Díky evoluci jsme se z opory čtyřech končetin postavily na dvě tzv. dolní končetiny a druhé dvě tzv. horní končetiny se staly volné a můžeme je používat k obsluze svého těla a práci. U čtyřnožců byl hrudník úzký a hluboký.
Lopatky byly umístěny po stranách. S napřímením se hrudník rozšířil do stran a lopatky se posunuly do roviny zad a jamka ramenního kloubu je nyní umístěna po stranách těla, a to umožnilo zvětšení rozsahu pohybu naší horní končetiny.
Když dítě přichází na svět má hrudník více hlubší než širší a lopatky po stranách, aby prošlo porodními cestami.
Díky natahování, mávání, podpírání, pasení koníčků, lezení po 4, atd rozvíjí svůj hrudní koš do šířky a lopatky se přesouvají s boční strany těla dozadu.
Pro správné postavení lopatek je důležité napřímení naší páteře. Bez napřímení nelze docílit správnou funkci lopatky a ramenního kloubu.
Ramenní kloub spojuje ruku a paži s trupem a pánví. Jsou na něj kladeny velké požadavky. Potřebujeme velkou mobilitu a zároveň sílu a stabilitu.
Oproti kyčelnímu kloubu, který má menší mobilitu a daleko větší kostěnou, vazivovou a svalovou oporu je ramenní kloub velice křehký. Je závislý na správné funkci všech svalů, které s lopatkou souvisí.
Ty by měli vytvořit rovnoměrnou pavučinu, ve které je ramenní kloub vycentrovaný.
V dnešní době sedavé se naše těla bortí jako domeček z karet a problémů s ramenním kloubem přibývá.
Na obrázcích vidíte fasciové propojení dlaně → paže → ramene → hlavy → hrudníku → pánve. V našem těle vše souvisí se vším. Proto je velmi důležité si uvědomit základní pravidlo. Problém často není tam, kde to bolí, ale je třeba kouknout na celé tělo. Špatné držení těla tak může ovlivnit i ramenní kloub, karpální tunel, loket, krční páteř.
Pojďme se tedy seznámit s našim ramenem a díky tomu byli k němu ohleduplní a mohli si sami uvědomit, které pohyby a pozice mu škodí či prospívají.
Ramenní kloub je spojení klíční kosti, lopatky a hlavice pažní kosti. Jamka pro hlavici kosti pažní je umístěna na boční straně lopatky a je velice mělká, a proto je ramenní kloub tak často problémový. Kloubní spojení klíční kosti a hrudní kosti je jediné místo, kde je ramenní pletenec ukotven na naši kostru. Z toho je vidět, že ramenní kloub je velice nestabilní a závislý na správné funkci všech svalů okolo něj. Představme si lopatku jako by byla umístěna v pavučině svalů, a aby byla vycentrovaná a vše fungovalo, jak má, je důležitá souhra všech svalů okolo. Pokud je jeden slabý, další zkrácený, lopatka se tak dostává do špatného postavení, a tím je ovlivněna celá funkce horní končetiny a zaděláno na problém.
Jedním s dalších problémů může být tvar acromionu (obr. 3). Pod vazem, který spojuje acromion a coracoid process prochází úpony dvou svalů (dlouhá hlava bicepsu, nadlopatkpvý sval), a pokud je lopatka ve špatném postavení, máme dlouhodobě špatný pohybový stereotyp a k tomu se přidá i tvar acromionu B, C je na průser zaděláno. Úpony výše zmíněných svalů pak nemají dost místa a při pohybu horní končetinou se mohou uskřinout, dráždit, vzniká zánět a problém je tady. Tomuto problému se říká IMPINGEMENT SYNDROM.
Dominantním svalem na přední straně ramene je VELKÝ PRSNÍ SVAL (obr. 6) – probíhá od žeberních oblouků, kde se potkává s přímým břišním svalem, hrudní kosti, klíční kosti a tyto tři části se před pažní kosti přetočí a upínají se na paži.
Proto je zodpovědný hlavně za pohyby horní končetinou a tvoří přední část (řasu) podpažní jamky. Pod ním je schovaný MALÝ PRSNÍ SVAL (obr. 7), který jde od žeberních oblouků a upíná se na výběžek lopatky (coracoid process).
Tento malý prsní sval pohybuje lopatkou, táhne ji nahoru a dopředu a velice často je zkrácený, a tím způsobuje mnoho problémů s ramenním kloubem.
Jeho úpon na výběžku lopatky se potkává s úpony svalu, který jde z vnitřní strany pažní kosti a s úponem krátké hlavy bicepsu, který začíná na vnitřní straně předloktí pod ohybem v lokti. Dlouhá hlava bicepsu jde z vnější strany paže a úpon prochází žlábkem v hlavici pažní kosti, jde do kloubu a upíná se v jamce pažní kosti. (viz. IMPINGEMENT SYNDROM).
BICEPS je určující skoro pro všechny lidské činnosti. Je zodpovědný za všechny pohyby v lokti. Ruka k ústům, abychom se najedli či napili, ruka na volant, k počítači, nošení věcí, lezení apod.
Z tohoto výčtu je vidět, že biceps je neustále v dnešní době namáhán a pokud se všechny kostěné části ramenního kloubu nenacházejí na svém místě, je na problém zaděláno.
Pokud jsou svaly na přední straně ramenního kloubu a biceps staženy, ovlivní i cévní a nervový systém v celé horní končetině, jak je vidět na obr. 3. a 4. Proto i problémy s karpálním tunelem či loktem, mohou být zapříčiněny staženými strukturami na přední straně ramene.
Mohutným svalem na zadní straně je široký sval zádový – jde od pánve přes celá záda, lopatku a upíná se na vnitřní straně pažní kosti a jeho zkrácení ovlivní pohyb horní končetiny v ramenním kloubu, či pohyb horní končetiny se přenese do zad. Tady vidíme, že pokud tento sval není elastický ovlivňuje nám jak záda, tak ramenní kloub.
TRAPÉZOVÝ SVAL probíhá od šíje, hrudní páteře k lopatce. Vyrovnanost jeho tahu nahoru, ke středu či dolů ovlivní postavení lopatky.
Postavení lopatky ovlivní také ZDVIHAČ LOPATKY, který jde od vnitřní hrany lopatky k lebce. Pokud je zkrácený, táhne stranu lopatky u páteře nahoru a tím vnější strana lopatky padá dolů a je zaděláno na IMPINGEMENT SYNDROM.
MEZILOPATKOVÉ SVALY táhnou lopatku k páteři a nahoru a protihráčem je PILOVITÝ SVAL, který se upíná na vnitřní straně lopatky jde dopředu na žeberní oblouky. Na vyrovnanosti tahu těchto svalů závisí, jestli nám lopatky vzadu odstávají či krásně leží na hrudním koši.
V hloubce vidíme další svaly, které jdou z lopatky na pažní kost. Mezi nimi se proplétá hlava TRICEPSU a společně s ŠIROKÝM SVALEM ZÁDOVÝM tvoří zadní část (řasu) podpažní jamky.
Pokud je podpažní jamka tzv. spečená, neelastická, vše mezi sebou neklouže, mají svaly, které zajišťují pohyb horní končetiny, co dělat a pěkně se nadřou. To pak cítíme jako bolest v ramenním kloubu.
Spečená zadní část ovlivní také cévní a nervové zásobení horní končetiny, jak je vidět na obr.
Tady je vidět, že ramenní kloub je opravdu velice zranitelný, a proto bychom o něj měli pečovat. V momentě, kdy se ozve bolestivostí nám dává signál, že něco není v pořádku a měli bychom to respektovat, zamyslet se nad svým pohybovým stereotypem. Uvolnit všechny tkáně, svaly, fascie, zacentrovat, posílit a zpevnit.
Pokud je příčinou úraz, chce to opravdu kvalitního fyzioterapeuta a dostatek času na rekonvalescenci. Ramenní kloub regeneruje pomalu a potřebuje dostatek času.
- Pokud budeme bolest ignorovat, přetěžovat, přejde přetížení v zánět, kde už se tvoří vápenaté usazeniny a ty pak mohou dráždit úpony či nervová vlákna.
- Ty nejúčinnější cviky, pohybové návyky, tipy a triky najdete v e-booku – JAK na ramenní kloub – ZDE >>>.
- A speciálně na problém s touto oblastí jsem vytvořila samostatný projekt on-line PRVNÍ POMOC při bolestech krční páteře a trapézových svalů. >>>
Rigidní hrudník
Kostra hrudníku vytváří svým tvarem a stavbou konstituční předpoklady pro realizaci dýchacích pohybů. Hrudník je tvořen 12 páry žeber, hrudní kostí a hrudními obratli. Spojení jednotlivých částí je zajištěno pomocí vaziva, což dodává hrudníku dostatečnou pružnost pro realizaci aktivních pohybů jako je především vdech, který je zprostředkován pomocí dýchacích svalů.
Dýchací svaly můžeme rozdělit na 4 skupiny:
- hlavní nádechové svaly: bránice a zevní mezižeberní svaly,
- pomocné nádechové svaly: nadjazylkové, prsní, široký sval zádový a další,
- hlavní výdechové svaly: vnitřní mezižeberní a pomocné výdechové,
- pomocné výdechové svaly: břišní svaly, vzpřimovače trupu a další.
Aktivita a vzájemná souhra těchto svalů zprostředkovává pohyby hrudního koše, žebra se při dýchání zdvihají, klesají a otáčejí kolem osy krčku žebra. Vzhledem k různému průběhu osy rotace tzv. horních a dolních žeber je pohyb hrudníku jako celku dost komplikovaný a individuálně také značně variabilní.
Aby bylo dosaženo optimálního nádechu a výdechu, tedy, aby byl při dýchání uplatňován tzv.
správný dechový stereotyp, je zapotřebí nejen správná aktivita dechových svalů, ale důležité je zachování pružnosti hrudního koše. Pružnost hrudníku je vysoce závislá na aktuální poloze těla. Vzpřímená poloha těla je pro dýchání nejvýhodnější.
Také rotace páteře omezuje dýchání. Při předklonu se hrudník oplošťuje, klesají žebra a mezižeberní prostory se zužují. Orgány břišní dutiny se vtlačují do hrudní dutiny a vytlačují před sebou bránici.
Hrudník se tak dostává do krajního výdechového postavení a jeho dýchací kapacita je proto značně omezená. Při záklonu se celý děj obrací a hrudník se dostává do vdechového postavení. Leh na zádech se proto využívá k nácviku dýchání.
V dnešní době je řada zaměstnání u počítače, tudíž řada lidí tráví většinu času v pozici sedu. V této pozici dochází k nahrbení hrudní a bederní páteře, předsunutému držení hlavy, protrakci ramen (posunutí směrem dopředu) a celkově ke špatnému způsobu sedu.
Pokud je tato pozice udržována několik hodin denně dochází nejen k přetěžování a zkracování určitých skupin svalů, ale dochází také ke změně dechového stereotypu. Hrudní koš je se zvětšenou hrudní kyfózou (zakřivení páteře směrem dozadu) méně pružný a je omezena jeho přirozená schopnost se rozvíjet do stran.
Břišní dutina je utlačována a znemožňuje dostatečnou aktivaci bránice.
Tyto změny mohou být řadu let bezpříznakové a nemusí vyvolávat žádné obtíže, ale časem mohou způsobit ztrátu pružnosti hrudníku a vlivem tohoto se stává rigidní (ztuhlý), což může mít za následek řadu dalších obtíží jako jsou bolesti zad, potíže s trávením či bolesti periferních kloubů.
Soustavou speciálních cviků lze dosáhnout změny pohyblivosti jednotlivých sektorů hrudníku. Toto, tzv. lokalizované dýchání, dovoluje formovat tvar hrudníku a zlepšovat jeho pohyblivost.
Během lokalizovaného dýchání využíváme změny poloh a také zevního tlaku dlaní terapeuta. Při působení zevních sil se postupně zapojují břišní svaly a tím fixují dolní část hrudníku.
Stabilizují páteř a brání vdechovému postavení hrudníku.
Za předpokladu, že chceme rozvinout objem hrudníku, musí být relaxováno svalstvo břišní stěny, aby se bránice při svém poklesu dostala co nejníže. Při výdechu se musí kontrahovat břišní svaly tak, aby stlačené útroby vytlačily bránici směrem k hlavě. Tímto způsobem se zmenší objem hrudníku a prohloubí se výdech.
hrudni kost – Seznam.cz
cs.wikipedia.org/wiki/hrudní–kost
Hrudní kost (sternum) je plochá kost, která se vyskytuje jako jedna z částí hrudního koše. Kloubní spojení tvoří s klíční kostí (os clavicularis) a s žebry (costae).
boli.cz/bolest-na-hrudni–kosti
Bolest na hrudní kosti nás může překvapit i vyděsit. Podceňovat by se rozhodně neměla, i když ne vždy má vážnou příčinu. Pojďme se podívat
Hrudni kost›Obrázky
cs.winesino.com/conditions-treatments/pain-management
Zánět na křižovatkách , kde se vaše horní žebra spojit s chrupavkou , která drží je na hrudní kosti nebo hrudní kosti , se nazývá kostochondritida . Výsledky této podmínky lokalizované bolesti v hrudníku . Máte-li tlačit na chrupavky v…
osteo-forum.cz/nemoci/hrudni–kost-vse-o-zdravi.html
Pružný hrudník je potřebný nejen pro efektivní dýchání, ale také pro správnou funkci a stabilizaci páteře. Pokud je omezená jeho pružnost, chybějící pohyby celého hrudního úseku se kompenzují ve volnější krční a bederní páteři, která tím…
Všeobecnost Sternum je dlouhá a plochá kost, umístěná ve středu hrudníku a představující jednu ze základních částí hrudní klece; jiní jsou: 12 hrudních obratlů, 12 párů žeber a pobřežní chrupavky vázané na žebra.
osobni-trener.net/anatomie-v-praxi/hrudni-kos
Důležitá část lidského těla, která se velice často opomíjí a podceňuje. Málo kdo tuší, jaký potenciál a funkčnost se skrývá v hrudním koši (Thoraxu). Hrudní koš se ve zkratce skládá z 12ti žeber, která začínají po párech na každém z 12ti…
Lidské tělo: víte, kolik kostí, kůstek a kostiček troří lidskou kostru?
Je osou kostry trupu, kterou tvoří jednotlivé obratle. Na páteři rozeznáváme 7 krčních obratlů, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových obratlů, které srůstají a vytvářejí kost křížovou, a 3–5 obratlů kostrčních. Páteř je v krční a bederní části prohnuta směrem dopředu, hrudní část a kost křížová jsou prohnuty směrem dozadu.
Ke 12 hrudním obratlům se připojuje 12 párů žeber a spolu vytvářejí kostru hrudníku, vpředu doplněnou hrudní kostí.
Prvních 7 párů žeber se připojuje chrupavčitým zakončením na hrudní kost, tato žebra nazýváme žebra pravá.
Další 3 páry žeber, žebra nepravá, se svým chrupavčitým zakončením připojují na poslední žebro pravé. Poslední dva páry žeber jsou žebra volná, končící volně ve svalovině.
Kostra hlavy – lebka
Je tvořena z velkého počtu kostí a dělíme ji na část mozkovou, chránící mozek, a část obličejovou, tvořící kostěný podklad obličeje.
- Část mozkovou vytvářejí vpředu kost čelní, dále dvě kosti temenní a vzadu a dole kost týlní. Na vytvoření spodiny lebeční se dále podílejí kosti spánkové, kost klínová a kost čichová.
- Část obličejovou tvoří především horní a dolní čelist se zubními oblouky, kosti lícní, kosti nosní a kosti patrové. K obličejové části řadíme i jazylku.
Kostra končetin
Skládá se ze dvou hlavních oddílů. První spojuje končetinu s kostrou trupu (pletenec lopatkový a pletenec pánevní), druhým je vlastní kostra volné (horní a dolní) končetiny.
Pletenec lopatkový tvoří lopatka a klíční kost, která připojuje horní končetinu k trupu. S lopatkou je ramenním kloubem spojena kost pažní. K ní se v loketním kloubu připojují dvě kosti předloktí, kost loketní, ležící na straně malíkové, a kost vřetenní, ležící na straně palcové. Kostra ruky se skládá z 8 kostí zápěstních, 5 kostí záprstních a článků prstů.
Pletenec pánevní je tvořen dvěma kostmi pánevními, vzadu spojenými s kostí křížovou a vpředu vzájemně spojenými sponou stydkou. Kost pánevní vzniká srůstem tří samostatných kostí: kosti kyčelní, sedací a stydké.
Kostra dolní končetiny je tvořena kostí stehenní spojenou v kloubu kyčelním s pletencem pánevním. Kosti bérce sestávají ze silnější kosti holenní, která je v kolenním kloubu spojena s kostí stehenní, a z kosti lýtkové. Kostru nohy tvoří 7 kostí zánártních, 5 kostí nártních a články prstů.
Ke kostem dolní končetiny řadíme i čéšku nacházející se v úponu čtyřhlavého svalu stehenního.