Publikováno: 23.8.2021
Pro péči o oči psa je velmi podstatné prostředí, v kterém žije. Jinak působí prašné ovzduší města a jinak čistý horský vzduch. Zvláštní pozornost je třeba věnovat psům pohybujícím se v okolí stavby. Takový poprašek nehašeného vápna, který se dostane do psího oka a tam vlivem vlhkosti vyhasí, dokáže způsobit nenapravitelnou škodu.
Vše velmi úzce souvisí s ročním obdobím. Pro lovecké psy nebo psy pohybující se venku a volně, je z pohledu očí náročné jaro. Pyl uvolňující se z květů dokáže udělat ve spojivkovém vaku psa žluté závěje. Oko samozřejmě reaguje výtokem a nedojde-li k ošetření, tedy i zánětem.
Ještě složitější bývá období, kdy dozrávají např. travní semena. I ta se dokáží v nečekaném množství dostat do spojivkového vaku a způsobit velké potíže. Majitel, jehož pes se pohybuje po louce nebo poli, by měl po návratu domů oči psa důkladně prohlédnout a má-li podezření, že se do oka něco dostalo, vypláchnout je.
Je smutné konstatování, že ve spojivkovém vaku psa lze najít nejen pyl nebo travní semínka, ale u některých plemen, kde je na výstavách běžné pudrování a bělení srsti, i použitý přípravek. Rozhodčí hodný toho jména požaduje okamžitou nápravu a to i za cenu toho, že pes nebude hodnocen.
Jak o psí oči pečovat
O důvodech působících oční potíže by se dalo psát dlouhou dobu a stejně by se všechny možnosti nevyčerpaly. Majitele psa ale zajímá, jak má prakticky o oči svého psa pečovat a kdy má vyhledat pomoc veterináře.
Podstatné je, že oko psa je neustále vlhčeno. Část této tekutiny odchází slzným kanálkem do dutiny nosní, část vytéká vnitřním očním koutkem, kde se v podobě hustší hlenovité a někdy zabarvené hmoty usazuje. Hovoří se o ospalcích a je třeba si uvědomit, že v určité míře jsou normálním projevem samočisticí schopnosti oka.
Ospalky ale dokáží srst v okolí oka slepit, a pokud nejsou odstraněny, mohou se stát živnou půdou pro řadu infekcí. Je tedy třeba oční koutky zvířete kontrolovat a případné usazeniny odstranit.
Sekret vytékající z oka má jiné pH než kůže a to způsobuje u bílých plemen nepříjemně vypadající žloutnutí nebo hnědnutí srsti.
U běžného psa není, mimo kontroly a případného odstranění ospalků, důvod k další péči.
V případě, že máme pocit, že výtok z oka je příliš silný či v okamžiku, kdy je podezření, že ve spojivkovém vaku zůstalo něco, co tam nepatří (semena, pyl, zbytky ostříhaných chlupů nebo prach) může majitel spojivkový vak psa vypláchnout. Pokud pes oko bolestivě mhouří a výtok z oka je hnisavý, je třeba navštívit veterináře.
Bez ohledu na to, zda se jedná o domácí ošetření, první pomoc nebo cílenou léčbu, je třeba odpovědět na dvě otázky: „Co použít a jak to použít?“
Co? – přípravky používané do očí se zhruba dají rozdělit do dvou kategorií – na tekutiny (výplachy, kapky) a různé typy mastí. Platí zásada, že na ošetření očí používáme pouze přípravky k tomu určené. Nejvhodnější jsou ty zakoupené v lékárně nebo u veterináře a pak na nich bývá místo určení (oko) uvedeno.
Možné je využít i domácích zdrojů. Vhodný je např. slabý odvar heřmánku (musí být scezený, určitě nelze psovi do oka lít i okvětní lístky) a v případě nutnosti lze sáhnout i po převařené vodě.
Obecně by se dalo říci, že majitel psa používá preventivní přípravky (borová voda, světlíkové kapky atd) určené spíše k výplachu a kosmetickému ošetření oka. O použití věcí silnějšího kalibru (např.
antibiotické masti) by měl rozhodovat veterinář. Přístup: „Dneska má to očíčko začervenalé, dám mu tam trochu ophtalmo-framykoinu,“ je poměrně častý, ale zcela nesmyslný.
U antibiotických přípravků je třeba dodržet mimo jiné i délku doby podávání.
Jak? – vždy platí, že vše, co se do oka dává, musí být čisté a s odpovídající expirační dobou. Používané pomůcky nesmí být ostré a je třeba se vyhnout tříštivým a lámavým materiálům.
Pokud je třeba něco otírat nebo vytírat, je rozumné použít gázu nebo přežehlený kapesník. Z obvazové nebo buničité vaty se může jejich část uvolnit a místo čistého oka máme oko s cizím tělesem a to tělesem bobtnajícím a velmi nepříjemným.
Techniku ošetření oka lze rozdělit na ošetření okolí oka a aplikaci léků či odpovídajících přípravků do oka.
Ošetření okolí oka – spočívá v odstranění ospalků, v případě větších problémů např. i hnisavého sekretu. Usazeniny okolo oka je možné setřít kouskem čisté gázy. Jsou – li zaschlé, je třeba je napřed navlhčit (převařenou vodou, borovou vodou, heřmánkem, světlíkovými kapkami) a pak odstranit.
Někdy se stane, že je výtok z oka tak silný nebo ospalky jsou tak dlouho nalepeny, že dojde i k porušení kůže. V takovém případě je třeba se poradit s veterinářem, jak problém ošetřit. Hrozí totiž nebezpečí, že špatně zvolený postup podráždí i samotné oko.
Zvláštní péči vyžadují lymfatická plemena s volnými víčky jako jsou třeba bloodhoundi. Foto Jan Tichý
Aplikace léků
Aplikace léků – není vždy úplně jednoduchou záležitostí. Jsou psi, kteří si nechají líbit úplně všechno, většina psů ale považuje oční kapky a mastičky za záležitost, které je nutné se bránit. Je třeba si uvědomit, že se manipuluje v těsné blízkosti oka, a že podávání léku má pomoci, nikoliv ublížit. Platí několik zásad:
- fixace psa – srozumitelně řečeno je psa nutno do určité míry znehybnit. Rozumné je, pokud se na zásahu mohou podílet dvě osoby. Jedna psa drží, druhá aplikuje lék
- trochu složitější je situace, kdy neklidného pacienta ošetřuje jeden člověk. V praxi to vypadá tak, že člověk tiskne předloktím krk psa ke svému tělu a palcem a dlaní přidržuje jeho mordu. Druhou rukou pak dává lék. Pes má omezený pohyb, ale mast nebo kapky už asi není možné aplikovat v doporučovaném směru.
- je třeba počítat s tím, že pes může prudce trhnout hlavou. Je tedy nutné postupovat tak, aby člověk mohl snadno ucuknout. Více prostoru pro manipulaci a také přímočařejší pohyb umožňuje upažení než předpažení. Ten, kdo aplikuje lék pravou rukou, začíná vlevo a naopak ten, kdo používá ruku levou vpravo.
- doporučuje se k oku přibližovat zezadu. Pes tak nevidí např. kapátko či mast a má tedy i menší tendenci se bránit.
- podávání léku směřujeme šikmo. Kónus oční mastičky nebo kapátko nemůže být kolmo k oku. Pokud by pes škubl hlavou, přehnaně řečeno „se mu zapíchneme přímo do oka.“ Při šikmém postavení se kapátko nebo mastička spíše odsune nebo alespoň po povrchu oka sklouzne.
- v rámci možnosti aplikujeme kapky nebo mast do spodního spojivkového vaku. Je prostorný a není velký problém lehce odhrnout spodní víčko a spojivkový vak tak zpřístupnit. Příslušný přípravek pak jemným promnutím očních víček rozetřeme po celé ploše oka
- do oka patří jen čisté věci. Při opakovaném použití přípravku se může stát, že část materiálu, která přišla při posledním ošetření do kontaktu s okem psa, zůstane v kónus masti nebo v očním kapátku. Proto je rozumné před ale i po použití přípravku několik kapek odkápnout či vytlačit několik milimetrů masti, přebytečný materiál otřít a do oka pak aplikovat to, co s vnějším prostředím pravděpodobně zatím do kontaktu nepřišlo.
- po ošetření je třeba psa chvilku hlídat. Řada jedinců se snaží mast či kapky z oka odstranit. Třou hlavu o koberec či trávu nebo si oči otírají tlapkami a hrozí tedy nebezpečí, že dojde k dalšímu podráždění oka
- pokud je třeba oči psa ošetřovat pravidelně, je rozumné po zásahu odměnit psa nějakým pamlskem. Takový „žravý“ pacient často sedí v určenou hodinu před místem, kde je lék uložený a velmi výmluvně upozorňuje majitele, že je čas na jeho ošetřování.
Aplikace masti a kapek. Foto Jan Tichý
Majitelé psů se často ošetřování očí svého čtyřnohého přítele bojí. Je ale třeba se k problému postavit čelem.
Rozumnější je občasná domácí péče než z malého, ale zanedbaného problému vznikající dlouhodobé onemocnění vyžadující náročnou péči.
Pokud už je třeba psovi do očí dávat mast nebo kapky, je určitě lepší, pokud se opravdu do oka dostanou a nezůstávají díky neschopnosti majitele na srsti čtyřnohého pacienta.
I tady platí, že velmi důležité je, co s naším psem děláme, když je malým štěnětem, tedy v době rané socializace. Právě tehdy je možné psa navyknout na to, že s ním různým způsobem manipulujeme, že mu saháme do mordy, na uši i do očí.
Většina psů pravděpodobně „dětský trénink“ v dospělosti nevyužije. Stále ale platí, že lepší je být připraven.
Těch několik centimetrů ovzduší nad zemí, v kterých se naši psi pohybují, čistotou neoplývá a očních problémů k malé radosti všech zúčastněných přibývá.
Více článků najdete zde:
Kontaktní čočky a zánět očí: 6 důležitých kroků pro úplné vyléčení
Dne: 5. 4. 2016 Autor: Redakce
I když záněty očí mohou potkat každého, u nositelů kontaktních čoček se vyskytují častěji, protože kontakt očí s mikroorganismy může být při nošení čoček častější.
Jaká je první pomoc při zánětu očí a co dělat, aby se vám zánět vyléčil a mohli jste čočky začít znovu bezproblémově nosit?
1. Poznejte zánět
Netrpte a neoddalujte léčbu. Čím dříve zánět očí poznáte, tím dříve jej můžete začít léčit a dříve se z něj i vyléčit. První příznaky zánětu očí jsou: Zarudlé oči, pocit cizího tělíska v oku, nadměrné slzení, nažloutlý oční sekret, pálení či svědění nebo otok víček.
2. Vyndejte čočky z očí
Jakmile máte podezření na oční zánět, vyndejte kontaktní čočky co nejdříve z očí a noste raději brýle. Když se totiž v očích rozjede zánět, kontaktní čočky nebo třeba i zrnko nečistoty jsou pro oči nepřítelem a proto se ještě více brání. Vyjmutím čoček z očí jim ulevíte. Noste na chvíli raději brýle.
TIP: Nejen pro tyto případy se vyplatí mít brýle aktuálních dioptrií.
3. Použijte dostupné léky
Pomozte očím cítit se před vyšetřením u lékaře lépe: Proplachujte pravidelně oči. Ideální je borová voda nebo i zvlhčující kapky, nejlépe bez konzervačních látek, aby oko nedráždily. Pokud je hůře, kupte v lékárně oční kapky Ophthalmo – Septonex, které mají antiseptické účinky. Ani jedno ale zánět nevyléčí.
TIP: Oči se zánětem chraňte před prudkým světlem slunečními brýlemi.
4. Navštivte očního lékaře
Se zánětem očí vám pomůže jedině oční lékař. Na rozdíl o optika nebo optometristy může předepsat léčivé přípravky. Objednací doby bývají u lékařů delší, objednejte se proto k lékaři co nejdříve, aby byl zánět očí také léčen co nejdříve.
TIP: Před použitím léků vypláchněte spojivkový vak borovou vodou, aby se odstranil nahromaděný sekret.
5. Plně zánět doléčte
Nenoste kontaktní čočky před doléčením zánětu! Plné doléčení je důležité, jinak se z jednoho zánětu může stát zánět chronický – opakovaný, který by Vám mohl zabránit nosit čočky na velmi dlouhou dobu.
A jak poznáte, že jsou vaše oči zdravé? Jsou klidné, čisté, nejsou oteklé a nesvědí. Úplné doléčení ale potvrdí opět jen lékař.
6. Zbavte se infikovaných čoček
Jakmile zjistíte, že jsou vaše oči infikované zánětem, vyhoďte používaný pár kontaktních čoček. Častou chybou je začít používat stejné čočky znovu po vyléčení – čočky, které jste nosili v začátku zánětu, jsou totiž kontaminované a způsobí vám proto zánět znovu!
Ideálně se zbavte i dalších přípravků, které byly ve styku s vašima očima – roztoků, kapek do očí, případně i řasenky, tužky na oči nebo stínů.
Trápí vás jiné obtíže? Přečtěte si článek Nejčastější problémy při nošení čoček a jak na ně.
Zánět spojivek – příznaky, přenos, léčba a prevence
Vysoce infekční onemocnění lidé často zaměňují za podrážděné oči od počítače. Bagatelizovat zánět spojivek se nevyplácí. Můžete velmi snadno nakazit své okolí, navíc oči patří ke křehkým orgánům těla. Možná jste si onemocnění způsobili sami – jak se zánět spojivek projevuje a jak jej léčit?
Zánět spojivek se projeví do 2 dnů
Zánět spojivek (konjunktivitida) je zanícení spojivky – tenké průsvitné blanky, která pokrývá uvnitř oka oční víčko a zvnějšku oční bulvu. Když se zanítí, překrví se, začne natékat a v očích se objeví potrhané žilky a zarudnutí. Inkubační doba zánětu spojivek je 36–48 hodin, infekční jste po celou dobu onemocnění, které trvá při vhodné léčbě obvykle dva týdny.
Příznaky zánětu spojivek podle původu
„Původů infekce může být celá řada: infekce nejrůznějšími mikroorganismy (viry, bakterie a plísně), které jste si nedostatečnou hygienou zanesli do oka, nebo jste onemocněli přímým kontaktem s infikovaným člověkem. Mohou být projevem alergie či jiných onemocnění (třeba syndrom suchých očí),“ vysvětluje MUDr. Anna Vaňková, oční lékařka z EUC Kliniky Ostrava. Podle původu se liší i příznaky a vznik onemocnění.
Infekční zánět spojivek
Vzniká přímým kontaktem s nakaženým, přenese se podáním ruky a následným promnutím očí, použitím cizích kapek do očí, ručníku, koupáním ve znečištěných vodních koupalištích, nedodržováním dostatečné osobní hygieny.
- Virové záněty(viry herpes či adenoviry, které způsobují záněty horních dýchacích cest) mají tyto projevy:
- zarudnutí očí
- pálení v očích
- sekret
- pocit cizího tělesa v oku
- světloplachost
- Bakteriální záněty(akutní, způsobené bakteriemi stafylokoky, streptokoky, hemofily) naznačí:
- zarudnutí očí
- otoky víček
- hnisavý výtok, který dokáže zalepit víčka
- teplota
POZOR: Původci zánětu spojivek mohou být i původci kapavky (Neisseria gonorrhoeae), původce hnisavé meningitidy (Neisseria meningitis) nebo chlamydie. Je vhodné se nechat vyšetřit na pohlavní nemoci. Například na některé z dermatovenerologických ambulancí EUC.
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím i bolestí oka. Foto: P33tr, Wikimedia Commons
Alergické záněty spojivek
Objevují se nejčastěji na začátku a v průběhu jara/léta, kdy probíhá pylová sezóna trav a stromů. Zánět spojivek často doprovází i senná rýma a atopický ekzém.
- Projevy alergického zánětu spojivek:
- svědění očí i víček
- zarudnutí spojivky
- slzení (zvlášť při kýchání, které provází alergii)
- případně hlen ve spojivkovém vaku
Neinfekční záněty spojivek
Jsou způsobeny vnějším vlivy: prachem a nečistotami v ovzduší, UV zářením, kouřem z cigaret, chlorem z bazénu. Projevují se zarudnutím očí, sníženou tvorbou slz.
TIP: Při jakýchkoliv potížích s očima se okamžitě přestaňte líčit a vyjměte kontaktní čočky, pokud je používáte. Zbytečně mechanicky dráždí již podrážděné oči. Vyhněte se klimatizovaným prostorům, oči chraňte slunečními brýlemi. Platí to i pro oči unavené od počítače.
Léčba zánětu spojivek
Bakteriální konjunktivitidy spolehlivě zaléčí antibiotika. Lokálně se používají oční masti nebo kapky. Jako podpůrná léčba se doporučují průplachy očí borovou vodou nebo ve vodě rozpuštěnými přípravky s dezinfekčními účinky.
Virové záněty spojivek zklidní studené obklady, klid očím, případně virostatika v kapkách nebo očních mastičkách. Zkuste výplach a kapky Opthalmo Septonex.
Alergické záněty vyžadují odstranit alergen z bezprostřední blízkosti pacienta a tlumit alergické projevy antihistaminiky.
TIP: Z přírodních léčiv pomáhá světlík lékařský. Můžete pít čaj, užívat v tabletkách nebo na nemocné oči přikládat obklady ze silného odvaru.
„Původ zánětu spojivek zjistí lékař stěrem ze spojivky. Toto bezbolestné mikrobiologické vyšetření odhalí zdroj a lékař pak nasadí vhodnou léčbu. Domácí samoléčbu borovou vodou a kapičkami doporučuji maximálně 24 hodin, poté je třeba navštívit odborníka. Například v některé z našich očních ambulancí,“ radí MUDr. Anna Vaňková, oční lékařka z EUC Kliniky Ostrava.
Zánět spojivek u dětí
Nehledejte původce a vždy, i při sebemenších příznacích zánětu očí, navštivte lékaře. Neléčený zánět spojivek může nevratně poškodit dětskou rohovku. Novorozenci mají dost často chlamydiový typ konjuntivitidy kolem týdne věku, protože se chlamydiemi mohou nakazit při průchodu porodními cestami.
- Máte zánět spojivek? Naši odborníci z EUC jsou tady pro vás:
- Oftamologové (oční lékaři) v EUC
- Praktičtí lékaři v EUC
- Potřebujete prostředky na léčbu zánětu spojivek nebo zmírnění bolestí? Mohou vám pomoci EUC Lékárny:
- Kapky do očí
Spojivka – Wikipedie
Spojivka (lat.: tunica conjunctiva) je tenká, vlhká, dobře prokrvená sliznice, pokrývající povrch oka a vnitřní stranu víček. Začíná na vnějším okraji rohovky, pokrývá viditelnou část vnější bělimy a vystýlá vnitřní povrch víčka až k jeho okraji. Prostor mezi okem a víčkem, který je krytý spojivkou, nazýváme spojivkový vak.[1]
Popis oční spojivky 1 – okraj rohovky (lat.:limbus corneae) 2 – spojivka viditelné části oční bělimy 3 – přechodní řasa 4 – tarzální část spojivky 5 – okrajová zóna 6 – semilunární řasa 7 – karunkula
Schematický řez okem [2]
Popis
Spojivka je souvislým pokračováním epitelu rohovky. Nazývá se tak proto, že spojuje oční bulvu s očním víčkem. Je vyživována velmi tenkými cévami, které jsou prostým okem takřka neviditelné. Ve velkých cévách před bílou sklérou můžeme přes průhledné cévy vidět krev.
Dělí se na části pojmenované podle anatomických rozdílností.
| Bulbární spojivka (lat.:conjunctiva bulbi) | pokrývá oční bulvu přes bělimu. Průběžně navazuje na epitel rohovky v místě nazvaném (lat.:limbus corneae)(1) a dále pokračuje přes viditelnou část bělimy (2) do fornixu, klembového prostoru mezi okem a víčkem. |
| Přechodní řasa (lat.:fornix) | Přechodní řasou se nazývá spojivka tam, kde přechází z oční bulvy na vnitřní stranu víčka. Rozlišujeme horní přechodní řasu (lat.:fornix superior), která je umístěna mezi spojivkou horního víčka a horní polovinou bulbární spojivky. A dolní přechodní řasu (lat.:fornix inferior), která má pod epitelem řídké vazivo umožňující lehkou pohyblivost dolního víčka. Vnitřní část přechodní řasy končí karunkulou (7) a semilunární řasou (6) ve vnitřním koutku.[3] |
| Víčková spojivka(lat.:palpebral conjuctiva) | pokrývá vnitřek víčka -okrajová zóna je ta kde epitel spojivky začíná být keratinizován (5) -tarzální část je hladká, rovná část spojivky pokrývající tarsus (4) -očnicová zóna má bezpočet pohárkových buněk (3) |
Funkce spojivky
Spojivka má význam z hlediska své elasticity, která umožňuje hladké pohyby bulbu. Má také funkci ochrannou, jak mechanickou, tak i jako sídlo buněk imunity a lokálního lymfatického systému. Současně má spojivka funkci sekreční. V epitelu spojivky jsou tři různé typy buněk, které produkují hlen, důležitou součást slzného filmu.
V epitelu tarzální spojivky tvoří pohárkové buňky seskupení, tzv. Henleovy krypty. V horním i dolním fornixu jsou ve spojivce přídatné Krauseovy a Wolfringovy žlázy.
Spojivka je citlivá na různé druhy podráždění. Ve spojivce jsou četné cévy, které se při podráždění spojivky rychle rozšíří a překrvené spojivky zrudnou.
Je také velice citlivá, protože je bohatě senzitivně inervována. Je-li podrážděna zánětem, mechanicky nebo například nějakou chemickou látkou, vyvolává bolestivé pocity zahrnující pocit řezání, pálení, slzení apod.
Pod spojivkovým epitelem leží spojivková tkáň, která má rozličnou stavbu závisející na umístění.
Jsou v ní umístěny mukózní pohárkové buňky, které se nacházejí zejména u víčkového okraje a u limbu. Tyto buňky během svého stěhování na povrch spojivky zvětšují svůj objem a pukají. Produkují mucin, který se vyprazdňuje na povrch spojivky.
Dojde-li k poruše jejich činnosti, dochází k osychání spojivky a předních partií oka i přesto, že je činnost slzných žláz neporušena.
Spojivkový vak
Spojivka je pevně spojena jen s tarzálními ploténkami, zbývající část je spojena s podkladovou vrstvou řídkého vaziva volně. Mezi oběma oddíly spojivky (očnicovou a víčkovou spojivkou) je vytvořen úzký štěrbinový spojivkový vak (lat.
:saccus conjunctivae), který obsahuje slzy. Do spojivkového vaku vyúsťují vývody slzné žlázy (lat.:ductuli excretorii glandulae lacrimalis), jimiž sem přitékají slzy. V oblasti vnitřního koutku je vak poněkud rozšířen a tvoří slzné jezírko (lat.
:lacus lacrimalis).
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.medterms.com/script/main/art.asp?articlekey=9893
- ↑ http://www.meddean.luc.edu/Lumen/MedEd/medicine/pulmonar/images/anatomy/eyeli.jpg
- ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/199272/eye
Související články
- Lidské oko
- Rohovka
- Slzný aparát
Literatura
- KVAPILÍKOVÁ, K. :Anatomie a embryologie oka. 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. Počet stran 206, ISBN 80-7013-313-9.
- ROZSÍVAL, P. et al. :Oční lékařství. 1.vyd. Praha, Galén, 2006. Počet stran 373, ISBN 80-7262-404-0.
- SYNEK, S., SKORKOVSKÁ, Š. :Fyziologie oka a vidění. 1.vyd. Praha, Grada Publishing, 2004, s. 36 – 39. ISBN 80-247-0786-1.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Spojivka na Wikimedia Commons
- (anglicky) Anatomy of the human eye
- Informační systém Masarykovy univerzity
|
Portály: Medicína
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Spojivka&oldid=20272412“
Onemocnění spojivky
Nejčastějším onemocněním spojivky je zánět
spojivek (conjunctivitis) – podle průběhu můžeme zánět spojivek
rozdělit na akutní a chronický, je to většinou infekční onemocnění,
které způsobují různé mikroorganismy, jako jsou bakterie, plísně,
chlamydie a viry. Typickým znakem tohoto onemocnění je vysoká nakažlivost,
může způsobit hromadný výskyt až epidemii. Postižený subjektivně cítí
pálení, řezání, je světloplachý, oko slzí. Objektivně se objevuje
zduření a zčervenání víček a překrvení spojivky, často se objevuje
výpotek (hlen, hnis). Zánět spojivek se léčí kapkami, mastmi obsahující
antibiotika, kortikoidy. Před aplikací léků se doporučuje vypláchnout
spojivkový vak borovou vodou, aby se odstranil nahromaděný sekret. Oči se
zánětem můžeme chránit před prudkým světlem brýlemi.
Zánět spojivek může být i neinfekčního původu, vzniká při pobytu
v prašném, zakouřeném prostředí, mechanickým nebo chemickým
drážděním nebo působením UV paprsků.
Toto onemocnění dostalo
název opthalmia nivalis, protože nejčastěji vzniká při vystavení oka
odraženým paprskům na sněžných pláních nebo od zrcadlících se vodních
ploch. Stejné onemocnění způsobují i jiné zdroje UV záření, jako je
např.
horské slunce, rtuťové a křemíkové lampy. Obdobné onemocnění
vzniká při svařování elektrickým obloukem, pak jej nazýváme opthalmia
elektrica.
Neinfekční zánět spojivek může být také
alergického původu, např. při senné rýmě nebo při přecitlivělosti na
některé složky očních léků, nebo může zánět spojivek souviset s
kožními nebo jinými celkovými chorobami.
Zánět spojivek
je kontraindikací k aplikaci kontaktních čoček, pokud se zánět spojivek
objeví u pacienta v době, kdy už čočky nosí, je potřeba, v té době
používaný pár kontaktních čoček vyhodit, po vyléčení si vzít nový
sterilní pár, jinak hrozí vznik nové infekce.
Mezi další
onemocnění spojivky patří : pinguecula – je to degenerace
spojivky, kdy při okraji rohovky směrem k nosu vzniká vyvýšenina
trojúhelníkovitého tvaru, ničemu nevadí, je to pouze kosmetická vada,
která se odstraňuje chirurgicky.
pterygium – je to degenerace
spojivky a rohovky, projevuje se přerůstáním spojivky na rohovku, většinou
jen na jednom oku a na straně směrem k nosu. Pokud není pterygium odstraněno
včas a zvětšuje se, může překrýt až střed rohovky a tím zhoršit i
vidění.
Jedinou léčbou je chirurgické odstranění.
Čtěte také: Onemocnění
sítnice Onemocnění
víček Onemocnění
rohovky Onemocnění
živnatky Příznaky
očních onemocnění UV
záření a jeho vliv na oko Slzivost a vliv slz
na nošení kontaktních čoček