| Plný název analytu |
|
||||||
| Název metody pro nálezy |
|
||||||
| Synonymum názvu analytu | M. genitalium, M. hominis, U. urealyticum, U. parvum | ||||||
| Analytický princip stanovení | Detekce mycoplasmat je založena na principu amplifikace multikopiové sekvence genu kódujícího 16S RNA (M. genitalium) a housekeeping genu gap pro glyceraldehyd-3-fosfát dehydrogenázu (M. hominis) a měření nárůstu koncentrace amplifikačního produktu v průběhu PCR pomocí fluorescenčně značených sond. Detekce ureaplasmat je založena na principu amplifikace konzervativní sekvence genu pro podjednotku UreD a měření nárůstu koncentrace amplifikačního produktu v průběhu PCR pomocí fluorescenčně značených sond. | ||||||
| Jednotky | Kvalitativní průkaz (přítomna x nepřítomna) | ||||||
| Vyšetřovaný biologický materiál | Buněčný stěr Moč | ||||||
| · odebírá se | Ženy – buněčný stěr z cervikálního kanálu do speciální odběrové soupravy nebo první ranní moč Muži – buněčný stěr z uretry nebo první ranní moč | ||||||
| · druh odběru a odebírané množství | Stěry a výtěry. Pro průkaz při infekcích urogenitálního traktu je třeba provést výtěry tak, aby bylo odebráno co nejvíce buněčného materiálu (epitelií). Při infekci ženského urogenitálního traktu je často vhodné k vyšetření odeslat výtěr cervixu spolu s výtěrem uretry. Odběr uretrálních vzorků se provádí šroubovitým vsunutím tamponu do hloubky 3-4 cm; pacient by neměl před odběrem 2 h močit. Moč. Pro vyšetření z moče se odebírá 10 ml první porce moče do sterilní nádobky bez transportního média. | ||||||
| · manipulace s materiálem | Vzorky doručit co nejdříve do laboratoře. Do té doby lze je skladovat v lednici při 2-80C maximálně 3 dny, pak při -200C | ||||||
| · poznámka | Speciální odběrovou soupravu s transportním médiem dodá na vyžádání laboratoř.  |
||||||
| Hodnocení testu | DNA patogenu přítomna x nepřítomna. Test prokazuje viabilní i neviabilní baktérie, proto pozitivní nález nemusí vždy znamenat přítomnost viabilního patogenu a floridní infekce, protože prokázaná DNA může pocházet z již rozpadlých mikrobiálních agens vlivem předchozí ATB terapie nebo z období perzistující chronické infekce. | ||||||
| Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden) | 1 H | 2 H | 4 H | 1 D | 2-3 D | 1 T | 2-3 T |
Diagnostika urogenitálních mykoplazmat
§ Bakterie mykoplazmata jsou nejmenší volně žijící organismy. Nemají buněčnou stěnu, a tudíž jsou přirozeně odolné vůči působení beta-laktámových antibiotik. Mají extrémně malý genom. Jsou náročné na podmínky transportu vzorků, kultivační vyšetření se v rutinní praxi neprovádí.
§ Z osmi druhů mykoplazmat vyskytujících se v urogenitálu člověka jsou patogenní tyto: Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium, Ureaplasma parvum (dříve U. urealyticum biovar) a Ureaplasma urealyticum (dříve U. urealyticum biovar).
- § Mykoplazmata žijí na sliznici urogenitálu a respiračního traktu a jsou přenášeny přímým kontaktem pohlavním stykem a vertikálně z matky na plod či porodem.
- Klinický význam
- Urogenitální infekce:
§ Nechlamydiová, negonokoková uretritida (NCNGU) mužů – Ureaplasma spp. (hl. U.urealyticum), M.genitalium.
- § Konjunktivitida sdružená s uretritidou – M. genitalium
- § Uretrální syndrom žen – M. hominis
- § Nechlamydiová, negonokoková akutní epididymoorchtitida – M. genitalium
- § Močové kameny infekčního typu – Ureaplasma spp.
§ Akutní pyelonefritida – M. hominis.
§ Bakteriální vaginóza (BV) – Ureaplasma spp. a M. hominis součástí mikroflóry BV, nezpůsobují vaginitídu.
§ Komplikace bakteriální vaginózy (PID) – M. hominis.
§ Neplodnost – M. hominis, M. genitalium.
§ Cervicitida, endometritida – M. genitalium.
§ Komplikace BV během gravidity (potrat, předčasný porod, nízká porodní hmotnost) – Ureaplasma spp.
§ Postpartální horečka, bakteriémie – M. hominis, Ureaplasma spp.
§ Postpartální endometritida – Ureaplasma spp.
Neonatální infekce:
§ Vertikální přenos z kolonizované matky na dítě – Ureaplasma spp., M. hominis, M. genitalium.
§ Komplikace u oslabených novorozenců (kongenitální pneumonie, bakteriémie, chronické záněty cest dýchacích, subklinické meningitidy, neurologická poškození) – Ureaplasma spp. M. hominis.
Systémové infekce, imunosuprese:
§ Bakteriémie M. hominis po transplantaci ledvin, úrazech, urogenitálních výkonech.
§ M. hominis izolována z mozkových abscesů, osteomyelitidy a infekcí ran.
Epidemiologie
§ Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis jsou častými původci infekcí urogenitálního traktu mužů i žen.
§ U člověka se vyskytuje několik druhů mykoplazmat na sliznicích dýchacího a urogenitálního traktu. Pro respirační trakt je primárně patogenní Mycoplasma pneumonie. Na sliznicích urogenitálního traktu se vyskytují M. hominis, M. fermentans, M. genitalium z ureaplazmat Ureaplasma urealyticum a Ureaplasma parvum.
§ Invazivita i patogenita urogenitálních kmenů je velmi nízká. Mycoplasma hominis i Ureaplasma urealyticum se vyskytují běžně i u zdravých osob (15—50 %). Je obtížné odlišit nosičství od infekce.
V rozvoji onemocnění u člověka hraje významnou roli řada podpůrných faktorů, jako jsou snížení imunity, přidružené choroby jako např.
diabetes, současně probíhající jiné infekce urogenitálního traktu a u žen i hormonální nerovnováha.
§ Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum bývají často izolovány z urogenitálního traktu i u klinicky zcela zdravých lidí. Z klinického materiálu pocházejícího od mužů bývají mykoplazmata izolovány v 0–13 %, ureaplazmata pak ve 3–56 % případů.
V laboratorní diagnostice je obtížné odlišit nosičství od infekce. Záleží na klinickém stavu pacienta, který musí posoudit ošetřující lékař.
V rozvoji onemocnění u člověka hraje významnou roli řada vedlejších faktorů jako je věk, pohlavní aktivita, počet sexuálních partnerů, stav imunity, přidružené choroby, hormonální nerovnováha.
§ M. hominis a U. urealyticum bývají nejčastěji diagnostikovány v případech negonokokové uretritidy u mužů a u žen s diagnózou bakteriální vaginóza.
§ Vzhledem k běžné kolonizaci urogenitálního traktu žen urogenitálními mykoplazmaty a ureaplazmaty se mohou tyto mikroorganizmy uplatňovat při vzniku časných i pozdních endometritid, zánětů v malé pánvi, zvláště u pacientek, které předčasně porodily a poraněné porodní cesty jsou tak vstupní bránou infekce.
Postup odběru vzorků (CAVE pro správný výsledek testu je správné odebrání vzorku klíčové !!!)
- 1. Stěr z endocervixu
- § Prvním tamponem se odstraní hlen z povrchu děložního čípku – tampon se po použití vyhodí.
- § Druhý tampon se zavede do endocervixu a otáčí se s ním asi 10-30 sekund.
- § Tampon se vyjme, aniž by došlo k jeho kontaktu s povrchem pochvy.
- § Okamžitě se vloží zpět do zkumavky s transportním médiem, po odlomení přečnívající části se uzavře uzávěr a optimálně týž den transportuje do laboratoře.
- § Pokud není vzorek testován v den odběru, lze jej uchovávat v lednici po dobu 3 dnů.
- 2. Vyšetření moče
- § Pacient by neměl močit alespoň 1 hodinu před odběrem.
- § Do sterilní nádobky se odebere 10 ml z prvního proudu moče.
- § Pokud není vzorek moči vyšetřen do 6 hodin, lze jej uchovávat v lednici po dobu 3 dnů.
- Inkubační doba – 1-3 týdny
- Literatura
1. www.szu.cz
2. Firemní literatura fy. GeneProof (www.geneproof.cz)
Následky covidu potrápí. U každého pacienta doznívají příznaky nemoci jinak | Zdraví
Covid-19 je nemoc, po jejímž prodělání má část pacientů dlouhodobé následky. Někteří lidé nejsou úplně zdraví, i když se vyléčili z koronavirové infekce a mají negativní testy na přítomnost viru v těle. Mohou být dušní. Nemohou se pořádně rozběhnout a obtížně popadají dech. Co se vlastně s jejich organismem děje a jak se následky „dlouhotrvajícícho“ covidu projevují?
„V souvislosti s možnými dlouhodobými následky covidu-19 se nejčastěji hovoří o riziku zjizvení plicní tkáně čili rozvoji plicní fibrózy,“ říká plicní lékař Milan Sova. Působí jako zástupce přednosty Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy Fakultní nemocnice Olomouc.
„Pokud by byla postižena dostatečná plocha plic, k čemuž u drtivé většiny pacientů nedochází, může skutečně dojít k rozvoji dušnosti,“ popisuje Sova. „U takovýchto pacientů se nejpravděpodobněji jedná o nadměrnou imunitní odpověď na infekci virem SARS-CoV-2.“
Fibróza plicní tkáně
Následkem nadměrné reakce lidského těla na koronavirovou infekci může být náhrada části funkční plicní tkáně nefunkčním vazivem. „Pochopitelně nemůže nijak přispívat k základní funkci plic, kterou je výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a okolním vzduchem,“ říká olomoucký pneumolog.
Zjizvení neboli fibróza plicní tkáně je velmi dobře pozorovatelná zobrazovacími metodami, rentgenem hrudníku či CT. Potíže mohou trvat týdny až měsíce. Dlouhodobými následky covidu-19 trpí na celém světě tisíce lidí. Možná vás proto napadne, zda nebylo možné jejich potížím předejít, kdyby se dřív dostali do nemocnice.
Podle doktora Sovy je ale stejně jako u všech ostatních virových onemocnění nejdůležitější celková obranyschopnost organismu.
Podpůrná léčba
„Jinými slovy, jak se s touto infekcí dokážeme sami vyrovnat,“ říká pneumolog Milan Sova. „V současné době nemáme k dispozici lék, který by byl účinný pro všechny pacienty a za všech okolností.“ Lékaři jsou odkázáni na podpůrné léčebné metody.
„Antivirotika, jako například remdesivir, favipiravir a další léky, které jsou nyní zkoumány, pouze zmírňují průběh a v některých případech mohou i zlepšovat prognózu pacientů,“ vysvětluje Milan Sova.
„V žádném případě se ale nejedná o léčbu vhodnou pro všechny pacienty, kteří se se SARS-CoV-2 setkají,“ dodává.
Většina pacientů prodělá onemocnění bez příznaků nebo jen s mírnými příznaky. „Proto ani kdyby byli všichni pacienti vyšetření ihned na počátku onemocnění, což není reálné, u většiny by byla indikována symptomatická terapie, tedy klidový režim a antipyretika,“ vysvětluje plicní lékař. Antipyretikum je lék snižující horečku.
Kuřáci mají problémy častěji
Olomoucká plicní klinika sleduje pacienty, kteří už nemoc prodělali, ve speciální postcovid ambulanci. Zatím se ukazuje, že jejich dýchací potíže se časem mírní nebo zcela mizí, a to buď samovolně, nebo následkem léčby.
„Opět záleží na celkovém stavu pacienta, a hlavně přidružených onemocněních, jako je například chronická obstrukční plicní nemoc a podobně,“ doplňuje doktor Sova. Podle jeho slov mají k dlouhodobějším následkům covidu-19 sklony především pacienti, kteří již trpí chronickými onemocněními, jako jsou kuřáci a osoby v celkově špatném zdravotním stavu.
Ztráta čichu
Mezi další symptomy, ale i následky covidu-19 patří ztráta chuti a čichu. Co se v nás vlastně děje, když přestáváme vnímat chutě a vůně? Odpověď nám poskytl přednosta Kliniky otorinolaryngologie (ušní, nosní, krční) a chirurgie hlavy a krku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole profesor Jan Plzák.
K poruše čichu dochází podle něj na podkladě omezení funkce podpůrných buněk čichového epitelu na stropu nosní dutiny. Epitel je tenká vrstva navzájem těsně přiléhajících buněk. Česky se epitelům říká výstelky.
„Oblast čichového pole v dutině nosní je blízko od místa, které je považováno za oblast lidského těla s nejvyšší virovou náloží, tedy nosohltanu,“ vysvětluje profesor Plzák. Zdali má ztráta čichu vlivem covidu-19 nějaký další význam, nelze hodnotit.
Chuťové potíže
Podobné je to s naší chutí. Při zasažení virem ji často ztrácíme. Proč k tomu dochází, není jasné. „U poruch chuti není mechanismus vzniku zatím zcela přesně popsán,“ vysvětluje profesor Plzák.
„Obecně však u poruch čichu dochází také ke zhoršení chuti. Současně většina pacientů zaměňuje chuť, tedy vjem pro slanou, sladkou, hořkou a kyselou, s retronazální poruchou čichu.
To je pachový vjem, který vzniká při konzumaci stravy.“
Chuť totiž člověk nevnímá nosem, ale chuťovými pohárky, z nichž většina je na jazyku. Na ztrátu čichu a chuti si ani zdaleka nestěžují všichni nemocní s covidem-19. „Objevují se u zhruba 60 procent pacientů. Jsou častější u mladších lidí, kteří mají méně závažný průběh onemocnění,“ líčí profesor Plzák.
Ztráta čichu podle jeho slov zvyšuje riziko poruch příjmu potravy. Další problém spočívá v neschopnosti vnímat nebezpečné pachové vjemy jako kouř, plyny nebo zkažené jídlo. Chuť a čich se většině pacientů s covidem-19 vrací zhruba po jednom měsíci od vypuknutí onemocnění. Zahraniční zdroje hovoří o tom, že desetina nemocných má potíže dlouhodobé, které se dají počítat v měsících.
Brány infekce
K průniku viru do lidského těla může podle profesora Jana Plzáka kromě vdechnutí docházet také prostřednictvím sliznic.
Je to buď přímo při blízkém kontaktu s nemocnou osobou, nebo nepřímo kontaktem s kontaminovanými předměty.
„Proto je nesmírně důležitá důkladná hygiena rukou a doporučení nedotýkat se zbytečně vlastního obličeje, aby cesta přenosu – předmět kontaminovaný virovým aerosolem – ruka – ústa – nebyla možná,“ vysvětluje.
Kolik viru je třeba, aby nakažený člověk onemocněl? „Virová nálož, která je potřebná k vyvolání samotného onemocnění covid-19, je pak ovlivněna řadou faktorů,“ vysvětluje profesor Plzák. „ Jedním z nich je například stav imunitního systému zasaženého člověka.“
Koronavirus: Základní rady jak se chovat | ZP MV ČR
11.3.2020 | #Pojištěnci
Koronavirus: Základní rady jak se chovat
Vážení klienti ZP MV ČR, v souvislosti s šířením koronaviru (COVID-19) v ČR jsme pro vás připravili souhrnné informace, jak se chovat. Prosíme o zachování klidu a dodržování níže uvedených doporučení či případných karanténních opatření. Chceme vás ujistit, že ZP MV uhradí veškerou zdravotní péči spojenou s vyšetřením i léčbou infekce COVID-19.
ZÁKLADNÍ DOPORUČENÍ pro zdravé osoby
- Myjte si ruce mýdlem a teplou vodou (případně používejte antibakteriální gely s obsahem alkoholu)
- Nedotýkejte se neumytýma rukama obličeje
- Vyhýbejte se většímu množství lidí
- Vyhýbejte se těm, kdo jsou zjevně nemocní akutní respirační virózou
- Snažte se udržovat vzdálenost s lidmi na cca 1,5 – 2 metry
- Nepodávejte si s druhými ruku, nelíbejte se
- Posilujte imunitní systém kvalitní stravou a dostatečným množstvím vitamínů (zvyšte konzumaci ovoce a zeleniny případně dodejte vitamín C, D), zařaďte do svého programu procházky v přírodě (v místech, kde není zvýšený počet lidí)
- Doma často větrejte
- Dopřejte si dostatečnou dobu spánku
- Dezinfikujte mobilní telefony a klávesnice i myši u počítače
Koronavirus má podobné příznaky jako chřipka nebo jiná respirační viróza, běžná v tomto období: zvýšená teplota až horečka, kašel a dušnost (zadýchávání se).
Jak se koronavirus přenáší
Jde o kapénkovou infekci, která se přenáší vzduchem, z člověka na člověka po blízkém kontaktu. Zasahuje nejčastěji sliznice horních a dolních dýchacích cest.
Inkubační doba
Inkubační doba, tedy období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci, trvá týden až 14 dní. Typicky se příznaky objevují kolem pátého dne po infekci.
Jak se chovat při příznacích
- Pokud se u vás objeví příznaky chřipky či jiné respirační virózy, zůstaňte doma, zavolejte ošetřujícímu lékaři a dodržujte jeho pokyny
- Dejte zprávu do zaměstnání
- Omezte na možné minimum kontakt s ostatními osobami
- Nemoc vyležte, přijímejte hodně tekutin, v případě potřeby lečte příznaky virózy volně dostupnými léčivy na horečku či kašel, odpočívejte, používejte jednorázové kapesníky
- Chovejte se ohleduplně ke svému okolí. Dodržujte pravidla hygieny a při kýchání či kašlání užívejte jednorázové kapesníky. V nouzi si zakryjte ústa paží nebo rukávem, nikoliv rukou.
Rouška je určena zejména nemocnému s virózou k ochraně okolí před kapénkovou infekcí.
Respirátor je určen pro zdravého v extrémně rizikovém prostředí (například pro zdravotníky, příslušníky Policie ČR apod.) k ochraně před eventuální nákazou.
Jak se chovat v karanténě
Pokud jste v domácí karanténě a váš stav nevyžaduje přijetí do nemocnice pak:
- Zůstaňte doma
- Izolujte se od ostatních osob ve vaší domácnosti
Měli byste zůstat v dobře větratelné místnosti s oknem, které se dá otevírat a pokud to lze, být separováni od ostatních osob v domácnosti. Zavírejte dveře.
Pokud sdílíte koupelnu s ostatními osobami, je nezbytný pravidelný úklid.
Pokud nemáte k dispozici samostatnou koupelnu, měla by osoba v domácí izolaci používat zařízení jako poslední, a poté by tato osoba měla koupelnu řádně uklidit. Používejte výhradně vlastní ručníky.
- Než navštívíte svého lékaře, nejdříve mu zavolejte
Všechny návštěvy lékaře by měly být předem projednány telefonicky. Je to proto, že je ve zdravotnických zařízeních potřeba minimalizovat kontakt s ostatními lidmi.
- Noste ústní roušku, pokud vám to je doporučeno
Pokud jste dostali ústní roušku, měli byste ji nosit v případě, že pobýváte ve stejné místnosti s jinými lidmi i v případě návštěvy lékaře. Pokud nemůžete nosit ústní roušku, měli by ji nosit lidé, kteří s vámi žijí, pokud jsou s vámi ve stejné místnosti.
- Kryjte si ústa a nos při kašli a kýchání
Při kašlání nebo kýchání si zakryjte ústa a nos kapesníkem na jedno použití. Lidé, kteří pečují o osoby čekající na výsledky vyšetření na infekci COVID-19, by také měli používat při kašli a kýchání jednorázové kapesníky.
Kapesníky odhazujte do plastového pytle na odpadky a okamžitě po jejich použití si umyjte ruce mýdlem a vodou (po dobu nejméně 20 sekund), opláchněte si je a důkladně osušte. Stejně tak pečující osoba pomáhá při dodržování tohoto pravidla osobě, o kterou se stará.
Myjte si ruce a osobě, o kterou pečujete, pomáhejte při mytí rukou. To by se mělo provádět často a důkladně mýdlem a vodou po dobu nejméně 20 sekund, poté si ruce opláchněte a důkladně osušte. Nedotýkejte se očí, nosu a úst nemytýma rukama.
- Vyhněte se sdílení domácích potřeb
Předměty (skleničky, šálky, kuchyňské náčiní, ručníky, ložní prádlo nebo jiné předměty), které jste vy nebo osoba, o kterou pečujete, použili, byste neměli sdílet s ostatními osobami ve vaší domácnosti. Po použití těchto předmětů je důkladně omyjte mýdlem a vodou; k mytí nádobí a příborů lze použít myčku nádobí.
Prádlo, povlečení a ručníky by měly být uloženy v plastovém pytli a vyprány, jakmile bude známo, že testy na COVID-19 jsou negativní. Pokud to není možné a musíte prádlo prát, přečtěte si další pokyny k manipulaci s prádlem níže.
Pokud musíte mluvit s někým, kdo není členem vaší domácnosti, udělejte to telefonicky.
Snažte se držet dál od svých domácích mazlíčků. Pokud je to nevyhnutelné, myjte si ruce před a po kontaktu s nimi.
Pokud potřebujete vyprat doma prádlo, ještě než budou k dispozici výsledky vyšetření, vyperte ho pomocí pracího prostředku při nejvyšší možné teplotě vhodné pro danou tkaninu. Vhodné jsou teploty nad 60 °C. Pokud je to možné, sušte a žehlete prádlo na nejvyšší možnou teplotu vhodnou pro danou tkaninu.
- Při manipulaci se znečištěnými materiály používejte jednorázové rukavice a plastovou zástěru a očistěte všechny povrchy v okolí pračky.
- Prádlo nenoste do veřejné prádelny.
- Po manipulaci se špinavým prádlem si důkladně umyjte ruce mýdlem a vodou.
Veškerý odpad (včetně roušek a kapesníků) od osoby v izolaci, by měl být uložen v plastovém pytli na odpadky a po naplnění musí být pevně zavázán. Plastový pytel by pak měl být vložen do druhého pytle a zavázán a až poté dán do kontejneru na odpad.
- Sledujte příznaky onemocnění u sebe nebo u osoby, o kterou pečujete
Pokud se zhoršuje zdravotní stav vás nebo osoby, o kterou pečujete, např. máte dýchací obtíže, vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud se nejedná o nouzovou situaci, telefonujte vašemu praktickému lékaři nebo do nemocnice.
(Zdroj: SZÚ)
Kam se obrátit pro radu
Pokud potřebujete konzultovat svůj zdravotní stav při podezření na nakažení koronavirem, pak vždy kontaktujte svého registrujícího praktického lékaře, pokud ho nemáte nebo se nemůžete dovolat, kontaktujte lékaře z kterékoliv Krajské hygienické stanice. Kontakty zde: http://www.szu.cz/knihovna/hygienicke-stanice-a-zdravotni-ustavy.
Ve všech ostatních případech je tady pro vás – klienty ZP MV ČR – nonstop služba Lékař na telefonu. Volejte na číslo: +420 283 002 772
Vaše ZP MV ČR
Myokarditida: příznaky, léčba (zánět myokardu)
Jedná se o zánětlivé onemocnění svaloviny srdeční
(myokardu), které nejčastěji způsobují viry. Projevy jsou
velice pestré, od téměř nepovšimnutelných až po těžké, prudké,
vedoucí k smrti. Zajímavé je, že toto onemocnění patří k diagnosticky
nejobtížněji rozpoznatelným chorobám, především právě z důvodu
velice rozmanitých projevů.
Velice časté jsou myokarditidy u nemocných trpících chorobou
AIDS.
Z dalších patogenů se mohou uplatňovat bakterie,
mykoplazmata, houby (mykotické infekce), ale
též někteří paraziti.
Některé myokarditidy se mohou projevit až svými následky, jako je
například dilatační kardiomyopatie.
Z tohoto článku byste si měli odnést především to, že při
chřipce se má ležet!!!
Příčiny vzniku myokarditidy
Nemoc vzniká tak, že se ve svalovině srdce začnou množit
viry. To vyvolá samozřejmě imunitní odpověď, kterou se
tělo snaží viry z organismu odstranit.
Vzniká tak v srdci zánět, při
kterém pak, podle rozsahu infiltrace srdeční svaloviny v srdci vznikají
ložiska nekróz (odumření tkáně), která poškozují jeho
funkci.
Ložiska mohou být jen malá a nečetná, ale také velká a
mnohočetná.
Myokarditidy mohou být také komplikací jiného onemocnění. Tak je tomu
hlavně u infekční endokarditidy, lymské boreliózy a nemocných trpících
infekcí HIV/AIDS.
Rizikové faktory myokarditidy
Největším rizikovým faktorem je přecházení virových
onemocnění. Tělo je v případě napadení schopno vypořádat se
s většinou běžných virů velmi dobře, ale potřebuje k tomu hlavně
klid.
Při boji s viry dochází díky nespecifickým imunitním pochodům
k poškozování tkáně v místě a okolí množení virů. Toto tělu
samozřejmě škodí a proto je potřeba, aby se s viry organismus vypořádal
co nejrychleji a nepoškozoval sám sebe víc, než je potřeba na likvidaci
patogenu.
Tím, že člověk v případě virové infekce zůstává aktivní,
nedovoluje organismu využít plně energetické zásoby, které spotřebovává
svou běžnou činností a virus má potom mnohem lepší půdu na pomnožení.
Z toho následně plyne, že dochází k vleklým nebo dramatičtějším
průběhům, kdy se virus množí a osidluje další a další buňky, putuje
v krvi a napadá místa, kde se mu daří.
Prevence myokarditidy
Zásadní je klid. Při virovém onemocnění si
lehněte do postele, uvařte si (nebo někoho poproste) čaj,
v případě, že máte chuť, něco si přečtěte nebo si pusťte televizi,
nestresujte se okolními problémy a umožněte tak tělu stoprocentní
nasazení v likvidaci viru.
Rozhodně se nedoporučuje provozovat výraznější fyzickou aktivitu, jakou
je například sport.
Dobu, po kterou byste měli ležet Vám většinou určí
lékař, pokud ne, u běžných virových infekcí by to měl být
aspoň týden.
Pro některé lidi je to samozřejmě
nemyslitelné, proto ale i vy vězte, že byste svou aktivitu měli omezit na
co možná nejnutnější úkony a na své onemocnění myslet a mít ho stále
na paměti.
V případě, že by se pak u vás, vedle projevů běžné „chřipky“
vyskytly příznaky typu bolesti na hrudi, je potřeba dát
svému shonu stop a neprodleně vyhledat lékaře. Bolesti na hrudi mohou mít
samozřejmě i jinou příčinu, ale i ta může být vážná a měl by ji
posoudit lékař.
Příznaky a projevy myokarditidy
U tohoto onemocnění je velmi těžké probrat celou škálu příznaků,
proto se zaměřím především na ty, u kterých by se mohlo jednat
o závažnější až závažnou poruchu funkce srdce, která by mohla mít
tragické následky.
Myokarditidy většinou začínají nespecifickými příznaky, kdy
v popředí bývá základní choroba, kterou viry vyvolávají. Může se
jednat o chřipku, záněty dýchacích cest…
Obtíže jsou rázu zvýšené únavy, celkové
slabosti, zvýšené teploty případně
horečky. Často se vyskytují bolesti svalů a
kloubů.
Varovnou známkou je, když se k výše uvedenému přidají následující
obtíže. K výskytu těchto obtíží může dojít též několik dní (až
týdnů) po proběhlé infekci !!! V tomto případě byste měli
neprodleně vyhledat lékařskou pomoc!!!
V první řadě jsou to bolesti na hrudi. Mohou mít
charakter bodavý, případně bolesti podobající se anginozním bolestem
(myslí se tím bolesti typické pro anginu pectoris, tedy tupé svíravé
bolesti za hrudní kostí, pocit tlaku nebo těžkosti na prsou). Bolesti na
hrudi mohou být ale též zcela jiného charakteru.
Dále se mohou vyskytovat pocity bušení srdce (existuje
vysoké riziko vzniku arytmií).
Pokud je srdce oslabeno natolik, že je
porušena jeho přečerpávací funkce, vzniká dušnost a
otoky. Ty se vytvářejí především v oblasti kotníků,
ale mohou být na celých dolních končetinách.
U ležících nemocných pak
bývají otoky především v oblasti křížové. Pokud jsou otoky
masivnější, mohou postihovat celé tělo.
Léčba myokarditidy
Člověk s výše uvedenými srdečními projevy musí být hospitalizován
v nemocnici. Zásadní význam má klid na lůžku, který by
měl trvat nejméně 2 týdny. K tomu se přidává terapie
medikamentózní (léčba léky).
Podávají se antibiotika. V případě, že onemocnění
vyvolaly bakterie nebo mykoplazmata jsou pak léčbou příčiny, u virů mají
za úkol zabránit napadení srdce oslabeného viry nasednutím bakterií na
tuto poškozenou tkáň.
V poslední době se zkouší podávání virostatik, která
zdá se mají velice příznivý účinek.
Dále se používají (u závažnějších forem) léky na
posílení srdeční činnosti a léky takové, které mají za úkol
usnadnit srdci práci. Sem patří ACE inhibitory (Kaptopril,
Tritace), beta blokátory (Bataloc, Egilok), vasodilatancia, digoxin, diuretika
(Furosemid).
U těžce probíhajících forem se mohou podávat
kortikosteroidy na zmírnění zánětu. V období
rekonvalescence se užívají nesteroidní antiflogistika
(Ibalgin, Aspirin). Ty by se neměly podávat v časných fázích
onemocnění, jelikož mohou mít nepříznivé účinky na srdeční svalovinu,
naopak v pozdějších fázích byla prokázána jejich prospěšnost
při léčbě.
Na co byste se měli určitě připravit je absolutní zákaz
konzumace alkoholu v průběhu a minimálně půl roku po odeznění
nemoci. Dále by měla být v tomto období omezena výraznější
fyzická zátěž, sport. Doporučuje se též omezit solení a
přestat kouřit. Tyto všechny faktory zatěžují srdce, které by mělo mít
dostatek času a klidu na úplnou regeneraci.
V případě komplikací s výskytem arytmií je indikována dočasná
kardiostimulace.
Komplikace myokarditidy
Komplikací je v případě myokarditidy převážně poškození větší
části srdce, které se může projevit jako akutní srdeční
selhání, kdy je srdce zánětem postiženo natolik, že není schopno
správně a plně vykonávat svojí přečerpávací funkci.
Dále hrozí riziko vzniku maligních arytmií, které mohou
vést k smrti. Ty vznikají chybnou tvorbou a šířením vzruchů v srdci,
které jsou způsobeny ložisky nekrózy v jeho svalovině.
Ke komplikacím patří nebezpečí vzniku embolizace
(vmetení, nejčastěji krevní sraženiny) a to buď do plicních, nebo do
systémových tepen, nejčastěji na podkladě arytmií. Pak hrozí riziko
ucpání cévy, do které se vmetek dostane s následnou nedokrevností
(ischemií) míst, které tato céva vyživuje a jejich odumření
(nekróze).
Dále může vznikat výpotek nad postiženou oblastí
myokardu, který se městná ve vnějším obalu srdce (perikardiální
výpotek) a dále může být sám perikard postižen zánětem
(perikarditida). Výpotek dle svého množství může pak
zabraňovat dostatečnému plnění srdce krví tím, že na něj tlačí
zvenku.
Existuje i takzvaná náhlá smrt, která vzniká
většinou na podkladě arytmií a na které se myokarditidy podílejí dle
některých odborníků až 15%.
U někoho zanechá myokarditida na srdci trvalé těžké následky,
u jiného po sobě po vyléčení nezanechá jedinou stopu. Je proto velmi
těžké předpovědět prognózu.
Další názvy: zánět myokardu, zánět srdečního svalu, specifická kardiomyopatie, zánět srdce, myokarditidis, myokarditis
Zápal plic (pneumonie)
Zápal plic
neboli pneumonie je infekční onemocnění
plicní tkáně, které může postihnout různé části plic
. Zápal plic způsobují mikroorganismy
: často se jedná o bakterie
(např. pneumokoky), ale původci pneumonie mohou být i viry
nebo plísně
.
Roli mohou hrát i atypické patogeny
, jako jsou mykoplazmata
. Vzácně může být zápal plic způsoben i alergií
nebo vdechnutím chemických látek. Nejčastější formou pneumonie je komunitní pneumonie
.
Zápal plic se však může rozvinout i během pobytu v nemocnici: v takovém případě hovoříme o nozokomiální pneumonii
.
Zápal plic může postihnout každého, zvláště ohroženi jsou však lidé s imunosupresí
, imunodeficiencí
nebo určitými chorobami či infekcemi (např. alkoholismus, diabetes mellitus
, infekce
HIV
, CHOPN
, astma
atd.). Náchylnější ke vzniku onemocnění jsou také starší lidé (zvláště pokud jsou upoutáni na lůžko), kojenci a malé děti.
Jako částečná prevence mohou sloužit některá očkování
, např. očkování proti chřipce
a pneumokokům
, o kterých se poraďte nejlépe s vaším praktickým lékařem
. Bližší informace najdete v kategorii Očkování (vakcinace).
Zápal plic – co to je?
Zápal plic je onemocnění, které se mimo jiné může projevovat:
- bolestí hlavy
a/nebo končetin, - horečkou
, - kašlem,
- dýchacími obtížemi (dušnost),
- zánětem pohrudnice
(pleuritidou).
Při kašli pacient často vykašlává zakalené sputum, případně i krev. Postižení lidé trpí bolestí v oblasti hrudníku, která se může šířit např. do horní části břicha, krku, ale i jiných částí těla. Pacient také pociťuje celkové zhoršení stavu. Zejména u starších osob se může objevit i dezorientace
.
Zápal plic může mít rychlý nástup, ten však není podmínkou – mezi infekcí a prvními příznaky mohou uplynout i dva až tři týdny, během kterých se objeví příznaky chřipky a suchý kašel
(tzv. atypická pneumonie).
Poznámka: Zápal plic je závažné onemocnění, při němž je nutné lékařské vyšetření a léčba. V plicích dochází se vyměňuje kyslík
za oxid uhličitý
, a pokud tato výměna může probíhat jen v omezené míře nebo vůbec, hrozí riziko vzniku závažných komplikací
.
Bližší informace o funkci plic najdete v článku Dýchací cesty
a plíce
: základní informace.
Diagnóza
Pro stanovení diagnózy lékař odebere anamnézu
a provede některá vyšetření. Mnohé mu napoví poslech hrudníku (plic a srdce).
Z pociťovaných příznaků a dalších vyšetření získá lékař informace o případné přítomnosti dalších onemocnění, která mohou být příčinou obtíží (např. srdeční selhání
, tuberkulóza
apod.
) nebo která se mohou vyskytovat zároveň se zápalem plic
(např. zánět vedlejších nosních dutin
neboli sinusitida).
Mezi další vhodná vyšetření, která může lékař předepsat, patří i rentgenový snímek hrudníku a laboratorní vyšetření. Vodítko mohou poskytnout například výsledky CRP
či bílého krevního obrazu
.
Kromě toho může být vhodné stanovit hladinu draslíku
, sodíku
, kreatininu
či glukózy
v krvi, nechat provést vyšetření krevních plynů
atd. Při podezření na konkrétní patogen si lékař může vyžádat stanovení antigenů
v moči
(legionela
, pneumokok) či krevním séru
(chlamydie
nebo mykoplazmata) a virologické
testy.
Hledání původce (např. ve sputu
, krvi apod.) se nicméně provádí zejména u lidí se špatným celkovým stavem, kteří jsou ošetřováni v nemocnici.
Léčba
Způsob léčby závisí na individuálním stavu pacienta a na patogenu
způsobujícím zápal plic. Obvykle se používají antibiotika; ta se však nepodávají v případě zánětu
plic způsobeného viry
či plísněmi
. V případě pneumonie způsobené plísněmi se používají antimykotika
. Zápal plic je třeba začít léčit rychle, aby se předešlo vzniku závažných komplikací.
V případě zápalu plic může být nutná hospitalizace
, zejména v případě těžkého průběhu nebo špatného celkového stavu. Někdy je zapotřebí nasadit i oxygenoterapii
. Při léčbě je kromě toho nutné zohlednit terapii souběžných onemocnění a nekouřit. Součástí léčebných opatření jsou i klid na lůžku a dostatečný pitný režim (voda, čaj).
Pro kontrolu průběhu onemocnění se obvykle provádí rentgenové vyšetření
a laboratorní vyšetření krve. Zejména u mladých lidí, kteří jsou kromě zápalu plic zdraví, může léčba probíhat velmi rychle a úspěšně. Rekonvalescence
však může trvat i poměrně dlouho – zvláště pak v případech, kdy se vyskytnou komplikace, jako např.
další nozokomiální infekce
. Jedním z problémů, které se mohou objevit, je rezistence
bakterie
způsobující zápal plic na antibiotika; takový problém bývá často způsoben nadužíváním antibiotik
nebo jejich nesprávným užíváním (např. nedobráním celé léčebné dávky). Bližší informací o léčbě antibiotiky vám podá váš lékař.
Na koho se mohu obrátit?
Prvním místem kontaktu v případě podezření na zápal plic by měl být váš praktický lékař. Ten pak zajistí další vyšetření a léčbu. Léčbu může řídit také specialista na plicní lékařství
(pneumolog).