Přesné údaje o počtu nemocných neexistují, protože nemocní se většinou za svrab stydí a nejdou k lékaři. Nejedná se o nemoc nemytých jedinců, jako tomu bylo dříve. Svrab si můžete přivést i z luxusní dovolené.
Pojďme se podívat, jak taková nákaza svrabem probíhá u lidí: Oplodněná samička vyvrtává kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se v průběhu dalších tří týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže.
Ale než člověk infekci zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů – předpokládá se, že kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity a že se vyvine až po určité době. Chodbičky jsou překryty kožními změnami, které vznikly škrábáním a sekundární infekcí. Na kůži se objevují kopřivkové pupínky, ekzém i hnisavé pupínky a vřídky.
Pro ilustraci přikládáme obrázky, jak vypadá takový svrab.
Onemocnění svrabem nesouvisí s nedostatečnou osobní hygienou. Svrab se přenáší dvěma způsoby.
Buď během přímého kontaktu kůže s nakaženou osobou, nebo cestou nepřímou, to znamená kontaktem s ložním prádlem nebo ošacením, které bylo předtím používáno nakaženou osobou.
K přenosu infekce stačí jedna oplodněná samička zákožky. Do kůže se je schopna zavrtat se za několik minut. Je možné se nakazit i během pohlavního styku.
U svrabu je důležité, aby pacient pochopil, že se jedná o nakažlivou nemoc. Když jsou mu vysvětleny způsoby přenosu infekce, sníží se i jeho obavy z ní. Při dodržení všech opatření se dá svrab vyléčit v průběhu několika dní.
výběr z naší tvorby
Typická jsou i místa svědění na určitých partiích těla.
Nejčastějšími místy svědění jsou meziprstní prostory, podpažní jamky, loketní ohbí, u žen okolí dvorců prsních bradavek, u mužů na genitálu, kolem pasu, v dolní oblasti hýždí.
Kromě těchto typických míst může zákožka svrabová napadnout i kůži v dalších částech těla, například záda, obličej a u dětí kštici. Není výjimkou, že svrab se u člověka může vyskytnout i na zadku. Pro ilustraci přikládáme foto.
Rozpoznání svrabu je složité, často infekce bývá zaměněna za vyrážku podobnou svrabu. Zde najdete fotografie, jak tato podobná vyrážka může vypadat.
výběr z naší tvorby
Diagnózu potvrdí průkaz parazita v materiálu vyškrábnutém z chodbiček a vyšetřeném pod mikroskopem, kde je možné zřetelně rozpoznat zákožku, její vajíčka a eventuálně její výkaly. Teprve poté je jisté, že se jedná o infekci zákožkou. Ovšem u typických případů není mikroskopický průkaz nezbytný. Zde je foto, jak vypadá svrab pod mikroskopem.
Autor: © Mgr. Světluše VinšováFoto: © Steschke
Kočičí svrab – příčiny, typy, příznaky a léčba
Svrab je velmi časté onemocnění u
koček. Obvykle se vyskytuje u volně žijících jedinců, ale může se to stát i
vašemu čtyřnohému mazlíčku. Paraziti, kteří jej způsobují, se šíří rychle, ale ne
nutně přímým kontaktem s infikovaným zvířetem.
- Svrab
- u koček je poměrně snadno léčitelný, ale pokud je léčba zanedbaná, může to vést
- k vážným komplikacím. Proto při prvních příznacích onemocnění musíte okamžitě
- jít se svým mazlíčkem k veterináři. Domácí léčba svrabu je neúčinná a může
- zvířeti způsobit pouze další utrpení.
Co způsobuje svrab u kočky?
Svrab u kočky
je způsoben běžnými pavoukovci patřícími do řádu roztočů. Tito paraziti žijí na
povrchu kůže hostitele. Živí se kožními buňkami a exsudativními tekutinami.
Rozvoj svrabu podporuje teplé a vlhké prostředí s omezeným prouděním vzduchu. Nejběžnější formou onemocnění u koček jsou
proto ušní roztoči, kteří žijí ve vnějším zvukovodu.
Kožní forma
onemocnění je vzácnější, je způsobena pronikavou zákožkou svrabovou (samice
těchto roztočů tvoří tunely v kůži, kde kladou vajíčka). Tento druh je téměř
výlučný pro kočky a velmi snadno se mezi nimi přenáší.
Postihuje zejména volně
žijící jedince s oslabenou imunitou a koťata. Zvířata se navzájem infikují hlavně přímým kontaktem, i když zdrojem
infekce mohou být také misky nebo doupata.
Ušní svrab je trochu méně nakažlivý,
ale v tomto případě se kočka může nakazit i od jiných druhů zvířat, například od
psa.
Příznaky svrabu u kočky
Dominantním
příznakem svrabu je svědění, což je alergická reakce na přítomnost roztočů.
Můžete mít podezření na toto onemocnění, pokud se vaše kočka silně škrábe a se
svěděním ucha navíc neobvykle třese hlavou, pokládá si uši přes sebe nebo se otírá
ušima o předměty.
Tímto způsobem se svrab stává příčinou zranění, která mohou
být vystavena bakteriální superinfekcí. Škrábání také způsobuje šíření nemoci na
další části těla. Svrab může být doprovázen znatelně sníženou pohodou,
nechutenstvím a hubnutím.
Příznaky kočičího svrabu v uších mohou zahrnovat
nepříjemný zápach a hnědý voskovitý výtok, stejně jako obrannou reakci zvířete
při hlazení v oblasti uší. Neléčené onemocnění
může vést k zánětu zvukovodů nebo dokonce ke ztrátě sluchu.
Kočičí svrab
nejčastěji postihuje nejprve vnější povrch ušních boltců a ústa. V průběhu času
se mohou kožní změny objevit také na tlapkách (zejména kolem kloubů), břiše a
méně často na zádech.
Svrab způsobuje
lokální vypadávání vlasů, zarudnutí kůže, její olupování a tvorbu šedavě
žlutých strupů.
Pokud se neléčí, šíří se po celém těle a způsobuje obecný
zánět nebo dokonce smrt.
Léčba svrabu u kočky
Svrab u
koček vyžaduje komplexní léčbu pod dohledem veterináře. Zvíře dostává akaricidy
na bázi látek, jako je moxidektin, milbemycin, selamektin či fipronil.
Přípravky na svrab u koček jsou ve formě mastí nebo kapek aplikovaných lokálně.
Terapie je často kombinována se spot-on látkami (dlouhodobě působícími,
aplikovanými na krk).
Léčba svrabu
u koček může také zahrnovat podávání protizánětlivých látek a antibiotik k boji
proti bakteriální superinfekci lézí. Dále se používají antipruritika.
Pokud máte doma více než jednu kočku, měli byste léčit
všechny, pokud u jedné najdete svrab. Je také
nutné pečlivě vyčistit byt, zejména kočičí pelech a mísy.
Šimon Wisch
SVRAB U ČLOVĚKA – příznaky, léčba a prevence nemoci
Svrab je vysoce nakažlivé kožní onemocnění, které je dodnes mylně spojováno s chudobou a špatnými hygienickými návyky.
Běžně se přitom šíří napříč všemi sociálními vrstvami a paradoxně jsou jím ohroženi i lidé, kteří po mýdle sahají hned několikrát denně.
K tomu, aby se člověk nakazil, totiž stačí opravdu málo – návštěva koupaliště, přespání v hotelu i cesta veřejnou dopravou.
Od návratu z dovolené vás trápí úporné svědění pokožky a na těle se vám objevují nevzhledné pupínky? Pak existuje pravděpodobnost, že jste se nakazili svrabem, vysoce infekčním kožním onemocněním, za jehož vznikem stojí pouhým okem neviditelný parazit.
Ačkoli se mnoho lidí domnívá, že se tato nemoc šíří pouze mezi bezdomovci a obyvateli rozvojových zemí, kterými zmítá chudoba i potíže s přelidněním, ve skutečnosti se jedná o problém globálního charakteru. Vyskytuje se totiž všude tam, kde je přítomen i člověk. Socioekonomický stav, etnikum či hygienické návyky přitom nehrají významnější roli.
Obtíže způsobuje zákožka svrabová
Původcem onemocnění je roztoč známý jako zákožka svrabová, který k přežití potřebuje lidského hostitele.
Konkrétně jeho kůži, do které se několik minut po kontaktu s člověkem zavrtává a tvoří v ní chodbičky pronikající až do jejích spodních vrstev. Tam následně klade jedno až dvě vajíčka denně.
Jakmile se z nich vylíhnou larvy, razí si cestu zpátky na povrch těla, kde se poté přeměňují v dospělé jedince, a celý cyklus se opět opakuje.
Zákožky mohou na lidském těle přežít až pět týdnů a za tu dobu naklást i 50 vajíček. Neléčený svrab proto zpravidla končí extrémním přemnožením tohoto parazita, kdy se z jediné samičky postupně vyvinou stovky nových jedinců.
Jak se přenáší svrab?
Zákožkám se obvykle daří v takových komunitách, kde vedle sebe v blízkém kontaktu žije více lidí. Velmi rychle se nemoc šíří například mezi rodinnými příslušníky, nakazit se ale samozřejmě lze i v kolektivu zcela cizích lidí. Typicky se jedná o:
- školy, školky,
- nemocnice,
- domovy pro seniory,
- ubytovací zařízení.
Zdrojem nákazy přitom nemusí být pouze lidé zanedbávající osobní hygienu, jak se část populace stále mylně domnívá, roztoči způsobující svrab se totiž vyskytují u pacientů všech sociálních vrstev. Nakazit se tímto kožním onemocněním mohou dokonce i ti jedinci, kteří se sprchují několikrát denně. Příznaky svrabu u nich však nemusí být tak patrné, což může komplikovat diagnostiku nemoci.
Kromě přímého kontaktu s pacientem k infekci dochází také skrze kontaminované předměty. Jedná se hlavně o ložní prádlo, ručníky i oblečení, které zdravý člověk používal společně s infikovanou osobou. Mezi sexuálními partnery se pak nemoc šíří nejčastěji pohlavní cestou.
Pravděpodobnost nákazy se samozřejmě zvyšuje v závislosti na stádiu nemoci. Při kontaktu s neléčenými pacienty anebo jedinci, u nichž lékař infekci potvrdil až v době, kdy došlo k silnému přemnožení zákožek, je přenos svrabu mnohem pravděpodobnější. Riziko rovněž stoupá s časem, který s nemocným dotyčný stráví. Krátké podání ruky je tedy zpravidla bezpečné.
Jaké má svrab příznaky?
V první řadě je důležité říct, že příznaky svrabu se neprojeví okamžitě po infikaci, a to i navzdory tomu, že se zákožky provrtávají do kůže už několik minut po kontaktu s novým hostitelem. U pacienta, který je roztočem napaden poprvé, může trvat i několik týdnů, než se dostaví první potíže. Inkubační doba svrabu tak může být dlouhá i 28 až 42 dní.
Pokud se naopak jedná o jedince, který onemocnění již prodělal, objevují se první obtíže už v rozmezí jednoho až čtyř dní po kontaktu s infikovanou osobou. Nakažlivým pak pacient bývá po celou dobu, co se v jeho těle nachází živé zákožky.
A jaké jsou tedy konkrétní projevy svrabu? Pro nemoc je charakteristické intenzivní svědění kůže, které se zhoršuje zejména v noci, typicky poté, co se pacienti zahřejí či zpotí pod peřinou. V teplém a vlhkém prostředí totiž zákožky výrazně zvyšují svou aktivitu.
Dalším charakteristickým znakem nemoci jsou lehce vyvýšené nitkovité stopy v kůži zakončené dva až tři milimetry velkou kupkou (pupínkem), ve které se nachází samička. Tyto nepravidelné útvary mohou být dlouhé až několik centimetrů.
Jedná se o důsledek zmíněných chodbiček, které paraziti tvoří tím, jak se zanořují do hlubších vrstev kůže. Cestičky mívají našedlou či lehce narůžovělou barvu a bývají okem viditelné. Není to ale podmínkou.
Například u pacientů, kteří mají přísné hygienické návyky, nemusí být tento příznak vůbec patrný.
Zákožky nejintenzivněji napadají ty oblasti těla, které jsou pokryté jemnou kůží. Typicky se jedná o:
- meziprstní prostory,
- okolí genitálu a prsních bradavek,
- hýždě,
- zápěstí,
- záhyb loketního či kolenního kloubu,
- oblast podbřišku,
- vnitřní strany stehen,
- kotníky,
- okolí pupku.
Naopak méně často bývá u dospělých postižena hlava, krk či krajina mezi lopatkami. V důsledku intenzivního svědění a tendence postižená místa škrábat vznikají pak v porušených oblastech strupy, do nich může být poměrně snadno zanesena sekundární infekce.
U lidí s oslabenou imunitou se může vyvinout také zvláštní forma svrabu, pro kterou jsou typické velké krusty a strupy lokalizované převážně na obličeji a rukou. V těchto oblastech se může nacházet až milion zákožek.
Svrab u dětí má jiný průběh
Oproti dospělé populaci bývá svrab u dětí výrazně vzácnější záležitostí. V případě, že se u nich infekce přeci jen projeví, mívá rozdílný průběh. Liší se hlavně výskytem napadených oblastí. Zákožky se na stejných místech jako u dospělých zavrtávají pouze v 10 % případů. U malých pacientů si roztoči tvoří chodbičky převážně na:
- dlaních,
- ploskách nohou,
- obličeji,
- zádech.
V některých případech se u dětí může objevit i svrab ve vlasech. Nákaza u nich bývá doprovázena také zduřením lymfatických uzlin, a to zejména v podpaží.
Léčba svrabu musí být pečlivá
Jak se co nejefektivněji zbavit svrabu? Ze všeho nejdůležitější je kontaktovat lékaře, který pomocí anamnézy, subjektivních pocitů pacienta a laboratorních testů přítomnost roztoče potvrdí, či naopak vyvrátí. Během léčby hraje důležitou roli stádium, v jakém byla nemoc diagnostikována.
Tak jako u každého jiného onemocnění i v tomto případě platí, že čím dříve se pacient dostane do rukou odborníka, tím snadnější a úspěšnější léčba bude. Rozhodně se však nevyplatí spoléhat na babské rady a laické návody na domácí léčbu, které mohou celou situaci ještě více zhoršit.
Pokud se budeme zabývat terapií jako takovou, jejím základem bývají masti a krémy, které obsahují látky, jež mají na zákožky fatální účinky.
Aby však byla léčba účinná, musejí se tyto přípravky aplikovat důkladně na celé tělo. V místech, kde mast chybí, jsou totiž parazité schopní přežít.
U malých pacientů se navíc doporučuje natřít také obličej a vlasovou část hlavy.
Tuto léčebnou kůru je nutné podstoupit opakovaně, a to v závislosti na doporučení lékaře. Aby byl účinek krémů a mastí co možná největší, je během každé jednotlivé kůry pacientovi doporučeno se nemýt. Po jejím skončení je naopak nutné se vykoupat a také vyvařit i vyžehlit povlečení, ručníky a veškeré prádlo, s kterým nemocný přišel do styku.
Postele by se měly důkladně vyluxovat, matrace rozložit a vystříkat insekticidním prostředkem. Stejným chemickým roztokem by měly být ošetřeny i věci, které nelze vystavit vysokým teplotám. Ty je následně potřeba zabalit do igelitového pytle a nechat alespoň několik hodin uzavřené.
Do léčby je zároveň nutné zapojit všechny osoby, které se nacházejí v těsném kontaktu s postiženým, a to včetně těch, jež zatím žádné obtíže nemají.
Jak infekci předejít?
Jak už to tak u infekčních nemocí bývá, stoprocentní ochranu garantovat nelze. Lidé ale mohou učinit takové kroky, aby se šance nákazy minimalizovala.
Státní zdravotní úřad (SZÚ) doporučuje například:
- dodržovat zásady osobní hygieny,
- vyvarovat se těsnému kontaktu s neznámými osobami,
- nespat v cizím ložním prádle a nepůjčovat si ručníky,
- vybírat si pouze ověřená ubytovací zařízení.
Svrab v České republice
V České republice patří svrab k nejčastějším kožním infekčním onemocněním, podléhá navíc povinnému hlášení. Vyskytuje se v průběhu celého roku, přičemž mírnější poklesy jsou pravidelně zaznamenávány v jarních měsících.
Podle dat Státního zdravotního ústavu se jeho výskyt od roku 2009 do roku 2018 pohyboval v rozmezí 28 až 43,4 případu nákazy na 100 tisíc obyvatel. Ze statistik SZU navíc vyplývá, že v posledních třech letech má nemoc mírně sestupnou tendenci.
Zdroje: SZU.cz, ose.zshk.cz
Co je to svrab?
Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění, které způsobuje roztoč jménem zákožka svrabová. Dodnes je tato nemoc spojována převážně s chudobou, onemocnět jí přitom mohou lidé napříč všemi sociálními vrstvami. Infikovat se svrabem je totiž opravdu snadné – stačí návštěva koupaliště, jízda veřejnou dopravou či přespání v hotelu.
Jak poznat svrab?
Svrab je charakteristický intenzivním svěděním kůže, které se zhoršuje převážně v noci, typicky poté, co se pacienti zahřejí a zpotí pod peřinou.
Dalším projevem nemoci jsou vyvýšené nitkovité stopy v kůži, které jsou zakončené dva až tři milimetry velkou kupkou (pupínkem).
Nejvíce bývají postiženy tyto partie: meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyb loketního či kolenního kloubu, oblast podbřišku, vnitřní strany stehen, kotníky, okolí pupku.
Co způsobuje svrab?
Za kožním onemocněním stojí již zmíněná zákožka svrabová, což je pouhým okem neviditelný prvok, který k přežití potřebuje lidského hostitele. Konkrétně jeho kůži, ve které tvoří chodbičky pronikající až do spodních vrstev, kde samičky kladou vajíčka. Jedna zákožka dokáže v lidské kůži přežít až 5 týdnů a za tu dobu naklást až 50 vajíček, ze kterých se poměrně rychle líhnou noví jedinci.
Jak se svrab přenáší?
Obecně se zákožkám daří v komunitách, jakými jsou škol a školky, nemocnice, domovy pro seniory, ubytovací zařízení. Velice rychle se ale samozřejmě šíří také mezi jednotlivými členy domácnosti. Kromě samotných pacientů jsou infekční také kontaminované předměty, kterých se nemocní dotkli, a to včetně povlečení, ručníků či nábytku.
Jak se zbavit svrabu?
Ze všeho nejdříve je nutné kontaktovat lékaře, který na základě anamnézy, subjektivních pocitů pacienta a laboratorních testů přítomnost parazita potvrdí, či vyvrátí. Během léčby jako takové je pak důležitá pečlivost.
Pacient musí poctivě užívat masti a krémy, které je třeba opakovaně aplikovat na celé tělo, a během každé jednotlivé kůry se ideálně nemýt. Dále je potřeba vyprat a vyžehlit veškeré oblečení, povlečení i ručníky, se kterými nemocný přišel do styku.
Věci, které nelze vystavit vysokým teplotám, je dobré ošetřit speciálním chemickým roztokem a na několik hodin uzavřít do pytle.
Svrab – Wikipedie
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Svrab
Svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.
Související informace naleznete také v článku Zákožka svrabová.
Svrab lidský
U člověka je původcem zákožka Sarcoptes scabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptes scabiei).
Že je příčinou svrabu parazit, objevil vídeňský lékař moravského původu (rodák z Brna) Ferdinand von Hebra (1816–1880).
V České republice je onemocnění v současné době (po r. 2000, statistika ÚZIS) dost rozšířené. Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.[1]
Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky.
Samice klade denně jedno až tři 0,3 až 0,4 mm dlouhá vajíčka v slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele.
Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním.
Formy onemocnění
- U těžkých nemocí (např. AIDS, hematologické choroby) může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou (vytvořením silné krusty na kůži), to je takzvaný svrab norský.
- U osob se zvýšenou hygienou dochází k zastření příznaků. Zbývá jediný svědění. Tato forma se nazývá svrab mytých.
- Scabies nodularis – Jedná se o červené noduly (pupínky), které intenzivně svědí. Vznikají v důsledku vystupňované imunitní reakce.
Přenos
Onemocnění se nejčastěji přenáší nákazou přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu (např.
v noclehárnách, táborech, nemocnicích, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Infekci napomáhá snížená imunita.
Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní.
Příznaky
Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často i odborníci myslí, že je to záchvat kopřivky. Napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel.
Základním projevem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance.
Projevuje se nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn.
Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak i přehnaná hygiena může způsobit zastření příznaků a problémy při diagnóze svrabu.
Hlavním subjektivním příznakem je svědění, které se stupňuje v noci na lůžku a při zahřátí těla například při sportu.
Na kůži je viditelná vyrážka – chodbičky zákožek jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou 2 až 3 mm velkou kupkou na konci.
Nejčastěji postiženými místy jsou meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyby loketního a kolenního kloubu, podbřišek a místa, kde přiléhá prádlo. U dětí také dlaně, plosky nohou, obličej a záda.[1]
Epidemická opatření
Mimo pokožku hostitele mohou zákožky přežít maximálně tři až čtyři dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší deseti minut teplotám alespoň 60 °C, také nejsou schopny přežít.
Po zjištění infekce je tedy důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a tak podobně vyčistit od parazitů.
Například vynesením ven / nepoužíváním po dobu čtyř dnů, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysáním vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Veškeré povlečení je nutné vyprat na 60 °C, vyžehlit je a nechat tři dny ležet.
Léčba
Léčba spočívá v zevním použití insekticidních přípravků obsahujících permethrin. U osob kde to není vhodné, například u dětských pacientů, se zevně používá sírová vazelína.
Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.
I po přeléčení u některých lidí přetrvává svědění i dva měsíce, hůře se hojí atopici a lidé se světlým typem pleti, povšechně pak ženy a děti.
Svrab u zvířat
-
Liška obecná v pokročilém stádiu onemocnění prašivinou.
Odkazy
Reference
- ↑ a b TOLAROVÁ, Věra. Svrab. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000. [5] s., 2 obr.
Literatura
- TOLAROVÁ, Věra. Svrab [on line]. Zdraví a zdravotnictví. 9. srpna 2002 [cit. 8. 8. 16]. Dostupné z www: http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=202
- TOLAROVÁ, Věra. Svrab. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000. [5] s., 2 obr.
Související články
- Ušní svrab
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu svrab na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo svrab ve Wikislovníku
- Galerie svrab na Wikimedia Commons
- http://www.zuusti.cz/wp-content/uploads/2012/10/Svrab.pdf[nedostupný zdroj]
| Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
|
Portály: Medicína
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svrab&oldid=20368022“