Stavba kosti – Vše o zdraví

Vápník je minerální látka, jež je v našem těle nejvíce zastoupena. Nejvíce vápníku je obsaženo v kostech a zubech, další podíl je v krevním oběhu a ostatních buňkách. Pro kosti je vápník základní stavební kámen – má vliv na jejich pevnost, stavbu a vývoj.

„Hořčík přispívá k normální psychické činnosti a k normální činnosti nervové soustavy.“

Vápník je mimo jiné uložen také v důležitých orgánech, jako je srdce, mozek, játra, plíce, slezina či svaly. Ovlivňuje tedy činnost veškerých svalů, je nezbytný pro správnou činnost nervové, trávicí a oběhové soustavy. Konkrétně například pomáhá při poruchách trávení, podílí se na srážení krve či reguluje srdeční rytmus

Jak dochází ke vstřebávání hořčíku v těle?

Hořčík je vstřebáván v tenkém střevě – ve velké míře toto vstřebávání ovlivňuje dostatek selenu a Vitaminu D. Na druhou stranu jej zpomalují tuky, cukry, bílá mouka či alkohol.

Pokud nedochází ke správnému vstřebávání vápníku, může se v lidském těle usadit vápníkový nános vedoucí k různým narušením. Takovým problémům je možné vyhnout se např. pomocí doplňku stravy CALMAG.

CALMAG funguje v rámci vstřebávání pro tělo potřebných látek mnohem lépe než jiné doplňky stravy. Dokáže totiž přeměnit své minerály na vápníkové a magnesiové ionty, a to již během přípravy k následnému užívání.

Vaše tělo se tak nemusí zaobírat trávením. Namísto toho dokáže vstřebat tento ionizovaný vápník přímo do žaludku.

Což je oproti běžným tabletám – s mnohem menší mírou absorpce (zhruba 20 % – 30 %) – obrovská výhoda pro vaše tělo.

Stavba kosti - Vše o zdravíJaký je přínos hořčíku pro organismus?

Mezi základní přínos hořčíku pro naše tělo uveďme fakt, že dodává pevnost vašim kostem a udržuje zdravé zuby a nehty. Co se týče zubů, hořčík se zasazuje o to, aby byla udržena tvrdá zubní sklovina, odolná vůči kazivosti zubů.

Hořčík má také příznivý vliv na srdeční činnost. Udržuje v dobrém stavu kardiovaskulární systém tím, že reguluje srdeční činnost a roztahuje cévy, čímž upravuje krevní tlak.

Velký význam má hořčík i co se týče metabolismu cukrů a tuků, a zároveň zvyšuje pohyblivost střev. Příjem hořčíku je tedy nutný, pokud trpíte zácpami, či problémy s trávicí soustavou.

Hořčík chybí zhruba třetině populace!

Dle posledních výzkumů chybí hořčík přibližně třetině české populace. Může za to fakt, že obsah hořčíku v potravinách se vinou intenzivního zemědělství snižuje, a také to, že z potravin dokážeme vstřebat jen zhruba 30 % hořčíku. Nedostatek této látky vede ke zhoršení fyzické i psychické odolnosti a ke vzniku civilizačních chorob.

Dostatečný přísun vápníku je nezbytný v každém věku!

Dostatečný příjem vápníku je důležitý pro osoby všech věkových kategorií. U dětí, dospívajících a mladých osob je vápník nutný pro zdravý a kvalitní vývoj kostry.

Těhotné ženy potřebují zvýšit příjem vápníku v organismu, aby mohly zásobovat touto látkou plod bez poškození vlastního organismu. Plod si totiž prvek potřebný pro svůj vývoj z matčina těla nutně vezme.

Lidé středního a vyššího věku potřebují dodávat organismu vápník, aby zamezili řídnutí kostí (osteoporóze) a vzniku zubního kazu či paradentózy. Zhruba okolo 35. roku věku začíná klesat množství vstřebaného vápníku a tělo začíná využívat vápník nahromaděný v kostech – tímto dochází k jejich odvápnění. Jedinou prevencí je tedy pravidelný dostatečný přísun vápníku do organismu.

Jak zmiňuje věhlasný Jára Cimrman ve své hře Akt: „Vápníkem se u nás nikdy nešetřilo!“ Tak s ním nešetřete ani vy a vaše tělo vám jistě poděkuje!

Vše o vápníku: přetrénování způsobuje jeho nedostatek a kromě mléka je i v máku

Vápník je stavebním kamenem našich kostí, slýcháme to ostatně odmalička.

Jenomže funkce vápníku v těle není tak jednoduše popsatelná a závisí na přítomnosti dalších prvků a celkové skladbě stravy, což způsobuje, že někteří běžci v dobré víře a ve snaze o jeho dostatečnou konzumaci upadají do osidel polopravd a mýtů. Představujeme vám vápník tak, jak skutečně v těle funguje. Seznamte se, prosím.

Vápník jako stavební kámen i posel

V latině a reklamách na kompotem ředěné jogurty je honosně nazýván
kalciem, v živých organismech základním stavebním kamenem. Vápník je lehký
reaktivní kov trůnící v periodické tabulce prvků těsně pod hořčíkem, se
kterým má metabolicky a fyziologicky mnoho společného. V praxi je ho ale
v přírodě i organismech mnohem víc než jeho lehčího bratra. Tvoří kosti a zuby
živých organismů, základy korálových útesů i nesmrtelnou sochu Davida, používá
se v křídách ve školní učebně stejně jako při výrobě vodíku do meteorologických
balónů, na bílení chlévů i jako dezinfekční prostředek. Jako součást cementu a
betonu nás obklopuje každý den. A kdybyste náhodou nevěděli, kde vzniklo úsloví
„kape mu na karbid“, vězte, že vápník se nacházel také v lampách na hornických
přilbách, kde na velice reaktivní karbid vápníku kapala voda, čímž vznikala
světlo generující reakce.

Kromě stavby kostí, ve kterých je zastoupeno 99 procent veškerého vápníku přítomného v našem těle, se tento prvek podílí na funkci srdce, srážlivosti krve a nervosvalovém přenosu coby posel zprostředkovávající účinek hormonů a dalších látek.

Jeho distribuci řídí hormon příštitného tělíska (parathormon) a pro jeho správné využití je důležitý současný dostatek hořčíku a vitamínu D. Vyšší obsah vápníku zmírňuje poruchy trávení, a to i běžecké průjmy. Nedostatek vápníku se projevuje křehkými kostmi, bolestmi kloubů, kazivostí zubů nebo dráždivostí svalů a křečemi.

Nadbytek si nelze způsobit předávkováním, jako spíše otravou vitamínem D, kvůli které dojde k ukládání vápníku do sliznic žaludku, plic a ledvin.

Nedostatkem pohybu a hormonálními změnami či stářím společně s nedostatečným příjmem vápníku dochází ke snížení hustoty kostní hmoty,  k osteoporóze.

Doporučená denní dávka vápníku pro průměrného člověka je 1 gram na den a nejvíce ho sníte v listové zelenině (ve špenátu je cca 900 mg/kg vápníku), máku (13 600 mg/kg), ořeších a sezamových semínkách (nejvíce vápníku je ve vlašských oříšcích, a to 1800 mg/kg) a samozřejmě v mléčných výrobcích (až 12 000 mg/kg).

Máte-li intoleranci na laktózu, pořád můžete přijímat vápník například z uzrálých sýrů, které jí obsahují minimum. V minerální vodě najdete až 300 mg/l vápníku, dokonce i obyčejná kohoutková je jeho slušným zdrojem s obsahem cca 10-60 mg/l.

„Výborným prostředkem k prevenci osteoporózy je běh, pochopitelně v rozumné míře,“ říká endokrinoložka Hana Munteanu. „Kosti jsou živý systém reagující na podněty zvenčí a neustále se remodelují podle zátěže. Pokud je někdo v riziku osteoporózy, doporučujeme pohyb generující mírné otřesy.“

Jak si zadělat na problém

Základním mechanismem vstřebávání vápníku je citlivá reakce parathormonu na pokles hladiny vápníku v krvi. Hormon svým účinkem způsobí vstřebání vápníku buď v tenkém střevě, nebo (pokud prvku není dost ve stravě) z kostí.

Dieta chudá na vápník tedy způsobuje osteoporózu právě kvůli tomuto mechanismu. Nezáleží přitom na absolutním obsahu vápníku v potravině, ale na jeho biologické dostupnosti, tedy jeho vstřebatelnosti z dané potraviny.

Ta je nejvyšší v tvrdých sýrech typu ementál nebo parmezán, vysoká v ořeších nebo máku, které jsou ale spíše doplňky stravy než její hlavní součást, a relativně nízká v zelenině.

Jednostranná dieta nebo přílišný pokus o zdravou stravu, kdy vědomě vyloučíte potravinové zdroje dobře vstřebatelného vápníku, vás tak mohou i při vaší dobré vůli a snaze o vápník ochudit, i když „papírově“ konzumujete tohoto prvku dostatek.    

Běžkyně a internistka pracující a žijící v BrněStavba kosti - Vše o zdraví

Vstřebávání vápníku podporuje přítomnost mastných kyselin a kyselejší prostředí v tenkém střevě. Existují teorie, které nedoporučují současnou konzumaci mléčných výrobků společně se zeleninou, případě s potravinami bohatými na fosfáty a sacharidy (jako je káva a čokoláda). Vycházejí z předpokladu, že to zpomaluje nebo znemožňuje vstřebávání vápníku.

Pravda to je u kyseliny šťavelové a fytové, jejichž působením ne všechen vápník, přítomný v potravinách, skutečně skončí ve vašem krevním řečišti. Roztomilým paradoxem je, že tyto kyseliny se vyskytují právě v potravinách, které současně obsahují nejvíce vápníku – tedy ve špenátu, rebarboře a obilovinách.

Takže i kdybyste jako kozlík Alfréd snědli denně kilo špenátu, což pokrývá doporučenou denní dávku, stále nemáte zajištěno, že se všechen vápník dostane do vaší krve a kostí. Právě proto, a také kvůli velice komplikovanému využití vápníku za současného přispění dalších prvků, bez kterých se jeho blahodárné funkce na naše tělo neprojeví (např.

hořčíku a zinku), je potřeba dbát na pestrou stravu. Velice důležitým faktorem je také dostatečný příjem vitamínu D, který je pro vstřebávání vápníku v těle klíčový. Pokud ve stravě chybí, ani dostatečný příjem biologicky dobře vstřebatelného vápníku nám není nic platný.

Na nedostatek tohoto vitamínu reaguje parathormon, který se začne ve větší míře vylučovat do krve, i když je hladina vápníku v těle normální.  Způsobí tedy odčerpávání vápníku z kostí a zadělá nám na malér s osteoporózou.

O tom, že metabolismus vápníku narušují stres, alkoholismus a sedavý způsob života, není třeba hovořit. A ani o tom, že při tréninkovém zatížení je potřeba dbát na jeho vyvážený příjem. Zdůrazněme však slovo vyvážený.

Při nedostatku vápníku si koledujeme o únavové zlomeniny, při přebytku nebo nevyvážené stravě o problémy s celkovým využitím tohoto prvku v těle.

Jenže co je s mírou? A neškodíme si někdy v dobré víře a honbě za extra zdravým životním stylem?

Zajímavé:  Pigmentové skvrny - Vše o zdraví

„Například paleo dieta a další z ní odvozené stravovací formy naše tělo dost výrazně odvápňují,“ říká internistka Hana Munteanu.

„I když by se to u systému stravy založeném na mase a zelenině na první pohled nezdálo, jídelníček s vyloučením obilovin a mléčných výrobků je na tento prvek velice chudý.“ Pochybnosti zaznívají také u běhajících veganů.

Ačkoliv jsou jimi i někteří velice dobří běžci a sportovci, běžné populaci nelze tento stravovací přístup doporučit, zvlášť pokud jej přijme bez předchozího prozkoumání, systémem „krleš“.

Dalším faktorem ovlivňujícím metabolismus vápníku je hormonální rovnováha v těle. „Toto se týká především přetrénovanosti u běžkyň. Málokdo si uvědomuje, že nadměrná zátěž organismu vypíná méně důležité funkce, v tomto případě reprodukční.

Hladina estrogenu se sníží, a protože je s ní spojená schopnost organismu vázat vápník do kostí, může docházet k nástupu osteoporózy nebo únavovým zlomeninám. Větší pozor by si měly dát i běžkyně v menopauze.

V tomto věku už mají ženy sníženou schopnost vápník vstřebávat a navíc mívají výrazný deficit vitamínu D, protože ho jejich kůže už nemá schopnost vytvořit,“ varuje lékařka.

Suplementace výživovými doplňky přitom není u běžců nutná. „Dieta bohatá na vápník je vhodná pro rostoucí děti a těhotné a kojící ženy. V našich podmínkách lze opravdu doporučit jen vyváženou stravu bez větších dietetických excesů,“ smetá ze stolu další polopravdu stran vápníku internistka.  

Kosti a kostní tkáň

  1. Průvodce pacienta
  2. Diagnózy
  3. Osteoporóza
  4. Kosti a kostní tkáň

Kostra a
kosti vytváří mechanickou oporu těla a společně se
svaly umožňují pohyb. Kostra však není jen jakési pouzdro, které
chrání vnitřní orgány. Plní i mnoho dalších funkcí. V jednotlivých
kostech probíhá po celý život látková přeměna, jsou
zásobárnou vápníku a místem uložení kostní
dřeně
.

Tvar kostí

Podle tvaru rozdělujeme kosti na:

  1. Kosti dlouhé (například kost klíční, pažní,
    loketní, vřetenní, stehenní, holenní a lýtková)
  2. Kosti krátké (například zápěstní kůstky nebo
    obratle)
  3. Kosti ploché (například lebka, lopatky, žebra,
    hrudní kost a pánev)

Uprostřed kosti nalezneme dřeňovou dutinu, která je vyplněna
kostní dření. Na povrchu je kost obalena vazivovou
blánou – okosticí (periost). Okostice má úlohu
ochrannou, vyživovací a kostitvornou. V dutině dlouhých kostí
nacházíme převážně žlutou kostní dřeň, v plochých kostech především
červenou kostní dřeň.

Kostní dřeň

Kostní dřeň je měkká rosolovitá tkáň, která tvoří důležitou
složku kosti. Rozeznáváme tři typy kostní dřeně:

  • Červenou – v této dřeni jsou uloženy kmenové
    buňky pro tvorbu všech základních typů bílých i červených krvinek,
    krevních destiček i kostních buněk a síť vláken s krevními cévami
    (vlásečnicemi), do kterých se nové buňky uvolňují.
  • Žlutou – během života postupně nahrazuje
    červenou a tvoří ji tukové vazivo.
  • Šedou – degradovaná kostní dřeň u starých nebo
    podvyživených lidí.

U dětí se červená kostní dřeň nachází ve všech kostech, později
je nahrazována žlutou kostní dření a přetrvává pouze v plochých
kostech, hrudní kosti, žebrech, lebečních kostech, pánvi a stehenní
kosti.

Růst kosti

Dlouhé kosti končetin se skládají z prostřední části (diafýza) a
dvou koncových rozšířených částí (epifýzy). Mezi diafýzou a
epifýzami se po dobu růstu nachází růstová ploténka, která umožňuje
růst kostí do délky.

Růst kosti ovšem nemůže probíhat jako v jiných tkáních dělením
buněk. Kost roste přikládáním novotvořené tkáně k tkáni starší,
tzv. apozicí. Tento typ růstu ovšem vyžaduje stálou tvarovou
opravu. Rostoucí kost proto prochází trvalou přestavbou
(remodelací).

Jakou funkci mají jednotlivé kostní
buňky, které tvoří kostní tkáň?

Kost je tvořena z jedné třetiny organickou základní vrstvou –
matrix a ze dvou třetin kostním minerálem.

Kostní matrix se skládá z
bílkovin. Hlavní složkou je šroubovitá bílkovina kolagen typu I,
další složkou jsou tzv. nekolagenní bílkoviny osteokalcin,
osteonektin, osteopontin a kostní sialoprotein.

Kostní minerál je tvořen anorganickými látkami
– malými krystalky hydroxyapatitu a kalciumfosfátu a k tomu dalšími
minerálními solemi vápníku (uhličitan vápenatý, fluorid vápenatý,
fosforečnan vápenatý atd.). Lidské tělo obsahuje průměrně 1 kg
vápníku. Drtivá většina vápníku je v kostech, zbylá část v zubech.
V případě potřeby nebo při nedostatku se z kostí uvolňuje.

Stavba kostní tkáně

Kost je tvořena kostí fibrilární (vláknitou) a lamelární
(vrstevnatou). Úplný povrch kosti tvoří okostice.

Fibrilární kost je z vláken a tvoří v
dospělosti pouze některé hrbolky, výběžky a drsnatiny, na které se
upínají svaly.

Lamelární kost je základem převážné části
kostry těla. Tvoří ji:

  1. z 80 % pevná plášťová část kompaktní kost (kompakta), která je
    nositelkou mechanických vlastností skeletu. Její hlavní funkcí je
    odolat tlaku a tahu.
  2. z 20 % houbovitá kost (spongióza), která je složena z trámců
    (trabekul). Má za úkol přenos tlaku na kompaktní kost. Je mnohem
    metabolicky aktivnější než kompaktní kost, probíhá v ní látková
    výměna a remodelace.

Základní stavební jednotkou kompakty je osteon, což je komplex
až dvaceti destiček (lamel), které jsou uspořádány soustředně nebo
podélně s osou kosti. Uprostřed osteonu je Haversův kanálek, ve
kterém běží cévy a nervy. Kostní buňky (osteocyty, osteoblasty a
osteoklasty) sídlí ve stěně trámců spongiózy nebo ve stěně lamel
kompakty.

Celkovému uspořádání průběhu trámců spongiózy a lamel kompakty v
kosti říkáme kostní architektonika.

Při
osteoporóze vznikají zlomeniny nejen z nedostatku vápníku nebo po
menopauze u žen, ale stejnou měrou i z porušení této
architektoniky.

Kostní tkáň má v novorozeneckém období houbovitý
ráz (spongiózní kost) a teprve postupem času je stále více mění na
kompaktní kost. Hovoříme také o primární a sekundární kosti.

Kostní buňky

  • Osteoklasty – jejich hlavní funkcí je
    odbourávání kosti.
  • Osteoblasty – vytvářejí souvislou vrstvu na
    povrchu kosti. Při růstu kosti některé zarůstají do kosti a
    transformují se do osteocytů.
  • Osteocyty – buňky přímo uvnitř kosti.

Kostní metabolismus – odbourávání a
novotvorba kosti

Každá kost v našem těle je neustále
přestavována (remodelována) díky tzv.
kostnímu metabolismu. Jedná se o složitý děj, kdy
se odbourávají opotřebované staré složky kosti a tvoří se složky
nové. Celý proces je v rovnováze a jeho případná odchylka vede k
různým poškozením kostí.

Přestavba kosti

Proces kostní přestavby je trvalou součástí životního cyklu
každé kosti. U dospělého organismu je v „klidovém stavu“ asi 80 %
spongiózní a 95 % kompaktní kosti. Zbytek se právě přestavuje
pomocí dvou paralelně probíhajících procesů – kostního odbourávání
a kostní novotvorby. Na remodelaci kostí se podílí několik typů
buněk, zejména však osteoblasty a osteoklasty.

Předpokládá se, že osteoklasty vznikají z buněk kostní dřeně.
Osteoklasty jsou poměrně pohyblivé buňky, které během odbourávání
kloužou po povrchu kosti a produkují enzymy rozkládající tzv.
kostní kolagen. Další rozklad pak zajišťují osteoblasty.

Podle posledních údajů vznikají osteoblasty z tzv. kmenových
buněk, které jsou v kostní dřeni. Vystýlají celý vnitřní povrch
kosti a produkují kolagen, který je základní složkou kostní hmoty.
Osteoblasty produkují i ostatní část kosti, která je z bílkovin.
Když tloušťka vrstvy bílkovin obklopující osteoblast dosáhne určité
hodnoty, začíná jeho mineralizace.

Růst kosti

V průběhu dětství a dospívání rychle narůstá kostní hmota
(převládá novotvorba nad odbouráváním). Maximálních hodnot kostní
hmoty je dosaženo mezi 20. a 30. rokem věku (poté je rovnováha a
později převládá odbourávání nad novotvorbou).

Maximální dosažené
hodnoty kostní hmoty, stejně jako rychlost úbytku v dalším období,
jsou ovlivněny vrozenou predispozicí, dietními návyky (kouření,
alkohol), fyzickou aktivitou a především hormonální situací.

Snížená produkce estrogenů urychluje úbytek kostní hmoty v
jakémkoli věku (především ale po menopauze a ve stáří).

Špatnou kostní přestavbu nejčastěji způsobuje:

  • nedostatek vápníku v potravě, nedostatek vitaminu D a
    nedostatek vitaminu K,
  • vrozená predispozice a snížená fyzická aktivita,
  • kouření a alkohol,
  • nedostatek růstového hormonu, nedostatek pohlavních
    hormonů,
  • léčba steroidními hormony, zejména u dívek dlouhodobě léčených
    kortikosteroidy.

Příkladem nevyvážené přestavby kosti je osteoporóza

Osteoporóza je Světovou zdravotnickou organizací (WHO)
definována jako absolutní úbytek kostní hmoty (při zachování poměru
mezi minerální a bílkovinnou složkou), provázený poruchou stavby
kosti a zvýšeným rizikem zlomenin. Nevyváženost obou procesů,
především oslabení novotvorby kosti, je nejčastější příčinou
osteoporózy.

Detailní znalosti procesů přestavby kostí jsou proto
naprosto nezbytné k léčení tohoto onemocnění, jehož různými formami
trpí v ČR asi 10 % všech občanů! Osteoporózou jsou postiženy
především ženy ve věku padesát a více let. Osteoblasty se totiž
vážou na estrogeny, které podporují tvorbu kostních bílkovin.

Estrogeny chybí právě v období po klimakteriu.

Vliv vápníku a vitaminu D na
metabolismus kosti

Vápník uložený v kostech je zásobárnou v době,
kdy je jeho přísun do organismu nedostatečný. V kostře dospělého
člověka je uloženo asi 1 000 g kalcia a je vystaveno stálé výměně
krevní cestou (denně do skeletu a z něho proudí asi 0,5 g).

Pokles hladiny vápníku je pro organismus velmi
nebezpečný. Proto se tělo snaží všemi možnými prostředky vápník v
krvi udržet v normálních hladinách. Příštítná tělíska neustále
kontrolují hladinu vápníku v krvi. Nedostatek vápníku stimuluje
příštítná tělíska ke zvýšené produkci parathormonu.

Zajímavé:  Ruptura lca - Vše o zdraví

Parathormon stimuluje
kostní metabolismus, neboť kosti jsou největší zásobárnou vápníku v
těle. Poté se díky odbourávání kostí uvolňuje vápník.

To vede
zpočátku ke všeobecným potížím pohybového aparátu a později i ke
zlomeninám kostí. Navíc uvolněný vápník tvoří s nevyloučeným
fosfátem sůl.

Ta se ukládá v tkáních a cévách a zvápenatí je, což
může po čase vyvolat vážné poruchy funkce různých orgánů.

Pro vstřebávání vápníku ve střevech je velmi důležitý
vitamin D
(přesněji jeho forma D3 – cholekalciferol) . I
dostatečné množství vápníku v potravě není bez správného příjmu
vitaminu D organismem nedostatečně využito.

Cholekalciferol je tělo schopno samo vytvářet v kůži, pokud je
vystavena slunečnímu záření. Na vlastní produkci vitaminu D však
nelze příliš spoléhat, protože jeho tvorba závisí na mnoha dalších
faktorech. Proto je nutné konzumovat dostatečné množství potravin
bohatých na vitamin D.

Jeho přísun do těla je také možné zajistit užíváním doplňků
stravy nebo léků s obsahem vitaminu D.

  • Doporučená denní dávka vápníku je 1 200
    mg
  • Doporučená denní dávka vitaminu D je 800–1 200
    IU

Zajímavosti o kostech

  • kosti tvoří pouze 12 % váhy našeho těla? Na jedné straně jsou
    silné, aby udržely váhu těla, na druhé straně zas lehké, abychom se
    mohli pohybovat.
  • počet kostí nemáme každý stejný a že záleží na věku? Po
    ukončení růstu mezi 18. – 25. rokem jich máme nejčastěji 206.
  • v lebce máme 29 různých kostí?
  • čtvrtina lidských kostí se nachází v nohách?
  • největší kostí je stehenní, u dospělého dlouhá cca 45 cm?
  • nejmenší kost měří jen 5 mm, je to třmínek ve středním
    uchu?
  • kostra a zuby obsahuje 99% veškerého vápníku v těle a plní
    funkci jeho zásobníku?
  • v kostře dospělého člověka je uložen asi 1 kg vápníku
  • pokud si kost zlomíme, hned pár minut poté začíná proces
    hojení?
  • dinosauří kosti se používají v Číně jako lék tradiční čínské
    medicíny?

Co potřebují vaše kosti? Dejte jim vše, než začnou praskat

V našem těle máme zhruba 200 kostí. Slovo zhruba je na místě, neboť se jejich počet u dětí a dospělých liší. Děti jich mají více než dospělí, protože časem nám některé kosti srostou.

Dětská klenba se tvoří do tří let věku, do té doby je pro vývoj chodidla zásadní jeho stimulace variabilními podněty. V létě je dobré nechat dítě chodit bosé po trávě, v písku, po kamenech.

Naše kostra váží přibližně deset kilogramů, což odpovídá zhruba 14 % naší celkové hmotnosti. A ještě jedna zajímavost: Kostní dřeň, ve které se tvoří červené a bílé krvinky, váží u dospělého člověka asi 2 600 gramů.

Co je pro kosti zásadní?

Kost je živá rostoucí tkáň, která se skládá z kolagenu – proteinu tvořícího „měkkou“ část kosti – a z hydroxypatitu, minerální složky, jež je uložena uvnitř a jejímž úkolem je podporovat pevnost a tvrdost kosti. Které živiny je tedy třeba tělu dodávat, abychom měli pevné a zdravé kosti?

  • Vápník je zásadní minerální makroprvek, protože ho tělo potřebuje ve velkých množstvích. Tvoří asi 2 % celkové tělesné hmotnosti, z nichž je většina uložena přímo v kostře. Kde ho najdeme: Mléko a mléčné výrobky (jogurt, tvaroh, sýry atd.), mandle, zelená listová zelenina.
  • Fosfor je druhá nejobsáhlejší látka v těle člověka. V kombinaci s vápníkem vytváří krystalickou strukturu kosti a společně tak zajišťují pevnost kostry. Kde ho najdeme: Mléko, ryby, drůbež, maso, fazole a jiné luštěniny, ořechy, semena a celozrnné výrobky.
  • Vitamín D pomáhá tělu vstřebávat vápník z trávicího traktu. Většina lidí ho má dostatek, ale doplnění tohoto vitamínu nemůže být na škodu. Kde ho najdeme: Tučné ryby a játra.
  • Hořčík stimuluje produkci hormonu kalcitoninu, což přispívá k přesunu vápníku z krevního řečiště do kostí. Také aktivuje vitamín D, díky kterému se vápník vstřebává. Kde ho najdeme: Zelená listová zelenina, luštěniny, ořechy, semínka.
  • Draslík je nejdůležitější ze všech alkalických prvků našeho těla. Udržuje rovnováhu vápníku v těle a zabraňuje jeho ztrátě. Kde ho najdeme: Obilné klíčky, datle, brambory, banán, houby, listová zelenina, vejce, rajčata, melouny, broskve, pomeranče.
  • Vitamín C je nezbytný pro tvorbu kolagenu, proteinové látky kostní tkáně. Kde ho najdeme: Citrusové plody, brokolice, papriky, rajčata, jahody, kiwi, zelená listová zelenina.
  • Bor je důležitý esenciální prvek, který podporuje schopnost těla tvořit kostní struktury a přijímat další živiny, zejména vápník, hořčík, fosfor a hořčík. Kde ho najdeme: Sója, sušené ovoce (švestky, rozinky, sušené meruňky a jablka), fazole, arašídy, avokádo, špenát a cibule.

Chyby při rekreačních sportech: Jak se vyhnout bolestivým zraněním? Čtěte zde.

Boj o kosti

Nejznámějším zdravotním strašákem, který je spojován s kostmi, je osteoporóza.Každá třetí žena a každý pátý muž ve věku nad 50 let onemocní osteoporózou.

V důsledku osteoporózy častěji dochází ke zlomeninám. Naše republika je v rámci Evropy co do počtu osteoporotických zlomenin na dvanáctém místě. Ženám je osteoporóza nejčastěji diagnostikována po přechodu, kdy ztrácejí ochranu poskytovanou ženskými pohlavními hormony, estrogeny, které řídnutí kostí zpomalují. Velkým problémem je, že většina lidí neví, že touto nemocí trpí.

Kvalita kostí, jejich hustota a struktura, se vyvíjí celý život.

Podílejí se na ní dva typy buněk: jedny odklízejí starou kostní tkáň a vytvářejí v kostech malé dutinky, které vyplňují bílkovinnou tkání, jež se postupně zpevňuje, především vápníkem.

Princip pevnosti kostní tkáně spočívá v dynamické rovnováze pružnosti (za ni odpovídají organické složky) a tvrdosti (způsobené minerálními látkami).

Mezi projevy osteoporózy patří i  bolesti páteře. Dochází rovněž ke změnám jejího tvaru i celkového zakřivení a následně ke změnám její statiky a funkce. Výrazněji je postižena oblast hrudní páteře, což může vést k problémům při dýchání.

Co zvládne kost?

Kost je čtyřikrát pevnější než beton a odolností vůči zátěži se vyrovná hliníku. Za tyto vlastnosti vděčí důmyslné stavbě.Pod pevnou kostí je ukryta kostní trámčina. Směr a hustota jednotlivých trámů jsou přesně „vypočteny“ na zátěž, jíž je konkrétní část kosti vystavena. Její povrch tvoří pevná tkáň, krytá vazivovým obalem, okosticí.

Kostní tkáň obsahuje organické složky (buňky se speciálními funkcemi při obnově kosti, vazivová vlákna různého charakteru a mezibuněčnou hmotu) a anorganické látky (především krystaly vápníku a fosoru).

Proč kosti řídnou

To, že kosti potřebují vápník, ví každý. Ale proč může dojít k jeho ztrátám? Až 99 % vápníku je vázáno  v kostech a zubech. Pokud je strava člověka nevyvážená a chybí v ní vápník, tělo ho začne odebírat z kostí a ty poté začínají řídnout. Řídnutí kostí ovlivňuje i genetika.

Množství kostní hmoty je totiž asi z 60 % dáno geneticky, proto jsou rizikovým faktorem osteoporotické zlomeniny matek, které hrozí vysokým rizikem osteoporózy u dcer.

Dalšími rizikovými faktory řídnutí kostí jsou také nedostatek tělesné aktivity, nadměrné pití alkoholu, léčba kortikoidy a u žen také předčasná menopauza.

Prevence osteoporózy

Velmi důležité je myslet na osteoporózu včas. K prevenci přispívá dostatečný přísun vápníku.

Pokud jde o stravu, doporučuje se ovoce, tučné mořské ryby, luštěniny, vejce, mléko a mléčné výrobky, mák, mandle, brokolice, kapusta, květák či kedlubny, listová zelenina, sušené meruňky. Solit se doporučuje střídmě.

Kosti vytvrzuje sluneční záření – prevencí je pobyt na slunci (nebo na čerstvém vzduchu) alespoň třicet minut denně. V zimním období je nutné doplnit deficit vitaminu D a vápníku prostřednictvím doplňků stravy.

Mléčné výrobky jsou samozřejmě důležitým, ale ne jediným zdrojem vápníku. Je to stavební materiál pro kosti a zuby, ale neméně důležitý je pro správné fungování nervů a svalů, pro průtok krve a aktivaci hormonů a enzymů. Ovšem i nadbytek vápníku může způsobit zdravotní potíže jako zácpu, nebo dokonce i poruchu srdečního rytmu.

Především v případě, že z jakéhokoliv důvodu nepijete mléko a nejíte mléčné výrobky, je pro vás ideálním zdrojem vápníku mák. Obsahuje 1620 mg vápníku ve 100 gramech. Stejné množství sýra ho obsahuje pouze mezi 600 až 900 gramy.

Před konzumací je vždy dobré mák semlít – pokud budete jíst nemletá semena máku, projdou zažívacím traktem bez většího efektu.

Pohyb je nesmírně důležitý

Pohyb je pro zdravé kosti velmi důležitý, a čím dříve s ním začnete, tím lépe.

Pohyb zlepšuje prokrvení kostní tkáně, které příznivě působí na stavbu kostí a posiluje je stejně jako svaly. Je v podstatě jedno, o jaký sport se rozhodnete, hlavní je, že se budete hýbat. U všech pohybových aktivit ale nezapomínejte na výběr kvalitní obuvi vhodné právě pro daný sport.

Každá fáze kroku od došlapu k odrazu má vliv na všechny další klouby – kotníky, kolena, kyčle. Nikdo ale nemá chodidlo dokonalé a každý je má jiné, proto práci za nás musí udělat bezvadně odpružená a lehká bota.

Zajímavé:  Juvenilní Idiopatická Artritida Biologická Léčba?

Prospěšné jsou procházky či návštěvy fitnescentra, kde vám poradí vhodnou sestavu cviků. Velice vhodné je plavání, při kterém protahujete a posilujete svaly, aniž byste zatěžovali klouby. Na druhou stranu je třeba dát si pozor na jednostranné sporty a extrémní fyzickou zátěž.

Zcela nevhodné jsou švihové a prudké pohyby, aktivity, kde hrozí pád, a pohyby s otřesy.

Pro pacienty s nejzávažnějšími formami chorob, u nichž standardní léčba selhala či není možná, je dostupná biologická léčba. Lék příznivě ovlivňuje kostní hmotu a nárůst kostní mineralizace.

Existuje „souvislost“  vápníku s pohybem. Z analýzy provedené s 13 000 tisíci dobrovolníky nad padesát let, zveřejněné v oborném časopise British Medical Journal, vyplývá, že pouhé užívání vápníku sice zlepšilo minerální hustotu kostí (o 1,8 % ročně), předejít zlomeninám však samo o sobě nepomohlo.

Kromě příjmu vápníku (a dalších látek) je totiž důležité, abychom se pravidelně hýbali. Každý krok, který uděláte, vyvolává na vaši kostru tlak. Pokud se snažíte šetřit každým krokem, protože vás bolí nohy, neděláte dobře. Tak jako vaší nečinností slábnou svaly, také slábnou a měknou vaše kosti.

Na to, aby se vaše kostra zdárně rozvíjela, nemusíte strávit tělesným cvičením hodiny, úplně postačí půlhodina obden.

Vše není jen o vápníku

I když je vápník pro kosti samozřejmě nejdůležitější, bez dalších podpůrných živin, které mu pomáhají v práci, by nebyl moc platný.

Jedním z nejdůležitějších pomocníků je vitamin D, který se stará o to, aby se do krevního oběhu dostalo přiměřené množství vápníku. Jeho zdrojem jsou sluneční paprsky. Ne vždy jsou ale k dispozici nebo vám nedělají dobře, a tak je důležité dostávat vitamin D do těla potravou nebo vhodnými potravinovými doplňky.

Doporučená dávka pro dospělého člověka obsahuje například 100 g lososa, jedno vejce, 50 g makrely. Neméně jsou důležité i potraviny bohaté na hořčík, bez něhož by nedocházelo k tvorbě kalcitriolu, aktivní formy vitaminu D zodpovědné za zvyšování hladiny vápníku v krvi.

Skvělým zdrojem hořčíku jsou zelenina, ořechy, ryby a sušené ovoce.

Vápník v našem těle

Vápník využijeme bezezbytku pouze s dalšími látkami a s přispěním tělesné aktivity. Jak víme, je nepostradatelný pro dobrý vývoj a funkci našich kostí a zubů, napomáhá práci srdce, svalů, cév, nervové soustavy, ovlivňuje funkci některých hormonů, přispívá ke srážení krve.

V kostech a zubech je v lidském organismu vápník zastoupen ve formě solí s kyselinou fosforečnou, v krvi je vázaný na albumin, v mezibuněčné tekutině je v iontové formě nebo v komplexech s některými biomolekulami.

Jeho množství v tkáních a tělních tekutinách závisí na biologickém věku a zdravotním stavu jedince.

Protože vápník je nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů, je důležité, aby se pravidelně vyskytoval především v jídelníčku dětí a dospívajících. Důležitý přitom není pouze dostatek samotného vápníku, ale i vitamin D, který pomáhá při ukládání vápníku do kostní hmoty.

Distribuci a využití vápníku řídí některé hormony štítné žlázy a příštítných tělísek. Pro jeho využití je důležitý i prvek hořčík. Nedostatek některého z těchto faktorů je příčinou křivice neboli rachitidy.

Nedostatek vápníku, respektive vitaminu D, v dětství je podezřelý jako jeden z možných faktorů vyvolávajících později roztroušenou sklerózu.

K dalším živinám, jež pomáhají vápníku dělat dobře svou práci, patří také vitamin K (podílí se na zabudování větší dávky vápníku do kostní hmoty) a draslík (předchází nadměrné tvorbě sodíku a zamezuje tak nadměrnému vyplavování vápníku z kostí).

Kolik vápníku je třeba?

Pro dítě a dospělého člověka je doporučená denní dávka 800 mg, pro ženu v těhotenství 1200 mg, v menopauze a u seniora pak 1000 mg. Vstřebávání a metabolismus vápníku jsou v organismu regulovány hormony kalcitoninem a parathormonem, souvisejí s fyziologickou funkcí štítné žlázy a trávicího ústrojí a dostatečným příjmem tohoto minerálu, souvisejí i s tvorbou vitaminu D.

Například denní potřeba hořčíku je ve srovnání s vápníkem asi poloviční – 400 mg. Na rozdíl od vápníku není tento minerál klíčový pro pevné tkáně. Jeho nedostatek je spojen zejména s poruchami nervosvalové dráždivosti.

Co nevíme o kostech

Onemocnění kostí, kloubů a svalů patří k hlavním příčinám pracovní neschopnosti po celý produktivní věk. Život nám nabízí mnohá lákadla, která stav našich kostí zhoršují. Jak bychom měli o své kosti pečovat, aby nám dobře sloužily po celý náš život?

Kostní tkáň je čtyřikrát pevnější než beton a odolností vůči zátěži se vyrovná hliníku. Lidem trvalo mnoho tisíciletí, než se naučili vyrábět materiály, které by se svou kvalitou vyrovnaly „obyčejné“ kosti. Čím je daná ona příslovečná pevnost? Odpověď musíme hledat v účelné stavbě této tkáně.

Naše kosti jsou tvrdé a pružné zároveň. Kdyby byly jen tvrdé, což je vlastnost, kterou zajišťují minerální látky, byly by křehké a snadno by se lámaly. A kdyby byly jen pružné (díky organickým složkám), byly by měkké a ohýbaly by se.

Zmíněný princip odolnosti spočívá právě v dynamické rovnováze obou složek.

Kost se mění po celý život

Kostní tkáň se celý život obměňuje, odbourává se a současně staví nová. V dětství a mládí převažuje výstavba, zhruba do 20. až 25. roku, kdy je vývoj ukončen. Tehdy máme kostní hmoty nejvíce. Pak přetrvává několik desetiletí vyrovnaný stav, ke stáru kostní tkáně ubývá a stoupá riziko osteoporózy, řídnutí kostí.

Kostní metabolismus je velice složitý děj, v němž se pozitivně uplatňuje dostatečný přísun minerálních látek, především vápníku, přiměřený přívod vitaminu D, vyrovnaný hormonální stav organismu a dostatek pohybu.

Na stavu kostry se nepříznivě projeví jak prohřešky proti racionálnímu jídelníčku a proti zdravé životosprávě vůbec, tak nedostatek pohybu. Za mnohé potíže, pomineme-li ne zcela nepodstatný vliv zděděných dispozic, můžeme tedy dávat vinu především sami sobě.

Záleží totiž na nás, kolik kostní hmoty jsme si v mládí cílevědomě vyrobili „do zásoby“.

Každý rok dochází ve světě ke 2,5 milionům zlomenin, které zapříčinila osteoporóza. Odhaduje se, že tento počet se v následujících dvaceti letech (bez patřičné důsledné prevence) zvýší minimálně o 60 %.

Celým 40 % žen v období po přechodu hrozí zlomenina způsobená osteoporózou.

Osteoporóza postihuje častěji ženy, zvláště ty drobnějšího vzrůstu. Velký význam pro správný vývoj kostry mají pohlavní hormony – tedy u žen estrogeny, u mužů testosteron. U žen s tukovou zásobou přispívá tvorba estrogenů v této tkáni k dobrému stavu kostí. Hubenost není zárukou zdraví, a to nejen v případě osteoporózy.

K rozvoji osteoporózy přispívá nedostatek vápníku a vitaminu D, nadměrné užívání alkoholu, kouření a nedostatečná pohybová aktivita. Toto onemocnění je zákeřné tím, že dlouhou dobu probíhá bez příznaků. Až pokročilá osteoporóza se projeví bolestí, zejména v případě patologické zlomeniny bez zjevného úrazu, tedy po minimálním nárazu.

Osteoporózu umíme léčit, ale terapie je většinou svízelná a vždy dlouhodobá. K léčbě patří nejen léky, ale důležitá je i změna životního stylu. Vápník v denní dávce 1,0 až 1,5 g a 800 jednotek vitaminu D podpoří ukládání minerálních látek do kostí a zpomalí jejich vyplavování.

Čtěte také: Chronická bolest. Když trápení trvá měsíce a roky

Mezi režimovými opatřeními zaujímá hlavní místo ozdravění jídelníčku, což znamená především zařazení mléčných výrobků, ovoce a zeleniny – především těch, které obsahují vápník, snížení konzumace alkoholu a kávy. Přestože je vláknina pro zdraví velmi prospěšná, snižuje vstřebávání vápníku z potravy. Proto je vhodné, zejména ve starším věku, doplňovat vápník i vitamin D v podobě potravinových doplňků a léků.

Kuřákům se doporučuje, aby se vzdali svého zlozvyku. Tvorbu kostí podporuje také přiměřená pohybová aktivita.

K posílení kostí je vhodná chůze (alespoň 1 500 m za 24 hodin), jízda na kole (alespoň 30 minut každý den) či rotopedu, tedy pohyb ve vertikální poloze, který fyziologickým způsobem zatěžuje kosti, podporuje jejich remodelaci a pozitivní přestavbu. Naopak imobilita, i krátkodobá, vede k „odvápnění kostí“ a zvýšenému riziku osteoporózy.

5 ZÁSAD PÉČE O KOSTI 1. Vyvážená strava. Mléko je bohatým a především vyváženým zdrojem vápníku. Kdo nemiluje mléko, oblíbí si třeba jogurty, tvaroh nebo sýry. Účinnou pomoc představují také potravinové doplňky s vápníkem. 2. Přiměřený pohyb. Nehybnost vede k ochabnutí svalstva, poškozuje klouby a urychluje rozvoj osteoporózy. Avšak nerozumně provozovaný sport je příčinou přetěžování pohybového aparátu a předčasných degenerativních změn. 3. Správná tělesná hmotnost. V žádném případě se nejedná o dosažení optimálních tělesných proporcí z hlediska současného ideálu krásy, ale nalezení takové hmotnosti, ve které se budeme cítit dobře. Nadbytečné kilogramy představují škodlivou zátěž pro pohybový aparát. Důsledkem jsou předčasné bolesti páteře a kloubů. Nízká hmotnost bývá zase spojena s nedostatečnou tvorbou hormonů a špatným vývojem kostry. U lidí nad 50 let je výhodou mírná nadváha, která představuje energetickou rezervu pro případ vážnějšího onemocnění. U lidí s BMI kolem 27 kg/m2 je v případě, že je postihne vážná choroba, pozorována snížená úmrtnost. 4. Zdravý životní styl. Nikotin, alkohol a kofein zpomalují tvorbu kostní hmoty a urychlují vznik osteoporózy. Nikotin navíc svými účinky zhoršuje prokrvení všech tkání, a tím stupňuje například bolesti páteře, o kardiovaskulárních a autoimunitních chorobách nemluvě. 5. Nezapomínejme na odpočinek a dostatečně dlouhý a kvalitní spánek.

MUDr. Marta Šimůnková 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector