu struktury podobné myelinu je rozpoznávám specifickými lymfocyty a je tedy potenciálně schopen nastartovat autoimunitní proces.

Pokud se v dalších studiích potvrdí vliv EB viru na vznik onemocnění, mohlo by u určitých skupin pacientů přinést efekt očkování.

Kouření

Důležitým faktorem jak pro vznik choroby, tak i pro její rychlejší progresi, je kouření. V současnosti jsou zvažovány dva základní možné mechanismy, kterými může kouření cigaret negativně ovlivňovat průběh RS. První je skrze ovlivnění imunitního systému.

Zajímavé:  Endiaron - vše o zdraví

Výzkum z dřívějších let jasně prokázal souvislost mezi kouřením a jinými autoimunitními nemocemi včetně revmatoidní artritidy, systémového lupusu či Gravesovy-Basedovovy choroby štítné žlázy. Druhá teorie předpokládá přímý neurotoxický efekt nikotinu, kyanidu a dalších toxických látek obsažených v tabáku.

Zvířecí studie například prokázaly, že kyanid způsobuje přímo demyelinizaci.

Rozsáhlá studie provedená v roce 2009 jasně potvrzuje, že u kuřáků probíhá onemocnění již od počátku agresivněji, vstupní neurologický deficit bývá výraznější, progrese nemoci do chronického stadia pak zásadně rychlejší. Rovněž MR kuřáků vykazuje ve srovnání s nekuřáky větší akumulaci lézí a výraznější nárůst atrofie mozkové, tzn.

větší úbytek mozkové tkáně.Zdá se, že tento negativní efekt kouření může být částečně reverzibilní. Lidé, kteří byli těžkými kuřáky a při zjištění diagnózy s kouřením přestali, sice měli v úvodu větší neurologický deficit, ale stupeň progrese nemoci byl s časovým odstupem podobný jako u nekuřáků.

Zanechání kouření je tedy jedním z důležitých kroků v úspěšné léčbě RS.

Vitamín D

Jedním z faktorů, který má vliv na rozvoj roztroušené sklerózy, je nedostatek vitamínu D. Ten se za normálních okolností tvoří v kůži působením slunečního záření. Jeho ochranný vliv je dán zřejmě jeho komplexními imunomodulačními vlivy. Již dlouhodobě se dává do souvislosti nárůst prevalence RS v závislosti na zeměpisné šířce (resp.

se zvyšující se vzdáleností od rovníku). Právě nedostatek slunečního záření a tím i vitaminu D by mohl být vysvětlením. Již několik studií potvrdilo roli vitamínu D při vzniku RS – stále však není jasný přesný mechanismus a jasný vztah mezi RS a vitamínem D.

Výsledky studie publikované v roce 2009 ukázaly, že nedostatek vitamínu D v dětství a dokonce ještě před narozením může zvýšit riziko rozvoje RS v dospělosti.

U pacientů s relaps-remitentní RS byly opakovaně měřeny nižší hladiny vitamínu D v séru ve srovnání se zdravými kontrolami, především v době atak. Objevují se i hypotézy o tom, že nedostatek vitamínu D může vést k abnormální reakci organismu na některé neurotropní viry, konkrétně na zmiňovaný EB virus.

Ačkoliv zbývá mnoho nezodpovězených otázek, vitamín D je v současnosti považován za jeden z klíčových faktorů v rozvoji RS.

Hormony

Přibývá důkazů o tom, že hormony včetně pohlavních hormonů mohou ovlivňovat a zároveň být ovlivněny imunitním systémem. Například estrogeny a progesteron, dva hlavní ženské pohlavní hormony, mohou tlumit některé imunitní reakce.

Testosteron, především mužský pohlavní hormon, může rovněž působit útlum v určitých oblastech imunitního systému. V průběhu těhotenství jsou hladiny ženských pohlavních hormonů estrogenu a progesteronu vysoké. To by mohlo do jisté míry vysvětlovat obecně nižší aktivitu nemoci u těhotných žen.

Vyšší hladiny testosteronu u mužů pak mohou být částečným vysvětlením pro vyšší výskyt RS u žen než u mužů.

Výše uvedené složité interakce mezi geneticky různým pozadím (genotypem) a vlivy zevního prostředí jsou pak zřejmě příčinou toho, že je RS ve svém klinickém průběhu tak variabilní.

EBV

Epstein-Barrové virus (EBV) patří mezi herpetické viry (DNA viry). Je původcem infekční mononukleózy a vlasaté leukoplakie jazyka. Zároveň se podílí na malignitách a uvažuje se o jeho roli v patogenezi chronického únavového syndromu.

EBV[upravit | editovat zdroj]

čeleď: Herpesviridaepodčeleď: gammaskupina: gamma 1, Lymfokryptovirus

dsDNA virus. Také známý jako HHV4 (human herpesvirus 4), gamma Herpes virus 4. V roce 1964 izolován z buněk tkáňové linie Burkittova lymfomu. Má dvě fáze životního cyklu – latentní (v B-lymfocytech) a produktivní, „lytická“ (v epiteliálních buňkách).

Onemocnění vyvolaná EBV[upravit | editovat zdroj]

Infekční mononukleóza. Orální vlasatá leukoplakie jazyka vzniká u imunodeficientních, zejména HIV pozitivních. Chronický únavový syndrom.

Dále bývá spojován se vznikem Burkittova lymfomu, primárního lymfomu mozku, Hodkingova lymfomu a nazofaryngeálního karcinomu.

Infekční mononukleóza[upravit | editovat zdroj]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Infekční mononukleóza.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Přenos nemocnými i zdravými osobami s inaparentní infekcí buďto přímým kontaktem (sliny) nebo kapénkovou cestou. Nejčastěji onemocní mladí lidé (15−20 let), proto také označení ‚nemoc z líbání‘. Inkubační doba 2–7 týdnů. Onemocnění zanechává dlouhodobou imunitu (až 90 % evropské populace má pozitivní titr protilátek).

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Virus infikuje orální a faryngeální epiteliální buňky. Poté infikuje B-lymfocyty, které produkují heterofilní protilátky (využívány v diagnostice). Infikované B-lymfocyty jsou rozpoznány a ničeny cytotoxickými T-lymfocyty.

Pro infekční mononukleózu je charakteristická přítomnost aktivovaných T-lymfocytů (cytotoxických, helperových i NK-buněk) v krvi – tzv. atypické mononukleáry. Infekce je spojena s aktivací a hyperplazií lymforetikulárních tkání v celém organismu.

Po nákaze část virové populace zůstává doživotně v organismu a virus je schopný reaktivace.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Infekční mononukleóza má klasické příznaky:

  • Bolest v krku – zvětšené tonzily pokryté bělavými pablánami, bolest při polykání.
  • Horečka.
  • Lymfadenopatie – splenomegalie (u 75 % nemocných), hepatomegalie (u 50 % nemocných).
  • Holzelovo znamení – drobné petechie na patře.
  • Bassův příznak – otok víček.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Charakteristický klinický obraz.

Laboratorní nálezy:

  • V krevním obraze leukopenie přecházející v leukocytózu, převažují mononukleáry.
  • V jaterních testech elevace ALT, AST, LDH.
  • Heterofilní protilátky v séru – Paul-Bunnelova reakce (aglutinace koňských erytrocytů – AKE, hemolýza hovězích erytrocytů – OCH).
  • Specifické protilátky − anti-VCA (virový kapsidový antigen, v akutní fázi), anti-EA (časný antigen, přetrvávají 2−3 měsíce), anti-EBNA-1 (EB nukleární antigen, v pozdní fázi, IgG přetrvávají celoživotně).

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Symptomatická – antipyretika, obklady na krk. Krátkodobě kortikosteroidy (3–5 dní) při výrazné obstrukci dýchacích cest. Jaterní dieta a šetřící režim.

Antibiotika jako prevence bakteriální superinfekce. Kontraindikováno je podání aminopenicilinů kvůli vzniku silně vyjádřeného exantému. Nejde o alergii, ale pravděpodobně o reakci heterofilních protilátek (viz výše) s molekulou aminopenicilnu (amoxicilin, ampicilin).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

  • Burkittův lymfom
  • Hodgkinův lymfom

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LEHOVCOVÁ, Alena a Stanislava HONZOVÁ. Sérologie EBV z hlediska klinického imunologa. Lékařské listy. 1999, roč. 1999, vol. 42, s. 15, ISSN 0044-1996. 

Mononukleóza (EB viróza) – Mojezdraví.cz

Diagnóza se potvrdí krevními testy. S EB virem se během života setká většina lidí, někdo to nemusí vůbec zaznamenat, u některých lidí se nákaza projeví jen obyčejnou virózou nebo únavou, u některých infekční mononukleózou. Lékaři zatím nedokáží přesně říct, proč se onemocnění projevuje různě, určitou roli hrají zděděné dispozice a obranyschopnost organismu.

Nemoc se přenáší infekčními kapénkami (slinami) – je častější u dětí a mladistvých, proto se ujalo laické označení ‚nemoc z líbání‘. Přenos však může nastat také společným jídlem a pitím, nákazou přes slinami potřísněné hračky či ručníky.              

Příznaky mononukleózy

První infekce virem (tzv. primoinfekce) nemusí být vůbec zaznamenána. Říkáme, že probíhá symtomaticky.

Pokud se ale projeví, může být nejdříve diagnostikována jako běžná angína nebo chřipka, protože mívá podobné počáteční projevy. Jedná se o bolest v krku, zvětšení především krčních a podčelistních mízních uzlin.

K dalším projevům můžou patřit pocit ucpaného nosu nebo horečky. Časté jsou také únava a nechutenství, bolesti hlavy, svalů a kloubů.

Na počátku onemocnění mohou být patrné otoky víček (Bassův příznak), čtvrtina až polovina pacientů má na přechodu tvrdého a měkkého patra drobné skvrnky – petechie (Holzelovo znamení).

Rozvinutá nemoc se často projevuje horečkami 38–39 °C, obtížným polykáním a zduřelými mandlemi. Při infekční mononukleóze může být také bolestivý tlak v pravé podžeberní oblasti, což signalizuje zvětšující se játra, nebo zažloutlé bělmo očí.

Inkubační doba

2–6 týdnů.

Léčba

V případě mírnějšího průběhu nemoci (tedy pokud nejsou v ohrožení játra), nevyžaduje pacient hospitalizaci a vystačí si s domácí péčí a pravidelnými kontrolami. Léčí se příznaky nemoci, zejména zánět krku a horečka.

Vzhledem k horečce a oslabení imunitního systému je nejdůležitější tělo nevyčerpávat a odpočívat. Délka klidového režimu záleží na výsledcích pravidelných testů (krevní obraz a jaterní testy) a kontrol a na zdravotním stavu pacienta.

Dieta

Klidový režim by měl pacient dodržovat po dobu trvání akutních příznaků (bolesti, teplota, únava), mírnější režim (tedy vynechat náročnou fyzickou aktivitu) je vhodný po dobu, dokud se hodnoty jaterních testů nevrátí k normálu. Po tuto dobu se také doporučuje dieta – především žádný alkohol a ani přepálené tuky.

Léky

Na snižování horečky jsou nasazena antipyretika. Jinak infekční mononukleózu není potřeba léčit. Pokud se ovšem přidají komplikace – bakteriální superinfekce či zhoršení jaterních funkcí, je potřeba léčbu zahájit, a to buď antibiotiky, či hepatoprotektivy.

Bylinky

Po prodělané mononukleóze je na regeneraci jater vhodný ostropestřec mariánský. Lze ho pít jako čaj nebo jako výtažek z byliny. Podobný účinek mívá i smetanka lékařská.

Vyšetření

K potvrzení, že jde o nemoc – mononukleózu, a k její identifikaci od nemocí, jako jsou angína a chřipka, pomohou krevní testy. Vyšetření krve odhalí nemoc abnormálně zvýšeným počtem některých bílých krvinek, zvláště lymfocytů. Jsou také provedeny jaterní testy, případně test na přítomnost protilátek proti EB viru.

Zajímavé:  Barva moči - vše o zdraví

V těhotenství

Onemocnění nezpůsobuje riziko pro plod, může však zvýšit riziko předčasného porodu. Tělo je více vyčerpáváno a při dietě není velký přísun živin, který je v těhotenství potřebný.

Možné komplikace

Kromě dětí a dospívajících může nemoc vypuknout i u dospělého imunosuprimovaného jedince. U dospělých nad 40 let je již promořenost virem takřka stoprocentní, k nákaze pod klinickým obrazem infekční mononukleózy nedochází. Infekce EBV má vztah k tzv. lymfoproliferativním onemocněním neboli leukémiím.

Trvalé následky

Pokud jsou problémy s játry a je předepsána dieta, která není správně dodržována, můžou být játra trvale poškozena. Nemoc sama o sobě nezanechává následky žádné, ale v těle zůstává. Tělo má vytvořeno protilátky, které zajišťují doživotní imunitu. Je tedy vyloučeno opětovné nakažení.

závisí na průběhu infekce

Prevence

Nemoc se dá chytit pouze slinami a dostane se do těla ústy. U malých dětí mohou být nakažlivé například hračky, které děti vkládají do úst. Nemocí se lze nakazit i ze společné skleničky nebo polibkem na ústa.

Napadá orgány/části těla: Virus vniká do buněk sliznice nosohltanu, slinných žláz a lymfatické tkáně mandlí, kde jsou napadány B-lymfocyty, které jsou ‚přeprogramovány‘ a začnou napadat organismus.

Kdy jít k lékaři

Navštívit lékaře je vhodné při prvotních příznacích, že se jedná o mononukleózu, a i v případech, kdy si myslíte, že nemoc vypadá spíše jako angína nebo chřipka.

Infekční mononukleóza – přenos příznaky a léčba

  • Infekční mononukleóza je virové onemocnění v 90 % případů způsobeno virem EB (Epstein-Barrové), který patří do skupiny herpetických virů (podobně jako opar, neštovice nebo pásový opar).
  • Infekční mononukleóza v organismu člověka nadále zůstává i po prodělání infekce a při jakémkoliv výrazném oslabení organismu se znovu aktivuje.
  • K nákaze dochází přenosem slin, mezi rizikové faktory tedy patří líbání a sdílení nápojů nebo cigarety mezi více lidmi.
  • Infekční mononukleóza se projevuje zvětšením lymfatických uzlin v oblasti třísel, podpaží a krku a dále také velmi silnou únavou.
  • Mezi další příznaky patří bolest pod pravým žebrem, nateklé mandle, bolest v krku, zvětšení sleziny a jater nebo horečka.
  • Tímto onemocněním trpí především děti a mladiství, ohroženou skupinou jsou dále také lidé s oslabenou imunitou.
  • Léčba infekční mononukleózy trvá přibližně 6 měsíců a probíhá na několika stupních, pacient musí zůstat doma, nesmí sportovat a lékaři také doporučují dietu s omezením živočišných tuků.

Infekční mononukleóza je způsobená virem EB (Epstein-Barrové), přenáší se slinami, propuká ale pouze v 5 případech ze 100.

Projevuje se velkou únavou a zvětšením lymfatických uzlin. Průběh nemoci je povětšinou mírný, někdy ale může končit vážnějšími zdravotními komplikacemi. Z toho důvodu je důležité při podezření na onemocnění mononukleózou ihned navštívit lékaře.

Infekční mononukleóza, někdy též zvaná jako “nemoc z líbání” je virové onemocnění, způsobené z 90 % virem EB. Tento vir patří do skupiny herpetických virů, podobně jako opar, neštovice či pásový opar.

Těžko se rozeznává od jiných bakteriálních či virových onemocnění a stejně jako všechny herpetické viry po prodělání infekce zůstává nadále v organismu člověka. Přežívá v organismu a v případě stresu, nadměrné zátěži, snížení imunity, zkrátka při jakémkoliv výrazném oslabení organismu, se znovu aktivuje.

K nákaze mononukleózou dochází přenosem slin. Rizikovou aktivitou je tedy líbání, či sdílení pití nebo cigarety mezi více lidmi. Právě proto se mononukleóze říká nemoc z líbání.

Projevuje se zvětšením lymfatických uzlin v oblasti třísel, podpaží a krku a velmi silnou únavou. Dále mononukleózu často doprovází vysoká horečka (až 40 °C) a bolesti v krku.

Příznaky mononukleózy u dětí i dospělých jsou shodné s jinými infekčními onemocněními, především s angínou.

Onemocněním trpí povětšinou děti a mladiství, může se však vyskytnout i u lidí ve středním a starším věku. Ohroženi jsou především lidé s oslabenou imunitou. Rizikovou skupinou jsou pak lidé měnící často své sexuální partnery.

Diagnostika mononukleózy a inkubační doba

Inkubační doba od nakažení virem po první známky onemocnění je 4-6 týdnů. Při podezření na mononukleózu navštivte lékaře. Mononukleóza se diagnostikuje pomocí odběru krve, výtěru z krku a jaterních testů.

Jak poznat mononukleózu?

V případě tohoto onemocnění se v krvi objeví zvýšený počet bílých krvinek netypického tvaru tzv. mononukleárů, z čehož pochází název mononukleóza. Většinou jsou v krvi přítomny i protilátky, které jsou tvořeny imunitním systémem člověka.

Jak dlouho je člověk při mononukleóze infekční?

Nakažlivost pacienta s mononukleózou trvá většinou tak dlouho, dokud mu neklesnou teploty. Pokud je nemocný již bez teplot, znamená to, že jeho imunitní systém zlikvidoval všechny viry a infekci úspěšně zvládl.

V době rekonvalescence, která by v závislosti na tíži průběhu onemocnění měla trvat nejméně 2 týdny, pacient již infekční není, ale měl by se vyvarovat všech aktivit, které by ho mohly zbytečně příliš vyčerpávat.

Příznaky infekční mononukleózy

  • silná únava
  • bolest v krku
  • nateklé mandle
  • bolest pod pravým žebrem
  • drobná tečkovitá vyrážka na měkkém patře
  • zvětšení lymfatických uzlin na krku
  • zvětšení lymfatických uzlin v podpaží
  • zvětšení lymfatických uzlin v tříslech
  • zvětšení sleziny
  • zvětšení jater
  • horečka

Léčba

Léčba probíhá na několika stupních a trvá přibližně 6 měsíců. První měsíc nemocný bývá doma a na celé 3 měsíce je pacientovi zakázána jakákoli sportovní aktivita.

Lékař předepíše na základě diagnózy léky. Pro snížení horečky se podávají antipyretika, a pokud se prokáže přítomnosti i jiné infekce, lékař předepíše antibiotika. Na únavu, která je pro mononukleózu typická a může být opravdu silná, je možno užívat některé léky či doplňky stravy, které zvyšují energii. Jedná se například o doplněk stravy Walmark Spektrum Energie.

Správnou funkci jater vám zajistí užívání doplňků stravy jako například Bio bylinné tonikum Ostropetřec mariánský nebo Játra-žlučník Bylinné kapky.

Vyvarujte se kontaktním sportům, játra a slezina jsou křehké orgány, které se při mononukleóze většinou zduří a vysunou mimo své krytí za žebry. Tím se stávají více zranitelné.

V neposlední řadě je velmi důležité neukončovat léčbu předčasně.

Dieta při infekční mononukleóze

Při infekční mononukleóze (a především pak při zvýšených jaterních testech) lékaři často doporučují dietu s omezením živočišných tuků.

Tu je nutné dodržovat minimálně 6 měsíců do té doby, než dojde k regeneraci jaterních buněk a normalizaci jaterních testů.

U některých pacientů však může i po odeznění akutního onemocnění přetrvávat nesnášenlivost k určitým druhům potravin.

Pacienti mají v důsledku nemoci oslabenou imunitu a potřebují dostatek energie, aby se mohli účinně bránit a co nejrychleji se vyléčit. V průběhu diety je nutné soustředit se na pravidelnou stravu, která bude rozložená v průběhu celého dne. Jídelníček by měl obsahovat především potraviny, které jsou bohaté na živiny, minerály a vitaminy.

Dieta při mononukleóze by se měla skládat zejména z kvalitních bílkovin, složitých cukrů, zeleniny a ovoce. Dodržujte také pitný režim – alespoň 2 litry tekutin denně. Vhodné jsou například zeleninové a ovocné šťávy nebo speciální bylinné čaje na obnovu jaterních buněk. Alkohol a kávu však budete muset oželet.

A co dalšího by neměl v případě mononukleózy jídelníček obsahovat? Snažte se vyhýbat především smaženým a tučnějším pečeným jídlům. Dále je důležité, aby během mononukleózy dieta obsahovala co nejméně živočišných tuků.

Ty by měly být nahrazeny vhodnějšími tuky rostlinného původu.

Kromě toho byste měli vynechat také slupky a ovoce obsahující zrníčka, dále pak příliš horké a ostré jídlo (například s ostrou paprikou nebo chilli).

Co se týče přípravy pokrmů, doporučuje se vaření jídel na vodě nebo dušení v páře, také byste se měli vyvarovat přílišného solení. Pokud se přeci jen rozhodnete připravit si jídlo na pánvi, nepoužívejte olej a maso opečte pouze na sucho.

Trvalé následky mononukleózy

Mononukleóza sama o sobě nezanechává žádné trvalé následky, v pacientově těle ale zůstává. V průběhu nemoci si však tělo vytvořilo dostatek protilátek, které zajišťují doživotní imunitu, a opětovné propuknutí nemoci tedy nehrozí. Následky se mohou objevit pouze v případě, že pacient nedodržuje lékařem předepsanou dietu, jeho játra pak mohou být trvale poškozena.

Přechozená mononukleóza

Pokud se k léčbě mononukleózy přistupuje nezodpovědně, hrozí riziko následných zdravotních komplikací. Při nedodržování doporučeného režimu se pacient vystavuje nebezpečí opětovného propuknutí onemocnění.

Co se týče přechozené mononukleózy, může dojít například ke zvětšení sleziny, která je po odeznění zánětu dočasně křehčí. Proto lékaři doporučují v průběhu 3 měsíců po vyléčení vynechat kontaktní sporty. U přechozené mononukleózy mohou také nastat další komplikace:

Chronická mononukleóza

Pokud mononukleózu včas neodhalíte, může přejít i do chronické formy. Ta může vést až ke vzniku chronického únavového syndromu. Pokud je průběh onemocnění vážný, někdy je nutná i hospitalizace v nemocnici.

Mononukleóza a těhotenství

Toto onemocnění sice nepředstavuje riziko pro plod, může ale nebezpečně zvýšit riziko předčasného porodu. Matky často pociťují větší únavu, protože kvůli dietě nemají dostatečný přísun živin, které jsou v průběhu těhotenství potřebné. Symptomy mononukleózy mohou být také pociťovány výrazněji.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *