Svalová atrofie – Vše o zdraví

Svalová atrofie - Vše o zdraví

Vodní léčba se dá při terapii spinální svalové atrofie využít.

Spinální svalová atrofie je skupina genetických poruch, při kterých člověk nemůže ovládat pohyb svalů v důsledku ztráty nervových buněk v míše a mozkovém kmeni. Je to neurologický stav a druh onemocnění motorických neuronů.

Spinální svalová atrofie (někdy označovaná zkratkou SMA z anglického Spinal muscular atrophy) způsobuje ztrátu a slabost svalů.

Pro člověka se spinální svalovou atrofií může být obtížné stát, chodit, ovládat pohyby hlavy a dokonce v některých případech dýchat a polykat.

Některé typy SMA jsou přítomny od narození, jiné se však objevují až později v životě. Některé typy také ovlivňují délku života.

Podle zprávy Genetics Home Reference spinální svalová atrofie postihuje jednoho z každých 8 000–10 000 lidí (bráno na celém světě).

Neexistuje žádný lék na SMA. Ale nový lék, jako je nusinersen (Spinraza) a onasemnogen abeparvovec-xioi (Zolgensma), může zpomalit jeho postup.

Pojďme si o této nemoci říci více.

Spinální svalová atrofie (SMA) je nemoc, která okrádá lidi o fyzickou sílu tím, že ovlivňuje nervové buňky v míše, čímž snižuje jejich schopnost chodit, jíst nebo dýchat. Je to číslo jedna v genetických příčinách smrti u kojenců.

Typy spinální svalové atrofie

Existují různé typy spinální svalové atrofie. Liší se podle toho, kdy se začnou projevovat příznaky a jak ovlivňují očekávanou délku života a i kvalitu života.

Obecně se popisují 4 typy SMA:

SMA typu 1

SMA typu 1 neboli Werdnig-Hoffmannova choroba je závažný stav, který se obvykle objevuje před 6 měsíci věku. Dítě se může narodit s dýchacími potížemi, které mohou být fatální (smrtelné) během jednoho roku bez léčby.

Mezi příznaky patří svalová slabost a záškuby ve svaleech, nedostatečná schopnost pohybovat končetinami, potíže s krmením a časem i zakřivení páteře. S novějšími léčbami, jako je třeba DMT terapie, se některé děti se SMA typu 1 mohou naučit sedět nebo chodit.

Lékař může detekovat SMA typu 1 už před narozením, protože testy mohou prokázat nízkou aktivitu plodu během posledních měsíců těhotenství. Pokud ne, bude tato nemoc zřejmá během prvních několika měsíců života.

SMA typu 2

Příznaky SMA typu 2 se obvykle objevují ve věku 6–18 měsíců. Dítě se může naučit sedět, ale nikdy se nebude moci postavit nebo chodit. V některých případech, bez léčby, může jednotlivec ztratit i schopnost sedět.

Délka života závisí na tom, zda jsou přítomny dýchací potíže. Většina lidí s SMA typu 2 přežívá do věku mladé dospělosti. Léčba DMT může pomoci – tedy léčba nemoc modifikujícími léčivy (DMT – disease-modifying therapy).

SMA typu 3

SMA typu 3 neboli Kugelbergova-Welanderova choroba se objevuje po věku 18 měsíců. Jednotlivec může mít skoliózu nebo kontraktury, zkrácení svalů nebo šlach, což může zabránit volnému pohybu kloubů.

Většina lidí bude i nadále moci chodit, ale mohou mít neobvyklou chůzi a mohou mít potíže s během, vstáváním ze židle a podobně. Mohou také zaznamenat mírné chvění prstů. Komplikace zahrnují vyšší riziko respiračních infekcí.

Při vhodné léčbě, včetně DMT, může mít člověk normální délku života.

SMA v dospělosti

SMA v dospělosti nebo také SMA typu 4 je vzácné. Začíná někdy po věku 21 let. Osoba bude mít mírnou až střední proximální slabost, což znamená, že tento stav ovlivňuje svaly nejblíže ke středu těla.

Obvykle nijak neovlivní délku života.

Příznaky spinální svalové atrofie

Příznaky SMA závisí na typu, závažnosti a věku, ve kterém se vyvíjí.

Mezi běžné příznaky patří:

  • velká svalová slabost a záškuby
  • potíže s dýcháním a polykáním
  • změny tvaru končetin, páteře a hrudníku v důsledku slabosti svalů
  • obtížné postavení se, obtížná chůze a případně i sezení

Kojenci s SMA typu 1 mají při narození slabé svaly, minimální svalový tonus a problémy s krmením a dýcháním. U SMA typu 3 se příznaky mohou objevit až ve druhém roce života.

Ve všech jeho formách jsou hlavními rysy SMA slabost a ztráta svalů. K tomu dochází, protože nervy, které řídí pohyb, nazývané motorické neurony, nejsou schopny poskytnout svalům signál ke kontrakci. Slabost má tendenci ovlivňovat svaly, které jsou blíže středu těla.

U zdravých lidí motorické neurony normálně vysílají tyto signály z míchy do svalů přes axon motorického neuronu. V případě SMA nefunguje motorický neuron nebo samotný axon. SMA je degenerativní onemocnění a symptomy mají v průběhu času tendenci se zhoršovat.

Mnoho změn nejsou striktně symptomy SMA, ale spíše komplikace výsledné svalové slabosti. Terapie může tyto problémy částečně zmírnit.

Příčiny spinální svalové atrofie

SMA nastává, když motorické neurony v míše a mozkovém kmeni buď nefungují, nebo přestanou fungovat kvůli změnám v genech známých jako SMN1 a SMN2 (geny SMN1 a SMN2 se odlišují pouze dvěma jednonukleotidovými záměnami, jedna se nachází v exonu 7 a jedna v exonu 8).

Motorické neurony jsou nervové buňky, které řídí pohyb. Geny SMN1 a SMN2 poskytují pokyny pro vytvoření proteinu, který je nezbytný pro fungování motorických neuronů. Problém s SMN1 povede k SMA, zatímco problém s SMN2 ovlivní typ a závažnost SMA.

Svalová atrofie - Vše o zdraví

Spinální svalová atrofie (SMA) je závažné neurodegenerativní onemocnění charakterizované degenerací motorických neuronů v předních rozích míchy.

Jeden ze 40–60 dospělých má genetický problém, který může vést k SMA. Člověk může mít SMA, pouze pokud mají oba jeho rodiče problém s tímto genem. Nicméně, i když mají oba rodiče tento problém, existuje pouze šance 1:4, že ho dítě zdědí.

Diagnostika

Diagnóza obvykle začíná, když si rodiče nebo lékaři všimnou nějakých příznaků SMA u dítěte. Lékař provede podrobnou anamnézu, rodinnou anamnézu a fyzickou prohlídku. Uvidí, zda jsou svaly poddajné nebo ochablé, kontroluje šlachy a jakékoli škubání svalu jazyka.

Testy pro diagnostiku SMA mohou být tyto:

  • krevní testy
  • svalová biopsie
  • genetické testy – amniocentéza nebo odběr choriových klků během těhotenství (amniocentéza nebo odběr choriových klků mohou lékaři umožnit vyhodnotit plod v děloze.)
  • elektromyografie (EMG) – EMG může posoudit zdraví svalů a nervových buněk nebo motorických neuronů, které je ovládají.

Léčba spinální svalové atrofie

V současné době neexistuje žádný lék na SMA a žádný způsob, jak tomuto problému zabránit, protože je to dědičná porucha. Léčba však může člověku pomoci s některými příznaky.

Léky

DMT mohou pomoci snížit závažnost příznaků a zlepšit výhled pro lidi s některými typy SMA. Jsou schválena 2 léčiva pro SMA (další se připravují).

Spinraza

Tento lék může léčit všechny typy SMA. Lékař podá čtyři počáteční dávky po dobu přibližně 2 měsíců, následuje udržovací dávka každé 4 měsíce.

Léčbu přípravkem Spinraza má zahájit pouze lékař, který má zkušenosti s léčbou spinální svalové atrofie (spinal muscular atrophy, SMA).

Tento lék patří do třídy léčiv nazývaných antisense oligonukleotidy (ASOs), jejichž cílem je zaměřit se na základní problém ovlivněním produkce RNA. Zdá se, že Spinraza zpomaluje progresi SMA a může snižovat svalovou slabost, ale její účinnost se může u jednotlivých jedinců lišit.

Zolgensma

Tento lék je typ genové terapie pro léčbu kojenců ve věku do 2 let. Lékař ji podá jako infuzi v jedné dávce.

Oba zmíněné léky mohou mít nepříznivé účinky. Promluvte si o tom s vaším lékařem, jistě vám řekne více informací.

Vědci pracují na dalších možnostech léčby, jako je genová substituční terapie a použití kmenových buněk k nahrazení poškozených motorických neuronů.

Pomocná asistenční zařízení a terapie

Různé typy asistenčních zařízení mohou zlepšit očekávanou délku života a kvalitu života pacienta.

Pomocná technologie – která zahrnuje ventilátory, invalidní vozíky a upravený přístup k počítačům – umožňuje jednotlivcům s SMA žít déle, být aktivnější a více se zapojit do komunity.

Součástí léčby je také fyzikální terapie. Možnosti jsou třeba vodní terapie a sport na invalidním vozíku.

A pár slov na závěr

Jednotlivci s SMA mají potíže s prováděním základních funkcí života, jako je dýchání a polykání. SMA však neovlivňuje schopnost člověka myslet, učit se a budovat vztahy s ostatními.

Máte se spinální svalovou atrofií nějaké zkušenosti? Napište nám je do komentářů. Budeme rádi.

VIDEO: Adámek, spinální muskulární atrofie

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Spinální muskulární atrofie

Spinální muskulární (nebo též svalová) atrofie je onemocnění patřící mezi vrozené neuromuskulární choroby s progresivním průběhem. Jedná se o druhé nejčastější nervosvalové onemocnění vyskytující se již v dětském věku. Současně se jedná o onemocnění, které je druhou nejčastější příčinou úmrtnosti kojenců na autozomálně recesivní onemocnění.

Jde o genetické onemocnění, které ovlivňuje části nervového systému, které mají na starosti řízení spontánních pohybů.

Název spinální se odvíjí od výskytu nervových buněk ovládajících svaly, které se nacházejí v míše.

SMA patří mezi svalová onemocnění, jelikož jeho primární účinek dopadá na samotné svaly, do kterých nedochází správná informace z nervových buněk. Atrofie vyjadřuje úbytek nebo zmenšení, což nastává u nepoužívaných svalů.

Kvůli SMA dochází ke ztrátě motoneuronů (nervových buněk) v míše a proto se klasifikuje jako nemoc motorických neuronů. U nejčastějších forem SMA je nástup onemocnění v různé části života a na to navazuje i samotná míra progrese nemoci. Čím dříve se nemoc objeví, tím větší bývá dopad na motorické funkce.

Zajímavé:  Léčba Poruch Štítné Žlázy?

Existují různé formy (typ 1-4). Děti, u kterých jsou patrné příznaky bezprostředně po narození jsou nejvíce postiženy typem 1, u malých dětí se spíše projevují typy 2 a 3. Dospívající jedinci jsou nejčastěji postiženy typem 4, který bývá svým průběhem nejlehčí.Svalová atrofie - Vše o zdraví

Typy spinální muskulární atrofie

SMA 1

  • Příznaky jsou patrné při narození nebo se postupně objevují do prvního půl roka života.
  • Jedná se o velmi závažnou formu, která se váže na 5. chromozom.
  • Tato forma lze najít i pod názvem Werdnig-Hoffmann syndrom.

SMA 2

  • Tento typ se projevuje v období mezi 7. až 18. měsícem života.
  • Jedná se o středně závažnou formu.

SMA 3

  • Lehčí forma onemocnění známá též jako Kugelberg-Welander syndrom.
  • Objevuje se v předškolním či školním věku.

SMA 4

  • Adultní forma, kdy se první příznaky objevují po 30. roku života.
  • Postup nemoci bývá velmi pomalý.
  • Jedná se o nejlehčí formu onemocnění.

Příčina vzniku SMA:

V 95% za vznik SMA může deficit bílkoviny motorického neuronu pojmenovaného zkratkou SMN což je z angl. jazyka: “survival of motor neuron” (přežití motoneuronu).

Tato bílkovina je nezbytná pro správnou funkci motorických neuronů. Nedostatek tohoto proteinu je způsoben genetickými vadami (mutacemi) na 5. chromozomu v genu SMN1.

Sousední geny SMN2 mohou zčásti tento nedostatek kompenzovat.

Příznaky SMA:

Jsou velmi různorodé v závislosti na typu a závažnosti samotného onemocnění. Hlavní příznak SMA souvisí s chybějící SMN bílkovinou což vede k ochabování kosterního svalstva.

Nejvíce jsou postiženy svaly obklopující střed těla, jakou jsou ramena, boky, stehna a horní část zad. Komplikace nastávají pokud jsou postiženy i dýchací svaly nebo svaly potřebné k polykání.

Běžnou součástí jsou i různé deformity páteře v závislosti na ochabnutí svalů zad. Smyslové orgány, duševní a emocionální funkce jsou beze změn.

Progrese u SMA:

Záleží na období, ve kterém se onemocnění projeví. Čím později se příznaky onemocnění objeví a čím více zbývá SMN bílkoviny, tím bývá průběh onemocnění lehčí. Dříve děti se SMA nepřežily déle než dva roky. V dnešní době jsou však lékaři zdrženlivější v závislosti na prodlužující se život takto postižených dětí i dospělých.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o.

Zdroje: www.dumrodin.czwww.amd-mda.cz

O SMA

Spinální muskulární atrofie (SMA) patři do skupiny dědičných chorob postihujících periferní motorický nerv- tzv. motoneuron. V důsledku tohoto onemocnění jsou oslabeny svaly a postupem doby dochází i k úbytku svalových vláken- tzv. svalovým atrofiím. Toto onemocnění nepostihuje intelekt. SMA patří četností výskytu mezi vzácná onemocnění, ale zároveň se řadí na přední místa příčin úmrtí v časném dětském věku.

Typickými projevy tohoto onemocnění je svalová slabost s maximem postižení v oblasti svalstva pletenců dolních končetin. Pacient má obtíže sám se posadit nebo postavit a obvykle není schopen samostatně chodit.

V pozdějších stadiích nemoci je patrná i slabost polykacích a později dýchacích svalů.

Tyto obtíže velice často vedou ke ztrátě schopnosti samostatné chůze a k dechové nedostatečnost při oslabení dýchacího svalstva, což je zpravidla také důvodem předčasného úmrtí pacientů se SMA.

Formy SMA:

spinální svalová atrofie typ I: nejčastější forma onemocnení. Vyznačuje těžkou a rychle se zhoršující svalovou slabostí. Děti nikdy nejsou schopny samostatného sedu. Příznaky se objevují brzy po narození, nejpozději do 6 měsíců života. Délka života bez léčby je 2 roky 

spinální svalová atrofie typ II: je nejčastější středně těžkou klinickou formu onemocnění SMA (až 45 % všech SMA) je tzv. SMA typu II, kdy se obtíže projevují již v kojeneckém a batolecím věku (do 18. měsíce věku). Pacient je schopen se sám posadit nebo je-li posazen sedí, ale není nikdy schopen samostatné chůze. Je odkázán na mechanický či elektrický vozík.

Kromě svalové slabosti se projevuje také výrazná unavitelnost svalstva. Postupem času u pacienta dochází k rozvoji zkracování šlach (kontraktur). Pacienti často trpí těžkými skoliózami páteře. V pozdějších fázích nemoci se objevují polykací a následně dechové obtíže, které vyžadují některou z forem dechové podpory či umělé plicní ventilace (UPV).

Délka života bývá zkrácena (20-30 let)

spinální svalová atrofie typ III: prvním příznakem je porucha chůze z důvodu oslabení svalů obou dolních končetin, která se šíří postupně i na horní končetiny. Později se přidávají potíže s polykáním a problémy s mluvením. Příznaky jsou patrné až po 18.měsíci života dítěte. Progrese onemocnění je pomalá a jedinci se obvykle dožívají dospělosti.

spinální svalová atrofie typ IV: projevuje se až v dospělosti (po 30 roku života). Pacienti mají schopnost samostatné chůze; projevuje se u nich slabost horních nebo dolních končetin a zvýšená únava

Nikdo v rodině u nás neměl o této nemoci ani tušení. Nikdo nikdy nervosvalovým onemocněním netrpěl. Maminka si vždy zaplatila a podstupovala v těhotenství všechny testy, které jí byli nabídnuty s vidinou toho, že se jim narodí zdravé dítě.

Genetické testy nám potvrdily, že maminka s tatínkem jsou zdravými přenašeči. Test si může kdokoliv udělat i jako samoplátce. Cena balíčku na nejčastější genetické onemocnění stojí 7000 Kč/os. Od toho, aby nevznikla tato situace nás dělila jen jedna jediná informace od našeho gynekologa. Zdravotnictví v současné době tento problém preventivně neřeší ani novorozeneckým screeningem. 

Co znamená, že je onemocnění genetické?Děti získávají (dědí) geny od svých rodičů. Každý gen má 2 alely (formy), jednu alelu dítě získá od otce a druhou alelu daného genu od matky. SMA se nejčastěji dědí autozomálně recesivně, což znamená, že jedinec, u kterého se SMA projeví, musí mít obě alely genu SMA mutované, je tzv. recesivní homozygot.

Rodiče jsou obvykle přenašeči (heterozygoti), mají tedy 1 alelu zdravou a druhou alelu s mutací, onemocnění se u nich neprojeví, mají ale riziko, že jej přenesou na své potomky. Každý přenašeč má riziko 50%, že svému potomkovi předá mutovanou alelu.

Celková pravděpodobnost, že se dvěma přenašečům narodí dítě s SMA, tedy že mu oba rodiče předají alelu s mutací, je 25% a je stejné pro všechny potomky daného páru.

Příčina a diagnostika spinální svalové atrofie

Spinální svalová atrofie (SMA – Spinal muscular atrophy) je geneticky podmíněným neuromuskulárním onemocněním. Absence nebo mutace genu SMN1 působí nedostatek proteinu SMN, který je nezbytný pro celé tělo.

Mimořádně důležitý je tento protein zejména pro motorické neurony, které se nacházejí v míše, předávají informace z mozku svalům a řídí tak náš pohyb. Motorické neurony z důvodu nedostatku proteinu SMN postupem času vymizí a svaly nemají dostatek signálů z mozku.

Důsledkem jsou hlavní symptomy SMA – svalová slabost a úbytek svalové hmoty (atrofie). Může však docházet k omezení funkčnosti i v jiných částech těla. 

Obsah

  • Co je SMA?
  • Co je příčinou SMA?
  • Úloha genu SMN2
  • Dědičnost SMA
  • Diagnostika SMA

Spinální svalová atrofie (SMA) je málo častým, geneticky podmíněným, progresivním neuromuskulárním onemocněním. Nejčastější formou je 5q-SMA.

1 U 96 % všech pacientů postižených touto formou došlo k homozygotní (oboustranné) ztrátě genu SMN1.2 Tento gen se nachází na dlouhém rameni (q rameno) chromozomu 5, proto tato forma nese název 5q-SMA. U zbývajících čtyř procent se jedná o komplexní heterozygotnost. Chybí pouze jeden ze dvou genů SMN1.

Druhý je pozměněn takovým způsobem, že není schopen produkovat funkční protein SMN (Loss-of-function-Mutation – mutace vedoucí ke ztrátě funkčnosti).

2 Z důvodu absence nebo mutace genu SMN1 se snižuje množství proteinu SMN v celém těle a jeho nedostatek se projevuje v motorických neuronech a pravděpodobně i v jiných tkáních a orgánech.3

5q-SMA se na základě závažnosti klinického průběhu, období prvního výskytu a počtu kopií SMN2 dělí na několik různých typů.4,5

V Evropské unii je onemocnění považováno za málo časté, pokud jím na 10 000 obyvatel v EU neonemocní více než pět osob. Odborníci odhadují, že na 6 000 až 10 000 novorozenců připadá jeden případ onemocnění. Proto se SMA řadí ke vzácným nemocem.6,7

Hlavními symptomy SMA jsou svalová slabost a úbytek svalové hmoty (atrofie). Symptomy se však mohou objevovat i v jiných částech těla.

Příčinou SMA je genový defekt, při kterém dochází k absenci nebo mutaci genu SMN1 (Survival-of-Motor-Neuron-Gen – gen regulující přežití motorického neuronu). Tento gen se nachází na chromozomu 5. Protože příčinou SMA je genetická vada, řadí se toto onemocnění ke genetickým nemocem. 

Každý člověk má dvě kopie genu SMN1. Tento gen obsahuje informaci pro důležitý protein – protein SMN, který je nezbytný pro přežití a funkčnost motorických neuronů. Odtud také pochází jeho název. Motorické neurony potřebují vysoké množství proteinu SMN.

K tomu, aby člověk neonemocněl SMA, stačí jedna intaktní kopie genu SMN1. Jsou-li defektní obě kopie genu, nevytváří se v dostatečné míře protein SMN. Jeho nedostatek má pak dopad na různé buňky, které se podílejí na funkčnosti svalů (viz obr. 1).

8–20

Obr. 1: Nedostatek proteinu SMN způsobuje úbytek (degeneraci) alfa motorických neuronů, což má dopad na astrocyty (reference 14), senzorické nervové buňky (reference 12), Schwannovy buňky (reference 13) a nervosvalovou ploténku (reference 20). Tato souhra pak vede ke ztrátě motorických schopností. (Reference 16)

Zajímavé:  Porucha řeči - Vše o zdraví

Z důvodu nedostatku proteinu SMN nemohou motorické neurony vykonávat svoji funkci. Jedná se o speciální nervové buňky nacházející se v míše, které se starají o převod signálu z mozku do svalů a řídí tak pohyb (viz obr. 2).

Svaly mohou vykonávat pohyb – např. sezení, stání, chůzi, uchopování předmětů, pohyb hlavou, dýchání a polykání – teprve poté, co dostanou signál z mozku.

7 Veškeré naše pohybové schopnosti závisí na bezchybném převodu signálů z mozku do svalů.

V případě postupujícího onemocnění SMA motorické neurony odumírají, a nemohou tedy předávat signály svalům. Svaly pak zakrňují a nedochází k jejich obnově.20–23 V průběhu onemocnění postupně ubývá svalová hmota, což může vést k omezení pohybu a dalším doprovodným jevům, jako jsou ztuhlost kloubů či zakřivení páteře (skolióza).24,25

Obr. 2: Spinální svalová atrofie je neuromuskulární onemocnění, při kterém dochází k odumírání alfa motorických neuronů (2. motorický neuron) v míše. Motorické neurony vysílají svá nervová vlákna ke svalům celého těla a převádějí impulzy udávané 1. motorickými neurony v mozku dále do svalů. Při SMA jsou 2. motorické neurony poškozeny a nejsou schopny tyto impulzy převádět. Svaly tak dostávají čím dál méně signálů a dochází k jejich úbytku, protože se nepoužívají. (Reference 23)

Protein SMN není důležitý pouze pro motorické neurony, ale i pro další základní buněčné mechanismy v lidském těle (viz obr. 3).8,26,27 Chybí-li protein SMN, tyto mechanismy nemohou být funkční nebo je jejich funkčnost nedostatečná.

Obr. 3: Funkce proteinu SMN (Reference 8)

U zdravého člověka se protein SMN vylučuje ve všech buňkách těla (všudypřítomně).28 Vysoká hladina exprese je například v centrálním nervovém systému (CNS), ve svalech, ve slinivce břišní, v průduškách, v kostní dřeni a v močovém měchýři.28–31 Výzkumy ukázaly, že různé typy buněk reagují na nedostatek proteinu SMN rozdílně.32,33

Na jeho nedostatek reagují velmi citlivě zejména motorické neurony, protože u všech pacientů trpících SMA dochází k neuromuskulárním poruchám.

34 Pacienti s těžkou spinální svalovou atrofií mívají potíže i s jinými tkáněmi a orgány, než jsou tkáně a orgány neuronální (viz obr. 4).

17, 35–39 To znamená, že nedostatek proteinu SMN nezpůsobuje pouze odumírání motorických neuronů a úbytek svalové hmoty, ale může mít dopad i na jiné tkáně a orgány – například na srdce či játra. 

Obr. 4: Nedostatek proteinu SMN může postihnout různé orgány

Lidé mají kromě genu SMN1 ještě další gen, který obsahuje informace potřebné pro protein SMN. Jedná se o gen SMN2.

2,24 Není-li gen SMN1 z důvodu mutace či absence schopný produkovat SMN protein, vzniká veškerý protein SMN obsažený v těle pouze díky činnosti genu SMN2.

Ten však může vyprodukovat pouze zhruba deset procent běžného množství proteinů SMN potřebných pro zachování funkcí těla (viz obr. 5).40

Na rozdíl od genu SMN1 může mít člověk jednu až osm kopií genu SMN2.24 Gen SMN2 ale nedokáže plně kompenzovat ztrátu genu SMN1 a produkuje pouze část potřebného proteinu SMN.

Počet kopií SMN2 tedy určuje množství produkovatelného funkceschopného proteinu SMN, a tudíž také stupeň postižení spinální svalovou atrofií.

Čím více kopií je k dispozici, tím více funkčního proteinu se vytváří a onemocnění spinální svalovou atrofií je méně závažné.41–43

Obr. 5: Příčinou SMA je mutace a/nebo absence genu SMN1. Paralogní gen SMN2 může ztrátu funkčnosti genu SMN1 nahradit jen částečně, protože produkuje pouze redukované množství (zhruba 10 %) funkčního proteinu SMN. (Reference 33, 44)

Spinální svalová atrofie se dědí autosomálně-recesivním způsobem.45 Znamená to, že postižená osoba zdědila po jednom chybějícím nebo defektním genu od obou rodičů. Lidé, kteří mají jen jeden chybějící nebo poškozený gen SMN1, jsou pouze přenašeči SMA, oni sami ale neonemocní. 

V Evropě je přenašečem SMA zhruba jedna z padesáti osob. Taková osoba může nemoc předat svým dětem.46 Většina lidí o této skutečnosti neví.

Spinální svalová atrofie je vzácnou, a tudíž spíše neznámou nemocí. V závislosti na typu onemocnění nemusí být její symptomy vždy hned zřetelné a většinou se podaří stanovit diagnózu až po určitém čase. Velkou pomocí by bylo plošné genetické testování novorozenců tzv.

novorozenecký screening neboli testování narozených miminek už v prvních dnech života.  Toto by umožnilo identifikaci pacientů ještě před výskytem prvních příznaků a včasné zahájení léčby, což je klíčové pro budoucí průběh onemocnění a kvalitu života pacienta s SMA.

Dle informací národního screeningového centra bude od 1. ledna 2022 zahájena pilotní fáze testování novorozenců na spinální muskulární atrofii v celé České republice.49

Genetický test znamená jistotu

Zaznamenají-li rodiče či lékaři u miminka nebo malého batolete slabost proximálního svalstva a svalovou ochablost (hypotonii) či potíže s polykáním a dýchání bránicí, mělo by zaznít podezření na spinální svalovou atrofii. To platí také pro mladistvé s hypotonií a slabostí proximálního svalstva. 

Při spinální svalové atrofii dochází k oslabení svalstva na obou stranách těla, přičemž nohy bývají často zasaženy více než ruce.47 Charakteristickým rysem je zachování kognitivních schopností dítěte, čímž se nemoc liší od mnoha jiných genetických onemocnění.

Většinou se však podaří stanovit tuto diagnózu až po mnoha vyšetřeních lékaři nejrůznějších specializací a po zásahu mnoha fyzioterapeutů. Důvodem je vzácný výskyt SMA a s tím související nízký počet odborníků zaměřených na tuto nemoc.

Proto by se měla postiženým jedincům již při prvotním podezření na neuromuskulární onemocnění doporučit návštěva pracoviště úzce zaměřeného na neuromuskulární nemoci. Také sdružení pacientů a podpůrné skupiny na svých stránkách doporučují vyhledat nejbližší centrum neuromuskulárních nemocí. 

Lékaři mohou diagnózu stanovit na základě molekulárně genetického vyšetření, tzv. genového testu (viz obr. 6). Osobě s podezřením na SMA se odebere krev, která se pak dál zkoumá na pracovišti zaměřeném na humánní genetiku.

Test prokáže, je-li k dispozici gen SMN1 a zda nedošlo k jeho změně (mutace genu) či zda nechybí úplně (delece genu). Je také možno stanovit, kolik kopií genu SMN2 je k dispozici.

Počet kopií genu SMN2 je směrodatný pro stanovení formy SMA a je tak nápomocný při prognóze závažnosti onemocnění.48 Pacient dostane výsledek testu zpravidla do dvou týdnů.7

Obr. 6: Takzvanou metodou zlatého standardu je pro diagnostiku SMA molekulárně genetické vyšetření na homozygotní deleci genu SMN1. Stanovit lze také počet kopií genu SMN2. (Reference 24 ,48)

Reference:

  1. Darras BT. Non-5q spinal muscular atrophies: the alphanumeric soup thickens. Neurology 2011; 77:312–314.
  2. Wirth B et al. An update of the mutation spectrum of the survival motor neuron gene (SMN1) in autosomal recessive spinal muscular atrophy (SMA). Hum Mutat 2000; 15(3):228–37.
  3. Hamilton G, Gillingwater TH. Spinal muscular atrophy: going beyond the motor neuron. Trends Mol Med 2013; 19:40–50.
  4. Mercuri E et al. Childhood spinal muscular atrophy: controversies and challenges. Lancet Neurol 2012; 11:443–452.
  5. Farrar MA und Kiernan MC Neurotherapeutics 2015; 12:290–302. K dispozici online: The Genetics of Spinal Muscular Atrophy: Progress and Challenges.
  6. Bundesgesundheitsministerium, seltene Erkrankungen (staženo 29. 6. 2020).
  7. Spinale Muskelatrophie. Broschüre der Deutschen Gesellschaft für Muskelkranke e. V. (Stav: 11/2018) (staženo 8. 7. 2020).
  8. Chaytow H, et al. The role of survival motor neuron protein (SMN) in protein homeostasis. Cell Mol Life Sci 2018; 75:3877–3894.
  9. Martinez TL et al. Survival Motor Neuron Protein in Motor Neurons Determines Synaptic Integrity in Spinal Muscular Atrophy. J Neurosci 2012; 32(25):8703–8715.
  10. Murray LM et al. Selective vulnerability of motor neurons and dissociation of pre- and post-synaptic pathology at the neuromuscular junction in mouse models of spinal muscular atrophy. Hum Mol Genet 2008; 17:949–962.
  11. Jablonka S et al. Distinct and overlapping alterations in motor and sensory neurons in a mouse model of spinal muscular atrophy. Hum Mol Genet 2006; 15:511–518.
  12. Fletcher EV et al. Reduced sensory synaptic excitation impairs motor neuron function via Kv2.1 in spinal muscular atrophy. Nat Neurosci 2017; 30(7):905–916.
  13. Hunter G et al. SMN-dependent intrinsic defects in Schwann cells in mouse models of spinal muscular atrophy. Hum Mol Genet 2014; 23:2235–2250.
  14. Martin JE et al. Decreased Motor Neuron Support by SMA Astrocytes due to Diminished MCP1 Secretion. J Neurosci 2017; 37(21):5309–5318.
  15. McGivern JV et al. Spinal muscular atrophy astrocytes exhibit abnormal calcium regulation and reduced growth factor production. Glia 2013; 61:1418–1428.
  16. Sumner CJ und Crawford TO. Two breakthrough gene-targeted treatments for spinal muscular atrophy: challenges remain. J Clin Invest 2018; 128:3219–3227.
  17. Sleigh JN, et al. The contribution of mouse models to understanding the pathogenesis of spinal muscular atrophy. Dis Model Mech 2011; 4:457–467.
  18. Kararizou E et al. Morphological and morphometrical study of human muscle spindles in Werdnig-Hoffmann disease (infantile spinal muscular atrophy type I). Acta Histochemica 2006; 108:265–269.
  19. Kim JK et al. Muscle-specific SMN reduction reveals motor neuron–independent disease in spinal muscular atrophy models. J Clin Invest 2020; 130(3):1271–1287.
  20. Boyer JG et al. Early onset muscle weakness and disruption of muscle proteins in mouse models of spinal muscular atrophy. Skeletal Muscle 2013; 3(24).
  21. Arnold WD et al. Spinal muscular atrophy: diagnosis and management in a new therapeutic era. Muscle Nerve 2015; 51(2):157–67.
  22. Ling KKY et al. Severe neuromuscular denervation of clinically relevant muscles in a mouse model of spinal muscular atrophy. Hum Mol Genet 2012; 21(1):185–195.
  23. Swoboda KJ et al. Natural history of denervation in SMA: relation to age, SMN2 copy number, and function. Ann Neurol 2005; 57(5):704–712.
  24. Mercuri E et al. Diagnosis and management of spinal muscular atrophy: Part 1: Recommendations for diagnosis, rehabilitation, orthopedic and nutritional care. Neuromuscular Disord 2018; 28:103–115.
  25. Kolb SJ et al. Spinal Muscular Atrophy. Neurol Clin. 2015; 33(4):831–846.
  26. Singh RN, et al. Diverse role of survival motor neuron protein. Biochim Biophys Acta Gene Regul Mech 2017; 1860:299–315.
  27. Lauria F, et al. SMN-primed ribosomes modulate the translation of transcripts related to Spinal Muscular Atrophy. 2020.
  28. https://www.proteinatlas.org/ENSG00000172062-SMN1/tissue. (poslední přístup: 23. března 2020)
  29. Novelli G, et al. Expression study of survival motor neuron gene in human fetal tissues. Biochem Mol Med 1997; 61:102–106.
  30. Coovert DD, et al. The survival motor neuron protein in spinal muscular atrophy. Hum Mol Genet 1997; 6:1205–1214.
  31. Ramos DM, et al. Age-dependent SMN expression in disease-relevant tissue and implications for SMA treatment. J Clin Invest 2019; 129:4817–4831.
  32. Wirth B, et al. Twenty-Five Years of Spinal Muscular Atrophy Research: From Phenotype to Genotype to Therapy, and What Comes Next. Annu Rev Genomics Hum Genet 2020.
  33. Nash LA, et al. Spinal Muscular Atrophy: More than a Disease of Motor Neurons? Curr Mol Med 2016; 16:779–792.
  34. Monani UR. Spinal muscular atrophy: a deficiency in a ubiquitous protein; a motor neuron-specific disease. Neuron 2005; 48:885–896.
  35. Lipnick SL, et al. Systemic nature of spinal muscular atrophy revealed by studying insurance claims. PLoS One 2019; 14:e0213680.
  36. Kitaoka H, et al. Case of spinal muscular atrophy type 0 with mild prognosis. Pediatr Int 2020; 62:106–107.
  37. Rudnik-Schoneborn S, et al. Congenital heart disease is a feature of severe infantile spinal muscular atrophy. J Med Genet 2008; 45:635–638.
  38. Rudnik-Schoneborn S, et al. Digital necroses and vascular thrombosis in severe spinal muscular atrophy. Muscle Nerve 2010; 42:144–147.
  39. Yeo CJJ und Darras BT. Overturning the Paradigm of Spinal Muscular Atrophy as Just a Motor Neuron Disease. Pediatr Neurol 2020; 109:12–19.
  40. Lorson CL et al. A single nucleotide in the SMN gene regulates splicing and is responsible for spinal muscular atrophy. PNAS 1999; 96:6307–6311.
  41. Butchbach MER. Copy Number Variations in the Survival Motor Neuron Genes: Implications for Spinal Muscular Atrophy and Other Neurodegenerative Diseases. Front Mol Biosci. 2016; 3:7.
Zajímavé:  Pravo Na Ochranu Zdraví?

Pro děti se spinální svalovou atrofií existuje v současnosti účinná léčba, říká lékařka | Zdraví

Příčinou nemoci je fakt, že se těmto dětem netvoří jedna bílkovina potřebná na fungování mozkomíšních motoneuronů, které postupně odumírají a tím dochází k ochabování svalstva, na konci života už samy nemohly ani dýchat.

Před dvěma roky se objevila léčba spočívající v tom, že pomocí jiného genu než toho, který je porušen primárně, vytvoří chybějící bílkovinu nutnou na přežití nervových buněk. Musí být aplikována celoživotně a opakovaně, ale zastaví progresi onemocnění.

To znamená, že dítěti zůstanou příznaky, které se už objevily, ale další se už nerozvinou.

„Rodiče, kteří shánějí prostřednictvím sbírek peníze na u nás ještě neschválenou genetickou léčbu pro své dítě se spinální svalovou atrofií (SMA) chápu, ale musím zdůraznit, že pro všechny takto nemocné děti existuje schválená léčba, se kterou máme dobré zkušenosti a kterou hradí zdravotní pojišťovny,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D, z Kliniky dětské neurologie Fakultní nemocnice Brno.

Lidovky.

cz: Jaký je současný stav péče o děti s SMA? Donedávna šlo o nevyléčitelné onemocnění, při kterém dětem postupně ochabovalo svalstvo, a nakonec v raném dospělém věku umíraly…V minulosti jsme uměli děti s SMA výborně diagnostikovat, ale léčba byla takzvaně symptomatická, to znamená, že jsme řešili pouze příznaky onemocnění a pokoušeli jsme se je všemi dostupnými způsoby zmírnit. Využívali jsme rehabilitační postupy, včasnou léčbu infekcí, které jsou pro tyto děti obzvlášť nebezpečné. Skutečná léčba se objevila zhruba před dvěma roky. Platí u ní, že čím dříve se s ní začne, tím více zabrání rozvoji příznaků nemoci. Pokud už dítě nějaké příznaky má, jeho stav „zakonzervuje“, případně ho může – na některých dětech to vidíme – i částečně zlepšit. Lék je dostupný, je aplikován do páteřního kanálu a pacienti jej snášejí dobře. Nezaznamenali jsme jediný vedlejší nežádoucí účinek, takže jsme s léčbou velmi spokojeni a zaznamenáváme z výpovědi rodičů i z vlastních pozorování i z objektivních rehabilitačních testů stabilizaci, případně zlepšení stavu dítěte.

Lidovky.

cz: Co tedy léčba dokáže a co nikoliv?Kdyby například šlo o dítě již nemocného sourozence s prokázanou genetickou vadou stejného druhu, kterého začneme léčit už ve chvíli, kdy ještě nemá příznaky, tak se s vysokou pravděpodobností nemoc vůbec nerozvine. U dětí s rozvinutými příznaky léčba stav dítěte stabilizuje a v některých případech i zlepší. Měli jsme tu děti, které se nebyly schopné posadit a nyní jim to jde.

Samozřejmě, že když léčíme velmi pokročilé formy, kdy už se objevily deformity páteře, skoliózy a řada dalších problémů, tak už zlepšení nedosáhneme, ale i v tomto případě stabilizujeme pacientův stav.

Lidovky.cz: Předpokládám tedy, že jim tato léčba prodlužuje jejich život..Délka života se odvíjí od přesného typu SMA, existují i formy vznikající na prahu dospělosti. U nejtěžších forem nemoci u dětí byla i při sebelepší péči hranice přežití dva roky.

Díky současné léčbě, zvláště je-li podána na počátku obtíží, očekáváme u dětí s SMA normální délku života. Pak zde máme současné pacienty s „lehčími“ formami SMA, u nichž byla i při sebelepší péči hranice přežití 30 až 35 let.

Ale měli jsme i případy, kdy zemřeli ve dvaceti pětadvaceti letech, protože nejde jen o péči zdravotní, ale i o péči v rodině, kterou je těžké dobře zvládnout.

Díky nové léčbě, jež brání ochabování svalstva, by průběh infekcí u pacientů, kteří už nějakými většími obtížemi trpí, měl být daleko příznivější a mělo by i u nich dojít k prodloužení života.

Lidovky.cz: Jaký je rozdíl mezi současnou a tou ještě neschválenou genetickou léčbu?Správně jste řekl, že genetická léčba u nás není schválena, zatím je tak tomu pouze v USA. Moje odpověď je limitována faktem, že s genetickou léčbou nemám žádné zkušenosti jako lékař.

Mohu říct jenom to, co mám vyčtené z odborné literatury. Současná léčba se podává čtyřikrát do roka, genetická by měla být jednorázová. Je předpoklad, že by měla fungovat, ale neexistují žádné dlouhodobé zkušenosti s tím, jak dlouho opravdu vydrží. Máme pouze údaje za dva roky.

Do studie prověřující její účinnost byly zařazeny velmi málo postižené děti, u jednoho byly příznaky rozvinutější a výsledky nebyly u něj zdaleka tak optimistické. Ale díváme se do budoucnosti s nadějí a přáli bychom si, že by byla jedna aplikace a dítě se uzdravilo.

Ale i v USA s ní zatím mají jen krátkodobé zkušenosti.

Lidovky.cz: Nyní vznikají sbírky na genetickou léčbu pro děti? Co si o tom myslíte?Rodiče vědí, že je to katastrofické onemocnění, takže chápu jejich snahu udělat všechno, co jde. Včetně upsání duše ďáblu, tomu rozumím.

Z pohledu lékaře bych ale podotkla, že existuje schválená léčba, se kterou máme dobré zkušenosti a kterou hradí zdravotní pojišťovny.

A za druhé genetická léčba není schválená, takže i když rodiče peníze vyberou, tak s její aplikací to nebude zdaleka jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Všechno totiž má svá pravidla – u schváleného léku vše probíhá tak, aby podání bylo bezpečné: dítě musí být příslušným způsobem vyšetřeno, sledováno apod. Genetická léčba se musí aplikovat do dvou let života, takže chápu, že někteří rodiče se pod časovým tlakem snaží tuto léčbu pro dítě získat za každou cenu.

Problém léčby dětí s SMA, a to i genetické, spočívá v tom, že nemocného nezbaví příznaků, které se už rozvinuly. Jenže k lékařům se tyto děti dostávají právě až ve chvíli, kdy mají nějaký viditelný tělesný problém. Tomu by se mohlo předejít, pokud by se na SMA geneticky testovali všichni novorozenci. Legislativa ale říká, že každému takovému testu musí předcházet pohovor s klinickým genetikem – a je samozřejmě nereálné, aby mluvil s každou maminkou. Odborníci proto usilují o to, aby se u novorozenců mohly automaticky provádět genetické testy týkající se nemocí, u nichž existuje inovativní léčba hrazená zdravotními pojišťovnami, jako je tomu v případě SMA.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector