Není nic smutnějšího, než když ženu, která očekává miminko, postihne samovolný potrat či zamlklé těhotenství. Bolestivý okamžik pak vyvolá řadu emocí, strachu a také otázek, jak a proč k něčemu takovému mohlo dojít.
Nepříznivou zprávou je, že počet samovolných potratů se rok od roku dramaticky zvyšuje. Podle posledních statistik se samovolné potraty týkají 50-70 % časných a lékařem nepotvrzených gravidit, které jsou ukončeny opožděnou a silnou menstruací. U diagnostikovaných těhotenství se jedná o 12-15 % potratů.
Co je jejich hlavní příčinou a jak pomoci svému tělu, aby se snížila pravděpodobnost samovolných potratů?
Samovolné potraty a jejich problematika
Bohužel ne každá žena má to štěstí, že donosí své miminko hned na poprvé, což však neznamená, že by mateřství bylo zcela vyloučené.
Lidská reprodukce je velmi zranitelná, proto není neobvyklé, že ve chvíli, kdy je tělo ženy poněkud oslabené, dojde k samovolnému potratu či zamlklému těhotenství.
Samovolné potraty představují stav, kdy se plod v děloze přestává vyvíjet a odumírá. Plod pak může být vyloučen silnou menstruací, v některých případech je pak nutné vyčistění nebo-li kyretáž.
Samovolné potraty mají své jasné příčiny
Samotní odborníci vnímají jeden až dva potraty u žen, které předtím samovolné potraty neprodělaly, jako náhodný jev.
Čím častěji se ale samovolné potraty opakují, tím více se snižuje šance na úspěšné těhotenství a právě to je zapotřebí spolu s odborníky řešit.
I po několika potratech ovšem není zdravě probíhající těhotenství vyloučené, jen je potřeba diagnostikovat hlavní příčiny a najít cestu, která vás k mateřství dovede.
Obecně se dá říci, že mezi příčinami, které mohou způsobit samovolné potraty, je nejen vyšší věk rodiček, ale i řada dalších faktorů, mezi které jednoznačně řadíme nezdravý životní styl.
Pokud však půjdeme do celé problematiky trochu hlouběji, zjistíme, že největším problémem jsou genetické abnormality, hematologické a imunologické příčiny, neléčené choroby štítné žlázy, cukrovka, ale také nerovnováha v oblasti pohlavních hormonů, stejně tak i infekční choroby.
Genetické poruchy bývají původcem až 70 % spontánních potratů, ve 30 % se pak jedná o zbylé uvedené příčiny. Neobvyklé nejsou ani vrozené vady dělohy. Ty se však objevují pouze u 0,1 % žen.
Ačkoli možné důvody potratů jsou známé, někdy se může stát, že k osvětlení přesné příčiny nedojde, to proto, že identifikace konkrétního problému bývá často velmi obtížná.
Nejčastější důvody časných potratů:
- Genetická onemocnění či poruchy
- Hematologická onemocnění (poruchy srážlivosti, trombofilní mutace)
- Infekční onemocnění (zejména chlamydie, toxoplazmósa, zarděnky i listerie)
- Onemocnění žláz s vnitřní sekrecí
- Poruchy imunitního systému
- Nestabilita pohlavních hormonů (například nedostatek progesteronu)
- Chromozomální abnormality (přemíra či nedostatek chromozomů)
- Děložní anomálie
Pro podporu přirozeného početí a úspěšného těhotenství je dobré tělu poskytnout vyvážený přísun potřebných vitamínů a dalších účinných látek na podporu ženské plodnosti. Například ve formě tříměsíční kúry, kterou je vhodné zahájit již před plánovaným otěhotněním. CONCEIVE PLUS WOMEN´S je kombinace speciálních vitamínů, antioxidantů a minerálů v podobě kapslí, které obsahují Zinek napomáhající k normální plodnosti a reprodukci. Dále Vitamín B12, který se podíí na procesu dělení buněk, podporuje funkci imunitního systému, snižuje únavu a vyčerpání, napomáhá ke správné funkci psychické činnosti a nervové soustavy.
Problematika neplodnosti či neschopnost ženy donosit plod se stává aktuálním tématem nejen u starších párů, ale i u mladších partnerů. Reprodukční biologie je velmi složitá a neúspěch může mít mnoho příčin.
Pro podporu plodnosti párů a snazší cestu za vytouženým miminkem je vhodné poohlédnout se po doplňcích stravy, které byly stvořeny ke zlepšení a stimulaci reprodukční schopnosti.
Energy balíček obsahuje sadu potravinových doplňků pro ženu a muže, jenž některé složky mohou pozitivně působit na hladinu hormonů, posílení imunity a doplní tělu důležité vitamíny i minerály.
Jak poznat probíhající samovolný potrat?
Pokud se jedná o spontánní potrat ve vyšším stupni těhotenství, vždy bývá doprovázeno krvácením a bolestí břicha. Takový stav pak musí být neprodleně vyšetřený gynekologem. Někdy se ale stává, že samovolné potraty získají podobu velmi silné a opožděné menstruace.
Pokud si žena předtím neudělala těhotenský test, ani nemusí vědět, že se jedná o probíhající časný potrat. Plod je v takovém případě v podstatě nenápadně vyloučený prostřednictvím menstruace.
Pokud jste však provedla těhotenský test, který byl pozitivní, a zároveň jste objevila náznaky krvácení či špinění, rozhodně se co nejdříve nechte vyšetřit odborným lékařem.
Jak se vyrovnat se samovolným potratem?
V těžkých a složitých životních situacích se mnohdy spoléháme na podporu rodiny a svých nejbližších. Pokud se žena musí potýkat se smutnou událostí jakou bezesporu samovolný potrat je, rozhodně by neměla být na své pocity a emoce sama.
Blízkost partnera či účast kamarádky, sestry nebo někoho jiného z rodiny sice její bolest z prožívaného neštěstí neutiší, ale alespoň z části ji to pomůže nastalou situaci překonat. Mnohdy totiž ženu, která prodělala samovolný potrat trápí pocit viny.
I když pravděpodobně zcela neopodstatněný, může tento psychický otřes vést až k depresím. Je tedy více než vhodné, aby si žena promluvila s gynekologem a získala tak od něj odpovědi na vyvstalé otázky, což může dopomoci k vyrovnání se s celou situací.
Rovněž je vhodné, aby oba partneři vyhledali terapeuta či poradce, který jim oběma pomůže opět získat nadhled, víru a naději na šťastný a spokojený život spolu s vlastním miminkem.
ZDROJ:
https://www.healthline.com/health/pregnancy/missed-abortion
Poskytovaná péče
Umělé přerušení těhotenství, na žádost ženy lze provést do 12. týdne od poslední menstruace, ve výjimečných případech ze zdravotních důvodů i po 12. týdnu těhotenství. Podmínky jsou upraveny podrobně zněním Zákona České národní rady 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství.
V České republice má žena sama možnost svobodně se o osudu svého těhotenství rozhodnout, k eventuálnímu potratu ji ovšem taky nikdo nesmí nutit. Podle našich platných zákonů lze graviditu ukončit na žádost ženy do 12. týdne (což odpovídá přibližně 10-ti týdnům od oplodňující soulože).
Zákon rozlišuje jednak interrupci na žádost ženy a interrupci ze zdravotních důvodů. Právní rámec je stanoven Zákonem České národní rady č. 66/1986 Sb., upřesněný prováděcí vyhláškou č. 75/1986.
Potrat cizí státní příslušnici je možné provést pouze tehdy, má-li povolení u nás k trvalému pobytu.
Interrupce na žádost ženy je úkonem hrazeným, jeho cena je stanovena v současnosti na částku cca 5000,- Kč (v případě tzv. „medikamentózně vedené interrupce“ vyvolané pomocí léků ještě vyšší).
Může být provedena pouze tehdy, pokud od posledního ukončení těhotenství uplynulo nejméně šest měsíců.
Výjimkou je pouze situace, kdy žena alespoň dvakrát rodila, nebo dovršila 35 let, nebo je důvodné podezření, že otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která na ni byla spáchána.
Ukončení ze zdravotních důvodů je upřesněno vyhláškou a je hrazeno zdravotní pojišťovnou.
Patři zde široká škála onemocnění, jež by se mohla těhotenstvím zhoršit, dále vysoké genetické riziko pro poškození plodu, věk matky nad 40 let, ale třeba i otěhotnění v důsledku znásilnění.
Zdravotní důvody by také mohly ospravedlnit provedení ukončení dříve, než za zákonem předepsaných šest měsíců od předchozí interrupce. Ta může být provedena pouze se souhlasem ženy nebo z jejího podnětu.
Existují však určitá právní omezení provedení interrupce ve vztahu k věku ženy. U dívky do 16. let věku kromě jejího rozhodnutí musí k výkonu dát souhlas rodiče nebo její zákonný zástupce.
Ve věku od 16 do 18 let postačuje k provedení interrupce jejich projev vůle, zdravotnické zařízení má však právo ještě před výkonem trvat na poučení a písemný souhlas obou rodičů či zákonného zástupce. Po 18.
roce věku může žena podstoupit interrupci na vlastní žádost co šest měsíců, je zachována povinnost lékařského tajemství a práva na ochranu osobnosti.
Po 12. týdnu lze těhotenství ukončit jen výjimečně ze závažných zdravotních důvodů. Mezi ně patří například zjištěné vrozené poškození plodu nebo závažné onemocnění matky, jež by se mohlo těhotenstvím zhoršit natolik, že by matku vážně ohrožovalo na zdraví nebo mohlo vést k jejímu úmrtí.
Diskuze Menstruace po interrupci
Ahoj, podstoupila jsem miniinterupci (6tt) pred 7.tydny a stale jsem
nedostala MS. Za jak dlouho jste ji dostaly po tomto zakroku? Jeste jsem chtela
zminit,ze uzivam antidepresiva,zda to ma nejaky vliv…? Diky vsem za
odpovedi.
Velikost písma:
Já když byla po revizi se ZT, dr řekla, že mám přijít na
vyvolávačku, pokud se ms nedostaví do 6 týdnů. zákrok při interupci nebo
při ZT je asi stejný, tak myslím, žes to taky měla dostat do 6t. Tak
zavolej gyndr a zeptaj se jí, třeba to jinde řeší jinak.
raději si zajdi na gyn, ono se může stát že se miniinterupce nepovede
tak abys to podchytila včas, ale je možné že na to má vliv psychika nebo
léky, to ti řekne doktor
já jsem dostala MS po zákroku se zamlklým těhu za 4 týdny. ale
ormálně se má dodržet šestinedělí. zavolala bych si na tvém místě
k doktorovi a poradila se jak dál.
ja po po revizi tak do 4 tydnu myslim ze to neni normalni zajdi
k doktorovy
ja byla na mini v 7 tt je to tyden a porad krvacim je to normalni?
byla jsem taky na miniinterupci a ms jse dostala po 2 měsících,,,,jinak
to krvácení pokud jen trochu špiníš tak to může být ale pokud krvácíš
tak buď dostaneš kapky nebo půjdeš znova na čištění protože Ti tam
zůstali zbytky
Ahojky, jsem 14dni po interupci, ale tydnem jsem byla v nemocnici, mirně
jsem krvacela.Dali mi injekci, a predepsali mi prasky.Vse v poho.Od vcerejska
mam menstruacni bolesti.Ma taky nekdo takove problemy.
Ahoj, byla jsem na interupci 9TT po 3 týdnech jsem krvácela mírně. Nyní
mám dostat menstruaci ale ještě se nedostavila.. Máte s tím některá
zkušenost?? antikoncepci beru normálně… Děkuji
Ahoj,
@Anonymní píše:
Ahoj,byla jsem na miniinterupci před pěti dny, v den zákroku jsem krvácela
trochu, pak špinila ještě druhý a den a pak vůbec nic. Dnes mě začalo
bolet břicho jako u MS a krvácím, ne nic drastického, ale jo.
Mas klasicke sestinedeli, behem ktereho muzes krvacet porad.
U miniinterrupce to tak může být. Při zákroku odsají pouze obsah
dělohy a děložní sliznice pak odchází sama menstruací.
@krtek7489 řekli,
kdyby byla teplota a bolesti, přijít. plus klasika šestinedělí.
@Anonymní píše:
@krtek7489 řekli, kdyby
byla teplota a bolesti, přijít. plus klasika šestinedělí.
Menstruace po potratu: co má žena očekávat?
U většiny žen se objeví perioda 4 až 6 týdnů po ztrátě těhotenství, jejíž obvyklá délka trvání činí 4 až 7 dní.Obnova pravidelného cyklu může zabrat delší čas, v některých případech i řadu měsíců. Taková možnost platí zejména u žen, které prodělaly potrat mezi 12. týdnem těhotenství až 20. týdnem těhotenství.
V případě nepravidelné menstruace před početím s nejvyšší pravděpodobností cyklus nezíská stejnorodost ani nyní.
Výskyt krvácení po ztrátě těhotenství je běžnou záležitostí. První den, kdy se toto krvácení objeví, lze považovat za počátek nového cyklu. Špinění či krvácení obvykle přetrvává ještě týden poté.
Přestože je tato hodnota značně individuální, ovulace nastává průměrně 14. den v novém cyklu. Plodnost dosahuje maxima 3 až 5 dnů před ovulací a v rozmezí 1. a 2. dnu poté.
Absence menstruace jako symptom přítomnosti gravidity?
Pokud krvácení nenastane ani po ukončeném šestém týdnu po události, může se vyplatit podstoupit těhotenský test. Situace, kdy vyšetření nepotvrdí život dítěte a zároveň nedochází k menstruaci, si žádá konzultaci s lékařem.
Existuje riziko neúplného potrat, kdy neproběhlo kompletní vypuzení plodu. Části plodu, obalů či placenty zadržené v děložní dutině je třeba odstranit speciálními lékařskými výkony (např. manuální revize dělohy pomocí kyrety). Mezi příznaky tzv. abortus incompletus patří:
- Silné krvácení (důvodem k okamžité lékařské intervenci je prosáknutí krve přes hygienickou vložku za méně než hodinu)
- Přetrvávající krvácení
- Stupňující se bolest břicha
- Vylučování krevních sraženin
- Chřipce podobné symptomy
- Horečka
- Žena by též měla neprodleně vyhledat lékařskou pomoc při přítomnosti následujících stavů:
- Několik v řadě následujících menstruací s nezvykle těžkým průběhem
- Menstruační cyklus se nenavrátil do podoby před početím
- Extrémně nepravidelná perioda
Kdy se žena může opět snažit o početí miminka?
Přestože k obnově plodnosti dochází již 2. týden po potratu prodělaném v prvních 13. týdnech těhotenství, pohlavní styk v době přítomnosti špinění se pojí s rizikem infekce.
Přítomnost infekce, stavu, jenž si žádá okamžitou pomoc odborníka, signalizují tyto příznaky:
- Silné a dlouhodobé krvácení z pochvy
- Zapáchající vaginální výtok
- Vylučování krevních sraženin o velikosti golfového míčku
- Intenzivní bolest v oblasti ramen či břicha
- Průjem
- Bolest při vyměšování
- Symptomy chřipky
- Horečka či zimnice
- Závratě
- Pocit slabosti
Podle Americké akademie porodnictví a gynekologie (ACOG) je navíc pro usnadnění výpočtu porodu vhodné se sexuálním stykem vyčkat na příchod pravidelného krvácení.
Aby došlo ke snížení rizika nízké porodní hmotnosti, předčasného porodu a anémie u matky, světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce radí ženám pozdržet snažení o dítě nejméně 6 měsíců. Ovšem nejnovější výzkum naznačuje, že dřívější početí může naopak snížit riziko nedonošenosti, dále též potratu.
První menstruační krvácení po potratu pravděpodobně nabude odlišné podoby než všechna předchozí. Perioda může nastat až 6 týdnů po tragické události a být charakterizována nadměrnou intenzitou a bolestivostí.
Zato ovulace se někdy objeví již v 2. týdnu po ztrátě těhotenství. Proto u ženy, jež neplánuje otěhotnět, je na místě použití antikoncepce.Při podezření na neúplný potrat či infekci rodidel by se žena měla nechat okamžitě vyšetřit specialistou.
Nejste si jistá, zdali jste prodělal potrat?
Pokud si žena není jistá, zda prožila potrat, měla by věnovat zvýšenou pozornost následujícím příznakům ztráty těhotenství.
- Nezvykle dlouhotrvající a silné krvácení
- Nadměrně bolestivá menstruace
- Výtok (fluor) s výrazným zápachem
- Zvýšená citlivost prsou
- Silná bolest břicha
- Vaginální špinění
Vaše zkušenosti po umělém potratu
Zveřejněné příspěvky jsou od žen, které tento web navštívily a rozhodly se svěřit se svou zkušeností.
Rozbitá duše, 14. 4. 2021
Je to měsíc, co jsem ve 40ti letech podstoupila první umělé přerušení těhotenství. Děti nemám… Bolest psychickou, kterou prožívám, je těžké popsat, ale opravdu chci Vás ženy, které jste zjistily, že jste těhotné a váháte, zda si miminko nechat či ne, podpořila. Nedělejte to. Najděte si čas a klid a udělejte, co chce Vaše srdce.
Otěhotněla jsem po pár měsíční známosti s mužem, s kterým jsem vlastně ani spát nechtěla, protože mě nepřitahoval, a už vůbec jsem nechtěla nechráněný sex. Jak se to stalo, nechci rozebírat, a když jsem se vzpamatovala z toho vzteku, že došlo na nechráněný sex a tak trochu na znásilnění, myslela jsem na jediné, a to nechat si udělat testy na pohlavní choroby.
Kdybych věděla, že došlo k nehodě, mohla jsem jít do lékarny pro postinor a asi bych si ušetřila bolest, výčitky, nenávist. Dle psycholožky došlo k znásilnění… A říkala, ať už se rozhodnu jakkoliv, nebude to asi v mém případě výhra… Když jsem zjistila, že jsem těhotná, propadla jsem naprostému zoufalství. Já toho muže už vidět nechtěla.
Byl mi odporný a teď tohle?! Já, která jsem vždy chtěla rodinu, až budu vědět, že je to ten pravý, abych mohla dítěti poskytnout milující náruč, a i když jsem dítě dříve moc moc chtěla, nikdy jsem nechtěla být sobec a mít ho za každou cenu. Nenáviděla jsem se, nenáviděla jsem jeho, protože moc dobře věděl, že jsem nechráněný styk nechtěla a ještě mi tvrdil, že si dával pozor.
Radila jsem se, kde to šlo, někdo byl pro, někdo proti. Ve mně to bylo stejně. Touha po dítěti, být mámou, radost a na druhé straně nenávist a totální zoufalství. Co když to dítě budu nenávidět jako jeho? … Chtěla jsem potratit spontánně a přála jsem si, aby se to nestalo.
Několikrát jsem byla u lékaře, několikrát odmítla potratovou pilulku, protože ve mně něco bojovalo pořád jak to ustát, jak to miminko ochránit. Do toho ještě bývalý přítel, kterému jsem to řekla, protože jsem měla výčitky. Nadával mi do kurev, řekl mi že si to mám okamžitě nechat vzít, že to je jen larva, pulec… Bylo toho na mě moc. Cítila jsem tlak a vinu.
Ale jednoho dne už nešel ten tlak ustát a tak jsem jako zombie, totálně vyčerpaná, jako stroj a jako zvíře na porážku šla k doktorovi a ten mi řekl, ještě je čas na pilulku a je to šetrnější. Šetrnější? Nechci tu být sprostá, ale šetrnější k čemu? Debil. Ke komu? Nikdo mi neřekl, bude Vám psychicky tak mizerně, že je lepší si užít radost z toho, že budete máma a bude vás to dítě milovat.
A tak jsem raději zabila vlastní dítě a sebe jsem uvrhla do výčitek, každodenního smutku, pláči, konzumaci alkoholu atd. To je šetrnější? No, to rozhodně není. Ano, situace nebyla ideální, ale potřebovala jsem víc času, klid a podporu, a ne nátlak doktora, že pilulka je šetrnější. Není. Navíc doktor vypadal, že zrovna dokončil školu, takže co on o životě asi ví.
Nechci to na něj házet, ale když viděl ženu, která váhá a brečí a není si 100% jistá, měl mi říci, promyslete to a raději jděte až na zákrok v celkové narkóze než tohle trápení. Čas jsem měla, jen na tu debilní pilulku ne. Den po spolknutí první pilulky jsem věděla, že to byla chyba. Že hlava zvítězila nad srdcem, nad hodnotami.
Nikdy bych nezabila brouka (a to myslím vážně), ale zabila jsem vlastní dítě. Můj život momentálně nemá smysl, totálně jsem ztratila zájem o všechno. To, co mi dříve přišlo aspoň trošku důležité, důležité už není. Nic se mi nechce, nic mě nebaví. Vlastně si říkám, co má teď smysl a pro koho tady ještě jsem? Rodiče mě odsoudili… To taky nepomůže. Proto PROSÍM, rozmyslete si to.
Já bych si to miminko nechala a vím, že bych ji milovala. Nevím proč, vždy jsem si přála spíše kluka, ale vím, že by to byla holčička, proto jsem ji dala jméno, napsala dopis a s mojí holčičkou se rozloučila. Nezasloužila si to. Byla tak maličká a křehká a já byla to jediné, co ji mělo ochraňovat. A já si to také nezasloužím. Děti miluji a každý v mém okolí to potvrdí.
Zaplatila jsem velmi draze. Nejsem těhotná, miminko nebude a já jsem rozlámaná na tisíce kousků. Nyní doufám, že mi dušička odpustila a že Bůh mi také odpustí. Odpustit sobě ale zatím nedokážu. Cítím se jako zrůda a totálně jsem selhala. Jestli jsem na tohle čekala celý život, tak můj život nestál za nic… Jediné, co mi ještě zůstalo, jsou střípky naděje, naděje, že miminko ještě přijde. S láskou Vám všem…
Bea, 20. 7. 2020
Nemůžu napsat, nedělejte to. Často je to v tu chvíli jediné řešení. Ale mě to zničilo vztah, pohled na miminko mě bolí. Často pláču, ptám se, proč jsem to udělala, hlavně večer, muž to nechápe, kroutí hlavou. Je to už půl roku.
Mohlo to být mé třetí dítě. Žena v tom je potom sama, nikdo to nepochopí. Rozum mi říká, že to bylo správné. Ale ta bolest je ve mně dál. Nečekala jsem, že mě to bude tolik trápit.
Stalo se to mou součástí, kterou vlastně tajím před světem.
Kris, 27. 5. 2019
Je mi 32 let a včera jsem podstoupila miniinterrupci, byla jsem v 7tt. Veškeré změny jsem pociťovala od samého počátku, jako byla náladovost, nechutenství, bolesti prsou, brnění končetin a především pocit nového života v mém těle. Když jsem si udělala první test, tak jsem díky příznakům nebyla nijak překvapena a byla jsem ráda, že začne nový začátek.
Celý týden jsem si vše nechala pro sebe jako moje velké tajemství. Bohužel ale po týdnu jsem propadla totální realitě. Přítel má bipolární poruchu a je to teprve měsíc, co se léčí v protialkoholní léčebně. Když jsem za ním odjela mu tu velkou novinu oznámit, tak mi po jeho reakci došlo, že to společně nezvládneme, úplně se zhroutil a já poté taky.
Čekala jsem další dva týdny na potvrzení srdíčka. Bylo to peklo, ale věděla jsem, že by to děťátko bylo chudinka. Celé tři týdny jsem byla v neustálém stresu a plakala. Pak už byla jen otázka zda podstoupit miniinterrupci nebo využít nové metody pilulek. Nechtěla jsem ani jedno, ale věděla jsem, že to opravdu po tom všem jinak nepůjde. Bylo to čistě rozumové rozhodnutí.
Rozhodla jsem se pro instrumentální miniinterrupci. Nedokázala jsem si představit, ze tu psychickou bolest budu muset prožívat dalších 14 dní, proto jsem zvolila rychlejší a jasný konec. Bylo to pekelné období a jsem za to potrestána, do konce života na to nezapomenu. Teď se cítím totálně prázdně, jak ho v sobě už necítím a nemůžu uvěřit, že to všechno se vůbec stalo.
Je to velká ztráta, ale chce to čas a pochopení od těch nejbližších, prostě jít dál. Všem přeju hodně sil!
Ne dost silná, 30. 3. 2018
Je skoro půlnoc. Vedle v ložnici spí můj manžel, synové 4 roky a 7 měsíců. Oni spí sladkým spánkem a já sedím v obýváku s promáčeným kapesníkem nad zapálenou svíčkou, která hoří pro Tebe, má nevinná dušičko… Je to 9 dní, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Zmocnila se mě panika, strach, úzkost, tohle nebylo v plánu! Naše dvě předchozí děti byly chtěné.
To druhé, mladší, dokonce vymodlené. Čekali jsme na něj rok a půl, během kterého jsem o jedno miminko přišla. Nakonec jsme se ale vytouženého druhého miminka a sourozence pro prvního syna dočkali. Těhotenství bylo velice náročné. Vedle silných nevolností v 1. trimestru a těhotenské hypertenze mi ve 3. trimestru selhávala játra.
Kromě toho, že se jedná o závažnou komplikaci pro miminko, doprovázely tento stav i dost nepříjemné stavy, jako masivní svědění kůže po celém těle, kdy jsem byla již rozdrápaná do krve. Miminko muselo v 37. týdnu ven. Po téhle zkušenosti jsem si byla jistá, že těhotenství mi nejde a už nikdy těhotná být nechci.
Život je ale krutý šprýmař a já půl roku po tomhle zážitku objevila znovu dvě čárky na těhotenském testu. Zažila jsem šok. Rok a půl intenzivního snažení a nedařilo se, zatímco teď jsme si při pár sporadických „epizodkách“ dali pozor a bum, je to tu.
Nemohla jsem popadnout dech, záchvat úzkosti, z toho, že to budu muset podstoupit znova, jak uživíme třetí dítě, když už teď jen tak tak vyžijeme? Přesto jsem ale věděla, že potrat je pro mě nepřijatelný. Večer, když jsem to oznamovala manželovi, jsem ale zažila ledovou sprchu.
On je rozhodně pro umělé přerušení, všechny racionální argumenty, které již byly napsány, hovoří jasně. Poslední slovo mám já, ale v podstatě je to tak, že když si dítě nechám, jsem na to sama. Manžel nonstop v zaměstnání, aby vydělal peníze, já na rizikovém těhotenství s jedním školkovým dítětem a jedním sotva batoletem. Podpora nula.
Zatímco pokud si to nechám vzít, bude to on, kdo bude ten silný, nenechá mě upadnout do letargie, pomůže mi se vším. Nechtěla jsem o tom ani slyšet, ale postupně moje vůle vzepřít se a bojovat slábla, až utichla úplně, bylo by přece tak snadné vše vrátit do „původního“ stavu.
Pak se ještě během tří krutých dní jednou hlasitě ozvala, ale byla nemilosrdně utišena silnými argumenty. Přišlo pondělí a zatímco staršího syna jsme odvezli do školky, jako by se nic zvláštního nedělo, já, můj muž a půlroční syn jsme jeli do nedaleké nemocnice, kde jsem byla objednaná k chemické interrupci.
Všechno se ve mně svíralo, připadala jsem si zlomená, donucená (ačkoliv mě nikdo reálně nenutil, jsem přesvědčená, že být silnější, dokázala bych to vybojovat!), pocity viny mě ochromovaly. Před spolknutím těch tří zdánlivě obyčejných tablet jsem se rozklepala, rozbrečela, ale nadechla a… spolkla. Ten pocit si budu pamatovat na vždy.
Vina, nekonečná vina, že to tlukoucí srdíčko, tu dušičku, která si nás z nějakého důvodu vybrala, posílám na smrt… Jeli jsme domů. Lehla jsem si do postele a chtěla jen spát. Manžel zastal většinu mé práce, vzal si po zbytek týdne volno, odváděl a vyzvedával staršího syna ze školky, staral se mu o zábavu, v noci vstával k mladšímu, chodil kolem mě po špičkách.
Jako parťák mě téměř zcela zastoupil. Jako spřízněná duše a přítel mě zklamal. Jeho úleva byla hmatatelná, zatímco má narůstající úzkost už byla chvílemi nesnesitelná. Začínala jsem ho vinit. O dva dny později jsme s manželem jeli pro druhou tabletu. Na ultrazvuku zjistili, že moje dušička ještě povyrostla a stále jí tlouklo srdíčko.
Bože, měla vůli žít! Dále jsem jednala čistě mechanicky. Spolkla tu tabletu, která to měla celé ukončit (prý i když miminko tu první tabletu přežije, je pravděpodobné, že bude poškozené). Druhá tableta to ale teprve celé za pár hodin spustila. Bylo mi příšerně jako nikdy.
Nekontrolovatelný usedavý pláč, úzkost, lítost, výčitky, vina, bolest, nenávist, vztek, zloba, to všechno byly emoce, které chtěly a pořád chtějí ven. Je to teprve necelé dva dny. Je to čerstvé. Netuším, jak tohle překonám. Jak se s tím vyrovnán, když jsem dokázala během pár dní totálně popřít samu sebe. Nemám vůbec ponětí, jak dokážu někdy odpustit svému muži, který mi do té doby byl nejlepším přítelem. Už teď je mi cizí. Jediný, co vím, je, že kdybych měla možnost aspoň na dvě vteřiny pocítit to, co cítím teď, tu tabletu bych bývala nespolkla. Tohle píšu pro Tebe, má nevinná dušičko, a pro ostatní nikdy nenarozené dušičky, které nedostaly šanci. Snad najdete klid…
Veronika, 25. 1. 2018
Chci se s vámi podělit o mou zkušenost. Před půl rokem jsem se vdala a o svatební noci se nám stala nehoda. Když to zjistil manžel, měl ohromnou radost, ale byli jsme v dost špatné situaci. Rozebírali jsme to do noci a nakonec padl verdikt, že si malé necháme vzít.
Doktor doporučil tabletky, prý je to lepší a šetrnější, dnes bych mu je omlátila o hlavu! První tabletka byl hrozný oblbovák. Muž se musel omluvit v práci, aby mě odvezl domů a tam to začlo. Ta hrozná bolest. Prášky nepomáhaly a mě došlo, že cítím, jak ten bobek umírá.
Vím datum a přesný čas, kdy sem ho přestala cítit. Cítila jsem se jako vrah. Druhá vyvolala kontrakce a když jsem viděla, že je ze mě venku (musela jsem to hlídat), myslela jsem, že je po všem. Po půl roce na to nemůžu ani pomyslet. Beru antidepresiva a představa, že otěhotním, mě doslova děsí.
Poprvé jsem jako matka zklamala. Myslím, že kdybych to podstoupila pod narkózou, nebylo by to tak stresující, jako si projít tohle.
Moje rada? Pokud doktoři tvrdí, že otěhotnět bude velký problém, tak jim nevěřte, a pokud jdete na potrat, ptejte se úplně na vše, zvlášť při tabletkách je informací hrozně málo a nikdo vás na to nepřipraví. Hlavně žádná bolest není tak hrozná, jako ta psychická.
Nikola, 29. 6. 2017
Jsem tři dny po interrupci. Je to hrozný. Ten pocit, že jste ztratily kus sebe je větší a větší. Na interrupci jsem nešla, protože bych to chtěla já, ale protože přítel byl zásadně proti si miminko nechat. Teď už ale vím, že kdyby se mě někdo někdy zeptal na názor, rozhodně bych doporučovala to nepodstupovat. Žít s tím pocitem bude těžký, těžší než jsem si vůbec myslela.
J, 15. 5. 2017
Pročítám si tyto stránky sem a tam. Domnívám se, že mi přišly i před moje oči v době, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná a hledala jsem nějaké stránky o interrupci. Mám 39 let a z předchozího manželství mám 2 zdravé děti 10 a 8 let. S druhým mužem 46 let jsem 5 let. V počátku našeho randění jsem mu slíbila, že pokud otěhotním, samozřejmě půjdu na interrupci.
On začal s dětma brzo a měl v té době dospělé děti a já ještě malé. Tak si řeknu, jo jasné v pohodě, každý máme splněno, tak si spíše společný život užijeme, mé děti a cestování apod… Během pár let se stal můj manžel mladým dědečkem. Miloval dceru, jak mu nosí ultrazvuky, prožíval celé její těhotenství.
Vnučka se narodila a my jsme ji viděli 1x týdně a stále vídáme a hlídáme. Takže v tu chvíli jsme taková rodinka s novým členem, kterého vždy vracíme. Jednoho dne se mi opozdila menstruace a já si udělala test. A oni dvě čárky. Věděla jsem, že je zle. Manželovi jsem to řekla a jeho odpověď zněla jasně: jdeš na potrat, jsme se snad tak dohodli.
Nechala jsem ho den vychladnout a v záchraně našeho dítěte jsem dělala maximum. Bohužel názor nezměnil, ba naopak přitvrzoval v argumentech: zničíš mi život, já už nechci vychovávat děti, chci si užívat, nemáš rozum… Časem ještě řekl: vždy to bude parazit pro mne a pokud si to nechám, tak nepočítej s mou pomoci.
Racionálně jsem si řekla, že nemůžu mít dítě s někým, kdo ho nechce a říká svému dítěti parazit. Bála jsem se, že to nezvládnu. Sama mimino a k tomu dvě děti a hypotéku. Objednala jsem se, ale furt mne něco stahovalo zpět, ale zároveň jsem to chtěla vyřešit. Ten strašný stres, hádky, už jsem chtěla mít klid.
Ještě na sále v 8tt jsem plakala a moc chtěla říct NE, ale nedokázala jsem to. Po probuzení jen pláču, manžel mne strašně moc zklamal a uvažují o rozvodu. Trpím a lituju toho, co jsem udělala, a tehdy v začátku vztahu manželovi slíbila a slib se snažila dodržet. i když jsem nechtěla. Jsem zklamaná sama ze sebe! Manžel samozřejmě dělá, jak kdybych nikde nebyla.
Neodpustím si, už jsem měla i jméno, miminko mi dávalo najevo jsem tu, měla jsem těhotenské odpolední až noční nevolnosti. Prostě to byla moje bojovnice a já udělala, co jsem nechtěla a teď trpím. Teď vidím, že by to člověk zvládl, ale ten stres….
Nikde, když hledáte ukončení těhotenství, vám nenaskočí stránka – nedělej to, pomůžem ti, nenechat se nutit k potratu! Je to dar mít v sobě dítě, které maminka donosí a je zdravé, ale to moje šanci díky mne nedostalo! Držím palce, ať se rozhodnete jakkoliv, a ať jste po všech stránkách v pořádku! Už to zažít nechci!