U kyretáže (výškrabu) se částečně odstraňuje děložní sliznice
, příp. ještě dodatečně sliznice
děložního hrdla
(cervix). Kyretáž se provádí jak za účelem diagnostiky
, tak k léčbě onemocnění dělohy a děložního
krčku. Dále se provádí při potratech resp. u mrtvého plodu. Také přerušení těhotenství je možné provést kyretáží.
Podle příčiny pro daný zákrok se kyretáž provádí vyškrabováním ostrým nástrojem (kyretou) nebo odsátím tkáně. Tento zákrok je prováděn ambulantně v ordinaci ženského lékaře (gynekologické ordinaci) nebo na gynekologickém
oddělení. Ke znecitlivění (anestezii) se používají různé metody.
Komplikace
po výškrabu děložní sliznice se vyskytují jen zřídka.
- u nejasných příčin krvácení – např. u velmi silné menstruace
, při krvácení mezi periodami, krvácení po menopauze
, pokud se nezdařila biopsie
sliznice nebo ji nebylo možné provést vůbec, - za účelem diagnostiky rakoviny
dělohy resp. rakoviny děložního hrdla
, - u hyperplazie
endometria (nadměrná tvorba děložní sliznice).
- Po prodělaném potratu či porodu mrtvého plodu, za účelem odstranění zbytkové tkáně po prodělaném těhotenství. Důvodem je zabránění vzniku infekce
a krvácení. - Při silném krvácení po porodu z důvodu nedostatečného oddělení části plodového lůžka (placenty) od dělohy.
- V případě mola hydatidosa (vznik tumoru
místo embrya po uhnízdění vadně oplodněného vajíčka v děloze) - Za účelem odstranění polypů z dělohy resp. z děložního
hrdla.
Kyretáž se provádí také v rámci samotného přerušení těhotenství.
Jaké operační techniky existují?
U některých zákroků se několik hodin před kyretáží uměle rozšiřuje děložní branka. Za tímto účelem se podává lék misoprostol, buď ve formě tablet, anebo vaginálně
.
Roztažení děložní branky je možné provádět také mechanicky a to zavedením tyčinky
do děložní branky. Při kontaktu s tekutinou se pak branka roztáhne.
V některých případech se roztažení branky provádí bezprostředně před kyretáží za pomoci nástrojů, které se do děložní branky zavedou. Existují však také zákroky, při kterých rozšiřování děložní branky nutné není.
Kyretáž se často provádí společně s hysteroskopií (endoskopické vyšetření
dělohy), při které je možné zjistit eventuální změny sliznice v děložní dutině.
Kyretáž může být prováděna nasátím tkáně (aspirační
nebo odsávací kyretáž), nebo nástrojem ve tvaru lžíce s ostrými hranami. Tkáň je pak vyškrábnuta z dělohy.
Aspirační kyretáž může být využívána u diagnostiky. U tohoto zákroku není nutné předchozí roztahování děložní branky. Kyretáž odsáváním se provádí za účelem přerušení těhotenství, resp. u potratů v prvních dvanácti týdnech. Tato forma kyretáže je mírnější, a proto také není tak často spojována s následnými komplikacemi
.
U pásové kyretáže je odstraňována sliznice ve tvaru „pásů“ a to z přední a zadní strany dělohy tak, aby mohla být důkladně vyšetřena.
Dodatečnou kyretáží se označuje výškrab dělohy po prodělaném potratu. Provádí se za účelem odstranění zbytků po předchozím těhotenství.
U tzv. frakcionované abraze se po odstranění tkáně z děložního hrdla (cervix) roztáhne děložní branka. Poté se přistoupí ke kyretáži dělohy.
Jak zákrok probíhá?
Kyretáž může být prováděna v celkové anestezii
nebo při lokální
anestezii prostřednictvím epidurální či spinální anestezie, resp. podáním lokálního anestetika
v oblasti děložní branky.
Několik hodin před zákrokem může být eventuálně podán lék misoprostol nebo tyčinka napuštěná tekutinou, která se zavede do pochvy a zajistí roztažení děložní branky.
Pokud bude prováděna kyretáž v celkové anestezii
, nesmí se určitou dobu před zákrokem nic jíst a nic pít. Ošetřující anesteziolog
doporučí, od kterého okamžiku má být toto omezení tekutin a potravin dodržováno.
Zákrok je prováděn v tzv. litotomické poloze. Nohy jsou při něm podepřeny nahoře stejně, jako při gynekologické
preventivní prohlídce
. Na začátku zavede ženský lékař do pochvy nástroj za účelem posouzení stavu pochvy a děložní branky.
Poté se v případě potřeby použijí tyčinky k rozšíření děložní branky a eventuálně se použije tzv. hysteroskop k posouzení stavu děložní dutiny. Poté je provedena kyretáž. Zákrok trvá deset až patnáct minut.
Podle druhu narkózy, průběhu zákroku a obtíží pacientky se po zákroku musí počítat s určitým časem na pozorování.
Jaké komplikace mohou nastat?
U výškrabu dělohy může dojít k perforaci (protržení) děložní stěny. Riziko perforace je zvýšené po prodělaném těhotenství resp. po menopauze. Tato poranění se téměř ve všech případech zahojí sama od sebe. V těch nejvzácnějších případech však může být nevyhnutelné, podrobit se chirurgickému přešití perforovaného místa.
Roztahováním děložního hrdla může rovněž dojít k poranění hrdla samotného.
Zřídkakdy dochází k poškození sliznice dělohy. Sliznice dělohy pak možná již nebude moci plnit svoji úlohu. Vzniká tzv. endometriální insuficience
.
Ta může mít za následek slabší menstruační krvácení (oligomenorea) nebo vynechání menstruace (amenorea). Ztížené může být také zahnízdění oplodněného vajíčka, resp. dostatečné zásobování plodu prostřednictvím krevních cév
v děložní sliznici
.
Může docházet k poruchám plodnosti, a ke zvýšení rizika spojeného se spontánním potratem.
Při opakovaných kyretážích nebo po obzvláště silných výškrabech, mohou vznikat srůsty děložní branky a děložní dutiny. Tento tzv. Ashermanův syndrom se objevuje především po prodělaných potratech a porodech. Rovněž může vést k menstruačním poruchám, potratům a neplodnosti.
Další možné komplikace:
- záněty
, - narůstající vaginální výtok.
Doba po zákroku
Podpora doprovázející osoby
Především po kyretážích v plné narkóze, prostřednictvím spinální či epidurální anestezie, by měla být pacientce k dispozici doprovodná osoba, která jí bude podporou při cestě domů. Pacientka by si měla naplánovat minimálně jeden den odpočinku.
Bolestivost po zákroku
Není ojedinělé, že se po zákroku kyretáží objeví křeče
v podbřišku
. Preventivně Vám lékař může předepsat léky na bolest. Běžné je také mírné krvácení. Doporučuje se nošení vložek po dobu několika dní. V žádném případě se nesmí používat tampony. Používání tamponů zvyšuje riziko přenosu infekce. Po zákroku může docházet ke změně menstruačního cyklu
.
Pohlavní styk a těhotenství po kyretáži
Jak dlouho po zákroku by se mělo počkat s pohlavním stykem, rozhoduje lékař. Také doporučený čas odkladu těhotenství po prodělané kyretáži musí být pro každou pacientku stanoven individuálně.
Kdy je nutné kontaktovat ošetřujícího lékaře?
- při silném krvácení (střídání vložek po hodině),
- pokud se po zákroku objeví horečka
, - při zapáchajícím výtoku,
- pokud dochází k zesílení křečí v podbřišku, resp. pokud neustoupí do 48 hodin.
Nebezpečné potraty
Každých 23 minut zemře jedna dívka či žena proto, že podstoupila nebezpečný potrat. Jde o jednu z hlavních příčin úmrtí těhotných žen.
Každoročně se podle odhadů provede po celém světě zhruba 25 milionů nebezpečných potratů – z toho 97 % v rozvojových zemích – což vede k nejméně 22 800 úmrtí a milionům vážných komplikací.
Potraty ukazují sociální nespravedlnost a nerovnost v plném světle. Chudé ženy, ženy tmavší barvy kůže a ženy žijící v odlehlých oblastech jsou častěji odříznuté od bezpečných způsobů ukončení těhotenství. Ženy a dívky v oblastech trpících válkou, krizí a konflikty mnohdy čelí dalším překážkám v přístupu k potratům.
V našich projektech hledáme způsoby, jak tomuto nebezpečí předcházet.
Fakta o nebezpečných potratech
- 1 ze 4 těhotenství na celém světě končí vyvolaným potratem
- 7 milionů žen každý rok skončí v nemocnici kvůli komplikacím spojeným s nebezpečným potratem
- každých 23 minut zemře žena nebo dívka v souvislosti s nebezpečným potratem
Interrupce se považuje za bezpečnou, pokud se provádí metodou doporučenou Světovou zdravotnickou organizací (WHO), je přiměřená délce těhotenství a pokud je osoba, která potrat poskytuje nebo s ním pomáhá, proškolená. Ostatní umělá přerušení těhotenství jsou považována za nebezpečná.
Rozlišujeme dvě hlavní kategorie nebezpečných potratů: „méně bezpečné“ a „nejméně bezpečné“. Méně bezpečné potraty zahrnují buď zastaralou metodu, nebo nedostatečný přístup ke správným informacím. U nejméně bezpečných potratů dochází k obojímu.
Vkládání předmětů do dělohy, požití škodlivých látek a použití vnější síly jsou všechno nebezpečné způsoby přerušení těhotenství.
Co znamená bezpečný potrat?
Bezpečný potrat lze zajistit buď léky nebo ambulantním zákrokem.
Léky vyvolaný potrat využívající tablety, které způsobí přerušení těhotenství, zahrnuje dva léky: mifepriston a misoprostol.
Mifepriston blokuje progesteron, jeden z hlavních hormonů produkovaných v těhotenství, zatímco misoprostol způsobuje kontrakci dělohy a ukončuje těhotenství podobným způsobem jako samovolný potrat. Pokud mifepriston není k dispozici, lze k vyvolání potratu použít také samotný misoprostol.
Misoprostol je široce dostupný po celém světě, protože se také používá k léčbě dalších komplikací těhotenství, včetně spontánního potratu a poporodního krvácení.
Léky vyvolaná interrupce je účinná z více než 95 % a je extrémně bezpečná. Pravděpodobnost komplikací je nižší než 1 %.
Ruční vakuová aspirace (Manual vacuum aspiration = MVA) je jednoduchý ambulantní postup, který zahrnuje zavedení úzké plastové trubice do dělohy a bezpečné odstranění jejího obsahu pomocí sání. Tuto metodu lze také použít k léčbě komplikací souvisejících s potraty, jako je například neúplný potrat.
Jaké jsou zdravotní důsledky nebezpečného potratu?
Pokud ženy a dívky nemají přístup k bezpečným potratům, uchylují se k nebezpečným metodám ukončení těhotenství, a to bez ohledu na zdravotní či legální problémy, které jim můžou způsobit.
Mezi hlavní komplikace ohrožující život patří silné a nekontrolované krvácení, infekce a sepse (život ohrožující orgánová dysfunkce způsobená dysregulovanou odpovědí organismu na přítomnost infekce), perforace dělohy a poranění pohlavních orgánů nebo jiných vnitřních orgánů. Ženám po nebezpečném potratu také hrozí dlouhodobé zdravotní následky, jako je neplodnost, chronická bolest a emoční a psychické trauma.
Ženy, které shánějí potratové léky na černém trhu, mohou také trpět komplikacemi kvůli špatné kvalitě těchto medikamentů, nesprávnému dávkování nebo nedostatečným informacím.
Jak se léčí důsledky nebezpečných potratů?
Velká část úmrtí spojených s nebezpečnými potraty je způsobena odkládanou léčbou. V tomto prodlení hraje mnohdy velkou roli stigma související s potraty: ženy s komplikacemi se bojí vyhledat péči, protože se obávají, že je nahlásí úřadům, že s nimi budou zdravotníci zacházet špatně nebo že je uvidí někdo, koho znají.
Ženy, které podstoupily nebezpečné potraty, potřebují krevní transfuze kvůli těžké ztrátě krve, antibiotika k léčbě infekce a sepse, velkou reparativní operaci vnitřních orgánů nebo dokonce hysterektomii (odstranění dělohy).
Jaké jsou překážky v přístupu k bezpečným potratům?
Potrat je stále v mnoha zemích kriminalizován, ačkoli téměř všechny země mají stanovené výjimky pro záchranu života ženy. Právní rámce týkající se potratů jsou složité a pro pacienty a poskytovatele lékařské péče může být obtížné se v nich zorientovat.
Zákonná omezení jsou znepokojující zejména proto, že existují jasné důkazy, že nesnižují počet potratů, ale naopak zvyšují pravděpodobnost nebezpečných potratů.
Vzhledem k stále většímu množství důkazů mnoho zemí v posledních letech revidovalo své zákony tak, aby byl potrat možný ve více případech. Díky tomu se úmrtnost těhotných žen snížila.
Například poté, co vláda Jihoafrické republiky přijala v roce 1996 zákon umožňující ukončit těhotenství, počet úmrtí v důsledku nebezpečných potratů klesl o 91 %.
Kromě zákonných překážek zažívá mnoho žen stud, sociální stigma a negativní postoje k okolnostem, které vedly k jejich nechtěnému těhotenství nebo k samotnému potratu – což může vytvářet překážky v přístupu k péči.
Mezi běžné překážky patří verbální týrání nebo společenské odmítnutí ze strany rodiny a přátel, zkreslování nebo nedostatek informací o zákonech týkajících se potratů a odmítnutí, stigma a neznalost ve zdravotnictví.
Co dělají Lékaři bez hranic
Lékaři bez hranic považují přístup k bezpečnému ukončení těhotenství za kritickou a život zachraňující součást komplexní péče o reprodukční zdraví, která snižuje úmrtnost a utrpení žen v nechtěném těhotenství. Vycházíme ze zkušeností z našich projektů, kde každý den vidíme utrpení a smrt způsobenou neúmyslným těhotenstvím a nebezpečnými potraty.
V roce 2016 jsme založili „Pracovní skupinu pro bezpečné potraty“, která nám pomohla určit naše vnitřní bariéry a přijít se strategiemi pro lepší dostupnost bezpečných potratů pro naše pacientky. Od té doby jsme vyvinuli nový balíček komplexních programů, jejichž cílem je zpřístupnit bezpečné potraty, péči po potratu a antikoncepci.
Od roku 2018 poskytujeme bezpečné potraty v 90 projektech ve více než 25 zemích. Rovněž veřejně vystupujeme proti škodlivým vládním nařízením a poskytujeme informace a školení o bezpečných potratech dalším humanitárním aktérům. V neposlední řadě provádíme výzkum zkoumající závažnost komplikací v důsledku nebezpečných potratů a jejich léčbu v prostředí zasaženém konflikty.
Vaše zkušenosti po umělém potratu
Zveřejněné příspěvky jsou od žen, které tento web navštívily a rozhodly se svěřit se svou zkušeností.
Rozbitá duše, 14. 4. 2021
Je to měsíc, co jsem ve 40ti letech podstoupila první umělé přerušení těhotenství. Děti nemám… Bolest psychickou, kterou prožívám, je těžké popsat, ale opravdu chci Vás ženy, které jste zjistily, že jste těhotné a váháte, zda si miminko nechat či ne, podpořila. Nedělejte to. Najděte si čas a klid a udělejte, co chce Vaše srdce.
Otěhotněla jsem po pár měsíční známosti s mužem, s kterým jsem vlastně ani spát nechtěla, protože mě nepřitahoval, a už vůbec jsem nechtěla nechráněný sex. Jak se to stalo, nechci rozebírat, a když jsem se vzpamatovala z toho vzteku, že došlo na nechráněný sex a tak trochu na znásilnění, myslela jsem na jediné, a to nechat si udělat testy na pohlavní choroby.
Kdybych věděla, že došlo k nehodě, mohla jsem jít do lékarny pro postinor a asi bych si ušetřila bolest, výčitky, nenávist. Dle psycholožky došlo k znásilnění… A říkala, ať už se rozhodnu jakkoliv, nebude to asi v mém případě výhra… Když jsem zjistila, že jsem těhotná, propadla jsem naprostému zoufalství. Já toho muže už vidět nechtěla.
Byl mi odporný a teď tohle?! Já, která jsem vždy chtěla rodinu, až budu vědět, že je to ten pravý, abych mohla dítěti poskytnout milující náruč, a i když jsem dítě dříve moc moc chtěla, nikdy jsem nechtěla být sobec a mít ho za každou cenu. Nenáviděla jsem se, nenáviděla jsem jeho, protože moc dobře věděl, že jsem nechráněný styk nechtěla a ještě mi tvrdil, že si dával pozor.
Radila jsem se, kde to šlo, někdo byl pro, někdo proti. Ve mně to bylo stejně. Touha po dítěti, být mámou, radost a na druhé straně nenávist a totální zoufalství. Co když to dítě budu nenávidět jako jeho? … Chtěla jsem potratit spontánně a přála jsem si, aby se to nestalo.
Několikrát jsem byla u lékaře, několikrát odmítla potratovou pilulku, protože ve mně něco bojovalo pořád jak to ustát, jak to miminko ochránit. Do toho ještě bývalý přítel, kterému jsem to řekla, protože jsem měla výčitky. Nadával mi do kurev, řekl mi že si to mám okamžitě nechat vzít, že to je jen larva, pulec… Bylo toho na mě moc. Cítila jsem tlak a vinu.
Ale jednoho dne už nešel ten tlak ustát a tak jsem jako zombie, totálně vyčerpaná, jako stroj a jako zvíře na porážku šla k doktorovi a ten mi řekl, ještě je čas na pilulku a je to šetrnější. Šetrnější? Nechci tu být sprostá, ale šetrnější k čemu? Debil. Ke komu? Nikdo mi neřekl, bude Vám psychicky tak mizerně, že je lepší si užít radost z toho, že budete máma a bude vás to dítě milovat.
A tak jsem raději zabila vlastní dítě a sebe jsem uvrhla do výčitek, každodenního smutku, pláči, konzumaci alkoholu atd. To je šetrnější? No, to rozhodně není. Ano, situace nebyla ideální, ale potřebovala jsem víc času, klid a podporu, a ne nátlak doktora, že pilulka je šetrnější. Není. Navíc doktor vypadal, že zrovna dokončil školu, takže co on o životě asi ví.
Nechci to na něj házet, ale když viděl ženu, která váhá a brečí a není si 100% jistá, měl mi říci, promyslete to a raději jděte až na zákrok v celkové narkóze než tohle trápení. Čas jsem měla, jen na tu debilní pilulku ne. Den po spolknutí první pilulky jsem věděla, že to byla chyba. Že hlava zvítězila nad srdcem, nad hodnotami.
Nikdy bych nezabila brouka (a to myslím vážně), ale zabila jsem vlastní dítě. Můj život momentálně nemá smysl, totálně jsem ztratila zájem o všechno. To, co mi dříve přišlo aspoň trošku důležité, důležité už není. Nic se mi nechce, nic mě nebaví. Vlastně si říkám, co má teď smysl a pro koho tady ještě jsem? Rodiče mě odsoudili… To taky nepomůže. Proto PROSÍM, rozmyslete si to.
Já bych si to miminko nechala a vím, že bych ji milovala. Nevím proč, vždy jsem si přála spíše kluka, ale vím, že by to byla holčička, proto jsem ji dala jméno, napsala dopis a s mojí holčičkou se rozloučila. Nezasloužila si to. Byla tak maličká a křehká a já byla to jediné, co ji mělo ochraňovat. A já si to také nezasloužím. Děti miluji a každý v mém okolí to potvrdí.
Zaplatila jsem velmi draze. Nejsem těhotná, miminko nebude a já jsem rozlámaná na tisíce kousků. Nyní doufám, že mi dušička odpustila a že Bůh mi také odpustí. Odpustit sobě ale zatím nedokážu. Cítím se jako zrůda a totálně jsem selhala. Jestli jsem na tohle čekala celý život, tak můj život nestál za nic… Jediné, co mi ještě zůstalo, jsou střípky naděje, naděje, že miminko ještě přijde. S láskou Vám všem…
Bea, 20. 7. 2020
Nemůžu napsat, nedělejte to. Často je to v tu chvíli jediné řešení. Ale mě to zničilo vztah, pohled na miminko mě bolí. Často pláču, ptám se, proč jsem to udělala, hlavně večer, muž to nechápe, kroutí hlavou. Je to už půl roku.
Mohlo to být mé třetí dítě. Žena v tom je potom sama, nikdo to nepochopí. Rozum mi říká, že to bylo správné. Ale ta bolest je ve mně dál. Nečekala jsem, že mě to bude tolik trápit.
Stalo se to mou součástí, kterou vlastně tajím před světem.
Kris, 27. 5. 2019
Je mi 32 let a včera jsem podstoupila miniinterrupci, byla jsem v 7tt. Veškeré změny jsem pociťovala od samého počátku, jako byla náladovost, nechutenství, bolesti prsou, brnění končetin a především pocit nového života v mém těle. Když jsem si udělala první test, tak jsem díky příznakům nebyla nijak překvapena a byla jsem ráda, že začne nový začátek.
Celý týden jsem si vše nechala pro sebe jako moje velké tajemství. Bohužel ale po týdnu jsem propadla totální realitě. Přítel má bipolární poruchu a je to teprve měsíc, co se léčí v protialkoholní léčebně. Když jsem za ním odjela mu tu velkou novinu oznámit, tak mi po jeho reakci došlo, že to společně nezvládneme, úplně se zhroutil a já poté taky.
Čekala jsem další dva týdny na potvrzení srdíčka. Bylo to peklo, ale věděla jsem, že by to děťátko bylo chudinka. Celé tři týdny jsem byla v neustálém stresu a plakala. Pak už byla jen otázka zda podstoupit miniinterrupci nebo využít nové metody pilulek. Nechtěla jsem ani jedno, ale věděla jsem, že to opravdu po tom všem jinak nepůjde. Bylo to čistě rozumové rozhodnutí.
Rozhodla jsem se pro instrumentální miniinterrupci. Nedokázala jsem si představit, ze tu psychickou bolest budu muset prožívat dalších 14 dní, proto jsem zvolila rychlejší a jasný konec. Bylo to pekelné období a jsem za to potrestána, do konce života na to nezapomenu. Teď se cítím totálně prázdně, jak ho v sobě už necítím a nemůžu uvěřit, že to všechno se vůbec stalo.
Je to velká ztráta, ale chce to čas a pochopení od těch nejbližších, prostě jít dál. Všem přeju hodně sil!
Ne dost silná, 30. 3. 2018
Je skoro půlnoc. Vedle v ložnici spí můj manžel, synové 4 roky a 7 měsíců. Oni spí sladkým spánkem a já sedím v obýváku s promáčeným kapesníkem nad zapálenou svíčkou, která hoří pro Tebe, má nevinná dušičko… Je to 9 dní, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Zmocnila se mě panika, strach, úzkost, tohle nebylo v plánu! Naše dvě předchozí děti byly chtěné.
To druhé, mladší, dokonce vymodlené. Čekali jsme na něj rok a půl, během kterého jsem o jedno miminko přišla. Nakonec jsme se ale vytouženého druhého miminka a sourozence pro prvního syna dočkali. Těhotenství bylo velice náročné. Vedle silných nevolností v 1. trimestru a těhotenské hypertenze mi ve 3. trimestru selhávala játra.
Kromě toho, že se jedná o závažnou komplikaci pro miminko, doprovázely tento stav i dost nepříjemné stavy, jako masivní svědění kůže po celém těle, kdy jsem byla již rozdrápaná do krve. Miminko muselo v 37. týdnu ven. Po téhle zkušenosti jsem si byla jistá, že těhotenství mi nejde a už nikdy těhotná být nechci.
Život je ale krutý šprýmař a já půl roku po tomhle zážitku objevila znovu dvě čárky na těhotenském testu. Zažila jsem šok. Rok a půl intenzivního snažení a nedařilo se, zatímco teď jsme si při pár sporadických „epizodkách“ dali pozor a bum, je to tu.
Nemohla jsem popadnout dech, záchvat úzkosti, z toho, že to budu muset podstoupit znova, jak uživíme třetí dítě, když už teď jen tak tak vyžijeme? Přesto jsem ale věděla, že potrat je pro mě nepřijatelný. Večer, když jsem to oznamovala manželovi, jsem ale zažila ledovou sprchu.
On je rozhodně pro umělé přerušení, všechny racionální argumenty, které již byly napsány, hovoří jasně. Poslední slovo mám já, ale v podstatě je to tak, že když si dítě nechám, jsem na to sama. Manžel nonstop v zaměstnání, aby vydělal peníze, já na rizikovém těhotenství s jedním školkovým dítětem a jedním sotva batoletem. Podpora nula.
Zatímco pokud si to nechám vzít, bude to on, kdo bude ten silný, nenechá mě upadnout do letargie, pomůže mi se vším. Nechtěla jsem o tom ani slyšet, ale postupně moje vůle vzepřít se a bojovat slábla, až utichla úplně, bylo by přece tak snadné vše vrátit do „původního“ stavu.
Pak se ještě během tří krutých dní jednou hlasitě ozvala, ale byla nemilosrdně utišena silnými argumenty. Přišlo pondělí a zatímco staršího syna jsme odvezli do školky, jako by se nic zvláštního nedělo, já, můj muž a půlroční syn jsme jeli do nedaleké nemocnice, kde jsem byla objednaná k chemické interrupci.
Všechno se ve mně svíralo, připadala jsem si zlomená, donucená (ačkoliv mě nikdo reálně nenutil, jsem přesvědčená, že být silnější, dokázala bych to vybojovat!), pocity viny mě ochromovaly. Před spolknutím těch tří zdánlivě obyčejných tablet jsem se rozklepala, rozbrečela, ale nadechla a… spolkla. Ten pocit si budu pamatovat na vždy.
Vina, nekonečná vina, že to tlukoucí srdíčko, tu dušičku, která si nás z nějakého důvodu vybrala, posílám na smrt… Jeli jsme domů. Lehla jsem si do postele a chtěla jen spát. Manžel zastal většinu mé práce, vzal si po zbytek týdne volno, odváděl a vyzvedával staršího syna ze školky, staral se mu o zábavu, v noci vstával k mladšímu, chodil kolem mě po špičkách.
Jako parťák mě téměř zcela zastoupil. Jako spřízněná duše a přítel mě zklamal. Jeho úleva byla hmatatelná, zatímco má narůstající úzkost už byla chvílemi nesnesitelná. Začínala jsem ho vinit. O dva dny později jsme s manželem jeli pro druhou tabletu. Na ultrazvuku zjistili, že moje dušička ještě povyrostla a stále jí tlouklo srdíčko.
Bože, měla vůli žít! Dále jsem jednala čistě mechanicky. Spolkla tu tabletu, která to měla celé ukončit (prý i když miminko tu první tabletu přežije, je pravděpodobné, že bude poškozené). Druhá tableta to ale teprve celé za pár hodin spustila. Bylo mi příšerně jako nikdy.
Nekontrolovatelný usedavý pláč, úzkost, lítost, výčitky, vina, bolest, nenávist, vztek, zloba, to všechno byly emoce, které chtěly a pořád chtějí ven. Je to teprve necelé dva dny. Je to čerstvé. Netuším, jak tohle překonám. Jak se s tím vyrovnán, když jsem dokázala během pár dní totálně popřít samu sebe. Nemám vůbec ponětí, jak dokážu někdy odpustit svému muži, který mi do té doby byl nejlepším přítelem. Už teď je mi cizí. Jediný, co vím, je, že kdybych měla možnost aspoň na dvě vteřiny pocítit to, co cítím teď, tu tabletu bych bývala nespolkla. Tohle píšu pro Tebe, má nevinná dušičko, a pro ostatní nikdy nenarozené dušičky, které nedostaly šanci. Snad najdete klid…
Veronika, 25. 1. 2018
Chci se s vámi podělit o mou zkušenost. Před půl rokem jsem se vdala a o svatební noci se nám stala nehoda. Když to zjistil manžel, měl ohromnou radost, ale byli jsme v dost špatné situaci. Rozebírali jsme to do noci a nakonec padl verdikt, že si malé necháme vzít.
Doktor doporučil tabletky, prý je to lepší a šetrnější, dnes bych mu je omlátila o hlavu! První tabletka byl hrozný oblbovák. Muž se musel omluvit v práci, aby mě odvezl domů a tam to začlo. Ta hrozná bolest. Prášky nepomáhaly a mě došlo, že cítím, jak ten bobek umírá.
Vím datum a přesný čas, kdy sem ho přestala cítit. Cítila jsem se jako vrah. Druhá vyvolala kontrakce a když jsem viděla, že je ze mě venku (musela jsem to hlídat), myslela jsem, že je po všem. Po půl roce na to nemůžu ani pomyslet. Beru antidepresiva a představa, že otěhotním, mě doslova děsí.
Poprvé jsem jako matka zklamala. Myslím, že kdybych to podstoupila pod narkózou, nebylo by to tak stresující, jako si projít tohle.
Moje rada? Pokud doktoři tvrdí, že otěhotnět bude velký problém, tak jim nevěřte, a pokud jdete na potrat, ptejte se úplně na vše, zvlášť při tabletkách je informací hrozně málo a nikdo vás na to nepřipraví. Hlavně žádná bolest není tak hrozná, jako ta psychická.
Nikola, 29. 6. 2017
Jsem tři dny po interrupci. Je to hrozný. Ten pocit, že jste ztratily kus sebe je větší a větší. Na interrupci jsem nešla, protože bych to chtěla já, ale protože přítel byl zásadně proti si miminko nechat. Teď už ale vím, že kdyby se mě někdo někdy zeptal na názor, rozhodně bych doporučovala to nepodstupovat. Žít s tím pocitem bude těžký, těžší než jsem si vůbec myslela.
J, 15. 5. 2017
Pročítám si tyto stránky sem a tam. Domnívám se, že mi přišly i před moje oči v době, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná a hledala jsem nějaké stránky o interrupci. Mám 39 let a z předchozího manželství mám 2 zdravé děti 10 a 8 let. S druhým mužem 46 let jsem 5 let. V počátku našeho randění jsem mu slíbila, že pokud otěhotním, samozřejmě půjdu na interrupci.
On začal s dětma brzo a měl v té době dospělé děti a já ještě malé. Tak si řeknu, jo jasné v pohodě, každý máme splněno, tak si spíše společný život užijeme, mé děti a cestování apod… Během pár let se stal můj manžel mladým dědečkem. Miloval dceru, jak mu nosí ultrazvuky, prožíval celé její těhotenství.
Vnučka se narodila a my jsme ji viděli 1x týdně a stále vídáme a hlídáme. Takže v tu chvíli jsme taková rodinka s novým členem, kterého vždy vracíme. Jednoho dne se mi opozdila menstruace a já si udělala test. A oni dvě čárky. Věděla jsem, že je zle. Manželovi jsem to řekla a jeho odpověď zněla jasně: jdeš na potrat, jsme se snad tak dohodli.
Nechala jsem ho den vychladnout a v záchraně našeho dítěte jsem dělala maximum. Bohužel názor nezměnil, ba naopak přitvrzoval v argumentech: zničíš mi život, já už nechci vychovávat děti, chci si užívat, nemáš rozum… Časem ještě řekl: vždy to bude parazit pro mne a pokud si to nechám, tak nepočítej s mou pomoci.
Racionálně jsem si řekla, že nemůžu mít dítě s někým, kdo ho nechce a říká svému dítěti parazit. Bála jsem se, že to nezvládnu. Sama mimino a k tomu dvě děti a hypotéku. Objednala jsem se, ale furt mne něco stahovalo zpět, ale zároveň jsem to chtěla vyřešit. Ten strašný stres, hádky, už jsem chtěla mít klid.
Ještě na sále v 8tt jsem plakala a moc chtěla říct NE, ale nedokázala jsem to. Po probuzení jen pláču, manžel mne strašně moc zklamal a uvažují o rozvodu. Trpím a lituju toho, co jsem udělala, a tehdy v začátku vztahu manželovi slíbila a slib se snažila dodržet. i když jsem nechtěla. Jsem zklamaná sama ze sebe! Manžel samozřejmě dělá, jak kdybych nikde nebyla.
Neodpustím si, už jsem měla i jméno, miminko mi dávalo najevo jsem tu, měla jsem těhotenské odpolední až noční nevolnosti. Prostě to byla moje bojovnice a já udělala, co jsem nechtěla a teď trpím. Teď vidím, že by to člověk zvládl, ale ten stres….
Nikde, když hledáte ukončení těhotenství, vám nenaskočí stránka – nedělej to, pomůžem ti, nenechat se nutit k potratu! Je to dar mít v sobě dítě, které maminka donosí a je zdravé, ale to moje šanci díky mne nedostalo! Držím palce, ať se rozhodnete jakkoliv, a ať jste po všech stránkách v pořádku! Už to zažít nechci!