Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

Magazín o zdraví a prevenci Situace je natolik alarmující, že při léčbě bakteriálních infekcí přestávají fungovat i velmi silná antibiotika, která byla dříve v léčbě považována za jistotu. Příčinou tohoto vývoje je především nezodpovědný přístup k užívání antibiotik, a to nejen ze strany pacientů, ale i lékařů.

Jeden z hlavních důvodů, proč antibiotika ztrácejí svoji účinnost, je jejich nadměrné a unáhlené užívání. Je celkem běžnou záležitostí, že se pacienti domáhají u lékaře předepsání antibiotik i v případě obyčejné virózy. S tím se ve své ordinaci setkává i MUDr. Milada Klimešová: „Pacienti vidí v antibiotikách zázračný všelék, který je okamžitě postaví na nohy. Žádají je i na banální nachlazení, kašel, rýmu nebo pálení v krku, i když nemají teplotu.“  Přitom většinu těchto obtíží způsobují obvykle viry, nikoli bakterie. Užíváním antibiotik si tak nemocný zadělá na mnohem závažnější zdravotní problémy, protože umožní bakteriím ve svém těle, aby se staly odolnými vůči působení antibiotik.

Jak správně užívat antibiotika

Další chybou, které se pacienti často dopouštějí, je nesprávné užívání antibiotik. Řada z nich přestává brát léky ve chvíli, kdy se jejich zdravotní stav zlepší.

Tím, že nedoberou celou předepsanou dávku, se vystavují nebezpečí, že některé rezistentní bakterie v těle přežijí a budou proto muset s léčbou začít od začátku. „Mnoho pacientů si hledá informace na internetu a do ordinace přijdou již s doporučením, jaká antibiotika jsou pro ně vhodná.

Většinou požadují ty s nejkratší dobou užívání. Jakmile předepíšeme vícedenní terapii, setkáváme se s tím, že pacienti léčbu přeruší,“ potvrzuje zkušenosti ze své praxe MUDr. Klimešová.

Výjimkou nejsou ani situace, kdy si pacienti uchovávají nedobraná antibiotika doma pro případ, že by je mohli v budoucnu využít. Naordinují si je následně sami, a to většinou nevhodně.

„Často se od pacientů dozvíme, že se již začali léčit bez konzultace s lékařem antibiotiky, která nedobrali při poslední nemoci, a žádají po nás další předpis,“ dodává Klimešová s tím, že takový postup má významný vliv na vznik rezistentních bakterií v těle pacientů.  

Nevhodné předepisování antibiotik

Svůj podíl na šíření antibiotické rezistence však mají i někteří lékaři, kteří nepřistupují k antibiotikům jako k významným lékům a předepisují je bez vyšetření na zjištění citlivosti bakterií i v případech, kdy to není nutné.

Pro lékaře může být v současné době těžké se v množství dostupných léků orientovat, proto často volí antibiotika se širokým spektrem.

Ta jsou pro pacienty sice komfortnější, ale vystavují je nežádoucím účinkům a z dlouhodobého hlediska výrazně ovlivňují rozvoj antibiotické rezistence. Znepokojující je i to, jak snadno jsou antibiotika dostupná, což potvrzuje i MUDr.

Klimešová: „V dnešní době není problém antibiotika sehnat. Nenapíšeme-li je pacientovi my, jde na pohotovost, ke známému lékárníkovi nebo mu je dá kamarád, a u nás se pak zpětně dožaduje receptu.“ 

Přitom závažnost zdravotního stavu lze do jisté míry ověřit i bez návštěvy lékaře. Domácí CRP test od značky Veroval® dokáže s více než 95% přesností určit, zda infekce v těle je bakteriálního původu a je tedy nevyhnutelné nechat si antibiotika předepsat.

Přehlížení antibiotické rezistence může zapříčinit návrat do minulosti, kdy lidé umírali na infekce, které dnes dokážeme běžně léčit. Přístup k tomuto problému by se měl proto razantně změnit, a to na všech úrovních.

Osvěta ohledně správného zacházení s antibiotiky by měla směřovat nejen na zdravotníky, ale hlavně na širokou veřejnost.

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

CRP testy, které se donedávna používaly pouze v ordinacích, jsou teď dostupné i pro domácí použití. Díky CRP testům odhalíte infekce horních cest dýchacích a…

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

Chřipka, nachlazení, záněty močových cest, celková únava – to jsou časté zdravotní problémy, u kterých občas váháte s návštěvou lékaře. Buď kvůli tomu, že…

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

Spotřeba antibiotik každoročně roste a podle odhadů až 50 % pacientů užívá antibiotika zbytečně.

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

Viry milují, když se dotýkáte tváře. Naštěstí existují jednoduché způsoby, jak s tímto zlozvykem přestat.

Co jsou probiotika – živé organismy, které pomáhají

V lidském těle žije cca 500 druhů bakterií a pokud jsou v rovnováze, vše funguje tak, jak má. Někdy se ale rovnováha bakterií přehoupne ve prospěch těch zlých. Nejčastěji vlivem užívání některých léků, změnou stravy, rozvojem infekcí a zánětů, stresem, velkým množstvím alkoholu anebo ozařováním. A tím dochází ke vzniku potíží. 

Probiotika sama neléčí, ale můžete je užívat jako doplňkovou léčbu, když máte tyto potíže: 

  • průjem
  • zácpa
  • kvasinková infekce v pochvě
  • kvasinková infekce v ústní dutině (soor)
  • ekzém
  • intolerance laktózy
  • užívání antibiotik
  • zánětlivá a autoimunitní onemocnění střev

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví Jak užívat probiotika?

Jsou to živé mikroorganismy, kterým je potřeba vytvořit vhodné podmínky pro růst. Jsou totiž citlivé na pH, změny teploty, kyslík a také se ovlivňují navzájem.

V první řadě, je důležité dodržet užívání, které je uvedené na obalu. Dozvíte se informace, jestli se mají užívat s jídlem, nebo nalačno a jak je správně uchovávat.

Na zapíjení probiotik je nejvhodnější čistá voda. 

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví Co jsou to prebiotika?

Mohlo by se zdát, že se jedná jen o překlep, jde ale o hodně důležité – nápomocné látky.

Tvoří totiž potravu pro bakterie, aby měly vhodné podmínky pro růst, množení a zakládání nových kolonií.

Tyto pozitivní účinky má inulín a pektiny, tedy rozpustná vláknina, kterou naše tělo nedokáže strávit. Nachází se hlavně v ovoci a zelenině. Nejčastěji pak v jablkách, cibuli, čekance, či v banánu.

Pokud zkombinujeme prebiotika a probiotika dohromady, vzniká synbiotikum. Poslední dobou se častěji začíná skloňovat pojem postbiotikum, a to především v souvislosti s náhradní kojeneckou výživou. Jsou to látky, které jsou výsledkem metabolického procesu baktérií a mají význam pro funkci imunitního systému.

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví Antibiotika vs. probiotika

Pokud Vám lékař diagnostikoval bakteriální infekci, pravděpodobně odejdete z ordinace s předpisem na antibiotika. Léky působí během užívání nejen na patogenní bakterie, ale na všechny, které jsou na konkrétní antibiotikum citlivé, tedy často i na ‚‚hodné‘‘.

Narušení bakteriální rovnováhy má za následek zažívací potíže (nevolnost, průjem, nadýmání, zácpu nebo křeče) a často i rozvoj kvasinkové infekce. Proto se doporučuje začít užívat probiotika preventivně, hned od začátku léčby bakteriální infekce. A posléze ještě 14 dní po vysazení antibiotik.

Pro maximální účinek si nechte mezi antibiotikem a probiotikem odstup alespoň dvě hodiny.

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví Jaké probiotikum vybrat?

V lékárnách jsou dostupné doplňky stravy v různých lékových formách. Kapky vhodné pro děti, kapsle nebo tablety rozpustné v ústech a taky kapsle, které se zavádějí lokálně do pochvy. Když pozorně čtete složení, zjistíte, že každé obsahují vícero různých kmenů prospěšných bakterií.

Setkat se můžete taky se zkratkou CFU. Je odvozená z anglického výrazu Colony Forming Units, tedy jednotky, které tvoří kolonie. Znamená to, kolik jednotek je schopných množit se a tvořit nové kolonie.

Sledovat bychom měli hodnoty od 108 do 1011 životaschopných jednotek.

Kmeny, se kterými se nejčastěji setkáte:

  • Bakterie mléčného kvašení (laktobacily) – Lactobacillus casei, Lactoacillus rhamnosus, Lactobacillus acidophilus. Lactobacillus reuteri mění laktózu na kyselinu mléčnou, která vytváří ve střevech kyselé prostředí, nepřátelské pro patogenní bakterie. Kromě toho, že napomáhají při trávení, brání tím růstu bakteriím, které vyvolávají střevní záněty a průjem, jako třeba Salmonela. 
  • Bifidobakterie – Bifidobacterium bifidum, Bifidobacterium longum, Bifidobacterium animalis, Bifidobacterium infantis a mnoho dalších. Jsou často v doplňcích v kombinaci s laktobacily a vzájemně se jejich účinek doplňuje. Jsou to první bakterie, se kterými přijde do styku novorozenec při průchodu porodními cestami a osídlí jeho střeva. Nachází se taky v mateřském mléku a vytváří kyselé pH a zdravé prostředí, což je základ pro budování imunitního systému dětí. Kdežto porod císařským řezem, či podávání umělé dětské výživy může negativně ovlivnit mikroflóru dítěte, a následně vývoj imunitního systému a zažívání. 
  • Enterobakterie – Enterococcus faecium. Pomáhají při průjmech, které způsobuje užívání antibiotik.
  • Kvasinky – Saccharomyces boulardii. Osvědčila se při cestovatelských průjmech, protože zlepšuje odolnost vůči cizím baktériím. Taky pomáhá při léčbě a prevenci zánětu tlustého střeva a při průjmech spojených s užíváním antibiotik. 

Probiotika lze užívat jak preventivně, tak i jako doplňkovou léčbu. Jsou vhodné pro všechny věkové kategorie, a pokud to zdravotní stav vyžaduje, mohou se užívat i dlouhodobě.

Všechna probiotika

Rezistentní bakterie

Odolnost bakterií vůči některým lékům – vše o zdraví

Antibiotika se v moderní medicíně používají od čtyřicátých let 19. století. Řada dříve smrtelných infekcí se najednou dala vyléčit, a tak se začaly antibiotika hojně používat. Důsledkem masivního používání antibiotik jak v lidské, tak veterinární medicíně, si bakterie vybudovaly účinné mechanismy rezistence (odolnosti) na běžně používaná antibiotika. K rozvoji rezistence napomohlo nesprávné používání antibiotik u virových infekcí nebo zbytečné používání širokospektrých antibiotik u infekcí, u kterých by stačilo použít úzkospektrá antibiotika.

Antibiotika jsou skupina různorodých látek, které se dělí do několika skupin (cca 16 skupin) podle původu, struktury a mechanismu účinku antibiotik. Na základě toho funguje každé antibiotikum proti jinému spektru bakterií.

Antibiotika lze na základě různých mechanismů účinku kombinovat s cílem zvýšit jejich účinnost. Antibiotika by měla být správně používána pouze proti bakteriálním infekcím.

Zajímavé:  Hrudní páteř - vše o zdraví

Výběr antibiotika může být empirický (založený na zkušenosti), zejména u akutních infekcí, kdy není čas čekat na kultivaci (pomnožení a určení typu bakterie).

Po kultivaci nebo při chronických infekcí se přistupuje k cílené léčbě antibiotiky, kdy se kultivací přesně stanoví, které antibiotikum a v jaké dávce bude účinkovat. Pokud se antibiotikum zvolí nevhodně nebo se podává v malých dávkách, může se u bakterií vybudovat rezistence.

Jak vzniká rezistence na antibiotika?

Odolnost bakterií vůči antibiotikům se v přírodě přirozeně vyskytuje. Je to důsledek přítomnosti antimikrobních látek v přírodě.

U bakterií se tak vyvinuly mechanismy, jak se s přítomností antimikrobních látek vypořádat.

Jeli v prostředí přítomna antimikrobní látka v nízké koncentraci (v koncentraci, která nevede k likvidaci bakterií), vede to k přežití (selekci) odolných druhů bakterií, které se dále množí a šíří prostředím.

Bakterie jsou jednobuněčné organismy, které si mezi sebou mohou předávat genetickou informaci. Tento přenos je možný mezi bakteriemi jak stejného, tak různého druhu. Tímto přenosem se může mezi bakteriemi šířit odolnost proti antibiotikům.

Navíc se může stát, že se v jedné bakterii potká více genů rezistence k různým antibiotikům a tyto geny se začnou šířit společně. Tak mohou vznikat bakterie, které jsou rezistentní k více druhům antibiotik (dokonce i s jiným mechanismem účinku).

Přečtěte si také: Nadužívání antibiotik i zbytečné obavy z jejich užívání jsou extrémy, které škodí

Jak lze šíření rezistentních bakterií zabránit?

Bakterie odolné vůči antibiotikům se vyskytují přirozeně, ale vzhledem k nadužívání a nesprávnému užívání antibiotik roste výskyt rezistentních bakterií. Šíření a vznik rezistence je složitý proces, avšak existuje několik zásad, kterými může přispět každý:

  • Nevyžadujte předepsání antibiotik na virové infekce.
  • Užívejte antibiotika vždy v předepsaném intervalu (např. po 8 hodinách) a dodržujte předepsanou dobu užívání (např. 7 dní). Při zkrácení doby užívání si můžete vypěstovat bakterie rezistentní na dané antibiotikum.
  • Nevyhazujte antibiotika do běžného odpadu. Vždy je vracejte k likvidaci do lékárny.

Mezi další opatření patří např. omezení používání antibiotik ve veterinární medicíně. Používání antibiotik pro zlepšení růstu zvířat je v Evropské unii zakázáno. Dále se zvyšuje kontrola předepisování a užívání antibiotik. Bakteriální rezistence souvisí s množstvím použitých antibiotik.

Je tudíž snaha omezit necílené podávání širokospektrých antibiotik. Pokud to lze, tak se antibiotika podávají cíleně. Existují tzv. vázaná antibiotika, která se podávají pouze po schválení antibiotickým střediskem (většinou v nemocnici).

Antibiotické středisko má na starosti antibiotickou politiku v nemocnicích a hodnotí výskyt rezistentních bakterií. Vázaná antibiotika jsou drahá antibiotika, která mohou být doprovázena závažnými nežádoucími účinky nebo vedou k rozvoji rezistence.

Cílem je omezit jejich používání jednak z ekonomických důvodu, jednak pro omezení vzniku rezistence.

Lze léčit infekce způsobené rezistentními bakteriemi?

Pokud je infekce způsobena rezistentními bakteriemi, je potřeba vyšetřit citlivost a nasadit antibiotikum podle výsledků mikrobiologické laboratoře. Léčba bývá zpravidla dražší a nákladnější (často se používají vázaná antibiotika). V nemocnici mohou být pacienti s takovou infekcí na samostatných pokojích.

Někteří pacienti mohou být nosiči rezistentních bakterií. To znamená, že bakterii mají např. na kůži, ale netrpí žádnou infekcí. V tomto případě se antibiotika nenasazují.

Nebezpečím je předání těchto bakterií další osobě, zejména s oslabenou imunitou. Je tedy potřeba si důsledně mýt ruce a případně používat i dezinfekce. Takto se lze i těchto bakterií zbavit.

Případně mohou rezistentní bakterie samovolně vymizet v důsledku obnovení vlastní zdravé mikroflóry a vytlačení rezistentních bakterií.

Objev antibiotik umožnil vyléčit dříve smrtelná onemocnění, avšak nadužívání antibiotik způsobilo vznik a šíření rezistentních bakterií. Léčba takových infekcí je jak pro pacienta, tak pro lékaře velmi náročná. Existují rezistentní bakterie, proti kterým je pouze jedno účinné antibiotikum (mnohdy je tato léčba doprovázena nežádoucími účinky).

Může se ale stát, že se objeví bakterie, proti kterým nebude existovat žádná účinná antibiotická léčba. Cílem výzkumu je syntéza nebo izolace nových antibiotik, proti kterým nebude rozvinuta rezistence, avšak výzkum nové účinné látky trvá řadu let. Proto bychom měli s antibiotiky zacházet zodpovědně a při léčbě dodržovat doporučení lékaře.

Mohlo by vás také zajímat: Antibiotika u dětí? Ano, ale ne za každou cenu

Další články na téma antibiotik najdete ZDE

Mgr. Jana Pokorová

Fakta pro odborníky

Nozokomiální infekce a antibiotická rezistence jsou dva speciální zdravotní problémy uvedené v příloze 1 k rozhodnutí Komise 2000/96/ES ze dne 22. prosince 1999 o přenosných nemocích, které musí být postupně podchyceny sítí Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES.

Nozokomiálními infekcemi jsou myšleny infekce získané v nemocnicích. V současnosti se dává přednost pojmu „Infekce spojené se zdravotní péčí“, protože zahrnuje nejenom infekce získané v nemocnicích, ale také v jiných zařízeních, kde se poskytuje zdravotní péče, např. v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v sanatoriích, při domácí péči apod.

Mikroorganismy – zvané také mikroby – zahrnují baktérie, viry, mikroskopické houby a parazity.

Antimikrobiální léčiva jsou léčivé přípravky, které zabíjejí žijící mikroorganismy nebo zastavují jejich růst a mezi jinými zahrnují:

  • antibakteriální léčiva (často zvaná antibiotika, účinná proti bakteriálním infekcím),
  • antituberkulotika (což jsou antibakteriální léčiva specificky účinná proti tuberkulóze a jiným mykobakteriálním infekcím),
  • antivirotika (účinná proti virovým infekcím, např. chřipce, HIV, herpetickým infekcím),
  • antimykotika (účinná proti infekcím vyvolaným mikroskopickými houbami),
  • antiparazitika (účinná proti malárii a dalším infekcím způsobeným parazity).

Antibiotická rezistence, tj. rezistence vůči jedné nebo několika antimikrobiálním látkám, které se používají k léčbě nebo profylaxi, není onemocnění, ale vlastnost, která se v principu může týkat každého mikroorganismu, který je zodpovědný za přenosná onemocnění uvedená v rozhodnutí Komise 2000/96/ES a za nozokomiální infekce a další infekce spojené se zdravotní péčí.

Mikroorganismy rezistentní k antimikrobiálním léčivům, včetně multirezistentních druhů, často způsobují infekce spojené se zdravotní péčí, ale vyvolávají také infekce u pacientů mimo nemocnice a vyskytují se jako součást normální bakteriální flóry u zdravých jedinců, u domácích mazlíčků a v prostředí. Způsobují také infekce hospodářských zvířat určených k produkci potravin a lze je od těchto zvířat a někdy rovněž z potravin izolovat.

Mnoho infekcí spojených se zdravotní péčí je oproti tomu způsobeno mikroorganismy, které nejsou rezistentní k antimikrobiálním léčivům. Tyto dva koncepty jsou tudíž ve skutečnosti oddělené, ale z historických a profesních důvodů se často řeší současně.

Antimikrobiální rezistence

Antimikrobiální rezistence je schopnost mikroorganismu (např. bakterie, viru nebo parazita, jako je například původce malárie) odolávat účinku antimikrobiální látky.

  • Jde o adaptaci mikroorganismu na jeho životní prostředí.
  • Jakékoliv použití antimikrobiálního léčiva donutí mikroorganismy, aby se buď přizpůsobily, nebo zemřely.
  • Mikroorganismy, které kolonizují a někdy infikují lidi a zvířata, se stávají rezistentními vůči antimikrobiálním léčivům, nikoliv lidé nebo zvířata samotná. Lidé ani zvířata se nestávají rezistentní vůči antimikrobiální léčbě, ale bakterie a další mikroorganismy se rezistentní stát mohou.
  • Antimikrobiální rezistence má za následek snížení nebo ztrátu účinnosti antimikrobiální látky při léčbě nebo prevenci infekce způsobené tímto mikroorganismem.

U bakterií se schopnosti bakterie odolávat účinku antibiotika říká antibiotická rezistence.

  • Bakterie jsou rezistentní, pokud určitá antibiotika ztratila schopnost tyto bakterie zabíjet nebo zastavovat jejich růst.
  • Některé bakterie jsou přirozeně rezistentní vůči určitým antibiotikům (vnitřní neboli přirozená rezistence).
  • Mnohem více zneklidňujícím problémem je, když se některé bakterie, které jsou obvykle vůči antibiotikům citlivé, stanou rezistentní v důsledku adaptace genetickou změnou (získaná rezistence).
  • V lidském těle se navíc mohou geny kódující rezistenci vůči antibiotiku u jednoho druhu bakterií snadno šířit mezi jiné bakteriální druhy pomocí výměny genetického materiálu.
  • Všechny rezistentní bakterie jsou selektovány v neustálém boji o „ekologický prostor“, protože antibiotika zabijí všechny dosud citlivé bakterie v jejich okolí.
  • Všechny rezistentní bakterie přežívají v přítomnosti antibiotika a pokračují v růstu a množení, čímž prodlužují nemoc, nebo dokonce způsobí smrt.
  • Infekce vyvolané rezistentními bakteriemi mohou vyžadovat více zdravotní péče a také použití alternativních a dražších antibiotik, které mohou mít závažnější vedlejší účinky. Léčba infekcí vyvolaných rezistentními bakteriemi může rovněž vyžadovat podávání intravenózních antibiotik v nemocnici namísto perorálních antibiotik, která mohou pacienti užívat doma.
  • Jakmile u někoho rezistentní bakterie vzniknou, mohou se snadno šířit na další osoby a vysoká spotřeba antibiotik v populaci (v nemocnicích nebo mimo ně) takové šíření velmi podporuje.

Multirezistencí se míní rezistence mikroorganismu vůči více antimikrobiálním léčivům.

  • Problém multirezistence se týká všech mikroorganismů, včetně bakterií, které způsobují infekce spojené se zdravotní péčí, mikroorganismů, které způsobují infekce přenášené potravinami a vodou, tuberkulózy a mikroorganimů, které způsobují pohlavně přenosná onemocnění, jako je kapavka nebo HIV.
  • Problém s multirezistentními mikroorganismy spočívá v omezených možnostech, které zbývají (pokud nějaké ještě jsou) pro léčbu pacientů infikovaných těmito mikroorganismy.

Příklady častých multirezistentních bakterií jsou:

  • Methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA)
  • Vankomycin-rezistentní enterokoky (VRE)
  • Enterobacteriaceae produkující širokospektrou beta-laktamázu (ESBL) (příklady běžných enterobakterií jsou Escherichia coli a Klebsiella pneumoniae)
  • Multirezistentní Pseudomonas aeruginosa
  • Clostridium difficile

Dva hlavní důvody pro vznik antimikrobiální rezistence jsou:

  • Používání antimikrobiálních léčiv, které působí ekologický tlak na mikroorganismy a podílí se na vzniku a selekci rezistentních mikroorganismů v jejich populacích;
  • Šíření rezistentních mikroorganismů a jejich vzájemný přenos mezi lidmi, mezi zvířaty, mezi lidmi a zvířaty a prostředím.
Zajímavé:  Herpes - vše o zdraví

Dvě hlavní oblasti pro kontrolu a prevenci antimikrobiální rezistence proto jsou:

  • Uvážlivé používání antimikrobiálních léčiv (tj. pouze jsou-li potřeba, ve správném dávkování, se správnými dávkovacími intervaly a se správnou délkou podávání);
  • Hygienická opatření pro kontrolu přenosu rezistentních mikroorganismů (kontrola infekcí), včetně hygieny rukou, screeningu, izolace atd.

Antimikrobiální rezistence v EU je částečně způsobena také používáním antimikrobiálních léčiv u hospodářských zvířat určených k produkci potravin.

  • Antibiotika, která se užívají k léčbě a prevenci infekcí u zvířat, patří do stejných chemických skupin jako antibiotika používaná v humánní medicíně, zvířata proto mohou být nosiči bakterií, které jsou rezistentní k antibiotikům používaným také k léčbě infekcí u lidí;
  • Určité druhy bakterií, např. Salmonella a Campylobacter, jsou spojeny s požitím kontaminovaných potravin a způsobují průjmy;
  • Kvůli expozici antibiotikům mohou být zvířata nosiči rezistentních bakterií rodu Salmonella a Campylobacter, které se potravou přenesou ze zvířat na člověka.
  • Lidé mohou získat rezistentní bakterie také přímým kontaktem se zvířaty, jako je tomu v případě určitých kmenů MRSA, občas izolovaných z hospodářských zvířat, zejména prasat.

Hlavní příčinou antimikrobiální rezistence mikroorganismů u lidí nicméně zůstává používání antimikrobiálních léčiv v humánní medicíně, a to v běžné populaci (komunitě) a v nemocnicích či dalších zařízeních poskytujících zdravotní péči.

Na úrovni jednotlivce/pacienta:

  • užívání antibiotik vždy mění normální bakteriální flóru lidského těla, což má často za následek vedlejší účinky, např. průjem, a také vznik a/nebo selekci bakterií rezistentních vůči antibiotikům,
  • tyto rezistentní bakterie mohou v organismu přetrvávat šest měsíců i déle, aniž by obvykle způsobily infekci
  • u pacientů kolonizovaných rezistentními bakteriemi / nosičů rezistentních bakterií je obecně vyšší pravděpodobnost vzniku infekce, která je způsobena těmito rezistentními bakteriemi spíše než citlivými bakteriemi stejného druhu.
  • antibiotika nemají být užívána, nejsou-li potřebná, např. v případě virových infekcí, jakými jsou běžná nachlazení nebo chřipka,
  • je-li nutné antibiotika podat (což je rozhodnutí lékaře, který je předepisuje), měla by se pak užívat vhodným způsobem, tj. ve správném dávkování, správných intervalech a po předepsanou dobu, aby se optimalizovala účinnost pro léčbu dané infekce a aby se minimalizovalo nebezpečí vzniku rezistence,
  • někdy antibiotická rezistence vznikne, i když se antibiotika užívají vhodným způsobem, což je přirozená reakce bakterií schopných adaptace. Kdykoli vzniknou rezistentní baktérie, je nutné přijmout opatření pro kontrolu infekcí, aby se předešlo šíření od nosičů a infikovaných pacientů, na další pacienty či osoby.

Na úrovni populace:

  • Pokud jde o podíl rezistentních bakterií, existují v EU velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Tyto rozdíly, které často vykazují severo-jižní gradient, lze pozorovat u většiny rezistentních bakterií, které jsou sledovány Evropským systémem surveillance antimikrobiální rezistence (EARSS)
  • mezi členskými státy EU také existují velké rozdíly v užívání antibiotik, jak ukazují údaje z Evropské surveillance spotřeby antibiotik (ESAC),
  • Po přepočtení na velikost populace mají členské státy, které užívají nejvíce antibiotik pro ambulantní pacienty, tj. Řecko a Kypr, přibližně třikrát větší spotřebu na obyvatele a rok než členský stát, který jich používá nejméně, tj. Nizozemsko,
  • úroveň spotřeby je v souladu s úrovní antibiotické rezistence, tj. čím více antibiotik se v populaci používá, tím bude vyšší rezistence bakterií, které způsobují infekce.

Na základě směrnice 2001/83/ES a vnitrostátních právních předpisů v jednotlivých členských státech by měla být antimikrobiální léčiva, která se používají systémově (tj. nikoliv lokálně), v lékárnách vydávána na předpis, obvykle vystavený lékařem. Přesto se v lékárnách v několika členských státech stále objevuje vydávání antimikrobiálních léčiv bez předpisu.

Od října 2008 existuje pro pacienty ve Spojeném království, kteří jsou asymptomatičtí, ale u nichž byla diagnostikována genitální infekce bakterií rodu Chlamydia, možnost získat od lékárníků (bez předpisu) jednotlivou dávku antibiotika azitromycin, která představuje kompletní léčebnou kúru. To je jediná výjimka, kde mohou být systémová antibiotika vydána bez lékařského předpisu.

V několika státech se objevuje klesající trend používání antibiotik u ambulantních pacientů a také pokles rezistence vůči antibiotikům u bakterií, které u ambulantních pacientů infekce běžně způsobují.

  • šest členských států (tj. Francie, Belgie, Slovensko, Česká republika, Slovinsko a Švédsko) nedávno oznámilo klesající trend v používání antibiotik u ambulantních pacientů,
  • ve Francii a v Belgii souvisel tento pokles s národní aktivitou, která zahrnovala také každoroční celostátní informační kampaň zaměřenou na uvážlivé užívání antibiotik,
  • výroční zpráva projektu EARSS z roku 2007, stejně jako národní údaje, ukázaly trend snižující se rezistence u Streptococcus pneumoniae, bakterie běžně způsobující infekce u ambulantních pacientů, zejména u dětí,
  • tyto kladné zkušenosti z některých členských států EU jsou základem pro Evropský antibiotický den, což je kampaň za omezení užívání antibiotik v situacích, kdy to není nezbytné, například u virových infekcí, jako jsou běžná nachlazení a chřipka.

V několika státech byl také pozorován trend ke snižování rezistence mikroorganismu, který způsobuje infekce spojené se zdravotní péčí, jmenovitě MRSA.

  • Podle výroční zprávy projektu EARSS z roku 2007 hlásí v současnosti sedm členských států významné snížení podílu MRSA mezi izoláty Staphylococcus aureus  které vyvolaly infekce krevního řečiště.
  • Pravděpodobně k tomu došlo díky sílícímu úsilí o kontrolu infekcí, hygienu rukou a antibiotickou politiku v nemocnicích těchto zemí, jak prokazují údaje z jednotlivých členských států, např. ze Slovinska, Francie a Spojeného království.

Navzdory těmto povzbudivým zkušenostem je ve většině členských států antimikrobiální rezistence stále vysoká nebo rostoucí, zejména v případě běžných bakterií jakými jsou Staphylococcus aureus (MRSA), Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginosa.

Navíc se v současnosti v EU objevují případy infekcí, které jsou způsobeny bakteriemi zcela nebo téměř zcela rezistentními k antibiotikům.

Příklady takových bakterií jsou Enterobacteriaceae produkující karbapenemázu – KPC (často Klebsiella pneumoniae) a multirezistentní Acinetobacter.

K léčbě těchto pacientů nelze racionálně zvolit žádnou antibiotickou terapii, která často spočívá v použití starých a toxických antibiotik, jako je kolistin.

Tento nový trend je zneklidňující, protože ve výzkumu a vývoji je pouze velmi málo látek, které by mohly být potenciálně účinné proti těmto bakteriím a mohly by být uvedeny na trh v průběhu následujících 5–10 let.

Moderní medicína je závislá na dostupnosti účinných antibiotik  pro případ, že se objeví infekční komplikace, nebo je potřebná profylaxe infekce. Bez účinných antibiotik by nebyla možná intenzivní péče, transplantace orgánů, protinádorová chemoterapie, péče o nedonošené děti, ale ani běžné chirurgické zákroky, jakými je náhrada kyčelního nebo kolenního kloubu.

Protože infekce vyvolané rezistentními mikroorganismy neodpovídají na léčbu, mají za následek delší trvání nemoci, prodloužení pobytu v nemocnicích a vyšší riziko úmrtí.

Celková zátěž problémem antimikrobiální rezistence napříč všemi infekčními nemocemi uvedenými v rozhodnutí Komise 2000/96/ES (včetně nozokomiálních infekcí) není v současnosti známa.

Podle předběžných odhadů počtu úmrtí, které lze přímo přičíst infekcím získaným v nemocnici a které jsou způsobeny nejčastějšími multirezistentními bakteriemi, tvoří tato úmrtí 1/3 až 1/2 všech úmrtí na infekce získané v nemocnici (viz níže) (ECDC, předběžné údaje).

Antimikrobiální rezistence je celosvětovým problémem

  • ačkoliv v rozvojových zemích lidé stále umírají, protože nemají k dispozici správnou antibiotickou léčbu, rezistence k antibiotikům plynoucí z jejich nevhodného používání postihuje všechny kontinenty.
  • světová zdravotnická organizace (WHO) vydala globální strategii a pokyny, aby pomohla zemím při vytváření systémů pro sledování rezistence a při zavádění účinných opatření (například zajištění, aby mohla být antibiotika zakoupena pouze na lékařský předpis).

Cestovatelé, kteří potřebují nemocniční péči během návštěvy země s vysokou prevalencí antimikrobiální rezistence, ať již v EU nebo mimo ni, a kteří jsou následně převezeni zpět do své vlasti, mohou být při návratu kolonizováni, nebo dokonce infikováni multirezistentními bakteriemi.

Lidé cestující do zemí s vysokou prevalencí antimikrobiální rezistence se mohou vrátit kolonizovaní multirezistentními bakteriemi, i když nebyli v kontaktu se zdravotní péčí.

Antibiotika_ Víte, kdy a jak opravdu pomáhají

První antibiotikum, penicilin, bylo objeveno víceméně náhodně již v roce 1928, ale jeho masové používání nastalo až během druhé světové války, kdy se penicilin začal vyrábět průmyslově a užívat v medicíně. V současné době je k dispozici přes 70 druhů antibiotik, které nacházejí uplatnění jak v humánní, tak ve veterinární medicíně.

Antibiotika jsou látky, které zabraňují růstu bakterií, nebo je přímo usmrcují. Jejich objev znamenal naprostou revoluci v medicíně.

Bakteriální a virové infekce

Antibiotika působí proti bakteriálním infekcím. Bakterie jsou jednobuněčné mikroorganismy a zároveň nejrozšířenější skupina živých organismů na světě. Existují všude kolem nás, nacházejí se na povrchu i uvnitř lidského těla. Některé z nich jsou dokonce zdraví prospěšné, jiné, patogenní bakterie, mohou způsobovat infekční onemocnění.

K tomu je potřeba, aby se bakterie rozmnožily v organismu tak, že specifická obrana imunitního systému vůči nim začne být nedostatečná a bakterie svými toxiny začnou poškozovat různé tkáně a orgány.

Onemocnění se podaří zvládnout buď zástavou růstu bakterií (bakteriostatická antibiotika), nebo jejich přímým usmrcením (baktericidní antibiotika).

Kromě bakteriálních infekcí existují ale ještě infekce virové. Mezi ně patří například většina zánětů horních cest dýchacích či chřipka.

Viry nejsou bakterie, jedná se o daleko drobnější nitrobuněčné cizopasníky, kteří nejsou schopni bez cizí pomoci (tedy bez toho, aniž by pronikli do cizí buňky) vyrábět energii, dělit se, ani růst. Jsou na pomezí mezi živým a neživým organismem.

Zajímavé:  Bolest zadku - vše o zdraví

Vzhledem k jejich oproti bakteriím odlišné stavbě i způsobu přežívání je proto zcela odlišný i způsob léčby. Antibiotika jsou při léčbě virových infekcí naprosto neúčinná.

Účinek antibiotik

Pro antibiotika je typický jejich specifický účinek. Znamená to, že antibiotika zasahují specifické struktury bakterií (buněčnou stěnu, cytoplazmatickou membránu) nebo narušují jejich metabolismus (zabraňují syntéze nukleových kyselin, buněčných proteinů atd.) a pacienta víceméně nepoškozují. Ale také antibiotika mají, stejně jako všechny ostatní léky, nějaké ty nežádoucí účinky.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ANTIBIOTIK Jako každý jiný lék mají i antibiotika nežádoucí účinky. Můžeme je shrnout do několika skupin: Alergické reakce – od lehkých alergických projevů typu kopřivky až k nejtěžším, život ohrožujícím stavům (anafylaktický šok). Alergie se většinou uplatňují v rámci jednotlivých druhů antibiotik podle chemické struktury, takže jste-li alergičtí na penicilin, budete s největší pravděpodobností alergičtí i na další antibiotika penicilinového typu (amoxicilin, ampicilin atd.). Pokud víte, že jste alergičtí na určitý druh antibiotik, je třeba o tom vždy informovat lékaře. Toxické projevy zahrnují toxické působení antibiotik na různé orgány. Každý druh antibiotik se vyznačuje specifickým toxickým působením na jednotlivý orgán nebo více orgánů. Nejčastěji jsou postiženy ledviny, játra, krvetvorba, nervový systém, některá antibiotika mohou poškodit i sluch. Pokud víte, že trpíte nedostatečnou funkcí ledvin nebo jater, je třeba před nasazením antibiotik lékaře o vašem stavu informovat. Průjmová onemocnění – u 5 až 30 % pacientů dochází během léčby antibiotiky k průjmům v důsledku potlačení přirozené střevní mikroflóry. Širokospektrá antibiotika ničí kromě patogenních bakterií i přirozenou střevní mikroflóru, která je zdraví prospěšná a v důsledku toho dochází k průjmům. 

  • Po léčbě antibiotiky se proto doporučuje podávat probiotika – zdraví prospěšné bakterie, které po požití znovu osídlí střevní stěnu se všemi svými pozitivními účinky.
  • Potlačení aktivace imunitního systému
  • Teratogenita – riziko deformací plodu během těhotenství.
  • Ne všechna antibiotika jsou v těhotenství zakázána, ale v případě těhotenství či v období kojení, je třeba vždy užívání antibiotik zkonzultovat s lékařem.

Použití antibiotik a způsob užívání

Nasazení antibiotik je opodstatněné v zásadě ze dvou důvodů – při léčbě infekcí vyvolaných bakteriemi (některá lze použít i k onemocněním vyvolaných plísněmi anebo parazity) a jako prevence proti infekcím před některými chirurgickými nebo ortopedickými zákroky, tzv. profylaktické použití.

K účinné terapii je třeba zjistit citlivost konkrétní bakterie k danému antibiotiku. V praxi se toto příliš často neprovádí a obvykle se nasazují širokospektrá antibiotika, která svými účinky zasahují široký okruh bakterií. Bohužel často i ty, které jsou zdraví prospěšné. Antibiotika s úzkým spektrem účinku naopak působí jen proti omezenému druhu bakterií.

Antibiotika mohou způsobovat interakce s jinými léky, některá například snižují účinnost hormonální antikoncepce!

K tomu, aby se počet bakterií snížil, nebo aby byly usmrceny, je potřeba dodržet určitou koncentraci antibiotika v tělesné tkáni. Proto je nutné antibiotika užívat pravidelně a přesně dodržovat intervaly mezi každou jednotlivou dávkou. Vždy je důležité důsledně dokončit léčbu, aby se infekce nevrátila.

Nedokončení léčby je bohužel jednou z nejčastějších chyb, kterou děláme: jakmile se začneme cítit dobře, přestaneme antibiotika užívat. Tím dochází k tomu, že část bakterií přežívá a začne si vytvářet na dané antibiotikum rezistenci.

Následně vzniklá nová generace bakterií si pamatuje, jakým způsobem se vůči účinkům dodaného antibiotika bránit a k tomu, aby byla potlačena nebo zahubena, bude napříště potřebovat antibiotikum jiné, účinnější.

Z těchto důvodů je potřeba vždy dobrat celé balení antibiotik, které vám bylo předepsáno, a to i když se už cítíte naprosto zdrávi.

Čtěte také: Kdy už kašel není banalita?

Při užívání antibiotik je dobré přesně dodržovat pokyny v příbalovém letáku. Některá se nemají podávat s určitým jídlem (např. s mléčnými výrobky) nebo s alkoholem, jiná se nesmějí podávat současně s jídlem, ale buď jednu hodinu před jídlem, nebo dvě hodiny po něm.

Rezistence je celosvětovým problémem, protože spotřeba antibiotik, a zvláště těch širokospektrých, neustále vzrůstá. V České republice se ročně za antibiotika utratí až 3 miliardy korun, z toho polovina z nich byla předepsána zbytečně. Například bolest v krku je v 9 z 10 případů způsobena virovým onemocněním a přesto se tyto případy často mylně léčí antibiotiky.

  1. Rezistence vzniká při chybném užívání antibiotik:
  2. • indikace antibiotik k léčbě virového onemocnění (jejich užití se v tomto případě zcela míjí účinkem)
  3. • užití nevhodného antibiotika (bez určení citlivosti dané bakterie na antibiotikum) anebo v případě existence již rezistentních bakterií na dané antibiotikum (opět nutné nechat vyšetřit citlivost)
  4. • špatné užívání – nepravidelné intervaly, zapomínání, nedokončení léčby (pacient přestane užívat antibiotika, pokud se začne cítit lépe)

Pokud vám lékař předepíše antibiotika, nebojte se ho zeptat, zda si je jist, že vaše onemocnění skutečně antibiotikum vyžaduje. A naopak vy nechtějte předepsat antibiotikum za každou cenu. Existují metody, podle kterých lze zjistit, zda je původce vašeho onemocnění bakteriálního nebo virového původu.

Pokud vám byla antibiotika předepsána, přečtěte si pozorně příbalový leták, dodržujte pokyny a doberte celou dávku léků, kterou máte, i když už se cítíte zdrávi.

MUDr. Kateřina Uxová

Klaudiánova nemocnice

O jak ožehavé téma se může jednat, dokládá i případ ženy z Pensylvánie (USA) hospitalizované pro symptomy infekce močových cest, které z moči vykultivovali kmen bakterie odolné na antibiotikum poslední volby. Naštěstí pro pacientku byla bakterie citlivá na jiné záložní antibiotikum.

Jen o několik měsíců později je zjištěna stejná bakterie v pitné vodě ve Francii.

Pravděpodobně v reakci na výskyt tohoto odolného kmene vydává Evropská léková agentura aktualizované doporučení a vyzývá k omezení používání tohoto léku v léčbě infekce u zvířat, aby se tímto opatřením snížilo riziko vzniku a šíření odolnosti rezistence! „Je tak jasné, že zdraví lidí a zvířat je propojené, že nemoci jsou přenášené z lidí na zvířata a obráceně. Tento přístup také zahrnuje životní prostředí, tj. další propojení mezi lidmi a zvířaty a stejně jako i potenciální zdroj nových odolných mikroorganizmů,“ dodává Mgr. Milan Peterka, farmaceut nemocniční lékárny.

Mohu užívat jakákoliv antibiotika?

Znalosti, postoje a chování veřejnosti mohou mít zásadní význam při zavádění a zajišťování uvážlivého používání antimikrobiálních léčiv jak z hlediska očekávání, tak z hlediska tlaků, které mohou vyvíjet na zdravotnické pracovníky a své kolegy a na dodržování harmonogramů medikace z jejich strany.

„Široká veřejnost a pacienti by se měli aktivně sami informovat a v případě potřeby požádat svého ošetřujícího lékaře, eventuálně lékárníka, o informace o přiměřeném používání antimikrobiálních léčiv, například antibiotik, antimikrobiální odolnosti a nepříznivých reakcích na antibiotika,“ upozorňuje farmaceut Peterka.

Pacienti by měli užívat antibiotika, jedině když jsou předepsány lékařem a upustit od používání antibiotik, které nebyly předepsány, jako jsou zbylá balení antibiotik z předchozí léčby, antibiotika předepsaná jiné osobě (příbuzným, sousedovi) nebo antibiotika získaná bez předpisu (např. nelegálně prostřednictvím internetu z jiných zemích).

Zbylá nevyužívaná balení antibiotik by měli pacienti vracet do lékáren.

Co by měl lékař sledovat?

Lékaři by měli podporovat alergologické testy u pacientů s alergickou reakcí na beta-laktamová antibiotika (např. penicilin) jako opatření na podporu používání antibiotik první volby u nealergických pacientů.

Lékaři by se měli zabývat očekáváním pacienta, odpovídat na jeho dotazy a řešit jeho preference jako základní složku individualizované péče a jako účinnou intervenci na podporu uvážlivého používání antibiotik.

Lékaři by měli pokud možno informovat pacienta o důvodu antibiotické léčby a potenciálních vedlejších účincích a zajistit, aby pacient rozuměl dávkování a době trvání léčby.  Toto vše zlepšuje dodržování léčby pacientem a zvyšuje její úspěšnost.

„Zároveň lékárníci by měli zajistit, aby pacient rozuměl dávkování a délce léčby, jelikož to může zlepšit léčbu a zvýšit její úspěšnost. Měli by poskytovat poradenství pacientům v souvislosti s kontraindikacemi, interakcemi léků mezi sebou a interakcemi potravin a léků,“ říká farmaceut Peterka.

Uvážlivé používání antibiotik

Uvážlivé používání antibiotik je přínosné pro pacienta a současně minimalizuje pravděpodobnost vzniku nepříznivých účinků na jeho zdraví (např.

výskyt nežádoucích účinků) a pravděpodobnost vzniku a šíření antimikrobiální odolnosti.

To znamená, že se antibiotika používají jen tehdy, pokud jsou skutečně nutná, a to ve správné dávce, ve správném dávkovacím intervalu a po předepsanou dobu léčby.

Jak správně užívat?

Antibiotika účinkují pouze na bakteriální infekci, kterou určí váš lékař, proto jsou antibiotika pouze na lékařský předpis. Na nachlazení, chřipku či jinou virózu antibiotika neúčinkují, proto nepoužívejte nikdy zbylá antibiotika k samoléčení.

Předepsaná antibiotika užívejte vždy po celou dobu, kterou určí váš lékař a zároveň dodržujte předepsané dávkovací intervaly. Mírné prodloužení dávkovacího intervalu okamžitě napravte a pokračujte v nastaveném dávkování, ale výrazné prodloužení dávkovacího intervalu konzultujte se svým lékařem.

Během léčby antibiotiky i krátce po jejím ukončení odpočívejte a dodržujte režimová opatření. Dodržujte doporučení svého lékárníka, protože účinnost některých předepsaných antibiotik mohou ovlivňovat další vámi užívané léky, potravní doplňky, ale i některé potraviny a alkohol.

Jen správným užíváním antibiotik společně zachováme účinnost antibiotik pro další generace lidského pokolení.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *