Duševní choroby a duševní zdraví se stávají jedním z nejzávažnějších problémů evropských zemí. Psychiatrická onemocnění právě v Evropě představují největší zdravotní zátěž hned po kardiovaskulárních chorobách. Deprese je sama o sobě vážné a nepříjemné onemocnění, ke všemu je to i závažný rizikový faktor pro vznik dalších chorob, jako jsou nemoci srdce nebo vysoký tlak. Deprese s sebou nese skoro pětinásobné zvýšení rizika jednoho chronického tělesného onemocnění a šestinásobně zvyšuje riziko výskytu více než jednoho chronického onemocnění. Nemoc jde často ruku v ruce se závislostí na alkoholu, tabáku či jiných návykových látkách, poruchami spánku či úzkostmi.
Takřka třetina zaměstnanců v Evropě je vystavena stresu, jednomu z nejzávažnějších spouštěčů depresivních stavů. Podle současných statistik postihne depresivní epizoda jednou za život 10-20 % osob. Očekává se, že do roku 2020 se deprese stane nejvýznamnější nemocí rozvinutého světa.
Smutek nebo deprese?
Slovo deprese často používáme v běžném životě jako označení smutné nálady. Což je omyl. Ne každý, kdo smutní, prožívá zároveň depresi. Deprese je nemoc, nikoli změna nálady. Základním projevem depresivní poruchy je změna nálady spjatá se ztrátou zájmů a radosti.
Pacient je smutný, bez energie, odkládá jakoukoli činnost, ztratil chuť k životu, sexu, jídlu, v průběhu dne je ospalý a polehává, přitom v noci špatně spí, stěžuje si na únavu, vyčerpání, bolesti hlavy, na hrudi apod. Depresivní člověk například během usínání stále přemítá o tom, co se mu dnes zase nepovedlo, a zároveň očekává vše špatné i od nového dne.
Hluboce si uvědomuje svoji zbytečnost a neschopnost, která ho může dovést až k sebevražedným úmyslům.
Depresivní myšlenky brzdí nemocného v jeho aktivitách, postupně ho přenesou do světa, který je velmi vzdálen realitě.
Nároky běžného života se člověku najednou zdají nepřekonatelné a to, co zvládal bez potíží, nezvládá vůbec.
Nejde o obyčejný smutek po ztrátě někoho blízkého nebo prudké změně životních okolností – rány osudu přebolí. Depresivní nálada trvá, pacient se za ni stydí, ale nemůže s ní nic dělat.
Deprese je nemoc
Podle mezinárodní klasifikace nemocí je depresivní porucha popsána jako pokles nálady, ztráta zájmu, zhoršení soustředění a nespavost v období delším než dva týdny. Prvotní příznaky bývají značně individuální. Deprese nejčastěji začínají ve věku kolem třiceti let.
Depresí trpí častěji ženy, ale mezi pacienty jsou i děti. Muži a ženy prožívají depresi odlišně. Podle odborníků bývá deprese u mužů rozpoznána mnohem později než u žen.
Je to především způsobeno výchovou mužů – měli by být silní, tudíž depresi považují za slabost a věří, že ji překonají sami.
Nemoc proniká do všech věkových kategorií a různých profesí, nesouvisí se vzděláním pacienta. Depresí nejčastěji trpí lidé nespokojení v partnerských svazcích, kteří si nedokáží ve své životní situaci poradit.
Ohrožuje i lidi úzkostné, napjaté ve vztahu k okolí. K depresi mají sklon i jedinci neschopni prosadit svůj názor nebo postoj, kteří jsou závislí na hodnocení druhých.
K depresivním náladám dovede člověka i osamělost, ztráta životního partnera, klimakterium nebo nemoc.
U dětí se také deprese mnohem častěji než u dospělých projevuje tělesnými příznaky. Nejčastěji jde o bolest hlavy či břicha, v extrémních případech se může objevit i noční pomočování. Dětskou depresi také často provázejí problémy s učením a poruchy soustředění. Velkým problémem je to, že příznaky deprese se u dětí dají snadno přehlédnout.
Depresi hodnotíme podle její tíže, můžeme ji rozdělit tak, jak je rozdělena v rámci mezinárodní klasifikace nemocí – na lehkou, středně těžkou a těžkou.
- Mírná deprese umožňuje nemocnému ještě normálně fungovat, ale vše mu jde pomaleji a hůře. Věci, které měl rád, ho přestávají bavit a vyhýbá se přátelům.
- Při středně těžké depresi se nemocný izoluje od svého okolí, ztrácí energii, nechodí do práce a domácí aktivity mu jdou velmi ztěžka. Léčba probíhá v pracovní neschopnosti, nemocný dochází do denního sanatoria, v případě sebevražedných myšlenek je v něm hospitalizován.
- Těžká deprese zavede nemocného do léčebny. Není už schopen vykonávat jakoukoli pracovní činnost. Nepostará se ani sám o sebe, celý den leží v posteli a trápí se výčitkami. Pomalu mluví i myslí nebo je naopak plný neklidu, který ho popohání z místa na místo. Nemá na nic energii a postrádá smysluplnost jakékoli činnosti.
- Melancholie je nejzávažnější formou těžké deprese. Postižený je zahalen do hlubokého smutku, trpí úplnou beznadějí, zoufalstvím a strachem. Utrpení je tak obrovské, že nemocný je často přesvědčen, že jedině smrt ho může vysvobodit. Někdy trpí i bludy, které mu nikdo nedokáže vyvrátit.
Dědičné onemocnění?
Některé typy deprese se v řadě rodin vyskytují častěji. Na jejich rozvoji se podílí zejména stresující prostředí anebo nepříjemné zážitky z dětství. Pokud člověka ale tyto okamžiky nepotkají, nemusí onemocnět.
Deprese postihne až následující generaci. Pokud někdo z vašich sourozenců či rodičů trpí depresivní poruchou, máte patnáctiprocentní pravděpodobnost, že onemocníte také. Záleží na tom, jak budete k této dispozici vnímaví.
Bylo zjištěno, že při vzniku deprese hraje roli nedostatek některých neurotransmiterů v mozku. Neurotransmitery jsou chemické sloučeniny, jejichž prostřednictvím se předává signál z jedné nervové buňky do druhé.
Patří mezi ně zejména noradrenalin a serotonin, v menší míře i dopamin. K vypuknutí nemoci může přispět závažná životní událost. Na rozvoj, závažnost i průběh duševního onemocnění mají vliv životní stresory.
Deprese postihuje osoby nadměrně citlivé a zranitelné. I přes tuto dispozici ale všichni neonemocní. Záleží na tom, na kolik je zatěžují životní události a jak je zvládají. Velkou roli hraje stres, ale neznamená to, že je zcela zodpovědný za tuto poruchu. Někdo ho ke své práci potřebuje, jiného vyčerpává. Lidská psychika se působením stresu stává postupně zranitelnější a citlivější.
Poporodní blues
U některých žen se v období porodu a šestinedělí vyskytne specifická forma deprese – takzvané poporodní blues. V tomto případě se jedná o krátkodobou změnu nálady způsobenou prudkým poklesem hladiny hormonů.
Prožívá ji padesát až osmdesát procent žen, a to třetí až čtvrtý den po porodu. Psychologové tento stav, který vymizí do dvanácti dnů, označují jako mateřské blues. Maminka je plačtivá, lítostivá, podrážděná, nevěří si, že zvládne péči o dítě.
Horší variantou pak bývá poporodní deprese, která se rozvine za šest až dvanáct týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku věku dítěte. V tomto případě je matka nepřiměřeně unavená, prožívá neustálý strach, klesá její schopnost postarat se o dítě.
Obává se, že ji opustí partner, vyhýbá se svému okolí. Tento stav je nebezpečný jak pro matku, tak pro dítě.
Riziko deprese v době těhotenství je stejné jako mimo graviditu. Nastávající maminky trpící touto chorobou užívají i v tomto období léky. Podle odborných výzkumů se zdá, že riziko vzniku vrozených vad dítěte je u řady antidepresiv minimální. Jejich užívání je ale překážkou při kojení.
Léčba
Všechny příznaky deprese se nemusí dostavit najednou. Někteří lidé onemocní depresí jenom v podzimních a zimních měsících. Mají zvýšenou chuť k jídlu, přibírají na váze a podléhají nadměrné spavosti.
Pro nemocné trpící zimními depresemi je vhodná fototerapie. K tomu se používá velmi intenzivní světlo, které se aplikuje před rozedněním většinou po dobu dvou hodin.
Řada pacientů už po týdnu takové terapie nemá žádné potíže.
V zásadě ale platí, že pokud depresivní nálada omezuje chování déle než čtrnáct dnů a dotyčný cítí, že svůj stav už déle nedokáže snášet, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Návštěva psychiatra a užívání léků proti depresi je pro řadu lidí stále ještě stresující záležitost. Domnívají se, že od té chvíle je jejich okolí bude považovat a blázny.
Deprese je celoživotní onemocnění s vysokým rizikem návratu, a proto vyžaduje dlouhodobou terapii. Antidepresiva jsou lékem první volby u všech typů depresí. Musí se ale užívat dostatečně dlouho a v přiměřené dávce. Pokud je pacient vynechá nebo jejich užívání přeruší, hrozí, že budou méně účinná.
Moderní léky zvyšují koncentraci neurotransmiterů, zejména serotoninu a noradrenalinu, a zmírňují nepříjemné stavy, kterými člověk při depresi trpí. Užívá-li nemocný tyto léky podle předpisu, první zlepšení se může dostavit za dva nebo tři týdny od začátku podávání. Za šest až dvanáct týdnů je člověk obvykle bez příznaků.
Ale i když se cítí zdráv, je nutné brát antidepresiva dalších čtyři až devět měsíců, jinak hrozí návrat nemoci. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace se mají antidepresiva podávat ještě půl roku po odeznění deprese, byť se jedná o první případ. Pokud se ale depresivní stavy opakují, pacienti léky užívají ještě následující dva roky, v některých případech celoživotně.
Rozsáhlé průzkumy potvrdily, že po vysazení léků onemocní depresí znovu až osmdesát procent pacientů. Účinnou léčbu při depresi představuje i kombinace léků a psychoterapie.
Psychoterapie účinkuje při lehkém a středním typu deprese. Pomáhá člověku porozumět, co se s ním v nemoci děje, učí ho znovu získat kontrolu nad svými myšlenkami, emocemi a chováním. Pacient se ke své nemoci vyjadřuje formou rozhovoru s psychoterapeutem nebo během umělecké práce.
Bojíte se léků?
Naštěstí žádné z antidepresiv nevede k lékové závislosti. K té mohou vést jiné léky, zejména uklidňující, jako Diazepam, hypnotika nebo léky proti bolesti. Antidepresiva jsou méně škodlivá než nemoc sama. To, co člověka mění, je nemoc, nikoli léčba.
Předepisované dávky jsou hluboce pod hladinou toxického vlivu na organismus. Vedlejší účinky, které se na počátku objeví, zdraví nepoškozují. Při odeznívání deprese někteří lidé opravdu přiberou na váze, nikoli však vlivem léků.
Po období nechutenství jim totiž začíná více chutnat.
Bipolární porucha
Rozdíl mezi unipolární depresí, tj. tou, kde se neobjevují manické fáze, a bipolární poruchou, je kromě průběhu to, že bipolární porucha (maniodepresivita) je více vázána na biologickou podstatu, a tudíž i genetickou vlohu.
Výraznou roli v odstartování a vývoji nemoci hrají genetické faktory, prostředí, v němž dotyčný žije, a také faktory biochemické. Organismu nemocného chybí především noradrenalin a serotonin. Existují důkazy o výskytu těchto poruch v rodinách.
K vypuknutí nemoci může přispět závažná životní událost.
Takto postižení pacienti prožívají období hlubokých depresí, v nichž pro ně život nemá cenu, a jejich opačném odrazu: mánií spojených s nadměrnou aktivitou, sebevědomím, povznesenou náladou provázenou až nervozitou. Abnormální čilost, ve které tvůrcům doslova pod rukama vznikají nejlepší díla, vede například u podnikatelů k přehnanému utrácení nebo ukvapeným rozhodnutím.
Jakmile mánie odezní, znovu se dostaví melancholie: období hluboké deprese s výrazným smutkem a obtížemi, zasahující do běžného života a především pocit, že se mimořádné schopnosti s povznesenou náladou již nikdy nevrátí. Tyto periody se střídají s normálními náladami.
Manickou epizodu mohou přivodit chemické látky v organismu, přítomnost jiného onemocnění, stres, užívání drog nebo hormonální změny.
Bipolární porucha je chronické a smrtelné duševní onemocnění. Objevuje se asi u desetiny lidí trpících depresí. Ke zvratu mezi epizodami deprese a mánie dochází někdy přes noc, mnohem častější jsou však přechody postupné.
Toto onemocnění se nejčastěji objevuje v adolescenci nebo časné dospělosti a epizody provázejí postiženého v průběhu celého života. Bohužel se jedná o nevyléčitelné onemocnění. Bez ohledu na vzdělání může neléčená porucha vést až k sebevražedným úmyslům.
Nejdůležitější je stanovit diagnózu.
Diagnóza
Stanovit diagnózu bipolární poruchy je obtížné. Lidé s tímto onemocněním často vyhledávají pomoc v období depresivní fáze, zatímco manická epizoda jim „divná‘ nepřipadá.
Znaky mánie:
- Přehnaný optimismus a sebedůvěra
- Snížená potřeba spánku bez pocitu vyčerpání
- Vystupňovaná podrážděnost
- Zvýšená psychická a fyzická aktivita
- Zrychlená řeč, impulzivní chování
- Unáhlená rozhodnutí
Příznaky deprese
- Dlouhodobý smutek bez zjevné příčiny
- Změny chuti k jídlu a spánku
- Podrážděnost, lhostejnost, ztráta energie, přetrvávající apatie
- Pocity bezvýznamnosti
- Neschopnost prožívat radost
- Opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu
Ke komplikacím ve stanovení diagnózy patří to, že se pacient nachází v jedné ze čtyř poruch nálad. Ta první, manická epizoda, může být provázena i bludy. Hypománie nepředstavuje plně vyjádřenou mánii, nýbrž období, v němž se pacient cítí dobře, nic nenarušuje jeho běžný život.
V depresivním období člověk propadá do smutku a beznaděje, zatímco smíšená epizoda zahrnuje současně příznaky mánie i klinické deprese. Terapeuticky jde o to udržet období remise co nejdéle (třetí fázi maniodeprese, kdy pacient nemá příznaky a cítí se zcela v pořádku), aby se depresivní a manické fáze nevracely.
Manická a hypomanická období jsou často podceňována, někdy se považuje tento radostný výkyv spíše za jakousi odměnu za prožitou délku a hloubku deprese.
Bipolární porucha je často vázána na kreativitu, týká se proto ve zvýšené míře jak umělecky, tak vědecky orientovaných jedinců. Touto nemocí trpěl například Napoleon Bonaparte, Winston Churchill. Curt Cobain, Vincent van Gogh, Francisco Goya, J.W. Goethe, Ota Pavel nebo Miloš Kopecký.
Není-li nemoc léčena, zhoršuje se, epizody mánie a deprese se střídají stále častěji a prohlubují se. Pro pacienty je někdy nezbytná hospitalizace, avšak porucha sama je léčitelná vhodnými farmaky, pomocí psychoterapie.
Můžeme předcházet depresi?
Při léčbě i prevenci deprese pomáhá vhodný jídelníček. Měl by být bohatý na zeleninu, ovoce, chléb, těstoviny, brambory a rýži. Chybět by neměly ryby a olivový olej, které obsahují hodně esenciálních mastných kyselin. Zapomeňte na alkohol, ten depresi prohlubuje.
Relaxace je vhodným prostředkem, jak se psychicky a fyzicky uvolnit. Stačí relaxovat pravidelně patnáct minut denně než jednou týdně dvě hodiny. Vůbec nám nezbývá čas na koníčky, které jsou zpestřením dne. Stejně tak odkládáme schůzky s přáteli. Vynecháním příjemných aktivit se deprese ještě více prohlubuje. Zařaďte je znovu do svého programu, byť by měly trvat jen hodinu týdně. Člověk s depresí by měl pokud možno volit činnost, při které bude v kolektivu, mezi přáteli nebo s rodinou. Zabránit stresu a zároveň rozvoji deprese se částečně dá plánováním. Podle lékařů nejde o to vyhýbat se důsledně jakémukoli stresu , ale zejména stresu příliš velkému a dlouhodobému. Je dobré najít si blízkého člověka, kterému se můžete svěřit, povědět mu o svých pocitech. Nejvíce pomáhají lidé klidní a chápaví, kteří nechtějí nikoho předělávat a nevnucují své pravdy či zájmy.
Deprese – stín zralého věku | Časopis Vital
Lidstvo od pradávna vynalézá bezpočtu prostředků, které náladu zlepšují, počínaje zpěvem a tancem a konče návykovými látkami a léky proti depresím, ale po prostředcích, které by omezovaly radost a snižovaly dobrou náladu, opravdu není poptávka; stíny života se samy postarají. A tam, kde smutná, špatná a zachmuřená nálada přesahuje široký rámec normality a stává se problémem nebo dokonce poruchou duševního zdraví, čili depresí, je to ještě daleko nápadnější.
V Evropě se deprese různého stupně vyskytují nejčastěji ze všech poruch duševního zdraví, vyžadují nejvíce nákladů na léčení a nejvyšší počet dnů pracovní neschopnosti. Trpí jimi až 19 milionů obyvatel.
Evropské statistiky říkají, že každý pátý člověk (20 % populace) zaznamenává během života aspoň jednu depresivní epizodu, která potřebuje odbornou péči. Totéž vypovídají údaje z ČR. Počet depresivních poruch roste: během desetiletí 1999-2008 vzrostl dvojnásobně.
Musíme brát v úvahu, že statistika je přesná věda o nepřesných číslech; například na tomto růstu se může podílet větší dovednost lékařů u svých pacientů depresivní příznaky rozpoznávat a menší zábrany pacientů se lékařům se svými depresivními potížemi svěřovat.
Na druhou stranu – všechna čísla o depresích zachycují pouze ty případy, kde k nějakému kontaktu pacient-lékař vůbec došlo. Nevíme, kolik depresí zůstává nerozpoznaných, kolik lidí s poruchami nálady o svých obtížích mlčí a lékaře nevyhledá. Dvakrát více? Mnoho, v každém případě.
Co ještě na počátku můžeme o depresích říci kromě toho, že jsou časté? Jsou častější u žen než u mužů; tady ale možná hraje roli mužská neochota vnímat a sdílet své psychické problémy. Vyskytují se v každém věku, ale jistě patří k velkým břemenům druhé poloviny života, věku středního a zralého, stárnutí a stáří.
A jsou nebezpečné: velmi znesnadňují život a leckdy ho mohou udělat natolik nesnesitelným, že se sebevražda zdá jediným východiskem. Na depresi lze zemřít, to je její největší riziko.
K dalším rizikům patří zhoršení průběhu a ztížení uzdravení při jakémkoliv tělesném onemocnění, častější úmrtnost na oběhové poruchy či vytvoření závislosti na alkoholu či návykových lécích. Ale snad ještě větším rizikem depresí je jejich podceňování, přehlížení jejich projevů, stud za ně.
Mít depresi neznamená, že člověk je „blázen“ či „dement“. Deprese, a to i ty nejzávažnější, se dají vcelku dobře léčit a člověk sám může aspoň do jisté míry něco udělat k jejich zvládnutí.
Typické příznaky deprese
- Smutná, skleslá a zkroušená nálada
- Úbytek zájmu o práci, rodinu, přátele, sex, koníčky a další dříve příjemné činnosti
- Potíže se spánkem
- Obavy z budoucnosti, nedostatek odvahy, debaklové pocity, pesimizmus, beznaděj
- Pocity neschopnosti, selhání, bezcennosti, neužitečnosti
- Výčitky svědomí nebo přehnané a nepřiměřené pocity viny za to, co člověk udělal, či neudělal
- Nerozhodnost, těžkosti učinit rozhodnutí, předem pochyby o správnosti rozhodnutí
- Roztržitost, nesoustředěnost, neuspořádané myšlenky, narušená krátkodobá paměť
- Subjektivní pocity úzkosti, strachu, obav
- Podrážděnost, mrzutost
- Neschopností přestat myslet na nepříjemnosti
- Pokles výkonnosti v práci nebo v domácnosti ve srovnání se zdravými, snížená schopnost zvládat každodenní činnosti
- Subjektivní pocit nedostatku energie nebo zřetelná únava
- Tělesné příznaky: nechutenství, úbytek na váze, zácpa, bolesti hlavy, břicha, svalů, tlak na hrudi, píchání u srdce
- Kolísání nálad během dne
- Sebevražedné myšlenky
Za hranicemi normality
Výkyvy nálad, smutky a chmury patří k běžnému životu. Hranice mezi nimi a depresí jako poruchou duševního zdraví jsou plynulé. Mezi typickými příznaky deprese, najdeme řadu těch, které aspoň trochu známe z určitých období svého života. Někteří lidé se vyznačují určitou depresivní dispozicí, která se může projevovat několika způsoby:
- Obtížné snášení neúspěchu, velká závislost na mínění druhých, přesvědčení, že člověk musí být ve všem dokonalý, jinak je bezcenný – často vede k dlouhodobým debaklovým pocitům a k pasivitě.
- Trvalejší pesimistické nastavení, sklony vybírat ze života to horší a nepříjemné, tendence ke skleslosti a rezignaci.
- Vážnější rozlady, které se pravidelně opakují během roku (na podzim a/nebo na jaře) nebo doprovázejí různá tělesná onemocnění včetně běžných sezónních viróz.
- Špatné vyrovnání se se smutkem doprovázejícím závažné životní události: truchlit např. nad ztrátou blízkého člověka je přirozené a dokonce „zdravé“, někteří lidé však přirozený smutek potlačují, jiní v něm příliš dlouho setrvávají, až to budí dojem, že jim v něčem vyhovuje.
Vraťme se k příznakům deprese. Jak často, jak hluboko, jak dlouho, do jaké míry ztěžují život – to jsou otázky, které jsou významné pro rozhraní mezi tím, co ještě můžeme pokládat za „normální“ a „přirozené“ a co už může spadat do rámce poruchy duševního zdraví. V tomto rámci pak rozeznáváme několik stupňů deprese.
Mírná deprese: člověk je schopen běžného denního fungování, ale vše mu jde pomaleji, věci ho přestávají těšit, vyhýbá se lidem a uzavírá se do sebe.
Středně těžká deprese: už zpravidla není možné pracovat a denní činnosti činí velké oobtíže. Člověk se nedokáže soustředit na čtení, ani na televizi, je zpomalený nebo napjatý, bez energie, nešťastný, obviňuje se, ztrácí zájem o vše, co mu dříve přinášelo potěšení. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky.
Těžká deprese: člověk už není schopen vykonávat žádnou činnost, ani se starat sám o sebe; nejenže to nezvládá pro nedostatek energie a soustředění, ale aktivity pro něj ztrácejí smysl. Tráví čas pasivitou a sebeobviňováním, někdy je neklidný, těká z místa na místo. Častěji myslí na sebevraždu. Porucha nálady je hluboká, téměř neovlivnitelná podněty z okolí.
Melancholie: celý den je zahalený hluboce pronikajícím smutkem, zoufalstvím, beznadějí a výčitkami svědomí. Někdy k tomu přistupuje obrovská úzkost nebo strach z katastrofy. Utrpení je veliké, sebevražda se zdá být jedinou možností, jak ho ukončit, ale člověk často nemá energii ji uskutečnit.
Pojem melancholie byl znám už starověkým lékařům a jde o první podrobný popis duševní nemoci (v dnešním pojetí by zahrnoval i těžkou depresi).
Je odvozený z tehdejšího názvu jedné z tělesných tekutin, „černá žluč“ – dnes nevíme, co tím dávní lékaři mysleli, ale hořkokyselá pachuť hluboce depresivního prožívání provází pacienty přes tisíciletí až do současnosti.
Signály z každodennosti
Klinická zkušenost a naslouchání depresivním lidem přináší řadu indikátorů, směrodatných pro závažnost deprese, pro její zhoršování či zlepšování.
Černé vidění. Jedna naše pacientka použila metaforu o stromu ozářeném sluncem. Za běžných okolností si člověk všímá barev a světla na listech a větvích. Depresivní ladění zvyšuje pozornost ke stínům. Vidím větve, listy a stíny větví a listů, vidím stíny větví a listů, vidím černý strom nebo jen černou díru v prostoru. Ústup deprese přináší větší vnímavost ke světlu a barvám.
Utrpení z detailů. S postupující závažností deprese se prohlubuje zaměření na detaily.
Každý obyčejný úkon (nákup, osobní hygiena, mytí nádobí) se může rozpadnout na téměř nekonečnou sérii drobných prvků, z nichž každý sám o sobě je obtížný a celek zcela nezvladatelný.
Neschopnost se rozhodovat i v sebemenších maličkostech a neschopnost je zvládat posiluje sebevýčitky a činí z každé činnosti trýzeň. S tím, jak se deprese zlepšuje, se detaily skládají do větších a zvládnutelnějších celků a člověk se snáze rozhoduje.
Ráno horší večera. Tak zvané „ranní pesimum“ obvykle doprovází hlubší deprese. Člověk se ráno brzy probouzí, často za rozbřesku, a tyto ranní hodiny nespavosti jsou pro něj plné trápení. Přes den a zejména k večeru se nálada může zlepšit. Při lehčích depresích je denní rytmus opačný, člověk se hůře cítí večer a špatně usíná.
Čtení jako důkaz. S hloubkou deprese ubývá schopnost soustředit se na čtený text a zajímat se o jeho obsah. Pokud přečteme celou kapitolu detektivky, nemusíme mít obavu o své duševní zdraví.
Pokud se na první stránce zahledíme do prázdna a vůbec nevíme, co jsme četli, proč a jaký to má smysl, jsou obavy na místě. Těžce depresivní člověk nedokáže přečíst ani novinové titulky a také se o to nezajímá.
Schopnost číst se vrací s projasňováním deprese, ale někdy potíže se čtením trvají déle než potíže s každodenními činnostmi.
Myšlenkové kličky-smyčky. Depresivní člověk žije pod vlivem určitých myšlenkových schémat. Jedna naše pacientka vystihla podstatu depresivního myšlení takto: „Všechno je špatně – a když ne, tak je to špatně.“ Toto přesvědčení tvoří určitý filtr pro všechno, co se děje v člověku i v jeho vztazích k druhým a v jeho okolí.
V určitých situacích v každodenním životě (říkáme jim „spouštěče“) se automaticky vynořují negativní myšlenky, obvykle ve trojici zvané „kognitivní triáda“: negativní sebehodnocení, negativní hodnocení vnějších okolností, negativní očekávání do budoucnosti. Ovlivňují emoce, chování a tělesné reakce, jak to znázorňuje obrázek.
Zdroje deprese
Jaký je vlastně původ deprese? Badatelé, kteří se zabývají souvislostmi poruch duševního zdraví a činností mozku, odpoví, že podstatou deprese je nedostatek některých látek, které v mozku obstarávají přenos nervových vzruchů. Tyto poznatky jsou důležité, protože se z nich odvíjí chemické složení moderních léčiv – antidepresiv.
Ale jak ten nedostatek vzniknul? Něco můžeme přičíst dědičné dispozici, něco vlivům v dětství, kdy se mozek učí, jak má reagovat na vnější události a kdy si lidská mysl vytváří základy přiměřených či nepřiměřených schémat zacházení s vlastními emocemi, vztahy a nároky vnějšího světa. Depresivní myšlenková schémata mohou mít kořeny právě tam.
Všechny tyto vlivy vytvářejí zranitelnost. Ta však sama o sobě ještě nemusí vést k depresi jako k poruše duševního zdraví. Bez ohledu na to, zda se zabývají lidským mozkem nebo lidskou myslí, shodnou se odborníci na významu vnějšího stresu, kritických životních událostí.
Stejně jako můžeme označit „spouštěče“ typických depresivních situací (viz obrázek), můžeme mluvit o spouštěčích deprese jako poruchy duševního zdraví.
Životní události jsou obecně důležité pro zdraví, a pro duševní zdraví zvláště. Rámeček 2 uvádí míru rizika u některých životních událostí, od zdánlivě banálních až po velmi závažné.
Na prvním místě stojí smrt partnera, ale vidíme, že souběh méně závažných událostí, např.
odchod dítěte z domu, neshody s partnerem, konflikty v zaměstnání a starosti s menší půjčkou to více než vyrovnají – a stačí dovolená nebo Vánoce, a velká krize je tu.
Co se týče depresí, uvádějí se jako charakteristické následující kritické události, nezdary a zvýšené nároky v období 6-12 měsíců před propuknutím deprese:
- ztráta důležité osoby: zejména smrt partnera, dítěte, důvěrného přítele, rozchod či rozvod;
- konfliktní, neuspokojivý vztah s blízkým člověkem nebo autoritou: pro druhou polovinu života je významná zejména chronická nespokojenost ve vztazích k partnerovi a dětem a pocit křivdy a zneuznávání v pracovním a sociálním okolí;
- změna životní role: může se jednat o ztrátu zaměstnání, odchod do penze, opuštění navyklé a/nebo prestižní pozice v rodině či profesi a v neposlední řadě dopady nedobrého zdravotního stavu, nemoci či úrazu;
- opuštěnost a sociální izolace: k tomu nakonec mohou vést všechny předchozí ztráty a změny.
Na náhlou životní událost člověk obvykle reaguje šokem, určitým znehybněním, ale pro náhlé i nenáhlé kritické události je typické popření („to se nestalo“, „to není“, „to nemá žádný význam“), pak následuje období více či méně bouřlivých emocí, lítosti, hněvu, a především obviňování a sebeobviňování („ty za to můžeš“, „oni za to mohou“, „ já jsem to zavinil“ apod.), a nakonec přijetí skutečnosti, že toto opravdu život přinesl, a co s tím? Buď trpná rezignace, nebo hledání nových rovin, kde je život opět možný. Řada lidí uvázne dlouhodobě ve stadiu obviňování a sebeobviňování, nebo dlouhodobě rezignují a další možnosti života nehledají; často si tím připravují nástup deprese.
Životní události rizikové pro duševní zdraví
| % | |
| 100 | úmrtí partnera |
| 73 | rozvod |
| 65 | rozvrat manželství |
| 63 | uvěznění |
| 63 | úmrtí blízkého |
| 53 | úraz nebo vážná nemoc |
| 50 | sňatek |
| 47 | ztráta zaměstnání |
| 45 | manželské usmíření |
| 45 | důchod |
| 41 | velký dluh |
| 40 | těhotenství |
| 39 | změna zaměstnání |
| 35 | neshody s partnerem |
| 29 | odchod dítěte z domu |
| 23 | konflikty s nadřízeným |
| 20 | změna bydliště |
| 17 | menší půjčka |
| 13 | dovolená |
| 12 | Vánoce |
Co s tou depkou?
Na to jsou běžné dvě odpovědi:
- „Vzmuž se, vzchop se, zapni vůli, překonej to!“
- „Zajdi si k psychiatrovi a nech si předepsat léky.“
To první nefunguje. Depresivní lidé se o to opakovaně a marně pokoušejí. Často na ně tímto způsobem tlačí jejich blízcí, často oni sami se svými blízkými sdílejí představu, že jsou líní nebo mají slabou vůli.
To druhé – ano, to je bezpečná cesta, jak uchránit depresivního člověka a jeho blízké před zbytečným utrpením a případnou tragickou koncovkou.
Moderní antidepresiva pomáhají, jejich vedlejší účinky jsou většinou zanedbatelné a zejména kombinace léků a psychoterapie je velmi účinná. Je důležité najít odborníka, kterému věříme a můžeme k němu být otevření.
Jestliže si se svým psychiatrem nerozumíme, můžeme ho změnit, ale chodit každou chvíli k někomu jinému nebo k několika lékařům současně ještě nikoho neuzdravilo.
Přece jen však existuje mnoho věcí, které člověk může dělat sám – aby depresi předcházel nebo aby nezůstal úplně pasivní, pokud na něj dolehne. Náš pacient František, který se ve věku 60 let úspěšně léčil z vážné deprese kombinované se závislostí na alkoholu, sepsal „desatero“ užitečných rad a doporučení, které tady na závěr uvedeme v trochu rozvedené podobě.
- Být vůči sobě vnímavý. Lidé, kteří přiznávají vlastním duševním dějům nějakou hodnotu, vědí o nich a trochu se v nich vyznají (bez zbytečného a neustálého sebezpytování), jsou na tom tváří v tvář depresi daleko lépe než ti, kteří si nerozumí nebo si rozumět nechtějí.
- Být vůči sobě otevřený. Nic si nenalhávat. Setrvávat v nepravdě o sobě samém je již „nemoc“ svého druhu, ve smyslu „ne-moci“, bezmoci vůči svému životu.
- Nemít na sebe přehnané nároky. Řada lidí si vytváří kritické situace tím, že se nadměrně a jednostranně přetěžují. Často to jsou štvanci přesvědčení, že prostě musí všechno zvládnout, jinak nemají cenu pro sebe ani pro druhé. Vyčerpání může vést ke stavu, kterému se říká „syndrom vyhoření“ a o něm už se dá mluvit jako o předstupni deprese.
- Nemít přehnané nároky na druhé lidi. Příliš velká očekávání často vedou k velkým a bolestně snášeným zklamáním.
- Říkat NE debaklovým pocitům. Někdy je skoro svůdné setrvávat v mizerné náladě, ale je to zdraví škodlivý luxus. Můžeme se naučit dávat „stopku“ pocitům ukřivděnosti, méněcennosti, bezmoci apod. Jedno svépomocné úsloví říká: „Nebuď nikdy dlouho hladový, hněvivý, unavený a osamělý“ – také to jsou zárodky debaklových pocitů, do nichž se nemusíme dostávat.
- Nezvykat si na výhody, které mizerná situace může třeba přinášet.
- Nezanedbávat tělo. Návyk na aspoň minimální cvičení, relaxaci, řízené dýchání proti úzkosti a jiné dovednosti může pomoci i tehdy, když z něj nemáme žádný požitek. Udržovat osobní hygienu je nezbytné pro zachování sebeúcty. Britští vojáci v japonských zajateckých táborech za 2. světové války říkali: „Kdo si dva dny nečistí zuby, spěje k sebevraždě.“
- Udržovat mysl v čilosti. Náš pacient František v době, kdy nebyl skoro nic schopný dělat, objevil, že mu pomáhají drobné duševní aktivity typu dětských křížovek.
- Hledat činnosti, které jsou zvladatelné. Než se trápit tím, že nám něco nejde (např. čtení), hledejme nějakou třeba minimální činnosti, která nám jde.
- Držet v bezpečné vzdálenosti alkohol a návykové léky. Mnoho lidí při depresích, ale třeba i při běžných rozladách a smutcích, hledá úlevu v návykových látkách. Úleva se může na přechodnou dobu dostavit, ale pak to bývá ještě horší. Riziko vzniku závislosti při depresích nelze podceňovat.
Autor článku přeje těm, které deprese potká, aby, až se z ní budou vynořovat, spatřili kvetoucí růži na uschlém listopadovém keři.
Doporučená četba:Praško, J., Prašková, H., Prašková, J. (2008). Deprese a jak ji zvládat. Praha: Portál. – Vynikající a srozumitelná knížka pro zainteresovanou veřejnost, obsah odpovídá podtitulu „Stop zoufalství a beznaději“. Kalina, K.
(2001). Jak žít s psychózou. Praha: Portál. – Knížka, usilující mluvit stejným jazykem pro odborníky, pacienty a jejich blízké, se zabývá převážně jinými poruchami duševního zdraví, ale lidé, kteří se zajímají o deprese, v ní mohou najít leccos užitečného.
Sebevraždy, deprese, úzkosti. Koronavirus drtí i duševní zdraví Čechů
Epidemie koronaviru v Česku nepoškodila jen ekonomiku, ale i psychické zdraví populace. Narostl počet duševních onemocnění a podstatně se zvýšilo riziko sebevražd, depresí a úzkostných poruch. Stoupla i konzumace alkoholu, sedativ či konopí. Trend má pokračovat.
Varovná čísla zachytila studie Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).
Negativní dopady koronavirové krize na duševní zdraví obyvatel ale dokládají i statistiky Linky bezpečí nebo pozorování psychiatrů v ordinacích.
Lékaři navíc očekávají, že trend bude pokračovat, i když koronavirová nákaza odezní, protože se ke starostem lidí přidají ekonomické obavy a potíže. Psychické vyčerpání dostihlo ve zvýšené míře i zdravotníky.
Třikrát větší riziko sebevražd i depresí
Výsledky studie se dnes zabývala Rada vlády pro duševní zdraví, která mimo jiné schválila Národní akční plán prevence sebevražd. Jaké jsou tedy přesné výsledky studie? Riziko sebevražd mezi lidmi se zvýšilo třikrát, stejně narostly deprese a dvojnásobně úzkostné poruchy.
„Vliv pandemie byl široký. Lidé řešili strach z onemocnění sebe samých či svých blízkých, možné výčitky z přenosu choroby.
Další negativní dopady do duševního zdraví měla sociální izolace a další opatření, která byla přijímána k zabránění šíření infekce, a u pracovníků první linie se projevilo extrémní pracovní nasazení s následným psychickým i fyzickým vyčerpáním.
V neposlední řadě jsou zde ekonomické dopady, jako významný důvod růstu duševních obtíží v populaci v budoucnosti,“ uvedl Ivan Duškov, předseda Výkonného výboru pro implementaci Strategie reformy psychiatrické péče, důvody vzniku duševních problémů v populaci v posledních měsících.
Děti v ohrožení
Tyto reakce a dopady na společnost odpovídají pozorováním v jiných zemích a také varováním Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo OECD, které na takový vývoj upozorňovaly. Například bezplatná linka první psychické pomoci pro veřejnost (na čísle 1212 a pod volbou 5) celkově za tři měsíce provozu odbavila 2 600 hovorů, v krizových dnech to bylo až 100 hovorů denně.
Analýza rady vlády mapovala také psychické problémy u dětí a mladistvých. Podle šetření České školní inspekce se například 10 000 dětí vůbec nezapojilo v distanční výuce a jejich duševní zdraví i rozvoj jsou podle analýzy ‚výrazně ohroženy‘.
„Větší množství stresu během nouzového stavu, zejména pak strach a obavy o vlastní zdraví a zdraví svých blízkých, celospolečenská nejistota a bezmoc ve vztahu k opatřením, to jsou časté příčiny vzniku symptomů duševních onemocnění u dětí a mladých lidí.
Patří tam i nedostatek informací a nástrojů, jak situaci řešit. U dětí pak často jde o narušení spánku, nedostatek podnětů, nedostatek sportovního vyžití, málo soukromí, konflikty uvnitř rodiny a a podobně.
To všechno může vést k duševnímu diskomfortu,“ přiblížila Marie Salomonová, jedna ze zakladatelek organizace Nevypusť duši.
Linka bezpečí (určená pro děti a mladistvé) registrovala v průběhu epidemie Covid-19 až třicetiprocentní nárůst hovorů s tématem násilí v rodině, o třetinu více bylo telefonátů o osobních problémech a psychických potížích a o třetinu častěji se děti svěřovaly s problémy s internetem, včetně sexuálního zneužívání.
Plán: Krizové centrum do každého kraje
Rada vlády pro duševní zdraví chce kvůli těmto dopadům udělat péči o psychické zdraví lidem dostupnější. „Na dnešní radě jsme se shodli na vytvoření sítě zdravotnických krizových center při nemocnicích tak, aby bylo v každém kraji jedno. Budeme se snažit na jejich vznik získat evropské prostředky a myslím si, že by do roka mohla vzniknout,“ uvedl dnes ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Nejde ale jen o rozšiřování psychoterapeutických služeb, do řešení problému chce rada vlády zapojit i telemedicínu. A po zdravotní pojišťovnách to, aby preventivní programy pro zdraví zaměřily také na podporu psychické odolnosti u svých klientů.
David Garkisch
Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0
Pozorovali jste na sobě nebo na lidech ve svém okolí psychické dopady koronavirové krize?
Ano 87 % Ne 9 % Nevím 4 %
Celkem hlasovalo 234 čtenářů.
Zase ta deprese aneb Co nám ničí psychické zdraví
V současné uspěchané době plné úkolů a povinností není občas lehké najít si čas na sebe, těšit se z maličkostí a užívat si života. Pocity pohody, štěstí a radosti tak často střídají únava, vyčerpání a deprese. Jaké aspekty mohou ovlivňovat naše psychické zdraví a jak se s tím vypořádat?
Venku je krásně, svítí sluníčko, ptáci zpívají, vedle vás se spokojeně probouzí vaše drahá polovička, ale vy máte pocit, že je vše špatně? Ve vztahu jste spokojení, těšíte se dobrému zdraví, máte skvělou práce, a přeci – čas od času, nebo dokonce stále více pravidelně, se probouzíte ve stavu, kdy vás nic netěší? Důvodů může být hned několik. A rozhodně je dobré se je naučit rozpoznávat a případně se jim i do budoucna vyhnout. Několik z nich přinesli redaktoři serveru Yourtango.
Roční obdobíJedním z hlavních důvodů, proč někteří lidé častěji trpí špatnou náladou a depresemi, bývá roční období. Není se čemu divit – převážně na podzim a v zimě se k mnohdy nevlídnému počasí ještě přidávají krátké dny s menším množstvím slunečního svitu, a tak se není čemu divit, že se citlivější jedinci cítí mizerně.
- Dalším důvodem pro psychickou nepohodu může být i určitá stresující zkušenost či zážitek z minula, který se odehrál právě v daném ročním období.
- Smrt příbuzného před významnými svátky nebo v období něčích narozenin mohou být poměrně jednoduchým spouštěčem deprese, a to i opakovaně.
- Štítná žláza a vitamín D
Dalším z důvodů, které mohou zhoršovat či zapříčiňovat výskyt depresí, může být snížená funkce štítné žlázy nebo nedostatek vitamínu D. V obou případech se zmíněné nedostatky dají poměrně jednoduše zjistit z testů, oba problémy se dají řešit léky.
Pečujte o své zdravíJste si jistí, že dostatečně a zdravě jíte, pravidelně si dopřáváte pohyb, dostatečně odpočíváte?Pokud ne, může to být důvodem, proč se u vás častěji vyskytují depresivní stavy. Zjistěte, v čem se vám nedaří a zkuste to změnit.
Poznejte druh depresePro úspěšný boj s depresí je také dobré poznat typ deprese. Je rozdíl, zda u vás vzniká tzv.
reaktivní deprese, která se projevuje jako reakce na určitou stresovou situaci ve vašem životě (smrt blízkého člověka, rozvod, ztráta zaměstnání…) nebo třeba tzv.
endogenní („vnitřní”) deprese, která vzniká na základě nevyváženého chemického prostředí v mozku, tedy bez vnějších příčin. Podobně závažná může být třeba i poporodní deprese.
Spolehlivě poznat, o jaký druh deprese se jedná, může nejlépe odborník. Proto je lepší se nebát a se svými potížemi se obrátit na lékaře, který dle zjištěných příčin a symptomů pomůže navrhnout nejúčinnější řešení. Čím déle totiž deprese zůstává neléčena, o to vážnější následky může její výskyt mít.
originál článku najdete ZDE.zdroj: Novinky.cz