Impetigo – Vše o zdraví

Impetigo (chrásty, povrchová pyodermie) má původ v latinském slově impetere (zaútočit). Název nevznikl jen tak sám od sebe. Onemocnění, i když nepatří mezi vyloženě závažné, je vysoce nakažlivé a rychle se šíří.

Jedná se o bakteriální kožní infekci, napadající zejména povrchovou vrstvu kůže, kterou způsobují dva typy bakterií – Staphylococcus aureus (izolovaný v 70 %

Impetigo - Vše o zdraví

případů) nebo Streptococcus pyogenes (2 % případů). V důsledku infekce vzniká zánět, který se může projevit kdekoliv na kůži. Nejčastěji na obličeji (v oblasti nosu a úst), krku, dále pak na rukou a nohou.

Z počátku se objevuje začervenání, následně mokvání, popř. puchýřky, které snadno praskají. Vytéká tekutina, kterou se infekce šíří.

Z prasklých puchýřků vznikají žlutavé (medové) krusty, které zanechávají červenou skvrnu, ta se už většinou vyhojí bez jizev. Výjimečně dochází k trvalému znehodnocení kůže a změně její pigmentace (zesvětlení, nebo ztmavnutí).

I přes to je vhodné chránit postižená místa proti slunci přípravky s vysokým UV faktorem.

Dle příznaků rozeznáváme impetigo nebulózní a bulózní.

Nebulózní impetigo

Tvoří více než polovinu případů a vyskytuje se především v teplých letních měsících. Nejčastější příčinou je bakterie Staphylococcus aureus. Streptococcus pyogenes se na onemocnění podílí méně, zejména u předškolních dětí.

Kůže je napadena po poštípání, odřeninách a popáleninách – tedy po jejím poškození a narušení. Typické pro nebulózní impetigo jsou ložiska s medově žlutými krustami, které jsou lokalizovány na obličeji.Na začátku onemocnění se objevují malé zarudlé vřídky, které praskají a vznikají žlutohnědé strupy.

Následně odpadávají a vytváří se červené skvrnky, které se hojí bez větších problémů.

Bulózní impetigo

Představuje méně častou formu impetiga. Postiženy jsou zejména velmi malé děti – novorozenci a děti do 2 let věku. Infekce se také objevuje především v letních měsících.

V případě bulózního impetiga se vysévají puchýře (bulou označujeme velký puchýř o rozměru cca 5mm až 2 cm), a tona trupu, rukou a nohou (hojně v tříslech novorozenců, onemocnění se může následně šířit až na břicho). Buly obvykle praskají, v centru vzniká vlhká ranka (eroze), na okraji zůstávají zbytky puchýřů. Poškození kůže není hluboké, proto se hojí bez jizev.

Tyto dvě formy onemocnění jsou většinou nebolestivé, může se ale objevit svědění, zvýšená teplota a někdy také zduření mízních uzlin, a to zejména u malých dětí.

Ecthyma

Nejzávažnější formou infekce je ecthyma, která – postihuje, na rozdíl od ostatních typů impetiga, také hluboké vrstvy kůže. Projevuje se hlubokými krvavými vředy se zánětlivým lemem. Ty se objevují zejména na nohou a chodidlech. Po porušení puchýřů vzniká velmi tuhá krusta, která se často hojí jizvou.

Komplikací impetiga bývá glomerulonefritida (zánětlivé onemocnění ledvin). Ta se objevuje při infekci bakterií Streptococcus pyogenes. Glomerulonefritida se častěji projevuje u dětí mezi 3. – 7. rokem života a rozvíjí se přibližně za 18. – 21 dní od začátku impetiga.

Proto se za několik týdnů po prodělání nemoci provádí vyšetření moči.

Další možnou komplikací je hematogenní rozsev způsobující zánět kostní dřeně (osteomyelitidu), zánětlivou infekci kloubů (septickou artritidu), zápal plic (pneumonii) a další šíření bakteriální infekce krví (septikémii).

Onemocnění může postihnout i vlasové váčky, tedy folikuly. Pak hovoříme o folikulitidě.

Diagnostika impetiga spadá do rukou ošetřujícího lékaře. Určení diagnózy závisí na příznacích, věku, lokalizaci onemocnění a také na ročním období Dle kultivace tekutiny z puchýřů lze léčbu vhodně zacílit výběrem antibiotik pro daný typ bakteriální nákazy.

Jakou roli v onemocnění hraje kožní bariéra?

Impetigo - Vše o zdravíKožní bariéra tvoří v podstatě bariéru mechanickou. Zdravá kůže je vůči infekci odolná, neboť nežádoucí organismy jsou z ní odstraňovány její neustálou obnovou a odlupováním starých kožních buněk (deskvamací). Je nutno říci, že kůže je zároveň bakteriemi osídlena. Jedná se ale o druhy, které jsou součástí normálního kožního povrchu. Jejich význam spočívá v udržení bakteriální rovnováhy – zamezují napadení kůže těmi druhy baterií, které mají vyšší schopnost vyvolat onemocnění (patogenitu). Ty mohou být i součástí běžné mikroflóry kůže (mikroorganismů osidlujících kůži).

Další roli hraje neporušenost kůže (může být narušena poraněním, pokousáním od zvířete nebo hmyzem, pořezáním, poškrábáním), její slabě kyselé pH, přítomnost mazu, lokalizace místa, kterým infekce vstoupí do organismu, a stav imunitního systému a celkové výživy, neboť oslabený jedinec hůře vzdoruje infekčním vlivům. Pozor by si měly dát osoby s již narušenou kůží, např. s atopickou dermatitidou (ekzémem),v případě nákazy hovoříme o impetiginizaci, nebo poruchami periferního cévního systému. Pokud je kůže narušena, bakterie snadno prostoupí pokožkou a způsobují vznik zánětu.

Jaké jsou možnosti terapie?

  • Úkolem léčby je rychle zastavit šíření infekce.
  • Léčba místní (lokální) se podává u nekomplikovaných případů.
  • Postup při lokálním ošetření kůže:
  1. Odstranění krust – vzniklé krusty se odstraní krátkodobým podáním masti odstraňující zrohovatělou kůži (keratolytická mast), aby antibiotikum mohlo dobře vstoupit do rány (masti s obsahem kyseliny salicylové – Saloxyl®, masti s 5% ureou).

  2. Dezinfekce rány – po aplikaci keratolytických mastí je možno místo opláchnout slabým roztokem manganistanu draselného (hypermanganem), čímž dojde k dezinfekci rány.

  3. Lokální ošetření antibiotickou mastí – k cílené léčbě se použijí antibiotické masti nebo krémy, obsahující např. antibiotika bacitracin, neomycin, mupirocin, kyselinu fusidovou nebo ratapamulin.

    Uvedené antibiotické látky jsou předepisovány v příslušných léčivých přípravcích na lékařský předpis ošetřujícím lékařem.

Pokud je nutno ošetřit velkou plochu kůže, používají se i další antimikrobiální přípravky ve formě past, koupelí nebo obkladů. Z těch volně dostupných lze uvést např. Oilatum plus drm. bal.® (přísada do koupele s antimikrobiální látkou triclosan).

Dále se používají místní přípravky s dezinfekčním účinkem např. s obsahem cloroxinu (masti připravované v lékárnách) nebo kombinace hexamidinu, chlorhexidinu a chlorcresolu, určené k čištění kůže při bakteriálních infekcích (Cyteal drm. sol®)., Uvedené přípravkyjsou vázané na lékařský předpis.

Po ošetření je nejlépe nechat místa dýchat na vzduchu, ovšem je nutno zajistit, aby obnažená část pokožky nepřišla do kontaktu s okolím. Pokud toto zajistit nelze, je dobré ránu překrýt gázou.

  1. Celkové podání antibiotik – léčbu lokální,jsou závažnějšího charakteru nebo u pacientů s poruchou imunity se celkově podávají antibiotika, vybraná podle citlivosti daného patogenu Léčba celkovými antibiotiky spadá vždy do rukou ošetřujícího lékaře.
  2. Doprovodné podání léků od bolesti a proti svědění – pokud se objeví bolestivost a zvýšená teplota, popř. horečka, je možno léčbu doplnit podáním ibuprofenu (Ibalgin®) nebo paracetamolu (Paralen®, Panadol®). V případě svědění pokožky se k celkovému zklidnění a zábraně rozškrábání podávají antihistaminika.

Jaká preventivní opatření je nutno dodržovat?

Onemocnění je vysoce nakažlivé. Šíří se přímým kontaktem s infikovanou osobou nebo kontaktem s hygienickými pomůckami, které infikovaný používal. Proto je na místě dodržovat přísný hygienický režim, a zamezit tak dalšímu šíření infekce.

Důležité je používat anibakteriálnímýdla (Sanytol, Protex), vlastní ručník, nepůjčovat si mezi sebou oblečení a vhodné je také prádlo žehlit (představuje také určitý stupeň dezinfekce).

Je dobré mít na paměti, že přenos je možný nejen hygienickými potřebami (žiletkami), ale také nádobím, příbory nebo u dětí hračkami.

Děti obecně představují nejrizikovější skupinu. Jejich imunita se teprve vyvíjí a organismus je k infekcím náchylnější.

Navíc dochází ke snazšímu přenosu v dětských kolektivech, jako jsou školy a školky. Proto je nutné, již při prvním podezření na impetigo, dítě udržet mimo kolektiv, nejlépe v domácím léčení.

Návrat mezi děti je možný poté, co jsou vyhojena veškerá místa a dítě se již cítí dobře.

V nebezpečí jsou také osoby se sníženou obranyschopností, které trpí například cukrovkou (diabetes mellitus). Zde hrozí ty nejzávažnější formy impetiga.

Bakterie se snadněji šíří ve vlhkých a teplých podmínkách, proto jsou zejména letní měsíce k šíření infekce nejrizikovější.

V případě, že máme již infikovaného člena domácnosti, platí předešlá doporučení dvojnásobně. Po každé koupeli se doporučuje použití nového, čistého ručníku. Nutné je dbát i na osobní hygienu – při každém kontaktu s ložiskem si dobře umýt ruce. Cílem je zamezit šíření nemoci mezi dalšími členy domácnosti!

Pokud je onemocnění bez komplikací, doba průběhu se vymezuje na 7–10 dní.

Co je možné použít k hojení a regeneraci kůže?

K podpoře hojení je možno použít HemaGel®. Jedná se o gel zajišťující v ráně vhodné pH a vychytávání škodlivých volných kyslíkových radikálů, vznikajících v důsledku zánětu.

Jelikož se jedná o hydrofilní gel, vytváří v ráně vhodnou vlhkost a působí jako bariéra proti další infekci. Zabraňuje také bolestivosti. Mohou ho použít všechny věkové kategorie, dokonce i těhotné a kojící ženy.

Podává se všeobecně na podporu hojení akutních i chronických ran.

Kyselina hyaluronová má význam při hojení jak povrchových, tak hlubokých ran, jako jsou např. oděrky, tržné rány, popáleniny, operační rány, proleženiny a vředy jakéhokoliv původu. Má schopnost obnovovat kůži a tkáně. Představuje strukturální podporu kůže a tkáním zabezpečuje napětí, výživu a pružnost. Z dostupných přípravků je možné použít přípravek Cicatridina mast.

Na špatně se hojící zánětlivé rány je možné použít zábaly a obklady z řepíku lékařského. Používá se lokálně např. při hnisavých vyrážkách, odřeninách, bércových vředech a nehojících se ránách. Jeho použití při impetigu by tudíž mohlo být k užitku. Uplatňují se zejména jeho protizánětlivé, svíravé a antiseptické vlastnosti.

K následné regeneraci kůže je možné použít jak přípravky přírodního původu, tak i dermokosmetické přípravky od renomovaných výrobců:

Mast z měsíčku lékařského působí nejen na suchou a rozpraskanou pokožku, ale používáme ji také k regeneraci pokožky a hojení jizev. Vyznačuje se protizánětlivým účinkem, a proto se používá mimo jiné i na hojení hnisavých a špatně se hojících ran se zánětlivým okolím. Navíc omezuje růst bakterií a plísní. Účinné látky podporují znovuobnovení pokožky.

Mast z jitrocele kopinatého používáme k urychlení hojení zanícených a špatně se hojících ran, na bolestivou pokožku v okolí rány a na jizvy.

Konopná kosmetika se těší v dnešní době velké oblibě. Vyrábí se většinou z konopí setého, resp. z konopného oleje lisovaného z konopných semínek, v některých případech jsou použity i další části rostliny. Olej je bohatý na nenasycené mastné kyseliny omega 3-6, chlorofyl a minerály.

Díky těmto složkám a mnohým dalším se používá v nejrůznějších indikacích. Má také zklidňující vliv na podrážděnou, poškozenou pokožku, která je důsledkem nejrůznějších kožních onemocnění, a také působením znečištěného prostředí a klimatických vlivů. Další možnou indikací je hojení bolestivých svalů a kloubů.

Je vyráběna v nejrůznějších lékových formách – pacient má tedy na výběr z velkého spektra přípravků.

Avene Cicalfate creme je hojivý antimikrobiální krém pro citlivou, podrážděnou a poškozenou pokožku. Urychluje hojení kůže, zabraňuje infekcím a působí protizánětlivě.

Protimikrobní účinek zajišťuje síran, měď a zinek, mikronizovaný sukralfát podporuje tkáňovou regeneraci a posiluje hojení.

Proto je krém možné použít na rány, oděrky, opruzeniny, ale i popáleniny a čerstvé jizvy.

Bioderma Cicabio krém podporuje správnou funkci kožní bariéry. Jednak má texturu umožňující „dýchání“ pokožky, jednak obsahuje antibakteriální látky zabraňující šíření infekce a zabezpečující ochranu rány. K hojení pokožky přispívá kombinace resveratrolu a mědi. Přípravek přispívá k bezproblémovému zahojení a zklidnění rány.

La Roche-Posay Cicaplast je určen k urychlení obnovy pokožky. Urychluje hojení pokožky, která je podrážděná, popraskaná i po kožních zákrocích. Obsahuje také antibakteriální látky pro ochranu pokožky. Působí proti svědění a pnutí. K základnímu složení patří minerální komplex mědi, zinku a manganu.

K ochraně jizev je pak možné speciálně použít Cicaplast balzám B5 SPF50, který pomáhá předcházet vzniku červených a hnědých skvrn po jizvách díky UVA/UVB ochraně, navíc obnovuje a zklidňuje pokožku, působí také proti svědění.

Cicaderma mast® je zástupcem homeopatických rostlinných mastí.

Používá se nejen při poštípání hmyzem, poraněních a při spáleninách od sluníčka, ale také na trhlinky, prasklinky, odřeniny a obecně má hojivé účinky u podrážděné kůže. Patří k alternativním možnostem léčby.

Než je mast použita, je vhodné se poradit s odborníkem zabývajícím se homeopatií, což často bývá i ordinace praktického lékaře nebo lékárna.

Rada na závěr: Proces hojení se značně urychlí včasným zásahem ošetřujícího lékaře a nasazením antibiotik. Zamezí se tak nejen šíření onemocnění z popraskaných puchýřků, ale také jeho dalšímu přenosu jak mezi dětmi ve školách a školkách, tak mezi členy domácnosti.

  1. Použitá literatura:
  2. Nováková Martina, PharmDr.
  3. Lékárna Dornych, Brno
  4. Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
  5. Impetigo - Vše o zdraví

Impetigo u dětí i dospělých – jak poznat a léčit? + foto

Impetigo - Vše o zdraví

Impetigo je bakteriální kožní onemocnění, které se projevuje puchýřovitou vyrážkou, především na obličeji. Je vysoce nakažlivé a ačkoli napadá i dospělé, nejčastěji jím trpí děti. Léčí se antibiotiky, a v období léčby je třeba dodržovat přísná hygienická pravidla.

Příznaky infekční vyrážky impetigo

Nemoc způsobuje puchýřovitou vyrážku, nejčastěji na obličeji, může se ale projevovat kdekoliv na těle. Projevuje se především u dětí předškolního a školního věku. Vyrážka může být doprovázena bolestivým zduřením mízních uzlin a zvýšenou teplotou. Při onemocnění je třeba navštívit lékaře.

Vyrážkové onemocnění bývá způsobeno streptokoky a stafylokoky, příčinou puchýřků může být pouze jeden typ bakterií, častěji se však jedná o kombinaci obou. Bakterie způsobující nemoc také ovlivňují projev nemoci.

Nebulózní forma – impetigo contagiosa

V případě, že se jedná pouze o stafylokokovou infekci, mluvíme o nebulózní formě impetiga. Ta se projevuje především v letních měsících, neboť kůže je infikována při porušení kůže po štípancích, odřeninách či popáleninách.

Prvním projevem nemoci jsou malé červené vřídky, většinou primárně na obličeji, které následně praskají. Při praskání z nich vytéká hnis a vznikají žlutohnědé strupy. Strupy následně odpadají a pod nimi se nacházejí zčervenalé flíčky, které se dále hojí bez problémů.

Projev není obzvlášť bolestivý.

Bulózní forma – Impetigo bullosa

Streptokoky způsobená bulózní (puchýřová) forma impetiga je mnohem méně častá a objevuje se primárně u malých dětí do 2 let.

Na těle dítěte se vysévají puchýře půl až dva centimetry velké. Nejvíce postižená místa bývají třísla, trup, ruce a nohy. Puchýře praskají, a uvnitř vzniká vlhká ranka, která obklopena kožními zbytky puchýře. Kůže není hloubkově poškozena, proto se hojí bez jizev.

Ecthyma

Jedná se o nejzávažnější formu impetiga, neboť postihuje i hluboké vrstvy kůže.  Projevuje se krvavými zánětlivými vředy. Ty je objevují především na chodidlech, a vzhledem k hluboké nátuře vředu po nich zůstává jizva.

Možné komplikace impetiga

Impetigo je v drtivé většině případů málo bolestivé onemocnění bez vážnější komplikací, občas ale může dojít k tzv. glomerulonefritidě, tedy zánětlivému onemocnění ledvin.

K tomu dochází v případě infekce bakterií Streptococcus pyogenes. Postihuje především děti ve věku 3-7 let a projevuje se až 18-21 dní po prvním projevu infekce impetigo. Několik týdnů po prodělání impetiga se testuje moč, která infekci ledvin odhalí.

Další možnou komplikací je hematogenní rozsev, tedy rozšíření chorobných ložisek krevní cestou. to může způsobit hned několik různých zánětů: zánět kostní dřeně, zánětlivou infekci kloubů, zápal plic či další šíření infekce krví.

Inkubační doba impetiga

Obvykle 4 až 10 dní, záleží na původci nemoci.

Impetigo infekčnost

Vyrážka je vysoce nakažlivá, především u hnisavé infekce. Přenáší se přímým kontaktem, nebo např. sdílením ručníku. Při onemocněním impetigem je nutné zůstat v domácí

Do těla proniká drobnými rankami a poškozením kůže.

Léčba impetiga

Impetigo se vždy léčí antibiotiky, proto je třeba vyhledat pomoc lékaře. Domácí samoléčba není dostačující. Z důvodu infekčnosti je ale třeba zůstat doma, aby nedocházelo k přenosu infekce na jiné lidi a děti.

Antibiotika mohou mít lokální formu v podobě masti, nebo celkovou, v podobě prášků nebo sirupu.

U nekomplikovaných případů stačí léčit lokálně.

Lokální léčba impetiga:

  1. Odstranění strupů speciální mastí
  2. Desinfekce rány
  3. Ošetření antibiotickou mastí

Strupy odstraňujte velmi šetrně, rozhodně ne násilím. Odstraňují se, aby mohly lokální antibiotika lépe dosáhnout na postižená místa. Rána se desinfikuje, aby nemohlo dojít ke zhoršení infekce. Poté natřete ránu antibiotickou mastí, která začne ránu léčit.

Celková léčba impetiga:

  1. Podání antibiotik
  2. Doprovodné léky na bolest a proti svědění

Antibiotika se podávají buď v prášku a u mladších dětí v sirupu. Pokud dítě sirup odmítá, zamíchejte jim adekvátní dávku do svačinky, i když děti nespolupracují, je třeba dodržovat léčbu antibiotiky, aby došlo k plnému vyléčení nemoci.

Pokud vy nebo vaše dítě trpí doprovodnými problémy, jako je zvýšená teplota či svědění, podávejte doprovodné léky. Na bolest jsou vhodné léky obsahující paracetamol, proti svědění zase antihistaminika.

Při léčbě je třeba dodržovat:

  • Každý den umyjte kůži antibakteriálním mýdlem
  • Pro utírání postižených míst používejte jednorázové papírové utěrky
  • Každý den měňte ložní povlečení a ručník nemocného
  • Prádlo a ručníky perte na vysokou teplotu
  • Při natírání postižených míst používejte rukavice
  • Dítěti ostříhejte nehty, aby se neškrábalo a nepřenášelo infekci dále po těle

Impetigo

Impetigo nebulózní (impetigo contagiosa), impetigo bulózní (impetigo bullosa) je nakažlivé bakteriální kožní onemocnění postihující nejvrchnější vrstvu kůže. Vyskytuje se nejčastěji u dětí předškolního věku a více v létě. Bez rozdílu pohlaví. Projevuje se jako puchýřovitá vyrážka na různých částech těla.

Příčinou onemocnění je infekce streptokokem (pyogenes) nebo stafylokokem (aureus). Tyto bakterie se běžně přes ochrannou vrstvu zdravé kůže do těla nedostanou.

Pokud je však kůže člověka oslabena například ekzémem nebo narušena (poraněním, odřením, štípancem a podobně), mohou se ranou bakterie dostat hlouběji, kde se snáze pomnoží a způsobí zánět.

Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění. Pacient je nakažlivý až do doby, kdy puchýřky zcela zaschnou a vytvoří se na nich krusta.

Impetigo se často vyskytuje v dětských předškolních kolektivech, nákaze se také daří v teplém a  vlhkém prostředí (léto, bazény a podobně). Ohroženější jsou také lidé s některými kožními onemocněními (např. atopická dermatitida), pacienti léčení kortikosteroidy nebo například s cukrovkou.

Příznaky impetiga

Impetigo se vyskytuje ve dvou formách, jejichž projevy se liší.

Impetigo nebulózní (nakažlivé, impetigo contagiosa)

Je nejčastější formou onemocnění. Projevuje se jako červený bolák, může se vyskytovat kdekoliv na těle, ale nejčastěji na obličeji u nosu nebo úst. Skvrna se pomalu začne přeměňovat na puchýřek naplněný zprvu čirou, později zakalenou tekutinou.

Puchýřek časem praská, tekutina vytéká a na místě se tvoří žlutohnědý strup, tzv. medová krusta. Strupy mohou svědit, nejsou však bolestivé. Může je doprovázet zvětšení lymfatických uzlin či změny v krevním obraze.

Obvykle není provázeno celkovou reakcí organismu.

Impetigo bulózní

Bulózní impetigo je méně časté a vyskytuje se u novorozenců nebo menších dětí do 2 let věku. Zde je příčinou onemocnění Staphylococcus aureus. Vyskytuje se především v místech vlhké zapářky, dále na trupu a končetinách. Puchýře bývají nebolestivé, naplněné vodou, mohou mít zarudlé okraje. Snadno praskají, kůže se ale hojí bez jizev.

Folikulitida

Folikulitida je zánět vlasových váčků způsobený stafylokokem.

Impetigizace

Velice často dochází k infekci předem oslabené kůže, například při atopickém ekzému. Infekce takového ložiska kůže se označuje impetigizace.

Jak vypadá impetgo se můžete podívat ve fotogalerii:

Léčba impetiga

Během léčby jde především o zastavení nákazy, zmírnění příznaků onemocnění a podporu hojení kůže.

V lehčích případech postačí rány dezinfikovat, čímž se podpoří hojení. Většinou se ale přidává lokální léčba antibiotiky, kdy se postižená místa mažou antibiotickou mastí. Aby antibiotika mohla působit, je potřeba nejprve odstranit krustu za pomoci masti s kyselinou salicylovou. Následně se provádí i oplachování roztokem hypermanganu a poté již nanesení samotné masti.

  • V těžších případech se podávají antibiotika celková.
  • Velice důležité je při léčbě dodržovat zvýšená hygienická opatření:
  • rány dezinfikovat
  • otírat je speciálním ručníkem, ideálně jednorázovými utěrkami
  • dokud jsou puchýře naplněné tekutinou, měňte nemocnému každý den ložní prádlo, pyžamo a ručník
  • věci perte na co nejvyšší teplotu, můžete přidat i antibakteriální roztok do pračky, pořádně prožehlete
  • nepoužívejte společné ručníky a myjte si často ruce

Léky

Lokální či celková antibitoka, masti s kyselinou salicylovou.

Homeopatika

Při léčbě impetiga může pomoci SILICEA 9CH. Dávejte denně 2x 5 granulí.

Vyšetření

Impetigo pozná lékař pohledem. Je možné odebrat trochu tekutiny z puchýřů k mikrobiologickému vyšetření.

Komplikace

Komplikací může být takzvaný syndrom opařené kůže. Vzniká spíše u dětí. Projevuje se zpravidla nejdříve horečkou a poté rozsáhlými rudými ložisky připomínajícími popáleniny. Vrchní vrstvy pokožky se začnou odlučovat, což může být ohrožující na životě.

Prevence

Prevence spočívá především v dodržování hygieny.

Impetigo: příznaky, léčba (streptokoková infekce)

Impetigo je většinou nezávažné infekční onemocnění,
jehož jméno pochází z latinského impetere, což znamená
zaútočit. Postihuje především kojence a děti
předškolního
a mladšího školního věku,
výjimkou není ani výskyt u dospělých, zpravidla matek nakažených dětí,
onemocnění je totiž vysoce nakažlivé.

Původcem jsou bakterie rodu Staphylococcus (aureus; často
i nebezpečnější methicillin rezistentní SA- označovaný jako MRSA) a
Streptococcus (pyogenes).

Za normálních okolností tvoří
kůže dostatečně silnou bariéru proti patogenním i jiným bakteriím na
jejím povrchu a v jejím okolí, ale při poškození kůže
určitým způsobem je bariéra porušena a vstup bakterií je usnadněn.

Možnosti poškození jsou různé, může jít o pokousání zvířetem,
hmyzem i člověkem, nebo o jakékoli jiné trauma na kůži, pořezání či
poškrábání.

Ranou se bakterie dostávají do hlubších struktur kůže, kde
rostou, množí se a brzy způsobující zánět se všemi jeho typickými
projevy jako je zarudnutí, bolest,
zteplání, svědění a
otok.

V některých případech však impetigo může vzniknout i na zdravé,
neporušené kůži.

Impetigo je vysoce nakažlivé, přenáší se tekutinou prýštící
z puchýřů
.

Šíří se velice snadno hlavně v dětských
kolektivech, dospělí často impetigem trpí po prodělání drobných nemocí
jako je rýma, nachlazení a chřipka. Jen málokdy je onemocnění
vážnější a většinou se vyléčí během několika týdnů.

Z důvodu
možných komplikací je však důležité i přesto navštívit lékaře,
který nasadí podle závažnosti a rozsahu ložiska
odpovídající léčbu.

Nemoc impetigo dala název i situaci, kdy určité původně neinfekční
svědivé kožní onemocnění pacient intenzivně škrábe či jinak poškozuje
a do takto porušené můžeme brzy zanesena stafylokoková nebo streptokoková
infekce do otevřených ran. Tento proces nazýváme
impetiginizace.

Prevence impetiga  

Důležité je především dodržování základních hygienických
návyků
ve skupinách malých dětí jako v mateřských školkách.
Impetigo se zde šíří velice rychle, a proto je třeba zvýšená
obezřetnost.

Důležité je nepůjčovat si mezi sebou
ručníky
nebo oblečení, stejně jako další
pomůcky hygieny jako jsou žiletky a podobně v rámci rodiny nebo přátel.

V prostředí, o kterém víme, že se zde impetigo vyskytuje nebo
vyskytovalo, je dobré věnovat zvýšenou pozornost všem drobným oděrkám a
poraněním a včas je desinfikovat a také používat antibakteriální
mýdlo
.

Pokud již je dítě nebo dospělý infikován, je třeba po každé koupeli
používat nový, čistý ručník, a po každém dotyku s ložiskem si dobře
omýt ruce, aby nedocházelo k dalšímu rozšiřování nemoci.

Rizikové faktory  

Hlavním rizikovým faktorem je věk pacientů. Zdaleka
nejčastěji se onemocnění rozvíjí u malých dětí. Děti jsou
náchylnější jelikož jejich jejich imunitní systém není ještě
dostatečně vyspělý a jejich organismus je tak infekcím obecně
náchylnější.

Stafylokokové a streptokokové infekce se také velice snad
šíří v kolektivech, proto jsou mateřské školky coby prostředí pro
bakterie ideální.
Dalšími rizikovými faktory je kontakt s nakaženým, nejen
přímý ale i kontakt s jeho ručníkem, oblečením či jinými předměty.

Bakteriím se také daří ve vlhkých a teplých podmínkách,
proto je zdaleka nejčastější v období letních měsíců. Rizikové je
také věnování se kontaktním sportům u dospělých, jako
je například rugby. Jiné probíhající chronické kožní
onemocnění, jako je například atopický ekzém, je také
rizikové z hlediska rozvoje impetiga.

Nebezpečí je zvýšené i u osob
trpící chronickými metabolickými onemocněními jako je
diabetes mellitus a onemocnění, při kterých je snížena funkce
imunitního systému, kde hrozí především echtyma,
nejvážnější forma impetiga.

Příznaky a projevy impetiga  

Impetigo existuje ve dvou formách: bulózní a
nebulózní. Bula je označení pro velký puchýř
o průměru na pět milimetrů.

Nakažlivé impetigo

Takzvané impetigo contagiosa (nakažlivé impetigo) je
nejčastější formou projevující se zprvu jako zarudlý
bolák
na obličeji, často na nose či ústech.

Bolák brzy praská a
vypouští buď tekutinu či hnis a brzy se vytvoří žlutohnědě zbarvená
krusta, která po zmizení zanechá červenou skvrnu, která se zpravidla
vyhojí bez zjizvení. Léze mohou svědit, většinou ale nebolí.

Tento druh
většinou není doprovázen jinými problémy, jako jsou horečka, nicméně
častá je reakce v podobě zduření příslušných mízních
uzlin
.

Ve vážnějších případech mohou puchýře být i bolestivé a měnit se
v hluboké vředy, které dokonce mohou po zhojení zanechat jizvu.

Bulózní impetigo

Další forma impetiga, takzvané bulózní, většinou postihuje velmi malé
děti, věku zpravidla do dvou let. Vytváří se nebolestivé
tekutinou naplněné puchýře na trupu, rukou a nohách, lokalizace je tedy
rozdílná proti klasickému nakažlivému impetigu. Kůže kolem puchýřů a
bul je zarudlá a svědí. Puchýře jsou větší a trvalejší než u jiných
druhů impetiga.

Echtyma

Echtyma je nejvážnější forma impetiga. Dostává se do
hlubokých vrstev kůže, až do škáry. Příznaky jsou
velice bolestivé tekutinou či hnisem naplněné puchýře zpravidla
přecházející v hluboké vředy na nohou a chodidlech. Po
porušení puchýřů se vytváří velice tuhá a pevná šedožlutá krusta a
často se hojí jizvou. I zde jsou regionální uzliny zduřené.

Někdy se impetigo může projevit i jako folikulitida,
což je impetigo vlasových váčků způsobené stafylokokem.

Streptokok vs. Stafylokok

Podle vzhledu puchýřů je možné rozlišit infekci způsobenou
jednotlivými druhy bakterií: u streptokokové jsou puchýře
menší, četnější a nažloutlé, u stafylokokové jsou
větší s nazelenalým obsahem. Stafylokoky také v oblastech postižení
uvolňují své toxiny, které dále napomáhají k rozrušování a
poškozování okolích tkání a tím ložisko ještě zvětšují.

Celkové obtíže, jako je horečka či zvýšená únavnost, jsou
u impetiga vzácné, většinou jsou problémy pouze lokalizované.

Diagnóza impetiga  

Onemocnění je možno většinou diagnostikovat pouhým pohledem na
charakter lézí
. Někdy, u nejasnějších projevů, je nutné
odebrat trochu hnisu nebo tekutiny z puchýřů a kultivovat bakterie.
Z narostlých kolonií se dá poté zjistit, jaký druh konkrétně nemoc
způsobil. Podle toho potom lékař může postupovat dále a nasadit
příslušná fungující antibiotika.

Léčba impetiga  

Cílem léčby je v první řadě zastavit šíření
infekce
, zničit ji a dále zmírnit příznaky a
urychlit hojení kůže. Léčba záleží jak na typu nemoci, tak na rozsahu
postižení.

Důležité je hlavně důsledné dbaní na
hygienu
, kdy lékař někdy pouze doporučí časté čistění
ran antibakteriálním mýdlem
, které postačí k brzkému vyhojení
ložiska.

V jiných případech doktor předepíše místní
antibiotika
, tedy nejrůznější antibiotické masti, které pacient
na postiženou oblast nanáší v různých intervalech.

Před jejich
nanesením je třeba odstranit strupy, aby antibiotikum mohlo
lépe proniknout do rány. Strupy a krusty se odstraní kyselinou salicylovou,
která je velice dobře účinným keratolytikem (= je schopna odstranit rohovou
vrstvu).

Vážnější infekce si vyžádají perorální (tedy
ústní) podávání antibiotik v podobě prášků. Dítě se většinou do
kolektivu může vrátit hned jak přestane být nakažlivé, tedy již po
jednom dni užívání antibiotik, přestože ložiska ještě nejsou zcela
vyhojená.

Co mohu udělat sám  

Pokud již u člověka impetigo propuklo, je nutné zvýšit hygienu,
užívat antibakteriální mýdlo a navštívit lékaře. Dále nedovolit, aby
ostatní přišli do kontaktu s například jeho oblečením či ručníkem.
Pokud se impetigo objeví u mužů ve vousech nebo u žen na nohou, je vhodné
postižené místo neholit, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce
holícím strojkem či žiletkou.

Komplikace impetiga  

Komplikace většinou nebývají nijak vážné, hlavní komplikací je
především rozšiřování ložiska plošně a na další
části těla při neopatrnosti a nadměrném a zbytečném dotýkání se
lézí. Ve výjimečných případech může dojít ke zjizvení ran, trvalému
znehodnocení kůže a změně pigmentace kůže projevující se jako její
zesvětlení či ztmavnutí.

Vzácná je i poststreptokoková glomerulonefritida, neboli
zánět ledvin. Protilátky se ukládají ve zvýšené míře
v ledvinových glomerulech.

Většina lidí se z onemocnění dostane
poměrně brzy, nicméně u některých z nich se může rozvinout až obraz
ledvinného selhání. Ten se většinou vyvine u malých dětí do deseti let
několik týdnů po infekci.

Příznaky ledvinného selhání zahrnují otok
obličeje, sníženou tvorbu moče, přítomnost krve v moči, vysoký krevní
tlak a bolestivost a ztuhlost kloubů.

Při impetigu způsobeném meticilin rezistentním
stafylokokem
hrozí nejrůznější nebezpečí kvůli
rezistenci bakterie na řadu antibiotik a obtížnému
léčení. Ve vzácných a nejtěžších případech může být stav
až život ohrožující.

Diskuse  

Další názvy: streptokoková infekce, stafylokoková infekce, chrásty, povrchová pyodermie

IMPETIGO: inkubační doba, příznaky a léčba

Ve větších dětských kolektivech, jako jsou školy, školky nebo třeba letní tábory, se nemoci často šíří rychlostí blesku.

Jednou z nich je také málo známá, ale zato velice nepříjemná choroba označovaná jako impetigo, která postihuje zejména povrchovou vrstvu kůže.

U pacientů způsobuje výsev svědící puchýřovité vyrážky, jejíž projevy je nutné léčit prostřednictvím lokálních nebo celkových antibiotik.

Impetigo vulgaris je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které napadá hlavně povrchové vrstvy kůže. V důsledku infekce pak vzniká zánět, který se může projevit kdekoliv na těle a způsobuje pacientům nepříjemné zdravotní komplikace. Nejčastěji bývá zasažena oblast obličeje a krku, výjimkou však nejsou ani puchýřky na trupu či horních a dolních končetinách.

Název impetigo má původ v latinském slově impetere, což znamená zaútočit. A má to také své opodstatnění. Tato nemoc je totiž vysoce infekční, rychle se šíří a patří mezi nejčastější kožní infekce letního období. Kromě toho může postihnout jak pokožku dříve poškozenou, tak i kůži na první pohled zcela zdravou.

Příčiny

Původcem onemocnění je buď bakterie Streptococcus pyogenes (streptokok), nebo bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok). Podle toho, o kterou z nich se jedná, pak lékaři rozlišují několik forem impetiga, kam patří:

  • nebulózní impetigo (impetigo contagiosa),
  • bulózní impetigo (impetigo bullosa),
  • smíšené impetigo – infekce vyvolaná zároveň streptokokem a stafylokokem.

Nákaze se dobře daří především v teplém a vlhkém prostředí, takže není náhoda, že se rychle šíří hlavně během letních měsíců.

Tou dobou incidence impetiga tvoří až 10 % všech kožních onemocnění, s nimiž se dětští lékaři v ordinacích setkávají.

Vzhledem k možnosti autoinfekce a současnému životnímu stylu, kdy lidé do teplých oblastí cestují celoročně, se ovšem impetigo může rozvinout také v zimě.

Přenos infekce

Symptomy impetiga obvykle vznikají na kůži, která je nějakým způsobem poškozená. Mezi taková drobná traumata patří například popáleniny, odřeniny, poštípání hmyzem nebo třeba ekzém.

Kromě puchýřků, které se objevují na bakteriemi obsazené, ale jinak normálně působící pokožce, však infekce může proniknout do kůže pacienta i přímou cestou a následně způsobit porušení jejího povrchu.

Co se týče způsobů, jak se bakterie mezi lidmi šíří, k vlastnímu přenosu dochází buď přímým kontaktem pokožky zdravého a nemocného člověka, nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů, jako jsou ručníky, příbory, hračky nebo další často používané věci. Poslední možností je pak autoinfekce, kdy si nemocný sám zanese na kůži infekci z postiženého místa.

K infekci může dojít také sekundárně, a to u pacientů s jiným kožním onemocněním, které způsobuje porušení kožní bariéry.

Jedná se například o atopickou dermatitidu, což je chronický, recidivující zánět kůže, jenž u nemocných vyvolává nepříjemné svědění.

Vlivem škrábání postižených míst si pak lidé do otevřených ran mohou zanést stafylokokovou či streptokokovou infekci a lékaři hovoří o impetiginizaci.

Rizikové faktory

Nejvíce postiženými skupinami obyvatelstva, které se s impetigem potýkají, jsou kojenci, předškoláci a školáci.

Ačkoliv impetigo u dětí výrazně převažuje, vzhledem k vysoké infekčnosti této choroby ale samozřejmě není výjimkou ani rozvoj impetiga u dospělých.

Ti se většinou nakazí při kontaktu se svými ratolestmi, takže mezi napadenými jsou převážně maminky nemocných dětí, které se o malé pacienty během nemoci starají.

Na to, zda k rozvoji onemocnění u daného pacienta opravdu dojde, má ovšem vliv celá řada různých okolností. Mezi rizikové faktory patří například:

  • stav kůže,
  • celkový stav organismu,
  • vlastnosti patogenních bakterií,
  • vlivy zevního prostředí.

Ohroženi jsou především lidé, kteří trpí jiným kožním onemocněním, jako je atopický ekzém.

Další rizikové skupiny pak zahrnují osoby trpící cukrovkou, pacienty léčené kortikosteroidy či jedince se sníženou obranyschopností organismu.

Problematickým činitelem je ale i souběžné periferní cévní onemocnění, dlouhodobě nedostatečný stav výživy (malnutrice) nebo jakékoliv mechanické poškození pokožky.

Důležitou roli hraje ovšem i věk pacientů, jelikož zdaleka nejčastěji se impetigo projevuje u malých dětí, které jsou z důvodu nedostatečně vyspělého imunitního systému k rozvoji tohoto onemocnění náchylnější. Rizikový je pak samozřejmě i kontakt s nakaženým nebo s předměty, kterých se nemocný dříve dotýkal.

Impetigo: inkubační doba

Lékaři udávají, že se inkubační doba impetiga pohybuje v rozmezí od několika dnů zhruba po jeden týden. Záleží ovšem na původci onemocnění i na dalších doprovodných faktorech. Pacient pak zůstává nakažlivý až do chvíle, kdy puchýřky zcela zaschnou a vytvoří se na nich pevná krusta.

Jaké má impetigo příznaky?

Symptomy impetiga závisí hlavně na tom, o jakou formu onemocnění se jedná. Typické jsou však hlavně puchýře, které se mohou objevit na obličeji, ale také na dalších částech těla. Kromě toho může impetigo u pacientů vyvolat i řadu doprovodných komplikací.

Nebulózní impetigo

Nakažlivá forma impetiga, která se označuje také jako makulovezikulózní či nebulózní, tvoří více než polovinu případů.

Zatímco stafylokoky se obvykle šíří z nosu, v tomto případě patogen kolonizuje kůži přímo. Nejčastěji je přitom na vině bakterie Staphylococcus aureus jiné než II. skupiny.

U předškolních dětí je pak častějším původcem onemocnění Streptococcus pyogenes.

Pokud se pacient nakazí formou impetigo contagiosa, příznaky mohou být značně různorodé. Nejprve se objevují malé zarudlé boláky v oblasti obličeje (obvykle na ústech či na nose), které brzo praskají. Z těchto červených puchýřků pak vytéká tekutina nebo dokonce hnis a na postiženém místě se ze zaschlého sekretu vytvoří medově žlutá či žlutohnědá krusta.

Strupy po nějaké době začínají odpadávat a na jejich místě se tvoří drobné červené skvrny, které se postupem času hojí bez větších komplikací. Projevy nebulózního impetiga celkově bývají nebolestivé, mohou se však dostavit různé doprovodné obtíže, jako je zvětšení lymfatických uzlin (lymfadenitida), leukocytóza nebo svědění postižených míst.

Bulózní impetigo

Stejně jako v případě nebulózního impetiga se forma označovaná jako impetigo bullosa objevuje především během letních měsíců, kdy převládá teplé počasí. Nejvíce postiženy přitom bývají děti do dvou let věku, tedy hlavně novorozenci a kojenci. U starších pacientů není toto onemocnění příliš časté.

Na rozdíl od předchozí formy je bulózní impetigo vždy způsobeno koaguláza-pozitivním Staphylococcus aureus. Ten produkuje exotoxiny, kam patří exfoliatin či epidermolytický toxin A nebo B. Tyto bakterie navíc způsobují také stafylokokový syndrom opařené kůže (SSSS), který se někdy označuje jako syndrom opařeného dítěte.

Charakteristickým příznakem bulózního impetiga jsou velké puchýře (buly o velikosti 5 mm až 2 cm), které rychle praskají a zanechávají po sobě na kůži červená mokvající ložiska.

V centru vzniká vlhká ranka označovaná jako eroze, ale na okraji postiženého místa zůstávají zbytky puchýřů.

Poškození pokožky ovšem není příliš hluboké, jelikož eroze neproniká dermoepidermálním spojením, a kůže se dobře hojí bez jizev.

Čiré puchýře bývají lokalizovány především v intertriginózních oblastech, tedy na místech, kde dochází k výraznému tření kůže. U novorozenců se tedy nejčastěji objevují v tříslech, ale následně se mohou šířit také na břicho, trup a končetiny. Buly obvykle bývají izolované, ale někdy se vyskytují ve skupinkách, které pak splývají ve větší mapovitá ložiska.

Ecthyma

Nejzávažnější formou je ecthyma, která na rozdíl od předchozích typů impetiga postihuje také hluboké vrstvy kůže.

Mezi typické příznaky patří výsev bolestivých vředů se zánětlivým lemem, po jejichž porušení se na místě tvoří tuhá šedožlutá krusta, která se sice postupem času zhojí, ale zanechá po sobě nevzhlednou jizvu. Nejčastěji přitom bývají postiženy nohy a chodidla.

Možné komplikace

Ačkoliv je riziko rozvoje komplikací po nákaze impetigem poměrně nízké, rozhodně není radno nemoc podceňovat.

Mezi zdravotní obtíže, které se u pacientů mohou vlivem infekce objevit, patří již zmíněný syndrom opařené kůže.

Pro ten je typický vznik puchýřů na velkých plochách pokožky, které připomínají popáleniny a postupně se cárovitě odlupují, přičemž mohou být postiženy také sliznice.

Další možnou komplikací je glomerulonefritida (zánětlivé onemocnění ledvin), která se projeví přibližně 18–21 dní od rozvoje nemoci a nejčastěji postihuje malé pacienty ve věku od 3 do 7 let. Kromě toho se ve výjimečných případech nemocní mohou setkat i s těmito obtížemi:

  • osteomyelitida (zánět kostní dřeně),
  • septická artritida (zánětlivá infekce kloubů),
  • septikémie (rozšíření infekce prostřednictvím krve),
  • pneumonie (zápal plic),
  • folikulitida (postižení vlasových váčků).

Diagnostika

O tom, že se pacient potýká právě s impetigem, svědčí charakteristický klinický obraz daného onemocnění.

Kromě příznaků však lékař k určení správné diagnózy potřebuje znát také věk a celkový zdravotní stav pacienta, roční období, lokalizaci puchýřků nebo další projevy, které infekci doprovázejí.

Potvrdit, že se opravdu jedná o impetigo, pak může bakteriologické vyšetření. 

Symptomy impetiga mohou na první pohled připomínat jiná puchýřnatá onemocnění různého původu. Jedná se například o tyto choroby:

  • problémy vyvolané virem HSV,
  • dermatofytóza (tinea),
  • seboroická dermatitida,
  • kontaktní dermatitida,
  • bulózní onemocnění.

Léčba impetiga

Ačkoliv si spousta lidí myslí, že se impetiga zbaví svépomocí, vždy je vhodné poradit se s lékařem, protože domácí ošetření puchýřků není dostačující.

O tom, jaká bude pro impetigo léčba, pak odborníci rozhodují na základě projevů, jejich intenzity a doprovodných komplikací.

V některých případech postačí terapie lokálního charakteru, jindy je ovšem potřeba léčba celková.

Lokální léčba

U nekomplikovaných případů obvykle stačí lokální ošetření pokožky v místech, kde se objevily nepříjemné puchýřky a vřídky. Postup, který je přitom nutné dodržovat, se skládá ze tří kroků:

  1. odstranění strupů,
  2. dezinfekce ran,
  3. ošetření antibiotickou mastí.

Strupy by měl pacient vždy odstraňovat velice opatrně, aby nedošlo k poškození kůže. Rozhodně tedy není nutné používat hrubou sílu.

Pomoci naopak může krátkodobé použití keratolytické masti (například mast Saloxyl či mast s 5% ureou), která později pomůže antibiotikům lépe vstoupit do rány.

Následně je vhodné zasažené místo opláchnout slabým roztokem manganistanu draselného.

Jakmile jsou všechny rány vyčištěné, na postižená místa se zhruba 2–3× denně aplikuje lokální antibiotický přípravek.

Tím mohou být různé antibiotické masti a krémy vydané na lékařský předpis, které obsahují účinné látky, jako je například bacitracin, neomycin, mupirocin, kyselina fusidová či ratapamulin.

Po ošetření kůže je vhodné nechat daná místa dýchat, ale zároveň zajistit, aby nepřišla do kontaktu s nečistotami.

Pokud pacient potřebuje ošetřit větší plochu kůže, někdy se používají také další antimikrobiální přípravky, kam patří různé pasty, obklady a léčivé přípravky do koupele. Kromě toho se používají i místní přípravky s dezinfekčním účinkem, které jsou určené pro čištění pokožky při bakteriálních infekcích.

Celková léčba

Závažnější infekce a případy, kdy lokální terapie nepomáhá, vyžadují celkovou léčbu, která spočívá v perorálním užívání antibiotik.

Ta lékaři vybírají na základě vyšetření, při němž se odebere tekutina nebo hnis z puchýřů a následuje kultivace bakterií.

Díky vzorku ze zasažené oblasti je pak možné určit, jaký konkrétní druh patogenů nemoc způsobil, a zvolit vhodný druh antibiotik.

Pokud se navíc objeví doprovodné příznaky v podobě bolestivosti nebo zvýšené teploty, pacient může sáhnout po ibuprofenu či paracetamolu. V případě svědění zasažené pokožky se pak užívají antihistaminika, která by měla kůži celkově zklidnit a zabránit tak nemocnému v rozškrábání puchýřků a zanesení infekce na další místa.

Hygienická opatření

Pokud nenastanou žádné závažnější komplikace, impetigo většinou v průběhu 7–10 dnů odezní. Jelikož se však toto onemocnění rychle šíří prostřednictvím přímého kontaktu s infikovanou osobou a používanými předměty, je namístě dodržovat přísná hygienická opatření:

  • vyhněte se kontaktu s ostatními,
  • rány správně dezinfikujte,
  • používejte antibakteriální mýdlo,
  • po každém kontaktu s puchýřky si důkladně umyjte ruce,
  • postižená místa si utírejte speciálním ručníkem či jednorázovými utěrkami,
  • při natírání ran používejte rukavice, abyste si infekci nezanesli i na další místa,
  • dokud jsou puchýře plné tekutiny či hnisu, vyměňujte denně ložní prádlo, pyžamo i ručník,
  • nepůjčujte si s nikým oblečení, hygienické potřeby (ručníky, žiletky) ani nádobí a příbory,
  • perte oblečení i lůžkoviny na co nejvyšší teplotu a pak vše přežehlete,
  • dítě nechte doma, aby se infekce v kolektivu dále nešířila.

Zdroje: wikiskripta.eu, lekarnickekapky.cz, dermatologiepropraxi.cz, pediatriepropraxi.cz

Co je impetigo?

Jedná se o hnisavé bakteriální kožní onemocnění, jehož původcem je Streptococcus pyogenes, Staphylococcus aureus nebo jejich kombinace. Těmto patogenům se dobře daří v teplém a vlhkém prostředí, takže není náhoda, že se s impetigem lékaři nejčastěji setkávají během letních měsíců. Mezi nejpostiženější skupiny populace přitom patří kojenci, předškoláci a školáci.

Jak se impetigo šíří?

K přenosu infekce nejčastěji dochází prostřednictvím přímého kontaktu pokožky zdravého a nemocného člověka. Další možností je pak kontakt s kontaminovanými předměty, jako jsou ručníky, příbory nebo třeba hračky, či autoinfekce, kdy si pacient patogeny zanese na kůži sám.

Jaké má impetigo příznaky?

Projevy impetiga se liší podle toho, o jakou formu onemocnění se jedná.

V případě nebulózního impetiga se na obličeji pacienta objevují malé zarudlé boláky, které praskají, vylučují tekutinu nebo hnis a později vytvářejí medově žlutou krustu.

Typickým projevem bulózního impetiga je vznik velkých puchýřů, které se vyskytují hlavně v oblasti třísel a na kůži po sobě zanechávají červená mokvající ložiska.

Čím se impetigo léčí?

Méně závažné případy se léčí prostřednictvím lokálních přípravků. Nejprve je nutné odstranit strupy pomocí keratolytické masti, následně rány vydezinfikovat a poté nanést antibiotickou mast, kterou je možné získat pouze na lékařský předpis. U komplikovanějších infekcí je nutná celková léčba. Ta spočívá v perorálním užívání antibiotik. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *