HIV pozitivní jsou stále mladší pacienti. – vše o zdraví

• Verze: 1
• Souhrn

      Antiretrovirová terapie představuje základ léčby a prevence infekce lidským virem imunodeficience (HIV). Fatální onemocnění mění na léčitelný chronický stav a účinně brání přenosu infekce na jiného jedince. Nové vědecké poznatky o biologických vlastnostech viru a jeho chování v lidském organismu, vývoj nových léčiv, výsledky klinických studií a zkušenosti z reálné praxe modifikují léčebné strategie a doporučené postupy. Aktualizovaná verze českého doporučeného postupu vychází z doporučení prestižních světových institucí a v souladu s respektovanými autoritami uvádí základní postupy a principy diagnostické a léčebné péče o dospělé osoby infikované HIV. V určitých bodech je konkrétnější, než doporučené postupy z let minulých. Přesněji jsou definovány některé specifické klinické a laboratorní stavy, jasněji jsou formulována kritéria pro indikaci některých antiretrovirotik a také úskalí, spojená s jednotlivými účinnými látkami a s celoživotní antiretrovirovou léčbou. Předkládaný dokument je výsledkem všeobecného konsensu infektologů zabývajících se léčbou pacientů s infekcí HIV v České republice. Klade si za cíl být základním orientačním zdrojem pro klinické lékaře indikující léčbu pacientů s infekcí HIV a být oporou pro jednání odborné společnosti se státními orgány a s plátci zdravotní péče.

1. Klíčová slova
2. infekce HIV – lidský virus imunodeficience (HIV) – antiretrovirová terapie (ART) – antiretrovirotika – plazmatická viremie – postexpoziční profylaxe (PEP)
3. Summary

      Antiretroviral therapy represents essential element in the approach to treatment and prevention of human immunodeficiency virus. It has changed fatal disease to a manageable chronical condition and is the most effective prevention of its interhuman transmission. Knowledge regarding biological characteristics of the virus, its behaviour in human host and our understanding of these phenomena have been extended by clinical experience, new clinical data and recent scientific progress. The development of new drugs becomes a modifier for existing therapeutical strategy and preference. Certain points are more specific than in the previous guidelines. Definitions of certain clinical and laboratory conditions have been specified more accurately. The indications of specific antiretroviral agents and the pitfalls of the said agents in lifelong antiretroviral treatment are also described more in detail. Presented document is a result of general consensus between infectious diseases specialists working with HIV patients in the Czech Republic. Its purpose is to be an elementary instrument for clinicians indicating treatment of HIV infection and a foundation for the expert society in further dealings with both state authorities and health care payers.

• Key words
• HIV infection – Human Immunodeficiency Virus (HIV) – antiretroviral therapy (ART) – antiretroviral drugs – viraemia – post exposure prophylaxis (PEP)
• Obsah

1. Úvod 2. Náplň vstupního a kontrolních vyšetření 3. Iniciální zhodnocení a doporučení 4. Antiretrovirové léky 5. Indikace AR léčby      5.1. Cíle AR léčby      5.2. Podmínky zahájení AR léčby      5.3. Akceptovatelná prodleva 6. Hodnocení antiretrovirové terapie      6.1. Hodnocení efektu léčby a adherence      6.2. Hodnocení nežádoucích účinků antiretrovirové terapie 7. Volba antiretrovirových léků      7.1. Základní princip antiretrovirové terapie      7.3. Změna antiretrovirového režimu při virologické supresi      7.4. Změna antiretrovirového režimu při virologickém selhání      7.5. Nedoporučené léčebné režimy a kombinace antiretrovirotik 8. Antiretrovirová terapie za specifických okolností      8.1. Těhotenství      8.2. Virové hepatitidy      8.3. Onemocnění ledvin      8.4. Dyslipidemie      8.5. Jiné komorbidity a koinfekce      8.6. Chirurgický pacient s infekcí HIV 9. Hygienicko-epidemiologické zásady péče o pacienty s HIV infekcí 10. Postexpoziční profylaxe infekce HIV      10.1. Profesionální expozice a akcidentální neprofesionální poranění s kontaminací HIV      10.2. Koitální expozice Zkratky Literatura

1. Seznam tabulek

  1: Laboratorní testy, pomocná a konziliární vyšetření   2a: Přehled nukleosidových a nukleotidových inhibitorů reverzní transkriptázy   2b: Přehled nenukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy   2c: Přehled inhibitorů proteinázy   2d: Přehled inhibitorů integrázy   2e: Přehled inhibitorů vstupu – inhibitor fúze, antagonista CCR5 a inhibitor připevnění   3: Fixní kombinace více léčiv v jedné tabletě   4: Klinické situace ovlivňující výběr AR režimu   5: Úprava dávkování antiretrovirotik u nedostatečnosti ledvin   6: Použití hypolipidemik u pacientů léčených antiretrovirotiky   7: Přehled interakcí na úrovni jaterních cytochromových enzymů   8: Doporučený harmonogram laboratorních kontrol při indikaci PEP 1. Úvod       Antiretrovirová terapie (antiretroviral therapy, ART) je základem léčby a prevence infekce lidským virem imunodeficience (Human Immunodeficiency Virus, HIV). ART vedená v intencích moderní farmakoterapie změnila fatální onemocnění na léčitelný chronický stav a je účinnou metodou prevence přenosu infekce na jiného jedince [1,2,3,4]. Rychlým tempem přibývající vědecké poznatky o biologických vlastnostech HIV a jeho chování v lidském organismu, vývoj nových léčiv, výsledky klinických studií a zkušenosti z reálné praxe ovlivňují a mění stávající léčebné strategie a preference. Tyto skutečnosti nás vedly k aktualizaci českých doporučených postupů z roku 2016 a jsou výsledkem všeobecného konsensu odborníků zabývajících se léčbou pacientů s infekcí HIV v České republice.      Autoři vycházejí z doporučených postupů prestižních světových institucí, které zdůrazňují, že složení antiretrovirového (antiretroviral, AR) režimu pro konkrétního pacienta musí být přísně individuální a respektovat charakteristiky daného jedince, komorbidity, předchozí léčbu a její toleranci, možné nežádoucí účinky a interakce s jinou souběžně užívanou léčbou a možná úskalí celoživotní ART [1,5]. Předkládaná doporučení nemohou postihnout vyčerpávajícím způsobem všechny eventuální klinické situace. V souladu s doporučením světových autorit uvádí základní postupy a principy, vycházející ze závěrů medicíny založené na důkazech, ale také klinického pozorování a praxe.      O pacienty s HIV infekcí pečují v České republice vysoce specializovaná HIV centra ustavená rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR při vybraných infekčních klinikách a odděleních. Poskytují ambulantní i lůžkovou péči, spolupracují s konziliáři dalších oborů a s praktickými lékaři pro dospělé, u nichž jsou HIV pozitivní osoby registrovány. Potřebnou zdravotní péči je povinen osobě s HIV infekcí poskytnout každý zdravotnický pracovník a každý poskytovatel zdravotních služeb v plném rozsahu a bez jakékoliv diskriminace. Také poskytovatelé sociální péče nesmějí u osob s HIV infekcí jakkoliv omezit dostupnost a rozsah služeb; o HIV pozitivitě smějí být informováni pouze se souhlasem pacienta.      Zaměstnavatel, popř. vedení školy, nejsou o HIV-pozitivitě příslušné osoby informováni. Lékař, který vypisuje u nemocné osoby s HIV infekcí potvrzení o pracovní neschopnost či jiný tiskopis, který je používán mimo zdravotnictví a kde se uvádí diagnóza, používá k jejímu označení číselného znaku nebo slovní diagnózy, která odpovídá některému z příznaků onemocnění [6]. 2. Náplň vstupního a kontrolních vyšetření       Odpovídá komplexnímu internímu vyšetření. Jeho nedílnou součástí je kompletní anamnéza se zvláštním důrazem na

• pravděpodobný způsob přenosu, poslední negativní test na přítomnost protilátek anti-HIV, známky možné primoinfekce
• rizikové sexuální chování, užívání drog
• prodělané pohlavně přenosné nemoci a virové hepatitidy
• psychické problémy (úzkost, depresi, suicidální myšlenky)
• prodělaná očkování

      Objektivní vyšetření obsahuje celkový fyzikální nález včetně antropometrických parametrů (výška, váha, body mass index) a změření krevního tlaku, tepové frekvence a teploty [7].       Základní rozsah a frekvenci laboratorních a pomocných vyšetření stejně jako navrhovanou frekvenci vyšetření přizvanými specialisty uvádí tabulka 1. Další laboratorní a klinická vyšetření a jejich frekvence jsou indikována na základě klinického stavu pacienta (markery nutrice, screening metabolických onemocnění včetně kostní denzitometrie, onkologický screening, nefrologické, kardiologické, neurologické, psychiatrické vyšetření atd.). Tabulka 1: Laboratorní testy, pomocná a konziliární vyšetření

Marie Staňková o léčbě HIV | NKC

Jaká byla cesta k vaší profesi?

Po maturitě jsem se nemohla dostat na medicínu, takže nejdřív jsem dva roky učila na základní škole v Záběhlicích, pak, abych se dostala na medicínu, jsem se přes nemocnici pod Petřínem dostala do Léčebny pro děti s respiračními chorobami ve Cvikově. Řekli mi, že potřebují, aby se tam někdo naučil spirometrii.[1] Byla to krásná léčebna a moc se mi tam líbilo, bylo tam hodně mladých lidí.

Pan primář považoval za věc prestiže dobře mě na přijímačky připravit. Studovala jsem FDL-UK v Praze. V posledním ročníku jsem se vdala a měla prvního syna. Do práce jsem nastoupila na Bulovku, kde byl kolem roku 1968 úbytek lidí, kteří z politických důvodů odcházeli do zahraničí. Měla jsem štěstí, protože jinak byl velký problém s umístěnkami a já potřebovala zůstat kvůli rodině v Praze.

Byla to optimistická práce, taková hezká medicína.

Na pediatrii ale tehdy neměli místo, a tak jsem šla na infekční kliniku. Nejdřív jsem jako sekundářka prošla všemi odděleními a pak skončila na oddělení s hnisavými záněty mozku. To byla krásná práce. Lidi tam přicházeli ve velmi těžkém stavu, a pokud se dařilo, odcházeli po svých a v dobré kondici.

Kliniku tehdy vedl pan profesor Karel Kouba, což byl nesmírně vzdělaný člověk s velkými kontakty v zahraničí. Neustále mě úkoloval, abych se věnovala novým diagnózám a učil mě i ostatní systematické vědecké práci. A tak jsem se dostala například k legionelle.

Ve spolupráci s Výzkumným ústavem respiračních chorob se nám podařilo identifikovat prvního pacienta s těžkou legionelózou.

Všude možně jsme pak sháněli kontakty na zdravotnická zařízení, aby nám dávali séra od pacientů s těžce probíhajícími záněty plic, která jsme vyšetřovali, a tak nacházeli další pacienty s touto infekcí. Tak se nám podařilo identifikovat soubor pacientů s Legionářskou nemocí.

  Tenkrát ještě nebyla možnost najít si všechno na internetu, takže jsme museli shánět literaturu i ze zahraničí, bylo to hodně práce, ale měla jsem z toho dobrý pocit. Povedlo se, a byli jsme první, kdo u nás legionářskou nemoc popsali.

Jak se legionella projevuje v těle a jak se šíří?

Mimo problémů s dýcháním jsou i další orgánová postižení např. postižení jater, velmi často onemocnění srdeční, dokonce i encefalitida, ale tu jsme u nás neprokázali. Těch případů je celá řada. Legionella se většinou získá respirační cestou, vdechnutím. Jsou zaznamenané i četné epidemie.

Například v Amsterdamu se lidi nakazili na výstavě tulipánů. Měli tam velikánskou fontánu a lidi, jak jí obdivovali, tak se nadýchali aerosolu obohaceného o legionelly a epidemie byla na světě.

Legionella se ráda a dobře uchytává ve vodovodních systémech, je hrozbou na jednotkách intenzivní péče, našla se i v hotelech ve vodovodních systémech, kde se lidé mohou infikovat i ve sprše. U nás ji našli právě v hotelech nebo u sklářů, kteří při broušení ochlazují sklo vodou, přitom vdechovali aerosol a nakazili se.

Je to velmi nebezpečné pro osoby, které mají nějaká jiná závažná onemocnění, jako jsou onkologicky nemocní, nebo mají nějakou sepsi či jsou nějakým způsobem imunologicky oslabeni.

Možnosti nákazy legionellou jsou úžasné, ony jsou strašně odolné.

Legionellu má člověk spojenou zejména s exotickými destinacemi…

Ano, jsou určité rizikové skupiny, jako jsou kuřáci, oslabení lidé, ale i třeba cestovatelé.  Legionelly mají rády potrubí. V Michiganu zkoušeli vypustit do potrubí améby, aby je požraly.

Jenomže ony byly tak nenasytné, že to s tím nasáváním legionell přehnaly, až z toho praskly a ty legionelly zase se roznesly dál. Dnes se dělají pravidelně dezinfekce potrubí.

Ale čas od času se epidemie vyvolána legionellami objeví, ale mohou být i jednotlivá onemocnění.

• Legionella ale rozhodně není jediné onemocnění, kterému jste se věnovala…
• Pracovala jsem také na uzlinových syndromech, zánětech mozkových blan, toxoplazmóze i infekční mononukleóze.
• Hodně času jste ale věnovala nemocným s HIV…

V roce 1981 se poprvé objevila v lékařských zprávách z Centra pro kontrolu infekčních nemocí ve Spojených státech první zpráva o takovém zvláštním onemocnění, které se projevovalo silným imunodeficitem. Za dva roky vědci identifikovali virus lidského imunodeficitu ze skupiny retrovirů.

A tím začala další etapa výzkumu, který se zaměřil na replikační cyklus tohoto viru, a hledala se místa, kde léky budou nejlépe působit, abychom zastavili šíření infekce organismu. Postiženi byli většinou mladí muži, jak se později zjistilo, homosexuálové. Rychle se ale přišlo na další způsoby nákazy než jen homosexuální pohlavní styk.

Tehdy tu panovalo přesvědčení, že je to nemoc spojená se západním zhýralým světem. V roce 1985 mě profesor Kouba pověřil, abych se na toto nové onemocnění zaměřila.

O HIV jsem nic nevěděla a nechtěla jsem to dělat.

Jak to probíhalo?

Já jsem se tomu strašně bránila, říkala jsem, že mám malé děti a manžela, co pracovně hodně cestuje. Pan profesor řekl, že to chápe, a druhý den jsem dostala jmenování, že budu vedoucí nově vzniklého týmu: on nesnesl moc odpor. V tom týmu byly imunoložka, epidemioložka, hematoložka, kožařka.

Byly to samé zkušené dámy a mně bylo trošku nepříjemné zadávat jim úkoly, ale byla to úžasná spolupráce, všechny jsme se do toho pustily s nadšením. V roce 1985 přijel do Prahy pan profesor Kunz z Vídně, který již prováděl  na svém pracovišti serologickou diagnostiku této infekce.

Nabídl nám, že když vytipujeme někoho z pacientů, vyšetří jeho sérum a sérum jeho partnera. My tehdy měli takovou dvojici. Vystupovali jako sourozenci a oba dva měli takový ne úplně výrazný imunodeficit; uzliny a ten mladší měl občas průjmy.

Vyšetřovali je i na hematologii kůli změnám krevního obrazu, ale hematologické onemocnění se neprokázalo. Ta séra byla obě pozitivní pro HIV infekci.

A to byli Vaši „pacienti nula“.

Ano, ale nebylo to oficiální. O rok později už byla možnost poslat vzorky do Londýna a do Moskvy, kde měli výbornou laboratoř a kde nález potvrdili. V Praze vznikla pak specializovaná laboratoř SZÚ, která se zaměřila na serologickou diagnostiku HIV infekce.

Hodně dalších infikovaných lidí jsme získali právě z dermatovenerologie, tito lidé měli v anamnéze obvykle více přenosných pohlavních chorob.

Pak, bohužel, jsme objevili tu hrozně smutnou skupinu lidí, kteří dostali krev a krevní deriváty od HIV infikovaných dárců.

Bylo to děsivé, byly tam i děti. Ty začátky byly hrozné.

Kolegové na epidemiologii pozvali příjemce krví na odběry krve, údajně na hepatitidy a pak mi ty pozitivní pacienty posílali do ambulance, abych jim řekla, o co jde. To bylo hrozné. Všichni se o to začali zajímat, psali o tom v novinách, dokonce jsem dostala od jednoho otce nakaženého dítěte facku. Dospělí to snášeli těžce, ale u rodičů infikovaných dětí, to bylo strašné.

Poslední skupina byli ti, co se nakazili od matky. Pamatuji si na jednu matku, která dostala po jednom porodu krev, a při druhém těhotenství s dvojčaty se zjistilo, že krev byla infikovaná.

Děti se naštěstí nenakazily, to už bylo v roce, kdy se objevil Azidothymidin, lék na snížení hladiny viru v krvi matky.

Teď už je léků celá řada, které se mohou podávat v těhotenství, proto je tak strašně důležité, že se test na HIV dal do časného těhotenského screeningu.

Okamžitě se všichni, kdo dávali krev, začali testovat. Bohužel jich bylo hodně. Často se mi v čekárně sešel nakažený dárce s příjemcem. To jsem jim samozřejmě neříkala, někteří z dárců přitom byli čestní dárci.

Samozřejmě, nikdo z nich to neudělal schválně. Bylo to hrozné.

Na začátku transfúzologové řešili, jestli mají být v dotaznících informace o homosexuálních stycích,  komunita se bránila, transfuzologové pak pro jistotu vyřazovali všechny.

Někdy to šlo, pro někoho to ale bylo fatální.

Kolika lidí se týkala nákaza transfuzí?

Třiatřicet jich bylo, z toho bylo sedmnáct hemofiliků. Někteří z těch, kterým dali krev, zemřeli na nějaké jiné příčiny, takže se tím snížil počet nakažených. Hodně jsem bojovala za to, aby byli odškodněni.

Povedlo se to až po roce 1989 díky panu biskupu Lobkowiczovi, který mě spolu s kolegy lékaři na ministerstvu podpořil. Chtěli jsme pak peníze i pro ty nechtěně nakažené partnery a partnerky, což se nám později taky podařilo.

Žádné peníze ale život nenahradí.

Pamatuji si kluka, který byl na Bulovce jako malý opakovaně operovaný s neprůchodností střev a aby se to dobře hojilo, dali mu plazmu, bohužel, od infikovaného dárce. Dodneška je ale dobrý, dokonce se stal otcem dvou zdravých dětí. Tenkrát jsme nevěděli, že bude hromada léků.

Když se dnes podíváte na HIV pozitivního člověka, vypadá daleko líp než my všichni dohromady. Dřív brali hrsti léků, ale teď, jak se postupně nacházela místa v replikačním cyklu viru, kde zasáhnout, už jsou léky účinnější a mají podstatně méně nežádoucích vedlejších účinků.

Už jste zmínila téma předsudků kolem HIV, můžete k tomu říct víc? Jak vy jste to vnímala?

Dlouho přetrvávaly problémy. Infikovaní lidé nebyli povinní o tom někomu vykládat. Samozřejmě jsme vypracovali poučení pro pacienty, co smí, nesmí, jak se má chovat, a že musí informovat o své infekci svého sexuálního partnera a to museli podepsat.

Jenomže jim se samozřejmě nelíbilo, že by to měli hlásit, když jdou k jinému lékaři než k nám, nebo to sdělit rodinným příslušníkům. Takže jsme se taky dostali do situace, kdy člověk umíral, rodina ho chodila navštěvovat a nevěděli, co mu je.

Nelepšilo se to a my jsme jim nesměli říct, proč jsme bezmocní. Když člověku imunita úplně selže, nastoupí oportunní infekce a či nádory.

Rodina přes své známé sháněla pomoc u známých na jiných zdravotnických pracovištích a my jim nemohli dovolit, aby byl přeložen ani jim říct, proč to nedovolíme. Byly s tím často velké nepříjemnosti.

Předsudky byly někdy i na straně zdravotnického personálu. Z Brna nám jednou poslali těžkého hemofilika, tátu od tří dětí, který dokonce krvácel: laborantka mu odmítla nakřížit krev, že je HIV pozitivní. Taky jí pak dali výpověď, samozřejmě.

Byl to jeden z těch nakažených přes transfúzi. Jeho rodina byla z malého města u Brna a okolí se nějak dovědělo, že je nemocný. Normálně pracoval, zdravotně byl na tom dobře. O zaměstnání přišel, s jeho dětmi si jiné děti nechtěli hrát, i když byly zdravé.

Nakonec se celá rodina musela přestěhovat. Bylo to někdy strašné stigma.

Tohle, kdyby se sepsalo, byl by z toho bestseller, ale to samozřejmě nejde.

Byly i nějaké pozitivní příběhy?

To víte, že ano. S mnoha pacienty jsme se vídali roky. Nosili nám často i dárky, dostala jsem ukradený kožich nebo psa, například. Všechno jsem samozřejmě odmítla. Ráda vzpomínám třeba na jednoho fajn kluka, Zdeněčka, na Honzíka, který byl nakažený při transfuzi, nebo na jednu prostitutku z Perlovky. Těch všelijakých osudů byla celá řada.

Dodnes se ke mně ti kluci na ulici nebo v tramvaji hlásí. Nejsem vždy úplně ráda, oni jsou někdy až příliš spontánní a člověk by si měl držet trochu odstup, aby ho to nesemlelo. Tuhle mi jeden začal v obchodě sdělovat svoje výsledky. Těšilo mě samozřejmě, když jsem své pacienty viděla v dobrém stavu.

Chodili k nám například manželé, kterým se podařilo umělé oplodnění a dítě se narodilo zdravé, tak nám ho nosili ukazovat.

Jak probíhaly práce na vzniku specializovaného týmu na Bulovce a vznik center AIDS?

Vybrali jsme lékaře z různých oborů. Nejdřív jsme je museli proškolit, jak s pacienty zacházet, co udělat, když se něco stane např. píchnutí jehlou. Trvalo to dlouho, než se ten tým vytvořil, ale pak to skvěle fungovalo. Na každém klinickém oddělení byl někdo.

Pokud se někomu něco stalo, už to nechtěl dělat, šel to dělat někdo jiný. Měli jsme taky příplatek tři sta korun za práci v rizikovém prostředí. U nás na Bulovce se operovalo všechno, slepé střevo, žlučník, cokoli bylo třeba. HIV infikované matky u nás rodily.

Máme tam tým sálových sester, speciální sady nástrojů, oblečení, povinnost mít dvoje rukavice. Chirurgové z toho nebyli nijak nadšení: dlouhé operace v těchto úborech, menší cit v rukou. Naštěstí se nikdy nic podstatného nestalo, nikdo z personálu se u nás nenakazil.

Sem tam se někdo píchnul, ale to už byla k dispozici postexpoziční profylaxe, poraněný musel užívat antiretrovirové léky a byl pod kontrolou.

Časem už jsme s naším AIDS centrem na Bulovce kapacitně nestačili, a protože jsem byla předsedkyní Společnosti infekčního lékařství a hovořila se zástupci jednotlivých klinik a dalších zařízení, rozhodli jsme se založit regionální AIDS centra. Posílali k nám lidi na zaškolení i ze Slovenska.

Vzniklo u nás postupně šest dalších regionálních AIDS center. Pravidelně jsme se scházeli a konzultovali jednotlivé pacienty, diskutovali o novinkách. Pokud měli nějaký složitější případ, posílali ho ze začátku k nám. Ale pak už ani to nebylo třeba. Ten systém péče teď funguje hodně dobře.

Je to nemoc, která má obrovské fyzické, psychické sociální i ekonomické dopady.

Kolik nemocných je v ČR dnes?

Současně je podchyceno něco kolem 3,3 tisíce osob, které jsou HIV pozitivní.

To onemocnění je mladé, léků je sice již celá řada, ale léčba má některá podstatná omezení, takže zatím nevíme, jestli se nakažení dožijí stejného věku jako běžná populace.

Vyhlídky dnešních nemocných jsou významně lepší než dříve. Ale nemělo by se zapomínat na prevenci, té není nikdy dost a v současnosti se na ní hodně zapomíná.

Mimo práce v ambulanci, jste se věnovala zlepšování péče a šíření informací ve zdravotnické komunitě, bojovala jste za odškodnění pro nakažené a podílela se na vytváření nové koncepce infekčního lékařství. To je hodně různorodá práce…

Ano, taky jsem učila, samozřejmě. Bylo toho opravdu hodně. Infekční lékařství už dnes na štěstí není pojímáno jako záležitost izolace, ale je to komplexní věc. Je třeba se zaměřit na nové infekce a reagovat na jejich výskyt.

Spolupracovali jsme například i s vojáky, zajistili jsme u nich nácviky pracovníků JIPek, aby si mohli vyzkoušet situaci, kdy přiletí s nemocným helikoptéra a je třeba chodit ve skafandrech a s kyslíkem na zádech, jak se v tom má intubovat a všecko.

Byli velmi vstřícní a myslím, že lidem v profesi to hodně pomohlo.

Řekněte prosím víc o výzkumech, které jste prováděli…

Hodně jsme spolupracovali s Vídní, s Miami, byli jsme v kontaktu s Mnichovem, Amsterdamem a účastnili se celosvětových studií. To byla úžasná věc, na to jsem byla nesmírně hrdá.

V roce 1998 k nám do referenční laboratoře a na infekční kliniku přijela kontrola z WHO, která nás schválila jako pracoviště, které se může do těchto studií zapojit, a to znamenalo, že jsme téměř všechny ty nové antiretrovirové léky zkoušeli i u nás. Byla to strašná práce, ale obrovská výhoda.

Jakmile se něco objevilo, a zpočátku to byla hotová exploze nových látek, už se to po schválení Státním ústavem pro kontrolu léčiv šlo zkoušet. Řada léků pro vedlejší účinky samozřejmě neprošla. Jeden lék například měl skvělé účinky, ale pacienti byli žlutí jak kanárci. Bylo toho hodně. Ale stálo to za to!

Já jsem byla hrozně spokojená, mně se medicína strašně líbila.

Proč jste vlastně šla na medicínu?

Můj dědeček byl za první světové války vedoucí lékař toho operačního týmu. Vždycky když jsem se dívala na seriál M. A.S. H,[2] tak jsem si říkala: „Takhle dědeček nějak pracoval.“ Když se vrátil, tak prý i v noci objížděl na saních lidi, měl i svoji lékárnu, kde vyráběl všelijaký ty masti, já mu jako malá pomáhala a hrozně se mi to líbilo. Měla jsem to samozřejmě hodně idealizované.

Splnila se vaše očekávání?

Bylo to úžasné, měla jsem taky štěstí na spolupracovníky, to bylo hodně důležité. Bez spolupracovníků se neobejdete. Byl to krásnej život!

Děkuji moc za rozhovor, obrovské díky za vaši práci a hodně zdraví a spokojenosti!

Rozhovor vedla a editovala Hana Tenglerová, foto: Michal Ureš, korektury: Alen Ortenová.

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Spirometrie.

[2] https://www.csfd.cz/film/68850-m-a-s-h/prehled/.

HIV/AIDS | MedLike

„AIDS už není strašák,“ varuje muž, kterému virus protřídil přátele Článek Audio plzen.rozhlas.cz/aids-… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2016-07-08

Max Blanck je HIV pozitivní. Jak sám přiznává, usnul na vavřínech poté, co první test na přítomnost viru skončil s negativním výsledkem. Po roce a půl už bylo všechno jinak a nemoc ho následně připravila o práci u policie i řadu přátel. Zatím, co se s bývalým zaměstnavatelem soudí, věnuje se mimo jiné osvětě.

7 věcí, které jste si možná mysleli o HIV/AIDS, ale je to jinak Článek www.lekari-bez-hranic…. Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2017-12-01

7 věcí, které jste si možná mysleli o HIV/AIDS, ale je to jinak.

AIDS není smrtelnou chorobou, myslí si každý šestý do 26 let Článek Video ct24.ceskatelevize.cz/… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2014-11-29

AIDS není v očích Čechů takovou hrozbou jako v devadesátých letech. Zhruba každý šestý ve věku do 26 let ho totiž nepovažuje za smrtelnou chorobu a domnívá se, že je HIV infekce plně léčitelná.

Velká část lidí partnery střídá, podceňuje bezpečný sex a zároveň nechodí na testy.

Prokázal to výzkum agentury Ipsos, který postoje tuzemských obyvatel k HIV a pohlavním chorobám zkoumal na reprezentativním vzorku populace, jednom z největších za poslední roky.

Alkohol pomáhá viru HIV Článek www.irozhlas.cz/nepouz… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2010-05-14

Alkohol snižuje obranyschopnost organismu tím, že podněcuje programovanou smrt čili apoptózu buněk imunitního systému, poškozuje buněčné organely mitochondrie a potlačuje imunitní reakce.

Až na dřeň. HIV/AIDS Audio prehravac.rozhlas.cz/a… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2013-01-06

Host: přední odbornice na problematiku HIV/AIDS Marie Staňková

Bugchasing: Ruská ruleta s virem HIV Článek Audio wave.rozhlas.cz/bugcha… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2016-01-04

Pojem bugchasing je v České republice zatím neznámý, dokonce ani čeští odborníci na AIDS se s tímto pojmem dosud nesetkali. Bugchaseři jsou lidé, kteří se chtějí záměrně nakazit virem HIV.

Pokud se vám to zdá neuvěřitelné, jste na omylu, takoví lidé skutečně existují.

O bugchasingu se v poslední době hodně mluví v sousedním Německu, kde se k této praktice přiznalo ve veřejnoprávní televizi ZDF několik lidí.

Češi jezdí za testy na HIV do Německa. Hlavně drogově závislí a lidé ze sexbyznysu Článek Audio radiozurnal.rozhlas.cz… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2017-04-27

Někteří Češi se nechávají testovat na HIV v sousedních zemích. Jen na Ústecku jsou jich desítky, hlavně ti, co se živí prostitucí. Vyplývá to z materiálů K centra v Mostě. Pokud jsou výsledky testu pozitivní, v českém systému o tom chybí informace.

Česká společnost AIDS pomoc Stránka www.aids-pomoc.cz/ Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2021

Web zaměřený na prevenci HIV/AIDS a na pomoc HIV pozitivních.

Čeští vědci objevili 60 milionů let starou fosilii HIV Článek Audio plus.rozhlas.cz/cesti-… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2016-10-13

Tým českých badatelů zjistil, že virus HIV je starší, než se předpokládalo. I když byl objeven až v roce 1983, původ virů podobných HIV sahá daleko do minulosti. Původní odhady byly 12 milionů let, o těch nových hovoří v Magazínu Leonardo Daniel Elleder z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky.

Člověku nakaženému virem HIV se nemusíte bát podat ruku nebo ho obejmout Audio plzen.rozhlas.cz/clove… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2019-12-03

Může se virus HIV přenést krevní transfuzí nebo kašlem?

Co vás zajímá. HIV pozitivita a choroba AIDS Audio prehravac.rozhlas.cz/a… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2013-10-01

Vývoj onemocnění, přenos, prevence a testování na HIV, rizikové chování a rizikové skupiny, aktuální výskyt HIV v ČR, pravděpodobnost nákazy při transfuzi krve. Hostem je MUDr. Petr Pazdiora z Krajské hygienické stanice v Plzni.

edu.ceskatelevize.cz/v… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2020

Pořad popisuje, jak na lidské tělo působí vir HIV, který vede ke vzniku nemoci AIDS.

ČT edu. Jak přežít s HIV Video edu.ceskatelevize.cz/v… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2020-10-23

V České republice se stále objevují případy nákazy HIV. Tato nemoc je sice pořád nevyléčitelná, vhodnou medikací je však možné její propuknutí oddálit. Život s touto chorobou není snadný. Česká společnost AIDS pomoc se zaměřuje na prevenci i pomoc lidem, kteří se s nemocí potýkají.

Data o HIV pozitivních v Česku nemusí být kompletní. Řada lidí jde na anonymní testy v Německu Článek Audio sever.rozhlas.cz/data-… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2017-04-27

Na počátku roku 2017 evidovala Národní referenční laboratoř 286 zachycených případů infekce HIV na území České republiky. Drtivá většina nakažených jsou homosexuálové. Data ale nemusí být kompletní.

Někteří lidé se totiž nechávají testovat na HIV v sousedním Německu. Nejčastěji v Bavorsku a Sasku. Pokud je výsledek jejich testu pozitivní, česká strana se to nedozví.

To může být podle odborníků zabývajících se prevencí AIDS rizikové pro jejich okolí.

Databáze klinických studií povolených v ČR k diagnóze HIV Klinická studie www.sukl.cz/modules/ev… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2021

Státní ústav pro kontrolu léčiv zpřístupňuje jedinečnou databázi klinických studií povolených v České republice. Klinické studie (klinická hodnocení) slouží k prokázání bezpečnosti, účinnosti nebo jakosti nových léků.

www.ceskatelevize.cz/p… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2010-12-29

Zatímco na konci minulého století počet lidí nakažených virem HIV dosahoval jen několika málo jedinců, v posledních letech se toto číslo dramaticky zvýšilo. Za letošní rok se čeká přírůstek zhruba dvou set lidí.

Dorostla totiž nová generace, která se choroby AIDS přestala bát. Pokroky ve vývoji antivirových přípravků mnoho mladých lidí ukolébává – domnívají se, že se nemusí nákazy virem HIV obávat, neboť je léčitelná.

Dobře léčený pacient s HIV může žít až 42 let Článek Audio www.irozhlas.cz/clovek… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2011-11-21

Už 34 milionům lidí ve světě koluje v krvi virus HIV, který způsobuje AIDS. Je to víc než kdy dřív.

Podle zveřejněné výroční zprávy Programu OSN pro boj proti viru HIV a nemoci AIDS to ale souvisí především s tím, že díky lepší dostupnosti léků umírá v poslední době na nemoc méně nakažených.

Každým rokem přibývají nové kvalitnější léky, které mají méně nežádoucích účinků a horší přístupnost ke vzniku rezistence.

Dobré ráno. Beseda: HIV a AIDS. Část 1 Video www.ceskatelevize.cz/i… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2019-11-28

MUDr. Alena Zjevíková o HIV a AIDS. Diagnóza a léčba. Mýty a fámy. Možnosti nakažení.

Dobré ráno. Beseda: HIV a AIDS. Část 2 Video www.ceskatelevize.cz/i… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2019-11-28

MUDr. Alena Zjevíková o HIV a AIDS. Počty nakažených v ČR.

Dobré ráno. Beseda: HIV a AIDS. Část 3 Video www.ceskatelevize.cz/i… Aktualizace záznamu 27.04.2021

Datum vydání / aktualizace: 2019-11-28

MUDr. Alena Zjevíková o HIV a AIDS. Počty nakažených v ČR – srovnání se světem.

Dříve+nyní : dodržování léčby HIV : informace pro pacienty Kniha

V sousedním hradeckém kraji je 64 HIV pozitivních lidí. Stále jich přibývá

V letošním roce byl zatím zaregistrován jediný nový případ – muž na Trutnovsku, nemoc AIDS dosud propukla u 17 nakažených. Statistika se vede od října roku 1985.

Infikovaných lidí přibývá, otázkou však je, nakolik registrovaná čísla odpovídají realitě a nakolik lidé z rizikových skupin využívají možnosti testování na vir HIV. „Je to vždy o vnitřním uvědomění těchto lidí,“ řekla Deníku vedoucí Centra klinických laboratoří jičínské nemocnice Alena Prokopcová. V jičínských laboratořích se lidé mohou nechat testovat na HIV, včetně anonymních odběrů.

Spoléhat na vnitřní uvědomění je však ošidné, o čemž svědčí i případy lidí obviněných z šíření nakažlivé nemoci. Před Krajským soudem v Hradci Králové letos stály už dvě ženy infikované HIV, které obžaloba viní, že mohly nakazit své partnery. Čtyřiadvacetiletá dívka ohrozila pět mužů, u sedmadvacetileté, která si vydělávala prostitucí, to byly téměř čtyři desítky.

Podle státní zástupkyně Lenky Faltusové mladá žena už pět let věděla, že je HIV pozitivní, ale svým partnerům o tom neřekla a navíc nabízela na internetu placené sexuální služby.

„Já jsem nejednala tak úplně lehkomyslně,“ hájila se dívka, ale připustila, že sex často provozovala bez ochrany. Muži měli štěstí – žádný z nich se od dívek nenakazil.

Mladší z žen soud udělil pětileté vězení. Obžalovaná se ze stejného činu zodpovídala už ve svých osmnácti letech.

Lidé se HIV nebojí

• Zřejmě největší nárůst infikovaných v kraji zaznamenaly statistiky v roce 2015, kdy jich přibylo deset.
• „Při přepočtu na jednoho obyvatele za posledních 12 měsíců je Královéhradecký kraj třetím nejhorším za Prahou a Libereckým krajem,“ uvedla tehdy organizace Rozkoš bez rizika.
• Podle průzkumů se čtyři pětiny Čechů nákazy HIV nebojí, odborníci však varují, že by lidé neměli podceňovat ochranu ani testování.

Anonymní testy

Řadu zájemců o testování však odrazuje jeho cena, která činí 400 korun. Pokud však pacienta pošle na vyšetření lékař, hradí test zdravotní pojišťovna.

Existuje i možnost anonymního testování, kdy se místo jména uvádí přidělený kód. „Pacient se domluví se sestřičkou, která mu vygeneruje náhradní rodné číslo, a s tím si pak přijde pro výsledky,“ vysvětlila Alena Prokopcová. Podle ní však v jičínských laboratořích tuto službu lidé příliš nevyužívají. „Bývá to nejvýše do deseti pacientů ročně,“ řekla.

Lidé však mají možnost nechat se otestovat anonymně a bezplatně – nabízí ji na svých akcích organizace Rozkoš bez rizika.

Polovina infikovaných připadá na PrahuV ČR bylo od roku 1985 infikováno virem HIV už 2974 lidíZ nich 1452, tedy nejvíce, bylo zaregistrováno v Praze.

Největší podíl HIV pozitivních tvoří homosexuální muži – je jich 1962. AIDS se dosud projevilo u 596 z nakažených, na nemoc zatím v ČR zemřelo 276 lidí.

Virus HIV je přenášen krví, pohlavním stykem nebo z matky na dítě v těhotenství či při porodu. Virus napadá lymfocyty, které jsou nezbytné pro imunitu. Jejich množství po nakažení zhruba do šesti týdnů prudce klesne. Pak se propad zastaví a situace se zlepší. Postupně však znovu ubývají, což může trvat i osm let. Pak obvykle nemoc AIDS propuká. Bez léčby nemocní do několika let umírají.