iDNES Premium se zase o něco rozrůstá. Ke všemu, co za pouhých 39 Kč měsíčně nabízí, přibude jako novinka celá sekce iDNES Premium Zdraví.
Co nový speciál nabízí? Spoustu prémiových článků s důležitými rozhovory s lékaři a nejrůznějšími odborníky, rady a tipy, ale i zdravotní výhody, které mohou být důležité právě pro vás.
Testy na covid-19 do 24 hodin, magnetická rezonance do pár dnů nebo volný termín k ortopedické operaci
V první várce výhod, které získají členové iDNES Premium v rámci projektu Zdraví, je například možnost objednat se na nejpřesnější RT-PCR testy na covid-19. Členský benefit zahrnuje výhodnou cenu, možnost objednávky hned na následující den a dodání výsledků, včetně mezinárodního certifikátu, do 24 hodin od odebrání vzorků.
Objednání do pěti dní můžete získat také na magnetickou rezonanci nebo získat první volné termíny z navýšené kapacity na onkogynekologickou prevenci, kterou by měly pravidelně podstupovat všechny ženy. Totéž platí na ortopedické operace velkých kloubů, například kyčlí nebo kolen. Operace se po prvotní konzultaci dočkáte nejpozději do dvou měsíců.
Výjimečné výhody čekají také na nastávající maminky. Exkluzivní slevu 25 procent mohou získat na ultrazvukový balíček pro první a druhý trimestr těhotenství nebo si za speciální cenu nechat udělat Prenascan, vyšetření DNA z krve. Může odhalit vady plodu. Na vyšetření s iDNES Premium Zdraví ušetříte několik tisíc korun.
Trápí vás křečové žíly? I na vás iDNES Premium Zdraví myslí. Zajistili jsme pro vás zcela zdarma nezávaznou konzultaci s odborníkem, který vám poradí, co s nimi.
Všechna vyšetření jsou domluvena v nejšpičkovějších zařízeních, jako je Iscare, Vidia Diagnostika, Ifcor, Gennet, GynCentrum nebo Pro Diagnostika.
iDNES Premium Zdraví je k dispozici všem členům iDNES Premium s ročním členstvím. Jeho cena je 390 Kč za rok, předplatitelé tedy budou mít celé dva měsíce zdarma. Pokud už členy iDNES Premium jste a máte měsíční předplatné, můžete si roční členství dokoupit a bude vám o dříve zaplacenou dobu prodlouženo.
Darujte Zdraví k Vánocům
Výhody v rámci iDNES Premium Zdraví jsou na jméno konkrétního uživatele, pokud chcete výhody někomu ze svých blízkých darovat, třeba pod stromeček, darujte mu roční členství iDNES Premium a obdarovaný tak získá kromě jiného i všechny zdravotní výhody. Darovat někomu zdraví je přeci dárek nad dárky. Pokračujte na tento odkaz, kde vše vyřídíte.
Chraňte to nejdůležitější, co máte.
Už za šest týdnů by si lidé mohli připlatit na nadstandard
úraz, zlomenina
Už za šest týdnů by si lidé mohli začít připlácet na lepší sádru, nitrooční čočky a některé vakcíny nepovinného očkování. Legislativní náměstek ministerstva zdravotnictví Martin Plíšek ČTK řekl, že novelu s 15 nadstandardy dostala k připomínkám odborná veřejnost.
Zatím se na seznam nedostaly lepší kyčelní klouby nebo robotické operace, o kterých ministerstvo také uvažovalo.
„Do poloviny prosince projedná vyhlášku komise Legislativní rady vlády a měl by ji podepsat ministr (Leoš) Heger, aby vyšla včas ve Sbírce zákonů,“ upřesnil. Současně s touto vyhláškou vyjde i další vyhláška, ve které ministerstvo stanoví, kolik budou příští rok platit zdravotní pojišťovny za péči lékařům, nemocnicím či záchrankám.
Pro pacienty bude vymezení nadstandardů podle mluvčího ministerstva Vlastimila Sršně výhodné. Zatímco dosud platí lepší sádru v plné výši, od 1. ledna doplatí jen rozdíl mezi tím, co uhradí pojišťovna a kolik si nemocnice či lékař účtují. Platby pacientů se mohou v jednotlivých zařízeních lišit, pořád to ale bude prý pro pacienty levnější než dosud.
V seznamu jsou symbolem E označeny výkony, které mají ekonomicky náročnější variantu. Místo sádrového obvazu mohou mít pacienti obvaz z polymerovaného plastu.
Mohou si také doplatit na dva typy lepších nitroočních čoček, v některých případech například i na lepší vakcínu proti tetanu.
Pokud si při očkování dítěte proti pneumokoku vyberou rodiče lepší vakcínu, nebudou ji už jako dosud platit celou, ale jen rozdíl mezi její cenou a úhradou pojišťovny.
V seznamu je vyjmenováno 15 položek, k tomu jako další položka takzvaný signální kód, který lékař připojí ke kódu položky jako signál pro pojišťovnu, že pacient si doplatil na lepší materiál nebo výkon, doplnil Sršeň. Pacienti nebudou muset nikam chodit s účtenkami, platit budou rovnou v ordinaci. Ostatní si vyřídí lékař se zdravotní pojišťovnou sám.
Nadstandard ze seznamu výkonů, na které si pacient nově jen doplatí, standard uhradí zdravotní pojišťovna:
1. Očkování proti tetanu – v indikovaných případech při předoperační přípravě, zejména před operacemi konečníku nebo tlustého střeva.
- 2. Očkování proti chřipce nepovinné
- 3. Očkování proti tetanu při poranění a nehojících se ranách
- 4. Očkování proti pneumokokovým nákazám nepovinné
- 5. Fixační sádrová dlaha – ruka, předloktí
- 6. Cirkulární sádrový obvaz – prsty, ruka, předloktí
- 7. Fixační sádrová dlaha celé horní končetiny
- 8. Cirkulární sádrový obvaz – celá horní končetina – provedený lékařem
- 9. Fixační sádrová dlaha – noha, bérec
- 10. Cirkulární sádrový obvaz – noha, bérec
- 11. Fixační sádrová dlaha celé dolní končetiny
- 12. Cirkulární sádrový obvaz na dolní končetině
- 13. Fixace zlomeniny klíčku delbetovými kruhy
- 14. Implantace nitrooční čočky PMMA
- 15. Implantace nitrooční čočky – měkká
- 16. Speciální výkon pro vykazování ekonomicky náročnější varianty poskytnuté zdravotní péče
- (Zdroj: ministerstvo zdravotnictví)
Duel Deníku: Mají se zavést zdravotnické nadstandardy?
Je Miloš Zeman pro děti dobrým vzorem? Deník se ptal učitelů z celé ČR Veronika Rodriguez
Ilustrační foto. | Foto: Fresenius Medical Care
Tomáš Doležal: Záleží na nastavení parametrů
Principiálně jsem pro zavedení nadstandardu. Záleží ale na tom, jak bude celý systém uspořádán. Já chápu nadstandard jako skutečně zdravotní službu, nikoliv pouze lepší nemocniční pokoj.
Pokud bychom měli v Česku zavést takovýto nadstandard, tak bychom si nejdřív měli umět změřit a zhodnotit kvalitu péče. Měli bychom si vzít konkrétní diagnózu a zhodnotit všechny metody, které umějí danou chorobu léčit. Na základě toho bychom měli vybrat jednu cestu, která je účinná, poskytuje kvalitní výstup, ale současně je ufinancovatelná pro všechny pacienty.
Všechny ostatní metody, které jsou jenom příjemnější, nebo které poskytují jen mírné zlepšení za příliš vysokou cenu, bychom už měli zařadit do nadstandardu.
Dobře už to dnes funguje u léků – stanoví se úhrada tomu nejlevnějšímu. Jakmile se na trhu objeví nový lék se stejnou účinnou látkou, dostane úhradu od pojišťovny ve stejné výši jako tato nejlevnější varianta. Rozdíl mezi nejlevnějším lékem a cenou dražšího léku si zaplatí pacient.
Autor je ekonom z Institutu pro zdravotní ekonomiku
Přečíst článek ›
Proti zavedení
Zdeněk Mrozek: Je potřeba zachovat stávající kvalitu služeb pro všechny
Nejsem vysloveným odpůrcem nadstandardu a rozumím argumentům pro jeho zavedení. Prozatím bych ho ale zaváděl raději jen u nezdravotních služeb – umožnil bych lidem například připlatit si na lepší nemocniční pokoj, ošetření mimo ordinační hodiny nebo na možnost vybrat si konkrétního lékaře při operaci.
Pokud jde o samotné léčení, tak tam bych si dával pořádný pozor na to, abychom nedopadli jako v Anglii. Tam mají také bezplatné zdravotnictví, ale na velice špatné úrovni. Z vlastního pojištění už skoro nic nedostanete. Všechno už se postupně přesunulo do nadstandardu.
Kdybychom tedy chtěli zavádět zdravotní nadstandard u nás, muselo by se nejprve jednoznačně vydefinovat, co se platí z veřejného zdravotního pojištění, respektive co se neplatí. Postupoval bych přitom velice opatrně.
Jinak se může stát, že bude lékařská péče pro řadu českých pacientů nekvalitní a velmi nedostupná.
Autor je viceprezident České lékařské komory
Přečíst článek ›
9.9.2017
Řídící pracovníci v oblasti projektování (kromě ve stav.), 53 417 Kč Senior Application Support Analyst, 53 417 Kč Stavbyvedoucí, 40 000 Kč Dělníci v oblasti výstavby a údržby budov, 16 800 Kč Zámečník/dělník, 25 000 Kč Skladníci, obsluha manipulačních vozíků, 15 200 Kč Specialisté podpory podnikání, správci projektů, 65 535 Kč Marketing Consultant, 53 417 Kč + PODAT INZERÁT Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v F Ford Mondeo první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Ford Mondeo servisní knížka, koupeno v D Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Ford Mondeo nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce + PRODAT AUTO
Překážky zavedení nadstandardů? Politická nevůle, špatná edukace i výklad legislativy
„Každým dnem přichází na trh nové pomůcky, nové léky, nové postupy, které jsou z definice dražší a dražší.
Je fakt, že efektivní rozvinuté zdravotnictví se neobejde bez přidělování zdravotní péče, neboť měli-li bychom naplnit politické teze, které se na nás valí z billboardů, tedy že každý občan zadarmo to nejlepší, tak utratíme celý domácí produkt na zdravotnictví,“ říká expert na kvalitu ve zdravotnictví David Marx.
Na úvod shrňme, jak je nyní u nás problematika právně upravena a co vlastně brání tomu, aby si občané mohli legálně připlatit například na lepší sádru nebo čočku.
Jak známo, nadstandardy už v Česku byly legální v roce 2012 a 2013, načež byly zrušeny rozhodnutím Ústavního soudu. Podle Petra Šustka z Centra zdravotnického práva na Právnické fakultě UK je ovšem problém, že se dnes často rozhodnutí Ústavního soudu dezinterpretují. „Možná budete překvapeni, ale Ústavní soud de facto opakovaně vyzývá, aby k řešení problematiky došlo,“ poukazuje Šustek.
Už v rozhodnutí 14/02 přitom ÚS říká, že „nic nebrání tomu, aby za zdravotní péči poskytnutou nad rámec podmínek pro bezplatnou péči přímá úhrada od pojištěnců vybírána být mohla“.
Zároveň však rozdíl mezi standardem a nadstandardem nesmí podle soudu spočívat ve vhodnosti a účinnosti léčby. Z pozdějšího rozhodnutí ÚS 1/08 pak vyplývá, že by nikdo neměl být nucen přijmout standard.
„Formalistické lpění na bezplatnosti lékařství pro jednotlivce v rozšiřujícím pojetí by mohlo spíše vést ke snížení úrovně bezplatné lékařské péče hrazené z veřejného pojištění v pravém slova smyslu pro všechny členy pojišťovny,“ uvedl soud.
Ke zrušení nadstandardů ministra Leoše Hegera v roce 2013 pak přistoupil z formálních, nikoliv věcných důvodů – je třeba vymezení zákonem, ne vyhláškou, jak se tehdy stalo.
Problematická právně i fakticky je přitom relevantní hranice mezi hrazenou a nehrazenou zdravotní péčí, která by zřetelně oddělovala nárok pojištěnce z veřejného zdravotního pojištění od nadstandardu. Podle Petra Šustka by tak zřejmě bylo vhodné upravit paragraf 13 zákona 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění.
Na tomto místě nutno podotknout, že vysoce postavený standard může vést k odepření potenciálně prospěšné péče více konkrétním pacientům, stejně jako nízko postavený standard.
„Domnívám se, že je laťka nastavena v mezinárodním měřítku extrémně vysoko,“ konstatuje vedoucí Katedry mezinárodního a evropského práva na Masarykově univerzitě Filip Křepelka s tím, že jinde jsou běžné podstatně vyšší doplatky.
Ve finále o standardu rozhoduje pojišťovna
V současnosti je nárok pojištěnce definován v zákoně pozitivním výčtem (hradí se služby s cílem zlepšit nebo zachovat zdravotní stav pacienta nebo zmírnit jeho utrpení, a to služby odpovídající zdravotnímu stavu a účelu, jehož má být dosaženo, které jsou přiměřené, lege artis a jsou důkazy o účinnosti) plus výčtem negativním (akupunktura či vybrané materiály). V praxi ovšem o tom, co v individuálních případech bude poskytnuto, rozhoduje poskytovatel zdravotních služeb.
„Poskytovatelé proto hledají odpověď na otázku, zda je možné nabízet pacientům „nadstandardní“ výkony za příplatek, přičemž řada z nich s touto možností v tuto chvíli nepočítá, respektive považují ji za zakázanou,“ uvádí generální ředitel Nemocnic Pardubického kraje Tomáš Gottvald.
Ten poukazuje na to, že ve smlouvě se zdravotní pojišťovnou je obsažen závazek poskytovatele nepřijmout od pojištěnce za hrazené služby žádnou úhradu s tím, že porušení může vést až k výpovědi smlouvy.
Vytváří se tak v podstatě pojišťovenský standard – i kdyby danou službu bylo možné poskytnout různými způsoby, lze ji ve skutečnosti poskytnout jen způsobem, jemuž pojišťovna úhradu přizná.
Jak ovšem poukazuje náměstek VZP Petr Honěk, ona nejasnost paragrafu 13 je v českém prostředí pro pojišťovny spíše nevýhodou. „V podstatě nechává všechno na plátci zdravotní péče. Ten tak může být kdykoliv vystavován riziku soudního sporu, že ta či ona metoda má být hrazena,“ konstatuje Honěk.
Iluze jedné medicíny pro všechny
Na současném stavu s nadstandardy v šedé zóně jsou přitom biti i pacienti – jak ti, kterým je odepírána možnost si legálně za péči připlatit, tak ostatní, kteří by profitovali z toho, že jdou do zařízení prostředky navíc.
„Heslo, že nedopustíme, aby byla medicína pro bohaté a chudé, je nesmysl. Že někdo, kdo má měsíční příjem 150 tisíc, bude čerpat stejné zdravotní služby jako ten, kdo má 25 tisíc korun, je iluze.
Nebavíme se pochopitelně o rychlé záchranné službě a resuscitačním servisu, ale zdravotní péče značně přesahuje tento rámec,“ zdůrazňuje David Marx.
„Obnovily se znovu nadace a úplatky, byť se proti nim bojuje. Zájem pacientů o nadstandardní řešení je přitom masivní,“ popisuje současnou praxi Petr Kocián, ředitel očních klinik NeoVize, které působí v Česku i na Slovensku.
„Je tu také otázka definice standardu, aby nedocházelo k vykrádání základní péče.
Úroveň standardu hrazeného pojišťovnami se vzhledem k tlaku na cenu snižuje a stále více se dávají čočky, které by pravděpodobně používány být neměly a jsou určeny pro rozvojové země,“ dodává.
Kocián přitom poukazuje, že naši sousedé na Slovensku už doplatky bez problémů umožňují.
Nadstandardy jsou tam tři roky postaveny na kategorizaci materiálů, kde jsou stanoveny maximální ceny, úhrada pojišťovny, indikační kritéria a doplatky – jde tedy o podobný systém jako v Česku u léků.
K tomu probíhají čtvrtletní aktualizace, díky čemuž se v poslední době změnila úhrada například u torických či fakických čoček (zatímco u nás je situace stále stejná).
Jako příklad toho, jak to u nás v současnosti v praxi vypadá, uvádí Tomáš Gottvald pacienta s šedým zákalem a oční vadou vyžadující korekci.
Pokud se pacient rozhodne pro multifokální čočku, která by mu umožnila přestat nosit brýle, ztratí nárok na úhradu celého balíčku vyšetření souvisejícího s operací šedého zákalu i na samotnou operaci, o brýlích nemluvě. Všechno si tak musí zaplatit z vlastní kapsy.
„Vlastně to nutí lékaře, aby pojištěnci nabízel řešení, o němž oba vědí, že pokud by měl pojištěnec skutečně na výběr, zřejmě by se pro ně nerozhodl,“ říká Gottvald (o tom, jak to vypadá v praxi, jsme psali také zde).
Otazníky kolem finančních přínosů
Když přitom v letech 2012 až 2013 fungovaly nadstandardy v Česku, přinesly v oftalmologii zvýšení konkurenčního prostředí, větší zájem o pacienta, omezení úplatků a manipulací i plusy pro poskytovatele.
„Tehdy se mluvilo o tom, že nadstandardy nic finančně nepřinášejí a není o ně zájem.
Přitom jen pro oftalmologii byl přínos 300 až 400 milionů korun, přičemž pro jednotlivá pracoviště byl příjem vyšší o 30 až 90 procent,“ konstatuje Kocián.
Trochu jinak to vidí náměstek VZP Petr Honěk. Podle něj činil finanční objem materiálů zařazených do Hegerových nadstandardů v rámci VZP kolem 50 milionů. „Když si vezmete, že celkový objem úhrad je 250 miliard, v rámci VZP 160 miliard, je to naprostá marginálie a nestojí to za to, abychom kvůli tomu vedli sáhodlouhé debaty o tom, jak to udělat,“ míní Honěk.
Pacienti by ale podle něj měli mít možnost si připlatit za nadstandard nebo si doplatit rozdíl, jako důležitější však vidí ještě další krok.
„Pokud přijde nová metoda, měli bychom umět jasně definovat skupinu, která se bez konkrétní intervence obejít nemůže, a jim ji hradit, než aby tu byla snaha nabídnout dražší intervenci nebo prostředek pojištěnci, který by si byl ochoten doplatit,“ domnívá se Honěk.
Podle šéfa Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha je také třeba znát proces stanovování hrazené péče. „Potřebujeme přesnější vymezení nároku z veřejného zdravotního pojištění zákonem a předvídatelnější proces změn nároku.
Nadstandard vyvolává investiční náklady, očekávání i stupeň gramotnosti našich pojištěnců, takže není možné velmi rychle a nepředvídatelně do těchto pravidel zasahovat.
Je třeba, aby tu byl plně kontrolovaný proces,“ říká Friedrich s tím, že by bylo možné k tomuto účelu založit Státní ústav pro kontrolu výkonů.
Problémy s přijetím jsou i mezi odborníky
Tomu, aby nadstandardy začaly v praxi opět fungovat, přitom stojí v cestě několik překážek. „Domnívám se, že máme určitou mezeru edukační.
Plátci zdravotního pojištění musí vědět, že je společenská objednávka na úsporu prostředků v systému tak, aby mohly být fokusovány na péči, která je katastrofická a obsahuje investice do moderních technologií, které o několik řádů překračují to, o čem se tady bavíme s nadstandardy,“ poukazuje David Marx.
Další háček pak podle něj může být v postoji odborné komunity.
„Stoprocentní spolehnutí na to, že odborné společnosti definují standard a nadstandard, nebere v potaz, že lékaři jsou vzděláváni proto, aby využívali maximum a léčili, ani zájem odborných komunit.
Příklad: když řekneme, že rehabilitace, která není spojena s onkologickými onemocněními nebo úrazy, bude nadstandardem, tak to pochopitelně sníží poptávku po příslušné péči.“
Na další překážku v souvislosti s odborníky poukazuje Petr Nosek z VZP, který za Leoše Hegera působil na ministerstvu jako náměstek pro zdravotní pojištění a byl tak při přípravě tehdejších nadstandardů.
„Nabídka odborné společnosti byla zpočátku naprosto fantastická, ale skončila uznáním, že odborná veřejnost nemá příliš zájem, protože by se o jisté příjmy byla nucena, a teď se omlouvám poctivým lékařům, dělit se svými zaměstnavateli,“ popisuje Nosek.
Sám se domnívá, že k tomu, aby u nás zase nadstandardy fungovaly, by museli politici přestat lhát ohledně toho, že je péče zadarmo, a stejně jako na Slovensku by nás musela vážně postihnout ekonomická krize.
A jak bylo naznačeno, jsou tu pochopitelně překážky legislativní.
„Co dnes brání uplatnění možnosti volby? Částečná nejednoznačnost některých ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění a zejména jejich nesprávná interpretace.
V některých případech je to samozřejmě i politický tlak či současný způsob vykazování péče zdravotním pojišťovnám,“ shrnuje Pavel Hroboň z Centra zdravotní ekonomie a managementu UK.
Kopírování postupu u léků ani seznam nejsou na místě
K nápravě stavu by tak dle Hroboně vedla jasná interpretace zákona 48/1997 v souladu s výnosy Ústavního soudu, věcná a procesní definice ekonomicky nejvýhodnější varianty a odstranění administrativních překážek ve vykazování použitého prostředku pojišťovnám.
Pro ochranu pacienta by ale zároveň měla platit povinnost poskytovatele vždy nabídnout jako první variantu plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění s tvrdými sankcemi v případě porušení, a také povinnost zveřejnit seznam nabízených nadstandardních prostředků s uvedením výše doplatku.
Zároveň ovšem podle Hroboně není na místě dělat vymezení přesným seznamem, jako je například seznam výkonů. „Biologická variabilita je taková, že není možné takto říci, co je vyhovující pro konkrétního pacienta,“ zdůrazňuje Hroboň.
Stejně tak se ale nedomnívá, že by bylo na místě nastavit u zdravotních prostředků stejný systém stanovování úhrad pomocí správních řízení, jako je tomu u léků.
„To je myšlenka zcestná, ale základní zajištění dostupnosti léčivých přípravků na recept je poměrně vhodné i pro zdravotnické prostředky,“ míní Hroboň, podle kterého by možnost volby znamenala vyšší transparentnost, přívod soukromých peněz a rychlejší vyzkoušení a rozšíření některých inovativních postupů vedoucí k dřívějšímu zařazení do úhrad.
Podobně to vidí i Petr Šustek. „Apeloval bych na to, aby nebyla stejná právní úprava jako u léků, a je otázka, zda je to vůbec objektivně možné. Položek u zdravotnických prostředků je takové množství, že by se dvoustupňové řízení nedalo zvládnout.“
Připomeňme zároveň, že Ústavní soud na začátku června shodil současný způsob úhrady zdravotnických prostředků (což je hlavní oblast, o níž se nyní v souvislosti s nadstandardy mluví), takže je do konce příštího roku nutné přijmout komplexní úpravu systému úhrad. „Ústavní soud rozhodl, že model, který legislativec zvolil, je protiústavní, ale jen proto, že je nedostatečně zákonně konkrétní, což způsobuje například to, že si VZP musí dělat vlastní metodiku,“ dodává Šustek.
Nezbývá tak než doufat, že když už nic jiného, bude nová politická reprezentace nucena se s problematikou úhrad zdravotnických prostředků (a snad alespoň částečně i nadstandardů) popasovat právě v souvislosti s rozhodnutím ÚS.
Michaela Koubová
Co týden dal..
Co týden dal
Pondělí 4. září: Omlouvám se, už jsem zase nabral veliké zpoždění. Pokusím se je narychlo dohnat letmými poznámkami k tomu, co se zatím semlelo.
Čtvrtek 31. srpna. Výbor doporučil vydání Babiše a Faltýnka Dalo se to čekat.
Proti byli poslanci ANO (poslanec Zlatuška se zašil, končí a nechce se už asi zbytečně namáhat), zdržel se poslanec Tejc (nebýt pro vydání je stejné jako být proti, jen to tolik nebolí).
Napřed se ovšem hlasovalo, kdo je proti vydání, a pan doktor Tejc nebyl ani pro tento návrh; z formálního hlediska si tedy dokonale umyl ruce.
dtto; ministr Pelikán: policie se namáhala zbytečně. „Já nevyčítám policii, že ovlivní volby, ale že ten její krok byl z hlediska účelnosti trestního řízení zbytečný“, prohlásil ministr Pelikán ve vztahu k žádosti o vydání dvou poslanců ANO. Zapomněl jen dodat, že by policie měla uradit náklady, které tím zbytečným krokem státu vznikly.
Pátek, 1. září: další drobný miliardář v Lidových novinách. Tentokrát je to Jiří Šimáně, podílník v Travel Service a ČSA. Kritizuje migrační politiku EU. „Požadavek kvót vychází z naprosto mylného a utopického předpokladu, že Evropa bude schopna integrovat miliony migrantů s rozdílným sociálním, ekonomickým a etnickým zázemím.
“ Evropa nebude schopna integrovat miliony migrantů, i kdyby měli zázemí shodné. Problém je teď ale, co s těmi, co už tu jsou. Chápu, že mluvit o kvótách v drsném předvolebním počasí je takřka harakiri, a nejen pro politiky.
Dovoluji si tedy jen špitnout, že nějak našim spojencům v nouzi pomoci musíme, i když je jistě pravda, že do maléru se dostali trochu i z vlastní viny. Pan Šimáně dále tvrdí, že Evropě hrozí ztráta identity.
Není to ale náhodou tak, že Evropa svou identitu v posledních desetiletích už ztratila, a migrační problémy jsou toho projevem a důsledkem? Lidé, kteří povídají pořád dokola o evropské identitě. By měli říci, co k ní vlastně patří.
„Islám, který je náboženstvím převážné části uprchlíků, nese v sobě prvky netolerance a pro moderní evropské společnosti představuje naprosto cizorodý prvek.“ Moc rád bych věděl, zda náhodou taky křesťanství nepředstavuje pro moderní evropské společnosti naprosto cizorodý prvek, a pokud by ho byly ochotny tolerovat, tedy jen se skřípěním zubů. To je právě hlavní problém nedostatku evropské identity.
Jinak jen na okraj: pan Šimáně nedal najevo žádné jasné politické ambice. Zdá se tedy, že LN preferují miliardáře, velké, střední i malé, jako třídu: jsou zřejmě pro dnešní miliardáře něco podobného, jako byl za předlistopadového režimu deník Práce pro odboráře.
Pátek 1. září: zbytečná volební reklama.Paní Jana Nečasová podala žalobu na Pirátskou stranu kvůli obraze na volebním autobuse strany, kde je představena jako vězeňkyně, kterou spolu s dalšími hlídá kápo – předseda strany Bartoš – s pendrekem. Myslím, že tzv. Pirátům dělá zbytečně reklamu, o což jim mj. šlo.
Je třeba se smířit s tím, že každá sprosťárna není právně postižitelná. Volební manažer tzv. Pirátů Štěpán Štrébl v té souvislosti řekl: „My jsme strana, která brání svobodu, a věříme, že tohle je o svobodě slova.
“ Chtěl bych jen zase jednou znovu zopakovat, že svoboda projevu znamená pro někoho a někdy i svobodu říkat sprosťárny (v jistých mezích, ovšem), ale že v tom smysl svobody projevu nespočívá.
Sobota-neděle 2.-3. září: Milan Chovanec chválí nynější vládu a hrozí tou příští. Právu poskytl rozhovor statutární místopředseda ČSSD Milan Chovanec. Pan ministr nehýří sympatiemi k Andreji Babišovi (nemůže nevědět, že politické aktivity lídra ANO ve věci policejní reorganizace mířily i na něj).
Když ale dostal otázku, zda podíl na Babišově politickém a vůbec mocenském vzestupu nemá i ČSSD, která ho posadila do čela ministerstva financí, odpověděl, že mohli buď vytvořit koalici s pravicí (neopomněl přitom zmínit zrádného Kalouska), nebo s KDU-ČSL a ANO, která „přinesla této zemi mnoho dobrého“: tedy, to se teprve uvidí. Zatím je významné, že se pan Babiš po zádech nešťastné ČSSD úspěšně šplhá k politické dominanci. Pan Chovanec mluví o hrozbě příští koalice ANO, KSČM a SPD. Myslím, že tuto hrozbu bude v budoucnu používat hlavně pan Babiš na ČSSD: seřadit se za mnou a pěkně poslouchat, jinak si taky můžu vybrat komunisty a Okamuru.
Bojovník za pravdu. Prezident Zeman míří do USA. Je sice nepravděpodobné, že by se mu podařilo probourat se do Bílého domu (myslím, že už to vzdal a na Trumpa v podstatě zanevřel – k ničemu ho taky neopotřebuje). V každém případě navštíví v New Yorku akci Algemeiner Jewish 100 Gala, kam je pozván, aby převzal ocenění Warrior for Truth (bojovník za pravdu).
Oceňuji smysl organizátorů akce pro humor. Hlavním důvodem Zemanovy cesty je ovšem projev na Valném shromáždění OSN. Vystoupí jako devátý a má na svou realizaci asi patnáct minut. To se s trochou dobré vůle dá vydržet, mezi 196 prezidenty a premiéry se snad ztratí (pokud nepoužije nějaký nápaditý pí ár trik např.
jako kdysi Nikita Chruščov, který tam tloukl do lavice střevícem.
Úterý 5. září: Teď, nebo za dvacet let? O víkendu prezentovalo svůj volební program hnutí ANO. Obsahuje směs slibotechny a populistických tezí (stop migraci, žádné kvóty, žádné euro, zmrazit platy poslanců atp.) V tom se žánrově od programu konkurentů neliší.
Odlišný je název programu – „Teď, nebo nikdy“ – a bojové entrée Andreje Babiše. Pan Babiš se nedá umlčet. Země musí být pro lidi, a ne pro kmotry. Voliči mají ve volbách první a zároveň poslední pokus zbavit se nesnesitelné, propracované a zákeřné korupční hydry, která více než 25 let dusí, parazituje a pomalu rozkládá celou naši zemi.
V této věci se volební kampaň pana Babiše výrazně liší od ostatních stran. Je konfrontační, dává najevo, že teď jde o všechno. Ostatní víceméně ignorují křiklouna a soustřeďují se na „pozitiva“, tj. většinou na slibování. Antibabiš totiž podle nich není program. Jenže k volbám patří pozitivnost i konfrontace, jinak nemají smysl.
Respektive heslo „žádný Antibabiš“ by mělo smysl tenkrát, kdyby pan Babiš byl bezvýznamný extremistický kraválista s pěti procent preferencí a ostatní měli po třiceti procentech. Pak by si mohli říci: nechme ho vyvádět, dělali bychom mu zbytečně reklamu. Psi štěkají, karavana jde dál. Bohužel, situace ve veřejné podpoře je přesně opačná.
Strkat v této chvíli před Babišovou útočností hlavu pod peřinu je neúčinné a směšné.
Premiér Sobotka řekl k tomu, co uvedl pan Babiš: „Teď, nebo nikdy! Tak v zájmu občanů, naší republiky i udržení svobody a demokracie raději nikdy.“ To je hezké, ale za prvé, škoda, že tak jasný nebyl Bohuslav Sobotka už dříve, a za druhé, na věrohodnosti mu ubírá fakt, že mluví o straně, s níž byla ČSSD čtyři roky v koalici, navíc v koalici, kterou si sociální demokraté dodnes pochvalují.
A konečně: „Teď, nebo nikdy“ pro Andreje Babiš nejspíš platí: pokud nevyhraje jasně teď, už by se mu to asi nikdy nepovedlo. Pokud jde o jeho konkurenty, neplatí ani „teď, nebo nikdy“, ale ani „když ne teď, tak příště“. Správné je něco mezi tím: např. „když ne teď, tak možná až za dvacet let“. Zanechme falešných nadějí.
Lidl kácí modly. Velký mediální poprask způsobil reklamní leták diskontu Lidl na „řecký týden“. Na fotografii z ostrova Santorini vyretušovali kříže na místních kostelech, prý kvůli zachování náboženské a politické neutrality.
Je pozoruhodné, že firma Lidl postupuje způsobem, který poněkud připomíná islámský stát. tedy v sametové verzi: ty kříže přímo neuřízli, jen vymazali na fotografii.
Upozorňuji, že je to pitomost bez hranic: podobným způsobem se na fotkách z Turecka budou muset retušovat mešity, a pokud tam snad někde bude turecká vlajka, tak půlměsíc s hvězdou. Akce Lidlu má dva aspekty: jednak předpodělanost Evropanů: ač si to nepřiznávají, stydí se za kříže, tj.
tak trochu sami za sebe. Půlměsíce jim asi nevadí. Civilizovanému člověku přitom nevadí kříže ani půlměsíce. A může být při tom věřící křesťan (jako např. já). Obávám se, že kříže (a půlměsice) vadí hlavně těm, kteří nevěří vůbec v nic.
Ale třeba je za tím jen obyčejný kalkul tvůrců reklamy. Někoho to osloví, někdo si pomyslí: pitomci (a reklama se mine cílem). Řada lidí si toho vůbec nevšimne. A o ty, které to osloví, z hlediska reklamy jde.
Přesto: jediné, co z toho plyne, je dojem nepatřičnosti z předělávání skutečnosti, dějin takových, jaké jsou, na něco lepšího, co však není a nikdy nebylo. Je to podobné jako odstraňování soch vztahujících se k občanské válce v USA – a konec konců podobné, jako bourání historických památek v Sýrii a v Iráku. Myslím, že se to nedělá: totiž že to všechno se nedělá.
Středa 6. září: Na čem se shodne komise o únicích z policejních spisů? Poslanecké sněmovně se asi na poslední chvíli podaří projednat zprávu komise o únicích z policejních spisů.
Komise začala pracovat v polovině července, kdy byl Sněmovnou zvolen její předseda (předtím ji neměl kdo svolat). V tomto týdnu přijme zprávu, kterou by pak začátkem příštího týdne mělo projednat plénum Sněmovny.
Problém, jímž se komise zabývala, je obrovitý, vůbec nejde jen o nahrávky Andreje Babiše, které pořídila bájná agentura Šuman a které její vznik inspirovaly.
Kompromitující informace unikaly z policejních spisů už dávno z minulosti, za úniky často stálo přesvědčení, že politické spravedlnosti je někdy nutno napomoci i lehce problematickou cestou. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Pak se v listech, jejichž obmyšleným je dnes Andrej Babiš, staly nástrojem v politickém boji. A nadcházející volby nejspíš ukončí naději, že by se mohlo něco výrazně změnit. Když tak k horšímu. Nedovedu si představit, že by se komise dokázala teď narychlo shodnout na něčem zvlášť smysluplném. Navíc během uplynulého volebního období bylo velmi mnoho hmatatelných příležitostí toto téma otevřít. Teď už je pozdě.
Příští podzim nás čeká další úděsná spartakiáda. Příští podzim bude, jak se zdá, stejně nesnesitelný, jako teď pravidelně bývá jaro. ČR a SR bude společně oslavovat sto let od vzniku ČSR. Bude to prý mít navíc i mezinárodní rozměr, oslavy mají být i v USA, ve Velké Británii a ve Francii.
To výročí se jistě musí vzpomenout, ale o ČSR by se mělo mluvit věcně a kriticky. ČSR existovala v pravém slova smyslu jen dvacet let, do září 1938. To, co bylo pak (druhá republika, benešovská třetí republika, bolševická Č(S)SR), není žádný důvod oslavovat.
ČSR byla po dlouhé době první realizací české státnosti, jenže v tom je právě její problém: společenství se Slováky bylo osudově nerovné; k tomu byly přibaleny statisíce až miliony dalších: Němců, Maďarů, Poláků (těch bylo jen 75 tisíc). Nikdo na nic neptal. První republika si tak nesla v sobě svou smrt.
Jistě, jednání spojenců (V první řadě Francie) v roce 1938 bylo ohavné. Ale hájit ČSR bylo krajně obtížné, českoslovenští politici jim to jednání usnadnili, a to už v prvním desetiletí existence ČSR. Když pak přišel v Německu k moci Hitler, bylo už pozdě. Samozřejmě že Československo mělo pro Čechy a o něco méně i pro Slováky také pozitivní význam.
Chci jen říci, že to všechno jsou věcné otázky, o nichž by bylo třeba nezaujatě mluvit. Dutá slavnostní paráda pod taktovkou Miloše Zemana a Andreje Babiše (mimochodem, ten člověk je jakési zhmotnění „českoslovenství“ v tom nejhorším slova smyslu) bude všechno jiné, jen ne tohle.
Oslavy tohoto typu (stejně jako letošní truchlení nad Heydrichiádou a Lidicemi) čím dál tím víc bezděčně i záměrně odvádějí pozornost od toho, co se u nás odehrává zrovna teď a co má osudový význam pro naši budoucnost.
Navíc je cítit, jak u nás od devadesátých let ve veřejnosti postupně a plíživě ubývá svobody a kritického ducha. Jde to pomalu, ani si to moc neuvědomujeme, a když si toho konečně všimneme, znamená to zároveň, že už je pozdě.
Škrholové účtují s Babišem.