Křemík je nezbytnou součástí mnoha enzymů – bílkovin řídících chemické reakce ve našem těle. Podílí se tak zejména na tvorbě pojivové tkáně – kůže, nehtů, vlasů – kterým dodává pevnost a pružnost. Má vliv na pevnost našich kostí, a to především díky zvyšováním obsahu vápníku.
Kde se v lidském těle nachází křemík?
Lidské tělo obsahuje přibližně 140 až 700 mg křemíku. Najdeme jej téměř ve všech tkáních, nejvíce však v pojivových tkání a orgánech, které obsahují pojivovou tkáň. Mezi ně patří průdušnice (trachea), srdečnice (aorta), kosti, šlachy, kůže a její adnexa neboli připojené orgány nehty a vlasy.
Které potraviny jsou bohaté na křemík?
Hlavními zdroji křemíku jsou cereálie, luštěniny, zelenina a byliny jako přeslička rolní a kopřiva. Cereálie s vyšším obsahem vlákniny (oves) jsou bohatším zdrojem křemíku než obiloviny s nižším obsahem vlákniny (pšenice, kukuřice). Kyselina křemičitá se vyskytuje i v některých minerálních vodách a pivu.
Co dělá kremik?
Křemík (chemická značka Si, latinsky Silicium) je polokovový prvek, hojně se vyskytující v zemské kůře. Slouží jako základní materiál pro výrobu polovodičových součástek, ale i jako základní surovina pro výrobu skla a významná součást keramických a stavebních materiálů.
Kde se využívá křemík?
Největší využití nachází křemík ve formě svého oxidu při výrobě skla, porcelánu a stavebních hmot, zejména cementu.
Co je siloxan?
A siloxan je funkční skupina v organokřemík chemie s vazbou Si-O-Si. Mateřské siloxany zahrnují oligomerní a polymerní hydridy se vzorci H (OSiH2)nOH a (OSiH2)n. Siloxany také zahrnují rozvětvené sloučeniny, jejichž charakteristickým rysem je, že každá dvojice center křemíku je oddělena jedním atomem kyslíku.
Co je to Kremelina?
Křemelina je nezpevněná, sypká hornina, tvořená především schránkami rozsivek, což je druh jednobuněčných řas. Křemelina se označuje také jako rozsivková zemina nebo diatomická hornina. Hlavní složkou schránek rozsivek jsou hydráty oxidu křemičitého s různým obsahem vody.
Jakou strukturu má křemík?
Křemík je druhým nejběžnějším prvkem v zemské kůře. Elementární křemík se v přírodě nevyskytuje, nejběžnější formou je křemen – oxid křemičitý, SiO2. Poprvé jej objevil Antoine Lavoisier v horninách (pazourku), kdy předpokládal, že oxid křemičitý je sloučeninou dvou prvků. Elementární křemík má strukturu diamantu.
Jaké vlastnosti má křemík?
Elementární křemík (b. t. 1420 °C, b. v. 3280 °C, ρ = 2,33 g.cm-3) je modrošedá, lesklá, dosti tvrdá (7 v Mohsově stupnici) a křehká krystalická látka, jejíž elektrický odpor v souladu s polovodivým charakterem prvku s teplotou klesá. Krystaluje v kubické soustavě (rSi-Si = 235 pm) se strukturou podobnou diamantu.