Anatomie ucha – vše o zdraví

Úvod » Nemoci » Bolest ucha

Anatomie ucha - Vše o zdraví

Bolest ucha – alternativní léčba

Lékaři odhadují, že asi 75% dětí od šesti měsíců do šesti let, jednou nebo dvakrát trpí zánětem středního ucha. Bolest ucha může být velmi silná nebo slabá, ale v každém případě je nutné ji věnovat pozornost. Ačkoli většina ušní infekce je relativně neškodná měla by být léčena. Kromě toho, že trpí ušní bubínek.

Perforace ušního bubínku může dokonce způsobit dočasnou ztrátu sluchu. V případě, že bolest ucha nezmizí během několika hodin, a teplota stoupá, je nutné poradit se s odborníkem. Možná, že jde o bakteriální infekci, která vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.

Skutečný zánět můžete poznat tak, když zatlačíte na malý trojúhelníkový lalůček, který se nachází před vnějším zvukovodem a pokud dítě prudce reaguje při tomto zatlačení na bolest.

Příčiny bolesti ucha

 

Nejčastější příčina bolesti ucha je způsobena infekcí středního ucha – tzv. zánětu středního ucha. Nahromaděná tekutina vede k přetížení středního ucha, což je doprovázeno bolestivými pocity. Infekce zevního ucha způsobuje silné bolesti, a to jak uvnitř, tak vně zvukovodu. Bolest ucha může být způsobena bolesti zubů či krku nebo angínou.

Častou příčinou mírné bolesti je i bolest z průvanu, což se stává například v zimním období. V tomto případě i bez odborného léčení většinou do jednoho až dvou dnů bolest uší projde a není nutná návštěva ORL ambulance.

Bolesti uší se mohou samozřejmě vyskytnout i během těhotenství, rozhodně však nejde o žádný charakteristický příznak nebo symptom, který by nějak s tímto stavem souvisel.

Základní anatomické resumé

 

Orgán ucha se dělí na vnější, střední a vnitřní část. Vnější je definována boltcem a vnějším zvukovodem. Střední část je tvořena blánou bubínku a soustavou středoušních kůstek, tedy kladívkem, kovadlinkou a třmínkem.

Dále je tvořena pneumatickým systémem ve skalní kosti, což je preformovaný systém dutinek a Eustachovou trubicí, tedy spojkou mezi středním uchem a nosní částí hltanu. Nakonec je to systém vnitřního ucha, který je centrem sluchu.

Je tvořena hlemýžděm a polohově-rovnovážným centrem s dvěma vačky a třemi polokruhovitými kanálky. Vnější a střední ucho jsou senzitivní inervované z následujících hlavových a krčních nervů.

Ucho – léčba bolesti:

 

1. Pokud vás pobolívá ucho, zabalte do vaty nebo hadříku 2 plátky cibule a vložte je do ucha. Pakliže bolest neodezní, navštivte, co nejdříve svého lékaře.

2. Při bolesti jde použít strouhaná řepa. Můžete si nakapat do ucha pár kapek řepné šťávy.

3. Při zaléhaní v uších, vezměte 100 g propolisu, 100 g 96% alkoholu a 400 g surového rostlinného oleje. Smíchejte suroviny a udržujte v temnu. Medicína se aplikuje na vatu, která se vloží do ucha. Aplikujte po dobu jednoho měsíce, budete slyšet lépe.

4. Máte-li bolest ucha, použijte olej z jader vlašských ořechů. Jádra umelte na mlýnku nebo v mlýnku na kávu. Přes gázu vymačkejte olej. Aplikujte do ucha 3-5 kapek, ne více než 2-3 krát za den až do úplného uzdravení.

5. Při tinnitus (šelest v uších) lze použít vinný ocet a voda ve směsi v poměru 2: 1, dáme vařit. Ve chvíli, kdy se začne tvořit pára, držte nad ní hlavu.

U bolesti Eustachovy trubice pomůže:

 

  • Kloktat teplou slanou vodu (2 čajové lžičky mořské soli rozpusťte v 2 dl teplé vody, kloktat třeba 3x denně);
  • Výplachy nosu Vincentkou;
  • Pravidelný pitný režim. Při polykání se zmirňuje tlak v uších;
  • Zvýšená poloha při spánku pomáhá uvolnit hlen;
  • Oloupaný stroužek česneku rozkrojte, zabalte do gázy a vložte do ucha na 20 minut;
  • Tvaroh ohřejte ve vodní lázni na teplotu trošku vyšší než je teplota těla. Dejte na kapesník a vzniklý vak obtočte kolem ucha z vnější strany a upevněte šátkem. Obklad dávejte večer a nechte až do rána.

 

Řadit podle:

nejlevnější nejdražší nejlépe hodnocené Anatomie ucha - Vše o zdraví

  • běžná cena 299,00 Kč
  • naše cena 299,00 Kč
  • skladem

Anatomie ucha - Vše o zdraví

naše cena 299,00 Kč

skladem

Источник: https://www.eushops.cz/Bolest-ucha-priciny-prevece-bylinky-babske-rady-alternativni-lecba

Uši – sluch

Uši

Anatomie ucha - Vše o zdraví

     Jestliže sledujeme průřez tlustým střevem dále směrem nahoru, nad chlopní mezi tenkým a tlustým střevem, dostaneme se k zvláště citlivému místu, které je spojeno s odpovídající oblastí v mozku, kontroluje uši – akustický systém. Přál bych si, aby vám bylo jasné, že vztah mezi výdutěmi tlustého střeva a různými orgány (nebo částmi těla, které jsou daleko vzdáleny od tlustého střeva), nemusí se týkat vždy nebezpečných onemocnění. Z takových spojení se mohou vyvinout „jen“ varovné signály, jestliže kvašení a zahnívání ve střevě dosáhlo vrcholu.

     Ve výduti tlustého střeva se může například vyvinout vřed a takové dráždění může porušit citlivý akustický systém. V normálním případě se jde k ušnímu lékaři. Jestliže lékař neodstranil příčinu, potíže se zhorší.

     Já bych udělal nejdříve řadu střevních výplachů, protože jsem zjistil, že ušní potíže často úplně zmizí, a to někdy i během několika hodin. To je pro mě důkazem, že podráždění ucha byl varovný signál pro vnitřní očistu.

Anatomie ucha - Vše o zdraví

Labyrint pravého ucha s vnitřním zvukovodem, vestibulárními kanálky a hlemýžděm

     Přirozeně musíme vždy myslet na spojení, která existují mezi jednotlivými žlázami v našem těle. Funkce sluchového systému řídí hypotalamus v mezimozku, který je sám pod vlivem hypofýzy (podvěsku mozkového).

Ke stanovení správné diagnózy je zřejmě nutné mít znalosti o celém lidském organizmu, stejně jako o celém systému vzájemných vztahů funkcí a činností všech částí těla. Můžete si být jisti, že neuděláte nic špatného, když začnete s vysokým nálevem nebo výplachem tlustého střeva.

Kdyby bylo tělo od dětství vychováno a živeno tak, jak to příroda plánovala a kdyby byla věnována vyměšování patřičná pozornost, potom by normálně neměly existovat žádné nemoci a potíže, Naším problémem je naše dnešní civilizace s jejím chybným myšlením.

Protože nevidíme dovnitř těla, existují případy, kdy má rentgenový snímek velkou cenu a kdy můžeme z nálezu na tlustém střevě rozhodnout, co musí být korigováno.

Anatomie ucha - Vše o zdraví

     Hypotalamus je v stavu kosmickými vibracemi řídit, kontrolovat a různými způsoby ovlivňovat prakticky každou funkci všech úseků, míst, a bodů v těle. I když jsou tyto vibrace slabé, přesto existují. Naše sluchové orgány jsou mnohem pozoruhodnější, než by mohl kterýkoliv vynálezce vymyslet.

Na uchu rozeznáváme zevní část, kterou vidíme, střední ucho zvané tympánum a vnitřní ucho – labyrint. Zevní ucho se skládá z boltce ušního a zevního zvukovodu, kterým pronikají zvukové vlny. Ke střednímu uchu patří bubínek a dutina středoušní, ve které jsou uloženy sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), které jsou mnohem citlivější než ladička.

Dále je zde Eustachova trubice, spojnice s nosohltanem, vyrovnávající tlak vzduchu na bubínek.

     Bubínek přenáší zvukové vlny do „hlemýždě“ (cochlea) vnitřního ucha. Cochlea je odvozená od řeckého slova „kochlos“ znamenající „hlemýždí ulita“, které se podobá.

Trubice v hlemýždi tvoří spirálovitý kanálek s dvěma a půl závitů o délce 4 cm.

Centrální uzavřený konec kanálku registruje hluboké tóny nebo vibrace, které se v hudbě vyjadřují basovým klíčem, zatímco zevní část registruje vysoké tóny nebo vibrace, které hudba vyjadřuje houslovým klíčem.

     Tento krátký přehled vám ukazuje, jak je náš sluch komplikovaný a dalekosáhlý. Neslyšíme ušima. Ony vedou jen zvukovou vlnu do mozku, mozek ji „přeloží“, abychom jí rozuměli. Každá porucha podél „vedení“ snižuje naši schopnost slyšet. Tlusté střevo má bezprostředně s vedením co do činění.

     Doufám, že tento krátký nástin stačí, abyste si uvědomili komplikovanost vašeho akustického systému. Nechám to na vás; jestli uznáte za nutné, udržovat nitro vašeho těla v čistotě.

Источник: https://www.zdravinadlani.cz/nase-telo-nemoce-a-lecba/smyslove-organy/usi-sluch

Poruchy rovnováhy/závratě

Závratě a poruchy rovnováhy jsou v populaci častým problémem. Pocit závrati zažil ve větší či menší míře snad každý z nás. Závrať je však pouze symptom – příznak onemocnění, ne samostatná nemoc, jak by snad někdo mohl předpokládat.

Objevuje se tehdy, když náš mozek nemá jasno o orientaci a poloze těla v prostoru. Závrať bývá definována jako vjem porušené rovnováhy a orientace v prostoru, pocit rotace, nepříjemný pocit nejistoty či iluze pohybu okolí nebo vlastní osoby v prostoru.

Důsledkem závratí a poruch rovnováhy je omezení běžných aktivit, vyhýbání se pozicím, pohybům a činnostem, které způsobují obtíže. Řada lidí je kvůli nim dlouhodobě vyřazena z pracovního procesu, dostavuje se u nich úzkost a deprese.

Jen 20 % závrativých stavů má detekovatelnou organickou příčinu (anatomické poškození vnitřního ucha, mozečku apod.), zbylých 80 % stavů má příčinu funkční.

Řízení rovnováhy

Abychom lépe pochopili různorodost poruch rovnováhy, alespoň okrajově nahlédneme na její řízení.

Pro rovnováhu využíváme multisenzorickou aferentaci – přenos informací ze smyslových orgánů do centra.

Rozlišujeme aferentaci proprioceptivní (receptory v kůži, svalech a kloubech nás informují o pohybu a poloze těla), vestibulární (informace z rovnovážného ústrojí ve středním uchu) a zrakovou.

Důležitou roli hrají i další faktory, jako je pohybová zkušenost a odhad limitů stability těla.

Mozek pak na základě informací z výše uvedených systémů získává informaci o pohybu a poloze těla vůči okolnímu prostředí, která je pak použita ke korekci postavení hlavy a pohybů očí zajišťujících posturální reakce (postavení těla vůči gravitaci Země, horizontále apod.).

Zajímavé:  Dopamin lék - vše o zdraví

Příčiny závratí

Příčiny závratě jsou neobyčejně různorodé, právě proto, že se často jedná o průvodní jev mnoha různých nemocí. Mnoho pacientů, kteří k nám přijdou, si stěžuje, že trpí závratí. Ve chvíli, kdy je požádáme, aby závrať blíže popsali, popisují pocity motání a točení hlavy.

Když dokážou jasně určit směr točení hlavy, usuzujeme na labyrintovou závrať – tzv. pravé vertigo. V tu chvíli je vedle pocitu točení velmi typickým jevem tah k jedné straně – pocit nutného náklonu k jedné straně.

Podle místa původní poruchy rozlišujeme závratě periferní a centrální.

Anatomie ucha - Vše o zdravíPocity motání podobné stavům v opilosti, které pacienti vnímají nejvíce při chůzi mohou ukazovat na mozečkovou poruchu, extrapyramidová onemocnění či periferní neuropatie.

Mnoho lidí označuje jako závrať také pocit nejistoty v nohách, díky kterému obtížně udržují rovnováhu. Stejně tak lidé často zaměňují pojem závratí se stavy častého kolísání krevního tlaku a poklesu krevního cukru (hypoglykémie).

U starých lidí bývá příčinou závratě porucha prokrvování mozku, způsobená kornatěním tepen.

Nedostatek kyslíku v mozku způsobený špatným prokrvením ruší přenos nervových impulzů do mozku a zpět. Staří lidé si také často stěžují na závrať vyvolanou pohledem očí do výšky.

V tomto případě je příčinou zvápenatění zadní, spodní malé mozkové arterie (tepny, cévy).

U mladých lidí je v mnoha případech příčinou závratě nízký tlak krve. Podobně působí i příliš vysoký nebo kolísavý krevní tlak.

Dále mohou závrať vyvolat různá poškození krční páteře, kdy také dochází k špatnému prokrvování mozkové tkáně. K takovým poškozením dochází například při osteoporóze obratlů nebo artróze kloubů páteře. Mnohem častěji však jsou příčinou tzv. funkční poruchy působící stejné obtíže.

Relativně často se setkáváme s tzv. psychogenní závratí.

Kvůli velkému počtu možných příčin je vždy nutné vyšetřit pravou příčinu obtíží a při rehabilitaci z ní vycházet.

Vyšetření

Anatomie ucha - Vše o zdraví Nejdříve musí být rozpoznáno původní onemocnění, jehož průvodním jevem závrať je. Proto je velice důležité, abyste lékaři naprosto přesně popsali své potíže – při kterých činnostech se vyskytuje, jak se projevuje, jak dlouho záchvat závratě trvá, jakými potížemi je závrať doprovázena, jak často se záchvat objevuje, jestli se závrať vyskytuje pravidelně při určitých činnostech nebo pohybech atd. Tím mu dodáte potřebné informace k tomu, aby mohl určit, kde je hlavní příčina problémů. Měření tlaku krve nebo EKG (elektrokardiogram) pomůže objasnit, zda jde o poruchy prokrvování, srdeční potíže aj.

Pro určení, zda se jedná o centrální nebo periferní závrať, se provádí jednoduchý test: pacient zavře oči, natáhne paže před sebe a jednu minutu pochoduje na místě.

Leží-li porucha ve vnitřním uchu, otáčí se pacient při testu na místě okolo vlastní osy. Otočení o více než 45° se považuje za nemoc.

Zůstane-li pacient po ukončení testu stát na místě a zvětšuje-li se přitom jeho vrávoravost, jedná se o centrální závrať.

Ke stanovení diagnózy dále pomáhá klinické vyšetření nystagmu (mimovolního, rychlého, rytmického pohybu očí) pomocí jednoduchého testu vyvolatelných pohybů očí, kde odečítáme rychlost a směr pohybu. Dle přítomnosti a charakteru nystagmu se dá určit charakter poruchy vestibulárního aparátu.

Fyzioterapie

Pokud trpíte závratí spojenou s nystagmem při konkrétním pohybu hlavy (např. při pokládání hlavy na polštář), bývá příčina v přesypání krystalků (otolitů) z váčků (sacculus a utriculus) do jednotlivých polokruhovitých kanálků vnitřního ucha.

Anatomie ucha - Vše o zdravíNa obrázku (a) můžete vidět řez uchem. Obrázek (b) ukazuje hlemýždě a polokruhovité kanálky vnitřního ucha.

Kresby (c) a (d) znázorňují řasinkové buňky v gelu.

Fyzioterapeut, který je vyškolený v technice léčby závratí využije manévry, kterými „přesype“ krystalky z polokruhovitých kanálků zpět do váčků na jejich původní místo a tím zamezí dráždění řasinkových buněk v polokruhovitých kanálcích.

Ač jsou tyto manévry velice jednoduché, bohužel ne všichni fyzioterapeuti je ovládají. Mnohdy jsou lidé léčeni nevhodným způsobem, např. se závratě svádí na špatné postavení krční páteře. Přitom léčba závratě, pokud je odhalena přesná diagnóza, může být jednoduchá, rychlá a přesně cílená.

Trénink

Důležitou úlohu při léčbě závratě hrají cvičení na udržení rovnováhy a zlepšení koordinace. Tento trénink se hodí pro každého pacienta, bez ohledu na to, jakým typem závratě trpí. Částečně doplňuje medikamentózní léčbu, zkracuje akutní potíže a je dobrý jako preventivní opatření.

Jednoduché cvičení pro začátek

Položte se s otevřenýma očima a poté jimi pohybujte nejdříve pomalu a poté stále rychleji nahoru a dolů, doprava a doleva. Opakujte cvičení i se zavřenýma očima.

Dále můžete zkusit totéž, ale přidejte pohyby hlavy. Poté fixujte jeden bod na protější stěně a pohybujte hlavou nahoru a dolů, doprava a doleva, aniž byste ztratili bod z očí.

Když se nedostaví závrať, opakujte cvičení vsedě.

Další cvičení pro pokročilé

Balancujte po vyznačené linii s otevřenýma i zavřenýma očima. Přitom se snažte házet míč do vzduchu a následně ho chytat.Pro uvolnění oblasti krční páteře můžete využít námi popsané cvičení.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Источник: https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/poruchy-rovnovahy-zavrate

Krvácení z ucha: příčiny a možnosti léčby. Kdy vyhledat lékaře?

Anatomie ucha - Vše o zdraví

Příčin krvácení z ucha je celá řada, přičemž některé z nich mohou být velice závažné a vyžadují okamžitou léčbu v nemocnici. Pokud si nejste jistí, že je příčinou krvácení z ucha jen drobná oděrka či povrchové zranění, je vždy nutné vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc, zjistit skutečnou příčinu potíží a zahájit léčbu.

Ucho je smyslový orgán, který má dvě hlavní funkce. Jednak je do jisté míry odpovědné za sluch a navíc se podílí i na regulaci rovnováhy.

Anatomicky se ucho dělí na zevní, střední a vnitřní.

Zevní ucho se skládá z boltce, který má typický tvar a najdeme ho po obou stranách hlavy a ze zvukovodu, který propojuje zevní ucho se středním uchem.

Bubínek odděluje zevní ucho od středního ucha. Střední ucho se skládá ze středoušní dutiny (cavitas tympani), která obsahuje tři spojené středoušní kůstky, označované jako kladívko, kovadlinka a třmínek.

Navíc střední ucho obsahuje kanál zvaný Eustachova trubice, který ho spojuje s dutinou nosní.

Středoušní kůstky přenáší zvukové vlny do vnitřního ucha. Eustachova trubice je vystlaná hlenem a reguluje tlak ve středoušní dutině tak, aby bylo možné zvukové vlny správně přenášet do vnitřního ucha.

Vnitřní ucho se skládá z kostěného a blanitého labyrintu. Kostěný labyrint je tvořen vestibulem (centrální dutinou) a třemi polokruhovitými kanálky, které se podílí na regulaci rovnováhy a z blanitého hlemýždě (ductus cochlearis), který obsahuje nervová zakončení, která jsou součástí sluchového systému a podílí se na zajištění slyšení.

Schématické znázornění hlavních anatomických struktur ucha můžete vidět na následujícím obrázku:

Anatomie ucha - Vše o zdraví

Schématický anatomický obrázek hlavních struktur ucha

Příčiny

Mezi hlavní příčiny krvácení z ucha, mimo jiné, patří:

  • povrchová poranění kůže
  • poranění nebo úrazy hlavy
  • záněty ucha
  • prasknutý bubínek
  • akustické trauma (poranění struktur ucha hlasitým zvukem) a/nebo barotrauma (změny tlaku v uších při potápění nebo v letadle při letu)
  • cizí těleso v uchu
  • rakovina uší

Nejčastěji je krvácení z ucha způsobeno povrchovým poraněním kůže zevního ucha nebo zvukovodu. Krvácení z hlubších částí ucha (ze středního nebo vnitřního ucha) bývá způsobeno jinými chorobami nebo závažným poraněním hlavy, například při autonehodě nebo následkem pádů, apod.

Povrchová poranění kůže

  • Drobná povrchová poranění pokožky (například říznutí nebo poranění po kousnutí či bodnutí hmyzem) jsou jednou z nejčastějších příčin krvácení z ucha.
  • V takovém případě se kromě drobného krvácení a případně mírné bolesti v místě poranění obvykle nevyskytují žádné jiné příznaky.
  • K povrchovému poranění kůže může dojít například při nešetrném čištění uší (například vatovou tyčinkou) nebo z důvodu různých zlozvyků, jako je šťourání se tužkou v uchu, apod.
  • Krvácení z ucha může způsobit také podráždění nebo zánět v místě piercingu nebo náušnic.

Cizí těleso v uchu

  1. Cizí těleso v uchu bývá častou příčinou krvácení z ucha u dětí, které si rády do uší strkají hračky, korálky a další drobné předměty.
  2. Jakékoli cizí těleso v uchu, včetně drobného hmyzu, může vyvolat infekci a krvácení z uší.
  3. Pokud je příčinou krvácení z uší cizí těleso, po jeho odstranění krvácení obvykle velmi rychle odezní.

Poranění nebo úraz hlavy

  • Poranění nebo úrazy hlavy (například následkem autonehody, pádu nebo při sportování či rvačkách) může způsobit krvácení z jednoho nebo obou uší.
  • V případě, že je krvácení z uší spojeno s poraněním hlavy, může mít postižená osoba také otřes mozku (odborně komoce).
  • Mezi příznaky komoce mozku, mimo jiné, patří:
  • bolest hlavy
  • tinnitus (pískání či zvonění v uších) a/nebo praskání v uchu
  • závrať a motání hlavy
  • nevolnost a zvracení
  • zmatenost
  • dočasná (krátkodobá) ztráta vědomí
  • zapomnětlivost
  • únava
  • podrážděnost
  • ospalost

V případě, že krvácíte z uší po poranění hlavy nebo po úderu či pádu na hlavu, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, aby se vyloučila fraktura lebky, krvácení do mozku a další závažné stavy.

Zajímavé:  Akné na zadku - vše o zdraví

Ušní infekce

  1. Ušní infekce jsou častější u dětí než u dospělých, ale mohou se vyskytnout v jakémkoli věku.
  2. Infekce může postihnout kteroukoli část ucha, přičemž krvácení z uší se nejčastěji vyskytuje při zánětu středního ucha a zánětu zevního zvukovodu.

  3. Kromě krvácení z ucha, jsou pro ušní infekce typické také následující příznaky:
  • horečka
  • bolest hlavy
  • zčervenání zánětem postiženého místa
  • výtok z ucha
  • otok
  • zhoršení sluchu
  • bolesti ucha a krku

Perforace (ruptura, prasknutí) ušního bubínku

Ušní bubínek je tenká blána, která odděluje střední ucho od vnějšího ucha. Může dojít k jeho protržení (perforaci) nebo prasknutí (ruptuře). Někdy je perforace bubínku velmi bolestivá, zatímco jindy se nemusí projevit žádnými příznaky.

Nejčastější příčinou perforace ušního bubínku jsou infekční onemocnění nebo úrazy.

Kromě výtoku krve z postiženého ucha, se perforace bubínku může projevit i následujícími příznaky:

  • bolest ucha
  • tinnitus (zvonění nebo pískání v uších) a/nebo praskání v uchu:
  • pocit zalehlého ucha
  • výtok z ucha
  • závrať (vertigo) nebo motání hlavy
  • zhoršení sluchu nebo úplné ohluchnutí

Barotrauma nebo akutrauma

  • Většina z nás při vysokohorské turistice nebo cestách letadlem či při potápění zažila pocit tlaku či praskání v uších.
  • Jedná se o zcela normální jev způsobený změnami tlaku s měnící se nadmořskou výškou.
  • V případě prudké změny tlaku (například při rychlém vynoření se z velké hloubky – kesonová nemoc), může dojít k poškození struktur ucha a ke krvácení z uší a v některých případech, jako je třeba právě kesonová (dekompresní) nemoc, je pacient ohrožen plynovou embolií, která ho může zabít.
  • Ke krvácení z uší může dojít také v důsledku akustického traumatu (poranění struktur ucha silným zvukem, jako je výbuch nebo výstřel).
  • Kromě krvácení z uší jsou dalšími příznaky barotraumatu a/nebo akutraumatu:
  • bolest uší
  • pocit tlaku v uších a/nebo zalehlé uši
  • ztráta sluchu
  • nevolnost a zvracení
  • motání hlavy a/nebo závrať
  • tinnitus (pískání či zvonění v uších) a/nebo praskání v uchu

Výše uvedené příznaky se objevují bezprostředně po barotraumatu nebo akustickém traumatu.

Rakovina uší

Rakovina uší je velice vzácná a může postihnout kteroukoli část ucha. Nejčastějším druhem rakoviny ucha je rakovina kůže, která postihuje boltec či začátek zevního zvukovodu.

  1. Jedná se o různé druhy nádorů od nezhoubných, jako je například lipom, přes semimaligní (bazocelulární karcinom neboli bazaliom) až po zhoubné (maligní), jako je například melanom.
  2. Krvácení z uší je pravděpodobnější spíše u maligních a semimaligních nádorů, které mohou prorůst do cév, narušit je a způsobit krvácení.
  3. Udává se, že rakovina kůže postihuje ucho a okolí zhruba v 5% případů (1).
  4. U lidí s chronickými nebo opakovanými záněty uší (které trvají 10 a více let) je vyšší riziko rozvoje nádorů ve středním či vnitřním uchu (2).
  5. Nádory středního nebo vnitřního ucha se, kromě krvácení z ucha, mohou projevovat též následujícími příznaky:
  6. Jedním z častějších nádorů, které jsou velice nepříjemné, protože bývají často příčinou tinnitu a, mimo jiné, mohou způsobit i krvácení z uší a postihují vnitřní ucho, je i vestibulární schwannom (neurinom akustiku).

Kdy vyhledat lékaře?

  • Krvácení z ucha může být známkou závažného onemocnění nebo naprostá banalita.
  • V případě, že je krvácení z ucha způsobeno jen povrchovým zraněním nebo drobnou oděrkou, není většinou nutné vyhledat lékařskou pomoc.
  • V případě, že je krvácení z ucha způsobeno ušní infekcí vyhledejte lékařskou pomoc u svého obvodního ORL lékaře.
  • Stejně tak je nutné vyhledat lékařskou pomoc v případě cizího tělesa v uchu (to je vždy nutné odborně odstranit a ucho vydezinfikovat a vyčistit, což musí dělat pouze lékař, který na to má vhodné vybavení a zkušenosti).
  • Rovněž v případě, kdy se objeví příznaky jako jsou horečka, bolesti, zčervenání, otoky nebo výtok z uší.

Jestliže se krvácení z uší objeví po poranění nebo úrazu hlavy z jakéhokoli důvodu (sportování, pády, autonehody, apod.), tak je vždy nutné okamžitě volat záchranku, protože je nutné vyloučit závažnější poranění, jako jsou fraktury lebky, krvácení do mozku nebo otřes mozku.

Diagnostika a léčba

Při diagnostice krvácení z uší lékaři využívají následující diagnostické metody:

  • vyšetření ucha otoskopem (přístroj, vypadající jako malá baterka, který slouží k vyšetření zvukovodu a bubínku)
  • vyšetření zobrazovacími metodami: zejména po úrazech se v diagnostice krvácení z uší používají různé zobrazovací metody, nejčastěji počítačová tomografie (CT) k vyloučení fraktur lebky a přítomnosti krve ve vedlejších dutinách nosních (hemosinus), které může být nepřímou známkou fraktury lebky. Další zobrazovací metody užívané v diagnostice krvácení z uší jsou magnetická rezonance (MRI) a ultrazvuk (například při diagnostice nádorů, apod.).

Léčba krvácení z uší závisí na vyvolávající příčině.

V léčbě se uplatňují:

  • antibiotika (v případě ušních infekcí)
  • ochrana uší před proniknutím vody a cizích těles (během hojení předchozího poranění
  • protizánětlivé léky a léky proti bolesti (například nesteroidní antirevmatika)
  • teplé a studené obklady
  • observace (sledování) pacienta v nemocnici, zejména v případě komoce (otřesu mozku) a poranění hlavy

V případě, že je krvácení z uší způsobenou poraněním kůže na uchu nebo ve zvukovodu, je nutné udržovat poraněné místo v čistotě a nestrkat do uší žádné předměty (včetně vatových tyčinek), dokud se rána nezhojí.

Obecně vůbec platí, že vatové tyčinky do uší nepatří, a to ani do těch zdravých. Ušní maz plní důležitou funkci a jeho odstranění v případě ucpání zvukovodu či dalších struktur by měl provádět vždy pouze odborný lékař (ORL – ušní, nosní, krční).

V některých závažnějších případech (například při krvácení do mozku nebo nádorech ucha), může být nutná operace a delší hospitalizace v nemocnici.

Komplikace

V případě, že je krvácení z ucha jen mírné a je rychle nasazena správná léčba, je riziko trvalých následků a komplikací poměrně malé.

Nicméně některá poranění ucha a chronické nebo neléčené ušní záněty mohou být spojeny s následujícími komplikacemi:

  • trvalá ztráta sluchu
  • změny ve vnímání jazyka (například neschopnost porozumět mluvenému slovu nebo naopak neschopnost správně artikulovat – tvořit slova)
  • trvalé nebo chronické zvonění v uších (tinnitus)
  • problémy s rovnováhou
  • chronické bolesti hlavy a/nebo závratě
  • prasklý bubínek (nezhojená díra v ušním bubínku)

Co si z článku odnést?

  1. Prognóza krvácení z uší závisí na tom, co tento problém vyvolalo.
  2. Pokud je příčinou krvácení z ucha povrchové poranění nebo oděrka nebo infekce středouší, která odezní a nevrací se, je prognóza velice dobrá a pacient nemívá žádné trvalé následky.

  3. V případě závažných poranění ucha, nádorových onemocnění nebo recidivujících (opakujících se) infekcí může dojít ke zhoršení až ztrátě sluchu a mohou se též objevit poruchy rovnováhy.
  4. Prognóza krvácení z uší navíc závisí na správné a včasné léčbě.
  5. Čím dříve je léčba zahájena, tím menší je riziko trvalých následků.

  6. V případě, že je krvácení z uší způsobenou drobnou povrchovou oděrkou nebo poraněním, není nutné vyhledat lékařskou pomoc.
  7. V případě ušní infekce, kdy se objeví příznaky jako jsou vysoké horečky, zčervenání nebo otok uší, silné bolesti uší a/nebo zvětšené lymfatické uzliny na krku či kolem uší, je nutné vyhledat lékařskou pomoc co nejrychleji.

V případě, že se krvácení z uší objeví v důsledku předchozího poranění hlavy nebo po pádech, autonehodách, apod. a/nebo v případě byť krátkodobé ztráty vědomí, je nutné okamžitě volat záchranku.

Источник: https://cs.medlicker.com/1771-krvaceni-z-ucha

Ucho

Tento článek je o anatomii. Další významy jsou uvedeny na stránce Ucho (rozcestník). Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Levý ušní boltec člověka

Ucho (latinsky auris) je sluchový párový orgán obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho.

Funkce

Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz.[1] Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz.

[1][2] Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz.[3] Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv.

echolokace.

Anatomie lidského ucha

Vnější ucho

Anatomie ucha

Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.

  • Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch.
  • Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
  • Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Střední ucho

Anatomie ucha - Vše o zdravíKladívkoNapínač bubínkuKovadlinkaTřmínkový svalLabyrintTřmínekVnější zvukovodBubínekEustachova trubiceBubínková dutinaČásti středního ucha Podrobnější informace naleznete v článku Střední ucho.

Zajímavé:  Heterozygot - vše o zdraví

Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští tzv. akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.[4]

Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

Vnitřní ucho

Zadní kanálekPředníkanálekVejčitý váčekBočníkanálekVestibulumHlemýžďKulovitý váčekVnitřní ucho

Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporalia). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď.

  • Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.
  • Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc.

Choroby

K častým chorobám uší patří:[5]

  • Otitis media – zánět středního ucha, častý u dětí, bolestivý.
  • Tinnitus – neustálé zvonění nebo pískání v uchu.
  • Vertigo – porucha polokruhovitých kanálků vnitřního ucha způsobující pocit, že se okolí točí (závrať).
  • Zalepené ucho – tvorba tekutiny ve středoušní dutině, způsobující hluchotu, časté u dětí.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GUYTON, Arthur C; HALL, John E. Textbook of Medical Physiology. 11. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2006. (11). ISBN 978-0-7216-0240-0. S. 657. 
  2. ↑ ROKYTA, Richard; ET AL. Fyziologie a patologická fyziologie: pro klinickou praxi [online]. Grada, 2015 [cit. 2016-02-13]. S. 588. Dostupné online.

     

  3. Anatomie, fyziologie a vývoj hlasu [online]. Klinika dětské ORL Lékařské fakulty MU a Fakultní Nemocnice Brno [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ REECE William O., Fyziologie domácích zvířat, 1998. Grada. 417 str. ISBN 80-7169-547-5
  5. ↑ HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.]: Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4.

    Kapitola Lidské tělo – smyslové orgány, s. 157. 

Související články

  • Náušnice – typická ozdoba uší

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ucho ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ucho ve Wikislovníku
  • Galerie ucho ve Wikimedia Commons

Autoritní data: GND: 4133604-5Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ucho&oldid=18960964“

Источник: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ucho

Biofyzika sluchu

Sluch je schopnost živočichů vnímat zvuk pomocí specializovaného orgánu – ucha. Rozeznáváme dva typy zvukového vedení: vedení kostní a vzdušné.

Vedením vzdušným nazýváme vedení zvuku cestou zvukovod – bubínek – sluchové kůstky – oválné okénko. Mimo to je možné rozkmitat tekutiny ve vnitřním uchu přímým přenosem vibrací lebečních kostí – v tomto případě mluvíme o vedení kostním.

Sluchový práh pro kostní vedení je u zdravého člověka asi o 40 dB výše než práh vzdušného vedení, proto se kostní vedení uplatňuje především tam, kde je porušeno vedení vzdušné.

Zdravý člověk využívá kostního vedení pří vnímání vlastního hlasu nebo velmi silných zvuků.

Lidské ucho je schopno vnímat zvuky o frekvenci 16 Hz–20 kHz, hladině 0 dB (sluchový práh) až 130 dB (práh bolesti).

Stručná anatomie sluchového ústrojí[upravit | editovat zdroj]

Pro správné pochopení procesu slyšení a pro jednodušší popis jednotlivých fází vedení zvuku uchem je nutné alespoň lehce nastínit anatomickou stavbu.

Lidské ucho se skládá ze tří částí:

Zevní ucho[upravit | editovat zdroj]

Zevní ucho se skládá z boltce (auricula), zevního zvukovodu (meatus acusticus externus) a bubínku (membrana tympani).

Sluchový boltec je u člověka rudimentární a jeho funkce je minimální. Na rozdíl od jiných savců jsou svaly lidského boltce bez funkčního významu. Jejich inervace je z n. VII.

Zevní zvukovod je částečně chrupavčitá a částečně kostěná trubice, začínající v porus acusticus externus a zakončená bubínkem. Jejím podkladem je os tympanicum. Nejužší místo (isthmus) zevního zvukovodu je na rozhraní chrupavčitého a kostěného úseku a má průměr 6–8 mm. Celková délka zevního zvukovodu je 24–35 mm.

Bubínek odděluje zevní zvukovod od středoušní dutiny. Jedná se o tenkou oválnou membránu (9 x 10 mm) s tloušťkou 0,1 mm. Na bubínek se ve středním uchu napojuje sluchová kůstka kladívko.

Střední ucho[upravit | editovat zdroj]

Střední ucho je lokalizováno ve středoušní dutině (cavitas tympanica). Obsahuje 3 sluchové kůstky: kladívko (malleus), kovadlinka (incus), třmínek (stapes). Sluchové kůstky jsou vzájemně propojené.

Kladívko přiléhá k bubínku, následuje kovadlinka, na níž nasedá třmínek, který je spojen s blánou fenestra vestibuli (fenestra ovalis).Střední ucho je spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí (tuba auditiva). Důležitou funkci ve středním uchu zastávají také sluchové svaly: m.

tensor tympani (inervace n. V. a VII.), m. stapedius (inervace n. VII).

Vnitřní ucho[upravit | editovat zdroj]

Vnitřní ucho zahrnuje kostěný labyrint (labyrinthus osseus) a v něm blanitý labyrint (labyrinthus membranaceus), jenž obsahuje endolymfu.

Labyrint má část rovnovážnou, složenou z vestibulu a tří polokruhovitých kanálků, a část sluchovou, kterou představuje kostěný a blanitý hlemýžď (cochlea) s recepčním sluchovým Cortiho orgánem, umístěným na basilární membráně (délka asi 3 cm).

Sluchová dráha vede z ganglion cochleare do horní části temporálního laloku (Heschlovy závity).

Stavba Cortiho orgánu[upravit | editovat zdroj]

Cortiho orgán (organum spirale) je složitá soustava podpůrných a smyslových buněk. Základem orgánu jsou dvě řady podpůrných cylindrických pilířových buněk (Cortiho buňky), které společně vytváří Cortiho tunel. Po obou stranách pilířových buněk jsou uloženy smyslové (vláskové) buňky.

Mediálně je jedna řada (vnitřní vláskové buňky), laterálně jsou tři až čtyři řady vláskových buněk (zevní vláskové buňky). Vnitřních vláskových buněk je 1500. Jejich apikální povrch obsahuje 50–60 stereocilií, které jsou v kontaktu s membrana tectoria. Zevní vláskové buňky se nacházejí v počtu 12–15 000, jsou taktéž opatřeny stereociliemi.

V basální části jsou v kontaktu s aferentními i eferentními vlákny.

Biofyzika slyšení[upravit | editovat zdroj]

Zvuková vlna je směrována ušním boltcem do zevního zvukovodu. Ušní boltec, jak již bylo zmíněno, je rudimentární, a jeho ztráta zásadně neovlivní slyšení. Zevní zvukovod přivádí zachycené zvuky k bubínku, které do něj naráží a rozechvívají ho.

Výchylky bubínku jsou velmi malé (při frekvenci 1 kHz, asi 10−11 m). Plocha bubínku je asi 55 mm2 a plocha membránového okénka na něž jsou kmity přivedeny pomocí ušních kůstek, je pouhé 3 mm2.

Předpokládáme-li, že energie procházející oběma plochami je stejná, akustický tlak se dostává na plochu oválného okénka mnohonásobně větší (asi 22x). To je nezbytné k překonání akustického odporu tekutiny v hlemýždi.

Jako pomocné systémy se ve středním uchu uplatňují Eustachova trubice a ušní svaly, které zevnitř vyrovnávají tlak na bubínek, aby nedošlo k jeho protržení.

Rozkmitání oválného okénka způsobí vibrace v endolymfě (nestlačitelná kapalina), které jsou ještě zesíleny vibracemi z kostního vedení, jež se sem dostává přes kosti lebky.

Endolymfa svými vibracemi rozkmitává membrana tectoria, která následně dráždí stereocilie vnitřních vláskových buněk. Ty uvolňují malé množství mediátoru (pravděpod.

glutamátu) v bazální části buňky, čímž vzniká nervový signál.

Zevní vláskové buňky mají funkci zesilovače. Při jejich podráždění zde dochází k prodloužení a následnému smrštění buněk, čímž se zvyšuje citlivosti vnitřních vláskových buněk. Tento mechanismus umožňuje slyšet velmi tiché zvuky.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • Přenos zvuku uchem a zpracování
  • Zjednodušený princip funkce ucha

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1 (dotisk 2013) vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. 524 s. s. 287-290. ISBN 978-80-247-1152-2.
  • DRUGA, Rastislav a Miloš GRIM. Anatomie periferního nervového systému, smyslových orgánů a kůže. 1. vydání. Praha : Galén : Karolinum, c2013. s. 135-153. ISBN 978-80-7262-970-1.
  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 692 s. s. 621-640. ISBN 978-80-247-1132-4.
  • AMLER, Evžen. Akustika [přednáška k předmětu Biofyzika, obor VL, 2. LF UK]. Praha. 2013. 

Источник: https://www.wikiskripta.eu/w/Biofyzika_sluchu

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *