Astenie – vše o zdraví

Jiřina Kavková (Bydlet.cz), 14.01.2015

Dietologové trvají na názoru, že genetický základ je tím nejpřesnějším ukazatelem toho, s jakou postavou může člověk počítat.

Je totiž prokázáno, že štíhlí rodiče nejčastěji mají štíhlé děti, ale platí to samozřejmě i naopak. Tvar postavy, metabolismus, náchylnost k určitým zdravotním problémům dědíme částečně po rodičích.

Tloustnutí však nesouvisí výhradně s genetikou, ale také s životním stylem, stravovacími návyky, pohybovou aktivitou atd., Proto je to do značné míry ovlivnitelné.

Každý člověk má v sobě všechny tři typy. Rozhodující je pouze to, který typ a v jaké míře převažuje, proto se často hovoří také o tzv. mezityp, čili kombinacích dvou základních somatotypy: endo-mezomorf nebo meso-endomorf.

Somatotyp se kromě vizuální charakteristiky určuje i na základě specifických měření (výška, váha, obvod bicepsů, …), které se zpracovávají v počítačovém systému. Využívá se hlavně pro stanovení vhodné pohybové aktivity, hubnutí a formování postavy.

Ektomorf Ektomorf má štíhlou, hubenou postavu se slabě vyvinutým svalstvem. Kvůli zvýšenému metabolismu obtížně nabírá váhu i svalstvo.

Pro nabrání váhy se doporučuje méně náročný trénink s delšími pauzami mezi sériemi, samozřejmostí jsou vysoký příjem bílkovin a dostatek odpočinku. Pokud se neudržuje ve formě, rychle ztrácí své těžce nabyté svaly.

Tento typ postavy má předpoklady pro vytrvalostní sporty, gymnastiku nebo basketbal.

Endomorf Endomorf má většinou zpomalený metabolismus, právě kvůli tomu mívá problémy s hubnutím. Snadno nabírá váhu a jeho postava je do větší míry obalená tukem a tak vzniká riziko obezity, cukrovky a kardiovaskulárních chorob. Tento typ postavy je vhodný pro vzpírání, zápasy nebo vodní sporty.

Mezomorf Mezomorf by se dal nazvat jako zlatá střední cesta mezi Endomorf a Ektomorf. Atletický svalnatý typ postavy se širokými rameny a úzkými boky. Na silový trénink reaguje rychlým přírůstkem svalové hmoty. Tento typ postavy je ideální například pro různé aerobní sporty, kulturistiku atd.  

• Při stravování na základě tvaru postavy, které vychází z výše zmíněných somatotypy a jejich kombinací se přihlíží na to, kde se tuk ukládá na postavě nejvíce.
• Podle těchto kritérií se pak rozlišují čtyři základní typy postavy:
• • hruška • přesýpací hodiny • válec
• TYP POSTAVY JABLKO

• jablko

Charakteristika Ramena širší než boky, horní část těla kratší, plnější prsa, nevýrazné boky. Tuk se ukládá spíše v oblasti břicha a vrchní části zad, výhodou tohoto typu je plochý zadek a obvykle krásné štíhlé nohy.

Tento typ postavy je typičtější pro muže, hlavně když jde o tzv. pivní břicho.

Jelikož se tuk drží převážně v horní části těla, ohrožuje většinu životně důležitých orgánů, což znamená, že lidé s typem postavy jablko jsou náchylnější na kardiovaskulární onemocnění.

Stravování Tento typ postavy by se měl vyhýbat sacharidům (jednoduché i složené cukry), tučným mléčným výrobkům, pečivu a nekvalitním tukům. Vhodné jsou bílkoviny živočišné formy, zelenina, ovoce a nízkotučné mléčné výrobky.

Pohybová aktivita Cviky zaměřené především na zpevnění břišního a zádového svalstva, rychlá chůze, pomalý běh, plavání, cyklistika, aerobik atd., Vše však v pomalejším tempu.

TYP POSTAVY HRUŠKA 

Charakteristika Ramena jsou úzká, pas je posazen níže, horní část těla je prodloužená, boky a kotníky jsou silnější. Tuk se hromadí zejména v oblasti stehen, boků či zadku. Hruška se častěji vyskytuje u žen, hubne mnohem těžší než typ postavy jablko a nejsou pro ni vhodné radikálně diety. Má větší předpoklad vzniku celulitidy, křečových žil a otékání nohou.

Stravování Tento typ postavy má pomalejší metabolismus, proto by se měl vyhýbat smaženým a tučným jídlům, tučným mléčným výrobkům, jednoduchým cukrem, alkoholu a nekvalitním tukem. Vhodné jsou lehce stravitelná jídla, potraviny s vysokým obsahem vlákniny, ovoce, zelenina, jogurty a zvýšený příjem pitné vody.

Pohybová aktivita Kondiční sporty jako běh, chůze nebo cyklistika pomáhají zhubnout v dolní části těla. Vhodné je i posilovat horní část těla: záda, ramena a paže.

TYP POSTAVY PŘESÝPACÍ HODINY

Charakteristika Širší ramena, bujné poprsí, úzký pas, širší boky a hýždě, velmi souměrná postava .. Při tomto typu postavy prakticky neexistuje žádná typická oblast, kde se tuk ukládá nejčastěji. Metabolismus je zde pomalejší a ze zdravotního hlediska zde hrozí zažívací obtíže, obezita, poruchy metabolismu a cukrovka.

Stravování Pro tento typ jsou vhodné potraviny s nízkým až středním glykemickým indexem, čili většina ovoce a zeleniny, luštěniny, semínka. Je důležité mít dostatečný příjem zeleniny a bílkovin, hlavně ryb a bílého masa. Omezit by měly mléčné výrobky, rafinovaný cukr, bílý chléb, brambory, těstoviny a rýže.

Pohybová aktivita Přestože se tuk ukládá rovnoměrně, často se nahromadí v oblasti hrudníku, břicha, hýždí či stehen. Pro formování postavy se doporučuje vytrvalostní sport a posilování stehen.

TYP POSTAVY VÁLEC (ATLETICKÁ POSTAVA)

Charakteristika Dlouhé paže, hranatá horní část, útlý hrudník, úzký záda, štíhlé nohy. Problémovými partiemi jsou oblast břicha, boků a vnitřní část stehen. Pokud tento typ postavy nemá dostatečný pohyb, tuk se může začít hromadit v oblasti břicha a může být nebezpečný pro vnitřní orgány, tzv. skrytá obezita. Tento typ má rychlý metabolismus a snadno hubne, trpí na ochablé svalstvo.

Stravování Tento typ by se měl vyhýbat jednoduchým cukrem a bílému pečivu. Prospěšný je zvýšený příjem železa (například listová zelenina) a celkově zeleniny. Mezi doporučené potraviny patří vajíčka, celozrnné pečivo, tvrdé sýry a bílkoviny (drůbež, tuňák, losos, makrela …).

Pohybová aktivita Vhodné je posilování, aerobní aktivity se doporučují maximálněl dvakrát týdně.

Přečtěte si další zajímavé články z cyklu Strava a naše zdraví na stránce → Zdraví a přírodní léčba

Zdroj: www.paula.sk

• 
• 
• 
• 

Источник: https://www.bydlet.cz/375548-strava-a-nase-zdravi-stravovani-podle-typu-postavy-somatotypu/

Proč děti bolí kosti

29. 09. 2011 | Doba čtení 12 minut

Bolesti zad, kostí a kloubů pokládáme za choroby vyššího věku, ovšem nevyhýbají se ani dětem. V tomto případě se ovšem díky dětské schopnosti regenerace dá leccos napravit. Tím spíš bychom měli zpozornět, když si dítě postěžuje: „Mami, mě bolí nožičky…“

Je to zřejmě civilizační problém – čím víc využíváme technické vymoženosti, tím víc trpí náš pohybový aparát. Lidské tělo nebylo uzpůsobeno k sezení, ale k všestrannému pohybu. A tak se není co divit, že téměř každé třetí dítě v Česku má vadné držení těla, ochablé zádové svalstvo nebo vychýlenou páteř.

Růstové bolesti

Vývoj pohybového aparátu u člověka probíhá dlouho a složitě. Růstové tempo je největší do druhého roku věku, poté mírně klesá.

Ve třetím roce života dítě vyroste průměrně o 7,5 cm za rok a v následujících letech až do počátku puberty roste zhruba 5 cm za rok.

V období mezi třetím rokem a počátkem puberty pak proběhne několik růstových urychlení a zpomalení. Právě v době urychlení se mohou objevit tzv. růstové bolesti.

Růstové bolesti se projevují většinou jako hluboká svalová bolest na přední straně bérce, v lýtku nebo podkolenní jamce. Ve skutečnosti nebolí kost, ale okolní měkké tkáně, které se napínají a dráždí nervová zakončení.

Bolesti se objevují většinou večer nebo v noci, zvláště po předchozí námaze. A co je důležité – netýkají se kloubů!

Dobrou zprávou pro rodiče je, že růstové bolesti se nepojí se závažným organickým onemocněním a většinou „jen“ narušují spánek celé rodiny, protože se dítě bolestí vzbudí.

Terapie je poměrně jednoduchá. Rodiče by dítě nejdřív měli uklidnit a utišit, potom mohou zkusit jemnou masáž postižené oblasti s pomocí chladivých nebo analgetických mastí, případně gelů.

To většinou bolest zmírní. Vhodné je také přikládání teplých obkladů, suchých i vlhkých. Pokud bolest nepřechází, mohou se dítěti podat slabá analgetika.

Lepší je ovšem těmto bolestem předcházet. Odborníci doporučují připravit dítěti denní režim s pravidelnou (ale přiměřenou) fyzickou aktivitou.

děti ve vývinuAutor: Archiv ireceptar.cz

Proč kosti bolí, když rostou…

Příčina růstových bolestí stále není úplně jasná a nejspíš souvisí s více faktory:

1. Kosti rostou rychleji než svaly a šlachy. Při pokusech se opravdu zjistilo, že růst dlouhých kostí neprobíhá kontinuálně, ale že z 90 % probíhá ve spánku. Na druhé straně nejsou období s nejvyšším výskytem růstových bolestí totožná s obdobím nejrychlejšího růstu.

2. Přetížení pohybového aparátu, čili „overuse“ syndrom – bolesti se nejčastěji vyskytují po zvláště namáhavých dnech.

3. Anatomické faktory. Někteří odborníci vidí souvislost růstových bolestí s ortopedickými poruchami (ploché nohy, vadné držení těla) nebo s vyšší tělesnou hmotností. Tady pomáhá fyzioterapie a vhodné ortopedické vložky.

4. Psychologický faktor. Děti, které trpí na růstové bolestí, trpí více i na bolesti hlavy a břicha.

Kdy bolí záda

„Záda i klouby mohou bolet děti v jakémkoliv věku,“ vysvětluje ortoped František Picek z pražského ORP centra. Nejčastějším důvodem bolestí zad a kloubů je nějaké asymetrické přetížení, které může mít různý původ.

• Může se jednat o vady vrozené, nebo o vady, které souvisejí s prenatálním vývojem či s porodem (ty se většinou daří při správné rehabilitaci napravit),
• dále jsou to následky drobných úrazů, ať už kostí nebo kloubů,
• v pozdějším věku se přidává nevhodně volený sport.

Vývojové vady páteře nejčastěji odhalí dětský lékař při pravidelné prohlídce. Pozorní by ale měli být i rodiče – měli by si všímat, jestli má jejich potomek ramena a lopatky ve stejné výšce, zda se mu nekulatí záda, nemá nadměrně prohnutou páteř a „nešmajdá“.

pozor na asimetrická přetíženíAutor: Archiv ireceptar.cz

I malé příčiny mohou mít velké následky

V nejranějším věku už můžeme u dětí vidět různou asymetrii chůze. Každé dítě totiž trochu vtáčí špičky nožiček směrem dovnitř a tím si vytváří klenbu, která v tom věku ještě není vyvinutá.

Svou roli hrají i drobné úrazy: Dítě spadne na kole, poraní si nohu, začne ji šetřit a chodit nakřivo, čímž dojde k vychýlení pánve. A s asymetrickou chůzí úzce souvisí vadné držení těla.

Od pěti let výše pak mnozí rodiče nutí děti k ne zcela rozumně vybraným sportům. K těm nevhodným patří sporty většinou s jednostranným zatížením (tenis, golf), které není kompenzované celkovým procvičováním ostatních partií.

Které vady páteře postihují děti

Skolióza

Projevuje se vychýlením páteře bočním směrem (asymetrie ramen a boků). V dětském věku nemusí působit větší potíže, ale v budoucnu přináší silné bolesti zad. Menší vady lze zvládnout speciálním cvičením a rehabilitací, pomáhají i reflexní masáže. Skolióza může vznikat postupně, ale také se může objevit „bleskově“ během pár měsíců.

Scheuermannova choroba

Degenerativní porucha, kdy páteř reaguje zahnutím do oblouku (kulatá záda). Tato porucha se projevuje více u chlapců, a to ve věku 14–16 let, kdy bývá zatížení páteře větší než její vyzrávání. Léčí se omezením zátěže a rehabilitací.

Bechtěrevova nemoc

Autoimunitní choroba podobně jako revmatická onemocnění. Projevuje se zánětem kloubů, nejprve kloubu mezi křížovou kostí a pánví a dále kloubů páteře.

Typická je ranní ztuhlost, noční bolesti v klidu, časem dochází k omezení pohyblivosti páteře a kloubů. Častěji postihuje chlapce a mladé muže (mezi 15–30 lety).

Tato nemoc se bohužel nedá zcela vyléčit, užívají se léky ke zmírnění bolesti, nutná je každodenní rehabilitace, která pomáhá zpomalit rozvoj onemocnění.

Největší problém? Sezení

„Naše děti všeobecně špatně chodí, špatně stojí a hlavně většinu času sedí,“ říká ortoped František Picek. Naštěstí vadné pohybové návyky ještě u dětí neznamenají výrazné strukturální změny, které by byly neměnné. Nejsou u nich výrazně zdegenerované svalové úpony, spíš se jedná o jednorázové větší přetížení, které vede k tomu, že se organismus brání a snaží se bolavé místo znehybnit.

celodenní sezení ve škole není příliš zdravéAutor: Archiv ireceptar.cz

Klouby pak mají menší rozsah pohybu a páteř i pánev se tím dostávají do ne zcela přirozených poloh. Na to reagují zase další svaly. Je to celá kaskáda dějů, které neblaze ovlivňují nevhodné pohybové návyky.

Naštěstí děti mají většinou velmi dobrou schopnost regenerace, a tak lze zmíněné problémy korigovat cílenou rehabilitací, vhodnou obuví a hlavně výběrem aktivit, které nejsou jednostranné.

Jaké nohy, taková páteř

„Postavení nohou, a to nejen kvalita vlastní klenby, ale i způsob došlapování na plosky, může mít vliv na všechny nosné klouby nohou i postavení páteře,“ vysvětluje MUDr. Picek.

Představte si, že máte asymetrickou chůzi – ať už z důvodu strukturálního postižení po úrazu, nebo pouhé svalové odchylky v tom smyslu, že jednu končetinu více vytáčíte zevně. Jednu nohu tedy zatěžujete trochu více a ta se logicky chová jinak než druhá – většinou se vtáčí do vnitřní strany.

Tím se také více stáčí koleno a s tím souvisí to, že se vám pánev pohybuje na této straně dolů. Právě tento asymetrický odstup jak v rovině zakřivení, tak v rotačním rytmu je základem pro budoucí bolesti zad a jejich deformity.

Sportování s rozumem

Každé dítě by mělo sportovat. Jen na jeho tělesné konstituci záleží, jaký sport mu bude „sedět“. Křehký astenický typ by si proto rozhodně neměl vybrat sport typu tenis (jak se často stává ve věkové kategorii do 6 až 7 let).

Podobně i golf, hod oštěpem a vše, co zatěžuje jednu končetinu víc než druhou, vede k pohybové, tedy svalové i kosterní asymetrii a problémům, které přináší (bolesti zad, beder, ramen, hlavy atd.).

Nezdravě zatěžovat dětský organismus mohou nejen některé sporty. Škodit může i běhání bosky, které někteří rodiče považují za zdravé – a to v případě, pokud dítě běhá po tvrdém povrchu, ať už doma, nebo na ulici.

MUDr. Picek doporučuje jakékoliv symetrické aktivity, nejlépe kolektivní hry, které děti motivují k pohybu ve větších skupinách a jsou proto vhodné i pro psychiku. V individuálních sportech existuje větší nebezpečí jednostranné zátěže, proto je nutná kompenzace při jiné pohybové aktivitě.

sport ano – ale nic se nemá přehánětAutor: Archiv ireceptar.cz

Zapomínat bychom neměli ani na dobré boty, které podpoří dětskou nožičku nejen při dopadu, ale dokážou ji i dobře „vést“.

Zdravý pohyb? Ano, ale kde?

A vracíme se na začátek problémů s vadným držením těla u našich dětí. Za posledních čtrnáct let se zdvojnásobil počet obézních dětí, každé desáté dítě má nadváhu. Důvod? Děti se baví převážně u televize a počítačů – a u nich sedí.

Ovšem na druhé straně – venku si nemají kde hrát. Zmizely plácky, kde se dříve děti mohly dosytosti vyřádit, zelené plochy se mění v další obytné nebo komerční objekty.

Na silnicích je příliš mnoho aut a volně přístupné hřiště je vzácností.

Specializovaná sportovní centra jsou poměrně drahá a navíc se často věnují jen výchově aktivních sportovců, pro méně pohybově šikovné děti v nich není moc šancí…

Co je důležité pro správný vývoj páteře a kloubů?

• Nesnažte se nic uspěchat, teprve až když má dítě náležitě vyvinuté potřebné svaly, začne samo zvedat hlavičku, sedat si a chodit.
• Nebezpečné pro vývoj páteře je předčasné posazování, používání chodítek nebo vodění za ručičku v době, kdy dítě ještě samo špatně stojí.
• Na vadách páteře se také podepisují těžké školní brašny. Pokud je to možné, dopřejte dětem dvoje učebnice, zakupte co nejlehčí tašku s vyztuženými zády a naučte děti nosit ji na zádech, nikoliv na rameni.
• Pokud vaše dítě aktivně sportuje, poraďte se s ortopedem na kompenzačních aktivitách.
• K bolesti páteře a zad v pozdější době přispívá nevhodná obuv. Dětská botička by měla mít pevnou patu a kulatou špičku s dostatečným prostorem pro prsty.

Foto Shutterstock

Источник: http://www.ireceptar.cz/zdravi/proc-deti-boli-kosti.html

Léčba astenie

• Hlavní stránka
• Klienti/pacienti
• Dostupná péče
• Léčebná péče
• Léčba astenie

• V DL Křetín se zabýváme léčbou chorob ve smyslu astenie a nechutenství.
• Snažíme se učit pacienty i jejich rodiče správným stravovacím návykům, nastolit taková dietní opatření, která zajistí dostatečný kalorický příjem (racionální strava s výživnou dietou) a zároveň dodrží příjem všech potřebných vitamínů a minerálních látek, aby nebyl poškozen fyzický i psychický vývoj organismu.
• Vedle rehabilitačních procedur(viz rehabilitační péče) je součástí pobytu také posilování fyzické zdatnosti – vycházky do okolí ( klimatoterapie) , dále míčové hry a hry v přírodě apod.
• Musíme také rozlišit:

• Hubené jedince: mají normální energetický příjem, jsou zdraví nebo se cítí zdraví, nemají laboratorně zjištěny žádná onemocnění nebo poruchy. V tomto případě není potřebná žádná léčba. Jedná se o jedince štíhlé, až extrémně štíhlé, kteří postavu mají geneticky danou, jedí normálně, jsou zdraví.
• Hubené jedince v důsledku podvýživy (malnutrice): jedná se o patologický stav, je nutný znát rozdíl mezi kwashiorkorem a marasmem, příčinou je nízký energetický příjem nebo příjem živin, tělo si bere živiny ze svých rezerv. Mohou být příčiny v důsledku jiných onemocnění: nádorová onemocnění (rakovina žaludku), ledvinová onemocnění (nefrotický syndrom), zvýšený katabolismus, mentální anorexie. Viz

• úbytek tukové tkáně a rezervní bílkoviny (ze svalů), odvodnění
• bledost, anémie (postupně)
• změny v chování, apatie (hl. u mentální anorexie)
• sklon k otokům
• snížený krevní tlak
• porucha až vynechání menzes

Určitou kategorií, a velmi častou, jsou děti, které trpí „nechutenstvím“ – ale jde spíše o vybíravost v jídle. Tyto děti toho moc nesní, mají jen svá oblíbená jídla. Většinou ani nespadají do kategorie astenie. ( Tělesné a laboratorní hodnoty mají v normě).

Milí rodiče, my se v léčebně snažíme dětem dát pestrou, zdravou stravu. Na ty „špatné jedlíky“ dohlížíme. Ale jistě nebudeme nutit násilím děti jíst. Nechceme je ani dokrmovat tučnými, nezdravými jídly ( dle zvážení má dítě bílkovinné přídavky, také přídavky typu Fortini, Nutridrink apod.). Nezaručíme vám ani velké přírůstky hmotnosti.

Tím, že zde děti mají většinou i více pohybu než doma, jejich hmotnost se mnohdy nezvyšuje. Ale díky pohybu a různým procedurám se jistě zlepšuje jejich celk. kondice. V léčebně s dítětem (i s rodiči) jeho problém s jídlem probere jednak nutriční terapeutka, a také psycholožka. Pozitivně na dítě působí i příklad ostatních dětí , kolektiv.

Ale záleží jen na vás, milí rodiče, jak jste naučili dítě během jeho let se stravovat a jak dále ho budete vést. My vám pomůžeme se lépe v jeho problému zorientovat, zhodnotíme jeho tělesné složení (procento svaloviny, tuků) a vše vysvětlíme. Obdržíte od nás i písemné materiály, a doporučení.

Tipy jak s nejedlíky

• Nabízet jídlo 5-8x denně
• Nabízet menší porce, ale častěji
• Nabízet pestrou stravu vyváženou stravu s obsahem masy, ryb, mléčných výrobků, obilovin, vajec, zeleniny, ovoce.
• Nabízet malé porce hezky barevné, v různých úpravách ( např. ovoce, nakrájené, strouhané, mixované)
• Dítě by mělo jíst v klidném prostředí, vsedě , ve společnosti rodiny ( ne u her, ne u TV, neběhejte za dítětem s jídlem)
• Vybírejte potraviny s vyšší energetickou hodnotou
• Nevěnujte zvýšenou pozornost tomu, co dítě sní, nekomentujte to, přehnaně nechválit, nenutit, netrestat, u jídla sedět max. 20 min
• Podávat i samostatné neslazené tekutiny ( běhen celého dne)
• Co se bude jíst určuje rodič, dítě si určuje velikost porce.

Drobné děti jedí ve srovnání s těmi mohutnějšími přirozeně méně. Energetická potřeba je také nižší v období pomalejšího růstu. Nesledujte proto jen váhu dítěte, ale spíše jeho celkové prospívání, v úvahu berte i rodinné předpoklady.

Některé děti odmítají celou řadu potravin pouze z důvodu, že se dostatečně zasytí jinými (preferovanými) potravinami, často sladkostmi nebo rychlým občerstvením. V tomto případě nejde o nechutenství, ale vybíravost. Je potřeba vytrvat a zavést do jídelníčku dítěte jemně, ale důsledně pravidla.

Oblíbené potraviny poskytnou sice dostatek (či spíše přemíru) energie, jsou ale chudé na nezbytné živiny. Odmítá-li dítě určitou potravinu, zkuste ji na čas vynechat a pak opakovaně nabídnout v jiné formě, nezvykle ochucenou, upravenou. Dětem totiž trvá déle, než přijmou novou složku do svého jídelníčku (zatímco dospělým stačí setkat se s potravinou 4-5x, u dětí je to až 11x).

Источник: https://www.detskelecebny.cz/kretin/hlavni.php?stranka=astenie

Léčení hladovkou | Prameny zdraví

Bylo by nezodpovědné ukončit seriál ‚Cesty ke zdraví‘ a nezmínit se o jednom z nejjednodušších ale možná i nejvíce kontraverzích způsobů léčení celé řady nemocí – léčení hladovkou.

Rubrika: Přírodní léčba | Typ článku: Články

Něco málo historieTento způsob léčení má dlouhou tradici a lze ho najít v nejrůznějších lékařských knihách minulosti. Hladovění za účelem zachování mládí bylo již doporučováno ve starověkém Egyptě v 15. století před Kristem.

Různě dlouhý půst doporučovali svým následovníkům a pacientům Pythagoras, Hippokrates či slavný Abu-Ali Ibn Sínu (Avicenna). Ve středověku byly myšlenky hygieny stravování a léčení hladem více méně zapomenuty a začali se opět objevovat až v 16. století.

První vlaštovkou byl Ital Ludvigo Kornaro (1465-1566), který napsal několik traktátů podporujících myšlenky maximální střídmosti. Friedrich Hoffmann (1686-1742) doporučoval léčebné hladovění při hyperemii (překrvení), revmatických a katarálních příznacích, při mrtvici, skorbutu, kožních onemocněních, zhoubných vředech a šedém zákalu.

První polovina 19. století byla dobou rozkvětu vegetariánství, vodoléčby a různých jiných přirozených metod léčení. Součástí těchto přirozených metod léčení byl také půst. V tomto období historie můžeme také najít mnoho slavných stoupenců střídmosti a vegetariánství jako Voltaire, Rousseau, Schiller, Byron a další.

Značně se léčebné hladovění rozšířilo na začátku 20. Století. V medicíně se objevilo reformátorské hnutí, které se intenzivně věnovalo přirozeným metodám léčení. Nejznámějšími představiteli tohoto hnutí byli Bircher-Benner (základní principy výživového systému tohoto lékaře byli popsány v Pramenech č.1/1998), Noorden, Laman a jiní.

Mnoho čtenářů jistě zná Rakouského léčitele Rudolfa Breusse, který hladovkou léčil leukémii a některé další druhy rakovin a jeho léčivé zeleninové šťávy a čaje se dají koupit v prodejně Country Life.

Proti aneb názory oficiální medicinyJsou známé pokusy s laboratorními krysami, kterým omezili přísun potravy. Krysy, které hladověli žili dva až tři krát déle než ty, které dostávali normální přísun potravy. Otázkou vždy zůstává, nakolik můžeme tyto zajisté skvělé výsledky aplikovat na lidskou populaci.

Oficiální medicína má vůči hladovění vysloveně nepřátelský postoj. V učebnicích se povětšině můžete dočíst, že v organismu se v době hladovky rozvíjí acidóza (překyselení, vyčerpání alkalických zásob krve). Zvyšuje se také kyselost tkaniv, zhoršuje se funkce jater a jejich schopnost syntetizovat močovinu. Organismus ztrácí cenné bílkoviny, jejich množství je omezeno.

Hladovějící nemá dostatek minerálních látek a vitamínů. To všechno způsobuje poruchu látkové výměny a může vyvolat rozpad tkaniva a v konečném důsledku přivodit dystrofii.

V souvislosti s hladověním se často uvádějí pojmy kwashiokor (vzniká nedostatkem bílkovin ve stravě) a marasmus (vzniká celkovým nedostatkem potravy a energie), které známe především z reportáží z chudých Afrických zemí.

Pro aneb názory zastánců léčivého hladověníZastánci dávkovaného léčivého hladovění tvrdí, že nucené hladovění se od toho léčivého liší právě tak, jako nůž bandity od chirurgického skalpelu.

Nemá-li organismus jídlo, dává do oběhu své vnitřní zásoby, začíná tzv. ‚endogenní (vnitřní) vyživování‘.

Čerpání ‚zásob‘ různými orgány a tkáněmi je značně nerovnoměrné, největší ztráty má tkanivo tukové, pak slezina, játra, svaly, krev, ledviny, kůže, střeva, plíce,slinivka břišní a nejmenší ztráty má nervová soustava a srdce.

Všichni, kteří kurz léčivého hladovění prodělali, zjistili, že pocit hladu se projevuje pouze v prvních dnech. Pak téměř zmizí. Velikost zásob, jež tělo může při hladovění do stavu naprostého vyčerpání využít, tvoří 40-45% jeho váhy.

Bylo zjištěno, že při úplném hladovění se ztrátou tělesné váhy do 20-30%, nejsou v orgánech a v tkanivech zvířat pozorovány žádné nenávratné patologické změny. Problémem může být délka hladovění. Neměla by překročit bezpečnou hranici ztráty váhy organismu (víš uvedených 20-30 %).

Při dnes používaných metodách dávkovaného léčebného hladovění během 25-35 dní ztráta váhy obvykle představuje 12-18%, tj. podstatně nižší než bezpečná norma.

Při nuceném hladovění dochází k tzv. alimentární dystrofii. Pozorování a popisu těchto změn bylo věnováno hodně rozsáhlých prací. To vyvolalo velkou nedůvěru k léčení hladověním.

Odpůrci léčebného hladovění však zapomínají, že dávkované léčebné hladovění využívá fyziologické stadium procesu odebrání potravy organismu, kdy ještě nedochází k patologickým změnám.

Vždyť dostávají-li nemocní lék v podobě mikrodávky jedu, nevyvolává to u lékařů myšlenku na jejich otrávení.

Výzkumy I. P. Pavlova dokázaly, že sedmý až devátý den úplného hladovění žaludeční sekrece zcela ustává a místo ní nastupuje tzv. spontánní žaludeční sekrece.

Tvořící se sekret obsahuje značné množství bílkovin, které se žaludeční sliznicí opět vstřebávají do krevního oběhu.

Tvoření a využívání spontánní žaludeční sekrece při hladovění je důležitým adaptačním mechanismem, jenž snižuje ztrátu bílkovin a zabezpečuje stálý přísun aminokyselin nutných k regeneraci bílkovin nejrůznějších orgánů.

Z prací fyziologů a biochemiků se ví, že v době nuceného dlouhodobého hladovění organismus zvířat a člověka zahyne dříve, než dosáhne úplného vyčerpání, v důsledku autointoxikace odpadními zplodinami. Odstraní-li se procedurami při léčebném hladovění tyto produkty z organismu (klystýry, masáže, hluboké dechové cvičení, procházky), dokáže tělo bez projevů autointoxikace hladovět 30 až 40 dní.

Psychický stav nemocného během hladovění se podstatně liší od stavu člověka hladovějícího nuceně. Při léčivém hladovění nemocný ví, že hladoví proto, aby se vyléčil. Je pod lékařským dozorem. Ví, že po skončení určité doby se bude znovu plnohodnotně stravovat. Toto vědomí radikálně mění jeho pocity a odráží se to na všech fyziologických funkcích organismu.

Endogenní výživě se organismus přizpůsobuje postupně. K přeorientování dochází obvykle šestý až desátý den hladovění.

Jakmile se vyčerpají glykogen zásoby organismu (k tomu dochází první až druhý den hladovění), začnou se v krvi hromadit kyselé produkty nedokonalého spalování tuků. Může se to odzrcadlit na náladě nemocného, mohou se projevit bolesti hlavy, pocit slabosti.

Je potřebné aby dotyčný zhluboka dýchal, pročistil si střeva klystýrem, osprchoval se. Příznaky lehké autointoxikace zplodinami rozpadů tuků mohou postupně narůstat až do šestého až desátého dne hladovění. Pak během krátké doby zmizí a nemocný se cítí dobře. Dochází k překonání tzv.

acidotické krize a přizpůsobení organismu na autogenní výživu. Organismus vyrábí z vlastního tuku a bílkovin glukózu, její množství v krvi stoupá a proto nemocní lehce snáší hladovění.

Podle odborníků na hladovění (Dr. Vries, Dr. Buchinger apod.) hladovění lze považovat za vnitřní operaci bez nože. Příroda operuje dokonaleji než ten nejlepší chirurg. Šetří zdravé a odstraňuje vše nemocné. Pro udržení normální látkové výměny, využívá organismus vlastní deponované bílkoviny, především patologické novotvary. Proto, je hladovka označována jako očistné léčení.

Léčebná hladovka má také své kontraindikace: tuberkulózu, Basedowovu nemoc (hyperfunkce štítné žlázy), onemocnění centrální nervové soustavy, řadu akutních onemocnění a metabolických jako např.

zánět slepého střeva, zauzlení střev, cysty, novotvary vnitřních orgánů, cukrovka a především pak stavy vyčerpání především u starších osob, těhotenství, kojení a psychická onemocnění kde není možný uvědomělý vztah nemocného k léčbě.

Jednotlivé fáze léčebného hladověníDoba hladovění

1. fáze (pokrmového dráždění) – trvá 2-3 dny, charakterizovaná vzpomínkami na jídlo, kručením v břiše, zvýšenou tvorbou slin, špatnou náladou, mírnou žízní
2. fáze (zvětšení acidózy) – 3.-4. den, pocit hladu se zmenšuje až mizí, zvětšuje se žízeň, mohou se dostavit bolesti hlavy, závratě, z úst je někdy možné cítit zápach acetonu, povlak na jazyku
3. fáze (kompenzace) – 5.-10. den, dochází k překonání acidotické krize, psychický stav se zlepšuje, zlepšuje se nálada, mizí pocit tělesné slabosti, stadium končí ‚vlčím‘ hladem

Doba návratná – regenerační

1. fáze (astenické) – 1.-3. den, po pozření malé porce jídla dochází k nasycení, ale za krátkou dobu se dostavuje silný hlad, nálada bývá často proměnlivá, velká žízeň
2. fáze (intenzivní regenerace) – 4.-6. den, chuť se rychle zvyšuje, stoupá tělesná hmotnost
3. fáze (normalizace) – 7.-21. den, chuť jídlu k slábne, jídlo přestává být středem pacientovi pozornosti, vše se vrací k normálu, pacienti jsou klidníPodle Nikolajev & Nilov: Léčení hladovkou, Eko-konzult 1996

Různé formy léčebného hladověníJednodenní hladovění – znamená nic nejíst 24 hodin, při úplném hladovění nutné pít neomezené množství vody, při hladovění na zeleninové nebo ovocné šťávě vypít 1,5 l šťávy denně, lze opakovat dle potřeby přibližně jeden krát týdně

Hladovění se šťávou – 3-4 dny se nic nejí, pije se pouze 1,5 l šťávy denně nebo šípkového čaje, na začátku hladovění se podávají očistné klystýry, opakovat jeden krát měsíčněDlouhodobá hladovka – 15-35 dnů – tento druh léčebného hladovění by měl vždy probíhat pod dozorem lékaře ve speciálním léčebném zařízení nebo poradně

HodnoceníSprávně používané léčebné hladovění může být účinným prostředkem k léčbě celé řady chronických onemocnění. Krátkodobé hladovění se dá bez větších problémů realizovat v domácích podmínkách a může mít jak léčebný tak preventivní účinek.

MUDr. Petr Pribiš, Dr.P.H., autor článku i celého seriálu ‚Cesty ke zdraví‘, je absolventem Fakulty všeobecného lékařství UK a absolventem oboru výživa a preventivní medicína na School of Public Health na Loma Linda University v Kalifornii.

Počet přečtení: 14 585 Datum: 1. 1. 1970

Источник: https://www.magazinzdravi.cz/leceni-hladovkou