Interview s olympioničkou BARBOROU ZÁVADOVOU – vše o zdraví

Teprve dvaadvacetiletá usměvavá rodačka z Ostravy – plavkyně, olympionička Barbora Závadová má před sebou další velkou misi. Mezi prvními totiž splnila nominační kritéria pro olympijské hry v Riu de Janeiru, které se budou konat v příštím roce.

Barbora však nebude na olympiádě žádný nováček, má za sebou už tuto velkou zkoušku z roku 2012.

Kromě toho, že se věnuje plavání na světové úrovni a  je mnohonásobnou mistryní České republiky, držitelkou osmi českých rekordů a bronzové medaile z mistrovství Evropy, tak je studentkou Karlovy univerzity. Ve volném čase ráda nakupuje, peče a miluje procházky. Nejraději ale tráví čas na Čeladné.

Přibližte prosím čtenářům, co to všechno obnáší být profesionálním sportovcem

Obnáší to mít vůli a nemít vše, co se od mládí očekává. Nemám volný čas na brigády – sport mě živí. Nemám čas jezdit s kamarády na různé výlety a  víkendy, stejně jako obrážet třeba taneční zábavy. Ale na druhou stranu – na soustředění, na závody, na různá fi nále mistrovství světa a Evropy budu vzpomínat do konce života.

Co všechno za jeden plavecký rok zvládnete?

Můj rok vypadá asi následovně – vše se určí dle termínové listiny mezinárodního plaveckého svazu. Potom dle české termínové listiny závodů. Pak se s trenérem domluvíme, kdy a kam pojedeme na soustředění, na jaké závody a určíme si cíl sezóny. Denně strávím ve vodě okolo čtyř hodin, navíc třikrát týdně posilování. To dělá okolo 12 tréninků každý týden.

Samozřejmě, na soustředění bývá číslo ještě vyšší. Když se to dá za rok dohromady, mám z toho stovky hodin ve vodě, kde naplavu okolo 2100 km, desítky hodin na suchu a jen pár dnů volna – většinou Vánoce a kus srpna. A proč? Protože tím žiju a miluju to. Není lepšího pocitu, než vědět, že jsem udělala pro výkon maximum.

Plavat znovu pod olympijskými kruhy mě žene dopředu.

Barčo, je vůbec možné při takové zátěži stíhat školu a mít ještě nějaký osobní život?

Samozřejmě, že to jde. Ale asi by mě kluk, který nesportuje, nepochopil. Času je málo, energie ještě méně. Je to blbé, ale na seznamování se s  novými lidmi není prostě čas. Samozřejmě ale nejsem člověk, který se straní společnosti. Ráda si zajdu s  kamarádkami ze školy někam sednout a přijdu tím i na jiné myšlenky. Oprostit se od plaveckého světa je občas velmi důležité.

Jak vzpomínáte na olympijské hry v Londýně 2012, a co očekáváte od těch v Riu 2016?

Hry v Londýně pro mě byly první velkou zkušeností, která mě teď motivuje do další práce směrem k Riu. V roce 2012 se mi nepodařilo zaplavat úplně tak, jak jsem si přála, takže doufám, že v Brazílii mě čeká něco lepšího. Olympijské hry jsou zkrátka něco úžasného a je skvělé být jejich součástí.

Čím se nejlépe namotivujete, když už vám docházejí na tréninku síly?

Vzpomenu si na soupeřky. Vím, že to bude znít možná trošku podivně, ale při představě, že ony na tréninku do toho jdou ještě více, mě žene dopředu. Říká se, těžko na cvičišti, lehko na bojišti, a toho se držím.

Interview s olympioničkou BARBOROU ZÁVADOVOU – vše o zdraví

Zpravodajství

aktuální zprávy

Stisk.online je na nové adrese. Zpravodajský server připravovaný studenty žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity funguje od března 2021 v nové podobě.

Pavel Gejdoš | 30. 03. 2021 21:57

Viktor Szabo má dvadsaťjeden rokov a celý život sa venuje fotografovaniu. Prostredníctvom tejto záľuby získal ocenenia a zažil príhody, o ktorých sa iným ľuďom ani len nesnívalo.

Alžbeta Múcsková | 19. 01. 2021 20:54

V Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně se v loňském roce uskutečnilo 13015 odběrů krve. Hematologicko-transfúzní oddělení nemocnice provedlo o 1607 odběrů více než v doposud rekordním roce 2019, a to i navzdory pandemii onemocnění Covid-19. Nárůst počtu odběrů hlásí také třeba v Klatovech.

Dominik Pohludka | 19. 01. 2021 20:06

Po druhé světové válce bylo z Československa vysídleno přes dva miliony Němců zejména z pohraničí, odborníci se ale v odhadech počtu odsunutých rozcházejí. Do ledna roku 1946 se mluví o takzvaném divokém odsunu, kdy bylo vysídlování doprovázeno lynčováním, excesy a vraždami německých civilních obyvatel.

Svou krutostí proslul například postoloprtský masakr, brněnský pochod smrti, nebo lidový soud v Lanškrouně. Vysídlení Němci museli opustit svou rodnou krajinu, ve které jejich předkové žili po staletí.

Ti, kteří odcházeli jako děti, jsou dnes staří lidé a někteří z nich se po roce 1989 přijeli na svůj rodný dům podívat.

Barbora Šturmová | 19. 01. 2021 19:55

České školství je s drobnými přestávkami již deset měsíců přesunuté do online prostředí. Distanční forma výuky však prohlubuje rozdíly mezi žáky, protože ti z nejchudších rodin k ní stále nemají plnohodnotný přístup.

„Nebude to pravidlem, ale zvětší se procento dětí následujících rodiče,“ sděluje psycholožka Alžběta Formanová z Krizového centra J. J. Pestalozziho v Chudimi.

Vzroste následování negativních vzorců chování z domova, protože děti ztratí motivaci a kontakt se vzdělávacím systémem.

Lukáš Marek | 18. 01. 2021 21:21

Stínadla jsou fiktivní městskou čtvrtí, která se objevuje hned v několika dílech Jaroslava Foglara – jde o knihy Záhada hlavovamu, Stídla se bouří a Tajemství velkého Vonta.

Do Stínadel, domova tajemných Vontů, tak ve Foglarových románech například podnikaly výpravy Rychlé Šípy. Sám Fogalar nikdy nepotvrdil, zda Stínadla mají přeobraz v některé z opravdových městských čtvrtí.

Jedním z kandidátů na možné umístění Stínadel je tak i pražská Haštalská čtvrť. 

Vojtěch Štěpán | 18. 01. 2021 20:46

Městská hromadná doprava v Brně svými cenami převyšuje všechna ostatní krajská města. Lidé si zde celoroční jízdenku mohou předplatit za necelých pět tisíc korun. Oproti sousedním zemím je ale tato suma velmi malá.

Jitka Uhnavá | 18. 01. 2021 19:29

Len veľmi málo známych osobností sa venuje ekologickým témam. Jednou z výnimiek je Natália Pažická, ktorá vyštudovala síce módny priemysel, ale venuje sa tej najmenej viditeľnej oblasti v ňom – udržateľnosti. O tom, či sa jej to darí, svedčí aj stúpajúci počet fanúšikov, ktorých inšpiruje. 

Lucia Zubková | 18. 01. 2021 19:23

Tanec, především ten moderní, se v posledních letech stává stále vyhledávanější volnočasovou aktivitou. Začít s ním je možné prakticky v jakémkoliv věku. Profesionální tanečníci se mu ale většinou věnují již od dětství. Dvaadvacetiletou Kateřinu Doubravovou provázel téměř celým životem. Naplno se mu ale začala věnovat až, když nastoupila na vysokou školu.

Eliška Pavlasová | 18. 01. 2021 15:59

Nina Aleksič je dvadsaťjedenročná študentka, ktorej rodina utiekla pred vojnou v bývalej Juhoslávii. Z úplnej nuly v cudzej krajine sa im podarilo rozbehnúť vlastný biznis, postaviť dom a viesť plnohodnotný život. Ich začiatky na Slovensku však vôbec neboli jednoduché.

Alžbeta Múcsková | 17. 01. 2021 21:20

Podle nově vydaného církevního dokumentu mohou ženy podávat svaté přijímání a číst Boží slovo. Ačkoli byly tyto role podle předešlé právní formulace určené jen mužům, v praxi je ženy nezřídka zastávají také. Na tuto skutečnost hlava církve reaguje.

Jitka Uhnavá | 17. 01. 2021 19:27

Karel Havlíček Borovský byl český novinář, básník a politik. Významně zasáhl do dějin žurnalistiky. V České republice je po něm nazváno nejedno náměstí a ulice. Města, ve kterých strávil největší část svého života, na jeho památku postavila památníky a některá přijala Havlíčkovo jméno i do svého názvu.

Eliška Pavlasová | 16. 01. 2021 18:40

Kibucnické hnutí má své počátky v prvních desetiletích dvacátého století. Kibuc je nejčastěji zemědělská osada. Některé z nich jsou dodnes organizovány na základě kolektivního vlastnictví všech členů. Od šestidenní války v roce 1967 kibuci tradičně přijímají dobrovolníky z celého světa. Jedním z nich byl i Mark Alexejevič Petukhov.

Vojtěch Štěpán | 15. 01. 2021 21:54

Slibovala si od toho interaktivní praktickou výuku, zatím však nebyla ve škole ani jednou. Novopečená studentka v anglickém Newcastlu Tereza Šmídová se ale i přes všechny abnormality způsobené bojem proti koronaviru snaží žít studentský život naplno.

Zajímavé:  Chlorela - vše o zdraví

Tereza Bartůšková | 15. 01. 2021 20:05

Současná pandemie koronaviru může podle ministra školství Roberta Plagy přinášet příležitosti ke změnám v českém školství. Jednou z nich může být i postupné zavádění distanční výuky. Podle školského analytika Bohumila Kartouse však dálková výuka může vést k prohloubení rozdílů mezi žáky.

Dominik Pohludka | 15. 01. 2021 19:34

Protiepidemická opatření se projevila i na loňské návštěvnosti památek v Pardubickém kraji, který dlouhodobě patří mezi nejméně turisty vyhledávané regiony Česka. Zámek v Litomyšli i kladrubský hřebčín zaznamenaly výrazný pokles počtu návštěvníků. Po generální opravě otevřený zámek ve Slatiňanech jich však přivítal nejvíce za celé desetiletí.

Lukáš Marek | 15. 01. 2021 11:09

Olympiáda už dávno není o sportu, v hlavní roli jsou dolary, zlobí se Závadová

Navzdory šířící se pandemii trvá Mezinárodní olympijský výbor na tom, že letní olympiáda v Tokiu začne podle plánu, 24. července.

I vzhledem k tomu, že se v posledních dnech ruší jedna sportovní akce za druhou, včetně například červnového Eura, ale mezi sportovci sílí nejistota, jak to s největší akcí sezony vlastně bude.

A někteří, například Barbora Závadová, dávají najevo svoji nelibost.

Česká plavkyně se ozvala z Austrálie, kde se dlouhodobě připravuje, a MOV nevybíravě zkritizovala. „Mezinárodní olympijský výbor jen dokazuje, že olympijské hry už dávno nejsou o sportovcích a jejich výkonech. Dolary hrají tu největší roli,“ napsala sedmadvacetiletá účastnice tří letních olympiád. 

MOV tento týden znovu ubezpečil veřejnost, že s olympiádou počítá, a v úterý vyzval sportovce, aby se připravovali na OH nejlépe, jak je to možné. Snesla se na něj za to vlna kritiky, protože možnosti tréninku jsou kvůli opatřením proti koronaviru velmi omezené a sportovci se obávají o své zdraví.

„Já vím, snaží se nešířit paniku, ale co takoví, kteří nemůžou ven z bytu a jejich největší soutěž se má konat za čtyři měsíce? Trošku stresující!“ tvrdí Závadová.

I na ni přitom už dopadla opatření proti koronaviru. Nejprve jí zrušili kvalifikační závody na olympiádu, které se měly konat na Novém Zélandu, a krátce poté se dozvěděla, že po návratu do Austrálie musí do čtrnáctidenní karantény.

Toto opatření je přitom jedním z mála, která zatím australská vláda v zemi proti šíření nákazy zavedla. „Jsem v zemi, kde jsou ta opatření dost slabá. A i když se lidi hodně bojí, tak si pořád žijou, jako kdyby se nic nedělo. Ale já mám rodinu a kamarády v Česku, takže vím, že to není sranda,“ dodala Závadová.

Synek si olympiádu nedovede představit

Zkušená česká plavkyně přitom není sama, kdo budoucnost olympiády zpochybňuje. Například veslař Ondřej Synek považuje konání her v původním termínu za prakticky vyloučené. „Osobně si teď vůbec nedovedu představit, že letos v téhle situaci olympiáda bude,“ řekl a poukázal na skutečnost, že dosud nebylo rozděleno 43 procent účastnických míst ve všech sportech.

Sám přitom nemůže kvůli karanténě naplno trénovat, neboť veslařský areál Měřín je zavřený. „Navíc se teď zavírají i sportoviště profesionálních sportovců,“ dodal Synek, který se řídí instrukcemi Národní sportovní agentury a Dukly. „Trénoval jsem v rámci zákona, jak to bylo povolené,“ uvedl rodák z Brandýsa nad Labem, který chodil do posilovny a jezdil na trenažéru.

Současná situace je pro Synka stejně jako další sportovce náročná hlavně psychicky. „Nálada je blbá. Sport má šířit radost a pozitivní energii, teď se každý bojí a mezi lidmi panuje strach. Pozitivní energie není,“ dodal Synek. 

Příprava podle plánu naopak zatím vychází překážkářce Zuzaně Hejnové. Ta o víkendu odletěla na plánované šestitýdenní soustředění do Jižní Afriky, která podobně jako Austrálie zatím nezavedla striktní karanténu. 

„Přemýšleli jsme, jestli nepojedeme z dovolené v Egyptě, kde jsme byli minulý týden, domů do Čech. Konzultovali jsme to s Duklou i šéftrenérem atletů a nakonec jsme se rozhodli držet plánů. Jihoafrická republika ještě není tak kritická jako Evropa. Usoudili jsme, že to pro nás může být lepší řešení. Ale těžko říct, co se stane tady,“ uvedla Hejnová v rozhovoru pro Aktuálně.cz. 

I česká běžkyně si ale dobře uvědomuje, že ne každý atlet se může připravovat jako ona. „To, že můžeme pokračovat v tréninku, je pro nás velká výhoda.

 Soustřeďujeme se na to, že můžeme aspoň něco dělat a nejsme odkázáni jen na to, si nakoupit a pak být doma nebo se maximálně proběhnout v parku (jako lidé v Česku, pozn red.).

Ale jakmile to naše vláda či vláda Jihoafrické republiky nařídí, jsme připraveni odcestovat domů,“ říká Hejnová. 

Doktor radí inspiraci Zátopkem

Optimističtější slova naopak zní z Českého olympijského výboru, jehož předseda Jiří Kejval ve středu diskutoval situaci s šéfem MOV Thomasem Bachem. 

„Pokud se podaří olympijské hry uspořádat v plánovaném termínu, pak právě sport a olympijské myšlenky sehrají svou společenskou roli, která se od nich – vedle výsledků – očekává. Dají světu naději, že se život vrací do normálních kolejí. Proto se na olympijské hry snažíme připravovat i za této situace dle plánu,“ uvedl Kejval v tiskové zprávě. 

S konkrétnějším návodem, jak současnou situaci ustát, pak přišel Martin Doktor, sportovní ředitel ČOV a sám bývalý olympionik.

„Věřím, že sportovci najdou cestu, jak se připravovat s respektem ke všem opatřením, která se dotýkají všech. V dnešní době mají řadu možností, i když v některých sportech je to samozřejmě bez jejich obvyklého zázemí složitější. Jako motivaci a povzbuzení ohledně tréninku v nestandardních podmínkách doporučuji jakoukoli knihu o Emilu Zátopkovi,“ prohlásil Doktor. 

BLOG — Barbora Zavadova

“Když chceš rozesmát Boha, udělej si plány.”

Asi víte, co Vám tímto chci říct… Některé věci nemůžeme ovlivnit, i kdyby jsme měli všechny peníze a moc světa. Proto se s nimi musíme srovnat a vytěžit z minima maximum. 

Chtěla jsem Vám napsat pár slov už před týdnem. Ale tak nějak jsem byla v jiné situaci… Možná i ve výhodné. Podle toho, jak se na to člověk dívá. Každopadně situace se otočila. Řeknu Vám tedy prvně příběh mých posledních pár dní…

Už třetím rokem trénuji v Austrálii. Ano, je to daleko a je to také ostrov. A v nynější situaci to je velká výhoda. Jsme sice hodinově napřed, ale za pandemií, která teď řádí v Evropě, jsme nějakých 14 dní pozadu. Nevím, kdo a jak dělá prognózy, ale přibližně mu vychází ( rozhodně lépe předpovídají počasí teda ).

Proto když jsem viděla, jaká opatření dělá ČR a EU, věděla jsem, že tenhle průser přijde dříve či později sem. A moje příprava právě vrcholila. Moc tyhle věci veřejně nesděluji, přeci jen člověk nechce nic zakřiknout, že jo. Ale já byla připravena. Připravena odletět na Nový Zéland na jejich Olympic trials a splnit limit.

S mým novým trenérem ( Michael Sage ), mým novým týmem ( Kawana waters swimming club ) a psycholožkou jsme nic neponechali náhodě. Od konce srpna trénink bez přestávky, během Vánoc, Nového roku, zkrátka žádný odpočinek či vyladění.

To mělo přijít právě toto pondělí – konečně!! Minulý týden jsem absolovala poslední dva testy ve vodě ( 16×100 polohovkové pořadí – nejlepší průměr a 16×50 polohovkové pořadí – na maximum ). S výsledky jsem byla maximálně spokojena. Zkrátka jsem cítila, že se vracím zpátky.. 

Ale pak si vzala slovo pandemie. Zprávy se mění snad co hodinu. Uzavření škol. Roušky. Izolace. Prázdné ulice. Ale vše zatím jen v Česku/ Evropě… Tady se v životě nic nezměnilo, vše bylo v normálu.

Až do soboty, kdy přišla první zpráva – kdokoliv, kdo přiletí na Nový Zéland po nedělní půlnoci bude muset do 14ti denní domácí karantény. Pod vysokou pokutou. A bylo to, musela jsem se rozhodnout. Buď se okamžitě sbalím, odletím o dva týdny dřív nebo zůstanu a nechám si závody propadnout.

S tímto rozhodnutím přišel ale také risk – situace se zhoršuje, můžou přijít další omezení a já taky můžu uvíznout na Novém Zélandu na pár měsíců. Do toho mi přišly zprávy, že bych se měla vrátit domů do Česka. Takže jsem měla asi hodinu na to se rozhodnout.

Zajímavé:  Kočičí pohled a „psí oči“ – vše o zdraví

Riskovat svůj pobyt v Austrálii (kde mezitím taky začala 14ti denní domácí karanténa pro všechny příchozí) a odletět, nebo zůstat doma a nechat odplout možnost zaplavat zase nějaký fajn čas… 

Rozhodla jsem se odletět. I přesto, že jsem měla na návštěvě tátu, se kterým jsem tak strávila dva dny ( viděla jsem ho po 8 měsících) Nicméně i po dohodě s trenérem, že když se něco zvrtne, tak se vrátím zpět. Takže jsem měla nějakých 10 hodin na to se sbalit na Nový Zéland, s tím, že tam nemám vlastně ani kde bydlet a ani nevím, na jak dlouho letím…

V neděli jsem odlétala v 11 hodin dopoledne. A v neděli dopoledne také zasedal plavecký svaz NZ, jestli pořádat závody nebo ne. Dvě hodiny před odletem mi přišla zpráva, že závody se pořádají. Ok, tak já teda nastoupím na letadlo. Ujal se mě naštěstí můj kamarád a mohla jsem zůstat u něj v rodině. A na jak dlouho? Kdo ví….

V pondělí a úterý jsem se snažila vrátit do tréninkového stereotypu, zaplavala si rozloženou 400ku polohovku, taky nějakých 6×400 kraul na udržení vytrvalosti.. A přitom neustále sledovala zprávy – z domova, z Austrálie, uzavření hranic, úplná izolace, počet případů… A věděla, že něco velkého je na spadnutí.

V úterý zrušili závody a udělali z “open” šampionátu pouze “time trials for long list athletes”. To znamená, že počet závodníků by klesl asi na 20, na seznamu by byli pouze top plavci ze země a mezinárodní účastníci a všichni by plavali tak nějak jen své hlavní disciplíny. Program závodů by se přitom udržel.

Snažili se získat povolení FINA, které asi dostali. Zavolala jsem svému trenérovi a ten mi dal zelenou. Že bych mohla dokázat závodit i sama, bez soupěřů a diváků. OK, zkusíme to teda. A pak přišla středa a s ní další novinky. Uzavírka hranic v celé Evropě. A australské aerolinky ruší mezinárodní lety, nebo je o 90% stahují. Došlo mi, že to je průser.

Tady už nejde o sport, o výkony a o plavání. Tady jde o to, být teď doma a v bezpečí. A doma je pro mě Česko s rodinou nebo Austrálie. Nechtěla jsem tuhle šílenou dobu strávit někde v úplné cizině. Taky mi hrozilo, že mě brzo nepustí zpátky do země, protože nejsem Australan.

A do ČR se teď dostat je skoro nemožné a hlavně nebezpečné (neberte mě špatně, myslím na Vás a moje rodina ví, že mi každý den chybí a už by sakra někdo mohl vymyslet ten teleport!)… Každopadně jsem poslala jednu smsku trenérovi a jeho odpověď byla jasná: “vrať se co nejdřív to půjde”! Tak si po 4 dnech na NZ kupuju letenku zpět, kde se hned vrhnu do domácí karantény ( a protože sdílím dům s dalšími lidmi, musela jsem si najít na 14 dní airbnb)…. Ale snad budu alespoň někde, kde mám své blízké a kde mám doma. 

Věřte mi.. Některá rozhodnutí udělat je nesmírně obtížné. Víte, že riskujete, ale ta vášeň je tak silná. Je to jako být zamilovaný. Tak moc něco chcete, ale musíte to nechat být.

Dokud se věci nevrátí do normálu. Alespoň trošku. Pořád jsme si stěžovali, že ten čas tak letí. Teď se zpomalil.

Konečně vlastně ne? Máte čas si popovídat, zamyslet se, udělat pořádek v těch fotkách v mobilu, jen tak nedělat nic. 

Buďte vděčni, že jste doma. Že jste zdraví. S rodinou. S přítelem. Přítelkyní. Psem. Babičkou. Občas sami. Mě čeká domácí izolace v airbnb, takže vlastně jsem doma na Sunshine coast, ale ani nejsem doma.

Táta je v Austrálii, ale vidět ho nemůžu. Zbytek rodiny v Česku. Ale jsem zdravá a na místě, které můžu nazývat domov. Co bude dál mě teď ani netíží. Situace se mění z hodiny na hodinu a dělat plány je teď úplně zbytečné.

Hlavně zůstat v bezpečí!

Sepsala jsem si pár bodů, na které nesmím zapomínat. A taky nelituju toho, že jsem udělala takové letecké manévry. Situace se taky mohla ustálit a já bych si odzávodila svůj závod normálně. Nebo bych zůstala doma a pandemie by na NZ nenastala. Těch možností bylo spousta a já zariskovala.

“Až je člověk starý, tak nelituje těch věcí, které udělal, ale těch, které neudělal.“. Tento citát má moje babička s dědou na ledničce a já ho mám zarytý v hlavě. Poznala jsem pravé přátele. Otevřelo mi to oči. Po dlouhé době jsem cítila strach. Ale i vděčnost.

A zjistila jsem, že nejistota je to, co nás asi nejvíce drásá.

Věci budou zase jako dřív. Nevíme sice kdy, ale budou. Asi nás to má na něco upozornit. Možná změnit. Nebuďme sobečtí. Buďme laskaví – k sobě samým, ostatním lidem a přírodě. Příroda nám vrací to, o co se sami okrádáme. O čas. Každý z nás ví, že to je to nejcennější, co máme. 

I když se ve vás teď melou všechny možné pocity, nikdo nedělá taková rozhodnutí, aby Vás potrestal. Chtějí Vás ochránit.

A možná sportovní svět teď není férový ( hm, jako by jsme měli být překvapeni ), protože některé země nezavřely bazény a veřejné prostory tak jako Evropa, ještě zdaleka není všem dnům konec. Všechna práce, kterou jste udělali za poslední měsíce se neztratí.

Všechny ty rána, kdy jste se rozhodli vstát v tu nekřesťanskou hodinu na trénink a skočit do vody, ty z vás udělali lepšího člověka. Bojovníka, který má svůj sen a za tím si jde

Zdravotníci si nepřipouštějí duševní problémy, ale jsou nepoměrně více zasaženi, varuje psychiatr Winkler

Lidé nejen v Česku se tento rok vyrovnávají s epidemií covidu-19, která s sebou nese různá omezení dosud běžného každodenního života. „Je to výjimečná situace.

Srovnal bych ji s ekonomickou krizí kolem roku 2008, která také ohrozila živobytí mnoha lidí a podepsala se na jejich psychice.

V celé Evropě se zvýšil počet sebevražd,“ připomíná Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví.

Data ukazují, že oproti roku 2017 v dospělé populaci teď vzrostlo riziko sebevražednosti zhruba trojnásobně. Zda přibude i dokonaných sebevražd, se podle sociálního psychiatra teprve ukáže.

Nejistota a vládní restrikce vytvářejí velký tlak na lidskou psychiku a v souvislosti s pandemií v populaci rychle přibývá duševních onemocnění. Winkler lidem nedoporučuje přílišné sledování zpráv o koronaviru, naopak by se měli zaměřit na ty stránky života, které zůstaly nedotčené.

  • Nutnost více se zaměřit na duševní zdraví populace zdůraznil ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), který chce na vládě vznést požadavek na vytvoření plánu na zvýšení kapacit duševní péče.
  • Mnoho lidí, kteří pociťují duševní onemocnění, se bojí stigmatizace a nevyhledávají odbornou pomoc. Petr Winkler
  • Vedle stanů, ve kterých se provádí testování na koronavirus, by se například mohla zřídit stanoviště pro psychologické poradenství, zapojit by se mohli i školní psychologové.
  • „Jsem rád, že ministerstvo zdůraznilo význam oblasti duševního zdraví, ale některé ty návrhy nepovažuji za nejšťastnější,“ reaguje Winkler, který je vedoucím výzkumného programu sociální pychiatrie v Národním ústavu duševního zdraví.

„Nepovažuji za šťastné zřizovat stany vedle těch testovacích. Mnoho lidí, kteří pociťují duševní onemocnění, se bojí stigmatizace a nevyhledávají odbornou pomoc. Když budou stany vedle sebe, obávám se, že mnoho lidí by do něj nešlo. Navíc by se tím zvýšila koncentrace lidí na jednom místě,“ dodává.

Sledujte sami sebe

Lidé by se podle Winklera měli zaměřit na péči o sebe sama, například sledovat kvalitu spánku, změny nálady nebo konzumaci alkoholu a jiných návykových látek. „Monitoring je základ. Druhá strana mince je, když zjišťuji, že u mě dochází k trvalému poklesu nálady,“ uvádí s tím, že vyhledání odborné pomoci je až poslední možnost.

S duševním zdravím například úzce souvisí fyzická aktivita a pohyb. Každý by si měl najít to, co mu dělat dobře, a probírat své pocity s nejbližším okolím.

„A eventuálně se lidí kolem sebe ptát na jejich duševní zdraví. Ptát se, jak se mají – a klidně dvakrát, když vidím, že nemají nejlepší náladu,“ radí Winkler.

Zajímavé:  Antibiotika na akné - vše o zdraví

Samostatnou kapitolou jsou zdravotníci a další exponované profese. „Jsou trénovaní, ale míra stresu, které jsou vystaveni, je obrovská. Zdravotníci si velmi málo připouští, že by mohli mít nějaké problémy v oblasti duševního zdraví. Data z celého světa ukazují, že jsou nepoměrně více zasaženi duševními onemocněními,“ upozorňuje.

Podle Winklera se často zdráhají vyhledat odbornou pomoc, třeba proto, že sami mají zdravotnické vzdělaní, stigmatizace, případně že k jejich profesní cti patří, že se snaží problémy „ustát“.

Poslechněte si celý rozhovor v záznamu Interview Plus.

Závadová se dere mezi elitu: Byla jsem pro ně póvl, ale už mě i zdraví

Mluví rázně, věty a slova nebalí do prázdných frází. Stejně přímočaře se ostravská plavkyně Barbora Závadová (22 let) tlačí mezi světovou elitu. Na republikovém šampionátu posbírala sedm zlatých medailí, ze Světové univerziády v Koreji si přivezla stříbro (polohový závod na 400 metrů) a na nedávném mistrovství světa v Kazani vybojovala na stejné trati parádní páté místo.

„Pořád je to jen první krok, nesmím usnout,“ říká Závadová. „Patřím do špičky, tohle si musím opakovat, protože česká nátura je v tomhle taková opatrná. Amíci jezdí závody vyhrávat, tohle se musím taky naučit.“ Soupeřky už se ji naučily respektovat. „Byla jsem pro ně póvl, ale už mě i zdraví,“ usmívá se plavkyně.

Přestože má aktuálně dovolenou a bazén nechce ani vidět, plavání i olympiádu nosí stále v hlavě. Doma v Ostravě jí prestižní akci mimo jiné připomněl dort s nápisem 353 dní do Ria. „Až to bude 53, tak to se mnou bude hýbat, ale samozřejmě, už je to míň jak rok. Po Londýně jsem si říkala, co já budu dělat? Vždyť je to strašně dlouhá doba. A je to tady…skoro.“

Barbora Závadová bude patřit k českým nadějím na olympijských hrách v Riu

Na olympiádě v Londýně závodila, když jí bylo devatenáct. Srážela ji nervozita, nedařilo se jí. V Brazílii bude mít Závadová ambice daleko větší. „Já tam chci uspět! Protože musím. Ne, že to chce trenér, nebo taťka. Já to chci, tohle si budu říkat celý rok.“

Když se jí něco nelíbí, ozve se. Tak například – univerziáda v Koreji? „Nelíbilo se mi tam, bylo to takové nijaké, ani dobré jídlo tam nebylo.“ Nebo – námitky rivalů, že na domácím šampionátu sbírala medaile po hrstech? „Slyšela jsem kecy, nebo blbé řeči, že to dělám pro peníze, ale já za to nemám ani korunu. Závod je nejlepší trénink, tak jsem se jich snažila stihnout co nejvíc.“

Rázně Závadová okomentovala i plánovanou přípravu v olympijském bazénu v Riu. „Poprvé tam budeme závodit v dubnu, bude to test před olympiádou. Vyzkoušíme si bazén a zjistíme, kam na záchod.“

Závadová si dobře uvědomuje, že ji čeká hromada tvrdé práce.

Na druhou stranu přiznává, že čím dál víc nachází sílu ve zdánlivě banální tátově radě, kterou od něj dostává před každým závodem: „Užij si to a zaplav si s radostí!“ Přesně o to se snaží.

A věří, že si ji světové časy i medaile najdou. I když… „Medaile? Na zeď si je nevěsím, dávám je do krabice. Jen ty větší ne, nejsem Ryan Lochte.“

Plavkyně Závadová: Patřím do vody. Žiju v ní, přitahuje mě

Je Miloš Zeman pro děti dobrým vzorem? Deník se ptal učitelů z celé ČR Redakce

/ROZHOVOR/ Hlavní disciplínou ostravské rodačky Barbory Závadové je náročný polohový závod.

„Snažím se být lepší, protože vím, že ještě nejsem na vrcholu, že to ve mně je.

Mám na to přivézt medaile z mistrovství Evropy a univerziády, můžu být pravidelně i ve finále mistrovství světa,“ prozradila olympionička.

Barbora Závadová | Foto: Deník/Pavel Sonnek

Vodu miluje. „Jako živel mě přitahuje, cítím se v ní dobře. Bydlím v ní, patřím do ní. Plavec nesportuje na vzduchu jako většina ostatních sportovců, nemůže se nadechnout, kdy chce, musí se podřídit. Právě tohle mi přijde krásné,“ vyznala se studentka sociologie na Univerzitě Karlově.

Čtěte také: Bolt se chce po konci s atletikou věnovat charitě nebo fotbalu

Čtyřiadvacetiletá Barbora Závadová uspěla loni na mistrovství Evropy v Londýně, kde byla sedmá na své silné trati, na světovém šampionátu v krátkém bazénu ve Windsoru se dostala na špičku, to už ale plavala pod vedením italského kouče Paola Bossiniho.

Ten nahradil zkušeného Jaroslava Strnada, který odešel do trenérského důchodu. Spolu byli byli od prvotních počátků v Praze a pod jeho vedením restartovala kariéru. To je už ale minulost. Míří totiž do ciziny.

Jak došlo ke spojení s trenérem Paolem Bossinim?Vybralo ho Vysokoškolské sportovní centrum MŠMT jako trenéra pro naši celou plaveckou skupinu. Podílel se na tom ještě pan Strnad.

A protože Paolo Bossini pochází z jiného prostředí, zná jiné tréninkové metody. Jako velice úspěšný bývalý plavec má mnoho zkušeností nejen s tréninky, ale také třeba s předstartovním stresem na závodech.

Navíc si díky němu můžeme denně procvičovat angličtinu.

Nyní při hledání další motivace odcházíte trénovat do země plavání zaslíbené Austrálie. Kdy cestujete a na jak dlouho?Odjíždím po mezinárodních závodech v Eindhovenu. Letenku mám koupenou na 12. dubna. Čeká mě tam tříměsíční tréninkový kemp na Gold Coast s trenérem Deanem Pughem, který má ve svém týmu stejně starou plavkyni, jako jsem já.

Nepřehlédněte: Exotická výzva! Z kanoisty Radoně je kouč, trénovat bude v Indonésii

Jak se zrodila myšlenka, že zamíříte právě k protinožcům?Austrálie je pro mě již mnoho let velkým snem. Věděla jsem, že pan Strnad po olympijských hrách v Riu skončí a já si budu muset hledat působiště někde jinde.

Společně jsme usoudili, že jediné východisko pro to, abych se ještě zlepšila a vydržela další čtyři roky do Tokia, je odjet někam jinam. V Austrálii je plavání na vysoké úrovni a také mě trochu láká, že o jejich tréninkových metodách nikdo moc neví.

Ráda bych rozluštila hádanku, proč jsou australští plavci o tolik před námi.

Co od australského tréninkového kempu očekáváte?Věřím, že mi tento krok vrátí chuť do trénování, rozšíří tréninkové obzory a budu si moci vyzkoušet jiný sportovní život. Láká mě to, protože jsem ještě nikdy neodjela na tak dlouhý tréninkový kemp.

Můžete prozradit něco konkrétnějšího?Jsem připravena změnit i své tréninkové návyky. Všechny čtyři styly mám dobré. Třeba znak mi jde tak nějak sám, ale prsa neustále vylepšuji a mám v nich rezervy.

Jsou pro vás v zahraničí nějaká „rizika“?Bohužel ano. Jde o zranění nebo nemoc. V případě zahraničního pobytu musím proto o to víc myslet na služby, které mi dlouhodobě zajišťuje ERGO pojišťovna. Již v minulosti jsem s nimi řešila podobné případy. Přesto věřím, že žádná taková situace nenastane.

Nepřehlédněte: Gólman Francouz: Paříž je daleko. Soustředím se jen na sebe

JAROMÍR STÁREK

Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu CYKLODENÍK s cyklotrasami napříč Českem. Více zde.

24.3.2017

  • Rozhovory,
  • plavání,
  • Evropa,
  • finále,
  • Austrálie,
  • závod,
  • Univerzita Karlova,
  • lehká atletika,
  • Olympijské hry,
  • Ministerstvo školství,
  • Barbora Závadová,
  • mistrovství světa,
  • Jaroslav Strnad

Petr Arenberger: Ve školách se bude testovat i v září Libor Musil: Rodinné podnikání je páteří našeho hospodářství Zdeněk Kluka o reedici Třetí knihy džunglí: Chtěli jsme ten projekt posunout 3 DENÍK PRO DOBROU NÁLADU

3 DENÍK PRO DOBROU NÁLADU

Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Audi Q7 servisní knížka, nehavarované Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, nehavarované Opel Grandland X nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v CZ Audi RS6 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované, v záruce Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ + PRODAT AUTO

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *