Sternální punkce – Vše o zdraví

Sternální punkce je výkon, při kterém se speciální silnou jehlou pronikne do dřeňové dutiny hrudní kosti a nasaje se malé množství kostní dřeně. Patří mezi takzvaná invazivní vyšetření, tedy taková vyšetření, při nichž se nástrojem proniká do tkáně nebo dovnitř organismu.

Sternální punkce - Vše o zdraví laboratoř, biochemie, mikroskop, centrifuga #IMG#

Kdy se to používá..

Sternální punkce rozhodně nepatří mezi běžně používaná vyšetření. Pro lékaře, většinou hematologa, je to sice výkon rutinní, ale běžný pacient se s ním nesetkává. Používá se zejména přito teda nic moc podezření na poruchy krvetvorby nebo na zhoubné bujení buněk krevní řady – leukémii.

K čemu to bude..

Rozhodnutí o provedení punkce musí předcházet důkladná rozvaha. Přestože se nejedná o žádný komplikovaný operační zásah, není to taková samozřejmost jako třeba odběr krve. Vyšetření ukáže stav krvetvorných buněk v kostní dřeni a pomůže upřesnit diagnózu a stanovit odpovídající léčbu.

Co je k tomu potřeba..

K vyšetření je třeba speciální jehla určená k proniknutí vrstvou kosti, několik běžných injekčních stříkaček, podložní sklíčka do mikroskopu a konečně látka k místnímu znecitlivění okolí vpichu. Zejména u menších dětí nebo u výrazně úzkostných jedinců lze během výkonu podat krátkodobě působící uklidňující lék přímo do žíly.

Jaký je princip..

Krvetvorba probíhá v několika oblastech lidského těla. Nejvýznamnější podíl na ní má kostní dřeň, což je směs krvetvorných buněk a dalších podpůrných buněk uložená v dutinách kostí.

Pokud do dutiny pronikneme, lze odebrat malý vzorek dřeně, a ten pak podrobit vyšetření. Nejsnáze přístupným místem je hrudní kost, sternum.

Tato kost se nalézá uprostřed přední stěny hrudníku a upínají se k ní žebra.

Jak se na to připravit..

Vyšetření nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Provádí se většinou během pobytu v nemocnici, vyšetření lze provést i ambulantně. Toto vyšetření bývá často součástí komplexního vyšetřovacího programu prováděného za hospitalizace.

Jak to probíhá..

Před vyšetřením může lékař zajistit vstup do žíly, pokud předpokládá podání uklidňujícího prostředku těsně před výkonem. Pacient leží v poloze na zádech. Lékař si vyhmatá vhodné místo na hrudní kosti k provedení vpichu. Okolí se opakovaně potírá dezinfekčním prostředkem.

Místo vpichu se malou jehlou napustí znecitlivující látkou. Pak se pronikne punkční jehlou do dřeňové dutiny kosti a prudkým vytažením pístu stříkačky se nasaje malé množství dřeně. Tento okamžik bývá pro pacienta nejnepříjemnější.

Nakonec se jehla odstraní a místo vpichu se sterilně zakryje.

Kdy bude výsledek..

Kostní dřeň se ihned natírá na podložní sklíčka. Ty se mohou ihned prohlížet pod mikroskopem. Vzorky je možné dále zpracovat, aby bylo možné přesně identifikovat jednotlivé typy buněk.

Co to řekne/ukáže..

Závěr vyšetření závisí hlavně na důvodu provedení výkonu. Vyšetření může kromě normálního nálezu podpořit diagnózu poruchy krvetvorby, krvácivé choroby, imunitního defektu, leukémie a dalších nemocí.

Kam povedou další kroky..

Po vyšetření může být zahájena léčba buď na pracovišti, které výkon provedlo, nebo můžete být přeloženi na hematologické oddělení. Pokud výsledek k diagnóze nepřispěl, musí se příčina vašich obtíží hledat jinde.

MeDitorial.cz

Biochemické vyšetření krve Vyšetření krve Nemoci krve Odběr kostní dřeně Punkce dutin Líbil se vám článek? ANO NE Stomatologie

Stomatologie, je obor zabývajíí se lidským chrupem, pojďme se na něj podívat…

Stomie není tabu

Odlišnosti na druhých vnímají mnozí lidé jako něco, za co je třeba se stydět….

Elicea

Dobrý den, prosím, chci se jen u Vás informovat. Byl mi nasazen lék Elicea…

Exantém

Dobrý den, potřebovala bych poradit…dnes v noci jsem nemohla vůbec spát kvůli…

Pupínky na kůži

Po treningu se mi na nohou objevili vysev malych pupinku, vodnate. Zatim to…

Genitální opar

Dobrý den, již letos po druhé mám geniální opar. A celkově již po čtvrté za…

Trombocytopenie (snížené množství krevních destiček v krvi): příčiny, příznaky, hodnoty, léčba

Sternální punkce - Vše o zdraví

Trombocytopenie je odborný název, kterým se označuje snížené množství krevních destiček (trombocytů) v krvi pod 10×10⁹/l. Tento stav má celou řadu příčin, od banálních, až po život ohrožující. V tomto článku se dozvíte vše o trombocytopenii, včetně nejčastějších příčin, příznaků a možností léčby.

Krev obsahuje několik různých druhů buněk (krevní elementy), které „plavou“ v tekutině zvané krevní plazma.

Mezi krevní elementy patří:

  • červené krvinky neboli erytrocyty
  • bílé krvinky neboli leukocyty
  • krevní destičky neboli trombocyty

Pokud dojde k poranění nebo porušení pokožky, krevní destičky se shluknou (spojí dohromady) a vytvoří krevní zátku (sraženinu), která pomáhá zastavit krvácení. V případě nedostatku krevní destiček tělo nemůže tvořit krevní sraženiny a hrozní vykrvácení.

  • Nedostatek červených krvinek se odborně nazývá trombocytopenie.
  • Existují různé formy trombocytopenie, od mírné po těžkou, v závislosti na vyvolávající příčině.
  • Příznaky trombocytopenie jsou různé, od únavy až po těžké krvácení, které může být smrtelné.
  • Nejčastější příčinou trombocytopenie je nějaké jiné základní onemocnění, jako je například leukémie (rakovina krve) nebo užívání některých léčiv.
  • Léčba se musí zaměřit na vyléčení vyvolávající příčiny trombocytopenie, tedy na onemocnění, které jí způsobilo.

Jaké jsou příznaky trombocytopenie?

  1. Mírný nedostatek krevních destiček, například v průběhu těhotenství, se obvykle neprojevuje žádnými příznaky a pacienti nemají žádné potíže.
  2. V závažnějších případech může dojít k nekontrolovatelnému krvácení, což vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.

  3. Mezi příznaky trombocytopenie, mimo jiné, také patří:
  • tečkovité krvácení pod kůži nebo sliznice, označované jako petechie nebo v případě většího rozsahu jako purpura. Pokud je takové krvácení neohraničené a tvoří větší ložiska, vznikají pod kůží hematomy modré až fialové barvy označované jako sufuze.
  • krvácení z nosu a dásní
  • dlouhotrvající krvácení z ran nebo nepřestávající krvácení i při drobném poranění
  • silné menstruační krvácení
  • krvácení z konečníku
  • krev ve stolici
  • krev v moči

V nejzávažnějších případech se může rozvinout i vnitřní krvácení, mezi jehož příznaky patří:

  • krev v moči
  • krev ve stolici
  • zvracení krve nebo zvratky tmavě hnědé až černé barvy

Pokud se u vás vyskytnou některé z výše uvedených příznaků, neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc.

Vzácně může trombocytopenie způsobit krvácení do mozku. Pokud máte nedostatek krevních destiček a začne vás bolet hlava nebo se objeví jiné neurologické potíže (pokles ústních nebo očních koutků na jedné straně obličeje, ochrnutí nebo slabost na jedné polovině těla, brnění a pálení končetin, zamžené vidění, světloplachost, apod.), okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Co způsobuje trombocytopenii?

Nejčastější příčiny trombocytopenie jsou:

Onemocnění kostní dřeně

Kostní dřeň je houbovitá tkáň uvnitř kosti, jejíž hlavní funkcí je tvorba všech krevních elementů, včetně krevních destiček. Pokud kostní dřeň neprodukuje dostatečné množství trombocytů, vzniká trombocytopenie.

Důvodů, proč kostní dřeň netvoří dostatek krevních destiček je celá řada, mimo jiné například:

  • aplastická anémie
  • nedostatek vitamínu B12
  • nedostatek kyseliny listové
  • nedostatek železa
  • virováinfekce, včetně HIV (AIDS), infekční mononukleózy (EB virus) a planých neštovic
  • nadměrná konzumace alkoholu
  • cirhóza
  • leukémie
  • myelodysplatický syndrom
  • chemoterapie, radioterapie nebo užívání toxických či návykových látek

Destrukce krevních destiček

Každá krevní destička ve zdravém těle žije zhruba 10 dní a poté zaniká. V případě, kdy tělo začne ničit nadměrné množství krevních destiček, může vzniknout trombocytopenie. Nejčastěji je nadměrná destrukce krevních destiček způsobena vedlejšími účinky některých léků, zejména diuretik a antiepileptik.

Mezi další příčiny nadměrného zániku trombocytů, mimo jiné, patří:

  • splenomegalie neboli zvětšená slezina
  • autoimunitní onemocnění
  • těhotenství
  • bakteriální infekce v krvi (bakterémie či sepse)
  • idiopatická trombocytopenická purpura
  • trombotická trombocytopenická purpura
  • hemolyticko-uremický syndrom (HUS)
  • diseminovaná intravaskulární koagulopatie (DIC)

Jak se trombocytopenie diagnostikuje?

  • Pokud lékař pojme podezření na trombocytopenii, nejprve provede fyzikální vyšetření, při kterém hledá známky neobvyklých modřin nebo petechií (drobné červené skvrnky na kůži), které jsou známkou krvácení z kapilár, což je jeden z častým příznaků trombocytopenie.
  • Při fyzikálním vyšetření lékař také pacientovi prohmatá břicho, aby zjistil, zda nemá zvětšenou slezinu, což je jedna z častých příčin trombocytopenie.
  • Lékař se pacienta také zeptá, zda se u něj v rodině nevyskytují hematologická onemocnění (onemocnění krve a krvetvorby).
Zajímavé:  Pigmentové skvrny - Vše o zdraví

Vyšetření krve (krevní obraz)

Jedinou spolehlivou diagnostickou metodou, která dokáže přesně určit kolik krevních destiček pacient má, je vyšetření krevního obrazu a diferenciálního počtu krevních elementů, kdy se z odebrané žilní krve stanoví přesné počty jednotlivých krevních buněk, včetně trombocytů. Za normální počet krevních destiček se považují hodnoty zhruba v rozmezí 150 – 450 tisíc krevních destiček na 1 ml krve (1).

Někdy lékaři v krvi měří i hladinu protilátek proti destičkám. Jedná se o bílkoviny, které ničí krevní destičky. Protilátky proti krevním destičkám vznikají jako vedlejší účinek některých léků (například heparinu), ale někdy je příčina jejich vzniku neznámá nebo se nezjistí.

Další vyšetření, která lékař může v diagnostice trombocytopenie použít jsou testy srážlivosti krve, jako jsou například APTT (aktivovaný parciální tromboplastinový čas) nebo Quickův test (lidově Quick, odborně též protrombinový čas).

Při těchto testech se do vzorku krve pacienta přidají některé chemické látky a sleduje se za jak dlouho se krev srazí.

Ultrazvukové vyšetření

  1. Ultrazvuk je v diagnostice trombocytopenie jen pomocným vyšetřením a slouží zejména na potvrzení diagnózy zvětšené sleziny (splenomegalie) a na vyloučení ložiskových změn na slezině a dalších orgánech v dutině břišní.

  2. Pokud se lékaři domnívají, že za trombocytopenii může onemocnění kostní dřeně, provádí se sternální punkce, při které se tlustou dutou jehlou odebere vzorek kostní dřeně z hrudní kosti a nechá se vyšetřit pod mikroskopem.

  3. Někdy se vzorek pro biopsii kostní dřeně odebírá z lopaty kosti kyčelní.

Jaké jsou možnosti léčby trombocytopenie?

Léčba trombocytopenie závisí na vyvolávající příčině a také na závažnosti příznaků. U mírného nedostatku krevních destiček je někdy lepší počkat a pravidelně monitorovat stav pacienta, přičemž vám lékař může doporučit následující opatření na snížení rizika nekontrolovatelného krvácení:

  • vyhnout se aktivitám, kde hrozí riziko poranění s krvácením nebo vznik modřin
  • omezení konzumace alkoholu
  • změna léků, které negativně ovlivňují hladinu krevních destiček, včetně, mimo jiné, aspirinu nebo ibuprofenu.

V případě těžké trombocytopenie je nutné zahájit vhodnou léčbu.

Mezi způsoby léčby trombocytopenie, mimo jiné, patří:

  • krevní transfúze nebo transfúze krevních destiček
  • změna léků, které trombocytopenii způsobují
  • kortikosteroidy na zablokování tvorby protilátek proti krevním destičkám
  • imunoglobuliny
  • užívání léků na potlačení imunitního systému
  • splenektomie (chirurgické odstranění sleziny)

Jaká je prognóza trombocytopenie a co si z článku odnést?

Pokud máte trombocytopenii nemusí to vždy znamenat nutnost okamžité léčby. V některých případech je nedostatek krevních destiček jen mírný a po čase tento problém odezní bez jakékoli léčby a počet krevních destiček se vrátí do normálních hodnot.

V případě, že je příčinou trombocytopenie nějaké závažnější onemocnění, je nutné zahájit léčbu, která spočívá v léčbě základního onemocnění a také v doplňování krevních destiček formou krevních transfúzí, případně v odstranění sleziny, pokud je trombocytopenie způsobena nadměrným zánikem krevních destiček.

Lékaře byste měli vyhledat vždy pokud se u vás často objevují modřiny i po banálním poranění, máte potíže se stavěním krvácení i z drobných ran nebo jiné, na první pohled banální problémy, jako je dlouhodobá únava, ospalost, apod.

Sternální punkce (punkce kostní dřeně)

Kostní dřeň je měkká výplň kosti (kostní morek). Červenou kostní dřeň, která obsahuje síť podpůrných buněk a kmenových buněk krvetvorby, obsahují všechny kosti jen asi do pěti let věku, pak je lokalizována pouze v plochých a krátkých kostech (pánev, žebra, obratel, lebka nebo hrudní kost), ve zbytku se nachází žlutá kostní dřeň (obsahující tukové buňky).

Sternální punkce je specializované vyšetření určené k diagnostice krevních onemocnění či postižení kostní dřeně při jiném základním onemocnění.

Jde o vyšetření, které je nutné pro upřesnění diagnostiky vašeho onemocnění, stanovení míry rizika onemocnění, podle kterých může být upřesněn typ a intenzita protinádorové léčby. Při cytogenetickém vyšetření se jedná o vyšetření přítomných chromozomů, zjišťují se jejich počet nebo změny.

Při molekulárně genetickém vyšetření se nejprve z odebraného materiálu izoluje DNA jedince a následně pátrá po změnách a mutacích, které se mohou v jeho DNA vyskytovat.

Lékaři přistupují k tomuto vyšetření při podezření na některé z onemocnění krve – například makrocytární anémii, leukémii, pancytopenii, leukopenii, polékový útlum kostní dřeně nebo útlum kostní dřeně v důsledku radioterapie či léčbě cytostatiky.

Jinými slovy, lékař prostřednictvím sternální punkce může zjistit, proč dochází ke změnám v počtu bílých a červených krvinek nebo krevních destiček. Ze získaného vzorku je možné zjistit, jak moc se v kostní dřeni vyrábí krvinky, zda v ní nejsou přítomné nádorové buňky apod. Název sternální punkce pochází ze slova sternum – hrudní kost, a punkce – vpich.

Místem vpichu je nejčastěji hrudní kost ve výši 2. až 3. žebra nebo (zejména u dětí) rukojeť kosti hrudní.

Sternální punkce umožní vyšetření buněk, ne však jejich původní struktury a celkového uspořádání. V takových případech lékaři provádějí odběr válečku tkáně z lopaty kosti kyčelní. U malých dětí je punkce prováděna při celkové anestézii a odběr je z holenní kosti.

Jak probíhá sternální punkce

Sternální punkce se provádí ve vyšetřovací místnosti k tomu určené, a to buď během pobytu v nemocnici, nebo ambulantně. Lékař či asistent vás po příchodu vyzvou, abyste si odložili vrchní díl oděvu a položili se na lůžko, na tvrdou podložku.

Asistent/sestra vám očistí a odmastí místo vpichu, v případě potřeby jej oholí. Poté lékař do oblasti hrudní kosti vpíchne znecitlivující injekci.

Poté, co začne působit, vpíchne se do hrudní kosti speciální silná jehla a jí se do injekce nasaje malý vzorek kostní dřeně.

Ten pak hematolog natře na podložní sklíčko a vyšetří pod mikroskopem, zbytek vzorku vypustí do zkumavky s heparinem a odešle k cytologickému vyšetření. Místo vpichu vám pak sestra ošetří. Celý výkon trvá 15–20 minut a pokud se cítíte dobře, můžete odejít domů nebo zpět na lůžko. 

Během výkonu můžete mít nepříjemné pocity (pocit štípnutí při aplikaci lokální anestezie nebo pocit bolestivosti při punkci – tehdy se doporučuje přidržet se rukama okraje lůžka).

Pokud máte ze sternální punkce obavy anebo jde-li o dítě, které má strach, je možné podat před vyšetřením uklidňující injekci.

Co dělat před vyšetřením?

Na vyšetření není potřeba se nijak zvlášť připravovat.

Cena vyšetření

Indikované vyšetření je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

V těhotenství

Sternální punkce se obvykle během těhotenství neprovádí, není však kontraindikací.

Sternální punkce (punkce kostní dřeně)

Další názvy: punkce kostní dřeně, aspirace kostní dřeně, odběr kostní dřeně z hrudní kosti

V textu najdete:
Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření

Popis sternální punkce

Sternální punkce je výkon, při kterém lékař proniká speciální
jehlou do hrudní kosti a nasaje z ní malé množství kostní dřeně. Vzorek
kostní dřeně se pak vyšetřuje v laboratoři. Název výkonu je odvozen od
latinského názvu pro hrudní kost – sternum, punkce znamená nabodnutí.
Tento výkon se používá pro diagnostiku, určení stadia či sledování
účinnosti terapie mnohých onemocnění krve.

Co je to kostní dřeň

Kostní dřeň je měkká tkáň uložená uvnitř kosti, je to vlastně
kostní morek.

Pro lékařské vyšetření se odebírá
červená kostní dřeň, což je tkáň, ve které vznikají
červené krvinky, krevní destičky a většina bílých krvinek.

Červená
kostní dřeň se skládá z takzvaného stromatu, což je
síť podpůrných buněk, a z kmenových buněk krvetvorby, které se
neustále dělí a dávají vznik různým typům krevních buněk –
červeným krvinkám, bílým krvinkám a krevním destičkám.

Asi do pěti let věku máme červenou kostní dřeň ve všech kostech,
u dospělých však probíhá krvetvorba jen v některých lokalizacích –
jsou to především ploché a krátké kosti jako jsou kosti lebeční, hrudní
kost, žebra, obratle, pánev, ale také v koncových částech dlouhých
kostí. Uprostřed dlouhých kostí je do dospělosti červená kostní dřeň
nahrazena kostní dření žlutou, ve které už krvetvorba neprobíhá.
Obsahuje hlavně tukové buňky, a proto má také žlutou barvu. Ve stáří
pak bývá žlutá kostní dřeň nahrazena dření šedou.

Zajímavé:  Slezina bolest - Vše o zdraví

Kdy a proč se kostní dřeň vyšetřuje?

Kostní dřeň je sídlo krvetvorby, a proto se vyšetřuje zejména
při podezření na onemocnění krve. Důvodem pro odebrání
vzorku kostní dřeně tak může být například anémie, to
jest nedostatek červených krvinek, jejíž příčinu se nepodařilo zjistit
z vyšetření krve.

Vyšetření kostní dřeně se provádí i pro
objasnění jiných anomálií v krevním obraze, např. při
zvýšení či snížení počtu bílých krvinek
či krevních
destiček
v krvi. Takovéto anomálie se mohou odhalit i náhodně
při vyšetření krve pro nějaké jiné onemocnění.

Vyšetření krevní
dřeně má důležitou úlohu v diagnostice leukémií, v určení jejich
stádia a také ve sledování účinnosti jejich léčby.

Vyšetření kostní dřeně se ale někdy provádí také
například při dlouhotrvající horečce neznámého původu, zejména
u lidí se špatně fungujícím imunitním systémem, kdy může toto
vyšetření odhalit cizí mikroorganismy.

Princip sternální punkce

Při sternální punkci se po lokálním znecitlivění pronikne speciální
jehlou do dutiny hrudní kosti, kde se nachází červená kostí dřeň. Odtud
se pak nasaje malé množství dřeně.

Jednotlivé kapky s kostní dření se
většinou ihned roztírají na podložní sklíčka, která jsou odeslána do
laboratoře. Tyto preparáty se v laboratoři obarví a laborant či laborantka
je pak prohlíží pod mikroskopem, popřípadě jsou provedena ještě jiná
laboratorní vyšetření dřeně.

Lékař tak zjistí zastoupení jednotlivých
buněk ve dřeni a může také odhalit nějaké abnormální buňky,
například buňky nádorové.

Alternativní vyšetření

Z dřeně získané sternální punkcí můžeme vyšetřovat pouze buňky
samy o sobě, při nasátí a nanesení na sklíčko se totiž rozruší
původní struktura dřeně. Někdy je ovšem důležité prohlédnout si
celkové uspořádání kostní dřeně, může se tak například zhodnotit
poměr stromatu ke krvetvorným buňkám. Pro tento účel se provádí
takzvaná trepanobiopsie kostní dřeně.

Ta se provádí výhradně z lopaty
kosti kyčelní. Při trepanobiopsii se odebere speciální dutou jehlou
o průměru asi 4 mm váleček tkáně, který se dále vyšetřuje
v laboratoři. Z lopaty kosti kyčelní se však může odebrat kostní dřeň
také prostou punkcí, obdobně jako u sternální punkce.

U dětí mladších
jednoho roku se punkce kostní dřeně provádí nejčastěji z holenní kosti
a pod celkovou anestézií.

Rizika sternální punkce

Komplikace sternální punkce jsou velmi vzácné, může dojít
lokálnímu krvácení či infekci. Po
výkonu může několik dní přetrvávat mírná bolestivost v místě
vpichu.

Co dělat před sterální punkcí

Sternální punkce nepatří mezi příliš častá vyšetření
v medicíně, před tím, než vás na ni lékař pošle budete mít jistě za
sebou již rozbor krve – minimálně krevní obraz a testy na krevní
srážlivost, popřípadě jiná vyšetření. Na sternální punkci se
nemusíte nijak zvlášť připravovat, můžete před ní normálně jíst,
pít i užívat své léky. Může se provádět i ambulantně.

Před sternální punkcí je důležité informovat lékaře, zda
nemáte nějaké alergie, například na anestetikum či na jodovou dezinfekci,
jaké léky užíváte a zda máte nějaké poruchy krevní srážlivosti.
Lékař také bude chtít vědět, zda netrpíte osteoporózou a zda jste
prodělali chirurgii hrudníku, při které byla proťata hrudní kost.

Proces sterální punkce

Samotný výkon trvá asi 15 až 20 minut. Pacient si nejdříve musí
odložit do pasu a položí se na záda na lůžko. Lékař nejprve
vydezinfikuje hrudník v okolí plánované punkce, což je
horní část hrudní kosti, poté vpíchne jehlou pod kůži lokální
anestetikum.

Poté už by pacient neměl cítit bolest. Lékař poté maličko
nařízne kůži nad hrudní kostí a otáčivými pohyby poté pronikne
speciální jehlou do dřeňové dutiny hrudní kosti. Pacient přitom cítí
tlak. Lékař poté nasaje trochu červené dřeně do stříkačky.

Poté vyjme
jehlu a na místo vpichu dá sterilní krytí.

Pokud je výkon prováděn ambulantně, může pacient většinou
již po půl hodině odejít domů, jen se nedoporučuje daný den provádět
nějaké namáhavé činnosti.

Výsledek sternální punkce

Výsledek vyšetření je zpravidla lékaři k dispozici do několika dnů
až týdne.

Další názvy: punkce kostní dřeně, aspirace kostní dřeně, odběr kostní dřeně z hrudní kosti

Přidejte zkušenost s vyšetřením sternální punkce

Tento týden jsem podstoupila sternální punkci na hrudní kosti.
Důležité je uvést, že veškeré lékařské zákroky snáším dost
špatně, jsem cíťa odmalička.

Po píchnutí anestetik jsem měla pocit, že místo mám stále příliš
„živé“, tak pan doktor ještě chvíli počkal. Při vlastním odběru,
který trval chviličku, jsem cítila jen trochu nepříjemný tlak. Bolest
minimální!

Vrtání zubu je mnohem horší – opravdu se nebojte!

Byl jsem na čtyřech vyšetřeních a musím říct, že hodně to bolelo
jen jednou. Podle mě záleží hlavně na doktorce, i když každá řekne,
že to záleží na tom, jak se jí to zrovna podaří napíchnout.

V tom jednom případě byla doktorka hrozně rychlá a neměla moc
trpělivosti a pak to zabolelo. V těch ostatních případech postupovala
pomalinku a pak to zas moc nebolí a jen je to spíš nepříjemné.

Já už punkci zažil spousty a je to pohoda. Sternálka absolutně bez
problému. Jsou dva momenty, kdy to trochu zabolí, ale to nic neni.

Dobrý den,

nechtěla bych kohokoli strašit a už vůbec ne odrazovat od tohoto
zákroku, ale má babička podstoupila tento zákrok v nemocnici a bohužel to
byl pro ni velmi bolestivý až neúnosný zákrok.

Ujišťovali jí před tím,
že to bude jen slabší tlak, načež cítila vše.

Můj názor je asi takový,
že hlavně záleží na zkušenostech lékaře, který tento zákrok provádí,
zřejmě v této nemocnici nemají dost zkušeného lékaře či lékařku.

Sternální punkce

Při sternální punkci je speciální jehlou odebrán vzorek kostní dřeně z hrudní kosti. Tento vzorek je následně odeslán na rozbor do laboratoře a na základě výsledků lze diagnostikovat onemocnění, odhalit stadium nemoci či sledovat léčbu u některých krevních onemocnění. Název sternální punkce je odvozen z latiny: sternun znamená hrudní kost, punkce pak nabodnutí.

Sternální punkce ( jiným názvem také punkce kostní dřeně, aspirace kostní dřeně nebo odběr kostní dřeně z hrudní kosti ) je výkon, při kterém lékař provádějící výkon proniká speciální jehlou do dutiny hrudní kosti, kde se nachází červená kostní dřeň.

Kostní dřeň je měkká tkáň uložená uvnitř kosti, je to vlastně kostní morek. Pro lékařské vyšetření se odebírá červená kostní dřeň, což je tkáň, ve které vznikají červené krvinky, krevní destičky a většina bílých krvinek.

Červená kostní dřeň se skládá z takzvaného stromatu, což je síť podpůrných buněk, a z kmenových buněk krvetvorby, které se neustále dělí a dávají vznik různým typům krevních buněk – červeným krvinkám, bílým krvinkám a krevním destičkám.

Nasátím jehlou při punkci se získává vzorek kostní dřeně, který se následně dále pak vyšetřuje v laboratoři. Název tohoto vyšetření vychází ze slova sternum ( což je latinský název pro hrudní kost ) a punkce (  což znamená nabodnutí ). Sternální punkce je celkem běžné vyšetření prováděné zpravidla hematology, tj.

lékaři specializujícími se na vyšetřování a léčbu krevních chorob. Jedná se o jednoduché a dostupné vyšetření, které pacienta nijak zvlášť nezatíží a může hematology orientačně informovat o poměrech panujících v kostní dřeni. 

Sternální punkce se v naprosté většině případů provádí pro diagnostické účely, kdy se zjišťuje struktura a množství krevních elementů přítomných v kostní dřeni.

Provádí se pro stanovení diagnózy onemocnění, určení jeho stadia nebo ke sledování účinnosti terapie mnohých onemocnění krve ( jako jsou nemoci červené a bílé krevní složky –     – například makrocytární anemie, leukemie, pancytopenie, leukopenie, plazmocytom, dlouhodobá leukocytóza, polékový útlum kostní dřeně, útlum kostní dřeně po radioterapii nebo léčbě cytostatiky ).

Sternální punkce poskytuje možnost přímého pozorování aktivity červené kostní dřeně, stavu a charakteru vyzrávání prekurzorů erytrocytů, jejich abnormalit ( tzv. dyserytropoéza ) a semikvantitativního posouzení množství a rozložení železa v buňkách.

Zajímavé:  Mozek - Vše o zdraví

Značným diagnostickým přínosem u nemocných s horečkami neznámého původu je současná kultivace odebraného vzorku kostní dřeně, případně i cytogenetické vyšetření aspirovaného materiálu, a to zejména u hematologických nebo jiných zhoubných onemocnění nebo také při podezření na přítomnost nějaké vrozené poruchy u pacienta.

Punkce kostní dřeně není obtížné vyšetření a při podezření na hematologickou chorobu ( tedy na nějaké krevní onemocnění ) by měla být provedena co možná nejdříve.

Vyšetření má největší přínos v takových případech, jestliže pacientovi odebereme vzorek krve, vyšetříme jej a zjistíme v něm něco podezřelého – obvykle nevysvětlitelné změny v počtu bílých a červených krvinek či krevních destiček. V případě, že máme podezření na nějaké primárně krevní onemocnění ( jako jsou například aplastická anemie, leukémie, mnohočetný myelom  a podobně ), může vyšetřující lékař z výsledku sternální punkce ledacos zjistit. Ze získaného vzorku kostní dřeně nemocného například pozná, jak moc se v kostní dření vyrábí krvinky, zda v ní nejsou přítomné nádorové buňky apod. 

Na samotné vyšetření ( tedy na provedení sternální punkce ) se pacient nemusí nijak zvlášť připravovat. Vyšetřovaný jedinec může před ní normálně jíst, pít i užívat všechny léky, které normálně běžně užívá, nemusí být nalačno.

Vyšetření se provádí buď v rámci vyšetřovacího programu při hospitalizaci na nemocničním lůžku, nebo na samotné vyšetření pacient přijde ambulantně.

Před tím, než ošetřující lékař pacienta na provedení sternální punkce pošle, musí mít již u pacienta provedený laboratorní rozbor krve – minimálně musí být vyšetřen krevní obraz a testy na krevní srážlivost, popřípadě ještě jiná další vyšetření.

  Bezprostředně před provedením sternální punkce je důležité, aby pacient informoval lékaře, který bude samotný výkon provádět, zda netrpí nějakou formou alergie  ( například alergií na některý lék používaný k lokální anestezii nebo na jodovou látku používanou k dezinfekci ), dále jaké léky nemocný pravidelně používá a jestli případně nemá nějaké poruchy krevní srážlivosti. Lékař před samotným výkonem sternální punkce také bude chtít vědět, zda vyšetřovaný netrpí osteoporózou ( osteoporóza neboli řídnutí kostí, je metabolické onemocnění, při kterém kostní tkáň řídne, je stále křehčí a náchylnější ke zlomeninám ), a zda pacient případně neprodělal operační výkon na hrudníku, při kterém mu byla proťata hrudní kost. Samotný výsledek provedeného vyšetření sternální punkcí je zpravidla lékaři k dispozici do několika dnů až týdne. Komplikace sternální punkce jsou naštěstí velmi vzácné, může dojít k lokálnímu krvácení nebo k infekci místa vpichu. Po výkonu může několik dní přetrvávat mírná bolestivost v místě vpichu.

Samotné provedení výkonu sternální punkce trvá asi 15 až 20 minut. Pacient si nejdříve musí odložit oblečení z horní poloviny těla až do pasu a poté se položí rovně na záda na rovné pevné lůžko. Vyšetřující lékař nejprve vyholí a pak potře dezinfekčním roztokem kůži na přední straně hrudníku vyšetřovaného v okolí plánované sternální punkce.

Bývá to v naprosté většině případů v krajině nad horní částí hrudní kosti, protože místem vpichu při provádění sternální punkce je nejčastěji hrudní kost, a sice u dospělých pacientů zpravidla ve výši 2. až 3. žebra a nebo, a sice zejména u dětí, oblast tzv. manubrium sterni ( tj. rukověti kosti hrudní ).

U dětí do stáří 2 let věku je možné provést punkci k odběru kostní dřeně také z dolní končetiny z oblasti tibie ( tj. z kosti holenní ), a to ve většině případů pod celkovou anestezií.

U dětí nad 2 roky lze získat punkcí kostní dřeň k vyšetření také i z dalších míst, jako například  z předních i zadních hřebenů kosti kyčelní, z výběžků těl páteřních obratlů nebo i z lemuru ( tj. z kosti stehenní ) či z patní kosti.

Po dezinfekci pokožky znecitliví vyšetřující lékař předpokládané místo vpichu punkční jehly obstřikem roztokem lokálního anestetika, což prakticky znamená, že lékař vpíchne injekční jehlou pod kůži lokální anestetikum    ( ve většině případů se k tomuto účelu využívá lokální anestetikum Mezocain v 1% koncentraci ).

Tato fáze výkonu bývá zpravidla pro vyšetřovaného bolestivá, ale poté již by pacient neměl cítit žádnou bolest. Následně lékař provádějící výkon sternální punkce nařízne pacientovu kůži nad hrudní kostí drobným řezem skalpelem a otáčivými pohyby poté pronikne speciální silnou punkční jehlou do dřeňové dutiny hrudní kosti.

Vyšetřovaný jedinec přitom může cítit určitý tlak v místě prováděného výkonu. Lékař poté aspiruje malé množství buněk červené kostní dřeně do injekční stříkačky ( nejlépe je nasát do stříkačky množství menší než 0,5 mililitrů ). Následně pak vyjme punkční jehlu a místo vpichu odezinfikuje a překryje sterilním krytím.

Odebraný vzorek buněk červené kostní dřeně se ihned po odběru rozetře na několik podložních sklíček.

U těchto vzorků se následně v laboratoři provede obarvení metachromatickými barvivy    ( například se používá barvení dle May – Grünwalda, Giemsy, Wrighta ) a vzorky jsou poté laborantem pečlivě prohlédnuty pod mikroskopem, popřípadě jsou provedena ještě další laboratorní vyšetření kostní dřeně.

Zbytek aspirovaného vzorku červené kostní dřeně se vzápětí potom vstříkne do zkumavky s heparinem ( což je lék, který zamezuje srážení krve ), aby bylo možné pozdější cytogenetické vyšetření kostní dřeně. Z odebraného vzorku  kostní dřeně získaného sternální punkcí můžeme vyšetřovat pouze buňky samy o sobě, při nasávání a posléze při nanesení vzorku na podložní sklíčka se totiž rozruší původní struktura kostní dřeně. Jestliže chceme posuzovat celkové uspořádání kostní dřeně ( například v případě, že chceme zhodnotit poměr stromatu kostní dřeně k přítomným krvetvorným buňkám ), je nezbytné provést takzvanou trepanobiopsii kostní dřeně ( při trepanobiopsii se odebírá k laboratornímu vyšetření pacientovi speciální dutou jehlou váleček tkáně kostní dřeně o průměru 4 milimetry a trepanobioptický odběr se provádí výhradně z lopaty kosti kyčelní , viz příslušná kapitola ).

Kostní dřeň je měkká výplň kostí, tzv. kostní morek.

Pro rozbor se používá červená kostní dřeň, v níž vznikají červené i bílé krvinky, respektive v případě bílých krvinek zde vzniká jejich většina, a dále také krevní destičky.

Červenou kostní dřeň tvoří stoma neboli síť podpůrných buněk a kmenové buňky krvetvorby. Ty se stále dělí, čímž vznikají další červené či bílé krvinky nebo krevní destičky.

Červenou kostní dřeň obsahují všechny kosti jen asi do 5 let věku, pak je lokalizována jen v plochých a krátkých kostech (pánev, žebra, obratle, lebka či hrudní kost) nebo v koncových částech dlouhých končetin, ve zbytku se nachází žlutá kostní dřeň. Ta v sobě má především tukové buňky a krvetvorba zde neprobíhá. Ve starším věku se přemění na šedivou kostní dřeň.

Prostřednictvím sternální punkce lze vyšetřit buňky, avšak ne původní strukturu a celkové uspořádání. V některých případech však může být například poměr stomatu ke krvetvorným buňkám důležitým ukazatelem, v tom případě lékaři provedou trepanobiopsii kostní dřeně.

Dutou jehlou je z lopaty kyčelní kosti odebrán váleček tkáně, který má v průměru okolo 4 mm a je opět vyšetřován v laboratoři. Z tohoto místa však lze odebrat vzorek kostní dřeně i klasickou punkcí.

U malých dětí do jednoho roku věku je punkce prováděna za celkového znecitlivění a odběr je z holenní kosti.

Při tomto vyšetření se objevují komplikace ve formě krvácení či infekce jen velmi zřídka, občas však může místo vpichu bolet i pár dní po vyšetření.

Výsledek sternální punkce vám lékař sdělí v řádu několika dnů či jednoho týdne.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *