Aids – vše o zdraví

AIDS Červená stužka je mezinárodně uznaným znakem solidarity s lidmi nakaženými virem HIV / trpícími nemocí AIDSKlasifikace MKN-10 B24. MeSH D000163 Některá data mohou pocházet z datové položky.

AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky syndrom získaného selhání imunity, francouzsky: Syndrome d'immunodéficience acquise, SIDA, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou.

Definice AIDS

Definice WHO

V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako „AIDS-test“) vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek:[1]

  • alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy, horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV
  • kryptokoková meningitida (zánět mozkových obalů způsobený infekcí kvasinkou Cryptococcus neoformans)
  • tuberkulóza plic nebo jiných orgánů
  • Kaposiho sarkom
  • neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda)
  • kandidóza jícnu (přemnožení kvasinek rodu Candida), často může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání
  • klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic,

Definice CDC

V USA je používaná definice CDC z roku 1993, která rozšiřuje seznam platných příznaků o počet CD4+ lymfocytů nižší než 200/mikrolitr.

Definice chudších zemí

V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem.[1]

Hlavní příznaky jsou alespoň 20% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc.

Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celkové svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin.

Také přítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatečná pro diagnózu AIDS.

AIDS jako nemoc

Způsoby přenosu a prevence

Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu viru HIV nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím. Riziko přenosu je asi 2%.

Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace.

Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.

Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví.

Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně.

Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice). I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.

Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd. Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější.

Líbání rizikové není, za předpokladu že ústa nejsou poraněná.

Riziko nákazy zvyšuje střídání partnerů. Možnost nakažení významně snižuje užívání kondomu, Waller a Davis ve své metaanalýze z roku 2003 ukázali, že podle dostupných údajů užívání kondomu snižuje ve srovnání s nepoužíváním kondomu dlouhodobé riziko sérokonverze o 80 %; autoři dodávají, že použité prameny nehodnotily správnost použití kondomů.

[2] Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost viru.

Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci.

Nové léčebné postupy mají slibné výsledky co se týče zpomalení postupu onemocnění AIDS, ale nejúčinnější metodou proti rostoucí epidemii zůstává prevence. Mezi doporučení pro prevenci sexuálního přenosu HIV patří sexuální abstinence, dlouhodobý monogamní vztah s nenakaženým partnerem, omezený počet životních partnerů a použití kondomu pro každý jeden pohlavní styk.[2]

Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15 – 30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.

Inkubační doba

Rozšíření nákazy HIV v Africe. Data jsou z let 1999–2000

Inkubační doba nemoci je 2-6 týdnů (nejčastěji 2-4), po které se objevují nespecifické příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let.

Odběr krve na test HIV

Diagnóza

Související informace naleznete také v článku Testy HIV.

Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi.

Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze.

Obvyklá doba do nástupu protilátek je 4–6 týdnů, dříve, již po dvou týdnech po infekci, lze přítomnost HIV verifikovat průkazem antigenu p24 a přibližně po týdnu po akvírování infekce je pozitivní reakce PCR.

Léčení a prognóza

Rozšíření nákazy HIV na světě

Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh. Nejúčinnější je v současné době použití antiretrovirových virostatik v režimu tzv. kombinované antiretrovirové terapie, ve stadiu AIDS je součástí léčby také potlačování oportunních infekcí. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil.

Tým vedený Kristinou Allers z Charité v Berlíně publikoval v roce 2010 nález pravděpodobného odstranění (3,5 roku po terapii je pacient bez známek přítomnosti viru) viru z těla pacienta.

Jednalo se však o vedlejší efekt terapie akutní myeloidní leukémie spočívající v transplantaci kmenových buněk.[3] Roku 2013 byla uveřejněna zpráva, že se lékařům v USA podařilo vyléčit HIV pozitivní batole.

[4] Zpráva o vyléčení dalšího HIV pozitivního dítěte přišla roku 2014.[5]

Zajímavé:  Ekg - vše o zdraví

Důsledky pandemie AIDS

Šíření pandemie AIDS je jedním z hlavních problémů řady rozvojových zemí. Na světě je dnes okolo 40 milionů nakažených, 3/4 z nich žijí v subsaharské Africe.[6] V některých afrických zemích je nakažena i čtvrtina populace. Silně postižena je také jižní Asie, zejména Indie. V Evropě pak země bývalého Sovětského svazu. Největší počet nakažených HIV žije v Jižní Africe, Nigérii a Indii.

Protože postižení jsou zejména mladí lidé v produktivním věku, má šíření AIDS zásadní dopady na celou společnost.

‚Studie Světové banky ukazuje, že pokud v zemi postihne virus HIV 8 % a více obyvatel, ekonomický růst se začne zpomalovat, pracovní síly v zemi ubývá a zdravotní a sociální systém je přetížen.

‚[6] Jedním z důsledků pandemie jsou také miliony dětí bez rodičů – tzv. sirotci AIDS (AIDS orphans), kterých je jen v Africe 12 milionů.

Mezi nejohroženější skupiny patří mladé ženy a dívky, které se nakazí od svých manželů. V řadě zemí je navíc HIV/AIDS společensky neúnosné stigma, a tak lidé svou nemoc tají.[7]

Ukazuje se, že na řešení problému má velký vliv přístup jednotlivých vlád.[8] V posledních letech se v některých zemích rozběhly vládní programy, které se snaží proti pandemii účinně bojovat.

Zaměřují se na informační kampaně, nabízejí testování zdarma, těhotné ženy se někde testují automaticky.

V některých zemích již nemocní mohou získat zdarma i antiretrovirální léky, které zpomalují postup nemoci.

Vlády nejchudších zemí však na problém samy nestačí. Antiretrovirální léky jsou velmi drahé: léčba jednoho nemocného vyjde nejméně na 200 dolarů ročně. Přitom například v Zambii, kde je nakaženo 16,5 % populace, je HND na osobu 380 USD.

[9] Možným řešením jsou generika a také podpora od vyspělých zemí – ať už v rámci různých programů velkých mezinárodních organizací nebo skrze menší projekty rozvojové spolupráce.

Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí.

Díky masové imigraci se epidemie ve velkém šíří i do Evropy. Hlavní příčinou nové vlny nárůstu počtu nakažených ve Spojeném království jsou afričtí imigranti.[10]

Omezená práva lidí s nemocí AIDS

Lidé nemocní AIDS se i v současnosti, především však v minulosti museli často potýkat vedle své nemoci také se společenskými předsudky či s vyčleněním z běžného života. Tyto tendence vrcholily koncem 80. let.

V roce 1987 vstoupil ve Spojených státech amerických v platnost zákon, podle něhož nesměli na území USA cestovat lidé nakažení HIV/AIDS, který zůstal v platnosti až do roku 2009.

[11] Tento zákon znemožňoval cestu studentům či turistům, komplikoval adopci dětí infikovaných virem HIV a měl za následek také skutečnost, že se na území USA nemohl konat žádný významný světový summit o nemoci AIDS (většina významných nakažených vědců nebo aktivistů se nemohla dostavit).

Tento kontroverzní zákon byl zrušen až v roce 2009, kdy USA zůstávala jednou z dvanácti zemí, které neumožňovaly vstup lidem s HIV – těmito zeměmi stále jsou Jižní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidži, Rusko, Saúdská Arábie, Arménie, a Súdán.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MUDr. Jan Boháč Kopřivnice – Zdraví – AIDS. drbohac.estranky.cz [online]. [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Weller S, Davis, K., [[Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission|http://www.iglesia.cl/iglesiachile/especiales/weller.doc Archivováno 13. 11. 2004 na Wayback Machine]] (Cochrane Review). In: The Cochrane Library, Issue 4, 2003. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd.
  3. ↑ Vyléčení HIV pozitivního muže není objev, ale naděje. Aktuálně.cz [online]. 2010-12-17 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. ↑ Nadějný úspěch: Lékaři uzdravili HIV pozitivní dítě. Aktuálně.cz [online]. 2013-03-04 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. ↑ Lékaři vyléčili druhé HIV pozitivní dítě. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-06 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. ↑ a b Archivovaná kopie. www.virusfreegeneration.eu [online]. [cit. 2008-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-26. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  9. ↑ Brožura Rozvojové cíle tisíciletí kampaně Česko proti chudobě – ke stažení: http://www.ceskoprotichudobe.cz/soubor.php?s=brozura_cpch_2007.pdf
  10. ↑ BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s (PNK ; sv. 3) ISBN 978-80-7363-240-3. str. 23
  11. ↑ Lidé nemocní AIDS smějí po 22 letech do USA
  12. ↑ Obama po 22 letech zrušil zákon, který zakazoval lidem s HIV cestovat do USA. iDNES.cz [online]. 2009-10-30 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. 

Související články

  • HIV
  • Imunodeficience
  • Testy HIV
  • ACET
  • David Kirby

Literatura

  • ŠEJDA, Jan. Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/AIDS. Praha: Galén, 1994. 267 s. ISBN 80-85824-02-7. 
  • ČERNÝ, Rudolf; MACHALA, Ladislav. Neurologické komplikace HIV/AIDS. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1222-5. 
  • POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9. 
  • ČERNÝ, Rudolf; MACHALA, Ladislav. Neurologické komplikace HIV/AIDS. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1222-5. 
  • STEHLÍKOVÁ, Džamila (editor); STUPKA, Jiří (editor). Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2009-2010. Praha: Státní zdravotní ústav, 2011. 175 s. ISBN 978-80-7071-318-1. (česky; English summary) 

Externí odkazy

  • Galerie AIDS ve Wikimedia Commons
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu AIDS ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo AIDS ve Wikislovníku
  • Téma AIDS ve Wikicitátech
  • Národního program boje proti AIDS – česky
  • AIDS na Sexualne.cz
  • AIDS Server – Informace o problematice AIDS, HIV, HIV+
  • WHO AIDS Case Definition for AIDS Surveillance (PDF, 548 kb)
  • WHO Overview of AIDS Case Definitions Used in Countries (XLS, 28 kb)
  • WHO – databáze HIV/AIDS

Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Portály: Medicína Autoritní data: GND: 4112470-4 | LCCN: sh85002541 | WorldcatID: lccn-sh85002541Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=AIDS&oldid=18933934“

Источник: https://cs.wikipedia.org/wiki/AIDS

AIDS, HIV – přenos viru a příznaky nemoci

  • Prvotní příznaky HIV viru zpravidla připomínají chřipku.
  • Těsně po nákaze HIV virem se objevuje vysoká horečka.
  • Nejčastěji se HIV přenáší pohlavním stykem. Nejúčinnější prevencí je tedy chráněný pohlavní styk.
  • K přenosu HIV viru dochází také z matky na dítě.
  • V pokročilém stádiu se u některých nemocných objevuje například pásový opar.
  • V posledním stádiu AIDS trpí nemocní velmi často tuberkulózou. Na její následky následně umírají.

AIDS je nevyléčitelné onemocnění, které napadá imunitní systém nemocného a následně způsobuje jeho selhání. Nemoci vždy předchází infikace virem HIV, který se nejčastěji přenáší pohlavní cestou. Při včasné diagnóze lze život nakaženého prodloužit o desítky let.

AIDS neboli syndrom získaného selhání imunity byl poprvé zaznamenán v osmdesátých letech minulého století a od té doby jím onemocněly desítky milionů lidí po celém světě. Nejvyšší výskyt je však v zemích Afriky. Přestože se léky neustále zdokonalují, zůstává nemoc téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou.

Vzniku onemocnění vždy předchází nákaza lidským virem HIV.  O AIDS pak mluvíme až v okamžiku, kdy má infikovaný člověk velmi nízký počet buněk typu CD4 (buňky hrající důležitou roli v imunitním systému) a jeho stav doprovází další symptomy. Zpravidla se jedná o:

  • Infekce
  • Nádory
  • Postižení mozku a nervové soustavy

Přenos HIV

Zatímco většina virů se do lidského organismu dostane pouhým vdechnutím, u viru HIV je to jiné. V lidském těle totiž není schopný zůstat delší dobu. Přežívat může pouze v tekutinách, jakými jsou:

K nákaze pak dochází v momentě, kdy se některá z těchto tekutin dostane do kontaktu se sliznicí jiného člověka. Nejčastěji se tak děje pohlavní cestou, běžným způsobem infikace je však také přenos z matky na dítě, a to jak během těhotenství, tak při porodu a po něm (kojením).

Přestože se HIV množí velmi rychle, trvá často i mnoho let, než infikovanému způsobí nějaké poškození. HIV viru se proto někdy přezdívá pomalý vir. Nehledě na chybějící příznaky, infikovaná osoba je nakažlivá ihned po vniknutí HIV viru do organismu.

Míra nakažlivosti se liší v závislosti na jednotlivých období. V akutní fázi, která nastává ihned po infikaci, je pravděpodobnost nakažení jiné osoby vyšší než v době latentní, kdy nakažený vylučuje menší množství viru. To opětně stoupá v momentě, kdy u nemocného vypukne AIDS.

Oproti většině ostatních virů se HIV soustředí pouze na napadání těch buněk, které jsou určeny k obraně organismu. Konkrétně se jedná třeba o buňky CD4, což jsou zjednodušeně dirigenti imunitního systému.

Zajímavé:  Časté močení u dětí - vše o zdraví

Inkubační doba

Inkubační doba, tedy období mezi nakažením a prvními příznaky nemoci, trvá přibližně 3 týdny. V tomto období se vir v těle infikovaného množí. Nakažený však zatím nepociťuje žádné příznaky a nemoc nelze poznat ani z testů.

Jako inkubační doba se často nesprávně označuje také velmi dlouhé období před vypuknutím AIDS. To může trvat i 15 let. Jedná se však o období latentní infekce s minimálními klinickými příznaky. V této fázi přežívají lidé v průměru 10,5 roku.

Průběh HIV infekce

První fáze

Krátce po nakažení virem se u infikované osoby objevuje takzvaná akutní HIV infekce, která má obvykle stejný průběh jako chřipka, jindy ovšem může připomínat spíše infekční mononukleózu.

Vzácně se mohou objevit i neurologické příznaky. U infikovaných se začnou vytvářet protilátky proti HIV, které bude možno zjistit sérologickým testem po uplynutí dvou měsíců od nákazy.

Tito lidé jsou označovaní za HIV pozitivní.

Druhá fáze

Po první fázi následuje různě dlouhé období latence, jehož délka se uvádí mezi dvěma až deseti lety od nákazy.

Během druhé fáze pacient pociťuje jen mírné či dokonce žádné potíže, proto se toto období označuje jako bezpříznakové.

U některých jedinců však může docházet ke zduření uzlin, úbytku tělesné hmotnosti, nočnímu pocení, horečce či těžkým průjmům.

Ačkoli v latentní fázi nemocní obvykle nepozorují žádné příznaky, dochází k postupným změnám imunitního systému. Konkrétně se jedná o úbytek lymfocytů CD4, které jsou klíčové pro jeho správnou funkci.

Třetí fáze

Ve třetí fázi, která u neléčených jedinců nastává po více než deseti letech od nákazy, je imunitní systém člověka již značně poškozen a jeho účinnost oslabena. Infikovaný organismus se nedokáže bránit před nájezdy cizích mikroorganismů a není schopný produkovat dostatečné množství buněk imunitního systému.

První příznaky oslabeného imunitního systémů se zpravidla objevují v momentě, kdy počet CD4 lymfocytů klesne pod hodnotu 500/mm3. V tu chvíli přechází pacient do symptomatického období, pro které jsou typické tyto příznaky:

  • Infekce sliznice dutiny ústní a hltanu
  • Poševní infekce
  • Pásový opar
  • Únava
  • Horečka
  • Průjem
  • Úbytek na váze

Čtvrtá fáze – AIDS

V poslední fázi pacient najednou trpí několika nemocemi, které jsou pro AIDS typické. Nejčastěji bývají zasaženy plíce, mozek, kůže a trávicí trakt. V tuto chvíle existuje jen minimální šance na vrácení zdravotního stavu do normálu.

Příznaky AIDS

U pacientů s AIDS se v poslední fázi objevují například tato vážná onemocnění:

  • Pneumocystová pneumonie
  • Toxoplazmatická encefalitida
  • Karcinom děložního hrdla
  • Tuberkulóza
  • Kaposiho sarkom
  • Lymfomy

Vir HIV může navíc působit na centrální nervový systém a vyvolat neurologická postižení. Více či méně závažné neurologické problémy se projeví u 90 % HIV pozitivních pacientů. Tyto symptomy mohou mít různé projevy, například:

  • Výpadky paměti
  • Zmatenou mluvu
  • Zhoršení zraku
  • Psychotické chování

Léčba

Zatímco o AIDS lidé mluví jako o nevyléčitelném onemocnění, bezpříznaková fáze HIV se do jisté míry léčit dá. Konkrétně se k potlačení rozvoje onemocnění používá antiretrovirální terapie.

  Pokud o své diagnóze člověk ví a dodržuje lékařem předepsanou léčbu, lze toto latentní období výrazně prodloužit. Díky dostupné léčbě u většiny nakažených k rozvoji HIV zatím nedošlo.

Bez terapie však žijí HIV pozitivní jedinci přibližně deset až patnáct let.

Prevence

Velmi zásadní roli hraje u tohoto onemocnění prevence. Jelikož se vir HIV nejčastěji přenáší pohlavním stykem, je dobré se vyvarovat rizikovému sexu. Pravděpodobnost nákazy samozřejmě snižuje i použití prezervativu. Velice důležitá je také osvěta. Tu momentálně šíří například česká společnost AIDS Pomoc.

Источник: https://zdravi.euro.cz/leky/priznaky-aids-a-hiv/

AIDS – Novinky.cz

Vzhledem k „mládí“ nemoci existuje velmi přesná definice toho, kdy má člověk AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome, Syndrom získaného selhání imunity), samotná infikace virem nestačí – ten může v těle přebývat roky i desítky let a žádné problémy nepůsobit. Během let se pouze množí a snižuje v krvi počet CDA+ lymfocytů.

Lékaři mohou léčit pouze projevy nemoci, nikoli příčinu samotnou. Záleží proto na druhu příznaků, pečlivosti v léčbě, jak dlouho nemocný člověk žije. Bezprostřední příčinou smrti je nejčastěji zápal plic, který tělo už nezvládne.

Nemoc propuká až ve chvíli,  kdy jsou splněny dvě podmínky. Jednou z nich je samozřejmě pozitivní test na přítomnost viru HIV, druhou jsou přesně definované zdravotní problémy.

Nemocný AIDS

Foto: Profimedia.cz

Patří mezi ně například nejméně měsíc neustávající průjem, ztráta 10 procent tělesné hmotnosti, neustávající kašel,  opakovaný zápal plic, nebo tzv. Kaposiho sarkom. Ten vypadá jako rudá či fialová vyrážka, jedná se však o nádor způsobený herpesvirem. Může se objevit různě na těle nebo v ústní dutině nebo v oku.

U všech projevů platí, že se s nimi k AIDS počítá pouze v případě, že není známá jiná příčina propuknutí.

V USA se používá jiná definice, která určuje ještě podmínku počtu CDA+ lymfocytů v krvi.

V Africe se používá mnohem jednodušší metoda. Pozorují se pouze příznaky. Když má člověk nejméně tři popsané, nemoc se u něj považuje za propuknutou.

Po onemocnění samotném se příznaky stále zhoršují, problémů přibývá. Tělo se novým infekcím, s nimiž si dříve hravě poradilo, nedokáže bránit. Antivirotika si sice krátkodobě mohou s šířením viru poradit, ten ale má několik forem a za nějaký čas se problémy vrátí.

Čím nemocný nejčastěji trpí
dlouhodobé průjmy
neustávající kašel
opakované zápaly plic
tuberkulóza
zánět jícnu
zánět mozkových blan
zánět oční sítnice
nádory kůže a plic a trávicího ústrojí

Název AIDS je zkratkou celého názvu Acquired immune deficiency syndrome (Syndrom získaného selhání imunity). Byl popsán postupným výzkumem na začátku 80. let minulého století. Nemoc byla objevena právě díky výskytu výše popsanému Kaposiho sarkomu.

Na jaře roku 1981 přišel za lékařem v americkém New Yorku muž, který měl na nohou rudé  fleky, lékař měl už jednoho takového pacienta.

Oba měli společné to, že žili nezávazným sexuálním životem a střídali mužské partnery. Lékař proto pojal podezření, že jde o příznaky nemoci přenášené pohlavní cestou.

Jeho zjištění se chytali další lékaři, kteří měli pacienty s podobnými příznaky. Nemoc byla nejprve nazývána zápalem plic homosexuálů.

Postupem času se zjistily stejné příznaky i u lidí, kteří si nitrožilně aplikovali drogy – a také u žen a heterosexuálů. To rozvrátilo teorii, že nemocí trpí pouze lidé, kteří praktikují anální styk. Postupným výzkumem se objevil původce – virus HIV –  popsala nemoc AIDS a zjistily způsoby, jak se přenáší.

To znamenalo obrovský boom kondomů, které najednou kromě toho, že bránily početí, začaly fungovat jako nezbytný prostředek při sexu s neznámým partnerem.

Vir HIV

Foto: Profimedia.cz

Člověka nakažený virem a trpící AIDS není okolí nijak nebezpečný, vylučování nemocných ze společenského života se proto považuje za diskriminaci.

Lidé mohou vykonávat běžné práce, děti chodit do škol, nemocní mohou mít i sexuální styk, pokud používají kondom, polibky, či doteky jsou neškodné. Virus se vyskytuje pouze v krvi, spermatu a poševním sekretu.

Přenáší se pouze vzájemným kontaktem těchto tělních tekutin.

Nejvíce jsou virem ohroženy africké země, kde se cestou pohlavního styku nemoc šíří lavinovitě. Nemoc je pro rozvojové země nebezpečná i z ekonomického hlediska.

nejčastěji se jí nakazí mladí lidé, kteří pak v produktivním věku, místo toho, aby přispěli k rozvoji státu, umírají. Nejvíce postižen je jih a jihovýchod Afriky, Rusko a jihoamerické státy.

Relativně nejméně je nemoc rozšířená v Evropě.

Zajímavé:  Dušnost - vše o zdraví

V České republice se do istopadu 2011 nakazilo celkem 1663 lidí, z toho 337 onemocnělo AIDS, 177 lidí zemřelo. Osmdesát procent nakažených jsou muži, nejvíce případů ale přibývá mezi dívkami do 25 let. Nejvíce případů je v Praze, nejméně postižená je Vysočina.

Ve světě se oběti počítají s mnohem vyšších řádech, každý rok nemoci podlehnout zhruba dva milióny lidí, celkem je obětí asi 25 miliónů. Jde však pouze o evidované případy, přesná čísla nakažených či mrtvých především v rozvojových zemích lze těžko zjistit.

V roce 2007 bylo podle statistik WHO na světě nakaženo 33 miliónů lidí, jen čtyři milióny z nich mají přístup k antivirotikům, které mohou průběh nemoci zpomalit

Počty nakažených
počet nakažených ve světě * 34 miliónů
počet obětí ve světě * 25 miliónů
počet nakažených v ČR ** 2009
z toho nemocných AIDS ** 389
počet obětí v ČR ** 196
* údaje WHO ke konci roku 2012
** údaje SZÚ k červenci 2013

Fredie Mercury- britský zpěvák (1946 – 1991)

Rock Hudson – americký herec (1925 – 1985)

Earvin Magic Johnson – americký basketbalista (1959 – )

Arthur Ashe – americký tenista (1943 – 1993)

Ondrej Nepela – slovenský krasobruslař (1951 – 1989)

Источник: https://www.novinky.cz/tema/clanek/aids-40095556

Jsou manželé, oba jsou HIV pozitivní. A mají dvě zdravé děti

Už třetím rokem žije celá rodina v ochranné zóně pražského Domu světla, kde každý den procházejí kolem nástěnky s nápisem ‚Láska může i zabíjet‘.

Oba to vědí, oba se podle toho řídí. Vědí, že kvůli dětem musí být ostražití a dbát na maximální hygienu.

‚Když třeba vařím a říznu se, hned musím všechno opláchnout, zalepit, dezinfikovat,‘ vykládá žena. Nechce virem HIV nakazit někoho dalšího, jako to nevědomky udělal její muž jí.

Nakazil se ve vězení

Muž je HIV pozitivní už 15 let, ona 6 let. On se nakazil od spoluvězně ve vězení. Poprali se a nakažená krev se mu dostala do rány.

Bezplatné a anonymní testování na HIVDům Světla, Malého 3/282, Praha 8Pondělí: 16-18 hodin Středa: 9-12 hodinNemocným pomáhá Česká společnost AIDS pomoc – http://www.aids-pomoc.cz

Když si odpykal trest, ještě nevěděl, že se z jednoho vězení dostává do jiného. Do vězení lidí s HIV.

Našel si ženu a pak spolu čekali první dítě. Při běžných těhotenských testech se přišlo na HIV.

‚Volala mi gynekoložka, že musím okamžitě přijít,‘ vzpomíná žena. Když se dozvěděla diagnózu, dva dny proplakala.

Dostavil se strach. Strach o to, co bude dál, jak se postarají o dítě.

HIV umíme léčit, nikoli vyléčit

Doktor Ladislav Machala z AIDS centra Na Bulovce říká, že třicetiletý pacient s HIV má reálnou šanci, že se dožije průměrné délky života. Pokud ovšem přijde ke specialistovi včas a zahájí léčbu. A může mít i zdravé děti – jako manželé z Domu světla.

‚HIV je chronickou infekcí, kterou neumíme vyléčit, ale umíme ji léčit,‘ konstatuje Machala.

Manželé z Domu světla spolu žijí roky a zatím mají chorobu pod kontrolou. O HIV ví jen jejich nejbližší příbuzní. ‚Myslím, že nikdo víc to nepotřebuje vědět,‘ říká muž.

Užíváme si každé chvilky

I když by manželé podle lékařů měli mít pohlavní styk pouze s ochranou, striktně to nedodržují. A tak přišlo druhé těhotenství. Neplánované. I druhé dítě se narodilo zdravé.

Na bydlení v Domě světla si rodina nemůže stěžovat. ‚Žije se nám tady dobře,‘ shodují se. Do budoucnosti si hlavně přejí, aby zabezpečili své děti, aby se měly dobře.

Společný rodinný život si užívají, byť musí brát léky a jsou ve stresu, aby se jim zdravotní stav nezhoršil. ‚Užíváme si každé chvilky. Nad smrtí už nepřemýšlíme, vždyť vás klidně může srazit auto před domem,‘ říká žena.

Источник: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/zivot-s-hiv.A120906_093833_zdravi_pet

HIV/AIDS | GlaxoSmithKline Česká republika

Syndrom získaného selhání imunity – AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome) je onemocnění způsobené virem HIV (Human Immunodeficiency Virus), který ničí imunitní (obranný) systém lidského těla.

Lidé kteří se nakazí HIV v sobě nosí virus různě dlouho před tím, než se u nich vyvine samotné onemocnění AIDS. Úzká skupina lidí onemocní AIDS v krátkém čase, zatímco mnoho jiných zůstává v klinicky dobrém stavu 15 až 20 let. 

AIDS se projeví tehdy, když je imunitní systém lidského organismu natolik poškozen HIV, že není schopen se bránit. HIV napadá a usmrcuje typ bílých krvinek zvaných pomocné T-buňky.

Tyto buňky regulují funkci obranného systému, převážně při obraně proti virům, vzniku nádorů a některým dalším infekcím.

Postupným ničením T-buněk virem se lidé s HIV stávají mnohem náchylnějšími k infekcím a nádorovým onemocněním, která se u zdravých lidí nevyskytují nebo jsou úspěšně překonaná obranyschopností organismu.

Pokud se u infikovaného člověka začnou projevovat tyto příznaky, hovoří se o tom, že se u něho rozvinul AIDS. V konečné fázi neléčeného onemocnění dojde ke zhroucení imunitního systému, který není schopen reagovat na infekce a nádorová onemocnění a těm nakonec člověk nemocný AIDS podléhá. 

Virus HIV je velmi citlivý na venkovní prostředí a mimo tělo velmi rychle umírá. Díky této citlivosti je nemožné, aby se člověk nakazil od HIV pozitivní osoby během běžného denního kontaktu, jako je podání ruky, pití ze stejných nádob, používání stejných telefonů nebo záchodových prkének.

Většina lidí se nakazí HIV během nechráněného pohlavního styku s infikovanou osobou. Další způsoby nákazy zahrnují přímý kontakt s infikovanou krví – například sdílením infikovaných jehel narkomany. Přenos transfuzí kontaminované krve nebo transplantací je v současné době díky přísným testům velmi nepravděpodobný.

Žena může přenést HIV na své dítě buď během těhotenství, při porodu, nebo kojením. 

Na začátku infekce se mohou projevit příznaky podobné chřipce či nachlazení. Jak onemocnění postupuje, začne se projevovat množství symptomů souvisejících se selháním imunity – neobvyklé infekce či nádory.

Dalšími onemocněními spojenými s AIDS jsou chronický průjem, tuberkulóza, dokonce i změny mentálního stavu.

Infekce HIV se dá prokázat buďto nepřímo – přítomností protilátek, nebo přímým průkazem částí viru v krvi či jiných tělesných tekutinách. 

Prevence

Nejúčinnější způsob, jak infekci předejít, je vyhýbání se možnostem nákazy. Používání kondomů se ukázalo jako částečně efektivní metoda zabraňující přenosu HIV. Po styku s nakaženou krví lze snížit riziko infekce podáním antiretrovirových léků. Pravděpodobnost přenosu viru z matky na dítě se dá snížit užíváním antiretrovirotik, císařským řezem nebo umělou výživou. 

Léčba

Mnoho let po objevení prvního případu AIDS v roce 1981 neexistovala žádná možnost léčby AIDS. Lékaři mohli léčit jen sekundární onemocnění, která AIDS způsobil, proti syndromu samému lék neexistoval. 

V současné době jsou dostupné léky, které dokážou kontrolovat virus HIV v těle a zpomalit progresi onemocnění. Léky jsou nejčastěji ve formě tablet a podávají se jednou či víckrát denně. Léčba obvykle sestává z kombinace léků, kterou se zamezí vzniku rezistence viru HIV léčbu.

Virus HIV je schopen mutace a vzniku forem, které ztratí citlivost na jednotlivé léky. Použitím kombinace léků a pravidelným užíváním léčby dle pokynů lékaře se riziko vzniku rezistentní formy viru minimalizuje.

Proto je velmi důležité, aby pacient užíval předepsané léky pravidelně a podle pokynů svého ošetřujícího lékaře. 

Co mám dělat, pokud se domnívám, že jsem se mohl/mohla nakazit HIV?

Pokud se domníváte, že jste se mohl/mohla nakazit virem HIV, kontaktujte neprodleně některé z odborných lékařských pracovišť, kde vám poradí.

Kontakty naleznete například zde:

  • http://www.aids-hiv.cz*
  • http://www.hiv-aids.euweb.cz/aids-centra.html*

 Pamatujte, že žádný zdroj nemůže odpovědět na všechny vaše otázky ani nemůže nahradit informace, které vám poskytnou lékaři. Cílem této internetové stránky není nahradit nepřetržitou komunikaci mezi vámi a vaším zdravotnickým týmem.

*Kliknutím na odkaz opustíte webové stránky GSK Česká republika. Společnost GlaxoSmithKline s.r.o. nenese odpovědnost za další obsah.

Источник: https://cz.gsk.com/cs-cz/produktyvpois/terapeuticke-oblasti/hivaids/

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *