Kostní tkáň – Vše o zdraví

Marie Petrovská hrála celý život volejbal a na příjem tvrdých smečí byla zvyklá. Když si však v létě házela míčem se svým vnoučkem, ucítila najednou prudkou bolest v zápěstí. „Nebyla to žádná prudká rána. Že mám ale zlomenou ruku, mi bylo jasné hned. I když jsem absolutně nechápala, jak je to možné,“ vypráví aktivní seniorka z Prahy, která si prvním rokem užívá důchodu.

Rentgen potvrdil její podezření, a ji tak čekaly letní měsíce s dlahou na ruce. „Trochu mě zarazilo, když se lékař ptal, zda beru léky na osteoporózu. Přiznám se, že jsem v tu chvíli ani nebyla schopná si vzpomenout, co za nemoc se za tímto pojmem schovává,“ vzpomíná Marie Petrovská.

Nečekaná zlomenina jí tak nepřinesla jen určitá omezení letních radovánek, ale hlavně návštěvy dalších odborníků. Po několika týdnech už přesně věděla, co osteoporóza je i proč tak snadno přišla ke zlomenině.

Kosti jako ementál

K řídnutí kostí může totiž řadu let docházet zcela nepozorovaně. Důsledkem toho jsou kosti křehké a snadno dochází k jejich zlomeninám. Řídké kosti si lze představit například jako ementál – kost je plná komůrek. Čím více dutinek se v kosti vytvoří, tím je křehčí.

Osteoporóza postihuje celou kostru, zlomeniny některých kostí jsou však pro ni typické. Zvláště u žen po menopauze (a někdy už velmi krátce po menopauze) dochází ke zlomenině předloktí.

Řada lidí se k diagnóze dostane kvůli bolestem zad. Jejich příčinou v takovém případě je zlomenina obratle. Kromě bolesti může vést i k vývoji hrudní kyfózy (hrbu) nebo k významnému snížení tělesné výšky, tedy více než o tři centimetry.

Největším strašákem pro seniory v pozdním věku je pak zlomenina krčku kyčelního kloubu. Až čtyři z deseti pacientů po tomto úrazu není soběstačných a bohužel kvůli dlouhému upoutání na lůžku na komplikace úrazu umírá do roka 15–25 procent z nich.

Mimořádně aktivní tkáň

Kosti jsou po většinu života mimořádně aktivní tkání. Dokážou odbourávat své poškození a vytvářet novou kostní hmotu. V dětství a dospívání především vzniká nová kostní hmota. Logicky, člověk díky tomu roste. Po ukončení růstu je pak tvorba nové kostní tkáně a odbourávání té poškozené v rovnováze.

Čím je však člověk starší, tím jeho buňky, které jsou v kostech odpovědné za vytváření nové kostní hmoty, mají kratší a kratší životnost. Proto řídnutím kostí trpí hlavně staří lidé, a to ženy i muži.

Na vznik osteoporózy však mají vliv různé faktory. Jedním z nejpodstatnějších je hormonální nerovnováha. Po menopauze, kdy klesá produkce ženských pohlavních hormonů (estrogenů a progesteronu), jsou ženy řídnutím kostí velice ohroženy.

„Podle statistik až 40 procent žen ve věku nad 50 let utrpí během svého života zlomeninu v důsledku osteoporózy,“ upozorňuje Jana Brunová, vedoucí lékařka endokrinologické ambulance Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze. I proto bývá z pohledu laiků tento „tichý zabiják kostí“ označován jako strašák hlavně pro ženy.

Začarovaný kruh pohybu

„Osteoporózou jsou ovšem dále ohroženy osoby s nízkou tělesnou hmotností, s malou fyzickou zátěží, kuřáci, konzumenti nadměrného množství alkoholu, lidé s rodinným výskytem osteoporózy, pacienti užívající pravidelně léky negativně ovlivňující kostní metabolismus – například glukokortikoidy či lidé trpící některými chronickými onemocněními,“ upozorňuje Jana Brunová ve své monografii Klinická endokrinologie.

I proto je při podezření na řídnutí kostí nutné zjistit příčinu.

Důležitý pro dobrý stav kostí je rozhodně pohyb. Aby kost zůstala pevná, potřebuje pravidelnou zátěž. Bohužel právě zde se může člověk dostat do začarovaného kruhu. Zejména starší senioři se oprávněně obávají zlomeniny kyčelního krčku. Ta totiž může znehybnit pacienta na dlouhou dobu.

Jenže dlouhý nucený pobyt na lůžku není špatný jen pro kosti, ale i pro další orgány. Dlouhodobě ležícímu pacientovi hrozí proleženiny, zápal plic a další život ohrožující komplikace.

Poraďte se o svých lécích

Vznik osteoporózy je také závažným vedlejším projevem užívání některých léků. Na toto riziko jsou upozorňováni hlavně pacienti užívající glukokortikoidy (prednison, medrol). V České republice tyto léky užívá 0,9 procenta celé populace. Ve věku nad 70 let pak 2,5–5,2 procenta osob.

„Tímto typem osteoporózy je ohrožena až polovina pacientů, kteří jsou léčeni glukokortikoidy déle než půl roku v denní dávce 5 mg denně nebo více.

Riziko osteoporotických zlomenin je u pacientů užívajících glukokortikoidy dvojnásobné až čtyřnásobné v porovnání se stejně starými lidmi, kteří tyto léky neberou,“ uvádí ve své publikaci Osteoporóza a zlomeniny ve vyšším věku profesor Jan Štěpán z Revmatologického ústavu v Praze.

Zrychlený úbytek kostí může mít původ také v nadměrné funkci štítné žlázy nebo příštítných tělísek, při léčbě heparinem anebo u kuřáků. Velmi častá a významná je osteoporóza při chronických zánětlivých onemocněních pohybového aparátu (například při revmatoidní artritidě) anebo střev.

„Největší podíl na zrychleném úbytku kostní hmoty, zejména po šedesátém roce věku u žen i u mužů, však má dlouhotrvající nedostatek vápníku a vitaminu D. Zhruba u třetiny osob, které mají nedostatek vitaminu D, se významně zvyšuje sekrece hormonu příštítných tělísek.

Pokud se tato příčina rozpozná a odstraní, lze rozvoji osteoporózy zabránit. Ve většině uvedených situací lze dalšímu rozvoji osteoporózy zabránit odstraněním vyvolávající příčiny.

Pokud to není možné, osvědčují se léky, které zpomalí úbytek kostní hmoty a upraví ho k normálním hodnotám,“ podotýká profesor Štěpán.

Kostní tkáň - Vše o zdraví

Nejen pro pevné kosti v každém věku

Věděli jste, že

  • v těle dospělého člověka je přibližně 206 kostí a jejich počet není stejný v každém věku?
  • kostra a zuby obsahují přibližně 99 % celkového vápníku v těle?
  • pokud si zlomíme nějakou kost v těle,tak proces hojení začne již do několika minut?
  • v kostře máme uložen asi 1 kg vápníku? Ale co když ho tolik není?
  • –          Je vám přes 40?
  • –          Řešíte menopauzu?
  • –          Jste v procesu obnovy organismu nebo po úrazu spojeného se zlomeninou?
  • –          Vaše strava je chudá na vitaminy a minerály důležité pro mineralizaci kostí?
  • –          Zdá se vám, že je nejvyšší čas začít něco udělat pro svoje kosti?
  • –          Potýkáte se s překyselením organismu?
  • –          Postrádá vaše tělo minerály?
  • –          Máte vůbec ponětí, jaké další funkce má vápník a ostatní minerály v našem těle? Tak čtěte dál…
  • KOST

je orgán, který může svoji správnou funkci plnit pouze za předpokladu, že její složky jak organická, tak anorganická jsou v rovnováze a přirozeně obnovovány.  Kosti plní v lidském organismu různé funkce, především jsou mechanickou ochranou vnitřních orgánů a tvoří vnitřní konstrukci, na kterou se upínají šlachy a svaly.

Proces mineralizace a remodelace kostí je v pohybu po celý náš život. Na těchto procesech se podílejí kostní buňky osteoklasty, které odstraní poškozenou, starou, „nefunkční“ kost. Dále jsou to osteoblasty, které zakládají novou kostní matrix (tkáň) a celý tento proces je regulován osteocyty čili kostními buňkami.

Tvrdost kostí je daná mj.obsahem vápníku a fosforu. Se stárnutím, nebo výskytem menopauzy u žen, ztrácí kost svou hustotu, stává se demineralizovanou a křehčí. Kosti obsahují osteoklasty, které odstraňují staré a zničené kostní buňky, zatímco osteoblasty přispívají k obnovení ztracené kostní hmoty. 

  1. Když osteoblasty nemohou obnovit kostní tkáň rychlostí, kterou ji osteoklasty ničí, dochází ke ztrátě kostní hmoty. 
  2. Osteoklasty mají výrazný účinek zejména po menopauze, takže ženy jsou po tomto obdobívíce ohroženy snižováním kostní hmoty. 
  3. Snížení kostní hmoty, respektive hustoty minerálů v kostech (vápníku), predisponuje člověka k zvýšenému výskytu zlomenin anebo obtíží spojených s pohybovým aparátem. 
  4. Pro udržení zdravých kostí musí strava obsahovat nejen dostatek vápníku, ale i dalších látek příznivě ovlivňujících kostní metabolismus, a to ve formě snadno vstřebatelné a co nejvíce využitelné organismem.
  5. Jaké funkce vykonává vápník v našem těle?

Vápník drží naše tělo pohromadě.

Je součástí všech kostí, včetně zubů v organismu a pozitivně ovlivňuje kostní metabolismus, podílí se na enzymatických procesech vedoucí ke správné činnosti svalů, nervových přenosů a procesu dělení buněk. Dále vede k energetické rovnováze a v pozitivním smyslu ovlivňuje funkci trávicích enzymů.

Moře je plné života díky neuvěřitelnému množství látek, prvků a minerálů. Stélky mořských řas na mořském dně po staletí postupně zvápenatěly stejným způsobem, jako je to při tvorbě ulit a mušlí.

Zajímavé:  Alois alzheimer - vše o zdraví

Tím, že mořské řasy neutralizují kyseliny v našem organismu, podílí se významně na našem zdraví. Mimořádný je obsah vápníku, který organismus využije téměř na sto procent.

Vápník pozitivně ovlivňuje kostní metabolismus, podílí se na enzymatických procesech vedoucí ke správné činnosti svalů, nervových přenosů a procesu dělení buněk.

Dále vede k energetické rovnováze a v pozitivním smyslu ovlivňuje funkci trávicích enzymů.

Doplněk stravy Barny´s OSTEOeffect TM obsahuje Barny’s Sea Complex, multi-minerální komplex mořského původu, složený z více než 70 minerálů a stopových prvků pocházející ze zvápenatělých stélek červených mořských řas sklizených z mořského dna. 

Jedná se o komplex:

  • 100% přírodního původu,
  • zvápenatělých stélek červené mořské řasy rodu Lithothamnion,
  • chemicky a fyzikálně odlišný strukturou od minerálů získaných těžením nebo drcením přírodních hornin,
  • bioaktivních forem více než 70 základních minerálů a stopových prvků,
  • se strukturou podobný včelímu plástu (tzv. voštinové struktury), pórovitého rázu, který poskytuje řadu výhod plynoucích z chemického složení,
  • dobře vstřebatelný,
  • získávaný šetrnou těžbou u pobřeží Islandu s důrazem na udržitelnost.

Barny´s OSTEOeffect TM –představuje komplex bioaktivních minerálů a dalších hodnotných látek speciálně sestavených tak, aby fungovaly jako celek pro maximální účinek nejen na lidské kosti, ale i klouby. Přítomnost vitaminu C podporuje přirozenou tvorbu kolagenu pro správnou činnost kloubních chrupavek, kostí a kůže.

  • Bioaktivní forma minerálů zaručuje jejich lepší vstřebatelnost a využitelnost organismem.
  • Součástí tohoto doplňku stravy je disacharid trehalosa, který můžeme najít v hubách shiitake, maitake, mořských řasách, krevetách a jiných organismech.
  • Jeho základní vlastností je zabezpečení stálosti strukturálních bílkovin při externích vplyvech (změny venkovních teplot, přehřátí, podchlazení).
  • Trehalosa je zdrojem glukosy, která slouží jako rychlý zdroj energie.
  • Pravidelný příjem minerálů obsažených v doplňku stravy Barny´s OsteoeffectTM se sofistikovaným složením a dobře vyváženým poměrem s vitaminy C a D3 je řešením a doporučením pro:
  • udržení dobrého stavu kostí, svalů a zubů (vitamin D, vápník)
  • udržení správného stavu pojivových tkání (vaziva, chrupavky, kosti) díky obsahu mědi
  • podporu správné funkce imunitního systému (zinek, měď, vitamin C a D)
  • obsah zinku, který se významně podílí na správné produkci testosteronu
  • správnou funkci trávicích enzymů (vápník)

Pravidelné užívání minerálů a vitaminů je obzvlášť důležité pro:

  • ženy v období před, v průběhu a po menopauze
  • sportovce
  • osoby vyšších věkových kategorií
  • osoby s nedostatečnou fyzickou aktivitou a sedavým způsobem života
  • osoby s nevhodnými stravovacími návyky
  • fungování normálního metabolismu kyselin a zásad.

Tento doplněk stravy je možno užívat jak samostatně, tak je vhodné jeho užívání kombinovat se všemi produkty značky Barny´s z oblasti kloubní výživy.

Kostní tkáň - Vše o zdraví

Kost

Kost (os) je mineralizovaná pojivová tkáň, která vzniká procesem zvaným osifikace. Je vytvářena činností osteoblastů, což jsou buňky, které produkují kostní matrix. Po jejich zabudování dovnitř do kostní tkáně jsou nazývány
osteocyty. Všechny kosti dohromady vytváří kostru, skeleton, která je základem pasivního lokomočního aparátu. Na kostru se upínají svaly a vazy. Celý povrch kosti (mimo míst, kde se na kost upínají svaly/vazy a kloubní hlavice, které jsou kryty chrupavkou) je kryt vazivovým obalem periost, vnitřní povrchy endostem. V našem těle je asi 207 kostí. (Číslo se mění věkem)

Složení kosti[upravit | editovat zdroj]

Kostní matrix má dvě základní složky:

  1. Ústrojnou –1/3 organická složka, nazývaná také ossein. Je tvořena kolagenními fibrilami a amorfní hmotou, která má jako základní složky osteoalbumoid a osteomukoid.
  2. Neústrojnou – 2/3 krystaly solí (fosforečnan vápenatý a hydroxyapatit), které jsou zabudovány do ústrojné složky.

Jednotlivé složky od sebe lze oddělit – buď louhováním ve slabých kyselinách (odstraní se minerální soli a kost se tak stane velmi měkkou) nebo vyžíháním (to odstraní ústrojnou složku a kost se stane velmi křehkou).

Stavba kosti[upravit | editovat zdroj]

Na stavbě kosti se podílejí 2 hlavní typy kostní tkáně:

  1. Hutná kostní tkáň (substantia compacta) – ta je umístěna na povrchu kosti. Její stavba je upravena ve vrstvy – lamely (lamelosní kost). Tyto lamely jsou typicky uspořádány do válcovitých útvarů – osteonů (Haversových systémů). Osteon může tvořit až 20 lamel soustředně uspořádaných kolem centrálního kanálku. Mezi lamelami se nachází osteocyty.
  2. Houbovitá kostní tkáň, kostní trámčina (substantia spongiosa) – umístěna uvnitř kosti.

Přestavba kostní tkáně probíhá po celý život, ve stáří pomaleji. Kosti mění svou strukturu také podle směru zátěže (např. trámce z houbovité kostní tkáně v hlavici femuru).

Dělení kostí[upravit | editovat zdroj]

Podle tvaru[upravit | editovat zdroj]

  1. Kosti dlouhé – na nich rozlišujeme epifýzy (epiphysis), které jsou buď na jednom, nebo na obou koncích dlouhé kosti. Mezi nimi je diafýza (diaphysis), která odpovídá svým rozsahem tělu kosti. Dále se v období růstu na přechodu mezi tělem a hlavicemi nacházejí růstové (epifýzové) chrupavky, díky kterým kost přirůstá do délky. Povrch kosti je na diafýze tvořen silnou vrstvou kompaktní tkáně, naproti tomu epifýzy jsou pokryty jenom slabou vrstvou kompakty. Vnitřek kosti je tvořen spongiózní tkání. Dutina v těle kosti (cavitas medullaris) je vyplněna kostní dření (medulla ossium). Osifikační jádra dlouhé kosti jsou:
    1. V diafýze – ve středu kosti, odkud osifikace postupuje ke koncům;
    2. V epifýzach;
    3. Případně se mohou vyskytovat další osifikační jádra (apofýzy) ve velkých hrbolech kostí, případně v místech úponů svalů – např. ve velkém trochanteru femuru (trochanter major).
  2. Kosti krátké – na jejich povrchu je tenká vrstva kompakty (substantia corticalis), uvnitř jsou vyplněny spongiózou. Osifikace krátké kosti probíhá vždy enchondrálně a z jednoho osifikačního jádra, které je přibližně ve středu kosti, odkud postupuje k povrchu po celé růstové období.
  3. Kosti ploché – tyto kosti mají vždy na vnějším i na vnitřním povrchu vrstvu kompakty (lamina externa, lamina interna), mezi kterými je vrstva spongiózy. Ploché kosti osifikují z více jader.

Podle způsobu osifikace[upravit | editovat zdroj]

Kosti pneumatizované[upravit | editovat zdroj]

Kosti pneumatizované (ossa pneumatica) jsou kosti, do jejichž spongiózy se po narození začala vychlipovat sliznice nosní, případně středoušní dutiny. Tyto dutiny zůstávají s původní dutinou propojeny úzkým průchodem.

Cévy a nervy kosti[upravit | editovat zdroj]

Cévy kostí se oddělují od okolních velkých tepen nebo se vlévají do okolních žil. Případně se oddělují/vlévají do cévních sítí, které jsou zpravidla na kloubech.

Tepny[upravit | editovat zdroj]

  1. Dlouhé kosti
    • Diafýza dlouhé kosti je zásobena několika způsoby:
      1. Arteria nutricia – jedna nebo dvě silnější arterie.
      2. Cévy z okostice – velké množství cév, jež vstupují do kosti Volkmannovými kanálky a napojují se na cévy v Haversových kanálcích.
      3. Arteriae metaphysariae – cévy zásobující rozšiřující se konec kosti na přechodu mezi diafýzou a epifýzou. Většinou vystupují z kloubních pletení.
    • Epifýzy jsou zásobeny skrze arteriae epiphysariae, které se oddělují z kloubních sítí.
  2. Krátké kosti – jejich zásobení je z okolních cév nebo sítí.

    Céva vstupuje do kosti na ploše přivrácené ke kloubnímu pouzdru.

  3. Ploché kosti – jsou zásobeny širokými arteriae nutriciae a větším množstvím periostálních tepen.

Žíly kosti[upravit | editovat zdroj]

Žíly odvádí krev podél tepének, případně samostatnými kanály a vstupují do okolních žil nebo sítí.

Nervy[upravit | editovat zdroj]

Nervy vcházejí do kosti z inervovaného periostu skrze Haversovy kanálky.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • Kost (česká wikipedie)
  • Bone (anglická wikipedie)

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. 497 s. sv. 1. ISBN 80-7169-970-5.

Pseudoartróza

Začněme zodpovězením otázky, co se skrývá pod tímto názvem.

Jedná se o druh artrózy, nebo něco zcela jiného? Ač to může být na první pohled matoucí, pojmem pseudoartróza označujeme stav, ke kterému dochází při nedokonalém zhojení zlomeniny kostí.

Oba dva kostní fragmenty zkrátka nesrostou a mezi nimi vzniká takzvaný pakloub. Jak k tomuto stavu dochází? Jak se projevuje? A jak se dá vyléčit? O tom a více se dočtete v následujících řádcích.

Hojení kostí

Samotné hojení zlomeniny je velmi složitý proces, který je ovlivněn mnoha proměnnými. Zmiňme například věk pacienta, příjem dostatečného množství živin, typu zlomeniny a úhlu ve kterém konce kostí srůstají.

Obecně však můžeme proces hojení rozdělit na primární a sekundární. Primární hojení nastává v případě, že oba konce kosti se od sebe nevzdálily a není mezi nimi téměř žádná mezera.

Dochází zde k aktivaci osteoklastů, které vytváří malé dutinky v zlomové linii. Do těch následně migrují osteoblasty a vytváří novou kostní tkáň.

V případě, že je mezi fragmenty malý prostor, ne však větší než 1mm, osteoblasty začnou produkovat lamelární kost kolmo ke směru lomu. Přemostí tak vzniklý prostor. Tato kost je následně remodelovaná.

Sekundární hojení je častějším typem. Vyžaduje však ortopedický zásah ve smyslu zevní nebo vnitřní fixace. Zde rozeznáváme tři fáze.

Reakci, ve které dochází k vytvoření hematomu, zánětlivé reakci a vytvoření vazivové tkáně mezi fragmenty.

Následuje proces reparace při kterém se vazivová tkáň obou konců fraktury spojí, aby byla následně proměněna ve vláknitou kost osteoblasty. V poslední fázi remodela je vláknitá kost nahrazena kostí lamelární.

Pokud však dojde k zastavení procesu hojení v důsledku infekce, nedostatečné fixace, nebo slabého krevního zásobení, vzniká pseudoartróza.

Jak již bylo zmíněno, jedná se o stav trvale nezhojené zlomeniny. Prostor mezi jednotlivými fragmenty je vyplněn vazivovou tkání, ta však dále neosifikuje.

Pokud se konce kostí dále ztlušťují až do podoby “sloní nohy”, hovoříme o hypertrofické pseudoartróze. V důsledku infekce či nedostatečného krevního zásobení mohou však konce i odumírat, zmenšovat se. Mluvíme pak o typu atrofickém.

Je důležité zmínit, že jakmile jednou vznikne tento stav, pak je jen minimální šance samovolného zhojení zlomeniny.

Příznaky jsou přitom ne zcela jasné. Alespoň v počátcích je v podstatě nemožné přesně určit, zda se zlomenina zhojí, či vznikne pseudoartróza.

Důležité je zajistit zlomenině dostačující fixaci, zhodnotit metabolismus a krevní zásobení tkáně, vyloučit možnost infekce a varovat klienta před nesteroidními antirevmatiky, které působí negativně na hojení kosti.

Pokud do 6 měsíců zlomenina nesrůstá, pak jde teprve stav označit za pseudoartrózu.

Diagnostika je poté relativně snadná. Stačí využít zobrazovací metody jakou je rentgen nebo CT, které jasně ukáží nesrostlou frakturu s vazivovým pakloubem.

Léčba

Léčbu pseudoartrózy můžeme rozdělit na operační a neoperační. O způsobu léčby rozhoduje lékař na základě RTG snímků a potenciálu přirozeného zhojení obou konců. Začněme s invazivním přístupem.

Operační přístup je volen v případě, že konce kostí jsou již nekompatibilní k přirozenému srůstu, jsou infikované, nebo jsou již odumřelé. Podle stavu zlomeniny se zde volí tři přístupy. První je vpravení kostního štěpu do místa zlomeniny.

Chirurg odebere část kostní tkáně z jiného místa na těle, nejčastěji z pánevní lopaty, a přenese ji do místa zlomeniny. Tato nová, zdravá kostní tkáň by měla znovu nastartovat proces hojení a zvýšit stabilitu.

Pokud jsou fragmenty i nadále nadměrně pohyblivé, přistupuje se k vnitřní, či zevní fixaci zlomeniny. Vnitřní je zajištěna pomocí hřebů, desek, či drátů vložených do kosti, nebo na kost. V případě že je základní kost nekvalitní, například v důsledku osteoporózy, nebo infikovaná, používá se zevní fixace.

Pokud jsou konce fragmentů vitální a bez větší deformity, přistupuje se k stimulaci kostí. Ta se provádí třemi způsoby. Farmakologicky, elektrickým proudem a aplikací extrakorporální rázové vlny (dále jen ESW).

Využití ESW u pseudoartróz

Terapie pomocí ESW je relativně nový a moderní přístup k řešení tohoto problému. Využívá se zde silného biostimulačního efektu rázové vlny.

Při této terapii dochází k stimulaci a aktivaci růstových markerů kosti, která by díky tomu měla začít znovu svoji regeneraci. Nejedná se přitom pouze o teorii. Tato metoda vykazuje velmi vysokou úspěšnost léčby.

Výzkumy udávají, že u téměř 80 procent pacientů došlo do půl roku od aplikace ESW k zhojení zlomeniny. To je přibližně srovnatelné s chirurgickým přístupem.

ESW terapie má přitom mnohé výhody. Není invazivní a nezatěžuje tedy nijak pacienta, ani jeho tělo. Nenese sebou nebezpečí komplikací, které při operaci pseudoartróz často nastávají.

Přináší rychlejší návrat do života a funkce končetiny. Z finančního hlediska se jedná také o výrazně levnější proceduru, než je operativa.

Dá se tedy říci, že ESW terapie je u případů, které nejsou přímo indikovány k operaci, metodou volby při léčbě pseudoartróz.

Autor: FYZIOklinika s.r.o.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Nonunionhttps://en.wikipedia.org/wiki/Bone_healinghttps://www.orthobullets.com/basic-science/9069/nonunionhttps://orthoinfo.aaos.org/en/diseases–conditions/nonunions/https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2781227/https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1743919115012674https://www.healio.com/orthopedics/hand-wrist/news/print/orthopaedics-today-europe/%7B22b34cda-cf28-400e-833e-76317931816c%7D/shock-wave-nonunion-therapy-comparable-to-surgery

Osteoporóza

Věděli jste, že vaše kosti samy přeměňují různé živiny? Kostní tkáň se po celý váš život neustále odbourává a vytváří! Kosti jsou živé dynamické tkáně. Právě tato nepřetržitá remodelace udržuje vaše kosti pohyblivé, flexibilní a odolné vůči zátěži. U zdravého člověka je kostní obrat v rovnováze: Kostní tkáň je nahrazována stejně rychle, jako je odbourávána.

Při osteoporóze, které se někdy říká „řídnutí kostí“, ztrácí kostní obrat svou rovnováhu. To znamená, že kostní tkáň je rychleji odstraňována než nahrazována, což vede k jejímu úbytku:

  • kost se stává porézní a nepevnou
  • i menší pád může způsobit zlomeninu

Osteoporóza má řadu příčin. U žen často vzniká po menopauze, kdy se snižuje tvorba tvorba ženského pohlavního hormonu estrogenu a na kosti tak přestane příznivě působit jeho ochranný účinek.

Další faktory jsou:

  • deficit vitaminu D (nedostatek pobytu na slunci)
  • stáří
  • výskyt osteoporózy u rodičů
  • nízká tělesná hmotnost
  • nedostatek pravidelného cvičení s hmotnostní zátěží
  • nepřiměřený příjem vápníku
  • některé léky, např. glukokortikoidy („kortizon“)
  • kouření, nadměrná konzumace alkoholu

Osteoporóza se diagnostikuje radiologickou metodou zvanou DXA. Měřením hustoty kostní hmoty (BMD) lékaři určí, zda má pacient osteoporózu a/nebo zda mu hrozí zlomeniny.

I když na počátku nejsou patrné žádné známky a příznaky, měla by být osteoporóza léčena včas, aby se předešlo zlomeninám. Vysoce účinné léky, např. bisfosfonáty, působí při správném užívání proti zhoršování stavu kostní tkáně.

Dodržování předepsané léčby osteoporózy je rozhodující pro prevenci zlomenin. Vyhodnocení, zda se stav zlepšil nebo ne, se provádí pomocí rutinní kontroly hustoty kostní hmoty (BMD) každé dva roky. Dobrá zpráva je, že nemusíte čekat dva roky.

Jednoduché vyšetření krve vám může přinést ujištění, že vaše léčba zabírá, již po 90 dnech, namísto abyste čekali dva roky na příští denzitometrii (BMD). Tělo vytváří takzvané „kostní markery“, které lze změřit pomocí jednoduchého laboratorního testu.

Tyto kostní markery se uvolňují do krve při odbourávání nebo vytváření kostní tkáně.

Citlivý laboratorní test jako CTx odráží rychlost odbourávání kostí ve vašem těle. Váš lékař pomocí výsledku tohoto testu posoudí, zda je metabolismus vašich kostí zdravý, nebo zda kostní tkáň ubývá příliš rychle. Lékař vám před zahájením léčby změří CTx a tento test zopakuje každé tři měsíce. Po porovnání výsledků pak může říci, zda léčba zpomaluje úbytek kostní hmoty. Cílem je udržovat takový postup léčby, jímž se dosáhne zdravějších kostí.
Nečekejte dva roky, než se dozvíte, zda vám zabírá léčba osteoporózy. První vyšetření lze provést již po třech měsících.

Biochemická vyšetření jsou součástí sledování pacientů s osteoporózou. Diagnostika osteoporózy se provádí radiologickou metodou DXA. Výsledky biochemických vyšetření je vždy nutno konzultovat s lékařem a dávat do kontextu s výsledkem měření DXA.

Kosti a kostní tkáň

  1. Průvodce pacienta
  2. Diagnózy
  3. Osteoporóza
  4. Kosti a kostní tkáň

Kostra a
kosti vytváří mechanickou oporu těla a společně se
svaly umožňují pohyb. Kostra však není jen jakési pouzdro, které
chrání vnitřní orgány. Plní i mnoho dalších funkcí. V jednotlivých
kostech probíhá po celý život látková přeměna, jsou
zásobárnou vápníku a místem uložení kostní
dřeně
.

Tvar kostí

Podle tvaru rozdělujeme kosti na:

  1. Kosti dlouhé (například kost klíční, pažní,
    loketní, vřetenní, stehenní, holenní a lýtková)
  2. Kosti krátké (například zápěstní kůstky nebo
    obratle)
  3. Kosti ploché (například lebka, lopatky, žebra,
    hrudní kost a pánev)

Uprostřed kosti nalezneme dřeňovou dutinu, která je vyplněna
kostní dření. Na povrchu je kost obalena vazivovou
blánou – okosticí (periost). Okostice má úlohu
ochrannou, vyživovací a kostitvornou. V dutině dlouhých kostí
nacházíme převážně žlutou kostní dřeň, v plochých kostech především
červenou kostní dřeň.

Kostní dřeň

Kostní dřeň je měkká rosolovitá tkáň, která tvoří důležitou
složku kosti. Rozeznáváme tři typy kostní dřeně:

  • Červenou – v této dřeni jsou uloženy kmenové
    buňky pro tvorbu všech základních typů bílých i červených krvinek,
    krevních destiček i kostních buněk a síť vláken s krevními cévami
    (vlásečnicemi), do kterých se nové buňky uvolňují.
  • Žlutou – během života postupně nahrazuje
    červenou a tvoří ji tukové vazivo.
  • Šedou – degradovaná kostní dřeň u starých nebo
    podvyživených lidí.

U dětí se červená kostní dřeň nachází ve všech kostech, později
je nahrazována žlutou kostní dření a přetrvává pouze v plochých
kostech, hrudní kosti, žebrech, lebečních kostech, pánvi a stehenní
kosti.

Růst kosti

Dlouhé kosti končetin se skládají z prostřední části (diafýza) a
dvou koncových rozšířených částí (epifýzy). Mezi diafýzou a
epifýzami se po dobu růstu nachází růstová ploténka, která umožňuje
růst kostí do délky.

Růst kosti ovšem nemůže probíhat jako v jiných tkáních dělením
buněk. Kost roste přikládáním novotvořené tkáně k tkáni starší,
tzv. apozicí. Tento typ růstu ovšem vyžaduje stálou tvarovou
opravu. Rostoucí kost proto prochází trvalou přestavbou
(remodelací).

Jakou funkci mají jednotlivé kostní
buňky, které tvoří kostní tkáň?

Kost je tvořena z jedné třetiny organickou základní vrstvou –
matrix a ze dvou třetin kostním minerálem.

Kostní matrix se skládá z
bílkovin. Hlavní složkou je šroubovitá bílkovina kolagen typu I,
další složkou jsou tzv. nekolagenní bílkoviny osteokalcin,
osteonektin, osteopontin a kostní sialoprotein.

Kostní minerál je tvořen anorganickými látkami
– malými krystalky hydroxyapatitu a kalciumfosfátu a k tomu dalšími
minerálními solemi vápníku (uhličitan vápenatý, fluorid vápenatý,
fosforečnan vápenatý atd.). Lidské tělo obsahuje průměrně 1 kg
vápníku. Drtivá většina vápníku je v kostech, zbylá část v zubech.
V případě potřeby nebo při nedostatku se z kostí uvolňuje.

Stavba kostní tkáně

Kost je tvořena kostí fibrilární (vláknitou) a lamelární
(vrstevnatou). Úplný povrch kosti tvoří okostice.

Fibrilární kost je z vláken a tvoří v
dospělosti pouze některé hrbolky, výběžky a drsnatiny, na které se
upínají svaly.

Lamelární kost je základem převážné části
kostry těla. Tvoří ji:

  1. z 80 % pevná plášťová část kompaktní kost (kompakta), která je
    nositelkou mechanických vlastností skeletu. Její hlavní funkcí je
    odolat tlaku a tahu.
  2. z 20 % houbovitá kost (spongióza), která je složena z trámců
    (trabekul). Má za úkol přenos tlaku na kompaktní kost. Je mnohem
    metabolicky aktivnější než kompaktní kost, probíhá v ní látková
    výměna a remodelace.

Základní stavební jednotkou kompakty je osteon, což je komplex
až dvaceti destiček (lamel), které jsou uspořádány soustředně nebo
podélně s osou kosti. Uprostřed osteonu je Haversův kanálek, ve
kterém běží cévy a nervy. Kostní buňky (osteocyty, osteoblasty a
osteoklasty) sídlí ve stěně trámců spongiózy nebo ve stěně lamel
kompakty.

Celkovému uspořádání průběhu trámců spongiózy a lamel kompakty v
kosti říkáme kostní architektonika.

Při
osteoporóze vznikají zlomeniny nejen z nedostatku vápníku nebo po
menopauze u žen, ale stejnou měrou i z porušení této
architektoniky.

Kostní tkáň má v novorozeneckém období houbovitý
ráz (spongiózní kost) a teprve postupem času je stále více mění na
kompaktní kost. Hovoříme také o primární a sekundární kosti.

Kostní buňky

  • Osteoklasty – jejich hlavní funkcí je
    odbourávání kosti.
  • Osteoblasty – vytvářejí souvislou vrstvu na
    povrchu kosti. Při růstu kosti některé zarůstají do kosti a
    transformují se do osteocytů.
  • Osteocyty – buňky přímo uvnitř kosti.

Kostní metabolismus – odbourávání a
novotvorba kosti

Každá kost v našem těle je neustále
přestavována (remodelována) díky tzv.
kostnímu metabolismu. Jedná se o složitý děj, kdy
se odbourávají opotřebované staré složky kosti a tvoří se složky
nové. Celý proces je v rovnováze a jeho případná odchylka vede k
různým poškozením kostí.

Přestavba kosti

Proces kostní přestavby je trvalou součástí životního cyklu
každé kosti. U dospělého organismu je v „klidovém stavu“ asi 80 %
spongiózní a 95 % kompaktní kosti. Zbytek se právě přestavuje
pomocí dvou paralelně probíhajících procesů – kostního odbourávání
a kostní novotvorby. Na remodelaci kostí se podílí několik typů
buněk, zejména však osteoblasty a osteoklasty.

Předpokládá se, že osteoklasty vznikají z buněk kostní dřeně.
Osteoklasty jsou poměrně pohyblivé buňky, které během odbourávání
kloužou po povrchu kosti a produkují enzymy rozkládající tzv.
kostní kolagen. Další rozklad pak zajišťují osteoblasty.

Podle posledních údajů vznikají osteoblasty z tzv. kmenových
buněk, které jsou v kostní dřeni. Vystýlají celý vnitřní povrch
kosti a produkují kolagen, který je základní složkou kostní hmoty.
Osteoblasty produkují i ostatní část kosti, která je z bílkovin.
Když tloušťka vrstvy bílkovin obklopující osteoblast dosáhne určité
hodnoty, začíná jeho mineralizace.

Růst kosti

V průběhu dětství a dospívání rychle narůstá kostní hmota
(převládá novotvorba nad odbouráváním). Maximálních hodnot kostní
hmoty je dosaženo mezi 20. a 30. rokem věku (poté je rovnováha a
později převládá odbourávání nad novotvorbou).

Maximální dosažené
hodnoty kostní hmoty, stejně jako rychlost úbytku v dalším období,
jsou ovlivněny vrozenou predispozicí, dietními návyky (kouření,
alkohol), fyzickou aktivitou a především hormonální situací.

Snížená produkce estrogenů urychluje úbytek kostní hmoty v
jakémkoli věku (především ale po menopauze a ve stáří).

Špatnou kostní přestavbu nejčastěji způsobuje:

  • nedostatek vápníku v potravě, nedostatek vitaminu D a
    nedostatek vitaminu K,
  • vrozená predispozice a snížená fyzická aktivita,
  • kouření a alkohol,
  • nedostatek růstového hormonu, nedostatek pohlavních
    hormonů,
  • léčba steroidními hormony, zejména u dívek dlouhodobě léčených
    kortikosteroidy.

Příkladem nevyvážené přestavby kosti je osteoporóza

Osteoporóza je Světovou zdravotnickou organizací (WHO)
definována jako absolutní úbytek kostní hmoty (při zachování poměru
mezi minerální a bílkovinnou složkou), provázený poruchou stavby
kosti a zvýšeným rizikem zlomenin. Nevyváženost obou procesů,
především oslabení novotvorby kosti, je nejčastější příčinou
osteoporózy.

Detailní znalosti procesů přestavby kostí jsou proto
naprosto nezbytné k léčení tohoto onemocnění, jehož různými formami
trpí v ČR asi 10 % všech občanů! Osteoporózou jsou postiženy
především ženy ve věku padesát a více let. Osteoblasty se totiž
vážou na estrogeny, které podporují tvorbu kostních bílkovin.

Estrogeny chybí právě v období po klimakteriu.

Vliv vápníku a vitaminu D na
metabolismus kosti

Vápník uložený v kostech je zásobárnou v době,
kdy je jeho přísun do organismu nedostatečný. V kostře dospělého
člověka je uloženo asi 1 000 g kalcia a je vystaveno stálé výměně
krevní cestou (denně do skeletu a z něho proudí asi 0,5 g).

Pokles hladiny vápníku je pro organismus velmi
nebezpečný. Proto se tělo snaží všemi možnými prostředky vápník v
krvi udržet v normálních hladinách. Příštítná tělíska neustále
kontrolují hladinu vápníku v krvi. Nedostatek vápníku stimuluje
příštítná tělíska ke zvýšené produkci parathormonu.

Parathormon stimuluje
kostní metabolismus, neboť kosti jsou největší zásobárnou vápníku v
těle. Poté se díky odbourávání kostí uvolňuje vápník.

To vede
zpočátku ke všeobecným potížím pohybového aparátu a později i ke
zlomeninám kostí. Navíc uvolněný vápník tvoří s nevyloučeným
fosfátem sůl.

Ta se ukládá v tkáních a cévách a zvápenatí je, což
může po čase vyvolat vážné poruchy funkce různých orgánů.

Pro vstřebávání vápníku ve střevech je velmi důležitý
vitamin D
(přesněji jeho forma D3 – cholekalciferol) . I
dostatečné množství vápníku v potravě není bez správného příjmu
vitaminu D organismem nedostatečně využito.

Cholekalciferol je tělo schopno samo vytvářet v kůži, pokud je
vystavena slunečnímu záření. Na vlastní produkci vitaminu D však
nelze příliš spoléhat, protože jeho tvorba závisí na mnoha dalších
faktorech. Proto je nutné konzumovat dostatečné množství potravin
bohatých na vitamin D.

Jeho přísun do těla je také možné zajistit užíváním doplňků
stravy nebo léků s obsahem vitaminu D.

  • Doporučená denní dávka vápníku je 1 200
    mg
  • Doporučená denní dávka vitaminu D je 800–1 200
    IU

Zajímavosti o kostech

  • kosti tvoří pouze 12 % váhy našeho těla? Na jedné straně jsou
    silné, aby udržely váhu těla, na druhé straně zas lehké, abychom se
    mohli pohybovat.
  • počet kostí nemáme každý stejný a že záleží na věku? Po
    ukončení růstu mezi 18. – 25. rokem jich máme nejčastěji 206.
  • v lebce máme 29 různých kostí?
  • čtvrtina lidských kostí se nachází v nohách?
  • největší kostí je stehenní, u dospělého dlouhá cca 45 cm?
  • nejmenší kost měří jen 5 mm, je to třmínek ve středním
    uchu?
  • kostra a zuby obsahuje 99% veškerého vápníku v těle a plní
    funkci jeho zásobníku?
  • v kostře dospělého člověka je uložen asi 1 kg vápníku
  • pokud si kost zlomíme, hned pár minut poté začíná proces
    hojení?
  • dinosauří kosti se používají v Číně jako lék tradiční čínské
    medicíny?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *