Svrab liečba – Vše o zdraví

Svrab liečba - Vše o zdraví 23. 02. 2018 Přečteno: 15345x

Kůže v okolí zobáku andulky se zduřuje. Na zobáčku jsou jakoby malé dírky. Na nohou andulky se objevují šupinky. To je vápenka neboli ptačí svrab, který mezi ptactvem postihuje převážně andulky. I když se na první pohled může zdát, že se jedná o zákeřnou nemoc, nebojte se. Vápenka u andulek se poměrně lehce léčí a za pár dní bude váš milovaný ptačí kamarád zase v pořádku.

Vápenka u andulek: za vše může zákeřný parazit

Vápenka u andulek je vyvolána parazitickým roztočem (Knemidocoptes pilae), který se projevuje především na zobáku a jeho okolí, u očí, na hlavě a nohách. Tito cizopasníci žijí na těle andulek, hlavně na neopeřených částech těla a dělají si zde klikaté chodbičky. Živí se tak kůží a vytékající kožní lymfou.

Přítomnost těchto parazitů je pro andulky opravdu nepříjemná. Sliny a výkaly roztočů ptáka dráždí, dochází k odloučení rohových šupin a vzniká výtok, který na vzduchu tuhne v bílou nebo nažloutlou hmotu.

Jaké jsou příznaky ptačího svrabu

Vápenku pozná každý majitel andulky rychle. Pták již nemá ne dotek hebký zobáček, ale je proděravělý chodbičkami, které si zde dělají zákeřní parazité. V okolí zobáku se začne kůže zduřovat. A to není vše, změny nastávají také na prstech. Andulka na nich má rohovité šupinky. A jaké jsou další příznaky?

  • Ptáček je velmi neklidný
  • Otírá si zobák o klec nebo bidlo
  • Zobákem si klove svědivé nohy

Pokud je nemoc již v pokročilejším stádiu, můžeme si všímat ještě horších příznaků. Andulka začne postupně chátrat, ztrácí svou jiskru a obtížně dýchá. Když ale nemoc včasně zachytíte, ptáček se během několika málo dnů vyléčí a zase bude připomínat toho veselého kamaráda.

Andulka potřebuje potírat postižená místa olejem nebo sádlem

Vápenka u andulek je lehce léčitelná, takže se nemusíte bát, že pták uhyne. Nesmíte však nechat nemoc zajít příliš daleko. V to případě již ohrožení života hrozí. Jak se ale s ptačím svrabem vypořádat? Jednoduše pomocí oleje.

Místo oleje lze použít i sádlo nebo rozpuštěné máslo. Jen tak můžeme parazity udusit a zničit. Postižená místa potíráme andulce 3krát denně po dobu asi jednoho týdne až dvou.

K léčbě bude potřeba jen vatová tyčinka, kterou namočíme v rostlinném oleji a jemně nemocná místa andulce potřeme. Tak dokážeme parazity zabít a vyhnat.

Pokud má andulka parazita i na nohou, nebojte se jí nohy do oleje zcela ponořit.

K léčbě vápenky pomůže i vitamín A

Hojení ještě urychluje vitamín A, který můžeme nemocným ptáčkům do jídla přimíchat.

V přirozené podobě se vyskytuje třeba ve špenátu, brokolici, kapustě, mrkvi i petrželi.

Obecně však můžeme říci, že vitamín A je pro ptáky nezbytný pro ochranu pokožky a pro trvalé vybavení sliznic orgánů. Při jeho nedostatku dochází ke zrohovatění kožních buněk a snižuje imunitu.

Vápenka u andulek a její prevence: základem je čistá klec a dezinfekce

Na prvním místě je nezbytné, aby byly andulky chovány v čistém prostředí. Hygiena je tedy na prvním místě. Jakmile zjistíme, že má andulka svrab, ihned musíme celou klec vydenzifikovat, protože roztoči dokáží přežít i mimo svého hostitele. Antiparazitní přípravek vám poradí každý zvěrolékař. Co vše je ale ještě potřeba udělat?

  • Omyjeme nebo zcela vyměníme bidla a větvičky
  • Vyměníme misky na jídlo
  • Vydezinfikujeme celou klec
  • Udržujeme klec pro andulku v čistotě
  • Pravidelně kontrolujeme andulky
  • Izolujeme nemocné ptáky od zdravých

Pokud se vápenka u andulek projeví, neváhejte a začněte ptáčka co nejrychleji léčit. Pokud nejste zcela jisti, zda si na léčbu vystačíte sami, raději vždy navštivte svého zvěrolékaře, který může andulku léčit speciálními přípravky, které se kapají na postižená místa.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!

Skutečně chcete smazat komentář?

Nemoci

Jak poznáme zdravého ježka:

– jasné oči – čistá kůže, bodlinky i zadeček – bez strupů a zranění – čilost – hmotnost (ani příliš tlustý, ani moc hubený) – zdravé nožky, bez přerostlých drápků – neškrábe se

Občas překontrolujte ježkům drápky, může se stát, že je bude třeba trošku zastřihnout. Chce to občas docela velkou trpělivost. Lepší je, když jeden ježka drží, fixuje mu nožičku a druhý stříhá 🙂

Kdy navštívit veterináře:

– ježek má neobyvklé chování (např. je pasivní) – bezvládně leží (zjistěte, zda je dostatečně „teplý“, ale ne přehřátý) – více jak den (24 hodin) nepřijímá potravu, vodu či dlouhodobě nebo výrazně ubývá na váze – při procházce po domě sezřal či olízal, co neměl (např.

čistící prostředky) – ježek má záchvaty (může jít o cukrovku) – nereaguje a je chladný na dotek (okamžitě se ho pokusím zahřát – dám jej pod košili, na termafor – který obalím dekou, ručníkem…) – strnule chodí (může se jednat o poraněnou končetinu, artritidu, nedostatek vápníku, ale i o tzv.

„WHS – rozviklaný ježčí syndrom) – ježek má suchou, šupinatou kůži, škrábe se a ztrácí bodlinky (zřejmě se jedná o roztoče) – vypadá, že má zlomenou nohu – ježek má výtok z očí či nosu (může jít o infekci horních cest dýchacích) – výtok z uší, šupiny v uších (může jít o plísňovou infekci, kvasinky, roztoče) – má vrostlou bodlinu, která se jeví infikovaná (okolí je zanícené) – ježek má neovyklé výrůstky, bouličky (ježek je náchylný k rakovině, může jít i o cysty)

  • – má zelené bobečky (může se jednat od banalit, až po závažné věci, popřemýšlejte, co ježek poslední den žral)
  • Při správné péči a životosprávě není nutné ježky pravidelně odčervovat ani očkovat.
  • Svrab

Co je to svrab? Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho domácích i divokých druhů zvířat. Dospělé zákožky svrabové žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na zvířeti.

Inkubační doba je variabilní – několik dní až týdnů a závisí na množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými velmi svědivými lézemi, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí.

Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů.

Zajímavé:  Centrum Pro Psychické Zdraví?

Ušní svrab je nenápadnější, začíná zpravidla malými „bradavičkami“ na okraji ušních boltců. Způsobuje jej jiný druh zákožky.  Necháte-li ušní svrab příliš rozbujet, skončí to znetvořeným boltcem s okrajem zdeformovaným do tvaru květákovitých výrůstků. Tento typ svrabu není tak nepříjemný a zpravidla se lépe léčí.

Svrab, který může mít váš ježek, nemusí být jen „ježčí“, ale může být i od koček, psů a ptáků. Není způsoben jen špatným chovem či špínou. Je k tomuto několik vysvětlení. Jedním z nich může být i infikovaná podestýlka hoblin. Taktéž přenos z jiných zvířat, která doma současně máte, z venkovních výběhů, ale i od vás.

Stačí, abyste před uchopením ježků pohladili třeba nakaženou kočku, či pochovala nemocné morče, které tisknete ke stejnému oblečení jako následně ježka…, a už je to tady. Taktéž „propuknutí“ svrabu podpoří oslabený organismus ježka. Pak můžete čistit, jak chcete, přemýšlet a zkoumat, stejně se důvodu zřejmě nedopátráte.

Takže, pokud se váš miláček neúprosně škrábe a vypadávají mu příliš bodlinky, zřejmě bude napaden svrabem či roztoči. Jděte k lékaři. Tam se ježek podrobí důkladnější a odbornější prohlídce. Zda nemá stroupky či změny na kůži (šupinky). Taktéž mu bude, zřejmě odebrán seškrab kůže na několika místech.

Při troše štěstí a větším napadení uvidíte pod mikroskopem „původce všeho – zákožku svrabovou“. Počítejte s tím, že budete muset preventivně léčit všechna zvířata, která v domácnosti máte, jinak by úsilí bylo zbytečné! Všechny ubikace budete muset samozřejmě dezinfikovat (např. Savem…) a dodržovat větší hygienu při manipulaci s nemocnými ježky.

Ne tak skrz vás, že byste také svrabem onemocněli, ale kvůli přenosu na ostatní zvířátka. Avšak dodávám, že i u citlivějších lidí se přenos může projevit drobnými pupínky a „krupičkou“ na kůži.  Nic však raději nedávejte mláďatům do 100 g. To asi opravdu raději počkejte, až povyrostou. Lék se aplikuje jako spot-on na kůži. Nic se nepíchá, nic ježka nebolí.

U přípravku Stronghold je dokonce dovolená aplikace u březích a kojících samiček. Zahraniční chovatelé uváděli, že dlouhodobě nepozorovali žádný problém, a to ani u kojených mláďat (přenos mlékem od samiček).

Takže,  všichni, prosím, pamatujte, že pokud přinesete domů nového ježka, dejte mu alespoň třítýdenní karanténu, abyste zjistili, zda je vše v pořádku, neprojeví se nějaké onemocnění a vy měli čas zajít popř. ke zvěrolékaři. Ať si nenakazíte všechno ostatní zvířectvo, co doma máte. Bylo by to opravu zbytečné.

Konkrétní příklad léčby svrabu u samičky jažka bělobřichého:

Léčbu svrabu jsem zahájila pomocí Biomectinu, který obsahuje látku Ivermectin. Zvěrolékařka znala potřebné dávkování a věděla, že „se používá“. Je uváděn v odborných publikacích. Jen pro bližší informace.

Aplikuje se 0,3mg/kg – lze dát buď injekcí pod kůži, nebo jako spot on na kůži – i když u některých zvířat se nemusí kůží vstřebávat v dostatečném množství. Samička se po třech dávkách škrábat přestala, za měsíc se však škrábat opět začínala.

Dověděla jsem se od zahraničních chovatelů, že léčba Ivermectinem není dostatečná. Taktéž se občas vyskytly informace, že po této látce ježek uhynul. Zda to bylo způsobeno špatným dávkováním, alergickou reakcí nebo „něčím dalším“ u konkrétního jedince – nevím.

Zda se může podávat kojícím a březím samičkám jsem také nezjistila, protože v zahraničí od této léčby spíše ustupují.

Při tomto zjištění jsem již samičce aplikovala jiný druh léku, a to Stronghold  6% pro koťata a štěňata (růžové balení). Ve všem jsem se řídila jen radami zkušených zahraničních chovatelů. Paní doktorce jsem odsouhlasila, že beru riziko na sebe, protože k tomuto léku neznala potřebné dávkování.

Věřila jsem, že v zahraničí mají s ježky velké zkušenosti a nikdo jim nebude chtít ublížit. Tento lék obsahuje Selamectin a v zahraničí je často uváděn pod názvem Revolution.

Dávková zhruba sedělo, i když někteří chovatelé uváděli dávkování odvozené od váhy psů (druh pro nejmenší pejsky), někteří jen velmi laicky v kapkách. Předpokládaly jsme, že 1 kapka je 0,05 ml Strongholdu pro koťata a štěňata. V tom případě se má dát 1 kapka ježkům do 400 g a dvě kapky ježkům nad 400 g.

Aplikuje se na kůži (pro lepší manipulaci ve stříkačce s jehlou) do míst mezi lopatky – za ouška. Případná druhá kapka se má dát po směru růstu bodlin blíže k zadečku. Prozatím jsem zkusila 1 kapku pro ježurku, která váží 380 g a má „neustále“ se opakující problémy. Do týdne se přestala takřka škrábat, ale ne zcela.

Jak se uvádí, budeme lék aplikovat ještě jednou, a to za 3 – 4 týdny, opět jako spot-on, avšak možná ve větší dávce). Co se mi líbí, nemusím se bát, pokud by byla samička březí a čekala mláďata.

Dle posledních informací z VFU v Brně: o toxicitě Biomectinu neříkají nic. Ale Strongoldu doporučují i vyšší dávku, klidně prý i jednu celou pipetu pro štěňata a koťata na ježka cca 0,5 kg hmotnosti. Neměla by ublížit.

Ani po jednom léku jsem u žádného z mých ježků nepozorovala reakce či problémy. Cena za léčbu Ivermectinem je asi 70 Kč za jednu aplikaci (jsou potřeba tři, někdy až pět). Cena za Selamectin je asi 300 Kč. Aplikovat stačí max.

dvakrát,  musí se však zakoupit jedna celá ampulka, která ale vystačí teoreticky na víc ježků či aplikací…

Takže si myslím, že se to cenově „dá zvládnout“ a žádného chovatele, který je schopen dát za ježka spoustu peněz tato částka nezruinuje.

Jak lék působí? Po aplikaci na kůži (kápnutím za krk) se vstřebá do kožního mazu, chlupových folikulů a částečně do krve a účinkuje tak v celém těle.

Oba léky jsou pouze na lékařský předpis u zvěrolékaře, nejsou ve volném prodeji. Sami raději nic nepodnikejte a jděte se radit k odborníkům. Popřípadě si vytiskněte tento článek a můžete ho dát přečíst lékaři.

Závěrem je třeba říct, že je nutné nezaměňovat svrab s výměnou bodlinek u mladých ježků. To bývá často příčinou jejich častějšího škrábání a vypadávání bodlin. V tomto případě je ježek naprosto zdravý a o žádný svrab se nejedná. Časem se vše upraví.

Ani občasné poškrábání ježka nelze brát jako příznak nemoci. Je to živý tvor, který se občas poškrábe a navíc často žije na podestýlce z hoblin, které se mu dostanou mezi bodlinky a tam mu vadí, takže se je snaží samozřejmě odstranit.

Zajímavé:  Lecba Zavislosti Na Alkoholu?

Někdy může být taktéž i příčinou škrábání pouze příliš suchá kůže.

Samička z toho příkladu byla léčena se svrabem v okamžiku, kdy se asi dva dny neúprosně škrábala. Tak, že se nebyla schopna ani v klidu najíst. Její stav se znatelně zhoršoval. Začala se budit i během dne.

Neměla však zatím znatelné známky na kůži (např. stroupky). Časem se svrab začal projevovat i viditelnými změnami na uších. Po tomto zjištění jí byla podána vyšší dávka Strongholdu, dle doporučení z VFU Brno.

Herpesvirus

U zvířat všeobecně se herpesviry projevují výtokem z nosu, genitálií, záněty spojivek, různými puchýřky po těle a u chovných samic i špatným zabřezáváním, potraty nebo úhynem mláďat po porodu.

To by mohlo být příznakem i u ježků, bohužel to tak ale bylo pouze v jednom z asi 10 prokázaných příznaků herpesviru. V ostatních případech byla herpesvirová infekce zjištěna až při pitvě, která ukázala nekrózu jater se spoustou zánětlivých ložisek.

V Británii se stal případ dovozu ježků z Německa, kteří byli herpesviry nakaženi, nakazili celý chov a na onemocnění se přišlo, až když noví majitelé ježčat z toho chovu onemocněli pásovým oparem. Na ježcích přitom nebyly žádné viditelné příznaky onemocnění.

Největší pravděpodobný výskyt (nejenom herpesvirů) je ve velkých koncentrovaných chovech, nejen, že se tam virům dobře daří, ale taky snadno unikají pozornosti chovatele.

Typů herpesvirů je mnoho a u lidí jsou původci různých onemocnění od oparů na rtu, přes plané neštovice až k těm závažným, jako je právě pásový opar či mononukleóza. Šíří se přímým kontaktem, takže prevence spočívá hlavně v důkladné hygieně (mytí rukou po manipulaci se zvířaty, nenechávat se zvířaty olizovat, apod.).

Význam registrace ježků z hlediska genetického přenosu chorob – The International Hedgehog Registry

Význam registrací zvířat je obrovský. U ježků zejména kvůli dědičnému onemocnění WHS.

Pokud jsou chovatelé zodpovědní a onemocnění do registru nahlašují, dají se vytipovat linie, které tímto onemocněním trpí a tím pádem se všechna podezřelá zvířata vyřadí z chovu, aby se nemoc nešířila dál.

Dále se hlásí všechna závažná onemocnění, jako je rakovina, onemocnění herpesvirem, který je přenosný na člověka, atd.

Vzhledem k tomu, že v České republice se toto velmi podcenilo, narodila se strašná spousta neevidovaných zvířat, které mohou nějakou z dědičných chorob trpět, a protože u nás zatím není mnoho odborníků na ježky, roznáší se tyto choroby a poruchy dál. Není vyjímkou, že se nemoc projeví u samičky třeba až po 1-2 vrzích, sameček postižený WHS, než zemře, může splodit mraky malých ježků, kteří jsou jeho nositelem…

Někdy je to ale těžké, i když je stanice registrovaná. Stane se, že chovatel jaksi „zapomene“ rodokmen dodat.. Nedodání rodokmenu je ale porušením chovatelského kodexu, který se zaregistrovaná stanice zavazuje plnit, a v případě, že dojde k jeho porušení, je chovateli odebrána licence. 

Navíc někteří čeští vychvalovaní „chovatelé“ (nebudeme je jmenovat) prodávají ježky s genetickými vadami, nemocné a snad se všemi barvami duhy, nad kterými by leckterý komisař IHA (The International Hedgehog Association) povytáhl obočí. Bohužel je laická veřejnost těmito „chovateli“ klamána a pak dochází k takovým excesům, jako v některých inzerátech, kdy majitelka prodává sedmiměsíční samičku, která je již podruhé březí…

Je třeba se tedy snažit o osvětu, své ježky registrovat a doufat, že se situace zlepší…

Zánět penisu u ježka:

http://www.veterina-zabranou.cz/zajimave-pripady/exoti-a-drobni-savci/zanet-penisu-u-jezka%20

Zoonózy – Nemoci přenosné na člověka:

http://hedgehog-dream.webnode.cz/zdravi-a-nemoci/zoonozy/

WHS:

http://hedgehog-dream.webnode.cz/zdravi-a-nemoci/whs/  

Dagmar Němcová, Markéta Dubová, Eva Němčanská

Akarióza morčat

Akarióza, napadení parazitickými roztoči, je časté kožní onemocnění morčete domácího. Na morčeti škodí vícero druhů roztočů, z nichž nejpatogennější je zákožka morčí, původce svrabu morčat.

Svrab je nejčastější příčina svědění u morčete. Toto svědění bývá velmi kruté, morče se rozškrábe do krve. Při doteku a manipulaci se zvířetem se mohou objevit záchvaty podobné epilepsii.

Neléčený svrab vede nakonec k úhynu morčete.

Další druhy roztočů v morčecí srsti už jsou nebezpečné výrazně méně, většinou dokonce nezpůsobují žádné klinické příznaky a jen při silných invazích se mohou objevit lupy, nadměrné vypadávání srsti a svědění.

Svrab morčat

Svrab, nebo také prašivina, je nejvýznamnější akariózou morčat a nejnebezpečnější kožní chorobou morčat vůbec.

Je to nakažlivé kožní onemocnění doprovázené ztrátou srsti nejprve na krku, mezi lopatkami, na hřbetě a na břiše. Obvykle je nemoc doprovázena svěděním.

U těžce postižených zvířat se kožní změny šíří prakticky na celé tělo a neléčený svrab může do několika málo měsíců způsobit smrt z naprostého vyčerpání.

Zákožka morčí

Původcem morčecího svrabu je parazitický roztoč zákožka morčí, lat. Trixacarus caviae. Je to příbuzná slavnější zákožky svrabové, která způsobuje svrab lidí, psů nebo prasat. Není to ale totožný živočich, zákožka morčí je cizopasník jen a pouze morčete. U člověka může způsobit jen přechodnou vyrážku.

Je to mikroskopický členovec s plochým tělem, které je při pohledu shora okrouhlé. Má osm párů krátkých, kuželovitých nožek, z nichž jen první dva páry trochu přesahují okraj těla. Tyto končetiny jsou opatřené přísavnými terčíky. Dospělá samička je dlouhá asi 240 μm a šířka jejího těla je asi 230 μm.

V porovnání se zákožkou svrabovou je tedy asi poloviční. Vzhledem a velikostí se podobá jinému parazitu, svrabovce kočičí. Od ní se odlišuje přítomností špičatých hřbetních šupin.

Je to parazit, který nežije jen na povrchu kůže, ale především v chodbičkách, které si samičky hloubí v pokožce hostitele.

V chodbičkách kladou vajíčka, ze kterých se líhnou larvy, ty opouští chodbičky a žijí do přeměny v nymfy na povrchu kůže.

Nymfy si už vytváří vlastní, mělčí chodbičky a oplozené dospělé samičky následně tvoří své typické klikaté úkryty. Životní cyklus je dlouhý jen asi 14 dní.

Vznik onemocnění

Roztoči se šíří z jednoho morčete na druhé těsným tělesným kontaktem. Dobrovolně svého hostitele zákožky neopouští, ale při celotělovém postižení morčete nebo po jeho úhynu se mohou dostat do vnějšího prostředí, kde přežijí maximálně tři týdny.

Malé množství roztočů nezpůsobuje vůbec žádné klinické příznaky.

Morče může být skrytým nosičem roky a jsou to takoví hostitelé zákožek, kteří jsou rezervoárem infekce a se kterými se svrab dostane i do nezamořených chovů morčat.

Vajíčka roztočů navíc mohou přežít v hostiteli dlouhé měsíce a vylíhnout se až časem, takže  zdánlivě vyléčený svrab se může vracet. Přenos svrabu z venku nebo ze sena je nepravděpodobný.

Vznik klinicky zjevného stavu je spojený s oslabením imunity morčat. Spouštěčů je hodně. Bývá to nevětrané, špinavé bydlení, mnoho morčat na malé ploše, podvýživa, zvláště nedostatek vitamínu C, ale také březost, stáří, nemoc. Snadněji onemocní mláďata.

Zajímavé:  Boule na dásni - vše o zdraví

Příznaky svrabu u morčete

Inkubační doba je velmi krátká, svědění se objevuje během osmi dnů, lysiny do dvou týdnů.

Svrab začíná nejčastěji na hlavě a krku, na lopatkách, na hřbetě nebo na bocích jako svědivé ložisko zarudlé kůže s drobnou vyrážkou. Objevují se drobné lupy.

Morče se škrábe a okusuje a rychle si poláme chlupy, takže srst zřídne a začínají se objevovat vyloženě lysá místa. Svrab se rychle šíří a může postihnout většinu povrchu těla zvířete.

Silně postižené morče může být téměř holé a kůže je ztluštělá, pokrytá vrstvou šedobílých stroupků a krvavých strupů.

Nemoc obvykle provází silné svědění. Morče se škrábe do krve a na těle má plošné rány. Svrab u morčete je život ohrožující onemocnění.

Neustálé svědění jak kdyby vzalo morčeti veškerou chuť do života, postižená zvířata přestávají žrát a rychle vyhubnou. Březí samice mohou kvůli svrabu potratit.

Druhotná bakteriální infekce poranění, které si morče samo způsobilo, také neprospívá jeho zdravotnímu stavu.

Svrab často doprovází tak silná bolest a svědění, že se u morčete objevují záchvaty. Epilepsie u morčete je často prostě svrab. Křeče spouští dotyk kůže, při pohlazení nebo při zvednutí morčete, nebo se morče začne kroutit, když se samo drbe. Takové zvíře opravdu viditelně trpí.

Neléčený svrab může morče zabít už během tří měsíců.

Roztoči v srsti morčat

Chirodiscoides caviae pod světelným mikroskopem. Pouhým okem jsou vidět jako rychle pohybující se bílé tečky.Zdroj: Wikimedia Commons

Další druhy roztočů jsou výrazně méně nebezpečné. Častý je parazit druhu Chirodiscoides caviae. Je to úplně jiný živočich než zákožka. Má protáhlé zploštělé tělo a dobře vyvinuté, štíhlé končetiny, přičemž první dva páry jsou přizpůsobenék sevření chlupu. Samička je asi 0,5 mm velká, sameček o něco menší, a jsou viditelní pouhým okem jako pohyblivá zrnka mouky. Žijí na srsti, ne na kůži. Ke kořínkům chlupů se chodí jen nakrmit. Samičky lepí vajíčka na chlupy a larvy a nymfy se podobají dospělcům. Životní cyklus trvá 14 dní.

Přenáší se přímým kontaktem mezi zvířaty.

Morče může být hostitelem značného množství těchto roztočů, aniž by mu to způsobovalo jakékoliv potíže. Pokud se objeví nějaké příznaky napadení, je to zvýšená tvorba lupů, mírné svědění, řídká srst a drobné stroupky na kůži, především na zadečku morčete.

Vzácným původcem kožního onemocnění morčete je Demodex caviae. Tento druh trudníka může být původcem ztráty srsti, která je doprovázená začervenáním a šupinatěním kůže. Demodikóza nesvědí. Kožní změny se objevují v okolí očních víček a na hrudních končetinách. Většina morčat je bezpříznakovým nosičem a tito roztoči jim nijak neškodí.

Morče jako hostitel parazitických roztočů od jiných zvířat

Zákožka morčí, roztoči rodu Chirodiscoides i D. caviae jsou parazité jen a pouze morčete. Na morčeti ale mohou žít také jiní parazité, pro které morče není typickým hostitelem. Nejvýznamnějším takovým parazitickým roztočem je dravčík, přesněji řečeno dravčík králičí,  Cheyletiella parasitovorax. U morčete způsobuje svědění a tvorbu bělavých lupů na hřbetě.

Kromě dravčíkovitosti se může morče nakazit svrabem způsobeným zákožkou svrabovou, myším svrabem způsobeným zákožkou myší a svrabem potkanů, jehož původcem je Notoedres muris. Tyto nákazy se na morče dostávají kontaktem s běžnými hostiteli těchto parazitů. Nemoc se projevuje svědivou vyrážkou na obličeji a uších. Morče může také trpět ušním svrabem způsobeným prašivkou králičí.

Jak zjistím, že morče má akariózu?

Roztoči, kteří parazitují v srsti, se dají poměrně snadno odhalit pouhým pozorováním při dobrém světle a to jak na zvířeti, tak na vyčesaných chlupech. Roztoči vypadají jaké bílé, pohybující se tečky. Dají se nachytat také na průhlednou lepící pásku a pozorovat pod mikroskopem. Při prohlížení srsti se dají nalézt také případné všenky, další častí kožní parazité morčat.

Zákožky už se tímto způsobem najít nedají a odhalují se mikroskopickým vyšetřením kožního seškrabu. Kožní seškrab ale může být bez nálezu, roztoči v něm vidět nejsou, přestože morče svrab opravdu má. Někdy může být potřeba provést vícero seškrabů z několika míst, jindy svrab potvrdí až biopsie kůže.

Protože je svrab nejčastější příčina velkého svědění a vypadávání srsti, v případě, že morče vypadá, že by mohlo mít svrab, je nejlepší je a ostatní morčata prostě přeléčit proti svrabu.

Léčba

Léčba akariózy morčat je jednoduchá. I pokročilý svrab může být léčitelný, i když vyčerpané, vyhublé zvíře se záchvaty už nemusí být možné zachránit.

Je potřeba navštívit veterináře, protože léky jsou na předpis.

Nejúčinnějším lékem je ivermektin podaný injekčně třikrát v intervalu 10 dní. Spolehlivě ničí všechny druhy roztočů. Vždy je potřeba ošetřit všechna morčata v chovu, včetně těch, která se jeví zdravě.

Ivermektin nevadí ani březím a kojícím samicím a mláďatům starším tři měsíce. Funguje též jako kapka na lysé místo za uchem, ale neochotně se vstřebává při použití do tlamy a proto při takovém užití nefunguje.

Alternativou ivermektinu je doramektin.

Podobnou látkou je také selamektin a Stronghold pro kočky se dá pro morčata také úspěšně použít. Je to spot-on, kapka za krk. Na léčbu dospělého morčete stačí jedna pipeta pro štěňata a koťata.

Jiné metody jsou v porovnání s použitím ivermektinu nebo selamektinu nepraktické. Svrab lze zničit opakovanými koupelemi v síře nebo Neostomosanu, ale to je pro morče výrazně stresující a také při pokročilém svrabu by potřebná manipulace a omývání nemocné kůže zhoršovalo svědění, aspoň dočasně.

U pokročilého svrabu se léčí i samotná poraněná kůže, pokud je to nutné, přidávají se antibiotika, léky proti svědění, u křečí i léky tlumící křeče. Než se kůže zklidní, je někdy nutné morče obléci do chrániče z obvazů, nebo mu ovázat zadní nožičky, aby se nemohlo dále zraňovat.

U jiných roztočů než u zákožek je léčba velice jednoduchá. Roztoče, kteří žijí jen v srsti, lze ničit různými spreji nebo šampony či pudry proti blechám obsahujícím pyrethroidy.

Sanace prostředí

Sanace prostředí je nedílnou součástí léčby. Klece nebo kotce je potřeba pořádně vyčistit a vystříkat spreji proti hmyzu.

Během léčby je užitečné změnit stelivo a použít papír, buď lisované válečky Asan, nebo přímo savou podložku. V takovém prostředí se roztoči neudrží a také se to snadno mění.

Savé podložky jsou dobrým nápadem pro morčata s těžkým svrabem také protože se z nich do kožních ran nedostávají nečistoty. Lépe se hojí.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector