Nechceme lhostejně míjet ty,
kteří ztratili víru v sebe, druhé, lidskou existenci.
Ty, kteří na své cestě životem hledali útočiště u drogy a poznali i její odvrácenou tvář, která se objevuje s neúprosnou logikou – tvář utrpení, bolesti, samoty, nesvobody, smrti.
Chceme podat pomocnou ruku všem,kteří na to čekají, kteří volají své SOS. A varovat ty, pro které je droga Symbolem magického neznáma romantické vzpoury, únikem z nepřátelské skutečnosti.
Programové prohlášení SANANIM z. ú.
Už od roku 1990 poskytujeme účinnou pomoc lidem ohroženým závislostmi a jejich blízkým. Naše mnohaleté zkušenosti jasně ukazují, že léčba závislostí funguje, navzdory všeobecně rozšířenému mínění. Věříme v možnost úzdravy a tomu přizpůsobujeme léčebné postupy i proces resocializace klientů s cílem vrátit je do normálního života.
Tradičně se zaměřujeme především na drogové závislosti, máme však i speciální programy pro léčbu dalších typů závislostí – na alkoholu, hazardním hraní a sázení či online hrách. Léčíme mladistvé i dospělé.
Provozujeme 16 hlavních léčebných zařízení a řadu rozšiřujících programů a služeb. Jejich síť tvoří komplexní systém prevence, péče, léčby a resocializace. Věnujeme se jednotlivým skupinám klientů tak, aby byla jejich šance na uzdravení co nejvyšší.
Našimi zařízeními projde na 10 000 klientů ročně. Jsou to jak lidé trpící závislostí, tak jejich rodinní příslušníci – rodiče, děti, blízcí, ale i učitelé či vychovatelé, kteří potřebují pomoc.
V léčbě závislostí klientů, kteří se rozhodnou nastoupit do některého z léčebných programů, dosahujeme úspěšnosti 50 – 70 %, podle typu a délky léčby.
Pro mladé lidi v ČR jsou návykové látky dostupnější než jinde v Evropě, i kvůli velké toleranci veřejnosti. Ale když jde o vlastní děti či blízké, tolerance by měla jít stranou.
Závislost člena rodiny je velkou zátěží pro všechny kolem. Rodiče přitom přicházejí do poradny v průměru až po dvou (!) letech od prvních problémů.
Přitom platí, že čím dřív přijdou a nastaví se pravidla a adekvátní reakce okolí, tím jsou výsledky lepší.
První krok k pomoci nabízíme v naší Poradně pro rodiče.
Péčí o děti závislých rodičů se zabývá Centrum komplexní péče o dítě a rodinu.
Ochrana veřejného zdraví a zmírňování nepříjemných důsledků užívání drog pro společnost je společným cílem programů na snižování zdravotních a sociálních rizik spojených s užíváním drog (tzv. harm reduction). Všude na světě platí, že zavírat oči nebo vytlačovat problémy pomocí represe na okraj se dlouhodobě nevyplácí.
Proto se snažíme, i když to často není populární, pojmenovávat nepříjemné skutečnosti a hledat cesty, jak se s nimi vypořádat. I díky tomu je Česká republika zemí, kde se prakticky nevyskytuje HIV mezi uživateli drog (zatímco ve vyspělých zemích Evropy a Severní Ameriky je to kolem 15 %). I díky tomu se daří jen v SANANIMu dostávat z ulice dva klienty týdně ověřeně do léčby.
Od samého vzniku se aktivně účastníme na vytváření protidrogové politiky na všech úrovních státní správy. Největší důraz klademe na ochranu veřejného zdraví.
Prosazujeme realistický a poučený postup, pokud jde o priority a vytýčené cíle.
Zasazujeme se o hodnocení efektivity poskytovaných služeb a změnu systému jejich financování s cílem umožnit jejich dlouhodobé plánování, které je v důsledku úspornější a efektivnější.
Napomáháme odstranit stigmatizaci související s užíváním drog, která je v poskytování efektivní pomoci často zcela zbytečnou překážkou. Poskytujeme veřejnosti pravdivé a nezkreslené informace o problematice závislostí s cílem odstranit mýty, obavy a předsudky.
Máte ve svém okolí někoho, kdo potřebuje pomoct zbavit se závislosti? Chcete se víc angažovat v práci pro čtvrť, město, společnost? Je vám téma závislostí blízké? Ať už jsou vaše pohnutky pro návštěvu našich stránek jakékoli, můžete pomoci. Není to vůbec složité. Podívejte se, jak pomáhat s námi.
- Seznamte se s tím, co děláme. Naučte se rozlišovat mezi příčinami a nepříjemnými důsledky závislostí a tím, jak se je naše služby snaží zmírňovat.
- Zkuste se zamyslet nad tím, co znamená nemoc závislost. Jak a proč vzniká, jaké jsou její příčiny. Třeba vám to pomůže vnímat ty, které postihla, jako lidi, kteří potřebují a zaslouží si pomoc.
Prostřednictvím Drogové poradny můžete zadat anonymně jakýkoli dotaz týkající se drogové problematiky, případně vyhledat informace v již zodpovězených dotazech. Na dotazy odpovídají zkušení odborníci, kteří pracují v jednotlivých zařízeních SANANIM z.ú. a externí specialisté.
Navštívit web
Experimentují vaši blízcí s drogami? Nebo je užívají už dlouho a vám docházejí síly?Potřebujete radu, hledáte pomoc? Nečekejte, až se situace zhorší. Poradna pro rodiče je tu pro vás.
Navštívit web
Váháte, jestli vám hulení už nepřerůstá přes hlavu? Má někdo z vašich přátel nebo blízkých s hulením problémy? Na webu Končím s hulením si může(te) anonymně a zdarma otestovat, jak na tom j(st)e. A případně si rovnou vyžádat odbornou pomoc.
Navštívit web
Prohráváte? A už vás to nebaví? Naše online léčebná intervence je tu pro vás. Anonymně a zdarma. Otestujte se…
Navštívit web
Vše, co se píše o drogách, závislostech i způsobech jejich léčby – přehledně a na jednom místě. Aktuality, politika, statistiky, výzkumy, studie, publikace i zajímavosti. Možnost odběru newsleteru.
Navštívit web
Sananim z.ú. Sananim z.ú. Ovčí Hájek 2549/64A 158 00 Praha 13 CZ CZ IČ: 00 49 60 90 Tel: 284 822 872 [email protected]
Léčba alkoholiků a narkomanů stála vloni VZP přes miliardu – VZP ČR
Všeobecná zdravotní pojišťovna zaplatila v loňském roce za léčbu svých klientů závislých na návykových látkách celkem 1 055 939 797 Kč, nejvíc za posledních 5 let. Alarmující je postupný nárůst dětských uživatelů alkoholu a drog. Tato čísla vydává pojišťovna v souvislosti s připomenutím Dne proti drogám, který připadá na středu 11. 11.
Počet dospělých, kteří se dostali do péče lékařů kvůli zneužívání návykových látek, se za poslední roky nijak příliš neměnil, drží se stabilně kolem 40 tisíc. Nicméně náklady na jejich léčbu rostou, za uplynulých 5 let téměř o čtvrtinu.
V posledních letech stoupá počet dětí a mládeže s problémy s drogami. Od roku 2015 je to přírůstek více než 200 závislých mladších 18 let.
Klienti VZP, kteří byli vloni léčeni ze závislosti na návykových látkách, a náklady na jejich léčbu
| Rok 2015 | 1 267 | 15 231 536 | 40 475 | 830 970 843 |
| Rok 2016 | 1 194 | 14 153 517 | 40 302 | 857 958 871 |
| Rok 2017 | 1 272 | 14 509 611 | 40 126 | 874 579 370 |
| Rok 2018 | 1 371 | 19 153 615 | 43 134 | 952 459 573 |
| Rok 2019 | 1 491 | 19 818 318 | 40 255 | 1 036 121 479 |
Více než polovina léčených pacientů závislých na návykových látkách měla problémy s alkoholem, a to jak děti do 18 let, tak dospělí. Alkohol je totiž nejdostupnější droga. U dětí to dále byla marihuana a pervitin. U dospělých je situace odlišná. Ti dále nadužívají hlavně tabák a opioidy (např. léky proti bolesti). Pořadí těchto drog se v posledních letech podstatně nemění.
Alkohol, tabák a marihuana patří mezi tzv. průchozí drogy, což znamená, že mohou vést k užívání daleko nebezpečnějších návykových látek. Pozor by si tedy měli dávat hlavně lidé, kteří si myslí, že „to mají pod kontrolou“. U dětí a dospívajících má závislost na drogách rychlejší vývoj a závažnější zdravotní rizika z důvodu jejich nevyspělosti jak mentální, tak tělesné.
Nejčastější návykové látky, z jejichž závislosti se vloni léčili klienti VZP
| Alkohol | 837 | 6 709 026 | 26 965 | 692 514 840 |
| Opioidy | 40 | 140 244 | 2 634 | 29 230 287 |
| Kanabinoidy | 224 | 3 097 243 | 918 | 9 709 720 |
| Sedativa nebo hypnotika | 106 | 710 734 | 2 265 | 32 878 459 |
| Kokain | 3 | 3 175 | 133 | 494 683 |
| Jiná stimulancia (pervitin) | 198 | 4 860 764 | 2 401 | 56 896 965 |
| Halucinogen | 23 | 74 850 | 225 | 1 105 138 |
| Tabák | 23 | 42 641 | 3 114 | 3 945 511 |
| Prchavé látky | 25 | 63 785 | 158 | 3 625 914 |
| Kombinace drog | 303 | 4 115 857 | 5 564 | 205 719 962 |
| Celkem | 1 491 | 19 818 318 | 40 255 | 1 036 121 479 |
Strach a úzkost jsou během pandemie koronaviru běžnými reakcemi, a hodně lidí tak může sáhnout právě po sklence alkoholu na uvolnění. Neúměrné pití alkoholu poškozuje tělo, oslabuje imunitní systém a zvyšuje riziko infekčních onemocnění, včetně nákazy koronavirem. Návykové látky mění úsudek, myšlení a chování a zhoršují koordinaci pohybu, takže si můžete přivodit i nějaké zranění.
Když už si skleničku alkoholu dáte, rozhodně nepijte před dětmi. Vysvětlete jim, co všechno může člověku nadměrná konzumace alkoholu a jiných návykových látek způsobit. Snažte se být v této nepříjemné době střízliví a bdělí, abyste mohli kdykoliv pomoct svým blízkým.
Vlastimil Sršeňtiskový mluvčí
Kdo byl závislý ještě před pandemií, tomu se přitížilo. Ať šlo o léky, alkohol nebo cigarety
„Vnímali jsme zvýšený zájem jak v ambulantní části, tak v žádostech o akutní hospitalizaci. Jejich počet převyšoval kapacitně naše možnosti s ohledem na omezení v souvislosti s covidem. Teď se situace pomalu normalizuje, ale pořád ještě přetrvává zvýšený zájem o naše služby,“ upozorňuje Popov.
Zaznamenal také zesílené problémy i mezi zdravotníky, kteří patří mezi rizikové skupiny:
„Také mezi zdravotníky jsou lidé, kteří mají problém s adiktologickými poruchami. Vnímali jsme, že se u nich větší psychická zátěž projevila i tímto způsobem.“
Problém jsou hlavně legální drogy
V české společnosti z pohledu lékařů přitom představují hlavní problém zejména legální drogy – tabák a alkohol.
„Z oblasti nelegálních drog se to týká kanabisových produktů. Problémy působené marihuanou jsou častější, ale jinak ty ostatní nelegální drogy jsou v porovnání s legálními okrajovou záležitostí,“ zdůrazňuje Popov a dodává:
„Tím to nechci nějak bagatelizovat. Závislost třeba na heroinu nebo pervitinu je samozřejmě velký problém. Ale těchto lidí je násobně méně ve srovnání s počtem lidí, kteří mají závažné zdravotní problémy související zejména s konzumací alkoholu.“
„Velkou skupinou závislých jsou také uživatelé tabáku. Pak jsou to uživatelé návykových léků zejména ze skupiny hypnotik, sedativ, léků proti úzkostem, především ze skupiny benzodiazepinů. To je dlouhodobý a mnohaletý problém České republiky,“ vyjmenovává Popov.
Tabák je droga číslo jedna, která v české populaci zabíjí a vede k nemocem nejvíc. Viktor Mravčík
To potvrzují i epidemiologická data, která zohledňují zdravotní zátěž návykových látek.
„Pokud jde o návykové látky a jejich příspěvek k nemocnosti a úmrtnosti populace, tak problém je především tabák. To je droga číslo jedna, která v české populaci zabíjí a vede k nemocem nejvíc,“ shrnuje Viktor Mravčík, který vede Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (NMS) fungující pod Úřadem vlády ČR.
A uvádí konkrétní čísla: „Z těch přibližně 100 tisíc úmrtí v Česku za rok – necelých 20 tisíc lidí umírá v důsledku kouření. Pak je to alkohol, na který připadá zhruba 6 tisíc úmrtí za rok. Nelegální drogy způsobují odhadem přibližně 500 úmrtí ročně.“
Příležitostí uživatelé spotřebu snížili
Středisko NMS monitorovalo závislosti v průběhu první vlny pandemie. Průzkum ukázal prohlubující se rozdíly v užívání látek.
„U intenzivních uživatelů, kteří využívali například alkohol nebo taky sedativa a hypnotika, tedy uklidňující léky, a do značné míry i konopí, došlo během nouzového stavu spíše k nárůstu.
Zatímco u lidí, kteří patří mezi občasné uživatele, došlo spíše ke snížení.
To je poměrně zajímavý a závažný nález,“ vysvětluje Mravčík s tím, že v průběhu epidemických opatření tak u řady lidí vzrostla potřeba odborné pomoci.
Víc alkoholu
V případě alkoholu se navíc ukázal v loňském roce i celkový nárůst spotřeby.
„Máme data ze studie Státního zdravotního ústavu. Ukázalo se, že lidé, kteří pijí alkohol, měli průměrnou spotřebu v přepočtu na čistý líh 8,8 litrů v roce 2019. O rok později to bylo 9,5 litrů. To znamená nárůst 0,7 litru čistého lihu na osobu,“ říká Ladislav Csémy z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).
„Když jsme ta data rozebrali, tak se ukázalo, že nárůst se nejvíce týkal lidí, kteří pijí rizikově nebo škodlivě. Je to asi 18procentní část populace, která je nejvíce ohrožena problémy s alkoholem. My si tu změnu vysvětlujeme tím, že tito lidé, kteří byli zřejmě zvyklí řešit některé problémy alkoholem, v době zvýšené nejistoty a úzkosti k alkoholu sahali ve větší míře než dřív.“
Nárůst depresí a úzkostí
Z šetření NÚDZ vyplynulo, že v Česku v době pandemie výrazně narostlo množství psychiatrických poruch, jako jsou deprese, úzkosti a sklony k sebevražednosti. S tím může souviset i změna závislostního chování.
„V rámci tohoto výzkumu se také sledovalo, jestli se zvýšil počet osob, které splňují kritéria pro poruchy vyvolané alkoholem. Ukázalo se, že ne. Nicméně se ukázalo, že o 60 procent vzrostlo binge drinking, tedy pití nadměrných dávek alkoholu. To jsme potvrdili i v jiných studiích,“ pokračuje Csémy a dodává:
„Pokud jde o alkohol, v době covidu lidé změnili chování v tom smyslu, že část jich konzumaci omezila. Dokonce o několik procentních bodů narostla prevalence lidí, kteří abstinují. Nicméně část populace, která byla intenzivním konzumentem už předtím, svou spotřebu ještě zvýšila,“ uvádí Csémy,
Průměrná spotřeba cigaret rostla
Změny odborníci zaznamenali i v případě uživatelů tabáku.
„V posledních letech v Česku dochází k mírnému poklesu kuřáctví. V roce 2020 jsme měli 16,6 procent denních kuřáků v populaci, což je o několik procentních bodů méně než rok předtím.
Nicméně spotřeba cigaret v průměru vzrostla.
Ukazuje se tak, že v době stresů nikotin, který je velmi silnou návykovou látkou, zafungoval v tom smyslu, že silní kuřáci vykouřili těch cigaret víc,“ porovnává Csémy.
„Stále máme necelé dva miliony kuřáků, což je velké číslo. Ročně umírá přibližně 4500 lidí na rakovinu plic a devět z deseti případů je způsobeno kouřením. A to není jediná nemoc, kterou kouření způsobuje.“
Gambling online
Pandemie také vedla k omezení nabídky některých návykových produktů kvůli uzavření řady služeb i omezení společenského setkávání. S tím podle Viktora Mravčíka souviselo například omezené užívání nelegálních drog typu extáze nebo kokainu, které se využívají v rekreačním kontextu. Ale také gamblingu a jeho pokračující přesun na internet.
„Uzavřely se herny a kasina. V první vlně byly velmi omezeny sportovní soutěže, což souvisí s kurzovním sázením. Ale poptávka se přesunula do online prostředí. Ovšem vzhledem k tomu, že nárůst online trhu s hazardními hrami je dlouhodobý trend, tak je velmi těžké změřit, v jaké míře k tomu přispěl lockdown,“ říká Mravčík.
S tím souhlasí i Ladislav Csémy, který upozorňuje na velké meziroční rozdíly:
„V roce 2019 byl podíl online hraní hazardních her 32 procent, zatímco v roce 2020 to bylo 47 procent. Jde o velkou změnu, která byla způsobena nedostupností jiných forem v době lockdownu.
Nicméně vzhledem k omezení sportovních utkání Češi vsadili v loňském roce o 10 procent méně než rok předtím. Ale ta částka byla sama o sobě stejně dost vysoká.
Češi vsadili v roce 2020 do hazardu 393 miliard korun a stát z toho měl výnos 10 miliard.“
Sociální sítě a videohry
V souvislosti s internetem si adiktologové všímají také závislostního chování spojeného s různými digitálními službami, jako jsou sociální sítě a videohry. I tam se podle Viktora Mravčíka potvrdilo, že problém měli v době pandemie především ti, kteří je nadměrně využívali už předtím.
„Ti, kteří trávili na internetu více času už před epidemii, výrazně zvýšili množství času tráveného na internetu než lidi, kteří na internetu trávili času méně. Takže ta situace zase mohla zhoršit kontrolu užívání,“ srovnává Mravčík.
„Obecný trend posledních let je, že v adiktologických službách přibývají lidé trpící behaviorálními závislostmi. Hlavně jde o pacienty z řad dětí a adolescentů.
Hraní digitálních her a konzumace sociálních sítí je u nich v současné době výraznější problém než užívání návykových látek.
Totéž se děje ve skupině mladých dospělých, kde těchto závislostí přibývá, Chlapci spíše mají problém s trávením času u počítačových her a dívky na sociálních sítích.“
I pomoc je online
Na internetu ale také řada lidí se závislostní poruchou mohla najít pomoc. To podle Národní koordinátorky pro protidrogovou politiku Jarmily Vedralové patří k pozitivní lekcím pandemie.
„Adiktologická péče se samozřejmě může přenést do online prostředí, i když to nenahradí klasickou péči. Ale některým lidem to může naopak vyhovovat. Co se týče primární prevence, tak tam už to online umíme.
To bylo důležité v době, kdy byly děti doma.
Také jde o podporu pedagogů, protože formy rizikového chování se objevovaly a bylo potřeba nasadit intervence,“ uvádí Vedralová, která vede Odbor protidrogové politiky Úřadu vlády ČR.
Pandemie ale nicméně podle odborníků zvýraznila i slabá místa v adiktologické péči, což se podle monitoringu střediska pro závislosti NMS projevilo mimo jiné na detoxifikaci.
Lidi museli čekat. Detoxifikace je přitom první fáze odvykací léčby. Viktor Mravčík
„Monitorovali jsme dostupnost adiktologických služeb v průběhu nouzového stavu. V akutní fázi byla dostupnost omezená s tím, jak se omezovaly sociální kontakty. Zejména se to týkalo skupinových intervencí, což je v adiktologii poměrně významný prvek.
Také byl nedostatek detoxifikačních lůžek což je dlouhodobý problém. Lidi museli čekat a detoxifikace je přitom první fáze odvykací léčby. A to se potom projevilo nárůstem po nouzovém stavu.
Řada léčeb byla odložena a došlo na ně až loni v létě,“ podotýká si Mravčík.
Největší problém je asi v oblasti denních stacionářů. Petr Popov
Potvrzuje to i Petr Popov, který upozorňuje zejména na nedostatečné kapacity ambulantních služeb v Česku:
„Rezidenčních pobytových zařízení je v Česku relativně dost. Chybí nám akutní detoxifikační lůžka a zejména máme nedostatek ambulantních kapacit. Největší problém je asi v oblasti denních stacionářů. Situace bývá lepší ve větších městech.“
„Takže člověk, který by mohl profitovat z rychlé intervence i jen tou ambulantní formou, často takovou službu nenajde,“ uvádí Popov s tím, že situace se pak často zhorší a takový člověk pak musí být hospitalizován.
Vedle toho poukazuje také na „tristní“ nedostatek psychoterapeutů, jejichž zapojení bývá důležitější než farmakologická léčba.
Dopady budou dlouhodobé
Oslovení odborníci se ale shodují, že na zhodnocení toho, jak se pandemie a související opatření projevily na závislostních poruchách v Česku, je ještě brzy.
„Myslím si, že dopady se budou ještě dlouhodobě projevovat. To se týká i závislosti na lécích. Vše se zobrazí v delším časovém horizontu. Také mám pocit, že někteří lidé teď mají potřebu dohnat všechno, co nebylo. Takže je otázka, co udělá spotřeba návykových látek na různých party a společenských akcích,“ uvádí koordinátorka Vedralová.
Vyhledání adiktologické léčby bývá spojeno s určitým společenským stigmatem i nárokem na úplnou abstinenci. S ohledem na pandemii, která ukázala některé slabiny léčby, ale Ladislav Csémy zmiňuje další možné zdroje pomoci:
„V minulých letech byl hlavní proud léčby veden ve smyslu totální abstinence. To je samozřejmě nejvýhodnější. Pokud to někdo dokáže, tak je to pro jeho zdraví a rodinu to nejlepší. Nicméně se ukazuje, a zkušenosti ze zahraničí to potvrzují, že programy minimalizace škod je možné zavádět v mnohem větší míře než dosud. To se týká jak alkoholu, tak kouření.“
Ukazuje se, že programy minimalizace škod je možné zavádět v mnohem větší míře než dosud. To se týká jak alkoholu, tak kouření. Ladislav Csémy
„My jsme v rámci NÚDZ měli výzkumný projekt, který se zaměřoval na krátkou intervenci praktického lékaře lidem, kteří požívají alkohol. Ukázalo se, že rizikoví jedinci, kteří dostali personalizovanou radu od svého lékaře, dokázali ve velké míře snížit svou spotřebu alkoholu. A o to v podstatě jde,“ zdůrazňuje Csémy a vysvětluje:
„Asi těžko můžeme očekávat, že dokážeme zvrátit míru kuřáctví a spotřeby alkoholu ve společnosti ve velmi krátké době. Ale můžeme dosáhnout toho, že lidé si budou mnohem lépe uvědomovat, jaká zdravotní rizika jsou s tím spojená. Myslím, že musíme být otevření i těmto novým přístupům, které minimalizují škody.“
U cigaret se nabízí například přechod na zahřívaný tabák nebo elektronické cigarety. V případě konzumace alkoholu jde o snížení spotřeby na méně rizikovou míru.
To v některých případech doporučuje i Petr Popov:
„Omezení konzumace alkoholu může snížit nebo odstranit některá rizika. Také je to marker toho, jak na tom vlastně je. Tím nejzávažnějším ukazatelem je, pokud je dotyčný člověk objektivně schopen kontrolovaně užívat návykovou látku, v tomhle případě alkoholické nápoje.“
Objektivní kontrolované užívání látky znamená nejen to, že si to dotyčný myslí a snaží se o tom přesvědčit své okolí – a třeba je v tom dlouhodobě úspěšný.
„Jde o to, že to objektivně nepřináší žádné závažné problémy jemu i jeho okolí. Pokud je toho schopen, tak se dá uvažovat o tom, že stačí, aby zásadně omezil množství konzumovaného alkoholu. A může to přinést efekt.
Pokud ne, tak už je to spíš známka toho, že se jedná o závislost a měl by uvažovat o intervenci, která bude zahrnovat spíše abstinenci,“ uvádí Popov a varuje, ať lidé problémy se závislostí nepodceňují a řešení neodkládají.
„Pokud má člověk pocit, že má problém a dostává také často zpětnou vazbu od svého okolí a blízkých, tak už ho většinou má,“ říká lakonicky.
Pokud má člověk pocit, že má problém a dostává také často zpětnou vazbu od svého okolí a blízkých, tak už ho většinou má. Petr Popov
„Doporučil bych všem, kteří si kladou takové otázky, aby neváhali a vyhledali nějakou konzultaci. Dnes je k dispozici řada poraden, které fungují i online, včetně naší kliniky. Tam si můžou objektivizovat, jak vypadá jejich situace. Pak je to možné řešit méně intenzivním způsobem, který tolik nezasáhne do jejich běžného fungování,“ radí Popov.
Podle Viktora Mravčíka pandemie v neposlední řadě připomněla, že situace lidí, kteří mají problémy se závislostmi, jsou provázané s řadou dalších oblastí života. Proto se vyplatí k nim tak přistupovat.
„Je to kombinace problému v sociální situaci, bydlení, financích i duševním zdraví. Zase se ukázalo, že komplexní služby a péče podle toho co potřebují, typu case management, jsou důležité. To víme už dlouho. Dokud člověk není stabilizován sociálně a po stránce psychického zdraví, tak je léčba závislosti neefektivní nebo málo efektivní,“ dodává Mravčík.
Poslechněte si reportáž Štěpána Sedláčka.
Zdravý životní styl vás může i zabít! Závislost zvaná ortorexie
Jíte hodně zeleniny a ovoce? Fajn, je to zdravé. Odmítáte sladkosti, vyhýbáte se tukům? To je skvělé. Pohrdáte chipsy? Hm, sympatické. Sledujete pozorně složení každé potraviny? I to je správně. Pokud se však čtení etiket nezmění v posedlost…
Články o zdravém životním stylu a stravování na nás vykukují z každého druhého časopisu či internetové stránky. Proti tomu také nelze nic namítat. Ale i zdravá výživa se může vymknout kontrole. V dobré snaze se může zvrhnout do extrému, který zdravý rozhodně není.
Zdravý styl nebo dril?
Věnovat se kvalitě svého života a jídla není nic špatného, naopak, tomu lze jen fandit!
Ale rapidně přibývá žen (i mužů), které to dokáží dotáhnout do neuvěřitelných krajností. Zdravá strava se stává jejich jediným smyslem života a mají silné výčitky, pokud poruší své zásady.
Zelenina je nejlepší pro dietu
Autor: shuterstock.com
Cítí se provinile, když konzumují nezdravé jídlo, nedůvěřují běžně nabízeným potravinám. Příliš pečlivě vše kontrolují, neustále hledají, jestli není v nějakém jídle chyba. Do restaurace raději ani nevstoupí, na návštěvě odmítají jíst s různými výmluvami nebo si rovnou jídlo donesou z domu. Problém však opravdu nastává, pokud se seznam potravin, které jsou ochotni sníst, stále více zužuje. Pokud totiž nemají po ruce zdravou potravinu, raději vůbec nejedí. Je to stejně nebezpečné jako mentální anorexie či bulimie.
Odborník na zdravou výživu MUDr. Igor Bukovský občas ve své ambulanci potká lidi, jejichž strava už skládá doslova pouze z několika druhů potravin.
„Ortorexie se jeví jako porucha příjmu potravy, která nutí člověka postupně vylučovat různé potraviny z jídelníčku. Nejprve ty skutečně nezdravé, později i zdravé. Člověk postižený ortorexií si jídelníček postupně eliminuje jako důsledek svého strachu a neurózy,“ potvrzuje.
„V extrémních případech takový člověk například konzumuje jen zeleninu, kterou sám vypěstoval, aby si byl jistý, že je „čistá“.“
Fanatičky správné výživy:
Klára (32) má paranoiu z éček
Tato žena umí zpaměti odrecitovat obsah vitamínů a minerálů v kterékoli zelenině či ovoci. Každou potravinu, kterou najde v obchodě, dokáže okamžitě zhodnotit a zavrhnout jako nezdravou.
Je schopná strávit život běháním po obchodech jen proto, aby našla něco, co přesně odpovídá její definici zdravé potraviny. Do úst by nevložila nic, co obsahuje éčka.
Všichni v jejím okolí tvrdí, že do té doby, než se vdala a porodila, byla úplně normální. Vše začalo během těhotenství, ale zejména po narození syna, který trpěl atopickým ekzémem. Doslova se vrhla na studium literatury o zdravé výživě. Podrobně zkoumala každé jídlo, co synovi předložila. Odmítla, aby chodil do školky, kde by musel jíst jídla plné éček a konzervantů.
„Co je na tom špatného? Proč mě všichni kritizují? Jen proto, že nedovolím, abychom jedli ty hnusné a nezdravé potraviny?“ diví se Klára. Vůbec si nepřipouští fakt, že její snaha vařit a žít zdravě se stala až posedlostí, kterou trpí celé její okolí.
Právě kolem jídla u nich doma vznikají stále častěji velké konflikty. Na manželovu výtku, že se tím okrádají o společné zážitky u stolu, argumentovala, že je to lepší, než dostat rakovinu.
Nedávno se pohádala s dětskou lékařkou v poradně jen proto, že po očkování nabídla synovi lízátko. Doktorka jí na rovinu řekla, že stres a strach, zda sníme nějakou nezdravou potravinu, může být toxičtější než barvivo v lízátku.
Navíc i to, že extrémní posedlost zdravou výživou může paradoxně způsobovat, že se synův atopický ekzém nevyléčí, ba naopak se i zhorší.
Zdravý životní styl byl odjakživa její koníček, ale když se stala editorkou úspěšného vydavatelství, stala se doslova posedlá knihami o zdravé stravě. Každý týden objevovala, co všechno v jídle škodí a co lze udělat pro své zdraví.
Domů si pořídila kopy knih s nejrůznějšími dietami a převratnými způsoby, jak si udržet zdraví. Do té doby neměla problém upéct buchty či udělat palačinky, nyní s nimi rázně skončila.
Na černé listině se objevily například margaríny, většina mléčných výrobků, cukr, kofein, ale i vejce.
Seznam zakázaných jídel se stále rozšiřuje. K dětem a manželovi byla po prvních hádkách jakžtakž tolerantní, na sebe však byla stále přísnější. Úplně přestala jíst společná jídla.
Kamarádky ji říkají krabičková maniačka, protože si každé ráno připravuje sebou do krabičky zdravý jáhlový pokrm, aby nemusela být odkázaná na jídlo, co nezná. Jenže ona navíc odmítá s nimi chodit i na kávu…
Klíčky jsou dobré pro zdraví
Autor: profimedia.cz
Její posedlost rodině dokonce zkazila poslední Vánoce. Manžel se na druhý vánoční svátek jednoduše sebral a i s dětmi odjel ke své mámě. Na normální jídlo. Souhlasí s ní, že na potravě ze jáhel, z pohanky, na klíčcích a podobně není nic špatného. Ale mít za ženu fanatičky, která vás nutí jíst pouze proso, jáhly, nebo naklíčené zrno, to prý nepřeje nikomu!
Nakonec i velikonoční svátky odmítl strávit doma, aby si užil běžného hodování. A Laura se stále upřímně diví: „Manžel mě dokonce donutil jít k psychologovi. Nechápu proč. Přece to s nimi myslím dobře…,“ říká.
Zdá se, že jí pomůže jedině léčba šokem, třeba když její vydavatelství zakoupí práva na vydání knihy o ortorexii…
| Otestujte se: Netrpíte ortorexií? 1. Trávíte denně přemýšlením o zdravém jídle více než 3 hodiny? 2. Plánujete své denní menu více než 24 hodin předem? 3. Způsobuje vám větší radost představa, že konzumujete zdravé jídlo, než jeho samotná chuť? 4. Máte pocit, že kvalita vašeho života je přímo úměrná jen kvalitě vašeho jídla? 5. Jste na sebe o hodně přísnější a sebakritičtější v souvislosti s jídlem? 6. Cítíte se provinile, když konzumujete nezdravé jídlo? 7. Odvíjí se vaše sebeúcta od konzumace zdravého jídla? 8. Máte nad svým chováním větší kontrolu, když jíte správně a zdravě? 9. Pokud se máte setkat s přáteli při nezdravém jídle, raději se setkání vyhnete? Výsledky: 4 až 5 kladných odpovědí naznačuje, že je vhodné si odpočinout od problémů spojených s vlastním stravováním. Kladné odpovědi na všechny otázky znamenají, že jste zcela posedlá zdravou výživou. Je čas vyhledat odborníka nebo dobrého psychoterapeuta, který se zabývá poruchami příjmu potravy. |
Co je alkoholismus?
Je to NEMOC, smrtelná, nevyléčitelná, zničující, pohlcující vše, na co jen můžete pomyslet.
Ale je to také nemoc, kterou můžete zvládnout, když jí pochopíte a vyrovnáte se s ní, když se nevzdáte.
Je potřeba jí porozumět a naučit se a používat spoustu věcí, aby jste se Vy, třeba takto nemocný člověk, mohl zařadit zpátky do běžného života, aby jste mohl zkrátka zase fungovat. Žít plnohodnotný život.
Kde jste závislost získal, radši nezkoumejte, nehledejte odpověď na otázku PROČ JÁ?, ale radši konejte…
Jsem závislý?
Takto se možná ptáte, protože Vás někdo z Vašeho blízkého okolí upozornil na to, že nadměrně pijete a neplníte sliby nebo boříte svůj život jak v práci tak doma, a chce po Vás, abyste s tím něco udělali.
O tom, co je závislost, již bylo popsáno mnoho papíru i stránek na internetu. Přesto se odborná veřejnost zcela neshodla, co to ta závislost vlastně je, čím je způsobená a jak přesně na ni.
Existuje definice, kterou stanovila Mezinárodní klasifikace nemocí, když začala být závislost považována za duševní nemoc. Tato definice zní: „Syndrom závislosti je seskupení behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, které se vyvinou po opakovaném užívání psychoaktivní látky.“ Trochu krkolomná definice.
Srozumitelnější jsem slyšela od školních dětí, za kterými jezdíme s našimi pacienty a hovoříme o rizicích pití alkoholu, kouření cigaret i marihuany, braním nealkoholových drog nebo o gamblerství. Ti vidí závislost jako stav, kdy člověk nemůže být bez drogy a dělá všechno proto, aby ji získal. Poměrně jednoduše i výstižně řečeno.
Já se ale vrátím k definici medicínské, která nám přece jen v něčem pomáhá. Na základě jednotlivých příznaků (symptomů) se s člověkem, který k nám přichází, můžeme domluvit, jak je stav závažný a jak postupovat v léčbě.
Jednotlivé příznaky:
Prvním ze základních znaků je touha (bažení, craving). Buď jde o zcela jasně uvědomovanou myšlenku spojenou s velice výrazným prožíváním: „Teď bych se napil“, „Teď bych si dal…“ nebo se může jednat o takzvanou maskovanou touhu: „Vždyť to moje pití nebylo tak hrozné, doktoři toho napovídají..
Já to mám pod kontrolou, už jsem v pohodě.. přece se nebudu trápit do konce života.. Já jsem takový chudák, ostatní můžou pít a mě to doktoři zakazujou.. atd.
“ Rozvíjení těchto myšlenek, ublíženecké vzpomínání na ty „krásné časy“, kdy to ještě šlo, sebetrýzeň nad tím, že musím abstinovat – dále zhoršují náladu a to už je jen krůček k znovu napití se alkoholu (vzetí drogy). Touha se může objevit i v podobě snu o pití alkoholu. Tyto stavy, tzv.
„psychická touha“ se může projevit kdykoli, např. i po několika letech plné abstinence ( – tj. abstinence od všech drog). Jiným typem touhy je tzv. tělesná touha, která se projevuje v době, kdy odeznívají účinky alkoholu nebo jiné drogy.
Mozek v této době pracuje v „nouzovém režimu“, kdy se dožaduje aplikace látky, ačkoli je to jasně škodlivé. Chování člověka je v této době výrazně podřízené tomuto stavu a to je také jeden z důvodů organizačních opatření při detoxifikační léčbě.
Někdy je destabilizace mozkových funkcí tak velká, že ohrožuje život nebo zdraví s rizikem stálých následků – v takových situacích musíme sáhnout po substituci látky a postupné vyvedení z odvykacího stavu snižováním dávek. Pod substituční dávkou tělesné projevy bažení nejsou. Příznaky tělesné touhy jsou velmi nepříjemné, intenzivní – ale mají tendenci postupně odeznívat – cca do 6 týdnů.
Druhým znakem je ztráta kontroly – „Jan jde jednou týdně na 3 piva v pátek večer .. a vrátí se v neděli, bez peněz i vzpomínek. A další týden, nebo za 14 dnů se to opakuje. Jan je z toho nešťastný, sám sebe přesvědčuje o tom, že už se to nestane – jenže přijde pátek …“ V celkovém souhrnu v takové situaci člověk nevypije až tak moc – patologie je především ve způsobu, jak pije.
Třetí znak: nárůst tolerance. „Zpočátku mi stačilo jedno dvě piva, abych se dostal do nálady. Postupně jsem přidával, začal pít i tvrdej, abych měl tu náladu aspoň na chvilku“.
Pokud už piju alkohol, abych necítil třes, nevolnost, mohl něco sníst, zkrátka, aby mi nebylo až tak špatně – tlumím své odvykací příznaky – to je čtvrtý znak syndromu závislosti.pátým znakem je postupné omezování a zanedbávání jiných potěšení, zábav, zájmů a také povinností ve prospěch drogy.
Co říká tento příznak? – mluví o tom, jak se látka na které jste závislí, vloudila do Vašeho života a vytlačuje postupně všechno to, co jste dříve považovali za důležité, co Vás bavilo, co Vám dělalo radost.
„Celý den se točím kolem toho, za co si koupím pití (drogu), kde to koupím, kdy to budu moci vypít, jak zařídím to, co jsem nasliboval…“ I když zvládáte dělat ještě řadu věcí, motivem pro to je, z větší nebo menší části, moci se napít (nafetovat). Člověk se stává otrokem drogy, a to se může stát velmi brzy.
Posledním znakem je pokračování v užívání přes jasné důkazy škodlivosti. Tento znak popisuje obranné bariéry, které si kolem sebe člověk postupně staví, aby si nemusel přiznat pravdu. Ze všeho nejvíc je tento bod o změně myšlení.
Dovedete sami sebe přesvědčit o tom, že „policisté, kteří Vám zabavili ŘP, jsou…
že plačící manželka je hysterka, že zoufalý manžel a děti to přehánějí a ničemu nerozumí, že doktoři povídají, ty svoje doktorské pindy, ale strejda Josef měl taky cirhózu a umřel v 70 a teta ji neměla a umřela v 45 atd. …“
Pokud se najdete ve 3 a více příznacích, splňujete kritéria pro závislost na alkoholu (nebo jiné látce). Naplnění 1 nebo 2 kritérií označujeme škodlivé užívání návykových látek. To je poslední varovný předstupeň před vznikem závislosti.
Ale není třeba hledat stupeň závažnosti a důležitosti v příznacích – neřešíme otázku, zda je důležitější následek na zdraví nebo na práci apod., ale důležitější je, že splňujete jakákoli 3 kritéria z výše uvedených. Narušení v kterékoli z uvedených oblastí je narušením stejně důležitým a není nadřazeno ostatním.
To ale zároveň znamená, že člověk trpící závislostí může očekávat i postupné narušování v ostatních oblastech. Nemá smysl přemýšlet nad tím, zda jsem ještě konzument nebo už piják, zda jsem alkoholik ve IV. stupni nebo ne (dříve se rozeznávaly stupně závislosti dle Jellineka).
Zde se prostě konstatuje, že vztah dotyčného k dané látce má rysy závislosti, a tím je problém popsán. Odpadají argumenty typu: „já nikdy okýnka neměl, já nikdy nepropil celou výplatu, co je komu po tom, co dělám, žiju sám a je to moje věc…“
Zjistil jsem, že jsem závislý a co dál?
Někdy Vás možná tato otázka napadla a možná ne jednou jste ji zapili, abyste se jí nemuseli zabývat, protože jen představa někam jít, za nějakým doktorem, neřku-li za psychiatrem, tam mluvit o tom, jak jsem „nemožnej“ a v čem selhávám, je jistě příšerná.
Někteří závislí si s abstinencí poradí sami, ale někteří potřebují odbornou pomoc, kterou poskytují odborné ambulance jak psychiatrické, tak tzv. AT ambulance (což jsou ambulance specializující se přímo na pomoc závislým).
Terapeut, lékař nebo adiktolog odborně posoudí Váš stav a doporučí odpovídající léčbu.
Těm z Vás, kteří máte zachovanou kontrolu v pití alkoholu (braní jiných drog), by mohla vyhovovat tzv. ambulantní léčba. Ta má výhodu v tom, že můžete zůstat ve svém domácím prostředí, chodit do práce, postupně si budovat své nové koníčky,…
Potíž je ale v tom, že závislý člověk si své problémy často nepřipouští a k odborné pomoci se dostane až poté, co již má kontrolu v užívání drogy ztracenou. Ale i to je cesta a nesporný úspěch, když se k něčemu takovému odhodláte sám, nebo s něčí pomocí. I v této situaci často volíte ambulantní léčbu, užíváte Antabus nebo jiné léky, např. snižující bažení.
Ale pokud i tato léčba není účinná, pak je lépe volit léčbu ústavní, to znamená dobrovolný pobyt v chráněném prostředí bez přítomnosti drogy. Obvykle jste přijati na tzv. detox, který trvá různě dlouhou dobu podle typu drogy, podle délky užívání drogy, podle dalších komplikujících faktorů apod.
Při odvykání, jak jsme již zmínili, může dojít i k závažným život ohrožujícím stavům – jako např. epileptický záchvat, delirium tremens, toxická psychoza apod. Zde je lékařská péče nezbytná. Detox obvykle trvá do 2 týdnů, výjimkou jsou tlumivé léky typu benzodiazepinů, které je třeba postupně vysazovat, tam se detoxifikace může protáhnout až na 6 týdnů.
Po detoxu naše léčebna nabízí tzv. stabilizační pobyt, při kterém si můžete ujasňovat svou motivaci: „Chci abstinovat? Co mi to může přinést? Co mi to může vzít? Co mi vzalo moji pití alkoholu? V čem mi to vyhovovalo? Co mohu dělat dál? V čem jsem dobrý?…“ Také Vám může být rovnou nabídnuta možnost tzv. odvykací léčby, která u nás trvá 3-6 měsíců.
Tato léčba je proabstinenčně zaměřená, dá Vám návod, co dělat, abyste mohli vést kvalitní a spokojený život. Po ukončení ústavní léčby doporučujeme následné doléčování, což je dobrovolné docházení do AT ambulancí nebo do ambulantních skupin závislých tzv. KLUSů (Klub usilující o střízlivost) a do svépomocných skupin AA Anonymních alkoholiků.
Z praxe se ukazuje, že lidé, kteří zůstávají v kontaktu s ambulancemi nebo léčebnou, mají lepší prognózu a šance z hlediska abstinence a dobrého fungování v životě. Protože jen v abstinenci si můžete budovat pokažené vztahy s partnery, dětmi, hledat si práci, zvyšovat si kvalifikaci, řešit problémy s dluhy nebo soudy apod.
Možná máte ve svém blízkém okolí nebo doma někoho s problémem pití alkoholu nebo braním drog a ptáte se podobně: je závislý?
Pokud si z výše uvedených příznaků odvodíte, že jde o závislost, ale dotyčný si to nechce připustit, potřebujete se rozhodnout, co chcete Vy. Je to obvykle obtížné, protože s tímto člověkem žijete většinou dlouhá léta, nebo je to Vaše dítě, o které nechcete přijít.
Závislost nepostihuje jen dotyčného člověka, ale i jeho nejbližší rodinu. Jak zvyšuje své pití alkoholu, postupně se zaplétá do lží a podvodů, nesplněných slibů a Vy na to nějak musíte reagovat. Někdy se možná necháte uchlácholit, někdy se rozzlobíte, vybuchnete, ale přesto s takovým člověkem jste.
I Vás tento stav změní.
Postupně nedokážete myslet na nic jiného, začne vás to vyčerpávat, pohlcovat, budete cítit nesmírný strach, který vás obejme za všech stran, budete cítit hlubokou bezmocnost, která se nedá ničím porazit…Takže v tuto chvíli si potřebujete ujasnit: „Chci s ním dál žít? Pokud ano, jak, za jakých podmínek?..“
Pokud je Vaše odpověď ANO, tak v sobě potřebujete zmobilizovat síly a dívat se kolem sebe, nezavírat oči před tím, co Váš blízký dělá a co nedělá a dávat mu to najevo – říkat mu to. Nemá cenu s ním diskutovat pod vlivem alkoholu, pouze ve střízlivosti.