Inspirativní rozhovory 27. 11. 2019 1 minuta 
V minulém rozhovoru jsme si popovídali s usměvavou Mgr. Annou Rollovou o tom, jaké nebezpečí číhá na děti ve virtuálním světě. Zařízení typu mobil, tablet či počítač je pro dítě velmi lákavé jako dárek a často si ho přejí pod stromeček. Váhate, jestli už je správný čas? Neuděláte chybu, pokud takový dárek dopřejete? Podívejte se na následující rozhovor, který vám při rozhodování pomůže.
Nerada dávám paušální odpovědi, jelikož si myslím, že ani vědci nemají v této oblasti shodu a je těžké určit konkrétní roky, kdy by měli rodiče děti pustit k jednotlivým elektronickým zařízením. Někteří odborníci určují poměrně přísné hranice, že např.
do tří let by dítě nemělo ani zahlídnout tablet či mobil, jiní doporučují posuzovat to individuálně dítě od dítěte. Také si myslím, že je to velmi individuální z hlediska kontextu celé rodiny – jinak se zabavuje rodičům jedináček a jinak se drží dále od pohádek a her v tabletu dítě druhorozené a další.
Takže bych to nechala na zvážení každému rodiči, každopádně ovšem s tím, že je samozřejmě nezbytné hlídat, jaký obsah si dítě pouští.
A v kolika letech by děti měly dostat první mobil?
Opět těžko říct konkrétní rok – jindy je načase dítěti pořídit mobil, pokud bydlí kousek od školy či pro něj rodiče dochází, jindy když musí již relativně brzy dojíždět samo například do vedlejší vesnice či přes část města a rodiče potřebují mít možnost ho pohlídat na cestě.
A samozřejmě i každé dítě je jiné a vyvíjí se odlišně a jindy je připravené vnímat technologii i s jejími riziky a dokázat se chovat dostatečně opatrně, nejen aby mobil nezničili, ale také aby se skrze něj nenechali ohrožovat např. kyberšikanou či kybergroomingem. 
Zdroj: Dětské krizové centrum, Nebezpečí internetu
Ani v této oblasti nepanuje v odborném světě shoda – někdo definuje přesné časové hranice , jiní odborníci jsou benevolentnější a hranicí je pro ně to, zda dítě má i jiné zájmy a není pro něj problém se od tabletu či mobilu odtrhnout. Já osobně jsem pro to určité časové mantinely nastavit, nicméně spíše než paušálně, tak s přihlédnutím k tomu, jaký má ten den dítě program, zda už má hotové povinnosti, má jiné aktivity, nebo je naopak nemocné a leží doma, apod.
Určitě je zásadní si společně stanovit pravidla užívání přístroje, které se budou dodržovat a zároveň nastavit sankce za jejich porušování. Děti získají důvěru od rodičů a zároveň se tím učí samostatnosti, zodpovědnosti a hospodaření s penězi.
S dětmi, předškolními i dospívajícími, se domluvte na času, který denně stráví na tabletu nebo mobilu, poraďte s výběrem aplikací a použijte program pro rodičovskou kontrolu. Děti staršího školního věku budou vyžadovat přístup k internetu a sociálním sítím.
Je to přirozené, ale nastavte výši účtu a limit dat, vysvětlete bezpečné chování na sociálních sítích, včetně toho, že dětem umožníte sítě využívat až od věku, pro který je síť určena.
Co dělat, aby se nestalo dítě závislé na tabletu či mobilu?
Počítač, tablet či telefon mají i svá pozitiva. Jsou úžasným zdrojem informací a starším školákům poslouží i jako školní pomůcka. Důležité je, aby děti byly schopné žít i mimo internet. Nabídnout jim i jinou zábavu, jít na procházku, zakopat si, prostě trávit s dítětem čas.
Aby se dítě nestalo závislé na tabletu či mobilu, je zapotřebí jít mu příkladem. Pokud i vy budete trávit volný čas s mobilem v ruce, je velká pravděpodobnost, že i vaše dítě na tom nebude jinak.
Děti se už od útlého dětství učí kopírováním a nápodobou, a tak tomu je i v tomto případě.
27. 11. 2019 Kateřina Hrubešová 2 minuty
Na Hravém festivalu v Praze na Letné jsme se setkaly s velmi příjemnou a také energickou ženou, Mgr. Annou Rollovou, abychom připravily rozhovor o velmi aktuální problematice nebezpečí internetu a sociálních sítí. Anna pracuje jako zástupce vedoucí na Lince důvěry Dětsk…
30. 10. 2019 Kateřina Hrubešová 2 minuty
Bohužel traumatické události se nevyhýbají ani dětem a následky je mohou poznamenat na celý život. Ředitelka Dětského krizového centra, Zora Dušková, říká: „Trauma je jako chobotnice. Čím déle zůstává nevyřešené, tím jsou její chapadla delší a dusí tělo i duši.“ Poslán…
31. 10. 2019 Kateřina Hrubešová 3 minuty
Martinu Hynkovou Vrbovou známe především jako moderátorku pořadů Sama doma a Retro. Se sympatickou moderátorkou jsme se potkaly na slavnostním otevření detašovaného pracoviště Dětského krizového centra v Praze (DKC), ve kterém působí už 15 let. Díky její vstřícnosti moh…
Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí
Tablety a chytré mobilní telefony proměnily v posledních letech řadu lidských činností. Jenou z nich je výchova dětí. Pustit dítěti kreslenou pohádku na displeji („Tatí, putíš Peppu!?“) znamená pro některé rodiče jediný způsob, jak potomka na delší dobu zabavit.
Google nedávno představil aplikaci YouTube pro děti, která pohlídá, aby se dětem po pohádce pustila další pohádka, a ne třeba návod na porcování kuřete či záběry z druhé světové války.
Ale dávno před YouTube už existovala televize, před kterou rodiče nechali své děti na pospas pohyblivým obrázkům.
| Dlouhodobý vliv obrazovek na děti není jednoduše popsatelný. Doporučení lékařů je třeba vnímat v kontextu ostatních aktivit, ne jako seznam zákazů. |
Nové technologie jako smartphony a tablety nicméně vedou k tomu, že narůstá čas, který děti průměrně tráví s očima upřenýma na obrazovku. Vědci z celého světa zkoumají, jaké dlouhodobé dopady mohou mít všudypřítomné obrazovky na vývoj mozků dětí.
Zatím jsou k dispozici pouze předběžné výsledky, i tak ovšem lékařské organizace vydávají doporučení, která mají rodičům pomoci vyhnout se případným nepříznivým dopadům. Na první pohled se může zdát, že jde o striktní tabulku zákazů.
Hrozí tedy, že rodičům unikne podstata sdělení.
Neškodí obrazovky, ale nedostatek aktivit a slabá interakce
„Do dvou let věku by dítě nemělo vůbec sedět před obrazovkou!“ To je zřejmě nejčastěji mediálně citovaná věta z nových doporučení, která vydala Světová zdravotnická organizace (PDF). Pro děti ve věku tři až pět let pak odborníci doporučují maximálně hodinu času před obrazovkou, ideálně však co nejméně.
„Zdravější životní styl vyžaduje, aby rodiče dělali to nejlepší pro zdraví svých potomků od samého začátku jejich života,“ zdůrazňuje Tedros Ghebreyesus, generální ředitel WHO. „Rané dětství je obdobím překotného rozvoje a je to čas, který může rodina využít k zavedení užitečných vzorců chování,“ doplňuje Ghebreyesus.
| Hra na podložce (co nejvíce)Alespoň 30 minut na břiše v průběhu dne | Maximálně hodinu denně připoutanéŽádná obrazovkaV sedě doporučeno vyprávění a čtení | 12 až 17 hodin spánku denně |
| Alespoň 180 minut různých pohybových aktivitVčetně intenzivních aktivit, čím více, tím lépe | Maximálně hodinu denně připoutanéDo dvou let věku žádná obrazovka, poté maximálně hodina denně (raději méně) | 11 až 14 hodin kvalitního a pravidelného spánku |
| Alespoň 180 minut různých pohybových aktivitAlespoň 60 minut intenzivního pohybu, čím více, tím lépe | Maximálně hodinu denně připoutanéNe více než hodina před obrazovkou (lepší je méně) | 10 až 13 hodin kvalitního a pravidelného spánku |
Na první pohled je zřejmé, že informace o času před obrazovkou (konkrétně „času proseděném u obrazovky“) jsou jen malou částí doporučení, která se jinak týkají zejména spánku a pohybových aktivit. „Především o tuto část se však řada rodičů zajímá nejvíce,“ myslí si Juana Willumsenová, poradkyně WHO. „Rodiny i veřejnost to hodně řeší,“ dodává.
Ne všichni odborníci se shodují na tom, že lze na základě současných poznatků označit čas před obrazovkou za škodlivý. „Náš výzkum ukazuje, že zatím nejsou dostatečně silné důkazy na stanovení limitů pro sledování obrazovek. Limity navržené WHO se nejeví přiměřenými k potenciální újmě,“ řekl pro BBC člen britské pediatrické komory Max Davie.
Z podrobné zprávy WHO i ze souhrnu vědeckých studií (PDF), které odborníci při tvorbě doporučení analyzovali, je však zřejmé, že důvodem, proč omezit sledování obrazovky, není samotná obrazovka. Jde především o to, na úkor kterých činností dítě čas před monitorem, televizí či displejem tráví.
| Klíčové aktivity zajišťující dětem zdravý vývoj: pohyb, aktivní poznávání a spánek |
Den má 24 hodin. A pokud dítě tři hodiny stráví před obrazovkou, znamená to, že tento čas chybí někde jinde. Zasáhne tak třeba do aktivit, které pediatři a psychologové označují za klíčové: pohyb, poznávání a kvalitní spánek. A to jsou aktivity, jejichž pozitivní vliv na zdravý vývoj dítěte je dostatečně prokázaný.
„Rozvíjení fyzických aktivit, omezování sedavého času a zajištění kvalitního spánku u dětí zlepší fyzické i mentální zdraví a pomůže předejít dětské obezitě a s ní spojeným onemocněním, která se objevují později,“ uvedla expertka z WHO Fiona Bullová.
Nedostatek pohybu jako spouštěč obezity i v Česku
Problém obezity se nevyhýbá ani Česku. Státní zdravotní ústav (SZÚ) každé dva roky zkoumá zdravotní stav dětské populace. Poslední data z roku 2016 ukázala, že i české děti mají problém s nadváhou:
- 10 % českých dětí trpí obezitou, což je významný nárůst od roku 1996
- vadné držení těla zjistili lékaři u 42 % dětí
- u počítačové obrazovky tráví děti průměrně 2 hodiny denně
- u pětiletých je průměr 1,5 hodiny, u 17letých 3,2 hodiny
- čím delší doba strávená u PC, tím horší držení těla (zdroj)
- v ČR sledují děti v průměru 4 hodiny denně televizi (zdroj)
Pestrá škála aktivit, ideálně fyzických, je podle WHO klíčem pro zdravý rozvoj dítěte.
Děti, které tráví více času před obrazovkou, také patří zároveň mezi častější konzumenty fastfoodových jídel a sladkých nápojů, což souvisí s tím, že čas před obrazovkou silně koreluje s dětskou obezitou a nadváhou.
Obrazovka samotná pochopitelně nadváhu nezpůsobuje. Jde o korelaci, nikoli kauzalitu. Pro rodiče však může čas strávený s mobilem nebo tabletem sloužit jako varovný signál toho, že dítěti zřejmě chybí další důležité aktivity.
| Zákaz obrazovky sám o sobě nic neřeší |
Neznamená to tedy, že stačí zakázat obrazovky a z dítěte se automaticky stane sečtělý atlet. „Nejde o to, že je obrazovka sama o sobě nějak toxická. Je ale chabou náhradou skutečně stimulující činnosti,“ vysvětluje Michael Rich, šéf centra pro média a dětské zdraví v bostonské dětské nemocnici.
Čas, který děti stráví před obrazovkou, je tedy v obecné rovině užitečným indikátorem pro zjištění toho, zda má dítě dostatek interakcí. Rodiče by si měli všimnout, zda dítěti v takovém případě neschází něco jiného, především fyzická aktivita, společně trávený čas a spánek.
Pestrá škála aktivit, ideálně fyzických, je podle WHO klíčem pro zdravý rozvoj dítěte.
„Důležité je dát dítěti pestrou škálu zážitků a aktivit,“ dodává Rich. „Samotné stanovení toho, kolik času může dítě strávit před obrazovkou, vyvolá u rodičů spíše pocit studu, než aby vedlo ke skutečnému pochopení problému.“
Na základě několika publikací a doporučení psychologů jsme sestavili stručný přehled častých doporučení ohledně toho, jak se konstruktivně postavit k výchově v době, kdy jsou obrazovky všude…
|
Patří mobilní telefony do dětských rukou?
Potřeba kontaktu s dítětem, které zůstává po školním vyučování osamocené, je nutkavější než obava z přílišného upínání se k malé obrazovce. Ale pravidla pro používání nastavit lze. Když se chce. Tématu děti a mobily se Deník bude věnovat v obsáhlém seriálu připravovaném na začátek září.
MIRKA CAPLOVÁPorodní asistentka, provozovatelka budějovického dětského centra, matka tří dětí
Zdroj: Deník
V dnešní době, kdy každý dospělý vlastní svůj mobilní telefon, se vkládá do úst otázka, v jakém věku by ho mělo vlastnit malé dítě.
Odpověď je naprosto jednoduchá, přece v momentě, kdy začne dítě chodit ze školy bez doprovodu rodiče.
V tuto chvíli je důležité mít s dítětem kontakt, mít jistotu, že se mu nic nestalo a že v pořádku míří domů či na kroužek. V tento moment je mobilní telefon tím nejlepším vynálezem.
Mobilní telefon jako zhouba
Pro výchovu potomků je mobilní telefon však tou největší zhoubou. Mobil, tablet či počítač dokáže dítě naprosto pohltit, dítě přestane vnímat okolí, realitu a stává se na přístroji naprosto závislým. Ano, je hodné, nezlobí, klidně stráví celý den zavřené v pokoji a maminka s tatínkem mají vlastně klid. Avšak pro jeho vývoj jsme na špatné cestě.
Dítě přichází o svoji přirozenou fantazii, o reálné vnímání světa a o možnost normální komunikace. Roste agrese, nesoustředěnost, potíže s mluvením, vnitřní neklid. Pozitivním faktorem může být snad pouze skutečnost, že při neposlušnosti máme co zakázat, protože dnešní zákaz typu: „Když budeš zlobit, budeš mít domácí vězení,“ je zákazem naprosto úsměvným.
Odvrácená strana komunikačních technologií
Pojďme se zamyslet nad vážným nebezpečím, které je spojeno právě s touto virtuální technikou. Naprosto čisté a důvěřivé dítě se velice snadno dostane do spárů pochybných osob, které si s dítětem začnou dopisovat, na dítě působí hezky, mile a příjemně a dítě radostné, jakého má nového kamaráda, sděluje důvěrné informace, kde bydlí, kdy je o samotě…
Dítko se ocitá jen krůček od velkého neštěstí. Pro dítě se nyní stává telefon velkým kamarádem. Pokud však dospělý neurčí pravidla, pro jaké účely mu byl přístroj zakoupen, bude dítě s tímto „kamarádem“ trávit veškerý volný čas místo toho, aby běhalo venku s opravdovými kamarády.
Strach o potomka
Položme si otázku, kolik dětí si po škole či o víkendu hraje na hřišti, staví bunkry, jezdí na kole? Je logické, že se někdy rodiče bojí pustit dítě samotné ven na hřiště a raději mu zajistí odpolední program ve formě kroužků. Výjimečně čeká na rodiče doma, a pokud to tak je, jako první sáhne po zábavě spojené s počítačem či mobilem. Malé dítě nedokáže samo určit, co je pro něj dobré a co špatné, co mu může ublížit. Prostě jen dělá to, co ho baví.
Vývoj počítačové techniky nabral obrovské tempo, které našemu světu v určitých oblastech velice pomůže, ale bylo by dobré přece jen malinko přibrzdit a pokusit se v dětech probudit touhu usínat raději s knihou než s mobilem.
EVA HÁJKOVÁSpecialistka v preventivní medicíně, žije v Austrálii, matka dvou dětí
Zdroj: Deník
Jako rodina jsme se rozhodli vědomě žít trochu jinak. Naše obě děti se narodily ve Velké Británii a teď všichni žijeme i s českým tatínkem v Austrálii. Ač jsme světoběžníci, bez televize i tabletů se obejdeme. A pro mobily jsme si stanovili vlastní pravidla.
Dnes se totiž jen těžce vyhýbáme náporu technologií, kterou děti vidí nejen u rodičů, ale všude kolem. Nepřijde mi fér chtít po starších dětech, aby se nedotkli mobilu či tabletu, když maminka a tatínek tyto vymoženosti používají. Děti napodobují své rodiče.
A od určitého věku je dokonce zapotřebí, aby děti ovládaly vyvíjející se technologie.
Nastavení pravidel
Jak to u nás funguje? Naše pětiapůlletá dcera a tříapůlletý syn se učí v „technologií prostém“ komunitním vzdělávacím prostředí v kruhu jiných dětí a maminek. Samozřejmě jim dovolíme si zavolat z mobilu, když chtějí slyšet prarodiče v Ostravě nebo Praze.
A pokud chtějí na telefonu pohádku, nebráníme jim, jen dobu sledování omezujeme. Eliška sleduje i gymnastické cviky na Youtube, podle nich trénuje. Elišce a Tomáškovi jsme průvodci, záleží nám hlavně na tom, abychom s dětmi měli co nejpěknější vztah založený na důvěře, trávili s nimi společný čas.
Život v přírodě
V oblasti, kde žijeme Lennox Head, Nový Jižní Wales maminky a tatínkové tráví většinu času s dětmi venku. Mobily či tablety zde u mrňat běžné nejsou (což ovšem ve větších městech neplatí).
Australští rodiče omezují čas dětí u televize a výhodou je tamní téměř stále krásné počasí, což vybízí být s potomky venku.
V Česku jsem si všimla, že více a více dětí inklinuje k tabletům, a to třeba v raném věku pěti let. Vím, že může být jednodušší dítěti dát tablet a dělat si své.
Z mého pohledu je ale důležité, aby dítě vědělo, že mobil, tablet či TV nemá z důvodu, že na něho rodiče nemají čas.
Pravidla při používání mobilu
Vše má svá pro i proti a potřeby dětí se snažíme maximálně respektovat. Na druhou stranu my, jako dospělí, musíme umět tyto potřeby, které se někdy stávají závislostí, včas korigovat či omezit.
A jaká jsou naše pravidla používání mobilních telefonů? Používáme sluchátka při hovorech, vyhýbáme se dlouhým hovorům, upřednostňujeme skype či zoom.
Děti netelefonují téměř vůbec (jen když chtějí mluvit s rodičem či prarodičem, který je právě nepřítomen). Nenosíme telefony v kapsách. Na noc mobily vypínáme nebo je máme mimo ložnici.
Vybíráme si přístroje s nižší SAR (silou magnetického pole, kterou absorbuje naše tělo).
Marek Herman: Tablet není nic jiného než mrtvá placatá máma
Články » Co si myslí
Nedávno jsem jel Pendolinem z Prahy do Olomouce. Cestovala se mnou máma se dvěma dětmi, seděli přes uličku. Holčička mohla mít tři, kluk čtyři roky. Plus mínus. A zažil jsem věc, kterou jsem ještě nikdy takhle zblízka neviděl: máma za celou cestu z Prahy do Olomouce ani na minutu neodložila svůj telefon. Ani na minutu. Nelžu. Upřeně hleděla na displej mobilu a přejížděla prstem sem a tam.
Nechápal jsem. Ona se na ty svoje děti po celou dobu cesty vlastně ani nedívala. Když s nimi mluvila, tak pořád čučela do telefonu a dívala se na ně tak nějak úkosem. Drobci to čas od času zkusili:
Mami, ty něco hledáš? Ale ne.
Mami, ty něco hraješ? Ale ne.
Hraješ, viď? Ne.
Můžu se podívat? Ne.
Odpovídala tlumeným hlasem, jakoby duchem nepřítomná. Něco obdobného předváděly ale i její děti. Malý poposedával a díval se do tabletu. Holčička něco sledovala ve svém mobilu a pořád dokola kontrovala dobíjení baterky. Nepřítomné pohledy, všichni tři hleděli do monitorů, dětská tělíčka se pokyvují dopředu dozadu, máma duchem nepřítomná: rodina zombíků.
Proč se nedívají z okna?
Proč si spolu nepovídají?
Proč si nečtou?
Znovu mi došlo, že tablety a chytré telefony v sobě mají reálné riziko závislosti. Že když se to přežene, může to dopadnout zle. A že některé mámy si pomalu ale jistě zvykají, že mohou svoje děti odkládat k tabletům. Aby měly chvilku klid. A taky mi znovu došlo, že tablet vlastně není nic jiného než umělá placatá máma.
Technologie se dají využívat rozumně, jen je potřeba, aby dítě dostalo NEJPRVE co nejvíce REÁLNÝCH zážitků. A až POTOM ty VIRTUÁLNÍ.
60% českých domácností se nesejde ani jednou za den u společného jídla. Jsou každý zalezlí ve svém pokojí a surfují nebo sdílejí.
30% z těch, co se k večeři sejdou, u toho hraje televize.
Dá se s tím něco dělat? Dá. Technologie se dají využívat rozumně, jen je potřeba, aby dítě dostalo NEJPRVE co nejvíce REÁLNÝCH zážitků. A až POTOM ty VIRTUÁLNÍ. Když přijde tablet na řadu až jako druhý, může to být zajímavý zdroj poznání. Ale na prvním místě musí vždycky být skutečný život, skuteční lidé a reálné poznávání všemi smysly.
Doporučení pro život: dítěti do pěti let by se vůbec neměl dostat tablet do ruky. Tečka. A do tří let by se nemělo vůbec dívat na televizi. Tečka. Pokud jste svému dítěti tablet do ruky už dali a televizi jste zapnuli, začněte je pomalu odvykat, dříve než bude malér. Hrozí, že mu trvale a nevratně poškodíte jeho mozek.
A můžete začít tím, že si s dětmi začnete povídat při cestách ve vlaku.
Navigace příspěvků Děti bez lásky: film, který změnil pohled na jesleJak poznáte školu, která vaše dítě respektuje Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
- Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
- Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
- Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
- Příklady z praxe jsou naopak vítány.
- Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
- Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
- Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
- V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
Pedagog Herman: Jsem proti střídavé péči, do deseti let dejte děti mámě. Zažíváme krizi otcovství
Když se zeptáte dnešních mužů, co chtějí dělat, tak oni se chtějí bavit. To alespoň tvrdí o generaci mladých můžu Marek Herman. Vysokoškolský pedagog, kouč osobního rozvoji a spisovatel, který byl hostem pořadu Prostor X.
Marek Herman říká, že problémem dnešních mužů je, že nejsou vystaveni tlaku, nemusejí ničemu odolávat, nemají tvrdý život. Nemají žádné požadavky, ale také i to, že není vojna.
Ženy začaly před sto padesáti lety rozvíjet svoji mužskou část. „Ženy zkracují sukně, zkracují vlasy a začínají se starat o rodinu, muži odešli do války. Proto máme dnes ženy, které jsou úspěšné, jsou velmi přísné a náročné k sobě, ale také k partnerovi. A ten jim nestíhá,“ říká Herman.
Podle vysokoškolského pedagoga je dítě připraveno na bezpodmínečnou lásku, kterou mu dá máma a lásku s podmínkou, kterou mu dá táta. Volná výchova a láska bez podmínek, ať se dítě chová jakkoliv, je mor dnešní doby.
Názor na střídavou péči má Herman jednoznačný. Nikdo podle něj nemůže mít dva domovy. Děti do deseti let by nechal matkám. Zároveň upozorňuje, že to neplatí plošně, vždy a pro všechny. Výjimky samozřejmě existují.
Jak snáší tvrdou kritiku své osoby a názorů? Proč je podle něj střídavá péče blbost? Co to znamená krize otcovství? Kdo je správný chlap? Žijeme opravdu v době epidemie práva?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
Malé děti potřebují něhu a řád. Mobily nemají v jejich rukou co dělat, radí pedagog Herman
Dětem do pěti let by podle Hermana neměly přijít do ruky žádné mobily či tablety. „Je to militantní postoj, ale je zdravý. Mozek mobil nepotřebuje. Prvním pravidlem je ukázat dětem reálný svět a teprve potom ten virtuální. Když to uděláte, je velká šance, že se z virtuálního světa vrátí do normálního. Když to bude naopak, zůstanou tam viset a stanou se závislými,“ vysvětluje.
Malé dítě podle něj potřebuje být nasycené dvěma principy. „Něhou, kterou zajišťuje máma, a hned vedle toho potřebuje řád, limity a povinnosti. A je potřeba hledat rovnováhu mezi těmito dvěma principy,“ doporučuje.
Herman je také zastáncem tradiční rodiny. „Na prvním místě v rodině je pevný pár, je to máma s tátou. A ten pevný pár řídí žena, aby ta rodina fungovala zdravě. A to se mnoha lidem nelíbí,“ říká.
Pokusy a omyly
Sám je otcem dvou dcer a přiznává, že se ve výchově dopustil řady chyb. „První dceru jsme měli v osmnácti, když jsme ještě sami byli děti. Takže spousta pokusů a omylů a já jsem to řešil průrazností, silou, přísností. A je mi to dnes líto,“ svěřuje se.
„Určitě bych teď byl vlídnější, měl bych více pochopení a trávil bych více času doma. Já jsem byl rozlítaný táta.
Dělal jsem, co mě bavilo, sportoval jsem, objevoval svět, zkoušel projekty… Když se moc brzo vrhnete do vztahu, nemáte ještě nasycené potřeby, a tak je potřebujete sytit.
Když máte děti později, potřeby jsou nasycenější a máte větší trpělivost a nadhled. Čas strávený s dětmi není pak pro vás ztracený, není to povinnost,“ dodává.
„Podruhé už jsem nebyl tak přísný otec. Druhou dceru jsme vychovávali v daleko větší pohodě. Bylo mi 26 let a měl jsem za sebou hodně práce, zastavil jsem se a začal ji poslouchat,“ popisuje.
Vnitřní hlas
O svém přerodu z mechanického strojku do vlídného rodiče napsal úspěšnou knihu s názvem Najděte si svého marťana. Našel si on sám svého marťana?
„Myslím si, že ano. Je to ten vnitřní hlas. Mně paradoxně pomohlo ten hlas najít, když jsem se dostal do nadnárodních firem, když jsem velmi tvrdě pracoval. Nechtěli po mně jen spoustu energie, znalosti a vědomosti, chtěli hlavně tvořivost. Hledali něco jiného, chtěli se odlišit, a to je vlastně to vnitřní dítě.“
„Takže to, co ve vás ničí odmala – nezastavuj se, nedělej to, rychle, dělej, nepřemýšlej, neraduj se… Tam jsem měl opačný požadavek a objevoval jsem to takzvané vnitřní dítě, protože jsem hledal řešení, které předtím nikdo neviděl,“ vysvětluje spisovatel a pedagog.
Škola, nadace, nadnárodní firmy
Herman vystudoval pedagogickou fakultu a sedm let učil na gymnáziu. „Strašně jsem se na to po studiích těšil. Trávil jsem tam 12 hodin denně, miloval jsem tu práci. Chtěl jsem ukázat dětem, že škola může být skvělé místo, kam se mohou těšit. Takže jsem se na gymnáziu absolutně realizoval,“ vzpomíná.
Po sedmi letech ale přišel syndrom vyhoření. Rok pracoval pro nadaci Open Society Fund a pak našel uplatnění v oblasti nadnárodních společností. „Je to úžasný svět, obrovská míchačka, která vás drtí a zároveň nabízí skvělé možnosti.
Byl to pro mě kulturní šok. Rovnýma nohama jsem skočil do neskutečně profesionálního prostředí, do diplomatického oddělení. Na nic si tam nehráli, na žádné vztahy, kamarádství, na žádnou pedagogiku. Zajímá je jen výkon.
A mně se tam strašně ulevilo,“ přiznává Herman.
V současné době působí na Palackého univerzitě v Olomouci, na katedře rekreologie. Vyučuje osobnostní a sociální výchovu. „Vlastně se zabýváme zdravým životním stylem ve volném čase. Takže vám řeknu: jsou dvě nejdůležitější věci v životě, první jsou vztahy a druhá je najít svůj talent a jít za ním. Pokusím se vám ty věci ukázat a některé vás naučit,“ popisuje.
Poslechněte si celý rozhovor Ivany Chmel Denčevové s Markem Hermanem. Dozvíte se mimo jiné, jaký má názor na fyzické tresty, jaké je podle něj riziko pro dítě, když rodiče nejsou autoritami, nebo proč nemá rád termín osobní kouč.
ZKUSÍTE TO? Pedagog Marek Herman doporučuje dát dětem výchovnou lekci hladem nebo žízní
Fyzické týrání je jedna věc, ale obyčejné přicupnutí a plácnutí po zadečku je věc zcela odlišná. Co dělat s dítětem, které dostane „amok“ a hystericky brečí, až se kolemjdoucí otáčí a myslí si o (ne)vychovanosti dítěte své?
Lidová moudrost říká: „Některé věci pochopí dítě rozumem, tak mu je trpělivě vysvětlujeme. Některé věci pochopí jenom srdcem, takže ho necháme prožít třeba hlad nebo žízeň. Ale některé pochopí jenom zadkem a vařečkou.“ To je rčení o které se opřel v živém vysílání na téma fyzických trestů u dětí pedagog Marek Herman.
Téma fyzických trestů je stále hodně diskutované a zabýval se jím i poslední díl pořadu Maminy s rozumem.
Co dělat s dítětem, které dostane „amok“? Podle vysokoškolského pedagoga a autora bestseleru Najděte si svého marťana Marka Hermana je lepší, když k této situaci vůbec nedojde: „Než se něco podobného stane, předchází tomu dlouhá cesta. Dítě rodičům většinou vysílá signál, ještě před tím, než k tomu dojde. Vztekající se dítě, to je dítě, které bojuje o moc v rodině a vlastně tím volá: Nastavte mi už konečně hranice a něco mi zakažte.“
Když už taková situace nastane, je dobré ji řešit rychle a operativně. Ne se snažit dítěti sáhodlouze vysvětlovat, že tohle dělat nemůže. Rodiče často v těchto situacích zaplaví adrenalin a je velmi jednoduché reagovat impulzivně a dát dítěti přes zadek. Tím ale rodič uleví především sám sobě a později mohou dokonce přijít výčitky.
„Klíčem k tomu, aby se dítě nevztekalo, je pravidelnost, řád a limity, které si doma nastavíte. Když vše děláte jinak a v jinou dobu, připravte se na veřejné představení,“ dodává Herman.
„Jsme savci a neznám savce, který by vychovával bez kontaktu.“ I matka se ke svému hříběti chová tak, aby ho ochránila před okolními vlivy a pokud neposlechne, je na řadě drcnutí.
Často bývá na vině to, že matka není na dítě tolik napojena. Například u kojení, které je velmi úzkým kontaktem matky a dítěte, často sleduje sociální sítě nebo píše zprávy na mobilním telefonu.
V živém vysílání padly i otázky ohledně klidného soužití sourozenců a rozdělování rodičovské lásky a péče. „Jakmile se narodí druhé dítě, otevřete dveře a vyprovoďte spravedlnost z domu. Každé dítě potřebuje jinou péči.“
- Pokud vás zajímá, jak je to s poruchou ADHD, kde je míra fyzických trestů, ale třeba i to, z jakého důvodu je nejkomplikovanějším vztahem v rodině snacha a tchýně, podívejte se na celý záznam rozhovoru.
- NEPŘEHLÉDNĚTE: SOUTĚŽ POŘADU MAMINY S ROZUMEM: Kdo vyhrál luxusní opalovací krémy?
TOP 7 SRDCERYVNÝCH seriálových momentů: Který je ten úplně nejdrsnější? Hlasujte!
Marek Herman: Ak dieťa trávi veľa času na tablete, je to odrazom toho, že v rodine chýbajú pravidlá
Sú technológie skutočne apokalypsou, ak ich budeme používať v rodinách ako doteraz? Ako zmenili dnešné rodiny a výchovu? Ako ich rodičia vnímajú v rukách detí a čo môžeme urobiť, aby sme dokázali z tejto generácie detí vychovať spokojných a citlivých dospelých? Uznávaný český odborník na výchovu detí, vysokoškolský pedagóg a lektor osobného rozvoja MAREK HERMAN nám porozprával, ako nepodceňovať život v rodinách s technológiami a naučiť sa žiť s nimi zdravo.
MAREK HERMAN sa špecializuje na výchovu detí do 6 rokov a oblasť sebapoznávania. Je tiež autorom úspešnej knihy pre rodičov a pedagógov Najděte si svého Marťana.
Technológie sa v posledných rokoch obrovským tempom dostávajú do rodín. Už aj batoľatá dnes bežne majú vlastné mobily. Nahradili v rukách detí autíčka, bábiky a farbičky. Ako to vnímate?
Mňa to desí. A desí ma to o to viac, že sa veľa ľudí tvári, akoby sa vlastne nič nedialo. Ale ono sa deje! Moderné technológie nám vtrhli do života, doslova vyrazili dvere do našich domácností a tak, ako ich používame nám devastujú rodinu.
V mnohých domácnostiach neustále hrá televízia a nikomu to nepríde divné. K tomu zapnuté počítače, tablety a mobily. Technológie rodiny atomizujú– každý je zahrabaný do svojho počítača, tabletu alebo mobilu, špunty v ušiach, neprítomné pohľady.
Máme tiché domácnosti, kde žije každý sám. Okno do sveta je dnes vlastne monitor a deti žijú vo virtuálnej realite. V rodinách spolu málo hovoríme. V 60 percentách českých domácností sa rodiny nezídu ani k jednému spoločnému jedlu za deň.
A tretine z tých, čo sa za stolom stretnú, hrá pri tom televízia.
Znie to, akoby to už horšie ani nemohlo byť. Je to naozaj také zlé?
Pre mňa je to apokalypsa. A mám obavy, že to môže byť ešte horšie. Jednak už začínajú byť rodičmi mladí ľudia, ktorí už sami vyrástli v prostredí technológií. Im už nevysvetlíte, že celodenne zapnutá televízia alebo počítač je škodlivý návyk, ktorý rodinu rozkladá zvnútra.
Ale hlavne sme na veľkej križovatke, pretože z „internetu informácií“ vstupujeme pomaly do „internetu zážitkov“. To ešte len začnú problémy, pretože ľudia sa začnú strácať vo virtuálnom svete.
Prečo by som sa mal rozčuľovať nad svojou ženou, ktorá po mne stále niečo chce, keď mám vo virtuálnom svete dokonalú partnerku, ktorá je nenáročná a ešte ma obdivuje?
Ako sa teda pozeráte na to, ak rodičia malým deťom dávajú do rúk mobil ako hračku? Ak si dieťa spomedzi 3 hračiek vyberie samé na hru práve mobil, dať mu ho či zakázať?
Dieťa si predsa nemá čo vyberať mobil! Môže si vybrať len z toho, čo mu ponúkneme.
Takže medzi troma hračkami vôbec mobil nesmie byť! Mobil alebo tablet môže byť výborný nástroj poznania, ale najprv dieťa potrebuje poznať reálny svet. Potrebuje kresliť, strihať, prelievať vodu, a hlavne čo najviac chodiť von.
Dotýkať sa reálnych vecí okolo seba. To sú zážitky, ktoré potrebuje. A hlavne s ľuďmi, nie prístrojmi. Takže najprv reálny svet a až potom ten virtuálny.
Kedy dať teda dieťaťu mobil na hranie najskôr?
Tak v piatich rokoch. Skôr nemá mobil v ruke dieťaťa čo robiť. A do troch rokov by som bol absolútne striktný – teda ani náhodou. Dieťa ho totiž k svojmu vývinu vôbec nepotrebuje. A hlavne je to naozaj nebezpečná hračka.
Prečo nebezpečná?
Dnes už vieme, že moderné technológie sú rovnako návykové ako alkohol alebo droga. Dali by ste svojmu dieťaťu do ruky v troch rokoch cigaretu pretože ho to zabaví?
K tomu, aby som sa zdravo vyvíjal, aby sa zo mňa stal spokojný a citlivý človek, k tomu potrebujem hlavne nežnú a spokojnú mamu. Mama dokáže dieťa doslova kúpať vo svojej priazni: mám ťa rada, pretože si môj. A má k tomu od prírody prirodzené nástroje – vôňu, dotyk, vzájomnú blízkosť, hru pohľadov.
Už viete, kam mierim? Ak sa bude dieťa namiesto mamy dotýkať obrazovky a miesto nehy a hry pohľadov bude čumieť do mobilu, tak miesto toho, aby si vytváralo vzťah so svojou mamou, bude získavať vzťah s prístrojom. Studeným kovom a sklom. To predsa nikdy nemôže dopadnúť dobre! Sme spoločenské tvory a pre život potrebujeme ľudí, nie prístroje.
A čím sme menší, platí to intenzívnejšie.
Sú však situácie, kedy sú mamičky pod tlakom a ustúpia. Mnoho z nich sa v diskusiách sťažuje, že ak batoľaťu či škôlkarovi odmietnu dať vlastný mobil, napr. v električke alebo obchode, keď je mama zaneprázdnená na verejnosti nejakými povinnosťami, nasleduje srdcervúca scéna. Väčšina priznáva, že povolia a dieťaťu vlastný mobil dajú
Dať dieťaťu do ruky mobil je veľké lákadlo a ja to trochu chápem, pretože mamy sú dnes uštvané ako divá zver. A keď to urobíte, tak máte na chvíľku svätý pokoj, budete to mať jednoduchšie. Ale len v tú krátku chvíľu. Dlhodobo si zarábate na veľký problém.
Pretože pre malé deti je mobil droga a ako každú drogu ju budú chcieť viac a viac, viac času, viac hier, viac pozornosti. Takže mamičky to vôbec nesmú pripustiť, nesmie vás to ako jedna z možností vôbec napadnúť.
Ale to by samy mamy nesmeli visieť dlhé hodiny na telefóne.
Je to naozaj len o uľahčení momentálnej situácie? Nevypovedá to o dnešných mamách niečo viac?
Vypovedá to aj o tom, že sa začíname sťahovať do virtuálneho sveta. A že mamy fatálne podceňujú mobily. Taktiež o tom, že rodinu dnes veľmi často neriadia rodičia, ale dieťa.
Mamy argumentujú, že čo majú robiť, keď to dieťa chcelo? No a? Ja som predsa mama a ja rozhodujem o tom, čo je pre moje dieťa dobré a čo nie! A je jedno, či je to mobil alebo tablet. V rukách malého dieťaťa je to odistený granát.
Aby bolo malé dieťa spokojné, nepotrebuje predsa tablet, ale mamu. Tablet je len na oklamanie, je to mŕtva ploská mama, nič viac.
- Tablet je len ploská mŕtva mama, nič viac.
- (- Marek Herman)