Bolest žeber – vše o zdraví

Bolest žeber - Vše o zdraví

K naražení žeber (odborně zhmoždění nebo kontuze žeber) dochází nejčastěji po pádech, autonehodách nebo při jiných traumatických poraněních hrudníku. Zhmoždění žeber může (ale nemusí) být někdy spojeno i s frakturami žeber, hrudní kosti, klíčku a nebo jiných kostí.

Léčba naražených i zlomených žeber je v zásadě velice podobná a zaměřuje se především na zmírňování bolesti.

Žebra tvoří spolu s hrudní kostí (vpředu) a hrudní páteří (vzadu) skelet hrudního koše, který chrání životně důležité orgány, jako jsou srdce, plíce nebo slezina.

V případě jakéhokoli úrazu či poranění hrudníku je vhodné vyhledat lékařskou pomoc, aby se vyloučily zlomeniny a poškození vnitřních orgánů. Platí to i v případě, že máte jen mírnou bolest, protože někdy se příznaky poranění vnitřních orgánů mohou projevit až s časovým odstupem a je dobré tato poranění předem vyloučit.

Příznaky

Mezi hlavní příznaky naražení žeber, mimo jiné, patří:

  • dušnost
  • bolest na hrudi v místě poranění
  • bolest při dýchání a/nebo kašli
  • křeče hrudních svalů
  • nepravidelnosti v hrudní stěně (týká se spíše zlomených žeber, kdy je porušen kostěný skelet)
  • hematom (modřina) v místě zhmoždění žeber. Hematom vzniká následkem prasknutí krevních cév a vylití jejich obsahu (krve) do okolních tkání.

Nicméně v některých případech se nemusí objevit žádné viditelné příznaky a v místě kontuze nemusí být modřiny. Závisí to na síle nárazu a celkové závažnosti poranění a také na místě poranění.

Příčiny

  • Nejčastější příčinou naražení žeber je poranění hrudníku.
  • K poranění hrudníku může dojít při pádech, sportování, autonehodách, závalech nebo rvačkách.
  • U lidí s osteoporózou může dojít ke spontánní fraktuře žeber při silném záchvatu kašle.
  • K naražení nebo zhmoždění žeber může dojít také nepřímo, například při poranění měkkých tkání a chrupavek na hrudníku.

Stačí si při neopatrném nebo prudkém pohybu (například kvůli záchvatu kašle) natáhnout mezižeberní svaly, které pak přestanou správně fungovat, což snižuje pružnost hrudního koše a vede k přetěžování žeber. To se projeví podobnými příznaky jako naražení žeber.

Vyšší riziko naražení nebo fraktury žeber mají také těhotné ženy, zejména ve třetím trimestru těhotenství, kvůli rostoucí děloze, která narušuje normální fungování hrudníku a stačí i malý náraz k tomu, aby došlo k pohmoždění nebo zlomenině žeber.

Diagnostika

Diagnostika naražených žeber spočívá v následujících vyšetřeních a postupech:

  • fyzikální vyšetření: při tomto vyšetření si lékař pečlivě prohlédne místo poranění a hledá případné známky hematomů či tvarových deformit hrudníku, které by mohly signalizovat naražení a/nebo zlomeninu žeber. Důležitou součástí fyzikálního vyšetření je také poklepové vyšetření, kdy lékař prsty proklepává poraněnou oblast hrudníku, aby zjistil místo největší bolesti. Při vyšetření se lékař pacienta také zeptá na dechové potíže (bolest při nádechu či výdechu) a zda nejsou přítomny známky poranění měkkých tkání (natažené mezižeberní svaly, apod.).
  • rentgen žeber (pravého či levého hemithoraxu) arentgen srdce a plic: cílem těchto vyšetření je vyloučit frakturu (zlomeninu) žeber a dalšího hrudního skeletu (klíční kost, hrudní kost, apod.) a pneumothorax (částečný nebo úplný kolaps plíce způsobený proniknutím vzduchu do pohrudniční dutiny). Pneumothorax se lépe hodnotí na snímku srdce a plic, proto se při podezření na frakturu žeber standardně provádí také rentgen srdce a plic. Rentgen slouží ke zobrazení kostí, takže pokud má pacient pouze naražená (zhmožděná) žebra, lékař na snímku žeber nenajde žádnou frakturu. Poranění měkkých tkání není možné na rentgenovém snímku spolehlivě posoudit, takže pokud lékař nenajde žádnou frakturu na žebrech, uzavře se případ jako naražení (kontuze) žeber a hrudníku.
  • další vyšetření: v případě, že si lékař myslí, že za pacientovi potíže může jiné onemocnění (například zápal plic, zánět pohrudnice, zánět osrdečníku, zánět žaludku, zvětšená slezina, apod.) se provádí další vyšetření, jako jsou laboratorní vyšetření krve (krevní obraz a diferenciální počet krevních elementů, zánětlivé markery, biochemie, jaterní testy, apod.), CT nebo magnetická rezonance.

Léčba naražených žeber

Vzhledem k tomu, že žebra nelze dát do sádry ani je znehybnit, protože by pacient nemohl dýchat a zemřel by, neléčí se naražená ani zlomená žebra stejně jako zlomeniny končetin.

Ve většině případů lékaři nechají naražená či zlomená žebra zhojit a neprovádí se žádná zásadní opatření. Dříve se při zlomeninách nebo naraženinách žeber doporučovaly různé stahovací pásy, ale dnes od jejich použití někteří lékaři ustupují. Nicméně někdy tyto stahovací pásy mohou pomoci.

  1. V některých případech je nutné přistoupit k operaci, což se netýká naražených žeber, ale spíše mnohočetných fraktur žeber, u kterých hrozí nestabilita hrudníku nebo propíchnutí plíce a pneumothorax.
  2. Protože naražená žebra opravdu hodně bolí, je hlavním cílem léčby zmírnění bolesti a souvisejících příznaků (otoky, modřiny).
  3. Mezi doporučované způsoby léčby naražených žeber, mimo jiné, patří:
  • přikládání studených obkladů na poraněné místo (pomáhají zmírnit zánět, otok a bolest)
  • užívání léků proti bolesti a zánětu (například nesteroidní protizánětlivé léky nebo paracetamol). Výhodou nesteroidních protizánětlivých léků je skutečnost, že kromě horečka a bolesti zmírňují i zánět, zatímco paracetamol tlumí jen bolest a horečku
  • dostatek odpočinku
  • vyhnout se činnostem, které bolesti naražených žeber zhoršují

Pokud to bolest dovolí, je vhodné, aby postižená osoba pravidelně citlivě protahovala svaly v oblasti ramene a hrudní stěny, nicméně je nutné vyhnout se prudkým pohybům, které zhoršují bolesti.

Stejně tak je někdy v rámci léčby naražených žeber podávat léky na vykašlávání hlenu (expektorancia), protože pacienti se kvůli bolesti nemohou dostatečně nadechnout a vydechnout, což může vést k hromadění hlenu v plicích a k dráždění ke kašli.

Naražená žebra u dětí

Poranění hrudní stěny, včetně zhmoždění či kontuze žeber, jsou u dětí poměrně častou příčinou bolesti na hrudi, protože děti jsou obecně fyzicky aktivnější.

Nejčastější příčinou naražených žeber u dětí jsou úrazy na kole (hlavně náraz hrudníkem na řídítka), pády nebo školní rvačky.

Léčba naražených žeber u dětí je stejná jako u dospělých, tedy klidový režim a tlumení bolesti s pomocí studených obkladů, léků proti bolesti (děti do 17 let nesmí bez předchozího souhlasu lékaře užívat nesteroidní protizánětlivé léky s kyselinou salicylovou, jako jsou například Aspirin, Acylpyrin, Superpyrin, apod., protože hrozí riziko závažných komplikací, v podobě Reyeova syndromu).

  • Stejně jako dospělým i dětem se při zhmoždění žeber doporučuje lehké protahování svalů hrudníku a ramene, aby nedošlo k jejich zatuhnutí.
  • Nikdy se ale nesní jít přes bolest.
  • Pokud dítě po poranění žeber trpí dušností, bolestmi břicha, nevolností, zvracením, motáním hlavy, závratí nebo horečkou, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc.
Zajímavé:  Dentální hygiena - vše o zdraví

Jak dlouho trvá léčba poranění žeber?

Poranění žeber se obvykle zhojí sama o sobě zhruba do 3 až 6 týdnů. Platí to jak pro naražená žebra, tak pro zlomená žebra, i když zlomeniny se typicky hojí o něco déle.

Zlomeniny žeber se obvykle hojí svalkem, který bývá vidět na rentgenovém snímku jako taková malá boulička na kosti.

Jinak je ale prognóza pacientů se zhmožděním nebo frakturou žeber většinou dobrá a pacient obvykle nemá žádné trvalé následky.

Kdy vyhledat lékařskou pomoc?

Pokud jste si nedávno poranili žebra (bez ohledu na to, zda se jedná o kontuzi nebo zlomeninu), měli byste lékaře vyhledat vždy, když se objeví následující příznaky:

  • dušnost
  • bolesti přetrvávají déle než 3 týdny po poranění a nemají tendenci se zlepšovat
  • objeví se nově kašel nebo dochází k jeho zhoršování
  • horečka
  • vyskytnou se jakékoli jiné příznaky (motání hlavy, závrať, zvracení, pocení, nevolnost)

Co si z článku odnést?

K naražení žeber nejčastěji dochází při úrazech (pády, autonehody) nebo po úderech do hrudníku (rvačky, sport, apod.).

  1. Podobnými mechanizmy dochází i k prasknutí (fraktuře) žeber.
  2. Naražená (i zlomená) žebra bývají často velice bolestivá a na zmírnění bolesti se doporučuje užívat léky proti bolesti a přikládat studené obklady.
  3. Doba léčby je obvykle 3 – 6 týdnů a léčba spočívá jen ve zmírňování bolesti a v klidovém režimu, protože žebra nelze „znehybnit“ a dát do sádry.
  4. Pokud se do té doby stav pacienta nezlepší, bolesti přetrvávají a/nebo se objeví jiné příznaky, jako je kašel, dušnost, horečky, závratě nebo nevolnost či zvracení, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Blokáda žeber může i za falešný infarkt

Hlavní obsahBlokády žeber dokážou způsobit celou řadu těžkostí. Foto: Profimedia.cz

Srdce bylo ale naprosto zdravé a ani další vyšetření nepotvrdila kardiovaskulární potíže. Dívka měla štěstí. Kardiolog totiž věděl, že příznaky podobné infarktu vyvolávají někdy blokády žeber, případně určitých obratlů páteře. Poslal ji proto na rehabilitaci. Rehabilitační lékařka jí skutečně diagnostikovala blokády 4. a 5. žebra vlevo. Zároveň zjistila, že má kolem postižených míst stažené svaly.

„Komplex těchto potíží může skutečně napodobovat infarkt,“ říká MUDr. Lenka Terzipetková z Centra komplexní péče Roseta v Praze.

„Pokud člověk přijde s akutní blokádou a my ji odstraníme, jeho potíže rychle zmizí. To byl případ i téhle dívky. Když zmíněné potíže trápí pacienta delší dobu, trvá také déle, než je vyřešíme, a bývá to obtížnější. Dochází totiž ke stažení dalších svalů, vzniku svalových nerovnováh a následných problémů. Musíme je odstraňovat postupně a to může trvat i několik týdnů.“

Pokud je problém rozsáhlejší, bývá někdy nutné využít také elektroléčbu, ultrazvuk a další metody. Pomůžou uvolnit stažené svaly. Ty je pak potřeba posílit pomocí cvičení, jinak se potíže budou vracet. „Lékař by se měl spolu s pacientem zamyslet i nad příčinami jeho problémů,“ říká MUDr. Terzipetková.

„Někdy to je příliš mnoho hodin strávených u počítače, u kterého navíc člověk sedí shrbený a jednostrannou zátěž nijak nekompenzuje. Jindy to může být špatné lůžko nebo poloha ve spánku. V dalších případech pád při sportu a tak dál. Často se na nich podílí špatná fyzická kondice a to, že se lidé svému tělu příliš nevěnují.“

Mzdovou účetní trápily bolesti hlavy, které se neustále stupňovaly. Léky jí moc nepomáhaly. Ani neurolog, který ji vyšetřil, nenašel žádnou příčinu jejích potíží. Ty objevila až fyzioterapeutka.

Zablokované první a druhé žebro, spolu s klíční kostí. Když je uvolnila, ženiny potíže zmizely. K fyzioterapeutce musela zajít ještě dvakrát, protože se jí potíže vracely.

Lajdala totiž cviky, které měla dělat každý den.

Jak je možné, že zrovna tyto problémy způsobí blokáda některého ze tří horních žeber, případně i klíční kosti? Člověku se bolestivě stáhnou svaly kolem krční páteře a později se může zablokovat celá krční páteř i klouby hlavy.

Prostřednictvím tohoto mechanismu se pak bolest žeber přenáší právě do hlavy a někdy se objeví i závratě nebo stavy podobné migrénám.

Postiženého člověka nejednou bolí svaly mezi lopatkami a může mít problémy i s tím, aby se pořádně nadechl.

Méně obvyklým příznakem bývá v těchto případech brnění v rukou nebo bolesti, které do nich vystřelují. Stažené svaly na krku nám také většinou nedovolí to, abychom otáčeli hlavou v plném rozsahu. Pokud dojde k blokádě žeber a krční páteře, může mít pacient potíže i s udržením rovnováhy, s hučením v uších nebo s polykáním.

Blokády žeber dokážou způsobit i jiné těžkosti. Třeba bolesti v oblasti žaludku nebo pálení žáhy, jako kdyby pacienti měli reflux, tedy nedomykavost dolního svěrače jícnu. Tyto problémy mívají většinou na svědomí dolní žebra. Častěji trápí ženy, zejména pak ženy středního a staršího věku.

Pokud jsou příčinou vašich potíží zmíněné blokády, pomůžou vám na rehabilitaci. Nejen tím, že vám je odstraní. Ale také vám obvykle navrhnou i preventivní cviky.

„Pravidelným cvičením můžete totiž vykompenzovat jednostrannou pracovní zátěž, zlepšit funkci svalů celého těla a předcházet tak zdravotním potížím,“ říká MUDr. Terzipetková.

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Hlavní zprávy

Bolest na hrudi

Bolest na hrudi je mnohoznačným nespecifickým příznakem signalizujícím nevýznamné poruchy i závažná onemocnění. Může mít původ v postižení hrudní stěny, nitrohrudních orgánů i okolních oblastí (krk, ramena, nadbřišek).

Rozlišení původu hrudních bolestí je možné na základě informací z předchorobí (charakter bolesti a okolnosti jejího vzniku, doprovodné příznaky), fyzikálního vyšetření (pohled, pohmat, poklep, poslech), elektrokardiogramu (EKG), laboratorních testů a zobrazovacích vyšetření (rentgen, ultrazvuk, počítačová tomografie, popř. endoskopické vyšetření).

Zajímavé:  Dietní jídelníček - vše o zdraví

Existují zásadní rozdíly v charakteru hrudní bolesti, které jsou dány rozdílným nervovým zásobením jednotlivých hrudních struktur, z nichž bolest vychází.

Bolest hrudní stěny je ohraničená a dobře lokalizovaná, pociťovaná obvykle povrchově. Bolest vycházející z nitrohrudních orgánů (viscerální – útrobní bolest) je neohraničená, difúzní, je pociťována v hloubce.

Je vedena útrobními (vegetativními) nervy, které ovlivňují činnost vnitřních orgánů nezávisle na naší vůli.

U bolesti hodnotíme její charakter (tlaková, bodavá, vrtavá, pálivá apod.), intenzitu a dobu trvaní (záchvatovitá nebo dlouhotrvající).

Tato hrudní bolest vychází nejčastěji ze svaloviny a kostí. Je většinou jasně závislá na pohybu, zhoršuje se při hlubokém dýchání nebo kašli. Taková bolest může vzniknout již při prosté nadměrné námaze hrudních svalů, např. i při silném dráždivém kašli.

Při poranění hrudní stěny (pohmoždění měkkých tkání, zlomenině žeber) je přítomna ohraničená tlaková bolestivost hrudní stěny. Spíše vzácně může dojít ke zlomenině žebra či natržení svalových vláken hrudní stěny při úporném kašli.

Zduření, tlaková bolestivost a spontánní klidová bolest v oblasti spojení kostěné části horních (především 2. a 3) žeber s chrupavkou v místě úponu na hrudní kost svědčí o tzv.

Tietzově syndromu; jde o zánětlivé onemocnění nejasného původu; v místě postižení nacházíme typické vřetenovité zduření, které je pohmatově bolestivé.

Vždy je velmi důležité odhalit příčinu postižení mezižeberního nervu. Častým důvodem obtíží jsou degenerativní procesy páteře s postižením meziobratlových kloubů – tzv. spondylartróza.

Příčinou nevysvětlitelné bolesti hrudní stěny může být pásový opar – onemocnění virového původu – v době před výsevem kožní vyrážky.

Nádory a záněty vycházející z páteře a žeber vyvolají místní bolest nebo bolest ve vzdálenější oblasti nervově zásobené příslušným mezižeberním nervem.

Častá bolest hrudníku vychází z pohrudnice (parietální pleury) – tzv. pleurální bolest. Je vedena mezižeberními nervy. Vyvolávajícím momentem je tření postižené nástěnné pleury. Pleurální bolest je píchavého či bodavého charakteru, většinou je dobře lokalizovaná a ohraničená. Zvětšuje se v nádechu, při kašli a zívání a lze ji zmírnit znehybněním hrudníku, např.

když se pacient drží za hrudník, mělce dýchá a potlačuje kašel. V průběhu onemocnění, např. při vzniku výpotku v pohrudniční dutině může bolest vymizet, protože zanícená pohrudnice se oddělí od přiléhající plicní tkáně, resp. poplicnice. Při postižení přední a střední částí bránice vystřeluje bolest do ramene.

Dráždění dolních částí pohrudnice se projeví bolestí břicha.

Povrchové, většinou ohraničené bolesti hrudní stěny se mohou objevit i při onemocnění vnitřních orgánů (tzv. bolestivé vyzařování – Haedovy zóny). Bolesti průdušnice a velkých průdušek se projikují do oblasti horní části hrudní kosti, bolesti srdce do oblasti nad prsními bradavkami, především vlevo, ale i do oblasti levého ramenního kloubu.

Haedova zóna na levé straně zad ukazuje na onemocnění žaludku, bolesti zad vpravo odpovídají postižení východové části žaludku (vrátníku) a dvanáctníku, nejčastěji při vředové chorobě. Také nemoci slinivky břišní a jícnu mohou vyvolat ohraničenou, jedno- nebo oboustrannou bolest v zádech nebo v ramenech.

Bolest vyzařuje do ramen prostřednictvím bráničního nebo bloudivého nervu.

Bolesti na hrudi vznikají při postižení sliznice průdušnice. Postižení vlastní plicní tkáně a poplicnice (tzv. viscerální pleury tj.

blány pokrývající plíci) působí jen hluboko usazenou, neurčitou, tupou bolest vznikající drážděním nervových čidel rozepjetím plicní tkáně (tzv. viscerální – útrobní bolest).

U zánětu průdušnice pacient pociťuje palčivou až řezavou bolest za hrudní kostí, zvětšující se při kašli.

Bolesti na hrudníku srdečního původu jsou pociťovány často velmi dramaticky.

U onemocnění srdce jsou údaje z předchorobí o subjektivních obtížích nemocného ještě mnohem důležitější než v jiných oborech vnitřního lékařství a dalších medicínských oborech, protože pacient může trpět velmi závažnou život ohrožující srdeční chorobou (typickým příkladem jsou některé formy tzv.

ischemické srdeční choroby), ačkoli základní pomocná vyšetření (ekg, laboratorní testy) mohou přinést normální výsledky, a teprve koronarografie (rentgenové zobrazení věnčitých tepen prokrvujících srdeční sval) potvrdí závažné onemocnění.

  • Naopak někdy jsou bolesti srdečního původu vnímány atypicky spíše jako „tíseň“, a mnohdy ji pacient sám ani nezmíní, pokud se na ni cíleně nezeptáme.
  • U každého pacienta s bolestí na hrudníku podezřelé ze srdečního původu je nutné pátrat po všech dalších možných doprovodných příznacích – dušnosti, bušení srdce, krátkodobých poruchách vědomí při náhlé poruše srdeční funkce (synkopách), namodralém zbarvení kůže a sliznic (cyanóze), otocích a vykašlávání krve (hemoptýze).
  • Jako u každé bolesti musíme zjistit především její charakter, lokalizaci, šíření a faktory, které ji zmírňují či zhoršují.

U anginy pectoris (uzávěrového onemocnění věnčitých tepen projevujícího se epizodami bolestí na hrudi – tzv. stenokardiemi, typicky vyvolanými námahou a ustávajícími v klidu nebo po podání nitroglycerinu) je obraz bolesti na hrudi velmi variabilní. Nejčastěji je pociťována za hrudní kostí.

Bolest může být neurčitá, sotva vnímaná, tupá; někdy naopak vzniká náhle velmi těžká, zdrcující bolest. Může vyzařovat do levého ramene a dolů do levé horní končetiny až do prstů, nebo přímo do zad, do krku, čelistí, zubů a někdy až do pravé paže, dokonce mohou být bolesti pociťovány i v nadbřišku.

Méně často se angina pectoris projeví bolestí v srdeční krajině vlevo od hrudní kosti.

Angina pectoris je typicky spouštěna fyzickou aktivitou a obvykle netrvá déle než několik minut. Ustává v klidu. Bolestivou reakci na námahu lze obvykle předpovídat. Námahová angina se zhoršuje po jídle, v chladném počasí a ve větru.

Záchvat anginy pectoris může vyvolat také první kontakt s chladným vzduchem při opuštění vytopené místnosti nebo divoký noční sen či jiný silný zážitek, spojený se zrychlením dýchání, tepu a kolísáním krevního tlaku.

Frekvence záchvatů anginy pectoris se pohybuje v rozmezí od několika za den po sporadické epizody v intervalu několika týdnů, měsíců nebo i let.

Frekvence záchvatů může během života narůstat nebo naopak ubývat, až i úplně vymizet, jestliže se v srdečním svalu vytvoří dostatečný náhradní (tzv.

kolaterální) krevní oběh nebo převládne-li srdeční selhání, které limituje fyzickou námahu.

Projevy anginy pectoris u konkrétního pacienta se obvykle nemění; jakákoli změna obtíží (častější, delší, silnější záchvaty), označovaná jako nestabilní angina pectoris, je závažná a může být předzvěstí akutního srdečního infarktu.

Zajímavé:  Alpa - vše o zdraví

Srdeční infarkt (infarkt myokardu) je odúmrť části srdečního svalu, vzniklý následkem prudkého snížení krevního průtoku věnčitými tepnami v určitém úseku srdce. Asi u 2/3 pacientů se několik dní až týdnů před příhodou objevují nespecifické příznaky – únavnost, zhoršené dýchání či zhoršení anginy pectoris.

Prvním příznakem srdečního infarktu bývá tupá nebo tlaková bolest za hrudní kostí, často vyzařující do zad, čelisti nebo levé paže. Bolest má podobný charakter jako u anginy pectoris, avšak obvykle bývá intenzivnější, trvá déle a v klidu nebo po podání nitroglycerinu pod jazyk se zmírňuje jen částečně nebo přechodně.

I u srdečního infarktu (asi u 20 % pacientů) mohou být obtíže velmi mírné nebo úplně chybět a pacient jim nevěnuje žádnou pozornost. Naopak při silných bolestech se může objevit úzkostný pocit z předtuchy blížící se smrti.

Jako komplikace srdečního infarktu se mohou objevit příznaky selhávání levé komory provázené dušností, šokový stav s výrazným poklesem krevního tlaku či závažné poruchy srdečního rytmu provázené mj. bezvědomím.

Disekující aneurysma hrudní aorty (srdečnice) je akutní výduť tepny s rozpolcením její stěny a průnikem krevního proudu do stěny. Výdutí jsou postiženy odstupující tepenné větve, kterými přestává proudit krev. Hrozí riziko prasknutí cévy v zeslabeném místě výdutě. Onemocnění se nejčastěji objevuje na tepně postižené „kornatěním“ (aterosklerózou).

Bolest na hrudi při tomto závažném onemocnění je obvykle velmi intenzivní, lokalizací i charakterem podobná bolesti při srdečním infarktu. Vzniká většinou velmi náhle – během vteřin (u infarktu se rozvíjí během minut), propaguje se do zad nebo i do břicha. Diagnózu jednoznačně potvrdíme počítačovou tomografií hrudníku.

Také zánět osrdečníku (perikarditida) je provázen tupou bolestí v srdeční krajině, trvající řadu hodin až dnů. Charakteristická je obvykle úleva od bolesti v poloze vsedě a zhoršení vleže. Někteří nemocní proto spí v křesle. Typické je také prudké „píchnutí“ při kašli nebo hlubokém dýchání.

Bolesti na hrudi nebo v zádech jsou druhým nejčastějším příznakem onemocnění jícnu (po poruchách polykání). Rozdělují se na pálení žáhy a bolesti při polykání.

Pálení žáhy (pyróza) je palčivá bolest pociťovaná za hrudní kostí, stoupající ze žaludku nahoru do hrudníku, někdy vyzařující až do krku, hrdla nebo i obličeje. Je způsobena okyselením jícnu díky navracení žaludečního obsahu při tzv.

refluxní chorobě jícnu. Dostaví se obvykle po jídle nebo po ulehnutí.

Bolest při polykání (odynofagie) provází zánět jícnu (ezofagitidu) nejrůznějšího původu – při refluxní chorobě jícnu, při bakteriálních, virových a houbových infekcích jícnu, poškození jícnu chemickými látkami (poleptání kyselinami, louhy) a poruchy hybnosti jícnu – např. při tzv.

achalazii. Pacient často popisuje tuto bolest jako palčivý pocit nebo svírání za hrudní kostí, v typickém případě vyvolávané velmi horkou nebo studenou potravou či nápojem. Bolest následuje bezprostředně po polknutí.

Trvalá silná bolest pociťovaná za hrudní kostí je typická pro nádory jícnu.

Pomoc při zablokování žeber

Blokáda žeber je jedním z častých důvodů, které vedou klienta k masérovi. Projevuje se mmj. prudkou vystřelující bolestí na hrudi či zadní straně hrudníku, která zintenzivňuje při nádechu. Taky se může vyskytovat na stranách hrudníku či pod lopatkou. Někdy během jednoho, dvou dnů sama zmizí, jindy přetrvává. V každém případě je velmi omezující a nepříjemná.

Příčinou takové bolesti (zvláště v levé části hrudníku) může být např. i infarkt myokardu, angina pectoris, … Proto je důležité se obrátit na lékaře při podezření na tyto příčiny. O tom, že by zanedbání mohlo mít fatální důsledky, není třeba spekulovat.

Jak jsem si mohl zablokovat žebra?

Pokud jde opravdu o blokádu žeber, první co nás napadne, je otázka: „Jak jsem k ní přišel? Vždyť jsem nic nedělal.“ Důvod je obecně jasný.

Máme 12 párů žeber, které jsou propojeny s hrudními obratli a prvních 7 párů i s hrudní kostí pomocí kloubů. 3 páry jsou vepředu spojeny s hrudní kostí chrupavkou a dva páry jsou tzv. volné.

A právě v kterémkoli kloubním spojení může dojít k posunu do nepřirozené polohy, tzv. blokádě. Zablokovat se může žeber i více najednou.

K blokádě dojde ve chvíli, kdy jsou svaly v dlouhodobé nerovnováze, při špatném držení těla v jedné poloze apod.

Způsobit to může dlouhá jízda autem, dlouhé sezení u počítače s přetočením trupu, práce s ručním nářadím (nabírání těžkého materiálu lopatou, vidlemi), ale také nevhodné posilování. Např.

v posilovně nadměrné cvičení přítahů horní kladky nadhmatem při málo posílené spodní části zad a hlubších vrstev svalů horní části zad a celkově neprotaženém trupu.

Jaká je pomoc při zablokování žeber?

Důvodů by se našlo jistě ještě velmi  mnoho. Ráno poté se vzbudíme a „je to tam“. Ale co pak s tím, když se nemůžeme ani pořádně nadechnout?

Pokud víme, že máme zablokovaná žebra, nejlepší je navštívit dobrého fyzioterapeuta, který pomocí tzv. manuálních mobilizačních technik zkusí žebra odblokovat. Často se to podaří napoprvé, což je fajn.

  Není to však pravidlo.

Pokud jsou svalové a vazivové struktury v okolí kloubního spojení ve velkém napětí, odblokování se nemusí podařit nebo se po odblokování žebra snaží dostat zpět do nesprávného postavení.

Zde je pak příležitost pro masáž. Pomocí masážních tahů se uvolňují okolní tkáně, ošetří se případné spoušťové body a po zrelaxování okolí postiženého místa (bloku) se kloub může lépe vrátit do své původní pozice natrvalo.

Samozřejmě bychom měli myslet v rámci prevence i terapie na pravidelné posilovací a protahovací cvičení, včetně kompenzačních cvičení. Zde je vhodné nechat si poradit od fyzioterapeuta či kondičního trenéra.

Tip na kvalitní fyzioterapeutické webové stránky zabývající se blokádou žeber a jejich prevencí:

https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/blokada-zebra-akutni-bolest-na-hrudniku

https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/automobilizace-c-th-a-horniho-zebra

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *