Léky na schizofrenii – Vše o zdraví

Jenom v Česku žije se schizofrenií na sto tisíc lidí. Díky moderní léčbě už se však ztrácí v davu a mohou žít běžným životem.

V 19 letech začala studentka Alžběta Klímová upadat do hlubokých depresí. „Neměla jsem se ráda. Svému okolí jsem nedokázala pořádně vysvětlit, co mě trápí, a tak jsem se obrátila po čase na lékaře,“ vypráví Alžběta, u níž poté dva roky nikdo nedokázal určit, v čem tkví její zdravotní problém.

„Můj stav se zhoršoval a nakonec jsem skončila v léčebně. Jenom jsem ležela a brala léky,“ vrací se ve vzpomínkách do doby, kdy se poprvé střetla s diagnózou schizofrenie.

Medikace částečně zabrala a vypadalo to, že se bude moci vrátit zpět do běžného života. Jenže po porodu dcery se Alžbětin stav zhoršil a léky přestaly zabírat. Po dvou a půl letech skončila opět v léčebně. A celá situace se opakovala. Zdánlivé zlepšení a druhé těhotenství následované dalším prudkým propadem na samotné dno.

Každý pátek zdarmaLéky na schizofrenii - Vše o zdravíČtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích.

Neuvěřitelný strach

Přesná příčina schizofrenie dosud není odborníkům známa. Shodují se, že může jít o kombinaci více faktorů. Mezi nimi figuruje například závažné poranění nebo i potíže při porodu. Jako spouštěče nemoci mohou zafungovat i těžké psychické zvraty, jako je smrt blízkého člověka nebo rozpad rodiny.

Stavy, které před lety mladá maminka prožívala, se jí dnes obtížně popisují. „Vzpomínám si, že jsem se dívala na televizi a měla jsem pocit, jako by promlouvala přímo ke mně. Jako by vše, co se v ní vysílalo, bylo o mně a mojí situaci. Měla jsem také neuvěřitelný strach, že se nedokážu postarat o malé miminko.

Prožívala jsem strašnou úzkost, kdy jsem jen zírala vzhůru. Tyhle stavy trvaly třeba čtyři hodiny, pak to přešlo. Nebyla jsem schopna to ovládat. Sama to teď nedokážu dost dobře vysvětlit.

Zjistila jsem, že psychická bolest nemá žádné meze,“ snaží se vystihnout své tehdejší rozpoložení paní Alžběta, která se schizofrenií žije už přes dvacet let.

Právě její příběh demonstruje, že pacienti vnímají svět jinak než jejich okolí. „Jejich mozek zpracovává okolní podněty rozdílně. Například jemný šum mohou vnímat jako hlas, který k nim promlouvá. Všechny takové vjemy vnímají jako realitu a jsou pro ně pravdivé.

Z našeho pohledu jsou pak jejich reakce nepochopitelné a nepředvídatelné, proto mají někteří tendence hovořit ve spojitosti se schizofrenií o rozdvojené osobnosti,“ vysvětluje psychiatrička a soudní znalkyně Marta Holanová.

Rozdvojená osobnost však se schizofrenií nijak nesouvisí a je chybou tyto dvě odlišné věci zaměňovat.

1,5krát častěji se schizofrenie vyskytuje u mužů než u žen. V průměru postihuje kolem jednoho procenta lidí, přičemž poměr nemocných v jednotlivých zemích je velmi vyrovnaný.20 až 28 let je věkové rozmezí, ve kterém se nejčastěji u mužů poprvé schizofrenie objevuje. U žen se onemocnění začíná kvůli působení estrogenu objevovat později. Přibližně mezi 26 a 32 lety.37 %, tedy více než třetina všech příspěvků v českých médiích, které za poslední dva roky zmiňovaly schizofrenii, použilo toto slovo v přeneseném významu jako ekvivalent pro dvojakost, rozpolcenost či protiklad. Přitom pojem rozdvojená osobnost odpovídá spíše diagnóze disociativní porucha osobnosti, která je mnohem vzácnější než schizofrenie. 

Schizofrenici také často velice zesíleně vnímají okolní dění. „Když například jede pacient v tramvaji a slyší, že se někdo zasměje, vyhodnotí situaci tak, že se dotyčný směje jemu. Vztahuje zkrátka smích na sebe,“ dodává Holanová s tím, že léčba této nemoci je dlouhodobá a mnohdy i celoživotní záležitost.

Pomohla léčba injekcemi

Nemoc si v případě Alžběty Klímové vybrala svou daň. V kritickém období brala i šestnáct léků denně. Řada z nich měla různé vedlejší účinky, a tak například přibrala 50 kilo. „V práci jsem byla zpomalená, unavená a pohybovala jsem se jako robot,“ popisuje.

Zhoršení jejího stavu přispělo ke krizi v manželství, která vyústila ve vleklý a náročný rozvod. Teprve před několika lety se dvojnásobné matce podařilo její nemoc „zkrotit“.

Poslední tři roky se jí dostává moderní injekční léčby, která s ohledem na dávkování nemá v jejím případě žádné vedlejší účinky.

Díky jediné injekci každý měsíc může žít opět plnohodnotný život, věnovat se svým zálibám, dcerám, práci a co je pro ni obzvláště důležité, její nemoc ji nevyčleňuje ze společnosti. Dnes ve svém zaměstnání pomáhá zvládnout složitou životní situaci dalším lidem s psychickým onemocněním.

„Bylo to, jako když se Šípková Růženka probudí po dvaceti letech. Dokázala jsem vstát v šest hodin ráno plná energie a nemusela jsem do dvanácti překonávat v posteli nesnesitelnou únavu. Svět mi najednou připadal nádherný,“ uzavírá Alžběta.

Schizofrenie: diagnóza a léčba

Schizofrenie
většinou probíhá v epizodách: tzv. ataky
se střídají s relativně klidnými obdobími. Léčba spočívá jak v užívání léků, tak v psychosociálních opatřeních, jako je zejména psychoterapie
a socioterapie.

Vlastnímu onemocnění často předchází tzv. prodromální fáze – stadium
trvající několik let, kdy je již možné vnímat změny. K časným varovným signálům, které mohou poukazovat na schizofrenii
, patří:

  • nízká výkonnost,
  • depresivní nálada,
  • nervozita až tzv. overexcitabilita (původní anglický výraz overexcitability lze volně česky lze přeložit jako „převzrušivost“)
  • poruchy spánku,
  • poruchy soustředění a paměti,
  • apatie
    ,
  • sociální stažení
    ,
  • vnímání hlasů, které ostatní lidé neslyší – tzv. sluchové halucinace,
  • neobvyklé a nepochopitelné myšlenkové pochody,
  • člověk má neodbytný pocit, že je sledován či nějak šizen,
  • zmatenost.

Poznámka: Výše uvedené příznaky jsou velmi nespecifické a mohou mít i jiné příčiny. Jsou méně výrazné a méně pravidelné než v případě manifestního (zjevného, zřetelného) onemocnění. Proto je důležité zkonzultovat je s psychiatrem.

Postižení mají navíc pocit, že už nejsou „tím, kým vždycky bývali“. Změn osobnosti si všímá i jejich okolí. K dalším příznakům patří i jiné než sluchové formy halucinací (postižení např.

vidí věci nebo lidi, které/kteří tam nejsou, případně pociťují pachy, které nikdo jiný necítí) nebo bludy (pocit pronásledování, pocit, že člověka ovládají jiné síly, třeba mimozemské, a ty řídí jeho myšlenky, pocity a jednání).

Zacházení s pocity je pro postižené většinou obtížné. Je pro ně také těžké chápat emoce druhých. Velká část postižených se za své příznaky stydí a mají strach, že budou považováni za „blázny“.

Poruchy myšlení mohou mít drtivý dopad na každodenní život.

Lidé postižení schizofrenií mají omezenou schopnost plánovat úkoly nebo činnosti; často nemají ani dostatek motivace, která je zapotřebí k jejich uskutečnění.

Diagnostika
schizofrenie

Klasifikační kritéria, na nichž je založena diagnóza schizofrenie, jsou definována v Mezinárodní klasifikaci nemocí
(MKN-10). Pro jednoznačnou diagnózu schizofrenie je nezbytné vyloučit jiné poruchy, které se tomuto onemocnění podobají (např.

schizotypální porucha osobnosti
, akutní
a přechodné psychotické poruchy, nebo některá organická onemocnění, třeba mozku). Diagnostika začíná anamnestickým
rozhovorem, při kterém psychiatr zjišťuje tzv.

anamnézu (historii dosavadních onemocnění) a zkoumá psychický stav postiženého.

Následuje tělesné a neurologické
vyšetření, případně i vyšetření u psychologa. Kromě toho jsou provedeny krevní testy a vyšetření mozku
pomocí výpočetní tomografie
(CT) nebo magnetické rezonance
(MRI).

Pokud má lékař podezření na nějaké infekční onemocnění
, které se může projevovat podobně jako schizofrenie, může použít i další vyšetřovací metody, jako je např.

speciální laboratorní vyšetření, elektroencefalografie
(EEG) apod.

Možnosti léčby

Schizofrenie se léčí zejména pomocí léků, psychoterapie
a socioterapie. Čím dříve je léčba zahájena, tím lépe. Léky první volby jsou tzv. antipsychotika (neuroleptika). Dále může lékař jako doprovodnou léčbu předepsat benzodiazepin
(na uklidnění, pouze krátkodobě) a antidepresiva
. Lékař poučí pacienta o vedlejších účincích
všech předepsaných léků.

Během medikamentózní léčby
je nezbytné chodit na pravidelná kontrolní vyšetření, při nichž lékař kontroluje pacientovu hmotnost, motoriku, krevní tlak
a výsledky laboratorních vyšetření. Součástí psychoterapie je i psychoedukace
, při které se pacient učí lépe porozumět svému onemocnění a žít s ním.

V ideálním případě je do tohoto procesu zapojena i rodina a nejbližší okolí pacienta.

Pod socioterapií rozumíme (opětovné) osvojení sociálních dovedností, zajištění základních sociálních potřeb (jako je hmotné zabezpečení, podmínky k bydlení apod.) a rehabilitaci, a to i v pracovním prostředí. Někdy jsou využívány i další terapeutické
metody, jako je například ergoterapie
či fyzioterapie
.

Pokud je nutná léčba v nemocnici (ať už za hospitalizace, ambulantně nebo formou denních stacionářů), zajišťují ji multidisciplinární týmy (lékaři, psychologové, psychiatrická ošetřovatelská péče
apod.). Při stavech silného rozrušení nebo ohrožení sama sebe nebo druhých (např. agresivitou) lékařům nezbývá nic jiného, než nasadit nouzová opatření, případně i vynutit soudem nařízenou hospitalizaci
.

Zajímavé:  Vitamíny Na Vlasy Benu?

Postiženým i jejich rodinám pomáhají zvládat každodenní život psychosociální zařízení (např. psychosociální služby), která rovněž hrají významnou úlohu v péči poskytované pacientům se schizofrenií.

Léčba schizofrenie vyžaduje rozsáhlé odborné znalosti a zkušenosti. Často je to trnitá cesta, která začíná nelehkým stanovením diagnózy a pokračuje hledáním optimálních možností léčby, která je pro každého pacienta individuální. Důležitá je i motivace pacienta a jeho příbuzných ke spolupráci při léčbě.

Prognóza   

Při včasné a správně zvolené léčbě se 70–80 % všech pacientů, u nichž se onemocnění objevilo poprvé, zotaví během 3–6 měsíců od diagnózy. U 60–80 % pacientů se neobjeví recidiva
, pokud v rámci dlouhodobé léčby užívají antipsychotika.

Pokud pacient trpí dalšími duševními onemocněními
(např. závislostí, depresí), léčba je komplikovanější a prognóza
se může zhoršit.

Přibližně třetina postižených na léčbu reaguje špatně nebo málo a potřebuje celoživotní podporu lékařů i svého nejbližšího okolí.

Co mohu jako příbuzný udělat v případě krize?

Pokud nastane psychiatrická krize (úplná ztráta kontaktu s realitou, rozsáhlé poruchy pohybového aparátu
, silná rozčilenost, známky ohrožení sama sebe nebo druhých) nebo se objeví silné vedlejší účinky léků, kontaktujte neprodleně ošetřujícího lékaře. Není-li dostupný, volejte zdravotnickou záchrannou službu (tísňová linka 155). O vedlejších účincích léků vás informuje ošetřující lékař nebo lékárník.

Na koho se mohu obrátit?

Pokud máte podezření, že trpíte schizofrenií, případně byste chtěli pomoci někomu ve svém okolí, poradí vám nejlépe psychiatr. Situaci také můžete nejprve konzultovat s praktickým lékařem
, který následně podnikne další kroky. Na psychiatrickou péči o děti a dospívající (do 18 let) se specializují dětští psychiatři
.

Schizofrenie – příčina, příznaky a léčba

Schizofrenie postihuje každou stou osobu v populaci, projevuje se však odlišnými příznaky. K nejčastějším patří halucinace, bludy a z nich plynoucí poruchy jednání.

Schizofrenie je duševní onemocnění řadící se mezi psychotické poruchy. Často bývá mylně označována jako rozdvojená osobnost, čímž se mělo původně zdůraznit rozštěpení mezi myšlením, emocemi a chováním.

Nemoc se projevuje poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinacemi) a poruchami jednání. Schizofrenici vidí a slyší věci, které nejsou skutečné, a uzavírají se do vlastního světa.

Nemoc často doprovází také snížená schopnost vnímat emoce a reagovat na ně.

Příčiny schizofrenie

Schizofrenie postihuje stejně muže i ženy. Obvykle se projeví mezi 15.–35. rokem života, výjimečně také u dětí mladších 14 let. Příčiny schizofrenie nejsou zcela jasné. Rozhodně se však jedná o poruchu selektivity vnímání.

 Lidský mozek je neustále vystavován ohromnému množství podnětů, a tak si vybírá, které z nich bude vnímat. U schizofrenika to však neplatí.

Ten vnímá všechny podněty, ale protože je nedokáže zpracovat, vytvoří si vlastní realitu.

Samotná nemoc zřejmě vzniká na základě dvou vlivů: dispozice a spouštěče. Významnou roli hraje dědičnost.

Při nemoci dochází k narušení chemických pochodů v mozku, což se týká zpravidla dopaminového, serotoninového a snad i glutamatergního a GABAergního systému.

Ke spouštěčům patří marihuana a další drogy či zátěžové situace.

Příznaky schizofrenie

Příznaky schizofrenie se rozlišují na pozitivní a negativní. Za schizofrenika se považuje pacient, u kterého příznaky přetrvávají alespoň jeden měsícPozitivní příznaky znamenají, že člověku oproti běžnému stavu něco přebývá, a jejich léčba bývá úspěšnější. Patří mezi ně:

  • bludy (mylná a nevyvratitelná přesvědčení),
  • sluchové, zrakové a další halucinace,
  • zmatené myšlení a řeč,
  • neúčelné jednání.

Negativní příznaky schizofrenie představují nedostatek. Výrazně zhoršují kvalitu života a hůře se léčí. Řadí se k nim:

  • abulie (nedostatek vůle, ztráta motivace),
  • alogie (ochuzení řeči),
  • anhedonie (neschopnost prožívat radost),
  • asocialita (neschopnost vytvářet sociální vztahy),
  • otupělost,
  • oploštělé emoce.

Součástí schizofrenie bývají i paranoidní stavy. Foto: Ricardo Esquivel, Pexels

Druhy schizofrenie: Nediferencovaná, hebefrenní, katatonní, simplexní, reziduální a paranoidní schizofrenie

Podle příznaků se rozlišuje šest typů schizofrenie. Nejběžnějším je paranoidní schizofrenie. Nemocný při ní trpí bludy (představami, že ho někdo pronásleduje a ohrožuje) nebo halucinacemi (zejména sluchovými vjemy, které mají charakter hlasů). Pod vlivem těchto podnětů se často chová pro okolí nesrozumitelně.

U osob ve věku 15–25 let se objevuje hebefrenní schizofrenie projevující se poruchou chování, která se dá přirovnat k opožděné pubertě. Schizofrenici se chovají nezodpovědně, hloupě vtipkují, používají vulgarismy a zanedbávají své povinnosti.

K vzácným formám patří katatonní schizofrenie projevující se poruchou motoriky a simplexní schizofrenie vedoucí k uzavřenosti, ztrátě zájmu o svět a neschopnosti prožívat radost.

Chronickou formou schizofrenie je reziduální schizofrenie doprovázená atakami a zhoršujícími se negativními příznaky, jako jsou emoční otupělost a pasivita, oslabení vůle, zpomalené psychomotorické tempo nebo vyhýbání se společnosti.

Posledním druhem je schizofrenie nediferencovaná zahrnující kombinaci příznaků ostatních typů.

Samostatnou formu představuje postschizofrenní deprese. Jde o depresivní syndrom objevující se po ústupu schizofrenní epizody, kdy už odeznívají příznaky schizofrenie.

Jak poznáte, že trpíte schizofrenií?

Diagnostika schizofrenie je i kvůli rozličnosti příznaků velmi složitá. Ačkoli jsou na internetu dostupné různé testy na schizofrenii, celkový výsledek musí posoudit psychiatr v širším kontextu, se zohledněním zdravotních a vnějších souvislostí.

TIP: Pokud na sobě pozorujete příznaky schizofrenie, objednejte se na vyšetření k našim lékařům.

Léčba schizofrenie

Při léčbě schizofrenie záleží na tom, o jakou formu se jedná a jak brzy se začne pacient léčit. Třetina schizofreniků se z nemoci zcela vyléčí, u třetiny dochází k výraznému zlepšení s návratem jen některých příznaků. Celá jedna třetina pacientů však trpí chronickou formou. I tak lze ale jejich projevy vhodnou léčbou alespoň zmírňovat.

V léčbě hrají klíčovou roli antipsychotika potlačující činnost dopaminových receptorů. Léky působí zejména na dopaminové receptory, ale ovlivňují i další neurotransmitery. Účinně tlumí halucinace a bludy.

Novější preparáty zmírňují i negativní příznaky, zlepšují kognitivní výkon a potlačují depresivní a úzkostné projevy, které schizofrenii můžou doprovázet.

Kromě farmaceutické léčby hraje důležitou roli také psychologická a sociální intervence.

  • TIP: Zmírnit úzkost a duševním napětí mohou pomoci i některé volně prodejné léky.
  • Sháníte psychiatrickou péči? Pomoci Vám mohou odborníci v EUC:
  • Psychologové a psychiatři v EUC

Často kladené otázky

Schizofrenie je duševní onemocnění řadící se mezi psychotické poruchy. Často bývá mylně označována jako rozdvojená osobnost, čímž se mělo původně zdůraznit rozštěpení mezi myšlením, emocemi a chováním. Nemoc se projevuje poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinacemi) a poruchami jednání.

Diagnostika schizofrenie je i kvůli rozličnosti příznaků velmi složitá. Ačkoli jsou na internetu dostupné různé testy na schizofrenii, celkový výsledek musí posoudit psychiatr v širším kontextu, se zohledněním zdravotních a vnějších souvislostí.

Jak se léčí schizofrenie?

V léčbě hrají klíčovou roli antipsychotika potlačující činnost dopaminových receptorů. Léky působí zejména na dopaminové receptory, ale ovlivňují i další neurotransmitery. Účinně tlumí halucinace a bludy.

U schizofrenie hraje dědičnost významnou roli.

Je schizofrenie vyléčitelná?

Při léčbě schizofrenie záleží na tom, o jakou formu se jedná a jak brzy se začne pacient léčit. Třetina schizofreniků se z nemoci zcela vyléčí, u třetiny dochází k výraznému zlepšení s návratem jen některých příznaků. Celá jedna třetina pacientů však trpí chronickou formou. I tak lze ale jejich projevy vhodnou léčbou alespoň zmírňovat.

Schizofrenie

  • Prevence schizofrenie Vzniku schizofrenie můžeme zamezit zdravým životním stylem, psychickou pohodou, fyzickými aktivitami, pestrou stravou, absencí užívání tabákových výrobků a konzumace alkoholu.
  • V případě těhotných žen a matek dbáme na pečlivou prenatální i postnatální péči o svého potomka.
  • Je třeba nevytvářet v rodině dusné, stresující a na psychiku náročné prostředí.
  • Příznaky a projevy schizofrenie Schizofrenie patří do skupiny psychóz, které jsou charakteristické tím, že pro dané onemocnění nejsou diagnostikovány jednotné příznaky ani jednotná léčba a každý pacient je svým způsobem unikát.

Schizofrenie se začíná projevovat nespecifickými potížemi, např. plachostí, společenskou izolací a antisociálním chováním, depresivními stavy, oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou rozvíjet naráz nebo postupně.

U dětí můžou schizofrenii předpovídat poruchy svalové koordinace a motoriky. Děti můžou trpět zvýšenou tenzí určitých svalových skupin a působí na okolí strnulým dojmem. Často mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například při lezení, různých hrách a psaní (tím pádem neuvěřitelně „škrábou“, písmenka jim skáčou po lince, neudržují sklon a velikost písmen atd.).

Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená hladina neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu) dopaminu, která způsobuje hyperaktivní funkce center myšlení, vnímání, paměti a emocí.

Hlavním pachatelem je však tzv. prefrontální kůra (část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje aktivitu jednotlivých oblastí, a tím tak může za vznik schizofrenního onemocnění.

Prefrontální kůra se rozvíjí zejména ve druhé a poslední třetině puberty, kdy její neurony rostou a vytváří nová spojení s ostatními neurony.

Zajímavé:  Léky V Letecké Dopravě?

Pokud však tyto neurony nová spojení nenaleznou, vzápětí degenerují (což může vysvětlovat, proč se schizofrenie objevuje hlavně v tomto období dospívání).

Mozek ztrácí schopnost jednotlivé vjemy koordinovaně analyzovat a naopak vytvářet nové signály. Navíc zvýšená hladina dopaminu ovlivňuje vznik tzv. rušivých signálů, které znemožňují a nabourávají analýzu vjemů a počitků.

Postižený člověk tak není chopen jasně myslet, setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si včas pojmy a události a správně je zařadit atd.

Pacient trpí defekty asociačního myšlení, emotivní oploštělostí, halucinacemi a bludy a uzavřením se před okolním prostředím do vlastního vnitřního světa.

Pacienti často trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi. Tyto bludy jsou způsobené nenormálně fungující prefrontální kůrou.

Ta způsobuje, že mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, ale vizuální vjem se mu rozpadá na zmatečnou mozaiku, které chybí pár součástí, které mozek není schopen správně a rozumně zaplnit.

Tam, kde se vyskytuje „prázdné“ místo, mozek dosadí naprosto nereálné prvky. Tak například může nemocný vidět místo očí černé důlky, zjevují se mu různé záblesky a jiskry apod.

Podrážděním určitých mozkových center se probudí i paměťové stopy, které se samovolně vybavují, matou a proplétají.

Mysl si různé zkreslené a nereálné vjemy zařazuje do „skutečných a funkčních“ celků. A proto jsou tyto zvukové a vizuální halucinace, kterými schizofrenici trpí, tak autentické a skutečné. Tyto bludy mohou někdy dojít tak daleko, že se vědomí pacienta jakoby „roztříští“ a on si může uvědomovat sám sebe jako jedno tělo obsahující více osobností.

Schizofrenii můžeme rozdělit do několika kategorií, např. paranoidní schizofrenie, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, reziduální a simplexní.

Nejčastější formou schizofrenní psychózy je paranoidní schizofrenie. Ta se projevuje zejména sluchovými, zrakovými, tělesnými, čichovými a chuťovými halucinacemi.

Tyto bludy se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky.

U pacienta může být zpozorováno agresivní chování.

Naopak vzácným typem je hebefrenní schizofrenie, která je charakteristická poruchami chování. Pacient nedokáže adekvátně řídit své chování (chichotá se, přihlouple se usmívá, dělá grimasy, opakuje fráze apod.

), racionálně myslet a souvisle mluvit. Tato forma schizofrenie nemá příliš povzbudivou prognózu. Postižený ztrácí schopnost rozhodování a asertivitu, vzdává se svých cílů, chová se povrchně, plaše a samotářsky.

Další formou je katatonní schizofrenie vyznačující se psychomotorickým postižením. U postiženého se projevují mnohé tyto poruchy od hyperkinéze až po strnulost, od absolutní poslušnosti až po negativismus atd. Pacient může zaujímat naprosto nepřirozené pozice a po delší dobu v nich setrvávat.

Nediferencovaná schizofrenie obsahuje všeobecná kritéria a příznaky této nemoci, ale nemůže být jednoznačně zařazena do předchozích typů.

Reziduální schizofrenie je typická psychotickými atakami v minulosti a přítomností mnoha negativních příznaků (zpomaleným psychomotorickým tempem, otupělostí, pasivitou, ztrátou iniciativy, chudostí řeči, nonverbální komunikace a sociálních vztahů, zanedbáním zevnějšku atd.).

Dalším druhem této duševní choroby je simplexní schizofrenie, která má charakteristický plíživý průběh, při kterém se postupně rozvíjí prapodivné chování, neschopnost zařadit se do normálního života a do společnosti. Stav pacienta není tak jasně a jednoznačně psychotický jako u předešlých forem schizofrenie. Postižený netrpí halucinacemi a na okolí působí zahloubaným, lenošivým, toulavým a neambiciózním dojmem.

Někdy, po odeznění schizofrenních psychóz, nastupují postschizofrenní deprese. Při těchto stavech nemocní trpí pocity absolutní úzkosti a beznaděje a často pomýšlejí na pokus o sebevraždu.

Příznaků schizofrenie může být u někoho mnoho a u někoho málo a mohou se různě kombinovat. Základní dělení je symptomy pozitivní a negativní.

Pozitivní příznaky Pozitivní příznaky jsou takové, které představují něco navíc oproti normě. Jde o halucinace, což jsou vjemy, které ale nemají oporu v realitě. Vznikají v hlavě člověka a nejčastěji jde o tzv. hlasy.

Dále sem patří bludy, což jsou myšlenkové konstrukce, opět bez opory v realitě. Typicky je to přesvědčení, že dotyčného někdo pronásleduje, že má na něj někdo spadeno.

Jiný pozitivní symptom je dezorganizovaná řeč (může být překotná, nedávající smysl) a neúčelné chování.

Negativní příznaky Negativní příznaky odkazují k faktu, že se něčeho nedostává. Jde o projev emocí – ten je chudý, emoční prožívání je oploštělé, dále se vyskytuje abulie neboli neschopnost zmobilizovat vůli, o něco se snažit; také zpomalená nebo téměř chybějící řeč. Patří sem i anhedonie – člověk není schopen prožívat radost, není nic, co by ho potěšilo, přimělo k úsměvu.

Na první pohled se mohou zdát pozitivní příznaky horší, ale je to spíš naopak – negativní příznaky se o něco hůř léčí a navíc člověka více oddělují od druhých lidí, způsobují neschopnost pracovat apod.

Aby mohla být diagnostikována schizofrenie, musí její příznaky trvat alespoň jeden měsíc.

Další příznaky a změny Změny v osobnosti – člověk může zhrubnout, zatrpknout, nepostará se o sebe atd., narušena je pozornost, paměť a celková mentální výkonnost. Typická je vztahovačnost.

Emoce – mohou být nepředvídatelné, neadekvátní situaci a často se střídající; relativně častá je ambivalence (rozpolcenost – člověk neví, jestli se mu něco líbí nebo jestli to nenávidí).

Myšlení – schizofrenik má tendenci myslet stereotypně a podle vlastních, svérázných pravidel. Pro každý jev potřebuje najít nějaké vysvětlení; jako příklad vezměme takovouto situaci: člověk jde parkem a kus před ním spadne ze stromu větvička.

Zdravý jedinec se tím vůbec nezabývá, zatímco schizofrenik hledá důvod, proč se tak stalo a dojde k silnému a nezvratnému přesvědčení, že je to např. znamení, že po něm někdo jde.

A dále, protože se ve vlastních myšlenkách neorientuje, začne některé považovat za ne-vlastní – jde o pocit vkládání cizích myšlenek nebo naopak jejich kradení někým dalším. Vyskytují se i tzv. zárazy myšlení (nemožnost pokračovat v přemýšlení).

Řeč – řeč je odrazem myšlení, takže může být nesouvislá, plná novotvarů, případně opakovaných slov. Vyskytuje se tzv. slovní salát, kdy dotyčný vedle sebe klade slova, která spolu naprosto nesouvisí. Schizofrenik může také přestat mluvit úplně (pak jde o mutismus).

Společenská oblast – typické jsou problémy ve sféře komunikace, asertivního prosazení nebo zvládání agresivity. Dotyčný se většinou uzavírá a funguje hlavně ve vlastním světě.

Léčba schizofrenie K léčbě schizofrenie se užívají tzv. antipsychotika, což jsou léky, které mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody, zklidňují agresivní a divoké pacienty, tlumí bludy a zbavují pacienty halucinací.

K dispozici je dnes velké množství preparátů s různým mechanismem účinku. Mohou zklidnit nebo naopak oživit motoriku, působí proti depresivním nebo manickým náladám a proti úzkosti. Některé léky jsou k dispozici i v tzv.

depotní formě – podávají se jen jednou za několik týdnů.

Tyto léky mají však na druhou stranu mnohé nežádoucí účinky, např. mohou způsobit vznik Parkinsonova syndromu, který se objevuje až u 80% pacientů užívajících antipsychotika a je způsoben změnou v transportu neurotransmiteru dopaminu v mozku. Tento vedlejší účinek je naštěstí reverzibilní (vratný) a po snížení dávky nebo vysazení léku většinou příznaky ustoupí.

Další vedlejší účinky jsou zastoupeny neuroseptickou hypotenzí (nízký tlak), tachykardií (zrychlená srdeční činnost), ovlivňováním endokrinního systému, psychomotorickým útlumem, ikterem (žloutenka), tendencemi k epileptickým záchvatům, poruchami jaterních funkcí, zácpou, tremorem (třes) atd.

Kromě medikamentózního způsobu terapie jsou účinné i různé rehabilitace a biologické postupy, např. elektrokonvulzivní terapie.

Pacientovi mohou pomoci i všemožné psychoterapeutické techniky, jako například trénink empatie, pozitivního myšlení, asertivní komunikace a cvičení vůle.

Protože schizofrenie často narušuje fungování člověka v základních životních okruzích, doplňuje se tato léčba i psychologickou intervencí. Jejím cílem je zvýšit odolnost člověka vůči stresu, naučit jej efektivním formám komunikace a zvládání běžných požadavků ze strany sociálního okolí.

Schizofrenie: příznaky, léčba (rozpolcenost osobnosti)

Schizofrenie je endogenní psychóza, která je
charakterizována jako rozpad osobnosti postihující zejména emocionální
součást psychiky. Toto duševní onemocnění se projevuje například
poruchami citů, jednání, myšlení a sklony utíkat od reality.

Tyto duševní projevy nejsou nikterak racionálně koordinované, a tak se
psychika postiženého pacienta může navenek tvářit
rozpolceně
.

Zajímavé:  Léky Na Zbytněnou Prostatu?

Lidé trpící tímto onemocněním působí na okolí
chladným, lhostejným a otupělým dojmem, často vyhledávají samotu a mohou
mít i sklony k sebevražedným pokusům.

Právě příčinou neschopnosti
mozku koordinovaně řídit zpracování vjemů a počitků může pacient
často trpět halucinacemi.

Nejčastěji se schizofrenie objevuje v období puberty a
dospělosti
. Ve většině případů se poprvé projevila mezi
patnáctým a třicátým rokem života.

Rizikové faktory schizofrenie

Nejčastějšími viníky způsobujícími vznik schizofrenie jsou
genetické predispozice.

Pokud se ve vaší blízké rodině
vyskytuje případ tohoto onemocnění, je riziko vzniku schizofrenie u vašich
potomků vyšší. Například pokud schizofrenií trpí jeden z rodičů, je
pro děti riziko vzniku kolem 13%.

Jestliže rozpolcením osobnosti trpí oba
rodiče, riziko pro jejich potomka se zvyšuje až na 25%.

Na onemocnění schizofrenií se ale podílejí i vlivy vnějšího
prostředí
.

Mezi tyto rizikové faktory můžeme řadit podvýživu
matky v prvním trimestru gravidity, nízkou porodní hmotnost novorozence,
případné komplikace při porodu (hypoxie – nedostatek kyslíku
u novorozeněte), různé infekce, poruchy růstu plodu, psychosociální
aspekty, problémové vztahy a váznoucí komunikace v rodině, nedostatek
tělesného a citového kontaktu nebo těžké dětství.

Prevence schizofrenie

  • Vzniku schizofrenie můžeme zamezit zdravým životním stylem, psychickou
    pohodou, fyzickými aktivitami, pestrou stravou, absencí užívání
    tabákových výrobků a konzumace alkoholu.
  • V případě těhotných žen a matek dbáme na pečlivou
    prenatální i postnatální péči
    o svého potomka.
  • Je třeba nevytvářet v rodině dusné, stresující a na psychiku
    náročné prostředí.

Příznaky a projevy schizofrenie

Schizofrenie patří do skupiny psychóz, které jsou charakteristické tím,
že pro dané onemocnění nejsou diagnostikovány jednotné příznaky ani
jednotná léčba a každý pacient je svým způsobem unikát.

Schizofrenie se začíná projevovat nespecifickými potížemi, např.
plachostí, společenskou izolací a
antisociálním chováním, depresivními stavy,
oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou
rozvíjet naráz nebo postupně.

U dětí můžou schizofrenii předpovídat poruchy svalové
koordinace a motoriky
. Děti můžou trpět zvýšenou tenzí
určitých svalových skupin a působí na okolí strnulým dojmem.

Často
mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například
při lezení, různých hrách a psaní (tím pádem neuvěřitelně
„škrábou“, písmenka jim skáčou po lince, neudržují sklon a velikost
písmen atd.).

Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená
hladina
neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné
nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu)
dopaminu, která způsobuje hyperaktivní funkce center
myšlení, vnímání, paměti a emocí.

Hlavním pachatelem je však tzv. prefrontální kůra
(část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a
asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje
aktivitu jednotlivých oblastí, a tím tak může za vznik schizofrenního
onemocnění.

Prefrontální kůra se rozvíjí zejména ve druhé a poslední
třetině puberty, kdy její neurony rostou a vytváří nová spojení
s ostatními neurony.

Pokud však tyto neurony nová spojení nenaleznou,
vzápětí degenerují (což může vysvětlovat, proč se schizofrenie objevuje
hlavně v tomto období dospívání).

Mozek ztrácí schopnost jednotlivé vjemy koordinovaně analyzovat a naopak
vytvářet nové signály. Navíc zvýšená hladina dopaminu ovlivňuje vznik
tzv. rušivých signálů, které znemožňují a nabourávají
analýzu vjemů a počitků.

Postižený člověk tak není chopen jasně myslet,
setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky
k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si
včas pojmy a události a správně je zařadit atd.

Pacient trpí defekty asociačního myšlení,
emotivní oploštělostí, halucinacemi a
bludy a uzavřením se před okolním prostředím do
vlastního vnitřního světa.

Pacienti často trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi.
Tyto bludy jsou způsobené nenormálně fungující prefrontální kůrou.

Ta
způsobuje, že mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, ale vizuální vjem
se mu rozpadá na zmatečnou mozaiku, které chybí pár součástí, které
mozek není schopen správně a rozumně zaplnit.

Tam, kde se vyskytuje
„prázdné“ místo, mozek dosadí naprosto nereálné prvky. Tak například
může nemocný vidět místo očí černé důlky, zjevují se mu různé
záblesky a jiskry apod.

Podrážděním určitých mozkových center se probudí i paměťové
stopy, které se samovolně vybavují, matou a proplétají.

Mysl si různé zkreslené a nereálné vjemy zařazuje do „skutečných a
funkčních“ celků. A proto jsou tyto zvukové a vizuální halucinace,
kterými schizofrenici trpí, tak autentické a skutečné. Tyto bludy mohou
někdy dojít tak daleko, že se vědomí pacienta jakoby
„roztříští“ a on si může uvědomovat sám sebe jako
jedno tělo obsahující více osobností.

Schizofrenii můžeme rozdělit do několika kategorií, např. paranoidní
schizofrenie, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, reziduální a
simplexní.

Nejčastější formou schizofrenní psychózy je paranoidní
schizofrenie
. Ta se projevuje zejména sluchovými, zrakovými,
tělesnými, čichovými a chuťovými halucinacemi.

Tyto bludy
se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat
intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky
anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky.

U pacienta může být
zpozorováno agresivní chování.

Naopak vzácným typem je hebefrenní schizofrenie,
která je charakteristická poruchami chování.

Pacient
nedokáže adekvátně řídit své chování (chichotá se, přihlouple se
usmívá, dělá grimasy, opakuje fráze apod.), racionálně myslet a souvisle
mluvit. Tato forma schizofrenie nemá příliš povzbudivou prognózu.

Postižený ztrácí schopnost rozhodování a asertivitu, vzdává se svých
cílů, chová se povrchně, plaše a samotářsky.

Další formou je katatonní schizofrenie
vyznačující se psychomotorickým postižením. U postiženého se projevují
mnohé tyto poruchy od hyperkinéze až po
strnulost, od absolutní poslušnosti až po negativismus atd.
Pacient může zaujímat naprosto nepřirozené pozice a po delší dobu v nich
setrvávat.

Nediferencovaná schizofrenie obsahuje všeobecná
kritéria a příznaky této nemoci, ale nemůže být jednoznačně zařazena
do předchozích typů.

Reziduální schizofrenie je typická
psychotickými atakami v minulosti a přítomností mnoha negativních
příznaků (zpomaleným psychomotorickým tempem, otupělostí, pasivitou,
ztrátou iniciativy, chudostí řeči, nonverbální komunikace a sociálních
vztahů, zanedbáním zevnějšku atd.).

Dalším druhem této duševní choroby je simplexní
schizofrenie
, která má charakteristický plíživý průběh,
při kterém se postupně rozvíjí prapodivné chování,
neschopnost zařadit se do normálního života a do společnosti.

Stav pacienta
není tak jasně a jednoznačně psychotický jako u předešlých forem
schizofrenie. Postižený netrpí halucinacemi a na okolí
působí zahloubaným, lenošivým, toulavým
a neambiciózním dojmem.

Někdy, po odeznění schizofrenních psychóz, nastupují postschyzofrenní
deprese. Při těchto stavech nemocní trpí pocity absolutní
úzkosti a beznaděje a často pomýšlejí na pokus o sebevraždu.

Léčba schizofrenie

K léčbě schizofrenie se užívají tzv. antipsychotika,
což jsou léky, které mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody,
zklidňují agresivní a divoké pacienty, tlumí bludy a zbavují pacienty
halucinací.

Tyto léky mají však na druhou stranu mnohé nežádoucí účinky, např.
mohou způsobit vznik Parkinsonova syndromu, který se objevuje
až u 80% pacientů užívajících antipsychotika a je způsoben změnou
v transportu neurotransmiteru dopaminu v mozku. Tento vedlejší účinek je
naštěstí reverzibilní (vratný) a po snížení dávky nebo vysazení léku
většinou příznaky ustoupí.

Další vedlejší účinky jsou zastoupeny neuroseptickou hypotenzí
(nízký tlak), tachykardií (zrychlená srdeční činnost), ovlivňováním
endokrinního systému, psychomotorickým útlumem, ikterem (žloutenka),
tendencemi k epileptickým záchvatům, poruchami jaterních funkcí, zácpou,
tremorem (třes) atd.

Kromě medikamentózního způsobu terapie jsou účinné i různé
rehabilitace a biologické postupy, např. šoková
terapie
.

Pacientovi mohou pomoci i všemožné psychoterapeutické
techniky
, jako například trénink empatie, pozitivního myšlení,
asertivní komunikace a cvičení vůle.

Užitek může přinést i psychoterapie, která pacienta vede
k přiznání si nemoci a hledání jejího původu ve svém
psychickém stavu.

Jak si mohu pomoci sám

Je nutné, abyste při prvních projevech schizofrenie omezili vliv dalších
rušivých faktorů.
Snažte se eliminovat stresující jevy v rodině a blízkém
kolektivu.

Konzumujte suroviny s vysokým obsahem jódu (např.
mořskou sůl), aby nedošlo k poruchám činnosti endokrinních žláz (žláz
s vnitřní sekrecí).

Vyhýbejte se alergenům, zvláště pokud u vás
způsobují tzv. mozkovou alergii, a začněte užívat antihistaminika (léky
proti alergii).

Odpočívejte a věnujte dostatek času spánku.

Dodržujte zdravou životosprávu, konzumujte pestrou stravu
bohatou na ovoce a zeleninu, věnujte se pohybovým aktivitám a vyhýbejte se
kouření tabákových výrobků a konzumaci alkoholu.

Komplikace schizofrenie

Komplikace mohou nastat při užívání antipsychotik, které na jednu
stranu zlepšují pacientův duševní stav, ale na druhou stranu mají celou
řadu vedlejších nežádoucích účinků, mezi které například patří
Parkinsonův syndrom, neuroseptická hypotenze, tachykardie, psychomotorický
útlum, ikterus, epileptické záchvaty, zácpa, třes, poruchy jaterních
funkcí a endokrinního systému.

Diskuse

Další názvy: rozpolcenost osobnosti, psychóza, paranoidní schizifrenie, hebefrenní schizofrenie, katatonní schizofrenie, simplexní schizofrenie, reziduální schizofrenie, nediferencovaná schizofrenie

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector