Jak naložit s nepoužitelnými léčivy – vše o zdraví

Klasické možnosti třídění odpadu, které využívá celých 73 % obyvatel ČR, zřejmě netřeba dlouze představovat.

Na sběrná hnízda barevných kontejnerů, k nimiž to máme průměrně pouhých 90 metrů, si české domácnosti zvykly a Češi patří v třídění odpadů ke světové špičce.

Některý druh odpadu se řídí speciálními pravidly a jinými možnostmi pro jejich vytřídění. Kam a jak třídit oleje, léky, elektrospotřebiče a baterie, nebo pneumatiky? Pojďme zjistit víc!

Zpětným odběrem odpadu se rozumí bezplatné převzetí některých zákonem určených výrobků, které přestaly sloužit svému účelu. V praxi to znamená, že výrobek, jenž nám již dosloužil, můžeme zanechat na speciálních sběrných místech, která mají různou podobu.

Další zpracování zpětně odebraných výrobků pak zajišťují specializovaná pracoviště.

Dobré vědět

Sběrná místa si nesmíme plést se sběrnými dvory, které mají zcela rozdílné postavení a funkci oproti sběrným místům – ta se vždy zaměřují na sběr jednoho konkrétního druhu odpadu. Více se dozvíte v článku „Sběrný dvůr – vše, co jste chtěli vědět…“.

Oleje – kam a jak třídit?

V domácnosti běžně při vaření používáme jedlé tuky a oleje, které mnoho z nás netřídí, a tak nezřídka kdy končí ve výlevkách a kanalizacích, pro něž jsou pohromou.

Obsažená mastnota po vylití do dřezu ulpívá na stěnách odtoků a kanalizačních trubek, které se poté zanášejí. Kanalizace pak čeká náročná očistná kúra, jež je finančně i personálně náročná a představuje zátěž pro životní prostředí.

Kam s použitými tuky a oleji?

Kuchyňské tuky a oleje nepatří do kuchyňské výlevky, ani do záchoda. Nejlepší je jejich přelití do plastových láhví, ve kterých vytřídíme použité oleje do speciálních kontejnerů určených pro třídění olejů, jež se objevují čím dál častěji.
Nádoby můžeme odložit také na sběrných dvorech, pokud nemáte jinou možnost, pak do popelnic na směsný odpad.

Menší množství tuků, například z pánve, je možné vsáknout do ubrousku nebo papírové kuchyňské utěrky, a pak vhodit do směsného odpadu. Více v článku Třídění olejů a jedlých tuků – jak na to?

Vyjeté oleje z aut se sbírají na místech zpětného odběru, což mohou být čerpací stanice a autoservisy, samozřejmě je lepší nechat si olej vyměnit přímo v servisu.
Obaly od technických olejů, barev, ředidel a jiných chemických látek odevzdejte na specializovaná místa určená ke sběru nebezpečných látek, většinou tak lze učinit do sběrného dvora.

Léky a léčiva – kam a jak třídit?

Léky a léčiva je potřeba vždy skladovat podle informací uvedených v příbalových letácích a dodržovat uvedené podmínky (např.

ochrana před světlem, při pokojové teplotě, v lednici…), jinak značně zkracujeme nebo rovnou ihned ukončujeme dobu jejich použitelnosti.

U starých léků, tedy u těch, u nichž uplynula na obalu uvedená doba použitelnosti, už výrobce negarantuje obsah a tedy ani očekávaný efekt účinných látek. Některé prošlé druhy léčiv mohou mít jiné účinky.

Kam s prošlými léky a léčivy?

Léčiva by se neměla vyhazovat do směsného odpadu, mohou totiž obsahovat právě nebezpečné a toxické látky, které musí být odborně likvidovány.
Snad na každém obalu můžeme najít větu: „Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny“. Ano, skutečně je třeba donést léky do nejbližší lékárny. Tato služba je poskytována občanům na celém území ČR zdarma.

Elektrospotřebiče a baterie – kam a jak třídit?

V každé domácnosti jsou různé elektrospotřebiče a v různých zařízeních desítky baterií.

Dnes využíváme kvalitnější alkalické baterie, které déle vydrží, nebo ekologičtější dobíjecí baterie. Vyhodíme-li baterie do koše, uvolňují se z nich škodlivé a nebezpečné látky, dokonce i těžké kovy, které mohou při nesprávném nakládání znečišťovat půdu, vodu i ovzduší. Proto je obzvlášť v těchto případech důležité dbát na správné třídění elektroodpadu a baterií.

Kam s vysloužilými elektrospotřebiči a bateriemi?

Nejčastěji můžeme elektroodpad a baterie vytřídit v prodejnách s elektronikou, jejichž součástí bývají tzv. místa zpětného odběru.
Speciální nádoby pro třídění elektroodpadu bývají umístěny u supermarketů a nákupních center, někde jsou tyto kontejnery na elektroodpad součástí tzv. třídicích hnízd (míst s větším počtem kontejnerů, kde můžeme vytřídit různý druh odpadů).

Co se týče třídění baterií, výjimkou nejsou speciální sběrné boxy umístěné v supermarketech a obchodních centrech – možná jste si všimli boxů a krabic, do kterých je možné baterie vytřídit.

V každém případě jsou při jejich odložení na speciální místa zlikvidovány co nejekologičtěji.

Také elektrospotřebiče, baterie a větší elektroodpad jako jsou lednice, pračky, sušičky apod. lze odvézt na sběrný dvůr, odkud odpad putuje k dalšímu zpracování na specializovaná pracoviště.

Jako vždy je vhodné si před plánovanou cestou ověřit, jaký druh odpadu lze ve sběrném dvoře odložit – to se totiž liší a závisí to na možnostech dané obce.

V každém případě třiďte odpad, protože to má smysl! Zní to jako klišé, ale je to hluboká pravda! Správným vytříděním odpadu dochází k jeho recyklaci a díky tomu můžeme vyrábět druhotné suroviny – šetříme tak primární zdroje, přírodu, energii a celkově to má pozitivní vliv na životní prostředí.

Tento článek je součástí seriálu článků nazvaného „Slovník pojmů pro třídiče“. Přečtěte si také další díly tohoto oblíbeného seriálu!

Moje lékárna

???? Právě dnes vyšlo další vydání magazínu Moje lékárna, které je opět nabité zajímavými informacemi, k dostání v lékárnách Moje lékárna nebo v elektronické verzi zde:https://bit.ly/2J1ehfG

✅ V tomto čísle najdete například, rozhovor s MUDr. Kateřinou Vackovou, mladou lékařkou, která svůj životní příběh a vše nelehké, co ji potkalo, proměnila v dobrou věc a se svou organizací Loono školí veřejnost, jak včas odhalit rakovinu nebo sedm rad pro seniory, jak se bezpečně pohybovat a předejít pádům.

Jistě si každý čtenář najde to své a třeba si ještě vyluští výherní křížovku o dárkový balíček Moje lékárna.

Страницы, которые нравятся этой Странице

Нравится: 583

Vítáme Vás v lékárně U Řeky. Rodinné lékárně s tradicí sahající do počátků novodobé historie českého…

Нравится: 229

Poskytujeme výdej léčiv a zdravotnických prostředků, přípravu léčiv dle rozpisu, prodej dětského…

Нравится: 21

Jsme dlouholetá fungující lékárna. Neprodáváme, léčíme. U nás máte vždy zelenou.

Нравится: 16 тыс.

Společnost Friall je největším výrobcem mražených bramborových výrobků v České republice.

Нравится: 7,4 тыс.

Zajímáte se o své intimní zdraví? Jste na správném místě.

Нравится: 1,3 тыс.

Внутренний дворик/сад

Подробнее

Нравится: 4,1 тыс.

Hledáte kvalitu? Hledáte nás!!!

Нравится: 20 тыс.

soutěže

Нравится: 6,7 тыс.

Dánská, certifikovaná BIOkosmetika. 100% přírodní, bez chemikálií, NEtestovaná na zvířatech. Pro…

Нравится: 4,6 тыс.

Společnost HELUZ je největším českým výrobcem cihel. Stavte s těmi nejlepšími!

Нравится: 15 тыс.

Prodej kojeneckého zboží. Zastoupení značky DADA pro ČR.

No Limits Interior Design

Нравится: 873

V NO LIMITS DESIGN pro vás navrhujeme a zároveň realizujeme nevšední interiéry kanceláří, komerčních…

Нравится: 2 тыс.

Beauty blog. Mojí vášní je přírodní kosmetika. Budu ráda, pokud na stránky zavítáte a najdete své…

Нравится: 384

Lovochemie, a.s. zastupuje významnou část výroby hnojiv v segmentu chemie společnosti AGROFERT, a.s.…

Нравится: 417

Alzheimercentrum Filipov o.p.s. „Využijme čas, který na péči máme, co nejsmysluplněji“

ZDRAVOTNICKÝ ODPAD

Odpady, které vznikají ve zdravotnictví, jsou mnohdy (ale ne vždy) nebezpečné. Z jejich celkového množství je zhruba 10% možno označit za vyloženě nebezpečné i podle zákona.

 Zdravotnická (a podobná) zařízení produkují odpady, které jsou infekční, popř. i toxické nebo radioaktivní. EU pokládá tyto odpady za prioritní. A to z důvodu jejich rozmanitosti a komplikovanému složení.

Z toho logicky vyplývá i potencionální nebezpečí. 

Množství nebezpečných odpadů, které ve zdravotnictví vznikají, má vzestupnou tendenci. V roce 1999 to bylo nějakých 16 000 tun. V roce 2010 už to bylo nějakých 40 000 tun nebezpečných odpadů (CENIA). Nebezpečné odpady tvoří jen část celkového množství odpadů ze zdravotnictví.

Nicméně se mezi odpady nebezpečné dostávají i odpady, které nebezpečné nejsou a tím je zvyšováno jeho množství.

To je zapříčiněno tím, že někteří původci v obavách z kontrolních orgánů, vykazují „pro jistotu“ jako nebezpečné odpady někdy i odpady bez zjevných nebezpečných vlastností.

Kdosi spočítal, že na jedno lůžko každý den připadá (statisticky vzato) 1,8 kg zdravotnických odpadů. Do tohoto odhadu pak není (a nemůže být) zahrnut odpad, který vzniká u pacientů doma, popřípadě v jiných místech jejich léčení.

​

Množství odpadu ze zdravotnictví má vzestupnou tendenci a část těchto odpadů je vyloženě nebezpečná

​

Riziková skupina A

• patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit přenosné onemocnění, proti kterému není obvykle léčba nebo prevence

​

Riziková skupina B

• patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážná onemocnění, které však není běžně přenosné a proti kterému existuje léčba nebo preventivní opatření

​

Riziková skupina C

• mikroorganismy, u kterých lze předpokládat vyvolání onemocnění

Odpad ze zdravotnictví nepochází jen z nemocnic, ale i z ostatních zdravotnických zařízení a veterinárních ordinací. Zahrnuje různé chemické, fyzikální a biologické materiály, které vyžadují zvláštní nakládání a likvidaci. Obsahuje pevný i kapalný odpad, který vzniká při léčebné péči nebo při obdobných činnostech.

Nutno dodat, že většina patří mezi nerizikový zdravotnický odpad, podobný komunálnímu. Vzniká hlavně z administrativních a úklidových činností zdravotnických zařízení a může zahrnovat rovněž odpad produkovaný při údržbě zdravotnických objektů. Potíž je s odpady, které s sebou mohou nést zdravotní rizika: odpad infekční. Ten může být, mimo jiné, i zdrojem tzv.

nozokominálních nákaz v nemocnicích a zdravotnických zařízeních.

​

Jak se omezují rizika spojená se zdravotnickými odpady

Riziko odpadu ze zdravotnictví se snižuje s přijetím kompletního a bezpečného systému třídění, sběru, transportu, shromažďování a likvidace.

Jednou z hlavních snah při nakládání s těmito odpady je tedy jejich třídění na místě – jinými slovy separovat odpady nebezpečné od odpadů – bezpečných, chcete-li. Oddělený sběr zdravotnických odpadů není jednoduchá záležitost.

A měl by probíhat denně (samozřejmě v závislosti na velikosti zařízení). V non-stop provozech alespoň 1x za 24 hodin, a to za dodržení všech bezpečnostních předpisů, vyhlášek i zákonů. Proto musí mít každé zdravotnické zařízení provozní řád.

A v ideálním případě ho i dodržovat. Ano, i v oblasti zdravotnických odpadů jde v první řadě o osobní zodpovědnost. Pravidelný by měl být i svoz těchto odpadů certifikovanými firmami.

Samostatnou kategorii tvoří tzv. vysoce infekční odpady. Ten musí být okamžitě a na místě podroben dekontaminaci prostřednictvím certifikovaných zařízení.

 

Zdravotnictví je z globálního pohledu jedním z hlavních zdrojů dioxinů a rtuti v životním prostředí

​

Jak se třídí zdravotnické odpady

S tříděním (nebezpečného) zdravotnického odpadu se v ČR započalo někdy kolem roku 2004. V roce 2008 pak byly zavedeny přesné metodické pokyny pro jejich třídění. Nicméně ne všude jsou tyto pokyny plně dodržovány a stává se, že zdravotnický odpad končí ve veřejných kontejnerech na směsný odpad (ať už z důvodu finanční úspory nebo liknavosti).

Takto odhozený odpad je velmi nebezpečný zejména pro bezdomovce, kteří se v popelnicích hrabou. Popřípadě pro děti. Jelikož tyto odpady mohou být infekční, není jistě třeba dále rozvíjet, k čemu může dojít. Nicméně takovéto zacházení se zdravotnickými odpady je ojedinělé, ale dochází k němu.

  Jednoduše i proto, že správné nakládání s tímto druhem odpadu stojí peníze.

​

Skládkování infekčního odpadu v ČR nepřipadá v úvahu

​

• žluté nádoby – ostré předměty
• bílé nádoby – vakcíny
• modré se žlutým víkem – infekční biologické materiály
• modré nádoby – ostatní zdravotnické materiály
• černé nádoby – anatomické odpady

• zelená | modrá – prošlá léčiva, nepoužitelná cytostatika
• hnědá | červená – ostatní odpady

• červené pytle – odpady z chirurgie
• modré pytle – ostatní odpady, zubní, pediatrie apod
• zelené pytle – odpady z gynekologie
• černé pytle – patologicko-anatomické odpady
• průhledné pytle – kelímky ze stomatologie, roušky apod.
• ZDROJ: odpady

Množství zdravotnického odpadu zvyšuje ta skutečnost, že je nutno používat pomůcky a nástroje na jedno použití.

Ze zdravotnických zařízení jsou odpady sváženy speciálními firmami a předávány k další likvidaci. Část odpadů ze zdravotnictví je určena k dekontaminaci. Po dekontaminaci jsou pak tyto odpady považovány za již ne-nebezpečné. U nás se k dekontaminaci prý nejčastěji využívá mikrovlnné dekontaminace a autoklávování.

Možností dekontaminace je samozřejmě více. Za finální likvidaci těchto odpadů je považováno jejich spálení (při teplotách vyšších než 1000° C). Dekontaminovaný odpad lze spálit ve spalovně komunálního odpadu. Skládkování většiny odpadů ze zdravotnictví je v ČR zakázáno.

Znovuvyužití dekontaminovaných materiálů se zatím vždy ukázalo jako nemožné z hlediska bezpečnosti a hygieny.

Další část odpadů ze zdravotnictví putuje přímo do (krajským úřadem schválené) spalovny. Přímo do výhně tedy putují odpady infekční, patologicko-anatomické odpady, krevní vzorky, nepoužitelná léčiva, chemické odpady, cytostatika nebo odpady z dialyzačních oddělení. Obvazy, zbytky sáder či jednorázové oděvy..

Samostatnou otázkou, která vás již také bezpochyby napadla je, jak se  takové odpady ze zdravotnických zařízení přepravují? Předně je třeba je na místě vzniku separovat do k tomu určených nádob. Svoz může zajišťovat jen firma splňující přísné požadavky. Přeprava probíhá ve speciálních nádobách.

Každý odpad má svou určenou nádobu podle své rizikovosti (rizikovostí se myslí jak rizikovost pro jedince, tak i pro společnost). Jedná se o běžné pytle, popřípadě o pytle uložené v jedno a vícevrstvových pevných nádobách. Podstatná je zde neprostupnost přepravních materiálů.

Někdy se k odpadům přidává i dezinfekční materiál jako chloramin, chlorové vápno nebo paralformaldehyt. Popřípadě materiál absorpční, jako aktivní uhlí, bavlněná vata, silikagel aj.

Pro přepravu materiálů spadajících do rizikové skupiny A a B (viz červený box vpravo nahoře) musejí být přepravní obaly odolat vnitřnímu tlaku až 93 kPa a teplotám v rozsahu od -40°C do +55°C.

​

Tento druh odpadu existuje v jakési šedé zóně. V katalogu odpadů existuje pod číslem 18 01 01 – Ostré předměty. A zákon vám o nich říká toto: musí být shromažďovány odděleně od jiných odpadů. Shromažďovací prostředky a nádoby musí být nepropustné a bez možnosti propíchnutí a zároveň musí být uzavíratelné. Jedná se primárně o ostré předměty (tetovací jehly) a dále různé tampony.

Pokud provozujete tetovací studio pamatujte, že tyto odpady je třeba bezpečně skladovat. K tomu můžete využít bezpečné nádoby na kontaminovaný odpad. Koupit je můžete jednoduše na internetu. A dále se alespoň zběžně seznamte s povinnostmi, které jsou s produkcí tohoto druhu odpadu spojené. Pokud hledáte firmu, která se likvidací odpadů z tetovacích slonů zabývá, klikněte SEM.

Předpokládáme, že plastové obaly od léčiv či vitamínů putují do žlutého kontejneru. Nesrozumitelné příbalové letáčky a papírové krabičky do modrého kontejneru. Skleněné lahvičky a ampulky do zeleného kontejneru. A kam putují nespotřebované léky? Vitamíny, antibiotika, sedativa, sirupy, mastičky, vodičky, tabletky? Pokud náhodou nevíte, tak ty by se měly vrátit zpět do lékáren.

Za odevzdání nic neplatíte. Lékárny totiž mají povinnost zbytky farmak od vás odebrat. Následně je pak předávají oprávněné firmě, která se postará o jejich likvidaci v souladu se zákonem. Tedy o jejich bezpečné spálení. Pozor: do lékáren nenoste injekční jehly. Ty bezpečně zabalte a vhoďte do směsného odpadu.

Pokud jde o rtuťové teploměry, je třeba se vždy v lékárně předem informovat.

​

Samostatnou kapitolou tohoto druhu odpadu jsou jednorázové pleny. 

 

Lékárny mají povinnost od vás nespotřebované léky bezplatně odebrat

Na první pohled se může zdát, že vyhodit zbytky nedobraných antibiotik do odpadkového koše ničemu neuškodí. Že ta trocha hormonální antikoncepce v záchodové míse se rozpustí. Ze subjektivního pohledu jednoho člověka to může být uvěřitelná pravda.

Nicméně je třeba si uvědomit, kolik takových jednotlivců takto přemýšlí a koná (tušíme, že asi 18% dospělé populace). Lékaři denně předepíší tisíce léčiv a tisíce léčiv si kupujeme sami bez předpisu. Výsledek? Tuny prodaných medikamentů.

Podle údajů České lékařské komory se do lékáren ročně odevzdává v průměru kolem 500 tun nepoužitých léčiv v odhadované hodnotě zhruba 2 miliard korun. Z celkového množství léčiv prodaných na našem trhu je to však jen pouhý zlomek! A nehovoříme jen o lécích, ale i o tzv. preventivních přípravcích.

Odpověď na otázku, kolik léků se skutečně využije a kolik jich skončí ve směsném odpadu nebo výlevkách, nikdo nezná.

​

Hospodaření s léčivy má svá úskalí. V zájmu farmaceutických koncernů je jednoznačně prodat co nejvíce léčiv. Ať už jako OTC (Over The Counter, tedy bez předpisu), nebo na předpis.

Ti mohou vyvíjet nepřímo tlak na lékaře a lékaři pak (někdy) na pacienty.

Pacient sice nedokáže posoudit, zda předepsané nebo doporučené léky skutečně potřebuje, ale dokáže již posoudit, zda zbytky vyhodit do odpadkového koše nebo odevzdat v lékárně. Za vším tedy stojí odpovědnost. 

​

Nespotřebovaná, prošlá léčiva/medikamenty, které již nepotřebujete, schraňujte v krabici někde z dosahu dětí a jednou za čas je odneste do lékárny

Odevzdáním léčiv zpět do lékáren by měla být samozřejmost. Lékárny by měly být vybaveny sběrnými nádobami a měly by mít smlouvu s odbornými firmami, které provádějí svoz. Pokud jde o rtuťové teploměry, popřípadě další nástroje, nejprve se v lékárně zeptejte.

​

Zdroje:

Český zdravotní ústav, tretiruka.cz, vasevec.cz, J. Kyzlink: Odpady, Odpadové fórum, CENIA, Průmyslová ekologie

Je dobré vědět, že lékárny nepřijímají tzv. odpadní léčiva od nás občanů na základě  zákona o odpadech – a proto lékárny nemusejí mít souhlas k provozování zařízení pro sběr odpadů.

Ale i tak musejí vést evidenci a ohlašovat sebrané léky jako odpad – zákon  léčivech je zde odkazuje na zákon o odpadech.

Mimo to lékárny produkují zbytková léčiva pocházející z jejich vlastního provozu (výroby léčiv) a zde se naopak o odpad jedná – lékárna je tedy sama původcem zdravotnického odpadu.

• Kolik léků se vyhodí – studie Státního úřadu pro kontrolu léčiv je ZDE.
• Článek zabývající se problematikou odpadů ze zdravotnictví na portálu Třetí ruka ZDE.
• O problematice odpadů ze zdravotnictví na stránkách Státního zdravotního ústavu je ZDE.

Jak je to s použitými a prošlými léčivy v evidenci odpadů?

     Poměrně často se při poradenské činnosti v oblasti odpadového hospodářství setkáváme s otázkou, jak nakládat s nepoužitými léčivy v lékárnách. Zkusme společně najít odpovědi a popsat si jednotlivé případy.

     Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb.

, o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o odpadech“), stanoví, že pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, vztahuje se tento zákon i na nakládání s nepoužitelnými léčivy (s odkazem na zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech. To znamená, že zákon o odpadech se uplatní na nakládání s odpadními léčivy pouze v případech, pokud zákon o léčivech nestanoví jinak.

     Hned v prvním odstavci ustanovení § 88 zákona o léčivech je uvedeno, že léčiva nevyhovující jakosti, s prošlou dobou použitelnosti, uchovávaná nebo připravená za jiných než předepsaných podmínek, zjevně poškozená nebo nespotřebovaná (dále jen „nepoužitelná léčiva“) musí být odstraněna včetně jejich obalů tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví lidí nebo zvířat anebo životního prostředí.

     V druhém odstavci je důležité, že při nakládání s nepoužitelnými léčivy se postupuje stejně jako při nakládání s nebezpečnými odpady, včetně vedení jejich evidence podle zákona o odpadech (ustanovení § 39 tohoto zákona).

     V dalších odstavcích je stanoveno, kdo může nepoužitelná léčiva odstraňovat.

Je zde uvedeno, že odstraňování nepoužitelných léčiv provádějí právnické nebo fyzické osoby na základě souhlasu uděleného příslušným krajským úřadem (s odkazem na zákon o odpadech) anebo, jde-li o radiofarmaka, Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

O udělení souhlasu informuje úřad, který souhlas udělil, Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o humánní léčivo, nebo Ministerstvo zemědělství, jde-li o veterinární léčivo, přičemž sdělená informace obsahuje i název technického zařízení sloužícího k odstraňování nepoužitelných léčiv, jehož je příslušná právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání provozovatelem. Tyto osoby jsou pak povinny vést a uchovávat evidenci odstraněných nepoužitelných léčiv v souladu s vyhláškami č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a č. 93/2016 Sb., kterou se vydává Katalog odpadů.

     Zákon o léčivech rovněž ukládá povinnost lékárnám nepoužitelná léčiva odevzdaná fyzickými osobami převzít. Náklady vzniklé lékárně s odevzdáním nepoužitelných léčiv oprávněným osobám a s jejich odstraňováním těmito osobami hradí příslušný kraj v přenesené působnosti.

     Sběr nepoužitelných léčiv od fyzických osob v lékárnách, je tedy zákonem o léčivech řešen odlišně než zákonem o odpadech.

Lékárny přijímají odpadní léčiva od fyzických osob na základě povinnosti stanovené jim zákonem o léčivech, nikoliv zákonem o odpadech.

Nemusí mít tedy souhlas k provozování zařízení ke sběru odpadů, ale musejí vést evidenci a ohlašovat odpad (v této věci zákon o léčivech odkazuje na zákon o odpadech).

     Něco jiného je však nakládání s odpadními léčivy, které lékárně vznikají jako její vlastní odpad anebo léčiva, která by, přestože ze zákona o léčivech nemusí, případně odebírala od jiných původců (např. ze zdravotnických zařízení). Toto zákon o léčivech neupravuje.

Proto je lékárna v prvém případě původcem nebezpečného odpadu se všemi povinnostmi původce odpadu ze zákona o odpadech.

V případě sběru od jiných původců by pak musela být zařízením určeným ke sběru odpadů podle zákona o odpadech, tedy by musela mít souhlas k provozování tohoto zařízení podle ustanovení § 14 odst. 1 tohoto zákona.

     Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost vést evidenci a ohlašovat odpady včetně nepoužitelných léčiv odevzdaných lékárně fyzickými osobami má ze zákona o léčivech lékárna, která nepoužitelná léčiva přijala. Evidence nepoužitelných léčiv je vedena dle zákona o odpadech (ustanovení § 39 tohoto zákona).

V případě, že lékárna zajišťuje sběr nebezpečných odpadů (nepoužitelných léčiv), má povinnost zaslat do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.

Do ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady jsou nepoužitelná léčiva evidována pod kódem nakládání BN30 – odpad převzatý od fyzických osob.

     Jestliže fyzická osoba oprávněná k podnikání nebo právnická osoba nevede v rozsahu a způsobem stanoveným v části šesté zákona o odpadech evidenci odpadů nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost nebo nezašle ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady, nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivuje, uloží inspekce nebo příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností dle ustanovení § 66 zákona o odpadech pokutu do výše 1 000 000 Kč.

     Pokud řešíte podobné nebo jiné problémy s evidencí odpadů, rádi Vám pomůžeme. Také jsme v několika termínech připravili legislativní školení, na kterých jsme připraveni Vaše dotazy zodpovědět https://www.inisoft.cz/poradenstvi-a-skoleni/skoleni/prelomove-legislativni-zmeny-v-odpadovem-hospodarstvi-v-roce-2017-a-jejich-vliv-na-praxi.

Vytvořil Petr Grusman, INISOFT s.r.o. na základě informací z MŽP

Sdílejte tento článek:

Co s prošlými léky?

Ne vždy každý léčivý přípravek úplně spotřebujeme a některé doma máme jenom pro případ, kdyby byly náhodou třeba. Bohužel se tak často stane, že lék takzvaně projde. Jak správně zacházet s nepoužitelnými léčivými přípravky se dozvíte v následujícím článku.

Doba použitelnosti léčivých přípravků   Stabilita a tedy účinnost a bezpečnost léčivých přípravků jsou výrobcem deklarovány pouze po dobu použitelnosti, která je na obalu vyznačena tzv. datem exspirace – nejčastěji ve formátu měsíc/rok. Použitelnost se vztahuje vždy k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Při určování dané lhůty se vychází ze stabilitních zkoušek, kdy jsou testované léčivé přípravky skladovány za předem definovaných podmínek a v pravidelných intervalech jsou z nich odebírány vzorky, v nichž se určuje množství účinné látky, případných rozkladných produktů apod.

  V závislosti na typu přípravku se stabilita významně liší. Tekuté lékové formy (např. roztoky, suspenze, sirupy) jsou v porovnání s těmi tuhými (např. tablety, kapsle) mnohem náchylnější na dodržování skladovacích podmínek, snadněji podléhají rozkladu a jejich použitelnost tak bývá obecně kratší.

Specifické zacházení s ohledem na lhůtu použitelnosti vyžaduje např. většina přípravků aplikovaných do oka, které lze po prvním otevření používat po dobu max. 4 týdnů bez ohledu na udanou exspiraci celistvého balení.

  Informace o správném skladování a případné zkrácené době použitelnosti léčiv naleznete v příbalovém letáku. V dobré lékárně Vás na potřebu specifických skladovacích podmínek nebo omezenou použitelnost přípravku po otevření vždy upozorní.  

Co se s lékem děje po vypršení jeho doby použitelnosti

  Po uplynutí doby použitelnosti samozřejmě okamžitě nedojde k znehodnocení přípravku, ale z důvodu bezpečnosti bychom ho již rozhodně neměli používat. Může dojít nejenom k poklesu jeho účinnosti, ale také k ohrožení zdraví případnými rozkladnými produkty nebo kontaminací mikroorganismy. V některých případech lze znehodnocení přípravku zjistit pouhým pohledem (např. zákal roztoku, skvrny na tabletách) nebo čichem, ale rozhodně se nelze vždy spoléhat pouze na naše smysly. Moderní lékové formy jsou často specificky upravované a jejich odolná povrchová vrstva tak snadno zamaskuje i případné změny, ke kterým došlo pod ní.   Za nepoužitelné je třeba považovat i přípravky, které byly vystaveny extrémním vlivům nebo skladovány za jiných než doporučených podmínek. Např. tím, že budeme léčiva určená pro skladování při pokojové teplotě uchovávat v lednici, jejich použitelnost nijak neprodloužíme, ale můžeme ji dokonce v některých případech i snížit.   Nespotřebované nebo prošlé léčivé přípravky by neměly být nikdy vyhazovány do domácího odpadu nebo odpadních vod. Může tak dojít k zneužití přípravku, ohrožení životního prostředí nebo dětí, které by mohly např. barevné tablety považovat za bonbóny. Veškeré nepoužitelné léčivé přípravky by měly být vždy vráceny do jakékoliv lékárny, kde bezplatně zajistí jejich

odbornou likvidaci. Léčiva jsou jako nebezpečný odpad znehodnocována ve spalovnách. Zpět

do lékáren však rozhodně nikdy nenoste např. rozbité teploměry, injekční stříkačky nebo jiný potenciálně infekční materiál.  

• Základní zásady skladování léčiv v domácích podmínkách:
• nasazení přísluší pouze lékaři.

  Léčivé přípravky skladujte vždy v souladu s doporučením výrobce nebo lékárníka; většinou při pokojové teplotě; ideálně na místě, k tomu určeném, abyste je měli v čas potřeby vždy po ruce; mimo dohled a dosah dětí.   Léčivé přípravky skladujte vždy v originálním obalu, který je chrání před nepříznivými vnějšími vlivy (především světlo a vzduch); pro případ potřeby si ponechte také příbalovou informaci.   Obsah domácí lékárničky je vhodné minimálně jednou ročně zkontrolovat a prošlé léčivé přípravky nahradit nebo lékárničku doplnit volně prodejnými přípravky, které členové domácnosti v uplynulém roce potřebovali; Váš lékárník Vám s tím rád poradí.   Nespotřebované nebo nepoužitelné léčivé přípravky vracejte vždy k odborné likvidaci do lékárny.   Doma není vhodné nechávat na příští léčbu nedobrané léčivé přípravky na předpis; jejich

Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.

Za obsah komentáře nese plnou odpovědnost autor, nikoli provozovatel stránek. Redakce si vyhrazuje právo bez upozornění smazat příspěvky, které se netýkají zveřejněného článku, obsahují vulgární výrazy, nesmysly, urážky nebo reklamu.

Vložit nový příspěvek  |  Zobrazit vše  |  Sbalit vše

Nakládání s nepoužitelnými léčivy

Postup dle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, při nakládání s nepoužitelnými léčivy a cytostatiky, která byla převzata lékárnami od občanů, dle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech (§ 88 a § 89)

Zákon č. 378/2007 Sb. o léčivech stanovuje:

§ 88

(1) Léčiva nevyhovující jakosti, s prošlou dobou použitelnosti, uchovávaná nebo připravená za jiných než předepsaných podmínek, zjevně poškozená nebo nespotřebovaná (dále jen „nepoužitelná léčiva“) musí být odstraněna včetně jejich obalů tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví lidí nebo zvířat anebo životního prostředí.

(2) Při nakládání s nepoužitelnými léčivy se postupuje stejně jako při nakládání s nebezpečnými odpady, včetně vedení jejich evidence podle zvláštního právního předpisu (185/2001 Sb. zákon o odpadech).

Nepoužitelné transfuzní přípravky a přípravky pro moderní terapii se likvidují jako odpad, na jehož sběr a odstraňování se vztahují zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce (vyhláška č. 383/2001 Sb.).

§ 89

(1) Provozovatelé jsou povinni odevzdat nepoužitelná léčiva osobám uvedeným v § 88 odst. 3 (tj. pouze oprávněným osobám).

(2) Nepoužitelná léčiva odevzdaná fyzickými osobami lékárně je lékárna povinna převzít. Náklady vzniklé lékárně s odevzdáním nepoužitelných léčiv osobám uvedeným v § 88 odst. 3 a s jejich odstraněním těmito osobami hradí stát prostřednictvím krajského úřadu.

Postup v lékárnách

Na nakládání s nepoužitelnými léčivy, která byla převzata v lékárnách od fyzických osob (dále jen „nepoužitelná léčiva“), se vztahují dle zákona o odpadech následující povinnosti:

1. Nepoužitelná léčiva a cytostatikase zařazují podle vyhlášky č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů, pod katalogové číslo 20 01 31* Nepoužitelná cytostatika a 20 01 32* Jiná nepoužitelná léčiva neuvedená pod číslem 20 01 31, kategorie N (nebezpečný).
2. Průběžná evidenceo nakládání s odpady se vede za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu zvlášť, podle přílohy č. 20, vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Průběžná evidence odpadů se vede při každé jednotlivé produkci odpadů. Za jednotlivou produkci se považuje naplnění shromažďovacího prostředkunebopředání odpadu oprávněné osobě.
3. Nakládání s odpadem katalogového čísla 20 01 31* Nepoužitelná cytostatika a 20 01 32* Jiná nepoužitelná léčiva neuvedená pod číslem 20 01 31 bude vedeno pod kódem BN30 (převzetí odpadů od nepodnikajících fyzických osob – občanů).
4. Při produkci a nakládání s více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo více než 100 tun ostatních odpadů za kalendářní rok je nutno zpracovat a zaslat hlášení o roční produkci a nakládání s odpady (dále jen „roční hlášení“) dle § 39 odst. 2 zákona o odpadech. Limit je stanoven pro produkci odpadů za IČO, tzn., že povinnost vzniká při jeho překročení pro provozovnu – lékárnu (IČO provozovna) nebo součet produkce odpadů za více provozoven (lékáren), které mají společné IČO. Hlášení o produkci a nakládání s odpady se zasílá samostatně za každou provozovnu (lékárnu).
5. Pro posouzení vzniku povinnosti dle bodu 4 tohoto postupu v případě nebezpečných odpadů bude určující součet hmotností následujících odpadů:
   • převzatých odpadů katalogového čísla 20 01 31* Nepoužitelná cytostatika a 20 01 32* Jiná nepoužitelná léčiva neuvedená pod číslem 20 01 31,
   • všech dalších nebezpečných odpadů vyprodukovaných při vlastní činnosti lékárny (v případě vlastní produkce se odpady přednostně zařazují do podskupiny 18 01 – Odpady z porodnické péče, z diagnostiky, z léčení nebo prevence nemocí).
6. Pro posouzení vzniku povinnosti v případě ostatních odpadů bude určující součet hmotností všech těchto odpadů (viz bod 4 tohoto postupu).
7. Roční hlášení se posílá do 15. 2. následujícího roku prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP – www.ispop.cz) a musí se archivovat po dobu 5 let. Podkladem pro vypracování ročního hlášení jsou údaje z průběžné evidence odpadů. V ročním hlášení jsou uváděny výše uvedené odpady pod samostatnými katalogovými čísly (viz bod 5).
8. Podrobný návod, jak podat hlášení o nakládání s odpady za příslušný rok najdete na stránkách ISPOP (https://www.ispop.cz/magnoliaPublic/cenia-project/jak_podat_hlaseni.html).
9. Výše uvedené odpady lze předat pouze subjektu, který je k jejich převzetí oprávněn, to znamená, že má na tuto činnost, vydáno povolení, dle §14 odst. 1 zákona o odpadech, od příslušného krajského úřadu. Ohlašování přepravy nebezpečných odpadů je v souladu s výše uvedeným realizováno elektronickou formou prostřednictvím Systému evidence přepravy nebezpečných odpadů (SEPNO – www.sepno.cz).

Autor: Ing. Zdeněk Fildán, ENVI GROUP, MŽP

Jak naložit s ostatním odpadem?

Velkoobjemový odpad

Do velkoobjemového odpadu patří například již zmíněný starý nábytek, koberce, linolea, umyvadla, toalety, kuchyňské linky nebo drobný stavební odpad. Tyto odpady můžete odvézt na sběrný dvůr, nebo využít mobilního sběru, který obec organizuje.

Pokud například rekonstruujete dům nebo vyklízíte byt po babičce, doporučujeme objednat si přistavení velkoobjemového kontejneru u specializované odpadové firmy. Nebezpečný odpad Obecně jsou to odpady nebo obaly kontaminované zbytky látek, které mohou ohrozit zdraví lidí nebo životní prostředí.

Musí být proto odborně odstraněny ve speciálních zařízeních. Patří sem například barvy, lepidla, rozpouštědla, oleje, pesticidy, léky a domácí chemikálie a obaly od nich. Tyto odpady bychom měli odkládat výhradně do sběrného dvora, nebo využít mobilního sběru, který je obcí organizován.

Varování, že jde o nebezpečný odpad, je označeno na etiketě obalu a vždy by tam měla být informace, jak s nespotřebovaným obsahem naložit. Nepotřebné léky můžeme vrátit přímo do lékárny.

Vysloužilé elektrospotřebiče a baterie Tato zařízení podléhají tzv. zpětnému odběru, který zajišťují v ČR specializované firmy. Místa zpětného odběru najdete nejčastěji ve sběrných dvorech nebo v elektroprodejnách. Stále častěji už ale můžete využít i speciální plechové kontejnery, které jsou pro tento odpad určeny.

  Spotřebiče se pak třídí podle skupin na ledničky a mrazáky, na televize a monitory a na další spotřebiče. Každý výrobek má totiž svoje speciální požadavky na demontáž a recyklaci.

Cílem je rozebrat vysloužilý spotřebič na jednotlivé součástky tak, aby se jich dalo co nejvíc recyklovat, a v případě, že obsahuje nebezpečné látky, aby bylo možné je bezpečně oddělit a odborně odstranit.

Vysloužilé baterie pak můžeme odevzdat téměř v každém supermarketu, v elektroprodejnách nebo dokonce na úřadech. Takto sebrané baterie míří do centrální třídírny, kde se roztřídí podle typu a použitých materiálů. Následně se odvážejí k jednotlivým zpracovatelům.

Textil Použité oblečení, které vyřadíme ze svého šatníku, nemusí nutně končit v zapomnění. V současné době se sbírá textil několika způsoby a z několika důvodů.

Nejprve si řekněme ty způsoby – nejjednodušší je vložit textil do speciálních kovových kontejnerů umístěných přímo na ulicích, další možností je pak jednorázová organizovaná sbírka šatstva.

A teď k těm důvodům – tím prvním je charitativní sběr, kdy se ještě použitelné oblečení, případně i obuv a hračky, předávají potřebným. Staré šatstvo může také sloužit k výrobě čistících hadrů. Nejprve se z něj ale odstraní knoflíky a zipy, pak se nařeže na archy a slisuje do balíků.

Ty jsou pak dodávány především firmám v automobilovém průmyslu a v opravárenství. Textil vyrobený z přírodních vláken pak slouží pro výrobu speciální lepenky. Ze silně znečištěných kusů se pak vyrábí alternativní palivo pro cementárny.  V naší obci můžete využít tato zařízení a služby:

• Hromadné svozy velkoobjemového odpadu, nebezpečného odpadu a bioodpadu – přehled termínů a sběrných míst
• Kontejnery na plast, papír, sklo, drobný elektroodpad, kov, textil, použité oleje a tuky rostlinného původu – přehled rozmístění kontejnerů
• Sběrné dvory – v nejbližším okolí obce
• Pravidelný svoz komunálního odpadu
• Soukromý svoz bioodpadu

–

Více informací zde…..