Jednoduchá odpověď by zněla, že to dříve vyhovovalo některým lékárnám a dnes z toho těží výrobci léčiv. Jenže on je to mnohem složitější problém.
Zatímco se totiž prostředí ve zdravotních pojišťovnách, coby plátcích péče či v nemocnicích, tedy u poskytovatelů péče, tu více tu méně rychle neustále kultivuje a zprůhledňuje, ať už co se týče zbytečného plýtvání a korupce, či z hlediska zákonů, v lékárnictví panuje stále trochu chaos.
A to přesto, že lékárny nejsou běžným obchodem, který si může určit jakou chce marži. Jde o regulované zdravotnické zařízení, jelikož čerpá peníze od zdravotních pojišťoven. Česku tak velmi chybí systémové řešení v tomto segmentu.
Je to důležité i proto, že jsou to právě léky, za něž domácnosti v rámci péče o zdraví platí nejvíc: skoro polovinu ročních výdajů. Aktuální čísla z Českého statistického úřadu mluví jasně: „Skoro polovinu ze svých celkových výdajů za zdravotní péči utratí domácnosti za léčiva.
Konkrétně za léky na předpis vydají podle aktuálních údajů 10,3 miliardy korun. Za volně prodejné léky a ostatní léčiva dalších 13,5 miliardy ročně. V obou případech se jedná o nejvyšší hodnoty od roku 2010,“ říká Vladimíra Kalnická z odboru statistik ČSÚ. V řeči menších čísel to dělá v přepočtu na osobu 2 250 korun.
A to už stojí za to uvažovat nad tím, jak a proč tolik peněz vydáváme.
Ponechme stranou volně prodejné léky a věnujme se těm receptovým, které brát musíme a na něž se doplatky vztahují.
Popsat, jak se v Česku tvoří ceny a úhrady léků, jaká je marže lékárníků, a výše doplatků, je na samostatnou diplomovou práci. Zjednodušeně se dá říci, že jde o cenu léku minus jeho úhradu, což je to, kolik za lék platí zdravotní pojišťovny z veřejných peněz.
Jen tato částka – úhrada – je pevná a stejná u všech pojišťoven a v každé lékárně. Léky mají zase regulací stanoven horní limit ceny. Reguluje se jak maximální cena výrobce, (o té rozhoduje ve správním řízení SÚKL), tak i možná marže – tedy obchodní přirážka. To zase má v gesci Cenový předpis MZ ČR.
Nicméně doplatek nejvíc záleží na výrobci léčiv a jejich dohodě s lékárnami.
A teď pár perliček.
Tentýž lék o stejné velikosti a síle, stojí v té samé lékárně jeden den 100 korun a druhý už 120, aby se třetí den snížil doplatek třeba na 90 korun. Mezi jednotlivými lékárnami navíc mohou být rozdíly ještě větší.
Běžně se stává, že lékárna ve stejné ulici má tyto „plovoucí doplatky“, ale druhá nemá žádný doplatek.
Je to dáno tím, že výrobce léku se s lékárnou či konkrétním řetězcem dohodne a tam, kde má větší odbyt, očekává, že lékárna doplatek sníží až na nulu.
Doplatek předem zjistit nelze
Jistě, pacienti si mohou orientačně předem zjistit, jaký je doplatek na jejich konkrétní lék. Údaje jsou snadno přístupné například na stránkách ministerstva zdravotnictví (odkaz viz Zdroje). Jenže to je pouze maximální hladina doplatku, nad kterou jít nelze.
Ve skutečnosti se proto doplatek může – a také liší – od nuly až do maximální hranice. Že jsou na tom biti zejména pacienti z menších měst a neřetězcových lékáren, kde není takový odbyt konkrétního léčiva, netřeba dodávat. Lékař v ordinaci předepisování receptu bohužel výši doplatků nezná.
Takže nezbývá než obíhat lékárny.
Dále: někteří výrobci podporují z marketingových důvodů spotřebu velkých balení, a proto třeba velké balení doplatek nemá na rozdíl od menšího. Nejenže je to plýtvání, ale pacient často neví, že když si vezme menší balení léku, tak může mít třeba doplatek, který se mu ani nezapočítá do ročního limitu. Při jeho překročení pak pojišťovny vrací pacientům peníze.
Tady snad jen jednu dobrou zprávu pro pacienty: výrazná část důchodců a dětí letos ušetří na lécích. Vyplývá to z nových dat pojišťoven, a může za to snížený roční limit hranice na doplatky.
Roční hranice se tak od letoška pro děti do 18 let a seniory od 65 let snížila z 2500 na 1000 korun, u důchodců nad 70 let na 500 korun.
Nelogičností je bohužel v systému doplácení na léky i v lékárnické branži mnohem víc.
- České domácnosti podle aktuálních statistických dat vydaly za zdravotní péči celkem 51,2 miliardy korun.
- Největší část těchto prostředků jde na léky.
- Výdaje na zdravotní péči vzrostly v roce 2016 meziročně o 2,7 % na 361,6 miliardy.
- Zatímco celkové výdaje na zdravotní péči každoročně rostou, v případě jejich podílu na HDP tomu tak není.
- V roce 2016 klesly na 7,6 %. Před sedmi lety byly na úrovni 8,4 %.
- Při srovnání se státy EU jsme na 18. místě, společně s Maďarskem.
- Největší podíl výdajů na zdravotní péči v poměru k HDP vydává Německo a Švédsko.
- Nejmenší pak má Lotyšsko a Rumunsko.
ZDROJ:
Český statistický úřad
WHO říká: dobře si promyslete cenovou regulaci léků
A není to jen obecné doporučení.
Už když v roce 2011 Centrum pro spolupráci s WHO pro tvorbu cen a úhrad (WHO CC) zorganizovalo konferenci s názvem PPRI (Pharmaceutical Pricing and Reimbursement Information) ve Vídni, tak tu spoluorganizátorka Sabina Voglerová, která se tvorbou cen léků již dlouho zabývá, zdůraznila, jak důležité je, aby že cenové regulace měly „hlavu a patu“. Aby šlo o promyšlenou národní lékovou politiky, a ne unáhlená řešení. Jinak hrozí, že přijatá regulační opatření nepřinesou žádný efekt nebo se dokonce projeví zbytečným plýtváním.
Upozornila ovšem taky na to, že nelze bezhlavě přebírat systém platný v jiné zemi. Každá má totiž svá specifika.
„U nás stále postrádáme ucelený dokument, který by definoval lékovou politiku ČR, jež by byla jasná pro všechny a podle níž by byly následně upravovány zákony.
Protože takový dokument nemáme, mohou při projednávání návrhů zákona parlamentem „projít“ i tak kontroverzní pozměňovací návrhy, které je nezbytné další novelou zrušit,“ říká Michal Prokeš ze společnosti InfoPHARM, která se lékovou politikou dlouhodobě zabývá.
To se však bohužel v Česku lékárníkům zatím nepodařilo. A byť ještě v polovině devadesátých let odmítali jakoukoliv regulaci, mimo jiné v podobě pevných doplatků, se vstupem dravých řetězců po roce 2000 se to postupně změnilo.
A nyní už posledních pět let tvrdí, že je nutné změnit pravidla a zavést pevné doplatky. Zkušenosti z cizích zemí ukazují, že to obvykle vede ke zdražení léku – pacienti plošně za doplatek na konkrétní lék zaplatí víc.
Jenže, jak upozorňuje v rozhovoru (odkaz na náš rozhovor) vedoucí lékárny v IKEM Michal Hojný, zase se peníze spravedlivěji dělí na celou populaci.
„V současné době je to trochu ruská ruletu – buď jste pacient, který má štěstí, že na jeho léčbu jsou léky dostupné s minimálním doplatkem, případně bez doplatku, anebo štěstí nemáte a platíte nezanedbatelné částky, protože jiná volba léku na vaší nemoc není,“ říká Hojný.
Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností.
Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia.
Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo. [email protected]
Pacienti doplácejí za léky víc než loni
Lidé v lékárnách jsou překvapeni. Na mnoho léků totiž doplácejí od Nového roku víc než loni.
Důvodem je zejména snížení úhrad za léky od zdravotních pojišťoven v průměru o 7 procent. Rozdíl ceny tak musí v doplatku u řady léků zaplatit pacienti.
Ministerstvo zdravotnictví totiž předpokládalo, že farmaceutické firmy sníží ceny dodávaných léků, aby se do úhrady od pojišťoven vešly.
To se ale nestalo a některé léky výrobci před koncem roku dokonce zdražili. Od Nového roku se navíc u všech léků zvýšila o jeden procentní bod i daň z přidané hodnoty. Doplatky v lékárnách neovlivnil ani slib ministerstva zdravotnictví, že se od ledna sníží maximální ceny léků v průměru o 7 procent.
Podle odborníků se v Česku téměř žádné léky za maximální cenu neprodávají a v důsledku konkurence jsou ceny nižší.
Pro neinformované a nemajetné pacienty mohou být v některých případech rozdíly mezi cenami léků v lékárnách i likvidační. Zvláště u specifických léků.
„Nebýt jedné vstřícné lékárnice na Vinohradech, tak jsem za deset fraxiparinových injekcí 0,6 ml vyhodil 800 korun. Tolik jsem za ně měl doplatit v centru Prahy. Lékárnice mi však poradila, ať jedu do nějaké nemocniční lékárny. A v Motole jsem za injekce zaplatil jen poplatek za recept,“ řekl Právu z konkrétní zkušenosti jeden z pacientů, dlouhodobě užívající léky na ředění krve.
Chcete vědět, kolik váš lék od Nového roku stojí nebo kolik na něj připlatíte? Nikde nemáte šanci to zjistit. Jedině snad tak, že si zavoláte do konkrétní lékárny, kde si lék chcete vyzvednout.
„Ale ani to ještě nemusí stoprocentně platit,“ řekl Právu v úterý Stanislav Havlíček, prezident České lékárnické komory.
Vysvětlil, že lékárník sdělí pacientovi po telefonu, kolik u daného léku pacient doplatí, ale protože ho momentálně nemá na skladě a musí ho pacientovi objednat, může se stát, že lék, když do lékárny přijde, může mít doplatek jiný. „Lidem se to vysvětlit nedá, protože to snad ani vysvětlitelné není,“ stěžuje si Havlíček.
A co pacientům doporučuje? „Tlačit na poslance, aby schválili systém cenotvorby léků jednodušší a předvídatelný, takový, aby byl ve všech lékárnách doplatek na konkrétní lék stejný alespoň po dobu jednoho roku.“
Lidem se to vysvětlit nedá, protože to snad ani vysvětlitelné není
Podle jeho slov, ale i slov představitelů Grémia majitelů lékáren, má Česko snad vůbec nejkomplikovanější systém cenotvorby léků v celé Evropské unii, ba dokonce na světě. Doplatky se totiž mění nejen u jednotlivých léků a jejich dodávek, ale také i podle počtu balení. A pacient tak skutečně nemá šanci předem se dozvědět, kolik doplatí.
Chtějí pevné ceny
Prezident lékárníků Havlíček dodává, že například u přípravku Lantus, což je jeden z dražších inzulínů nezbytný pro diabetiky, pacient doplatí o 113 Kč víc. A to proto, že jde o starou (loňskou) zásobu. Až přijde nová dodávka, vyrobená již v letošním roce, může být doplatek nižší.
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že v průběhu ledna se vše vytříbí a ceny léků a doplatků se ustálí.
Představitelé lékárnické komory i Grémium majitelů lékáren dlouhodobě usilují o zavedení pevných cen a stejných doplatků na léky ve všech lékárnách na území ČR.
Pak by tento zmatek, který každoročně na začátku roku je, odpadl a pacient by měl jistotu, že stejný lék se stejnou cenou i úhradou od pojišťovny dostane ve všech lékárnách. Nemusel by tak lítat od jedné k druhé, aby si vybral pro něj nejnižší doplatek.
Podle průzkumu agentury Factum Invenio si zavedení jednoduché cenotvorby léčiv přeje i 80 procent pacientů. Lékárníci doufají, že nový parlament, který vzejde z voleb, konečně v lékové politice udělá pořádek.
Za všechny léky vám pojišťovna nevrátí
Čtyřiasedmdesátiletá Anna Ťoupalová z Tábora utratí za léky měsíčně okolo tisíce korun. Za rok 2010 tak překročila ochranný roční limit, který je pro pojištěnce starší 65 let dva a půl tisíce korun. Od zdravotní pojišťovny dostala vyúčtování a přeplatek 1300 korun.
Podobně na tom jsou stovky klientů zdravotních pojišťoven z celého regionu. Stovky dalších však od své pojišťovny neuvidí ani korun.
„Já beru pětadvacet léků za den. Za měsíc utratím okolo tisíce korun. Přitom mám tak malý důchod. Alespoň že mi pojišťovna něco vrátí,“ svěřila se Deníku důchodkyně z čekanického domu s pečovatelskou službou.
Její sousedka Zdeňka Vacková s manželem už takové štěstí nemají. Přestože oba utratí za zdravotní péči a předepsané léky více než tři tisíce korun za měsíc, letos jim Oborová zdravotní pojišťovna, u které jsou pojištěni, nevrátí ani korunu.
„Ne všechny doplatky na léky se do limitu započítávají. Jsou ale skupiny léků, u kterých jde doplatek do limitu plně.
Zato u jiných léků, které patří především do skupiny léčivých přípravků, je vždy plně započítáván doplatek pouze u jednoho z nich.
Všechny ostatní, byť mají stejnou účinnou látku, mají započitatelný doplatek nulový,“ vysvětluje Lucie Černá z reklamačního oddělení Oborové zdravotnictví pojišťovny.
Ačkoli platíte v lékárně tisíce měsíčně, zdravotní pojišťovna vám nemusí nic vrátit
Do ochranného limitu, který vám sleduje vaše pojišťovna, se nepočítají některé léky a platby za pohotovost či pobyt v nemocnici
Klienti pojišťoven, jimž vznikl nárok na vrácení přeplatku, dostávají nebo v nejbližší době dostanou vyúčtování svých plateb za léky a ošetření za poslední čtvrtletí předchozího roku. Každý pojištěnec má právo si vyžádat i podrobný přehled, za co, kolik a kde během roku za své zdraví zaplatil. A také právo na reklamaci.
Systém tak zvaných limitů vstoupil do života zároveň se zavedením regulačních poplatků u lékařů a v lékárnách.
I když limit několikanásobně překročíte, na složence můžete nakonec vidět jen nepatrnou část. V nejhorším případě dokonce nedostanete složenku žádnou.
To je případ manželů Vackových. Přestože nechají měsíčně v lékárně či u doktora majlant, mají smůlu. Většina doplatků za jejich léky se jim totiž do osobního limitu vůbec nezapočítává.
To se týká i devadesátikorunového regulačního poplatku za návštěvu pohotovosti, kterou absolvoval Augustin Vacka letos v červnu.
„Regulační poplatek za pohotovost ani poplatek za ústavní péči v nemocnici se do limitu rovněž nezapočítává.
Klientům pojišťovny na požádání poskytujeme bezplatně výpis z jejich osobního poplatkového účtu, kde si mohou zkontrolovat, jak na tom jsou, případně ho porovnat s účtenkami z lékáren a od lékaře.
V případě nesrovnalostí mohou věc reklamovat nebo přijít na jakoukoli pobočku VZP a probrat to s pracovnicí na přepážce,“ sdělil včera specialista marketingu a komunikace VZP Viktor Lavička.
Za nejpodstatnější považuje Lavička informaci, že sám klient nemusí nic aktivně vyhledávat. Pokud mu vznikne nárok na vrácení přeplatku, automaticky mu přijde dopis s vyúčtováním a s poštovní poukázkou.
Za rok 2010 vznikl na Táborsku nárok na vrácení přeplatků 2136 klientům VZP, přičemž pojišťovna vrátila dohromady okolo 3,5 milionu korun. V tuto chvíli zpracovává VZP vyúčtování za poslední čtvrtletí loňského roku. Dopisy by měly jejím klientům dorazit nejpozději do dvou týdnů.
„Na Táborsku loni překročilo roční limit regulačních poplatků a doplatků za léčiva nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, který je 2500 korun celkem 348 pojištěnců České průmyslové zdravotní pojišťovny.
Jedná se o děti do 18 let a o pojištěnce starší 65 let, na které se tento limit vztahuje. O překročení této částky byli naši pojištěnci nebo jejich zákonní zástupci uvědoměni dopisem,“ informovala tisková mluvčí ČPZP Elenka Mazurová.
Přeplatky v celkové výši 482 432 koruny jim již pojišťovna vrátila.
Informace o vrácení poplatků
- Výše ochranných ročních limitů:
limit 5 000 Kč – týká se dospělých ve věku od 18 do 65 let
limit 2 500 Kč – týká se jen dětí do 18 let a seniorů nad 65 let - Do limitů se nezapočítává:
-60 korun za každý den ústavní péče v nemocnici, v léčebně dlouhodobě nemocných, lázních nebo za den komplexní lázeňské péče
-90 korun za návštěvu pohotovosti - -doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny
Povinnosti zdravotních pojišťoven:
-evidovat poplatky a doplatky
-sledovat limit. V případě překročení limitu oznámí pojištěncům , nejprve dopisem, že byl u nich překročen limit za konkrétní čtvrtletí, a následně je na adresu, uvedenou v registru pojištěnců, odeslána složenka s příslušnou částkou překročeného limitu.
Pokud si pojištěnec z nějakého důvodu složenku nevyzvedne, částka se automaticky připočte k limitu v následujícím čtvrtletí.
-na vyžádání poskytnout bezplatně výpis z osobního poplatkového účtu pojištěnce
– ve lhůtě do 60 dnů po skončení čtvrtletí uhradit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci částku přesahující limit 2500 a 5000 korun.
Inovativní léky stojí miliardy. Zároveň však šetří peníze v sociálním systému a prodlužují život
V České republice z roku na rok přibývá pacientů léčených inovativními léky. Taková léčba obvykle není dostupná v každé okresní nemocnici, kvůli potřebě vysoké specializace se soustředí do vybraných léčebných center. Mezi léty 2010 a 2015 vzrostl počet tímto způsobem léčených pacientů skoro o 50 procent, z necelých 18 tisíc na více než 26 tisíc jen u Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Průměrné náklady na jednoho „centrového“ pacienta přitom nerostou, ale zůstávají i přes vstup nových nákladných léčiv stabilní. Zpřístupnění nových léků českým pacientům však bohužel patří k nejpomalejším v Evropě – v průměru trvá téměř 18 měsíců.
Podíl pacientů léčených vysoce inovativními léky roste a totéž se děje s očekávanou dobou dožití Čechů – u nově narozených se pomalu blíží 80 rokům. „Podle zahraničních analýz mají na prodloužení očekávané délky života třetinový podíl nová léčiva.
Podíl pacientů léčených inovativními léky je v ČR oproti zemím západní Evropy stále poměrně nízký, ale můžeme být rádi alespoň za pozitivní trend. Z hlediska přístupu k nejmodernější léčbě sice ještě nepatříme na západ, zároveň už ale ani na východ,“ shrnuje situaci farmakoekonom MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D. z institutu iHETA.
Na růstu očekávané délky dožití se podle něj podílejí hlavně nové léky protizávažným onkologickým, kardiovaskulárním a metabolickým onemocněním.
Náklady na centrové léky v roce 2016 činily 15,18 miliardy korun. „To představuje pouhých 6 procent celkových výdajů zdravotních pojišťoven. Přínos je však obrovský,“ říká farmakoekonom a dodává, že celkové výdaje na léky v ČR rostou jen velmi zvolna.
Nárůst se pohybuje kolem 2 až 2,5 procenta ročně, což je blízké hodnotě inflace. Zvyšování výdajů na zdravotnictví mají z velké části na svědomí ambulantní a ústavní péče, významný je také vliv růstu mezd. V centrech průměrné náklady na jednoho pacienta stagnují.
Zvyšování podílu centrové péče na celkových výdajích za léky je dáno právě postupným rozšiřováním dostupnosti vysoce inovativní léčby pro více pacientů, kteří z ní mají užitek v podobě prodloužení a zkvalitnění života.
„U těchto léčiv, jejichž schvalování do úhrady trvá v průměru 1,5 roku, víme velmi přesně, jakou mají hodnotu a co pacientům přinášejí. Tyto informace bohužel nemáme u ostatních technologií, které zdravotní pojišťovny hradí,“ dodává Doležal.
- Popisek: Průměrné náklady na jednoho pacienta (CZK) v centrech nákladné léčby (VZP)
- Popisek: Počty pacientů léčených centrovou léčbou (VZP)
- Popisek: Podíl centrových léčiv na celkových výdajích zdravotních pojišťoven
V roce 2016 byla podle předběžných údajů inovativní léčba poskytnuta historicky nejvyššímu počtu pacientů. „Na prostředky věnované na léčbu rozhodně nelze hledět čistě jako na spotřebu.
Jde zároveň o investici, protože léčba pomáhá nejen prodlužovat život, ale také zabraňuje invaliditě nebo ji oddaluje, čímž pacienty udržuje pracovně produktivní,“ zdůrazňuje farmakoekonom. Udržení nebo získání pracovní produktivity je podle něj možné ekonomicky vyčíslit.
Například studie s pacienty se zánětlivými nemocemi ukázala, že včasné zahájení moderní biologické léčby je provázené úsporami v nepřímých nákladech v řádu statisíců korun na jednoho pacienta.
Léčba prodlužuje lidský život, jde ale i o kvalitu
Uveďme několik příkladů nemocí, jejichž léčbu posunuly inovativní léky v poslední době o velký kus dopředu. V případě maligního melanomu výrazně pomáhá takzvaná imunoterapie.
Mohla by zvýšit šanci na přežití tisícům každým rokem diagnostikovaným pacientů až o 60 procent. Nové léky proti metastazujícímu zhoubnému nádoru ledvin zase prodloužily dobu přežití pacientů o půl roku ve srovnání se stavem před 10 lety.
Tato nemoc je každoročně diagnostikována u 3 000 obyvatel ČR.
Zachránění nebo alespoň prodloužení života je samozřejmě tím nejviditelnějším přínosem, ale lékaři (a také regulátoři při posuzování přínosu toho kterého léku) hledí i na to, jak léčba zkvalitní život.
Třeba chronická zánětlivá onemocnění jako revmatoidní artritida nebo lupénka snižují dlouhodobě kvalitu života pacientů o desítky procent – dle subjektivního hodnocení samotných pacientů.
Pokud se včas zahájí léčba biologickým přípravkem, vrací se kvalita života skoro k původní hodnotě. Laicky řečeno, nemocný je téměř bez obtíží.
Někdy inovace spočívá ve zvýšení účinnosti léčby, jindy je velkou přidanou hodnotou snazší způsob podávání. Je velký rozdíl v tom, jestli pacient musí dojíždět na infuze, nebo polkne tabletku. „V léčbě lupénky se nedávno dostala do praxe malá molekula, která působí jako inhibitor fosfodiesterázy 4 (PDE4).
V buňce snižuje prozánětlivé mediátory a zvyšuje mediátory protizánětlivé. Rychlost účinku je srovnatelná s konvenční léčbou, ale výhodou je možnost dlouhodobého podávání,“ říká o léku podávaném v tabletkách prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3.
LF UK a FN Královské Vinohrady.
„Například lidé s roztroušenou sklerózou, kteří dříve končili po pár letech na vozíčku s invalidním důchodem, nyní díky biologické léčbě mohou pracovat mnohdy až do důchodového věku,“ uvedl Mgr.
Jakub Dvořáček, MHA, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).
Stát tak podle jeho slov ušetří ohromné prostředky v sociální oblasti – pacienti léčení biologickými léky mají srovnatelnou ekonomickou aktivitu jako běžná populace (72,8 procenta u pacientů vs. 74 procent u všech lidí v produktivním věku).
Vše ještě není ideální
Česká republika bohužel patří z hlediska zavádění nových léků do praxe k nejpomalejším zemím v Evropě. „Proces posuzování úhrady ze zdravotního pojištění u nás trvá v průměru téměř 18 měsíců. Jsme horší než Slovensko, Slovinsko či Maďarsko. Mimochodem, ve Velké Británii, Skandinávii a v Německu stačí na zhodnocení léku a jeho zařazení do úhrady 3 měsíce,“ upozorňuje Tomáš Doležal.
Zdlouhavé schvalování je z velké části způsobeno velmi komplikovaným a přísným systémem posuzování nových léků a zahlcením lékové agentury SÚKL. Kromě toho ale brání rychlejšímu prosazování moderních přípravků ještě další faktory.
Velmi obtížná jsou vyjednávání se zdravotními pojišťovnami, které se vstupu nových léků brání, protože navyšují jejich náklady.
Často je také nový lék na národní úrovni schválený pro užší skupinu pacientů, než umožňuje jeho evropská registrace.
Vzhledem k tomu, že centrové léky tvoří jen 6 % nákladů pojišťoven, považuje značná část expertů tuto praxi za nesprávnou. „Zatímco u léků je transparentně hodnocena jejich účinnost, bezpečnost a náklady, u přístrojů ani u výkonů takové posouzení neprobíhá.
Když k tomu přidáme stárnoucí populaci a všeobecně nezdravý životní styl, není divu, že se výdaje za zdravotní péči neustále stoupají,“ komentuje Jakub Dvořáček z AIFP. Podle něj je jedním z řešení změnit orientaci českého zdravotnictví z objemu na výkon a výsledky.
Svůj přínos by měly prokazovat všechny složky zdravotní péče.
Tisková zpráva
Tisková zpráva ke stažení zde.
Prezentace
Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, AIFP
MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., iHETA
Zdravotní pojišťovny vracejí poplatky. Ne všechny a ne všem
Spoluúčast pacienta na zdravotní péči nekončí. Začínají se objevovat i návrhy, že bychom za léky a na regulačních poplatcích platili více.
|
Aby však spoluúčast některé chronicky nemocné pacienty nepřivedla na mizinu, stanovilo ministerstvo zdravotnictví ochranný roční limit ve výši pět tisíc korun pro dospělé do 65 let a ve výši dva a půl tisíce korun pro děti do 18 let a seniory nad 65 let.
Do limitu se počítá poplatek u lékaře, ne však v nemocnici
Problematika limitů úhrady zdravotní péče není až tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Což ostatně dosvědčují i dotazy čtenářů, které do redakce iDNES.cz přicházejí.
„Pravidelně díky vysokému cholesterolu navštěvuji odborného lékaře a pokaždé zaplatím 30 korun. Pan doktor mi řekl, že tento poplatek se mi počítá do nějakého ochranného limitu.
Ovšem před měsícem jsem strávil se žlučníkem týden v nemocnici, zaplatil tam 420 korun na poplatcích, ale ty se prý do limitu už nepočítají.
Můžete mi napsat, jak to vlastně je?“ obrátil se na nás s dotazem pan Rudolf ze Semil.
Jak je vidět ze čtenářovy zkušenosti, je třeba rozlišit, jaké poplatky se do pacientova ochranného limitu započítávají a jaké nikoliv. V každém případě se vám výše ochranného limitu sníží o třicetikorunový poplatek, který zaplatíte u lékaře a o poplatek ve stejné výši za vydání předepsaného léku. Zákon je uvádí jako započitatelné poplatky.
Naopak celková výše poplatku za úhradu pobytu v nemocnici (60 korun za den) a devadesátikorunový poplatek za ošetření na pohotovosti se do ochranného limitu nezapočítávají. Jedná se o tzv. poplatky nezapočitatelné.
Co se započítává u léků, vám může zamotat hlavu
Domníváte-li se, že vše, co si doplatíte za léky v lékárně, vám sníží limit, domníváte se špatně. Pokud vám lékař předepsal nějaký lék a na trhu je více léků podobných tomu vašemu a zároveň obsahují stejnou léčivou látku a také se ve stejné formě užívají (tabletky, kapky apod.), započítá se do limitu jen výše doplatku toho nejlevnějšího.
Lékař vám například napíše lék podávaný jednou denně v tabletách, u kterého budete ze svého doplácet 300 korun. Ovšem na trhu je jiný lék se stejnou účinnou látkou a také podávaný jednou denně v tabletách, ale doplatek pacienta je u něho 20 korun. V tomto případě se vám do limitu bude započítávat pouze oněch 20 korun.
Ale i tato praxe má výjimku. Jestliže vám lékař na receptu vyznačí, že jím předepsaný lék nesmí být nahrazen jiným lékem se stejnou léčivou látkou, formou a způsobem podání, pak se vám do limitu započítává celý doplatek, který v lékárně uhradíte. Pokud by to takto lékař uvedl u zmíněného příkladu, výše vašeho limitu by se snížila o 300 korun, které jste na lék skutečně doplatili.
Limity hlídají zdravotní pojišťovny
Zdravotnická zařízení a lékárny jsou povinny zdravotním pojišťovnám hlásit veškeré vybrané poplatky a započitatelné doplatky. Pojišťovny pak prostřednictvím svých informačních systémů hlídají u každého pojištěnce roční ochranné limity pět tisíc, resp. 2 500 korun.
Vyhodnocení provádějí čtvrtletně a ve chvíli, kdy klient roční limit překročí, informují ho a částku přesahující stanovený limit mu zasílají. „Pojištěnec sám o výplatu nadlimitu nežádá. Jakmile mu vznikne nárok na výplatu, naše pojišťovna ho informuje,“ vysvětluje Hana Kadečková, tisková mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra.
Některé pojišťovny své klienty o blížícím se překročení limitu informují dopředu. „Již s předstihem oslovujeme pojištěnce, kteří se blíží zákonnému limitu především kvůli získání či ověření aktuálního bankovního spojení, aby jim mohl být přeplatek včas zaslán na účet,“ doplňuje Petr Kvapil ze ZP Škoda.
Pojišťovny musejí přeplatky poslat klientovi na účet nebo složenkou nejpozději do 60 dnů od konce čtvrtletí, ve kterém limit překročil. Pojišťovny zasílají částky vyšší než 50 korun, částky do 50 korun se převedou do dalšího čtvrtletí.
Na nadlimitní částku zemřelého pojištěnce mají nárok pozůstalí. „V případě úmrtí pojištěnce vyplácíme nadlimit pozůstalým na základě soudem potvrzeného notářského rozhodnut,“ upřesňuje Hana Kadečková.
Po překročení limitu však musíte i nadále hradit veškeré poplatky u lékaře i doplatky za léky.
Vaše zdravotní pojišťovna vám je opět do 60 dnů po ukončení čtvrtletí vrátí, protože v kalendářním roce jste zákonného limitu již dosáhli.
Ovšem nevrací vám všechno, ale opět pouze ty poplatky a doplatky, které se do limitu započítávají. Pokud například po dosažení limitu budete hospitalizováni, poplatek za pobyt v nemocnici vám pojišťovna nevrátí.
Abyste však byli během roku v obraze, jak na tom s celkovými úhradami u lékaře a v lékárnách jste, je dobré si schovávat doklady o zaplacených poplatcích a doplatcích. Ty je vám lékař nebo magistr v lékárně ze zákona povinen vydat. Mohlo by se vám stát, že zdravotnické zařízení by vaší pojišťovně vybrané poplatky nebo doplatky nenahlásilo a vy tak máte v ruce důkaz o zaplacení.
Limit překračují až tisíce pojištěnců
Každý rok překročí stanovené limity úhrady zdravotní péče desítky až tisíce pojištěnců. Pojišťovny uvádějí, že se jedná o pouhá procenta vzhledem k celkovému počtu klientů, které evidují. Každý rok jim vrací milionové částky. Na podrobnější údaje se podívejte v boxíku.
|