Aurecon ušní kapky s peroxidem mají jedinečnou formulaci s dvojitým účinkem, která změkčuje ztvrdnutý ušní maz a…
-6 %
Fytofontana Aurecon ušní kapky s peroxidem 10 ml —
pozítří u vás 139 Kč 131 Kč
Ušní svíčky Aurecon Natural jsou bavlněné trubičky napuštěné směsí včelího vosku, medu a parafínu. Speciálně vyvinutý…
Fytofontana Aurecon ušní svíčky Natural 2 ks —
Aurecon Ring stop je přípravek pro sluch bez šelestů a zvonění v uších.
-3 %
Fytofontana Aurecon Ring stop 30 kapslí —
pozítří u vás 195 Kč 190 Kč
100% čisté Ginkgo tinktura s 0% alkoholu plné antioxidantů pro naší paměť, mozkové funkce, prokrvení, oči, sluch.
Salvia Paradise Ginkgo biloba – Jinan AF tinktura 50 ml, 30 ml
100% čisté Ginkgo kapsle plné antioxidantů pro naší paměť, mozkové funkce, prokrvení, oči, sluch.
Salvia Paradise Ginkgo biloba – Jinan kapsle 60 ks, 120 ks
Audiron ovlivňuje zejména dráhu tří zářičů a tlustého střeva, nejvíce však jejich odbočky, jež procházejí místy v uchu.
Energy Audiron 30 ml —
Ušní svíčky Aurecon Plus jsou bavlněné trubičky napuštěné směsí včelího vosku a parafínu. Jejich účinek je založený…
Fytofontana Aurecon ušní svíčky Plus 2 ks —
AurisClean ušní sprej Da Vinci Academia je prostředek určený k ostraňování nánosu ušního mazu a zamezování jeho…
-13 %
Simply You AurisClean ušní sprej 15 ml —
pozítří u vás 165 Kč 144 Kč
Ginkgo biloba bylinný čaj 50g Wolfberry se díky svému složení používá k přípravě čaje, který mnozí vyhledávají během…
Wolfberry Ginkgo biloba bylinný čaj 50 g —
Základem tinktury Utišení zvonků jsou čínské bylinky neboli yao. Pro dosažení maximální účinnosti používáme jen tu…
-10 %
YaoMedica Utišení zvonků 50 ml —
pozítří u vás 290 Kč 261 Kč
100% čistý Haritaki kapsle pro naše trávení, játra ale též pro imunitu, nervový systém, smysly, na stres a močové cesty.
Salvia Paradise Haritaki – Vrcholák kapsle 60 ks, 120 ks
100% čistý Haritaki ve formě tinktury s 0% alkoholu pro naše trávení, játra ale též pro imunitu, nervový systém,…
Salvia Paradise Haritaki – Vrcholák AF tinktura
Aurecon Dry spray je určen na odstranění vody v uchu. Fyzikální vlastnosti denaturovaného lihu, který se nachází v…
-31 %
Fytofontana Aurecon dry spray na vysušení ucha 50 ml —
pozítří u vás 159 Kč 109 Kč
Aurecon ušní sprej s aktivními stopovými prvky mořského původu je přirozený neagresivní iónový roztok, který rozkládá…
Fytofontana Aurecon spray 50 ml —
Aurecon ušní kapky Junior Forte s obsahem pouze přírodních látek zvyšují účinnost čištění ucha, omezují usazování…
-5 %
Fytofontana Aurecon ušní kapky Junior Forte 10 ml —
pozítří u vás 130 Kč 124 Kč
Doplněk stravy AuriDren obsahující kapky s rostlinnými výluhy přispívá k normální funkci uší.
Joalis AuriDren 50 ml —
Bioinformační širokospektrální regenerační krém Droserin s vyváženým bylinným komplexem a vysokým obsahem termální…
-7 %
Energy Droserin 50 ml —
pozítří u vás 367 Kč 342 Kč
Znovupoužitelné tyčinky do uší a na make-up jsou dvě útlé tyčinky z jemného silikonu. Vroubkovaná tyčinka se hodí k…
Endles Znovupoužitelné tyčinky do uší a na make-up 2 ks —
Aurecon ušní spray Junior blahodárně působí na zdraví ucha a snižuje možnost vzniku zánětů. Aurecon je přírodní…
-9 %
Fytofontana Aurecon ušní spray Junior 30 ml —
pozítří u vás 165 Kč 150 Kč
AurisClean ušní kapky je zdravotnický prostředek, který odstraňuje nadměrný ušní maz a tím preventivně zamezuje…
-4 %
Simply You AurisClean ušní kapky 15 ml —
pozítří u vás 139 Kč 134 Kč
100% čisté Ginkgo mletý list plný antioxidantů pro naší paměť, mozkové funkce, prokrvení, oči, sluch.
Salvia Paradise Ginkgo biloba – Jinan mletý list 120g —
100% čisté Ginkgo v nálevových sáčcích plné antioxidantů pro naší paměť, mozkové funkce, prokrvení, oči, sluch.
Salvia Paradise Ginkgo biloba n. s. 20 x 1.5 g —
100% čistý Haritaki plod mletý pro naše trávení, játra ale též pro imunitu, nervový systém, smysly, na stres a močové…
Salvia Paradise Haritaki – Vrcholák plod mletý 100g —
Aurecon ušní kapky s obsahem pouze přírodních látek zvyšují účinnost čištění ucha, omezují usazování nadbytečného…
Fytofontana Aurecon ušní kapky 10 ml —
Aurecon ušní kapky Forte s obsahem pouze přírodních látek zvyšují účinnost čištění ucha, omezují usazování…
-21 %
Fytofontana Aurecon ušní kapky Forte 10 ml —
pozítří u vás 151 Kč 119 Kč
Cerustop ušní olej ve spreji slouží k odstraňování přebytečného nebo zatvrdlého ušního mazu ze zvukovodu a k prevenci…
Agency MM Health Cerustop ušní olej ve spreji 10 ml —
100% čisté Ginkgo listy plné antioxidantů pro naší paměť, mozkové funkce, prokrvení, oči, sluch.
Salvia Paradise Ginkgo biloba – Jinan list 50 g, 100 g, 1000 g
Hygienické tyčinky z organické bavlny umožňují šetrnou péči pro vaše uši. Vyrobené z organické bavlny, bez herbicidů…
-9 %
Masmi Hygienické tyčinky z organické bavlny Masmi, 200 ks —
pozítří u vás 65 Kč 59 Kč
Přírodní čistící tyčinky do uší jsou 100% rozložitelné a ekologické. Už žádné jednorázové plasty, které pouze ničí…
Tropikalia Přírodní čistící tyčinky do uší —
Quies pěnové chrániče sluchu 3 páry, síla ochrany 35 dB, pestré barvy. Dokonalá izolace a zároveň bezpečné používání….
-5 %
QUIES QUIES Pěnové chrániče sluchu (3 páry) —
pozítří u vás 99 Kč 94 Kč
Droserin má silný antibakteriální a antivirový efekt. Droserin je bioinformační širokospektrální regenerační krém s…
Energy Droserin XXL 250 ml —
Normison ušní sprej je určen k péči o zevní zvukovod po koupeli, plavání, potápění a vodních sportech.
Agency MM Health Normison ušní sprej 10 ml —
Quies silikonové chrániče sluchu – speciální na plavání (pro děti) – zabraňují průniku vody do ucha (v bazénech, v…
-6 %
QUIES QUIES chrániče pro plavání děti (3 páry) —
pozítří u vás 159 Kč 150 Kč
Quies silikonové chrániče sluchu – speciální na plavání, zabraňují průniku vody do ucha (v bazénech, v moři, ve sprše…
-9 %
QUIES Silikonové chrániče sluchu na plavání (3 páry) —
pozítří u vás 159 Kč 144 Kč
Hudba, jízda na horské dráze i ruch. Co všechno zhoršuje sluch? | Zdraví
Na diskotékách přesahuje hladina hluku často 100 decibelů. Při tak hlasitém zvuku si významně zhoršujeme sluchový práh a schopnost slyšet.
Problém se netýká jen dýdžejů, zvukařů a obecně hudebníků, podobné je to i v případě dalších profesních ztrát sluchu. Setkáváme se s nimi u lidí, kteří dlouhodobě pracují v hlučném prostředí.
Historicky byly tyto ztráty označovány jako „onemocnění kotlářů“. U zvuků nejde jen o hlasitost, vyjádřenou decibely.
Druhou důležitou vlastností zvuků je frekvence, laicky řečeno výška tónu. Lidé obvykle vnímají frekvenci od 16 hertzů do 20 kilohertzů.
Pro dělníky, kteří celý život vytloukali kotle, byla typická ztráta sluchu na frekvenci kolem 4 kilohertzů. Kotláři sice vymizeli, ale podobně rizikové profese pořád existují a zanedbávání chráničů sluchu se nevyplácí.
Například stavební dělníci, kteří je při používání automatických vrtaček nenosí, přicházejí o sluch právě tímto způsobem.
Hudba, silnice a sekačky
S nadměrným hlukem se ale nepotýkají jen pracovníci hlasitých profesí. Akustický smog nás trápí v nejrůznějších situacích. „Tímto pojmem se rozumí hluk, který kolem nás vydávají různé zdroje. Souvisí hlavně s obtěžováním a někdy se používá jako synonymum pro ‚hudební smog‘,“ říká profesor Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR.
Když dnes vejdete do supermarketu, automaticky vás obklopí hudba z rádia, a pokud jste i kdekoli jinde ve veřejném prostoru, také tam často z tlampačů hraje hudba. To všechno může pro mnohé z nás představovat obtěžování hlukem.
Ale hudbou to zdaleka nekončí. Průzkumy prokázaly, že hluk automobilové dopravy obtěžuje mnohem více než železniční, a mezi hodně obtěžující patří také letecký hluk. Za akustický smog je však možné považovat i obtěžování celých vesnic, pokud se někde rozpoutá technopárty. Nemluvě o víkendové venkovské idylce, kdy se rozjedou sekačky na trávu a motorové pily.
Zhoršuje se práh slyšení
Ohrožení sluchu tím, co se pod pojmem akustický smog běžně chápe, je však podle profesora Syky poměrně malé. Pokud k němu dojde, pak pouze za předpokladu, že je postižená osoba vystavená silnému, intenzivnímu zvuku nad 120 decibelů.
Je-li intenzita nižší a pohybuje se mezi 85 a 100 dB, nastává jiný problém – dočasný posun sluchového prahu. „Při uvedené intenzitě se nám sluchový práh zhorší o 10 až 20 dB, nebo i více.
Pozitivní ovšem je, že pokud se z daného prostředí vzdálíme, za několik hodin či dní se vrátí k normálu,“ konstatuje profesor Syka.
Obvykle podle jeho slov nevede k tomu, že by zanikla vlásková receptorová buňka, takže o sluch nepřijdeme natrvalo. „Opakuje-li se ale tento stav často a dlouho, kumulace nakonec k trvalé ztrátě sluchu skutečně vede,“ pokračuje lékař.
Neexistuje sice studie, která by přesně sledovala nárůst sluchových poruch v souvislosti s poslechem hudby přes sluchátka, ovšem mnohé výzkumy ukazují, že zvláště mladí lidé maximální doporučení překračují.
A pokud jde o sluchátka upevněná ve zvukovodech, přes která si pravidelně pouštíme hudbu nad 90 dB, můžeme se za rok připravit až o 5 dB sluchové ostrosti.
„Změny ve funkci centrálního sluchového systému, které jsou způsobeny nadměrným hlukem, se projevují jako ušní šelesty,“ upřesňuje profesor Josef Syka. Často jsou spojeny s duševním utrpením a poruchami spánku, ale patrné jsou i mimosluchové účinky nadměrného hluku: rozmrzelost, únava, obtíže s usínáním nebo probouzením, poklesy pozornosti, nálady a pracovního výkonu.
Jak se vyrovnat se ztrátou sluchu
A to zdaleka není všechno. „Nadměrný hluk se nezřídka podepisuje i na onemocněních kardiovaskulárního systému, může mít na svědomí vysoký krevní tlak, infarkt myokardu a zvýšení hladin stresových hormonů,“ upozorňuje Josef Syka. Co je normální sluch Různými vadami sluchu u nás trpí více než půl milionu lidí.
Ztráta sluchu má určitou hladinu nula, od které se odvíjí. „Za normální považujeme hladinu ztráty sluchu mezi nulou a 25 dB,“ vysvětlil minulý týden pro LN docent Zdeněk Kabelka, přednosta Kliniky ušní, nosní a krční 2.
LF UK a FN v Motole a vedoucí Centra kochleárních implantací, který před několika dny bohužel náhle zemřel.
„Vzhledem k tomu, že decibel je dekadický logaritmus poměru dvou tónů násobený deseti, jde o rozmezí, kdy ti nejlepší slyší až 100× lépe než ti, kteří jsou ještě v normě,“ podotkl docent Kabelka.
Jako lehkou nedoslýchavost označují lékaři zhoršení sluchu o 15 dB, přičemž při každém dalším zhoršení vždy o 15 dB následují střední, středně těžká a těžká nedoslýchavost.
Nad 90 dB už hovoříme o ztrátě sluchu.
„Lidé, které označujeme prakticky už za neslyšící, sice mohou v hlubokých tónech nějaké vjemy mít, ale ty jim ani při zesílení k rozvinutí řeči nestačí,“ doplnil docent Kabelka. Podstatné je, že ačkoli zde mluvíme prakticky o hluchotě, jiným způsobem, třeba vibracemi, tito lidé vnímají.
Sluchadlo, nebo implantát?
Aby se však u těchto lidí rozvinula řeč, potřebují náhradní mechanismus, například kochleární implantát. Sluchově postižení, kteří mají menší sluchovou ztrátu, mohou profitovat z řady sluchadel. Záleží, o jakou vadu se jedná – zda je v oblasti převodu, nebo už v oblasti hlemýždě a nervového vedení.
„Zesílení musí být takové, aby nedostatečnost přenosu byla překonána. A teprve pokud žádné ze sluchadel není schopno zlepšit slyšení dotyčného tak, aby řeči rozuměl, přichází v úvahu implantát,“ říká lékař. Pro pacienty se středně těžkou a těžkou nedoslýchavostí jsou podle něj vhodnější konvenční sluchadla.
U pacientů s hraničním postižením, které směřuje k úplné ztrátě sluchu, ale sluchadla nepomohou. Laikovi by se tedy mohlo zdát, že kochleární implantát je jakýsi další, lepší „stupeň“ sluchadla.
Ve skutečnosti je to něco zcela jiného, obě zařízení fungují na jiném principu. U sluchadla jde o zesílení zvukového signálu, zatímco u implantátu o elektrické dráždění, které se přenáší elektrodou přes nervy do centrální mozkové soustavy.
Tam vybudí vjem podobný zvukům, které slyšíme, a umožní rozvoj řeči.
Cena sluchadel se pohybuje od čtyř tisíc do více než dvaceti tisíc korun, přičemž pojišťovna hradí u každého stupně poruchy určitou základní částku. Pokud si pacient vybere lepší sluchadlo, rozdíl doplatí.
Není zde ovšem přímá úměra v tom smyslu, že čímdražší sluchadlo, tím lépe pacient slyší. Vždy se zkouší tři různá sluchadla a pacient si zvolí to, ze kterého má „lepší pocit“.
Svou roli ale samozřejmě hrají i finanční možnosti pacientů.
Kochleární implantáty jsou výrazně dražší – zhruba stonásobně, takže pokud běžné sluchadlo lze pořídit za 5000 korun, implantát bude stát stokrát více.
Další náklady souvisejí se samotnou operací a následnou rehabilitací. Vše ovšem hradí zdravotní pojišťovny, proto se pacienti pečlivě vybírají.
K lékařům sice někdy chodí lidé se sluchadly s tím, že mají zájem o implantát, ten se ale používá jen u skutečně hluchých pacientů.
Jak poznat, že dítě neslyší
Problémy se sluchem je pochopitelně nutné odhalit co nejdříve i u malých dětí včetně novorozenců – u nedoslýchavých miminek hrozí, že se u nich správně nerozvine řeč. Ministerstvo zdravotnictví proto podporuje screening sluchu novorozenců a vyšetření zařadilo i do úhradové vyhlášky.
Pojišťovny výkon porodnicím od roku 2012 proplácejí, zatím je ale provádí jen 55 procent porodnic. Aby si mohly toto vyšetření dovolit, musí čelit řadě problémů, z nichž jeden je ekonomický.
Podle docenta Kabelky se jedná odhadem o čtvrt milionu korun za vyšetřovací přístroj plus platbu za sestru – přibližně půl úvazku na dva tisíce porodů ročně. Tyto prostředky je třeba na screeningy vyčlenit a mít je kontinuálně zajištěné.
Metou lékařů je to, aby byla sluchová vada u dítěte odhalena včas a použila se patřičná pomůcka – například v půlroce věku adekvátní sluchadlo, a pokud toto nepomůže, tak v prvním roce věku kochleární implantát.
Samozřejmě to neznamená, že když je dítěti v šesti měsících života poskytnuto odpovídající sluchadlo, vada se zlepší. „Podstatně se ale zlepší jeho vnímání a psychický a citový rozvoj, který jde přes mluvenou řeč,“ uvedl docent Kabelka.
Pokud se sluchově postižené dítě narodí ve slyšící rodině, přáním rodičů je, aby slyšelo a mluvilo. Neslyšící rodiče však ke stejné věci přistupují různě.
„Nelze říci, že by kochleární implantáty plošně odmítali, ale většina neslyšících rodičů cítí, že s kochleárním implantátem své dítě ztrácí,“ říká Pavel Němec, ředitel Základní a mateřské školy pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě.
Neslyšící rodiče totiž vnímají svoje postižení jako něco naprosto normálního. Dorozumívají se znakovým jazykem a sluchová vada pro ně není překážkou, neberou svoje postižení jako nemoc. S dítětem, které se jim narodí, komunikují od počátku ve znakové řeči.
Ostatní rodiče usilují podle Pavla Němce naopak o to, aby jejich dítě operaci prodělalo a kochleární implantát dostalo. Musí zde však být někdo z rodiny, kdo slyší a kdo mu pomůže s rozvíjením řeči, protože voperuje-li se dítěti kochleární implantát, je to jen technický předpoklad pro to, aby slyšelo a mluvilo. Všechno ostatní se už děje za pomoci logopedů a rodiny.
S dítětem je třeba denně pracovat, aby implantát zhodnotilo natolik, že se z něj stane „slyšící“ a následně mluvící člověk. V ostravské škole pro sluchově postižené se učí 70 dětí se sluchovou vadou a 67 dětí s vadou řeči.
Dříve mohla škola k takovým dětem přijímat i slyšící sourozence bez postižení, ale dnes to legislativa nedovoluje.
Vyučuje se zde takzvanou „znakovanou češtinou“, protože ve třídách jsou jak děti nedoslýchavé, se sluchadlem, které část řeči zachytí, tak i děti, které vůbec neslyší a potřebují komunikaci ve znacích. Učitelka tedy v jednom momentě ukazuje pomocí znaků a zároveň věty nahlas vyslovuje.
Znakovaná čeština je jakýsi hybrid dvou jazykových systémů a používá se tam, kde jsou společně ve třídě děti nedoslýchavé i neslyšící. Je-li třída homogenní, komunikace je pochopitelně jednodušší.
„My zdraví, normálně slyšící, si to ani neuvědomujeme a bereme jako samozřejmost, že máme slyšící děti,“ říká Pavel Němec. „Často si toho ani nevážíme, ale stačilo by nahlédnout do naší školy. Sluchově postižené děti vynakládají neuvěřitelné úsilí, aby se slyšícím vrstevníkům vyrovnaly.
Je to obrovské štěstí a radost, když si se svými dětmi můžete popovídat, uzavírá ředitel školy.
Neslyšícím pomáhají i přepisy
Lidé, kteří jsou od narození neslyšící, mají znakový jazyk jako mateřštinu. Přesná statistika neexistuje, ale podle odhadů je u nás takto postižených deset až patnáct tisíc osob. Vedle nich existuje mnohem početnější skupina ohluchlých a těžce nedoslýchavých, kteří se dorozumívají jen stěží. Pro ty vznikla nedávno nová služba – simultánní přepis mluvené řeči.
Do roku 2008 u nás nebyla k dispozici, přestože ve vyspělých zemích je běžnou záležitostí. Pokud u nás neslyšící potřeboval tlumočníka, objednal si ho a většinou ho i dostal, ovšem ohluchlý člověk žádnou takovou možnost neměl. Šel na úřad, k lékaři nebo k soudu a byl odkázaný jen na vstřícnost a pochopení, zda mu tam byli ochotni mluvenou řeč přepsat.
„Zaznamenali jsme spoustu případů, kdy tito lidé seděli u soudního jednání, neslyšeli, co tvrdí protistrana, a nemohli na to reagovat,“ říká z vlastní zkušenosti novinář Jaroslav Winter, který začal přicházet o sluch ve svých 50 letech.
Když Jaroslav Winter v roce 2008 vyhlásil registraci na konferenci INSPO o technologiích pro osoby se zdravotním postižením, na kterou předtím vždy zajišťoval tlumočení do znakového jazyka, ozval se mu člověk, který se jí chtěl zúčastnit. Před čtyřmi lety ovšem ohluchl a přednáškám by nerozuměl.
Neznakoval a ani se znakový jazyk učit nechtěl, tvrdil však, že v pražské organizaci České unie neslyšících začali zvát na přednášky přepisovatelky, které mluvené slovo přepisují – texty jsou promítány na plátno a účastníci besedám rozumějí.
„Zajistil jsem tedy simultánní přepis a díky tomu přišlo na konferenci pětkrát více účastníků se sluchovým postižením než v předchozích letech, kdy bylo k dispozici jen tlumočení do znakového jazyka,“ vzpomíná Jaroslav Winter. Nápad se ujal rychle. Česká unie neslyšících sepsala projekt Simultánní přepis mluvené řeči a požádala Nadaci Vodafone, aby ho podpořila.
Cílem bylo vyzkoušet a zavést simultánní přepis i u nás. Ukázalo se, že nejdůležitější je najít kvalitní přepisovatele, a tady měla unie štěstí. Obrátila se nejprve na ty, kteří v televizi vyrábějí skryté titulky z živých pořadů, a pak i na organizaci Interinfo, která vyvinula metodiku výuky psaní na klávesnici a ze svých žáků vychovala řadu mistrů světa v rychlopsaní.
Dnes už u nás existuje Centrum zprostředkování simultánního přepisu při České unii neslyšících, které zajišťuje přepisovatele pro organizace i jednotlivce, takže má-li sluchově postižený vyřizování na úřadech nebo potřebuje například k lékaři, centrummu přepisovatele zajistí.
Tuto službu začaly využívat i soudy. Výhodou je, že přepisovatelé jsou rozmístěni po celé republice a pro jednotlivce je tato sociální služba zdarma.
Navíc se stále zdokonaluje a vylepšuje – díky pokračování projektu vznikla aplikace pro online přepis na dálku a poté i organizace Transkript online.
Přepisovatelé necestují, sedí ve svých kancelářích, řeč mluvčího dostávají po telefonu do sluchátek a do míst, kde se sluchově postižený nachází, se přepisovaný text přenáší na webové stránky. Pracuje se také na vývoji počítačových programů, které by mluvené slovo přepisovaly samy. Zatím ale nejsou zdaleka tak spolehlivé, aby mohly nahradit živé přepisovatele.
Neslyšící a nedoslýchaví
Každoročně si 23. září připomínáme Mezinárodní den neslyšících. Jeho cílem je zejména rozšířit povědomí o úskalích života lidí s poruchami sluchu. Ti se každodenně dostávají do řady obtížných situací, které jsou pro slyšícího člověka zcela banální.
Život bez telefonování
Pro slyšícího jde o rutinní činnost, která ho mnohdy třeba i otravuje. Neslyšící člověk však telefonovat nemůže. Většina životních situací se dá naštěstí vyřešit jinými způsoby komunikace; ale například u přivolání záchranky, u něhož hrají roli i sekundy, může být možnost zavolat a dostávat po telefonu pokyny klíčová.
Nejen telefonická, ale i osobní komunikace je pro lidi s poruchami sluchu komplikovaná. Řada z nich sice umí odezírat, klasický rozhovor však obvykle vést nemohou. Kromě faktu, že nejsou schopni slyšet a nezřídka ani mluvit, bývají velkým problémem i rozporuplné reakce okolí.
Se slyšícími to nemají jednoduché
„Češi jsou často rezervovaní a při prvním kontaktu se špatně slyšícím či neslyšícím člověkem, který například požádá o pomoc, reagují nevstřícně, leknou se a z komunikace vycouvají. Často je patrné, že si se situací nevědí rady,“ říká v rozhovoru pro dTest Šárka Prokopiusová, prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých (SNN).
Rozpaky slyšících podle ní pramení i z toho, že na rozdíl od tělesného či zrakového postižení má to sluchové velkou nevýhodu – není totiž vidět. Člověk na vozíku nebo nevidomý s bílou holí je pro okolí srozumitelný a lidé si spíše dokážou představit, co ten člověk potřebuje.
U neslyšících ale dochází ke zjištění, že komunikace nebude probíhat úplně běžně, obvykle až ve chvíli, kdy k pokusu o ni dojde. Není výjimkou, že lidé považují neslyšícího za mentálně postiženého, a podle toho se k němu také chovají – přezíravě nebo dokonce s despektem.
Že příčinou zvláštního chování je sluchová vada, je vůbec nenapadne.
Za hranicemi jsou napřed
V tomto směru mají Češi velké rezervy a ve srovnání s obyvateli řady jiných států máme hodně co dohánět. „V zahraničí jsem mnohokrát zažila zcela jiný přístup, kdy lidé po sdělení, že neslyším, automaticky začali více artikulovat, gestikulovat, popadli papír a tužku, prostě věděli, co mohou pro zdárnou komunikaci udělat.
A byli to lidé napříč pozicemi, od taxikářů přes číšníky, personál na letišti až po běžné lidi na ulici,“ vysvětluje Prokopiusová.
Svaz neslyšících a nedoslýchavých, jejž vede, se kromě sociálního poradenství či půjčování kompenzačních pomůcek lidem s poruchami sluchu věnuje právě i osvětě slyšících ve vztahu k neslyšícím například prostřednictvím akcí a besed nazvaných Jsem jedno ucho.
Rozhovor
V rozhovoru s ředitelkou Svazu neslyšících a nedoslýchavých (SNN) Šárkou Prokopiusovouse můžete dočíst, jaké jsou možnosti léčby poruch sluchu, zda lze alespoň stařeckým potížím se sluchem nějak předcházet nebo jak jsou na tom lidé s poruchami sluchu stran vzdělávání a pracovního uplatnění.
Kolik lidí u nás trpí nějakou formou poruchy sluchu a kolik z nich je zcela neslyšících?
Přesné statistiky neexistují. Kvalifikovaným odhadem (počet vydaných sluchadel zdravotními pojišťovnami – cca 25 až 30 tisíc ročně, počty absolventů škol pro žáky a studenty se sluchovým postižením apod.) se uvádí cca 450 až 500 tisíc osob se sluchovou vadou (včetně seniorů a později ohluchlých osob) a z toho 8 až 10 tisíc jsou uživatelé znakového jazyka.
Jaké jsou stupně či druhy nedoslýchavosti?
Historickým termínem byla hluchoněmota; tento termín ale není vhodné používat. To, že člověk neslyší, automaticky neznamená, že je němý.
Tomuto termínu odpovídají děti, pokud neslyší a k tomu mají vadu řeči (dysfázii), případně v dospělosti neslyšící po cévní mozkové příhodě, kteří ztratí schopnost mluvit a rozumět řeči (afázie).
„Běžní“ neslyšící však nemají omezenou schopnost mluvit, pouze je jejich řeč symptomatická k hluchotě, například mají atypickou intonaci, nekontrolují hlasitost a posazení hlasu (jejich hlas je velmi vysoko), nemají správnou artikulaci a zaměňují hlásky, kupříkladu sykavky, ale nejde o němotu.
K termínům, které jsou v souvislosti s poruchami sluchu používány, pak patří tyto: 1) neslyšící člověk – to je ten, jehož slyšení je poškozeno takovým způsobem, že znemožňuje porozumění řeči pouze sluchem, ať již bez sluchadla, nebo se sluchadlem; 2) nedoslýchavý člověk – ten, jehož slyšení je poškozeno do takové míry, že činí velice obtížným, ale nikoliv nemožným porozumění řeči samotným sluchem, ať již bez sluchadla, nebo se sluchadlem; 3) prelinguální hluchota – stav osoby, která se narodila jako neslyšící nebo která ztratila sluch v raném věku před vytvořením mluvy a jazyka; 4) postlinguální hluchota – stav osoby, která ztratila sluch po spontánním vytvoření mluvy a jazyka; 5) vrozená hluchota – vada sluchu existující v okamžiku narození, bez ohledu na příčinu; 6) dědičná nebo genetická hluchota: je zpravidla vrozená, ale někdy se projeví až v pozdějším věku.
Jsou problémy se sluchem dědičné?
Mohou být, a nemusejí. Většinou se neslyšící dítě rodí do slyšících rodin, ale zároveň jsou typy vad, které jsou dědičné, a v rodině se hluchota objevuje pravidelně.
Co kromě dědičnosti stojí za vznikem vrozené hluchoty?
Příčiny vad sluchu jsou velmi těžko diagnostikovatelné. Až na poměrně malé procento případů, u kterých je příčina jasná (u získaných například nádor na mozku či v uchu, úraz, následek zánětu mozkových blan, u vrozených prokázaná dědičnost), většinou získaná hluchota během života (a stejně tak část vrozených, které nejsou prokázány jako dědičné) není přesně odůvodněna.
© Erica Smit – Adobe Stock
Jaké jsou možnosti léčby jednotlivých poruch sluchu?
I když jsou některé případy ztráty sluchu vratné lékařskou léčbou, mnohé vedou k trvalému postižení. Většinou se jedná o kompenzaci sluchadly, což jsou pomůcky umožňující předání příslušné informace pomocí zvuku. Zvukem se rozumí každé mechanické vlnění, které je schopno vyvolat v lidském uchu sluchový vjem.
U nejtěžších vrozených ztrát a v malém procentu i u získaných ztrát během života se přistupuje ke kochleární implantaci. Kochleární implantát je smyslová náhrada, která se vkládá do vnitřního ucha (stimuluje nervy ve vnitřním uchu) a nahrazuje funkci hlemýždě (kochley).
Je možné nějak předcházet ztrátě sluchu ve stáří?
Škodlivý vliv má jednoznačně dlouhodobé vystavení hlasitému zvuku, tedy určitě platí, že je třeba chránit si sluch v průběhu celého života. Nebezpečím jsou sluchátka s hlasitou hudbou, častá přítomnost na hlasitých koncertech nebo práce v hluku bez ochranných pomůcek.
Sluch může poškodit i jednorázové vystavení velmi hlasitému zvuku (výstřel blízko ucha, výbuch), případně může vliv pobytu v hlasitém prostředí zhoršit aktuální stav člověka, který má například omezenou imunitu, chřipku apod.
Předcházet ztrátě sluchu ve stáří se tedy dá jedině ochranou vlastního sluchu.
Jak často se hluchota pojí s tím, že je člověk němý?
Jde o velmi výjimečný stav. Bude se jednat o desetiny promile.
Jakým způsobem je nejvhodnější s neslyšícím člověkem komunikovat a jakých chyb se v komunikaci vyvarovat?
Při komunikaci musí být mluvčímu vidět na obličej, především na ústa, ale podstatná je celá mimika obličeje a především oční kontakt.
Tedy nemluvit, když jsem k člověku zády, dívám se do počítače – to je častý nešvar lékařů. Dbát na to, aby světlo vždy dopadalo na náš obličej a ruce, světelný zdroj nesmíme mít v zádech.
Mluvit jasně a zřetelně, ale neartikulovat přehnaně. Mluvit hlasitě, ale nekřičet.
Nezakrývat si při řeči ústa (ruce, papír, mikrofon, problém jsou i vousy), při řeči nežvýkat ani se moc nesmát, neboť se tím mění mimika a možnost odezírání.
Dodržovat určitou vzdálenost – není vhodné na člověka s vadou sluchu mluvit z více než dvou metrů, je tím ztíženo odezírání a z větší vzdálenosti se zvuk odráží od zdí a mění se jeho charakter.
Dbát na akustický klid. I lehce nedoslýchavý člověk je v hlučném prostředí neslyšící.
Pokud se komunikace ani přes tato opatření nedaří, je možné použít tužku a papír nebo mobil a vše si psát.
Pokud je možnost, například u plánovaných schůzek, vždy objednat tlumočníka znakového jazyka (ZJ) nebo přepis mluvené řeči.
Jakými způsoby komunikují neslyšící mezi sebou?
Nedoslýchaví běžnou řečí při dodržování pravidel uvedených v předchozí odpovědi, uživatelé znakového jazyka pak používají ten. Pokud potřebují například něco vyřídit na úřadě, využívají službu tlumočníka znakového jazyka. Podobně mohou nedoslýchaví nebo ohluchlí využívat službu simultánního přepisu.
Jaké mají možnosti slyšící rodiče když se jim narodí neslyšící dítě?
V současné době je již poskytován novorozenecký screening, takže jsou vady sluchu zjišťovány mnohem dříve než v minulosti, kdy se často ztráta sluchu zjistila třeba až po jednom či dvou letech či ještě později. Nyní je zpravidla diagnóza jistá do půl roku a nastupuje kompenzace – sluchadla nebo příprava na kochleární implantát, který se dětem dává nejčastěji ve věku kolem jednoho až jednoho a půl roku.
Kromě lékařské péče je k dispozici i raná péče, na kterou se mohou rodiče obrátit hned, jakmile se o postižení dozvědí, a mohou zde získat potřebné informace, sdílet zkušenosti s ostatními rodiči, učit se znakový jazyk apod. Od tří let věku pak péči dětem poskytují i speciálně pedagogická centra, která navazují na ranou péči a pomáhají rodině po celou dobu školní docházky a přípravy na povolání.
Pro rodiče je důležité získat podporu co nejdříve, aby se rychle zorientovali v situaci a byli schopni s dítětem komunikovat tak, aby se rozvíjelo. Čím později se tvoří komunikační systém, tím hůře pro dítě. Deficit z prvních dvou let života se jen velmi těžko dohání.
Kromě novorozeneckého screeningu se toto vyšetření opakuje ještě v pěti letech věku dítěte, kdy dochází k záchytům spíše lehčích vad.
Jak vnímáte v současné době vzdělávání osob s poruchami sluchu, mají dost možností od mateřských až po vysoké školy nebo by se systém mohl v některých ohledech zlepšit?
V současnosti je možnost integrace na všech stupních škol s podporou, jakou je například tlumočník či asistent, úpravy vzdělávacího procesu včetně studia na vysokých školách. Kromě toho jsou k dispozici školy pro děti s postižením sluchu, takže možnosti vzdělávání jsou poměrně široké.
Problémy jsou v zajištění některých podpůrných opatření, například tlumočníků znakového jazyka je velmi málo, a tak je jen výjimkou, že student v integraci sežene tlumočení v rozsahu, jaký potřebuje.
Naproti tomu jsou u vysokých škol zřizována střediska na podporu studentů se specifickými vzdělávacími potřebami, jež zajišťují zmíněné tlumočení, přepis a další služby pro všechny studenty, kteří mají nějaké potřeby z důvodu zdravotního postižení.
Myslím tedy, že situace je nyní mnohem lepší než kdy v minulosti, ale samozřejmě ne na všech školách je praxe vyhovující.
© Monika Wisniewska – Adobe Stock
Jaká jsou pracovní uplatnění neslyšících?
Velmi záleží na komunikačních schopnostech každého. Neslyšící či člověk s těžkým sluchovým postižením, který má problém s komunikací se slyšícími, hledá odpovídající práci jen velmi těžko, přestože může být velmi schopný. Nabídku primárně pro neslyšící tvoří zpravidla manuální obory a jen velmi málo se daří získávat pozice na vyšší úrovni v různých oblastech.
Velká část neslyšících absolventů vysokých škol se uplatňuje ve školství a v sociálních službách, kdy jsou zaměřeni opět na práci s dětmi a lidmi se sluchovým postižením. Samozřejmě jsou v komunitě i lidé, kteří se navzdory těžké vadě sluchu prosadili například ve vědě, ale je jich velmi málo.
S jakými největšími problémy se neslyšící v současné době potýkají?
Největší problém je nedostatek informací. Uživatelé znakového jazyka mají často problém s češtinou, která je jejich druhým jazykem, a tak nemusí vždy dobře rozumět tomu, co si mohou přečíst na internetu nebo v novinách. V době začátku koronavirové epidemie to bylo velmi zřetelné.
Bylo třeba co nejvíce informací překládat do znakového jazyka a apelovat na stát, aby zajišťoval tlumočení důležitých informací, například televizních zpráv, do znakového jazyka.
Česká televize k tlumočení přistoupila velmi odpovědně a dokonce se některá zavedená opatření, jako je tlumočení hlavních zpráv na ČT24, zachovala i po skončení nouzového stavu.
Kromě toho jsou neslyšící v důsledku nedostatku informací a neschopnosti dostatečně se v nich orientovat velmi manipulovatelní, a tedy ohrožení snadným zneužitím (podpis smlouvy, které nerozumí, snadnější uvedení v omyl apod.).
Palčivý je rovněž nedostatek tlumočníků znakového jazyka a přepisovatelů, často tedy neslyšící nedostanou tlumočení nebo přepis na jednání, která jsou pro ně důležitá, například na úřadu práce. A pak samozřejmě již zmíněné zaměstnávání a zajištění životních potřeb.
Vzdělávací ústav pro lidi s poruchami sluchu byl otevřen v Praze už roku 1786. Šlo o Ústav pro hluchoněmé a v Evropě byl teprve pátý svého druhu (první vznikl v Paříži v roce 1770). V tomto zařízení byli neslyšící vzděláváni všemi v té době dostupnými prostředky, učili se tak například prstovou abecedu nebo vyjadřování pojmů pomocí znaků.
K průlomu ve vzdělávání osob s poruchami sluchu došlo díky Václavu Frostovi, který v polovině 19. století Ústav pro hluchoněmé i vedl. Frost vytvořil novou metodu vzdělávání neslyšících; v té době se nazývala Frostovou kombinovanou metodou nebo také metodou pražskou. V podstatě šlo o bilingvální vzdělávání neslyšících.
Jeho principem je, že některé předměty se vyučují ve znakovém jazyce bez mluvení, v jiných se zase mluví bez ukazování. Tato metoda měla žáky připravit na život a komunikaci jak s neslyšícími, tak se slyšícími. Frost předběhl svou dobu zhruba o sto let, jeho metoda byla znovuobjevena v 60. letech 20.
století ve skandinávských zemích.
Významnou osobností v historii vzdělávání lidí s poruchami sluchu u nás byl také Václav Koťátko. Po smrti Frosta byl ředitelem zmiňovaného vzdělávacího zařízení, navíc sepsal Slabikář nebo Čítanku pro žáky hluchoněmé.
Kromě pražského Ústavu pro hluchoněmé se postupně začala otevírat další školská zařízení pro žáky s poruchami sluchu po celé zemi.
V roce 1829 to byl Moravsko-slezský ústav pro hluchoněmé v Brně, v roce 1844 Ústav pro neslyšící děti židovského náboženství v Mikulově, v roce 1858 pak Diecézní ústav pro hluchoněmé v Litoměřicích.
Postupně pro žáky a studenty s poruchami sluchu vznikala i další zařízení, pomocné školy, pokračovací školy, vyšší osvětová škola či střední škola.
V roce 1948 byla zavedena pro děti s poruchou sluchu povinná školní docházka, v období komunistické éry však o kvalitním vzdělání pro tyto žáky moc mluvit nemůžeme.
Zlom v této oblasti přineslo až období po sametové revoluci – od devadesátých let minulého století mají žáci a studenti s poruchami sluchu poměrně široké možnosti vzdělávání.
V poslední době jsou často integrováni do běžných tříd a obecně je jejich šance na dobré vzdělání, pracovní uplatnění a kvalitní život vyšší.
Na co mají nárok osoby se sluchovým postižením?
Podle serveru helpnet.cz má Česká republika kolem půl milionu nedoslýchavých a neslyšících osob. Tento počet zahrnuje především nedoslýchavé osoby, které tvoří přibližně 5 % populace. S vadou sluchu se narodilo nebo porucha vznikla během dětství zhruba u 15 tisíc nedoslýchavých a neslyšících osob. Osoby se sluchovým postižením mohou využít některé z kompenzací uvedených níže.
Průkaz osoby se zdravotním postižením a příspěvek na mobilitu
Podmínky pro nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením (dále je „průkaz“) a příspěvek na mobilitu jsou upraveny zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.
Nárok na průkaz může vzniknout u širokého okruhu zdravotních stavů, které jsou popsány v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.
Co se týče sluchového postižení, na průkaz mají nárok osoby s celkovou ztrátou sluchu podle Fowlera 85 % a více s neschopností slyšet zvuky a rozumět řeči i přes nejlepší korekci (oboustranná praktická nebo úplná hluchota). Těmto osobám se na základě posudku o zdravotním stavu, který vyhotovuje posudkový lékař, přiznává průkaz ZTP/P do 18 let věku a od dosažení zletilosti průkaz ZTP.
Současně s žádostí průkaz osoby se zdravotním postižením je vhodné podat také žádost o příspěvek na mobilitu. V případě přiznání průkazu ZTP nebo ZTP/P, vzniká nárok také na příspěvek na mobilitu. Žádost o průkaz osoby se zdravotním postižením i žádost o příspěvek na mobilitu vyřizují úřady práce podle trvalého pobytu žadatele.
Následující tabulka zahrnuje výhody pro osoby se sluchovým postižením spojené s průkazy ZTP a ZTP/P.
| Výhody pro osoby se sluchovým postižením spojené s průkazem ZTP a ZTP/P |
| Vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích hromadné dopravy (kromě míst s místenkou) |
| Přednost při osobním projednávání, vyžaduje-li jednání delší čekání, zejména stání (kromě nákupu v obchodech, placených služeb a zdravotnických zařízení) |
| Bezplatná doprava MHD (tramvaje, trolejbusy, autobusy, metro) |
| Sleva 75 % ve vnitrostátní přepravě v 2. třídě osobního vlaku a rychlíku a v autobusech |
| Bezplatná doprava průvodce v MHD a vnitrostátní dopravě |
| Průkaz slouží jako dálniční známka (platí pro průkaz ZTP/P) |
| Parkovací místo v místě bydliště (žádat na odboru dopravy MěÚ) |
| Označení vozidla řízeného osobou se sluchovým postižením (modrá značka se symbolem ucha na auto) – informuje ostatní řidiče, že vozidlo řídí osoba se sluchovým postižením (požádat o vydání obecní úřad s rozšířenou působností) |
Podmínky nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením
Zvláštní pomůcky
Přiznání zvláštní pomůcky podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, není podmíněno vznikem nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, jak se občas osoby se zdravotním postižením domnívají.
Příloha k uvedenému zákonu podrobně popisuje zdravotní stavy odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku i zdravotní stavy, které přiznání vylučují. Žádost o zvláštní pomůcku vyřizují úřady práce podle trvalého pobytu žadatele.
V tabulce níže je uveden přehled zvláštních pomůcek pro osoby s těžkým sluchovým postižením.
Zvláštní pomůcky pro osoby s těžkých sluchovým postižením
| Zvláštní pomůcka | Typ zdravotního postižení |
| signalizace bytového zvonku, signalizace domovního zvonku, včetně instalace | oboustranná úplná a praktická hluchota |
| signalizace pláče dítěte, včetně instalace | oboustranná úplná a praktická hluchota |
| speciální programové vybavení (aplikace do telefonu, programy do osobního počítače) pro edukaci a reedukaci sluchu umožňující nácvik mluvení, odezírání nebo znakové řeči | oboustranná úplná a praktická hluchota, |
| individuální indukční smyčka | oboustranná praktická hluchota |
| zařízení pro poslech audiovizuálního zařízení | oboustranná praktická hluchota |
| signalizace telefonního zvonění | oboustranná praktická hluchota |
| telefonní zesilovač | oboustranná praktická hluchota |
Invalidní důchod
Podle tzv. vyhlášky o posuzování invalidity č. 359/2009 Sb., pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti u poruch sluchu platí, že se vždy hodnotí s optimální korekcí sluchadlem nebo implantátem. Tabulka níže uvádí příklady zdravotních stavů uznávaných pro jednotlivé typy invalidního důchodu.
| Typ invalidního důchodu | Příklady zdravotních stavů |
| První stupeň invalidního důchodu | Oboustranná praktická hluchota, oboustranná těžká nedoslýchavost při používání sluchadel s omezenými komunikačními schopnostmi, bez odezírání rozumění pouze běžným frázím a frekventovaným slovním spojením, schopnost identifikovat obecné zvuky |
| Druhý stupeň invalidního důchodu | Oboustranná úplná hluchota |
| Třetí stupeň invalidního důchodu | Oboustranná úplná nebo praktická hluchota, se závažným postižením intelektu nebo zraku na úrovni těžké slabozrakosti obou očí |
Další výhody
V poslední tabulce jsou zahrnuty některé další výhody, které osoby se sluchovým postižením mohou využít.
| Další výhody pro osoby se sluchovým postižením s průkazem ZTP a ZTP/P |
| Sleva na pevný telefon (např. O2) |
| Sleva na tarif u mobilních operátorů (např. O2, T-mobile, Vodafone) |
| Osvobození od správního poplatku za ověření podpisu |
| Osvobození od rozhlasového a televizního poplatku |
| Osvobození od daně ze staveb |
| Vydání ŘP zdarma |
| Vydání euroklíče platného v EU (Jde o upravený univerzální klíč, který je určen pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace k otevření veřejných WC, výtahů, schodišťových plošin apod.) – distributory jsou Národní rada osob se zdravotním postižením a Svaz tělesně postižených |