Hypotalamus vlastně není žláza, ale určitě se podílí na tolika různých funkcích, že každá žláza ve vašem těle je jím přímo nebo nepřímo ovlivněna. Je to jedno velmi důležité a podstatné centrum lidského organismu.
Jestliže je jasná daleko rozvětvená činnost hypotalamu, pak to může mysl osvobozovat od strachu a frustrace. Jestliže se věnuje potřebám těla nutná pozornost a jestliže ovládáme city a duševno, pak to přispívá k rovnováze hypotalamu.
V základě je hypotalamus svazek vláken a buněk uprostřed lebky v mezimozku. Podílí se skoro na všech funkcích endokrinních žláz.
Oči, sluchové orgány, látková výměna, krevní tlak (a to jak nízký, tak vysoký), vylučování tekutin, rovnováha vody v těle, řízení teploty, chuť k jídlu, hlad, fenomén spánku, prakticky každá duševní a tělesná funkce a činnost je určitým způsobem přímo nebo nepřímo ovlivňována nebo kontrolována činností hypotalamu.
Je to teprve několik desítek let, co se začala hypotalamu věnovat pozornost. Jeho pole působnosti je tak rozsáhlé, že celá doba, která byla věnována zkoumání hypotalamu, byla potřebná k objevení těch nejdůležitějších aspektů jeho významu pro náš denní život. Mnoho z jeho činností, především na úseku duševního vývoje člověka, není dosud dokonale objasněno.
Elektrická životní síla
Abyste mohli poznat ten mohutný vliv, který působí na hypotalamus, musíme prostudovat epifýzu.
Můžeme ji srovnat s rádiovou anténou, která zachycuje z okolní atmosféry proud kosmické energie, který působí jako elektrický proud, jestliže vnikne do těla.
Kosmická energie je ta nekonečná, bezedná síla, která celým vesmírem proniká, udržuje planety v jejich drahách a která se dostává přímo dovnitř vašich tělesných buněk.
Jako obrovská elektrárna posílá elektrický proud o sto tisících voltech elektrickým vedením do transformátoru v blízkosti vašeho domu, tak proniká univerzální kosmická síla do epifýzy. Síla o nepopsatelně vysokém napětí, které by prakticky tělo spálilo; kdyby nebylo vybaveno transformátorem, který sníží napětí na hodnotu odpovídající potřebám jednotlivce.
Tento transformátor kosmické energie leží ve středním mozku a nazývá se talamus.
Je to struktura z šedých buněk a tkáňové hmoty, která přebírá a sbírá energii od epifýzy, snižuje a kontroluje ji a vůbec ji přivádí do souladu s potřebami jednotlivého člověka, s jeho tělesným a duševním vývojem. Mnoho lidí, kteří tomuto dění rozumí, označují epifýzu za spirituální žlázu člověka.
Hypotalamus leží bezprostředně pod talamem a je nejvyšším centrem, které sbírá a rozděluje životadárný fenomén kosmické energie zvaný všeobecně životní síla.
Za nejdůležitější tekutinu v těle je považován mozkomíšní mok.
Ze všech částí těla, kromě epifýzy a talamu, se právě tato tekutina zabývá nejvíc touto energií – životní sílou. Mozkomíšní mok proudí, páteří, vyplňuje oční bulvy, zavlažuje sluchové orgány a poskytuje koupel vnitřní části každého nervu v těle.
- Precizní činnost každé žlázy v těle, včetně hypotalamu, je závislá na této tekutině.
- Hypotalamus leží těsně nad hypofýzou (podvěskem mozkovým) a pomocí sítě z nervů a krevních cév, která se rozprostírá nad hypofýzou, ovlivňuje a kontroluje funkci nadledvinek, štítné žlázy, jater, slinivky břišní, varlat u muže a vaječníků u ženy.
- Hormony, které tyto žlázy vylučují, jsou hypotalamem aktivovány.
- LEDVINY jsou z největší části regulovány hormony produkovanými hypotalamem přes hypofýzu.
- Mnoho ledvinových poruch se vztahuje k poruchám hypotalamu.
- Emocionální vzrušení má bezprostřední účinek na hypotalamus a ovlivní krevní tlak v celém těle – především však srdce.
Vědět to znamená pro každého, kdo lehce ‚exploduje‘, že udělá dobře, jestliže bude počítat do desíti, než promluví nebo začne jednat. Musíme dát krevnímu tlaku příležitost uvést krevní oběh na normální úroveň.
Jste citliví na horko nebo na zimu?
Hypotalamus je skutečně váš teploměr. Jako každá část vašeho těla může být i hypotalamus postižen nádorem nebo poraněním, jestliže zanedbáváme vnitřní čistotu těla a nejíme dostatečně syrovou stravu. Jestliže se to však přihodí, což je velice vzácné, pak se může stát, že si vaše tělo s regulací teploty neporadí.
Jestliže se o tělo dobře staráme a hypotalamus je zdravý, aktivuje potřebné nervové mechanismy, aby nadměrné vedro bylo odstraněno stimulací dýchání, srdeční činností a míchy.
Zvýší-li se teplota krve na nutnou míru, začneme se potit; tím se tělesná teplota sama od sebe vyrovná a cítíme se dobře.
Jestliže je zima, ovlivňuje hypotalamus vyzařování tepla ze systému orgánů, což vede k zadržení tepla tělem. Hypotalamus ovlivňuje také výrobu tepla v těle rozprouděním látkové výměny. Na tom se podílí také štítná žláza. Veškerá, krev cirkulující v těle protéká štítnou žlázou. Z tohoto důvodu je také napadána škodlivinami přítomnými v krvi stejně jako hypotalamus.
Škodlivé substance v krvi, které se dostanou do hypotalamu, mohou funkci tohoto vzácného termostatu poškodit; jestliže je tlusté střevo ucpáno jedovatým odpadem, přicházejí škodliviny krví i do hypotalamu. Abyste svůj hypotalamus udrželi v dobrém, funkčním stavu plném energie, dbejte na to, co jíte a starejte se o čistotu vašeho vylučovacího ústrojí.
Potřebovali bychom celou jednu knihu, kdybychom chtěli vysvětlit všechny rozmanité funkce hypotalamu. Zdůrazňuji to proto, abych vás ještě jednou upozornil na důležitost péče o všechny vaše tělesné a duševní návyky, aby vám toto životně důležité centrum ve vašem těle mohlo pomoci dosáhnout a udržet zářící zdraví.
Vše, co jste chtěli vědět o spánku a báli jste se zeptat
Spánek je velmi důležitá útlumově-relaxační fáze organismu k zajištění zdraví a přežití.
Průměrný dospělý spí v noci asi 7 hod. 33% populace spí 6,5 hodin za noc. Není potom divu, že se lidé cítí často podráždění a nesoustředění. Ženy spí o něco déle než muži. Lidé, kteří mají větší množství tělesného tuku, mají tendenci spát méně, než lidé s normální tělesnou hmotností.
Studie ukazují, že lidé, kteří spí v průměru méně než 6 hodin, přiberou během šesti let dvojnásobnou váhu oproti lidem, kteří v noci spí 7 až 8 hodin. Ani více spánku nemusí být lepší. Lidé, kteří spí více než 9 hodin, mají podobný problém s tukem jako lidé, kteří spí méně než 6 hodin.
Kolik hodin spánku tedy potřebujeme?
Za noc byste se měli dostat do 5 spánkových cyklů REM. Jeden spánkový cyklus trvá 90 minut. Vynásobte to pěti spánkovými cykly a máte 7,5 hodin spánku. Z těchto informací lze tedy soudit, že optimální délka spánku je mezi 7,5 až 8 hodinami.
Fáze spánku
Dobu kdy spíme rozdělujeme na několik fází. První fáze se nazývá NREM (non rapid eye movement) fáze, která se dále dělí na další čtyři části.
1. NREM fáze spánku
V první části, která trvá pouze pár minut jsme ještě schopni vnímat okolí a případně reagovat, zpomalí se tep, dýchání, a může se objevit svalový záškub, jelikož se tělo velmi rychle dostává do hypnoanagogického stavu a mozek vysílá signál ke stažení svalů.
2. NREM fáze spánku
V druhé fázi usínání je tělo nehybné, uvolněné a mizí pohyby očí. Mozková aktivita dále zpomaluje, ale objevují se záblesky rychlé aktivity nazývané vřetena a K komplex. Udává se, že fungují jako ochrana před probuzením. Klesá tělesná teplota, tepová frekvence a krev odtéká z mozku více do svalů.
3. a 4. NREM Fáze spánku
Třetí a čtvrtá fáze, někdy bývá označována jako delta spánek, je nejdůležitější, co se regenerace tkání a doplnění energie týče. V této fázi probíhá nejvíce opravných mechanismů a dochází také k vylučování růstového hormonu.
Až 70% celkového množství denního růstového hormonu je vylučováno během spánku. Bez dobrého spánku zkrátka svaly neporostou. V této fázi také dochází k přesunu informací z krátkodobé paměti – hipokampu do dlouhodobé paměti – neokortexu. Představte si to jako přesun dat z operační paměti RAM na HDD pevný disk.
V této fázi dochází k aktivaci metabolismu glukózy, ke snížení kortizolu a k aktivaci parasympatického nervového systému.
REM fáze spánku
REM (rapid eye movement) fáze je poslední a současně nejhlubší část spánku, kdy se nám zdají sny, součástí jsou také rychlé pohyby očí, zrychluje se dech a případné probuzení v této fázi zapříčiní, že pociťujeme únavu. V REM fázi je mozek téměř stejně aktivní jako když bdíme, a proto máme v této části spánku velmi živé sny.
Sny jsou velice důležité pro naší psychiku. Při nedostatku REM fáze jsme náchylnější k duševním prouchám. Jelikož mluvíme o spánkovém cyklu, jednotlivé fáze spánku, včetně REM fáze, se v průběhu noci opakují a rozdílné jsou i časy, ve kterých se fáze opakují. V prvních cyklech je tato fáze krátká a každým dokončeným cyklem se prodlužuje.
Nejdelší je na konci spánku.
Spánek léčí tělo i duši
Při spánku se děje hned několik procesů, které jsou pro tělo nezbytné. Nejen, že se regenerují tkáně, produkují se hormony a přes ledviny se odplavují toxické látky, ale také se regeneruje paměť a rozvíjí se kognitivní schopnosti. Společně s tím se obnovuje i naše psychika od emočního vypětí a stresu, který máme přes den.
Příznaky a příčiny nekvalitního spánku
Nejčastějšími příznaky nekvalitního spánku je stres, nedostatek fyzické aktivity, nebo také pracovní směny, kdy je vlivem nepravidelného pracovního procesu narušen biologický rytmus spánku.
V organismu ho narušuje nepravidelné vyplavení hormonu melatoninu, který se vytváří ve žlázách s vnitřní sekrecí v době, kdy se setmí.
V případě, že jsme vystaveni modrému světlu zastaví se i syntéza melatoninu.
Spánek a obezita
Studie z roku 2005, s reprezentativním vzorkem 10.000 dospělých jedinců naznačovala, že epidemie obezity by mohla být částečně způsobena odpovídajícím poklesem spánku. Tato studie zjistila, že u lidí ve věku 32 až 49 let, kteří spí méně než 7 hodin každou noc, je výrazně větší riziko obezity. Zdá se také, že zůstat vzhůru po půlnoci, taktéž zvyšuje riziko obezity.
Příčiny nárůstu tělesného tuku při nekvalitním spánku
Existuje hned několik důvod, proč by nedostatek spánku mohl zvyšovat množství tělesného tuku. Jedním z nich může být snížená produkce růstového hormonu (HGH).
Dalším důvodem může být, nedostatek produkce tyroidních hormonů, které produkuje štítná žláza (TSH). A nesmíme zapomenout na starý dobrý zvýšený kortizol (hormon stresu a stárnutí).
Kromě toho má chronické omezení spánku za následek pomalou odezvu na inzulín.
Zde je pár dalších možných příčin nárůstu obezity při nedostatku spánku:
- Snížená tolerance glukózy (stav kdy je glykemie nalačno normální, ale po zátěži glukózou přetrvává hyperglykemie).
- Zvýšené večerní a noční hladiny kortizolu.
- Nízká hladina leptinu. Leptin je hormon regulující příjem, výdej energie a metabolismus, včetně chuti k jídlu. Nízká hladina leptinu vede k hladu a touze po jídle, a to cestou stimulace receptorů hypothalamu.
Dalo by se říct, že existuje jednoduchá rovnice mezi spánkem a jídlem: Čím více času stravíme bez spánku, tím více času stravíme u jídla
A co hormony chuti k jídlu? Studie s 12 zdravými mladými muži s normální hmotností zjistila, že pouhé dvě noci v řadě, se čtyřmi hodinami spánku, vedly k nižší hladině leptinu a vyšší hladině ghrelinu.
Nízká hladina leptinu a vysoká hladina ghrelinu stimulují hlad a chuť k jídlu. Muži měli skutečně velký hlad a chuť k jídlu, a to zejména na sladkosti a pečivo.
Deregulace hormonů chuti k jídlu by tedy mohla být dalším důvodem, kdy nedostatek spánku vede k nárůstu tělesného tuku.
Nedostatek spánku vede k hormonální disbalanci
Při nedostatku spánku mohou trpět i funkce každodenního života, včetně nálad a paměti. Suprachiasmatické jádro (SCN) jsou hodiny, které jsou zabudované do našeho mozku, a které regulují náš cirkadiánní rytmus. SCN se nachází těsně nad místem, kde optický nerv prochází hypotalamem, a je-li vystaven světlu a tmě, může ovlivnit naše denní rytmy.
Růstový hormon, tyroidní hormony (štítná žláza), adrenokortikotropní hormon (ACTH), luteinizační hormon (LH), prolaktin, melatonin a dokonce i testosteron, mají pravidelné denní cykly. Provádět konzistentní spánkovou rutinu (jít spát a vstávat ve stejný čas) může umožnit hluboký a pravidelný spánek a tím i docílit optimalizace hormonálních cyklů v těle.
Mimo fyzických projevů jsou důsledkem nedostatku spánku také emoční výkyvy, horší zvládání stresových situací, poruchy pozornosti, nastupuje nerozhodnost a špatná nálada. Účinek špatně prospaných nocí se sčítá a tím se zvyšuje i pravděbodobnost negativních dopadů nedostatku spánku.
Spánková rutina
Pokud si vážíte svého zdraví, přistupujte ke spánku jako k fázi dne, která je stejně důležitá jako práce, jídlo, či zábava
7 masážních bodů pro zdraví – Příroda léčí, Články
Nejčastější dětské přípravky
- Organic India
- Ecce Vita
- Nápoje
Vitamíny, minerály, kontrola hmotnosti
- Mudr. Jonáš
- Ostatní knihy
- DVD
- Mapky – plakáty
- Dýchací systém
- Játra a žlučník
- Ledviny a močový měchýř
- Srdce a oběhový systém
- Slezina, Slinivka, Žaludek
- Ústní dutina, oči, uši
- Tenké a tlusté střevo
- Kůže a lymfa, nehty, vlasy
- Páteř, klouby, svaly
- Emoce, stres, psychika
- Hormonální a rozmnožovací systém
- Obranyschopnost
- Nervový systém
28.2.2018 
Na lidském chodidle je velké množství biologicky aktivních bodů, které mohou pomoci zlepšit stav vašeho zdraví. Jejich masáž můžete provádět sami v domácích podmínkách.
- Hypothalamus (kontrola chuti)
- Hypofýza (regulace hormonů)
- Štítná žláza (metabolismus)
- Bránice (stres)
- Nadledvinky (energetické zdroje)
- Stimulace látkové výměny organismu)
- Detoxikace
- Podívejme se na jednotlivé body podrobněji:
- Bod 1
Na palci u nohy je bod schopný aktivovat hypothalamus. Působením na tento bod ovlivňujeme chuť k jídlu.
Bod 2
Uprostřed palce je bod spojený s hypofýzou. Jeho stimulací aktivujete funkci hypofýzy a upravujete hormonální nerovnováhu v organismu.
- Bod 3
- U kořene palce leží bod působící na funkci štítné žlázy.
- Bod 4
Prohlubenina uprostřed chodidla souvisí s pocity uvolnění. Ovlivňuje bránici.
- Bod 5
- Masáží středu chodidla se zbavíte stresu a zbytečného napětí.
- Bod 6
Stimulace bodu ležícího pod kloubem palce ovlivní funkci nadledvinek. Jeho masáží se můžete zbavit únavy a dodat si nových sil.
- Bod 7
- Blízko paty leží bod, který aktivací vylučovací soustavy pomáhá zbavit se toxinů a usazenin.
- Výsledků stimulace biologicky aktivních bodů chodidla dosáhnete pouze budete-li ji provádět pravidelně.
- Zdroj : prokondici.cz
JOALIS Hypotal – hypotalamus,endokrinný žlázy a horm.systém 50 ml
Dospělí 2x denně 10 kapek, není-li doporučeno jinak.
20 minut před užitím a po užití nejíst, nekouřit , nepít žádné nápoje kromě čisté vody. Pokud užíváte současně více preparátů Joalis, je nutné mezi užitím dodržovat pauzu 1 – 5 minut.
Tento přípravek není lék a nemůže proto nahradit léky předepsané lékařem! Při užívání přípravku obvykle nedochází k žádným nežádoucím účinkům. Mohou však nastat tzv. detoxikační projevy, které jsou přechodné a neohrožují zdraví. Doplněk stravy. Není určeno jako náhrada pestré a vyvážené stravy. Nepřekračujte doporučené dávkování! Kdy byste neměli přípravek užívat V průběhu akutní choroby a silných nepříjemně prožívaných detoxikačních projevech. O užívání preparátu během těhotenství a kojení se poraďte se svým ošetřujícím lékařem. Uchovávání
Skladujte při teplotě od 5 do 25 C, mimo dosah dětí. Přípravek by neměl být vystaven přímému slunečnímu záření ani silnému elektromagnetickému poli. Neskladujte jej proto ve vzdálenosti méně než pět centimetrů od mikrovlnné trouby, lednice, televize, mobilního telefonu apod. Po odebrání potřebného množství obal dobře uzavřete.
Detoxikační preparát Hypotal patří do kategorie preparátů, kterými se snažíme „rozebrat“ lidský organismus do nejmenších detailů. Orgánové preparáty týkající se těch částí našeho těla, které zná i malé dítě (tj. srdce, játra, ledviny, plíce, klouby atd.), vznikaly mezi prvními.
Mechanistickým přírodovědcům však lidský organismus připomínal složitý hodinový stroj s mnoha převody a my si musíme, v duchu jejich filozofie, všímat každého kolečka.
Zvláště pak kolečka tak důležitého, jako je hypotalamus, část mozku, která patří do většího celku nazývaného diencefalon.
Hypotalamus (ostatně jako každá část mozku) je velmi důmyslné zařízení, které má v organismu naprosto nezastupitelnou funkci. Tvoří jakýsi syntetizátor mezi nervovým a hormonálním systémem. Hypotalamus je napojen na tzv.
vyšší etáže mozku, o kterých hovoříme tehdy, jestliže mozek rozdělíme na staré, podkorové struktury a nové struktury korové. Kůra tedy patří fylogeneticky mezi nové mozkové struktury, a patří tudíž i mezi vyšší etáže centrální nervové soustavy.
Právě na mozkovou kůru je hypotalamus napojen, stejně jako i na řadu podkorových struktur, které zajišťují složité vyhodnocování zpětné vazby, tedy informací, které se dostávají do centrální nervové soustavy z celého organismu.
Hypotalamus pak rozděluje svou pozornost mezi řízení autonomního (vegetativního) nervového systému a systému hormonálního.
Autonomní nervový systém má mnoho úrovní řízení. Některé řídicí mechanismy probíhají přímo v orgánových pleteních tohoto nervového systému, jiné jsou zajišťovány z provazce táhnoucího se podél páteře, obsahujícího četná ganglia (tzv. truncus sympathicus). Mnoho autonomních řídicích mechanismů má ale napojení na mozek a právě tyto pokyny se sbíhají v hypotalamu, aby odtud byly distribuovány.
Impulzy autonomního nervového systému jsou vysílané přímo po nervovém systému. Tento velmi starý nervový systém je však řízen i přes hormonální úroveň, a to prostřednictvím dřeně nadledvin, která produkuje katecholaminy, mediátory autonomního nervového systému. Na produkci těchto mediátorů má hypotalamus rovněž vliv.
Přes hypotalamus procházejí informace i řídicí pokyny do mnoha žláz s vnitřní sekrecí – do štítné žlázy, do vaječníků, varlat, kůry nadledvin a dalších. I tam, kde věda nenachází přímé spojení (např. s buňkami produkujícími inzulin), lze prokázat velmi důležitý vliv hypotalamu na tyto endokrinní buňky.
Řízení endokrinního systému využívá stimulujících a inhibujících hormonů, kterými povzbuzuje nebo tlumí další řídicí hormony produkované hypofýzou, a hypofýza teprve vysílá hormony, které se přímo fyzicky účastní zmíněného řízení endokrinních žláz.
Přiblížíme-li si celý tento složitý mechanismus na praktickém příkladu, tak např. vaječníky budou produkovat pohlavní hormony jedině tehdy, dostanou-li k tomu pokyn z hypofýzy, která je ovšem v této oblasti řízena hypotalamem.
Příčina poruchy produkce pohlavních hormonů může tedy spočívat v hypotalamu, v hypofýze nebo ve vaječníku či varleti.
Hypotalamus však nemá jen tyto funkce. Řídí také veledůležité pocity sytosti a hladu, čímž se podílí nejen na fyziologické regulaci příjmu potravy, ale i na poruchách jejího příjmu (bulimie a anorexie). Tuto funkci mnohdy můžeme spojit i s obezitou.
S hypotalamem jsou rovněž spojené některé sexuální funkce; úmyslně říkám „některé“, protože sexualita člověka je podstatně složitější jev, než aby se vměstnal do jednoho orgánu.
Hypotalamus dále částečně řídí spánek a především reguluje tělesnou teplotu. Pokud se setkáme s poruchami regulace tělesné teploty, obvykle v podobě tzv. subfebrilií neboli nízkých horeček, můžeme příčinu hledat právě v hypotalamu.
Hypotalamus je jakási šedá eminence, která stojí v pozadí. Preparát Hypotal proto využijeme u většiny našich klientů, abychom mohli pokračovat v detoxikaci dalších orgánů.
Moje praktická zkušenost je taková, že naprostá většina klientů, kteří k nám přicházejí, mají diagnostikovatelnou toxickou zátěž hypotalamu, která je spojena s nějakou poruchou zdraví či fyziologické funkce organismu. V určitých případech bude detoxikace hypotalamu nezbytná, jako je tomu např.
při úpravě hormonálních poruch, především poruch štítné žlázy a žláz produkujících pohlavní hormony. Také kůra nadledvin bude lépe fungovat, bude-li mít z hypotalamu správné pokyny.
Nesmíme se však domnívat, že hypotalamus stojí nade vším; taková hormonální porucha může stejně tak vycházet z podřízeného orgánu hypofýzy, se kterou je hypotalamus propojen speciálním druhem cévního systému, kudy posílá své stimulující a inhibující hormony.
Hypotal se tak zařazuje do univerzálních preparátů, od nichž nemůžeme čekat razantní úpravu problému, se kterým klient přichází.
Vytváříme si jím ale startovací platformu pro detoxikační regulaci jak hormonálního systému, tak autonomního nervového systému i k regulaci mnohých dalších fyziologických funkcí, jako je tělesná teplota, sexualita, příjem potravy a další.
Mohu říci, že ode mě nový klient jen výjimečně odchází bez tohoto preparátu, se kterým mám ty nejlepší zkušenosti.
Myslím, že ten, kdo s námi spolupracuje již delší dobu, si ve svém mozku průběžně vytváří model fungování lidského organismu. Do tohoto modelu hypotalamus zapadá jak šém do hlavy Golema. Oživuje a reguluje.
Šišinka – světloměr a regulátor v organizmu
Šišinka má tvar šišky ( odtud její název ) a je umístěna hluboko mezi dvěma hemisférami mozku vzadu a směrem nahoru od hypofýzy. U člověka je možno ji lokalizovat pokud namíříme ukazováčky přímo za ušima proti lebce. V místě, kde by se setkaly, kdyby se mohly dotknout, bychom nalezli šišinku. Ačkoliv je malá jako hrášek, její funkce jsou ohromné.
Působí v těle jako měřič světla, přijímá světlem aktivované informace z očí ( pomocí hypotalamu ) a ven vysílá prostřednictvím hormonů zprávy, které mají základní účinky na mysl a tělo. Na základě změn světla v okolním prostředí a změn elektromagnetického pole přenáší do organizmu informaci o délce denního světla.
Jelikož délka denního světla je závislá na ročním období, informace přenášená ze šišinky oznamuje každé části těla, zda je světlo nebo tma, zda se dny prodlužují nebo zkracují, a jaké roční období právě je. Náš organizmus je tímto mechanizmem harmonizován s přírodou a je tedy schopen řádně se přizpůsobit nadcházejícím změnám v okolním světě.
V říši zvířat najdeme příklad v narůstání husté srsti před zimním období. Je samozřejmé, že zvířata nemohou vyčkávat na první sníh a potom teprve reagovat houstnutím srsti. Celý tento systém reakce na světlo je nesmírně důležitý, poněvadž zvířata ve svém přirozeném prostředí se rozmnožují v závislosti na ročním období, a tudíž potřebují mít své životní funkce synchronizovány s přírodou.
Stupeň synchronizace je ovšem přímo závislý na místě, kde zvíře žije. Tak například zvířata, která žijí na rovníku či v jeho okolí, vykazují menší míru synchronizace s okolím než ta, která žijí v extrémně tvrdých podmínkách, kde nedostatek potravy vede k daleko vyšší nutnosti synchronizace s přírodou.
V místech, kde je extrémní klima, může i ten nejmenší nesoulad mezi zvířaty a okolním prostředím způsobit katastrofu ( např. zpozdí-li se narození mláďat ). Správné načasování životních událostí má klíčový význam ve vztahu ke zdraví a zachování druhu.
A jelikož je to zřejmě šišinka, která napomáhá organizmu přizpůsobit se okolnímu prostředí, reálná velikost této žlázy může být různá, podle toho, kde dané zvíře žije. Takže šišinka u zvířat žijících v blízkosti rovníku je relativně malá, její velikost narůstá v závislosti na tom, jak daleko zvíře od rovníku žije. U některých zvířat potom, např.
u rypouše sloního, šišinka při narození zabírá polovinu mozku. Je-li velikost šišinky přímo úměrná tomu, na jakém stupni sepětí s přírodou živočišné druhy žijí, indikuje velikost šišinky u člověka ( jako hrášek ) cosi o stavu našeho vědomí?Vedly by změny v lidském vědomí a bližší vztah k přírodě ke zvětšení šišinky u lidí? Ať už je odpověď na tuto otázku jakákoliv, úcta k přírodě a všemu živému není pouze morálním imperativem, ale i klíčem k dlouhému a kvalitnímu životu.
Šišinka je sice u člověka nejaktivnější v mládí, kdy brání předčasnému nástupu puberty a rozvoji sexuálních funkcí, avšak informace, aktivované světlem, jsou primárně používány k řízení funkcí organizmu a jejich synchronizaci s vnějším prostředím.
K tomuto účelu využívá šišinka zpráv o světle, které získává z biologických hodin organizmu, umístěných v hypotalamu, a určuje, kdy uvolnit silný hormon melatonin. Melatonin je uvolňován v pravidelném denním rytmu. Je vylučován jako reakce na tmu, uprostřed noci dosahuje nejvyšší úrovně a během dne nejnižší. Během nejvyššího uvolňování ( mezi 2. a 3.
hodinou ráno ) jeho hladina stoupne až desetkrát. Uvolněný melatonin jednak bezprostředně ovlivňuje biologické hodiny člověka, jednak se uvolňuje přímo do krve a má další funkce. Šišinka pracuje zároveň jako žláza uvolňující hormon přímo do krve a zároveň jako orgán spojený přímo s mozkem.
Melatonin vyloučený v reakci na tmu se v těle dostane všude a ovlivňuje všechny jeho funkce. Obvykle se má za to, že hladina melatoninu v organizmu se nemění v reakci na světlo pod 1500 až 2000 luxů. ( 1 lux rovná se světlu jedné svíce ).
Avšak australský badatel Iain McIntyre zjistil, že hladina melatoninu může reagovat na velmi malé množství světla ( 200 až 600 luxů ), je-li subjekt vystaven takovému světlu déle než hodinu. Zdá se tedy, že před světlem, kterému jsou vystaveny oči, se neukryje ani jedna buňka v těle.
Schopnost šišinky určit, zda je venku světlo či tma, a sdělit organizmu, kdy je čas být aktivní, a kdy odpočívat, činí náš biologický rytmus plynulým. Jsme tedy skutečně ztělesněním světla. Dosud byla zjištěna přibližně stovka tělesných funkcí, které probíhají v denním rytmu.
Tento rytmus je geneticky naprogramován ve 24hodinových cyklech, pro jejichž přesné fungování je nezbytné střídání dne a noci. Bez vlivu slunce by se mnoho rytmických funkcí těla podobala nejspíše orchestru bez dirigenta. Pro srovnání uveďme příklad asi 15% nevidomých jedinců. Tito lidé nemohou vnímat signály z okolního prostředí, které by řídily činnost jejich šišinky. Výsledkem toho je abnormální sekrece melatoninu, která způsobuje nepravidelné biologické rytmy, metabolické poruchy a hormonální nerovnováhu. Slunce je tedy hlavním dirigentem, který ladí náš vnitřní orchestr.
V roce 1979 napsal dr. Fritz Hollwich zřejmě nejucelenější publikaci o vlivu světla na lidský organizmus.
Tento mezinárodně uznávaný autor penzionovaný profesor oftalmologie na Univerzitě v Meunsteru v Německu byl první, kdo demonstroval své závěry, že stimulační a regulační účinky světla na organizmus jsou závislé na světle vnímaném očima.
Na základě svých studií s nevidomými pacienty a lidmi se zákalem před operací a po ní, došel dr. Hollwich k závěru, že nemůže-li být vnímáno světlo, či je-li jeho vnímání dočasně narušeno, dojde zároveň k narušení fyziologické a emoční stability.
Dnes už víme, že šišinka hraje hlavní roli v každém aspektu lidského fungování. Je to tzv. „regulátor regulátorů“. Vedle svých účinků na reprodukční funkce, růst, tělesnou teplotu, tlak krve, motorickou činnost, spánek, růst nádorů, náladu a imunitní systém, se zdá být i významným faktorem délky života.
Nedávné studie švýcarských vědců Waltera Pierpaoliho a Georgie Maestroniho ukázaly, že přidáte-li melatonin myším do pitné vody na noc, dramaticky se zlepší jejich kondice, viditelně se zbrzdí symptomy stárnutí ( např. vyčerpanost, nemoci, zlepší se vzhled ) a jejich život se prodlouží o 20%.
Myši, kterým byl přidáván melatonin, žily průměrně 931 dnů, zatímco ostatní ztrácely váhu a dožívaly se v průměru pouze 755 dnů. Badatelé se domnívali, že stárnutí není iniciováno pouze šišinkou, ale že symptomy stárnutí mohou být způsobeny právě progresivním snížením syntézy melatoninu v šišince.
Pierpaoli a Maestroni jsou zároveň přesvědčeni, že melatonin hraje důležitou roli i při redukci stresu a onemocnění s ním spojených.
Orientální medicína vnímá denní rytmus jedinců jako záležitost velmi úzce svázanou se zachováním zdraví. Nevyvážené reakce na specifické rytmy, roční období a cykly s nimi spojené jsou příčinou určitých fyziologických a psychických potíží.
Harmonie našich životů je úzce svázána se vztahem našeho organizmu a okolního prostředí.
Můžeme snad pocítit celistvost našich myslí, těl, emocí bez stejného stupně harmonie v našem vztahu s přírodou? Cožpak není naše vnitřní celistvost odrazem naší integrace se životem vůbec ( s lidmi, zvířaty, přírodou, prací atd.
) ?Možná se délka našeho života odvíjí od naší schopnosti integrovat se a synchronizovat s planetární energií i s energií celé naší sluneční soustavy, které jsou všude kolem nás. Šišinka a její nezávislost na zbytku organizmu by mohla být klíčem k záhadě našeho stárnutí.
Shrneme-li dosavadní poznatky, pochopíme, že světlo vnímáme očima nejen proto, abychom viděli, ale že toto přechází přímo do biologických hodin v hypotalamu. Hypotalamus řídí nervovou soustavu i endokrinní systém, jejichž kombinované účinky regulují všechny biologické funkce lidského organizmu.
Navíc hypotalamus řídí většinu regulačních funkcí v lidském těle tím, že monitoruje informace, vztahující se ke světlu a jejich vysíláním do šišinky, která informuje ostatní orgány o světelných podmínkách v okolním prostředí.
Jinak řečeno – hypotalamus je něco jako vodič loutek, který, ač neviděn, řídí většinu funkcí, které udržují organizmus v rovnováze.