Poruchy srdečního rytmu, nazývané odborně arytmie, patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Jsou důsledkem abnormální tvorby nebo vedení elektrických vzruchů v srdci. Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje a které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu (EKG).
Kromě toho existuje celá řada záchvatovitých nebo setrvalých poruch srdečního rytmu, ať ve smyslu plus (rytmus rychlejší než normálně) nebo minus (pomalý rytmus nebo dlouhé pauzy v srdeční činnosti), které mohou působit nemocnému celou řadu obtíží.
Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují tyto arytmie, až na výjimky, bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné. Seznámíme Vás s příznaky srdečních arytmií, rozpoznáváním těchto poruch a metodami jejich léčby.
Jaké je normální vedení elektrických vzruchů v srdci?Lidské srdce je z technického hlediska obdivuhodným orgánem, který je schopen pracovat bez přestávky 24 hodin denně po celý život člověka. Srdce se přitom stáhne zhruba
100 000krát denně, přečerpávajíce v klidu okolo 5 – 7 000 litrů krve, při běžné zátěži až jednou tolik a při těžším cvičení až 5krát tolik krve v průběhu 24 hodin. K tomu, aby srdce mohlo plnit tuto svoji hlavní úlohu, tj. pumpovat krev bohatou na kyslík k ostatním orgánům lidského těla, potřebuje být rytmicky poháněno elektrickými impulzy.
Ty vznikají normálně ve shluku buněk specializovaného převodního systému srdce, který se nazývá sinusovým uzlem a nachází se v horní části pravé srdeční síně. Odtud se elektrický vzruch šíří svalovinou obou síní do síňokomorového uzlu, který je umístěn v dolní části přepážky mezi oběma síněmi.
Také tento shluk speciálních buněk dokáže tvořit spontánně elektrické vzruchy, avšak pomaleji než uzel sinusový. Proto se za normálních okolností jeho automatická činnost nijak neprojevuje a slouží pouze k regulovanému převodu elektrického podráždění na svalovinu komor. Tento převod se děje přes tzv.
Hisův svazek, který je pokračováním síňokomorového uzlu a který je jediným elektrickým spojením mezi síněmi a komorami. Dále se šíří vzruch svalovinou komor a způsobuje jejich koordinovaný stah (viz obrázek).
Tak je zajištěno, že srdce pracuje jako systém dvou paralelních čerpadel – nejprve se stáhnou obě síně a naplní tak obě komory, poté dojde ke stahu svaloviny komor a k vypuzení krve z pravé komory do plic a z levé komory k orgánům a tkáním celého těla.
Schéma normálního šíření elektrického vzruchu v srdci. Elektrický vzruch vzniká v sinusovém uzlu a šíří se svalovinou síní přes síňokomorový uzel a Hisův svazek na svalovinu komor
Jaké arytmie se mohou vyskytovat?Srdce se normálně stahuje asi 60 – 100krát za minutu, přičemž elektrické podráždění síní předchází aktivaci komor. Tento normální rytmus se nazývá sinusovým rytmem. Někdy i za normálních okolností pracuje srdce pomaleji (například ve spánku) nebo rychleji (například při cvičení).
Při srdečních arytmiích bývá rytmus srdce abnormálně pomalý (bradyarytmie) nebo naopak rychlý (tachyarytmie). V prvním případě se buď elektrický vzruch v sinusovém uzlu tvoří pomalu, nebo je porušeno jeho vedení přes síňokomorový uzel do komor.
Ve druhém případě se buď stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů kterákoliv jiná malá oblast svaloviny síní nebo komor, nebo elektrický impulz krouží v různě veliké oblasti srdce kolem dokola a aktivuje okolní svalovinu.
Pochází-li rychlý rytmus ze svaloviny síní nebo oblasti síňokomorového uzlu, nazývá se arytmie supraventrikulární. Naopak, pochází-li porucha srdečního rytmu ze svaloviny komor, je označována jako komorová.
Jaké jsou příznaky arytmií?
BradyarytmiePříznaky pomalého srdečního rytmu (bradyarytmie) se mohou lišit podle toho, o jakou poruchu jde a jak rychle vzniká. V případech, kdy je porušena normální tvorba elektrických vzruchů v sinusovém uzlu, pracuje srdce pomalu a nedokáže zvýšit svoji činnost při zátěži.
Tehdy trpí nemocní závratěmi, točením hlavy nebo zvýšeným zadýcháváním a únavností při zátěži. Pokud je srdeční akce velmi pomalá nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady v tvorbě elektrických vzruchů, může dojít i ke krátkodobé ztrátě vědomí.
Náhlá porucha vedení elektrických vzruchů ze síní na komory se projeví obvykle jako krátkodobá ztráta vědomí. Vznikne-li porucha postupně nebo je-li přechodného charakteru, mohou být příznaky podobné jako u poruchy tvorby elektrických vzruchů v sinusovém uzlu (točení hlavy, únavnost aj.).
Je však nutno zdůraznit, že podobné příznaky mohou být způsobeny celou řadou dalších onemocnění (např. epilepsií, mozkovou příhodou apod.), a proto je potřeba odborného posouzení celé situace lékařem.
TachyarytmieNejčastějším příznakem tachyarytmií jsou palpitace. Jde o nepříjemně vnímaný pocit rychlého nebo usilovného bušení srdce. V řadě případů jde o pouhé „škobrtnutí“ nebo „vynechání“ srdeční akce. Podkladem takových poruch rytmu jsou tzv.
extrasystoly, neboli předčasně přicházející stahy z míst abnormální tvorby vzruchu v síních nebo komorách. Extrasystoly se mohou opakovat rychle za sebou a tehdy bývají pociťovány jako nepravidelné pomalejší bušení srdce. Značná část nemocných trpí tzv.
fibrilací síní, kdy dojde k poruše normálního šíření elektrických vzruchů a tyto krouží v síních po mnoha měnících se okruzích. Díky nepravidelnému a rychlému převodu takových vzruchů na komory je arytmie pociťována jako různě rychlé a nepravidelné bušení srdce, provázené někdy i zvýšenou únavností nebo dušností.
V řadě dalších případů se arytmie projevuje v podobě záchvatů pravidelného bušení srdce. Tyto záchvatovité formy mají obvykle náhlý začátek i ukončení a jsou pociťovány jako rychlé tepání nebo chvění srdce. Často bývají provázeny pocitem tísně, kratšího dechu, případně slabostí až krátkodobou ztrátou vědomí.
U nemocných s postižením koronárních tepen může dojít při záchvatu arytmie i ke vzniku bolesti na hrudi (angina pectoris). Malá část nemocných trpí arytmiemi, které mají setrvalý charakter (tj. jsou přítomny prakticky trvale) a jejich příznaky se mohou zvýrazňovat při námaze.
Příznaky tachyarytmií mohou zahrnovat:
- bušení srdce,
- pocit dušnosti nebo kratšího dechu,
- pocit tlaku na hrudi,
- pocit pálivé bolesti na hrudi (angina pectoris),
- pocit točení hlavy nebo závratě,
- krátkodobé ztráty vědomí.
Je nutno zdůraznit, že neexistuje přímý vztah mezi závažností arytmie a jejím vnímáním. Jinými slovy, naprosto bezvýznamná porucha rytmu, která nemocného nijak neohrožuje na životě, může být subjektivně vnímána velmi nepříjemně a znemožňovat nemocnému běžný život, zatímco mnohem závažnější arytmie nemusí být vnímány prakticky vůbec.
Jaké jsou léčebné možnosti k odstranění arytmií?
BradyarytmieAčkoliv pokusy stimulovat srdce s poruchou tvorby nebo vedení vzruchů byly učiněny ve 30. letech našeho století, trvalo dalších 30 let než byl nemocnému na podzim roku 1958 naimplantován první skutečný kardiostimulátor. Od té doby se stala kardiostimulace zcela běžnou formou léčby bradyarytmií.
Metoda spočívá v tom, že se z malého řezu pod klíční kostí zavede přes podklíčkovou žílu ohebná elektroda do srdce a napojí se na kardiostimulátor, který se zašije do předem vytvořené malé kapsy v podkoží. po zašití rány se další kontroly a programování kardiostimulátoru dějí přenosem radiových vin z programovacího přístroje přes kůži.
Neustálý technický pokrok umožňuje, aby kardiostimulátory co nejvíce napodobovaly normální činnost srdce a v případě poruchy tvorby normálních vzruchů v srdci stimulovaly srdce se zvyšující se frekvencí úměrně stupni zátěže.
Přes všechna tato zlepšení se velikost kardiostimulátorů neustále zmenšuje a hmotnost současných přístrojů se pohybuje okolo 15 – 30 g a rozměry v průměru 4 (až 6) x 4 x 0,6 (až 0,8) cm.
TachyarytmieOproti bradyarytmiím představovala léčba rychlých srdečních rytmů donedávna značný problém. Ačkoliv celou řadu tachyarytmií lze účinně přerušit podáním některého z léků určených k léčbě arytmií (tzv.
antiarytmik) nebo elektrickým výbojem z defibrilátoru po krátkodobém uspání nemocného (elektrický šok vybije celé srdce a dovolí obnovení normální elektrické činnosti), mnohem obtížnější je zabránit opakování poruch rytmu.
Skutečný převrat přineslo v posledních 10 letech zavedení nové metody odstranění samotného místa vzniku takových poruch srdečního rytmu pomocí katetrizačních technik (tzv. katetrizační ablace).
Při tomto výkonu jsou po napíchnutí žíly nebo tepny (po předchozím znecitlivění příslušného místa v třísle) do srdce zavedeny speciální tenké elektrodové katetry (podobné dlouhým ohebným trubičkám o průměru okolo 2 mm) a umístěny tak, aby mohly snímat elektrické signály z jednotlivých dutin srdce.
Po vyvolání poruchy srdečního rytmu, která nemocného obtěžuje, je možné z rozboru zaznamenaných elektrických signálů přesně určit oblast srdeční tkáně, která se podílí na vzniku a udržování arytmie.
Obvykle jde o malý okrsek srdeční svaloviny (několik mm v průměru), který z nějakého důvodu vydává vzruchy mnohem rychleji než sinusový uzel nebo ve kterém elektrický vzruch krouží rychle kolem dokola.
Po stanovení místa vzniku arytmie je do této oblasti zaveden hrot speciálního řiditelného elektrodového katetru a daná oblast v rozsahu jen několika málo milimetrů je teplotně ovlivněna (laicky řečeno spálena) prostřednictvím energie aplikované katetrem. K tomuto účelu se v současnosti používá vysokofrekvenčního proudu, který prochází mezi hrotem katetru a plošnou elektrodou na povrchu hrudníku a zahřívá tkáň v okolí hrotu katedru. Zákrok sám je prakticky nebolestivý a provádí se proto bez celkové narkózy.
Historie tohoto způsobu léčby není dlouhá. V letošním roce uplynulo 16 let od prvních pionýrských výkonů, které umožňovaly pouze přerušení převodu vzruchů mezi síněmi a komorami pomocí výboje elektrického proudu (tzv. neselektivní ablace).
Tyto výkony vedly k odstranění potíží nemocných, ale za cenu následné implantace kardiostimulátoru k náhradě poškozeného vedení mezi síněmi a komorami. Výrazný rozmach nastal zejména v posledních l0 letech, a to především díky používání vysokofrekvenčního proudu, který umožňuje přesné zničení samotného místa vzniku arytmie (tzv. selektivní ablace).
V České republice byla první neselektivní ablace provedena v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze v roce 1983, první selektivní výkon byl uskutečněn na stejném pracovišti v roce 1992.
Úspěšnost selektivních katetrizačních ablací dosahuje u většiny typů supraventrikulárních tachyarytmií 95 % a více, přičemž výskyt komplikací se pohybuje v centrech s největší zkušeností pod 1 %. Znamená to, že naprostou většinu nemocných se záchvaty tachyarytmií lze tímto zákrokem zcela uzdravit a zbavit je tak obtíží.
Vzhledem k tomu, že nejde o chirurgický výkon, ale o katetrizační techniku, může být nemocný již druhý nebo třetí den propuštěn z nemocnice domů a zapojit se do normálního života. Díky tomu znamenají katetrizační ablace srdečních arytmií jeden z největších pokroků současné medicíny.
Jedinou supraventrikulární tachyarytmií, kterou zatím nelze pomocí katetrizační ablace vyléčit, je fibrilace síní. Avšak i u této arytmie je možné pomocí katetrů léčebně zasáhnout v případě, že nemocný trpí obtížemi i při podávání různých léků. Tehdy lze provést neselektivní ablaci síňokomorového uzlu k zamezení převodu arytmie na komorovou svalovinu a komory stimulovat pravidelně pomocí naimplantovaného kardiostimulátoru.
U komorových arytmií lze vyléčit katetrizační ablací naprostou většinu nemocných, kteří mají jinak zdravé srdce a trpí některou z forem komorové tachykardie pocházející z malého okrsku svaloviny komor.
Bohužel, u nemocných s komorovými tachyarytmiemi po infarktu myokardu nebo při jiném závažném srdečním onemocnění je zatím úloha katetrizačních ablací mnohem menší.
Je to způsobeno především tím, že u velké většiny takových nemocných vede komorová tachyarytmie k rychlé ztrátě vědomí a nelze proto provést nezbytné mapování místa jejího vzniku. V případech, kdy je to možné, lze však pomocí katetrizační ablace vyléčit asi 50 % nemocných.
Ostatní pacienti s život ohrožujícími komorovými tachyarytmiemi musí být léčeni jiným způsobem. U části z nich lze podávat s úspěchem léky, které brání vzniku arytmií. U nemocných, kteří jsou indikováni k operaci srdce (např. k našití aortokoronárních bypassů (bajpasů) ke zlepšení prokrvení srdce), je možno provést chirurgické odstranění místa vzniku komorových arytmií.
V případech, kdy nelze uspět ani jednou z uvedených metod, lze nemocnému zachránit život implantací tzv. kardioverteru-defibrilátoru.
Jde o přístroj podobný většímu kardiostimulátoru, který se také podobným způsobem zašije do podkoží pod levou klíční kost a jehož speciální elektroda je zavedena do hrotu pravé komory srdeční.
Přístroj poté sleduje trvale srdeční akci nemocného a v případě zachycení život ohrožující komorové tachyarytmie ji dokáže přerušit. Děje se tak obvykle výbojem stejnosměrného elektrického proudu mezi hrotem elektrody a kovovým pouzdrem přístroje.
V případech, kdy se u nemocného vyskytují pouze nepříjemně pociťované extrasystoly, lze obvykle odstranit obtíže podáním malé dávky uklidňujících léků nebo léků omezujících přímo výskyt extrasystol.
Možnosti preventivní léčby arytmií:
- kardiostimulátor,
- léky (antiarytmika),
- katetrizační ablace,
- chirurgická ablace,
- kardioverter-defibrilátor.
Je možné vzniku arytmií předcházet?Vznik celé řady arytmií mohou usnadňovat různé podněty, které ovlivňují nervový systém člověka (např. stres, kouření, pití kávy nebo jiných nápojů s kofeinem, tělesná zátěž).
Odstraněním takových podnětů lze často zmírnit výskyt arytmií nebo jejich vnímání. U většiny arytmií však nelze, až na výjimky, jejich vzniku předcházet jinak než použitím některé z výše uvedených léčebných metod.
Co dělat pří podezření na srdeční arytmii?
- při potížích nepropadat panice a klidně dýchat,
- v případě hrozící ztráty vědomí co nejdříve ulehnout nebo se alespoň posadit,
- snažit se nahmatat tep (na tepně na zápěstí nebo na krku), zjistit zda je pravidelný nebo nepravidelný a jak je rychlý (kolik tepů za minutu),
- v případě přetrvávání potíží se nechat co nejrychleji dopravit do nejbližšího zdravotnického zařízení za účelem získání EKG záznamu, který má největší cenu pro stanovení diagnózy,
- v každém případě se při výskytu příznaků, které mohou znamenat přítomnost arytmií poradit s lékařem, který by měl posoudit, zda je potřeba další vyšetření a případně léčba.
Autor: MUDr. Josef Kautzner, CSc.Recenze: MUDr. Miloš Táborský
@ Státní zdravotní ústav, Praha, 1998
Srdeční rytmus a jeho poruchy
Zdravé srdce bije pravidelně 60-80 údery za minutu (u sportovců i pomaleji) a má sinusový rytmus. Existují odchylky od tohoto rytmu, projevující se jako rytmus nepravidelný, pomalý nebo rychlý – odborně hovoříme o arytmiích.
Většina těchto poruch je neškodná, mnohdy o nich daný jedinec ani neví a zjistí se náhodně při vyšetřování pro jiné onemocnění. Existují ale poruchy, které jsou škodlivé či nebezpečné.
Jejich léčba spadá v převážné většině do působnosti kardiologů – viz (odkaz KK arytmie).
Arytmie se zjednodušeně dělí na poruchy vzniku a poruchy vedení impulzů, dle frekvence na bradyarytmie (pomalé) a tachyarytmie (rychlé). Dělení je pochopitelně více. Nejčastěji se projevují jako: palpitace – vnímáním vlastní srdeční činnosti (změna rychlosti, nepravidelnost), dušnost, bolest na hrudi, závrať až ztráta vědomí.
Kardiochirurg se podílí na jejich terapii v těchto případech:
- fibrilace síní
- vyjmutí kardiostimulátoru nebo kardioverteru a elektrod
- implantace elektrod na levou komoru srdeční
Fibrilace síní
Fibrilace síní je jednou z nejčastějších poruch rytmu. Podkladem je kroužení elektrických vzruchů v obou srdečních síních po měnících se okruzích. To má za následek ztrátu koordinovaného stahování síní, ztrátu jejich čerpací schopnosti s městnáním krve a obvykle i rychlý převod vzruchů na srdeční komory, což má za následek rychlou a nepravidelnou srdeční akci.
Komplikace jsou zejména dvojího druhu: tok krve v síních je zpomalený a vzniká riziko vzniku krevních sraženin, které se mohou uvolnit a být zaneseny krevním proudem do těla (v takovém případě mohou ucpáním nějaké cévy – např. v mozku – způsobit cévní mozkovou příhodu). Druhou komplikací je rychlá a nepravidelná srdeční akce, která narušuje čerpací funkci celého srdce a u některých nemocných může vést i k vzniku srdečního selhání.
Léčba fibrilace síní je poměrně složitá a spočívá v řadě postupů, které by měly být voleny individuálně, podle formy fibrilace síní a podle aktuálního stavu nemocného (věk, přítomnost dalších chorob, příznaky arytmie, atd.).
Současné možnosti léčby jsou medikamentózní – tzn. spočívající v odstranění arytmie nebo kontrole rytmu a frekvence pomocí léků. Další možností léčby fibrilace síní je tzv. katetrizační ablace, kterou provádí kardiologové.
Vzhledem k riziku vzniku krevní sraženiny je vždy nutné podávání léků proti srážení krve.
Chirurgická léčba fibrilace síní se provádí u pacientů, kteří podstupují kardiochirurgický zákrok z jiného důvodu a je u nich přítomna fibrilace síní.
V tomto případě je chirurgická ablace arytmie prováděna jako součást kombinovaného kardiochirurgického zákroku. Provádí se tzv. MAZE operace (z anglického maze – bludiště).
Principem zákroku je vytvořit v síních překážky v kroužení elektrických vzruchů pomocí radiofrekvenční energie, nebo působením chladu – kryosondou.
U pacientů, kteří nevyžadují další kardiochirurgický zákrok, používáme v současnosti endoskopicky prováděnou ablaci. Jde o málo invazivní výkon – bez sternotomie a bez použití mimotělního oběhu – prováděný na bijícím srdci. K tomuto typu výkonu jsou indikováni pacienti s perzistující fibrilací síní, kde jsou výsledky katetrizační ablace vždy velmi nejisté.
Implantace elektrod na levou komoru srdeční
V indikovaným případech zavádíme epikardiální stimulační elektrody na levou komoru srdeční, zejména pro resynchronizační terapii u chronického srdečního selhání. Jedná se o případy neproveditelné klasickou cestou. Výkony jsou prováděny pomocí thorakoskopu, tzn. minimálně invazivně, po výkonu zůstávají pouze 3 malé (1-1,5cm) ranky.
Vyjmutí kardiostimulátoru nebo kardioverteru a elektrod
S každoročně se zvyšujícím počtem srdečních implantátů jsou extrakce elektrod čím dál více potřebné. Důvodem extrakce je nejčastěji poškození elektrod, infekce nebo kvůli výměně elektrody za novou. Tento výkon se provádí v celkové anestézii pomocí speciálního extrakčního instrumentária.
Chytré hodinky zaznamenají EKG, zdravotní pojišťovna zajistí online zhodnocení kardiologem a klienta objedná k lékaři. Od teď s OZP realita
OZP jako první zapojuje běžně dostupnou nositelnou elektroniku do denní péče o své klienty. Zajistí online vyhodnocení záznamu EKG z komerčních chytrých hodinek atestovaným kardiologem.
A pokud lékař z partnerského MDT – Mezinárodního centra pro telemedicínu objeví v křivce EKG zdravotní problém, může se klient nonstop obrátit na Asistenta zdraví OZP, který mu vše vysvětlí, doporučí návštěvu praktika, a poté mu pomůže najít kardiologa a rovnou ho k lékaři i objedná.
EKG je vyhodnocené do 24 hodin po odeslání, službu můžou využívat exkluzivně jen klienti OZP.
- Záznam EKG z chytrých hodinek umí upozornit na nepravidelný srdeční tep,
na arytmie. Nevyhodnotí srdeční infarkt,
a v žádném případě nenahrazuje zdravotnickou záchrannou službu.
| 1) Klient zaznamená EKG na chytrých hodinkách | 2) Telefon zobrazí upozornění na nový záznam EKG | ||
| 3) V aplikaci Zdraví zvolí Export pro lékaře | 4) V aplikaci mVitakarta vybere Asistenční službu OZP | ||
| 5) Zadá Medicínský požadavek a přiloží záznam EKG | 6) Šifrovaný záznam dorazí do Mezinárodního centra pro telemedicínu | ||
| 7) Atestovaný kardiolog záznam vyhodnotí | 8) Klient obdrží nejdéle do 24 hod vyhodnocení záznamu lékařem | ||
| Případný krok 9) Při zdravotním problému Asistent zdraví poradí a po návštěvě praktika vyhledá a objedná ke kardiologovi |
„OZP intenzivně rozvíjí využití nových technologií souvisejících s péčí o zdraví. Ať už je to nedávno představená robotická kontrola lékových interakcí naších klientů, automatická detekce chronických nemocí a následné poskytování rad pojištěncům nebo nejnovější vyhodnocování EKG z chytrých hodinek.
Jsem rád, že je OZP první zdravotní pojišťovna, která udělala z nositelné elektroniky standardní součást rutinní péče o klienty v oblasti zdravotní prevence.
Předpokládám, že právě tímto směrem, tedy směrem rozsáhlejšího využívání nositelné elektroniky, se bude zdravotnictví stále intenzivněji ubírat,“ říká Radovan Kouřil, generální ředitel OZP.
„Některé druhy srdečních arytmií jsou poměrně obtížně detekovatelné. Pacient může pociťovat chvilkové obtíže, které ale zpočátku rychle odezní, a tak jim nevěnuje pozornost.
Tento typ medicínských problémů nemusí zachytit ani dlouhodobější sledování pomocí EKG Holteru, protože epizoda nemusí přijít právě v den, kdy má pacient Holter nasazený.
V tom je velká síla nositelné elektroniky, protože pacient stihne zaznamenat ataku choroby a může svůj stav začít řešit s lékařem mnohem dřív, než se nemoc rozvine do dalších stádií,“ říká Veronika Bulková, ředitelka a majitelka MDT-Medical Data Transfer, Mezinárodní centrum pro telemedicínu.
„Oproti standardnímu vícesvodovému záznamu EKG má jednokřivkové EKG z chytrých hodinek nejedno omezení. Proto nikdy nemůže nahradit návštěvu kardiologa. Umí nicméně upozornit na některé závažné poruchy srdečního rytmu, zejména na fibrilaci síní. Algoritmus v hodinkách záznam sám analyzuje a zobrazí strojové zhodnocení signálu.
Přesto by tento jednoduchý záznam měl zhodnotit zkušený kardiolog, který z něj dokáže vyčíst více, respektive může nesprávný závěr matematického algoritmu opravit.
Nicméně to hlavní je, že pokud se člověku podaří pořídit záznam EKG v době občasných subjektivních pocitů srdečních obtíží, může to být cesta k včasnému záchytu potenciálně nebezpečného onemocnění,“ říká Martin Fiala, předseda České asociace pro srdeční rytmus.
Prvním klientem, který vyhodnocení záznamu EKG z Apple Watch vyzkoušel, byl Martin Kysela: „Vyhodnocení záznamu EKG mi přišlo výrazně dřív, než za avizovaných 24 hodin, své výsledky jsem měl během půl hodiny. Systém se ovládá intuitivně a je příjemně jednoduchý.“
Konzultaci záznamu EKG z chytrých hodinek můžou využívat majitelé chytrých telefonů se systémem iOS, jejichž aplikace Zdraví má příslušnou certifikaci platnou i pro Českou republiku. OZP nicméně počítá s tím, že jakmile to bude možné, rozšíří možnost vyhodnocení EKG i na elektroniku spolupracující s Androidem.
Klienti si mohou nechat lékařem ověřit až pět zaznamenaných křivek EKG měsíčně.
V rámci pilotního provozu systému náklady na vyšetření hradí MDT-Medical Data Transfer, Mezinárodní centrum pro telemedicínu a OZP pro ně poskytuje infrastrukturu v podobě své aplikace mVitakarta a asistenční služby Asistent zdraví. Pro klienty Oborové zdravotní pojišťovny je lékařské vyhodnocení zaznamenaných křivek EKG zdarma.
Aplikace mVitakarta nabízí řadu pokročilých medicínských funkcí. Vedle vyhodnocování EKG je to například také robotická detekce potenciálně nevhodných kombinací léků.
Tu VITAKARTA zvládá plně automaticky, aniž by uživatel musel seznam svých léků do aplikace ručně zadávat, a to díky tomu, že je VITAKARTA přímo napojena na interní informační systém Oborové zdravotní pojišťovny, který eviduje platby za léky vydané na předpis; ručně je do VITAKARTY možné přidat volně prodejné léky zakoupené v lékárně. Dále aplikace umožňuje například také bezpečně ukládat data z lékařských vyšetření.
V aplikaci VITAKARTA je registrováno 451 000 klientů Oborové zdravotní pojišťovny, má ji tedy už 6 z 10 klientů pojišťovny. Do telefonu si mobilní aplikaci nainstalovalo 50 000 lidí, zhruba 20 000 v systému iOS. Aktivně se do VITAKARTY každý den přihlásí průměrně téměř čtyři tisíce uživatelů, a v loňském roce si VITAKARTU spustilo více než 213 tisíc klientů.
Přes VITAKATU lze kontrolovat výdaje na zdravotní péči a platit zdravotní pojištění.
Jejím prostřednictvím si také klienti OZP nechávají proplatit příspěvky z Fondu prevence, kdy stačí pouze vyfotit doklad o zaplacení benefitu, například očkování, permanentky do bazénu nebo třeba účtenky za brýle.
OZP navíc svým klientům umožňuje přes VITAKARTU například také hodnotit své lékaře v nemedicínských parametrech, jako je kvalita komunikace lékaře a sestry nebo prostředí ordinace a čekárny. Hodnocení jsou pak veřejně dostupná na atlasdoktoru.cz.
Fibrilace síní
Fibrilace síni je nejrozšířenější druh poruchy srdečního rytmu, arytmie. Onemocněním trpí až tři procenta populace, v České republice se tedy týká zhruba 300 000 lidí.
Choroba nepředstavuje bezprostřední ohrožení života, snižuje ale výkonnost a kvalitu života a v dlouhodobější perspektivě zvyšuje riziko vzniku mozkové příhody, srdečního selhávání a asi dvojnásobně zvyšuje relativní riziko smrti.
Neléčená fibrilace síní vede k dalším změnám srdečního svalu na vazivo a zpětně tak zhoršuje důvody svého vzniku. Zejména v počáteční době, kdy se vyskytuje epizodicky, může být obtížné ji zachytit na běžném EKG nebo kratších EKG Holterech.
VITAKARTA v číslech
- Počet klientů OZP: 730 000
- Počet uživatelů VITAKARTY 451 000
- Aktivní uživatelé
- měsíčně: 74 000 (ročně: 213 000)
- mVITAKARTA: tento týden poprvé přes 50 000
- Android: 27 840
- iOS: 19 900
Vitakarta je dostupná: