MRSA – Vše o zdraví

MRSA (zlatý stafylokok) je bakterie, která se běžně nachází na sliznici (úst, nosu) nebo na pokožce. Pokud funguje ochranná bariéra organizmu, stafylokok neuškodí. Jestliže však dojde k narušení, může zlatý stafylokok vyvolat i velmi prudkou infekci.

Za běžných podmínek zlatý stafylokok člověku nepůsobí problémy, pokud má člověk oslabenou imunitu nebo pokud si poraní kůži, dochází k infekci. Bakterie zlatého stafylokoka se může šířit používáním infikovaného oblečení, ručníků, prostěradel. Bakterie je velmi odolná a je schopna přežít dlouhou dobu na předmětech jako jsou kliky dveří, umyvadla, podlahy.

Pokud se nepodaří díky nízké obranyschopnosti organismu udržet MRSA pod kontrolou, může se rozšířit do celého těla.

MRSA - Vše o zdravíPříznaky

Příznaky infekce MRSA se někdy liší podle místa zasažení. Při infekci kůže a měkkých tkání se projevuje jako otok, zarudnutí, bolest, nahromaděný hnis. Často se přidává nevolnost, slabost a vysoká teplota.

Příkladem kožních nemocí je třeba impetigo, která je známá také jako „sladké strupy”. Když se zlatý stafylokok při invazivní infekci dostane do krve, projevuje se tento stav zimnicí, nevolností, vyšší teplotou, bolestmi svalů nebo třeba necitlivostí příslušné části těla.

Může se jednat o otravu krve, jejímž výsledkem je někdy až septický šok nebo sem patří také například infekce močového traktu.

Léčba

Léčba MRSA – zlatého stafylokoka – většinou probíhá pomocí antibiotik a výplachů prostřednictvím antimikrobiálních preparátů. Jako podpůrnou léčbu je možné využít přípravky na posílení imunity, neměl by chybět dostatek pohybu a nedráždivá zdravá strava.

Prevence

Riziko nákazy snižuje dodržování hygienických pravidel. Kromě pravidelného mytí rukou a sprchování jsou vhodné krátké nehty. Každá osoba by měla mít vlastní předměty osobní hygieny jako jsou zubní kartáčky, hřebeny, holící strojky, vhodná jsou mýdla v zásobníku a vlastní kosmetika.

Nepůjčujte si cizí ručníky ani předměty osobní hygieny. Ranky na kůži by měly být vydezinfikovány a udržovány v čistotě a skryté, dokud se nezahojí. Další doporučení se týká pouze užívání nezbytně nutných antibiotik, aby mohla zafungovat, až jich bude zapotřebí. Zdroj http://www.stefajir.cz/?q=mrsa https://www.wikiskripta.eu/w/MRSA

MRSA - Vše o zdraví MRSA - Vše o zdraví

Superbakterie stafylokok

MRSA - Vše o zdraví

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Stafylokok patří navíc mezi tzv. rezistentní bacily, tj. odolné antibiotikům. To znamená, že je často problém na ně určit příslušná antibiotika. Tyto odolné bakterie – bakterie zlatého stafylokoku, staphylococcus aureus, se nazývají methicilinu odolné (methiciling resistant).

Domnělý začátek

Onemocnění nezačalo v okamžiku, kdy se projevil příznak!! Bacil byl vy-kultivován, ale k onemocnění se už nějakou dobu schylovalo, obvykle přišel určitý spouštěcí moment, a ten nemoc spustil.

Stafylokok často není hlavní příčinou, ale nejspíše jen spouštěčem onemocnění. V těle mohou nastat takové podmínky, že se stafylokoku daří a rozmáhá se. Imunitní systém jej nevidí, nedovede jej sám zničit. A mohou působit i další faktory. Přitom útok na bacil není prioritním útokem na příčinu, nýbrž na následek.

Špitální bacil

Teorie o MRSA říká, že je to bakterie odpovědná za obtížně léčitelné infekce u lidí.

Označuje se také jako multirezistentní zlatý stafylokok, nebo oxacilin-rezistentní zlatý stafylokok (oxacilin-rezistentní staphylococcus aureus, ORSA).

MRSA je definován jako kmen bakterie staphylococcus aureus, který je rezistentní vůči velké skupině antibiotik nazývaných beta-laktamy, mezi něž patří např. peniciliny a cefalosporiny.

Mezi lidmi se mu také říká bacil “špitální”, protože se většinou objevuje u pacientů v nemocnici, kteří jsou dlouhodobě nemocní, anebo mají otevřenou ránu (např. proleženinu).

Přítomnost takového bacilu je pro ně i pro lékaře noční můrou, protože jej nelze dost dobře zničit, a to znamená, že přivodí komplikace, jako nehojení operační rány, píštěl, abscesy, septické stavy apod.

Lékaři zavádějí nová pravidla, jak bojovat proti těmto superbakteriím, přesto počet infekcí každoročně nezadržitelně stoupá, také u dětí. Zdá se, že odolný bacil  v nemocnicích zakořenil.

Normální zlatý stafylokok se podle odhadů vyskytuje u šedesáti procent veškerého zdravého obyvatelstva. Pokud je u nich všechno v pořádku, imunitní systém pracuje v normě, lidé ani nevědí, že mají třeba v nose bacil.

Ale jakmile se v jejich těle naruší rovnováha, dostanou se do situace stresu, vyčerpání, vyhoření, projeví se u nich nemoc a jedinec se stane  pacientem. A pokud je nutno ho hospitalizovat, přichází tam zpočátku jako nositel normálního stafylokoka.

Když se tam  však dostane do situace, kdy je přítomen odolný stafylokok, pak jeho neškodný stafylokok je vytěsněn a nahrazen mutantem, odolným bacilem. Problémy na sebe pak nenechají dlouho čekat.

Léčba

Běžný staphylococcus aureus je bakterie, která se normálně přenáší na kůži či v nose zdravých lidí. Občas může staphylococcus způsobit infekci.

Stafylokokové bakterie jsou nejčasnější příčinou kožních infekcí. Většina těchto infekcí je nevýznamná (boláky, uhry) a lze je vyléčit bez antibiotik.

Stafylokokové bakterie však také mohou způsobovat vážné infekce, např. infekce chirurgických ran a zápal plic.

Také MRSA lze léčit antibiotiky. Kromě toho lze většinu stafylokokových infekcí kůže léčit vysušením rány. Je třeba uplatňovat dobrou hygienu:

  1. Mít vždy čisté ruce, řádně si je mýt mýdlem a vodou.
  2. Řezné ranky udržovat v čistotě a pod obvazem, dokud se nezahojí.
  3. Vyhýbat se styku s ranami jiných lidí či s materiálem kontaminovaným z ran…

Hlavní slovo však má mít imunolog, ten má pojmenovat patologickou cestu, proč si imunitní systém s kokem nedokáže poradit.

Je třeba provést krevní imunologické testy, široké vyšetření laboratorních ukazatelů, diferenciální krevní obraz, zhodnocení zjištěných imunofaktorů a také vyšetření na eventuální onemocnění cukrovkou, protože cukrovka podporuje podmínky pro stafylokok, stejně tak jako pro kvasinkovou infekci, která sama o sobě dokáže imunitu člověka hodně zaměstnat. Stafylokok se snadno usadí, když má dotyčný dysbiózu střevní, a tedy narušenou rovnováhu mezi kmeny bakteriální flóry.

Samostatnou kapitolu zasluhují stavy, kdy pacient užívá kortikosteroidy, třeba u astmatu, autoimunitních chorob apod. Jsou to syntetické sloučeniny, které napodobují přirozené kortikoidy nadledvinek a ovlivňují funkce imunity. U jmenovaných nemocí se používají kvůli tomu, aby potlačily nekontrolovatelný imunitní systém, aby zastavovaly zánět a nepříjemnosti spojené s nemocí.

Samozřejmě tím neřeší příčinu, pomohou pacientovi v úlevě, ale současně s tímto efektem se imunitní systém ve své přirozené ochranné roli oslabuje i v některých jiných funkcích – při hojení ran, po úrazech, operacích, a tehdy stafylokok dostává šanci se prosadit. Na jedné straně kortikoidy „léčí“ základní nemoc, ale současně na druhé straně se tím otvírá cesta pro jinou nemoc.

Podobnou situaci si lze představit u žen, jež užívají umělé napodobeniny hormonů, když berou svou hormonální antikoncepci. A také je třeba jmenovat kuřáky, kteří stafylokokové infekci svým počínáním pomáhají.

Poslední dobou se sleduje nárůst výskytu MRSA a candidy albicans na povrchu zubních protéz při zanedbání ústní hygieny. Antibiotikum je lékem volby, jistě ano, zvláště když je život ohrožen a je evidentní, že obrana postiženého boj s bacilem nezvládá.

Ale tento krok má vyznít jako signál, jako varování, že něco v životě pacienta není v pořádku.

A po antibiotickém zásahu by měl nastat celkový rozbor situace, pojmenování chyb, které dotyčný udělal, jestliže si narušil rovnováhu, a hledání cesty s cílem odstranit překážky léčby. A pacient si má dopřát dostatečně dlouhou dobu na rekonvalescenci.

Lékaři používají vakcíny ve snaze modulovat imunitní reakci na bacil, na trhu existují i léky nazývané bakteriální lyzáty, jež také zvyšují slizniční odolnost proti bakteriím. Lze doporučit pravidelné vyplachování nosu i několikrát denně vincentkou, zlepší se tím hygiena nosní sliznice.

Při kožních projevech lze použít prostředky, které jsou předmětem ortomolekulární medicíny a obsahují mikronutrienty, např. vitamíny, stopové prvky, aminokyseliny, enzymy z papáji, ananasu, bromelainu, bioflavonoidy apod.

Zkoušejí se pomocné léčivé kroky se směsí medu, včelího vosku a olivového oleje, protože se ukazuje, že tato směs zamezuje problému se staphylococcem aureem a candidou albicans. Nicméně si musíme počkat na výsledky a praktické zkušenosti.

Zajímavé:  Nemocnice kladno - Vše o zdraví

infekce mrsa – Seznam.cz

zdravi.euro.cz/leky/mrsainfekce

23. 12. 2019MRSA je kmen zlatého stafylokoka, který je rezistentní vůči mnoha typům antibiotik. Pokud se dostane do otevřené rány, může způsobit fatální infekce.

superionherbs.cz/mrsazlatystafylokok

Bakterie ️MRSA️ (zlatý stafylokok) se běžně nachází v lidském těle. Pokud funguje ochranná bariéra organizmu, stafylokok neuškodí. Podporujte svou imunitu!

zdravi.euro.cz/infekcemrsa-pristup-k-pacientum-v-domaci-i…

10. 1. 2020MRSA představuje vysoce rezistentní kmen zlatého stafylokoka, necitlivý k methicilinu a ostatním penicilináza-stabilním beta-laktamovým antibiotikům. Kromě rezistence vůči penicilinům a cefalosporinům jsou kmeny MRSA často rezistentní i…

cs.medlicker.com/991-infekcemrsa

Meticilin rezistentní zlatý stafylokok patří mezi superbaktérie, na které je většina antibiotik krátká. Přečtěte si více o příčinách, léčbě a prevenci MRSA.

Infekce mrsa›Obrázky

MRSA je zkratkou pro MethicilinRezistentní Staphylococcus Aureus což je bakterie, z níž se orosí čelo nejednomu doktorovi. Jedná se totiž o silně rezistentní bakterii, která může dát člověku pořádně zabrat a v těch nejhorších jej může de…

cs.winesino.com/conditions-treatments/infectious-diseases

MRSA ( methicilinrezistentní Staphylococcus aureus ) infekce , způsobené zejména kmeny Staph bakterií , je rezistentní vůči antibiotikům , které normálně zabít stafylokoka a může být fatální . Vstupují do těla řeznými ranami a otvory v…

cs.winesino.com/conditions-treatments/diseases

Ačkoli MRSA se snadno šíří fyzickým kontaktem s nakaženou osobou , nebo to, co on /ona se dotkla , mohou bakterie nepronikají zdravé kožní tkáně . Řezy a škrábance na kůži , aby bakterie vstoupit a způsobit infekci . Léčba

ÇFARË ËSHTË MRSA?

MRSA qëndron për Staphylococcus aureus rezistent ndaj meticillinës, bakterie të llojit të  Staphylococcus aureus e cila ka zhvilluar reyistencë ndaj meticilinës (lloj i penicilinës) dhe antibiotikëve të terë që përdoren për shërimin e infeksioneve me stafilokoke.

Staphylococcus aureus është bakterie e cila mund të gjendet në hundë dhe në lëkurë (sidomos në zona me lagështi si nënsqetulla, vithet, duart) tek një e treta e popullatës së shëndoshë.

Zakonisht është e  pa rrezikshme, përveç se në rastet kur depërton në organizëm pëmes ndonjë prerjeje ose ndonjë plage tjetër, por edhe atëherë shkakton vetëm ndryshime të vogla në lëkurë, sidomos tek personat e shëndetshëm.

Kolonizimi

Bartja e MRSA-s në hundë apo në lëkurë pa shkaktuar simptoma dhe shenja klinike njihet si kolonizim. Mendohet se 1% e bartësve të  Staphylococcus aureus kanë koloni të MRSA-s.

Infeksioni

Nëse MRSA arrin të depërtojë në organizëm, dhe atë zakonisht nëpërmjet prerjeve ose plagëve të tjera dhe atje fillon të shumohet, ajo do shkaktojë infeksion të shoqëruar me simptoma të ndryshme, në varësi nga vendi i infeksionit. Mund të manifrestohet si infeksion i lëkurës, infeksion i mushkërime, madje edhe sepsa. Infeksioni me MRSA nuk paraqet rrezik për njerëzit e shëndetshëm, zakonisht shkakton infeksion tek personat me imunitet të dobët.

Lloje të infeksioneve me MRSA

Në të shumtën e rasteve infeksioni me MRSA fitohet gjatë qëndrimit në spital ose në institucionet të tjera shëndetësore, si shtëpitë e pleqve, ose qendrat për dializë.  Ky lloj i infeksioneve me MRSA njihet si MRSA spitalore (Health care-Associated MRSA  – HA-MRSA).

Lloj tjetër i infeksioneve me MRSA paraqitet tek komuniteti më i gjerë, tek popullata e shëndetshme. Ky lloj i infeksionit me MRSA njihet si MRSA jashtëspitalore (Community-Associated MRSA  – CA-MRSA).

Si përhapet?

MRSA është e pranishme në të gjithë komunitetin, por më e shpeshtë është në spitalet dhe institucionet shëndetësore ku personat qëndrojnë për një periudhë më të gjatë kohore (shtëpitë e pleqve, qendrat për dializë).  Nëse njerëzit kanë MRSA në duart e tyre, ata mundet tua përcjellin atë edhe njerëzve të tjerë me të cilët kanë kontakt, ose tek gjësendet të cilat i prekin me duar.

Si zbulohet MRSA?

MRSA mund të zbulohet vetëm me analizë mikrobiologjike. Për të vërtetuar praninë, tek personat e shëndetshëm merren strishio nga hund, fyti, vithet ose nga pjesa perianale.  Tek personat me infeksion me MRSA, në varësi të pasqyrës klinike dhe simptomave të sëmundjes merret strishio nga hunda, fyti, pjesëve në lëkurë, gjak, etj. Për ta kryer analizën mikrobiologjike nevojiten 2-3 ditë.

Rekomandime për parandalimin e përhapjes të MRSA-s jashtëspitalore (Community-Associated MRSA  – CA-MRSA)

Masa të thjeshta higjienike të cilat do e zvogëlojnë rrezikun nga përhapja e MRSA-s:

  • Lani duart shpesh me ujë dhe sapun!
  • Pas larjes fshini mirë duart me fasuletë!
  • Përdorni xhel ose lëng për deyinfektim të duarve që përmban alkool, në raste kur nuk keni ujë dhe sapun. Mund të përdoret edhe kur duart duken sikur janë të pastra!
  • Mos prekni plagë, lëkurë të dëmtuar ose mjete invazive, përveç se në rastet kur këshillë mjekësore ju jep profesionist!
  • Plagët e hapura ose pjesët ku lëkura është e dëmtuar detyrismisht duhen mbuluar!
  • Mos pini antibiotik pa u këshilluar me mjekun. Përdorimi joadekuat dhe i shpenshtë i antibiotikëve mund ta intensifikojë përhapjen e bakterieve rezistente!
  • Nëse mjeku ju rekomandon antibiotikë, administroni atë sipas udhëzimeve dhe doemos përfundoni mjekimin.

Si mjekohet MRSA?

Në të shumtën e rasteve personat që janë të kolonizuar me MRSA nuk kanë simptoma të infeksionit dhe njuk kanë nevojë për mjekim. Por, nëse duhet t’ nënshtrohen ndonjë intervenimi invaziv mjekësor ose ndonjë operimi, kjo paraqet një rrezik më të madh për infeksion.

  • Vetëm mjeku mund të vendosë nëse është e nevojshme të bëhet dekolonizimi, gjegjësisht trajtimi për eliminimin sa më efikas të MRSA-s.
  • Mjekimi i infeskionit me MRSA  bëhet nga mjeku, dhe mund të përfshijë trajtim lokal ose administrim lokal të antibiotikëve, për çka përsëri vendos mjeku.
  • A paraqet rrezik për të tjerët personi me MRSA?

Personi me MRSA nuk paraqet rrezik për personat e shëndetshëm rreth tij, përfshirë këtu të moshuarit, gratë shtatzëna, fëmijët dhe foshnjat. Në rast të kontaktit me personat e tjerë, duhen ndërmarrë masat për higjienën e duarve, të mbulohen dhe mbrohen plagët e hapura, pretjet, ose çfarë do ndryshimesh në lëkurë me leukoplast ose me fasha.

Personi i cili dyshon se është bartës i MRSA-s duhet të këshillohet me mjekun e tij amë i cili do e këshillojë për nevojën për trajtim të mëtutjeshëm.

Zlatý stafylokok a MRSA: přenos, příznaky a léčba

  • Zlatý stafylokok je bakterie, která se běžně vyskytuje na pokožce a sliznicích zdravých lidí. Může být příčinou různých více či méně závažných infekcí.
  • Zlatý stafylokok se šíří vzduchem, prostřednictvím přímého kontaktu s kůží nakaženého nebo nepřímo po kontaktu s předmětem, kterého se nakažený člověk dotýkal.
  • Zlatý stafylokok může způsobit různé druhy infekcí, které zahrnují například hnisavou rýmu, zápal plic, impetigo, stafylokokovou meningitidu nebo také syndrom toxického šoku.
  • Příznaky zlatého stafylokoka jsou velmi široké, patří k nim například drobné kožní infekce, rýma, bolesti v krku, horečka, zvracení a průjem, trvalé oslabení imunitního systému nebo sepse.
  • Velké nebezpečí představuje meticilin-rezistentní zlatý stafylokok (MRSA), který je odolný vůči meticilinu a dalším druhům antibiotik.
  • Zlatý stafylokok se léčí prostřednictvím vhodných antibiotik, na které je tato bakterie citlivá. V některých případech se ale zánětlivá ložiska řeší také chirurgicky.
  • Babské rady doporučují také užívání různých druhů bylinek, které zahrnují především lichořeřišnici, heřmánek nebo šalvěj, pomáhá prý ale i česnek, cibule a křen.

Zlatý stafylokok (latinsky Staphylococcus aureus) je bakterie z rodu stafylokoků. Běžně se vyskytuje na pokožce či sliznicích zdravých lidí a nezpůsobuje žádné závažné potíže.

V některých případech však může být příčinou různých infekcí, které zahrnují mírné záněty, ale také život ohrožující komplikace.

Název Staphylococcus označuje bakteriální rod, který roku 1880 poprvé objevil Louis Pasteur.

Zajímavé:  Pigmentové skvrny - Vše o zdraví

Při pozorování světelným mikroskopem můžete vidět, že jsou tyto bakterie uspořádány do tvaru charakteristických hroznů.

Pro člověka jsou z klinického hlediska nejvýznamnější dva druhy stafylokoka – Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok či stafylokok aureus) a Staphylococcus epidermidis.

Když tělo napadne zlatý stafylokok, záleží hlavně na tom, jak je organismus silný a kde se infekce nachází. V případě závažnějších komplikací může tato bakterie trvale poškodit srdce, ledviny, játra, střeva i mozek. Někdy může dokonce způsobit i smrt pacienta.

Přenos zlatého stafylokoka

Jak se přenáší zlatý stafylokok? Tato bakterie se běžně vyskytuje téměř u 50 % populace.

Nejčastěji jde o zlatý stafylokok na kůži, zlatý stafylokok v krku nebo zlatý stafylokok v nose zdravých jedinců, kteří díky přirozené imunitě lidského těla většinou vůbec netuší, že tuto bakterii přenášejí.

Problém nastane až ve chvíli, kdy se zlatý stafylokok dostane do organismu (například při poranění kůže).

Přenos zlatého stafylokoka probíhá buď přímým kontaktem s kůží nakaženého, nebo nepřímo po kontaktu s předmětem, kterého se nakažený předtím dotýkal. Lékaři však nevylučují ani přenos vzduchem.

Mezi rizikové faktory, které ještě zvyšují šanci, že se tímto onemocněním nakazíte, patří oslabená imunita a nedostatečná hygiena. Bakterie zlatého stafylokoka ale mohou být přítomné také v některých potravinách.

Infekce způsobené zlatým stafylokokem

Zlatý stafylokok se u nakažených pacientů může projevit v krku, v nose nebo také na kůži a vnitřních orgánech (například zlatý stafylokok v pochvě). Tato bakterie je zodpovědná za vznik různých infekcí, mezi které patří:

Zlatý stafylokok může způsobit také různé rané infekce či infekce spojené s lékařským zákrokem (infekce umělých chlopní nebo kloubních náhrad). Tato bakterie však může produkovat také enterotoxin, který účinkuje na střevo. Pokud vzniká v jídle, které není dostatečně tepelně zpracované, vyvolává otravu jídlem, křeče a silný průjem.

Další velice nepříjemné onemocnění je stafylokoková meningitida. Ta vzniká nejčastěji při neodborném ošetření, kdy se bakterie přenesou krví z hnisavých ložisek na těle do zbytku organismu. Toto onemocnění může způsobit zánět mozkových blan a často končí smrtí.

Zlatý stafylokok u některých pacientů vyvolává také syndrom toxického šoku, který je podle lékařů spojený hlavně s používáním menstruačních tampónů. Mezi hlavní projevy patří dezorientace, šok a průjem, dochází ale především k otravě celého organismu a poškození jater i ledvin. Toto onemocnění může vést i ke smrti pacienta.

Potýkali jste se někdy s infekcí způsobenou zlatým stafylokokem?

Zlatý stafylokok příznaky

Jelikož může zlatý stafylokok způsobit celou řadu infekcí a nebezpečných onemocnění, jeho projevy jsou poměrně široké. Záleží především na tom, kterou část těla napadne a jak je stafylokoková infekce závažná.

Hlavní příznaky zlatého stafylokoka:

MRSA

Kromě toho, že se můžete nakazit běžným zlatým stafylokokem, existuje také forma s názvem MRSA neboli meticilin-rezistentní zlatý stafylokok. Tato bakterie je zodpovědná za obtížně léčitelné infekce, jelikož je rezistentní vůči meticilinu a ostatním antibiotikům ze skupiny beta-laktamů.

MRSA je problematický především v nemocnicích. Nejvíce ohrožení jsou lidé, kteří mají oslabený imunitní systém nebo mají otevřené rány na těle. Bakterie se mohou přenášet z jednoho pacienta na druhého nebo také prostřednictvím zaměstnanců, kteří nedodržují přísné sanitární procedury. Pokud člověka nakaženého MRSA přijde někdo navštívit, musí dodržovat zásady izolace.

Diagnostika zlatého stafylokoka

Vyšetření na přítomnost zlatého stafylokoka se provádí pomocí výtěru z krku nebo laboratorním vyšetřením krve. Při pátrání po MRSA se používají také různé zobrazovací metody, mezi které patří ultrazvukové a CT vyšetření.

Zlatý stafylokok a léčba

Jaká existuje pro zlatý stafylokok léčba? Dříve zlatý stafylokok reagoval velmi dobře na léčbu antibiotiky, v dnešní době je ale kvůli rezistenci terapie o mnoho složitější. Pokud se jedná pouze o přeléčení povrchových zánětů, používají se různé dezinfekční prostředky, jako je například Betadina nebo Skinsept. Rány se musí denně ošetřovat a pravidelně převazovat.

Jakmile se projeví známky celkového zánětu, je nutné zvolit vhodná antibiotika na zlatého stafylokoka.

Z odebraných vzorků tkáně jsou lékaři v antibiotickém centru schopní určit, o jaký kmen se jedná, vyzkoušet jeho citlivost na různá antibiotika a následně navrhnout specifickou léčbu.

Při závažnějších infekcích se antibiotika aplikují přímo do žíly. V některých případech se dají zánětlivá ložiska řešit také chirurgickou cestou.

Zlatý stafylokok: přírodní léčba

Jak zničit zlatého stafylokoka? Standardní terapii může podpořit také přírodní léčba zlatého stafylokoka prostřednictvím užívání bylinek, jako jsou heřmánek nebo šalvěj. Zlikvidovat nákazu pomáhá také lichořeřišnice, česnek, cibule nebo křen.

Zlatý stafylokok v těhotenství

Infekce způsobené zlatým stafylokokem se nevyhýbají ani těhotným ženám. Pokud se taková infekce v těle prokáže, žena je obvykle během těhotenství přeléčena pomocí antibiotik, která jsou pro ni bezpečná. Tato léčba by se rozhodně neměla zanedbat, jinak by bakterie mohla ohrozit také plod. Stejné je to i při kojení, kdy doktoři maminkám doporučí léky bezpečné pro dítě.

Zlatý stafylokok a prevence

Žádná specifická preventivní opatření v tomto případě neexistují. Mnozí lidé totiž nemají vůbec tušení o tom, že zlatého stafylokoka přenáší. Obecně je proto dobré udržovat zdravý životní styl a dbát na dodržování hygienických zásad.

Měli byste být také opatrní při užívání antibiotik. Spousta onemocnění antibiotika sice vyžaduje, není ale nutné s nimi léčit každou obyčejnou chřipku. Jinak by se totiž mohlo stát, že čím více je budete užívat, tím bude pravděpodobnější, že si bakterie na ně vytvoří rezistenci.

Zlatý stafylokok, či zlatý streptokok?

Pacienti někdy zlatý stafylokok mylně zaměňují za zlatého streptokoka. Žádný takový streptokok však neexistuje. Bakterie z rodu streptokok se přirozeně vyskytují u lidí a zvířat jako součást bakteriální mikroflóry kůže a sliznic. Mezi nejznámější patří:

  • Streptococcus pneumoniae – způsobuje třeba zápal plic nebo bakteriální meningitidu,
  • Streptococcus pyogenes – je zodpovědný za spálu, infekce kůže a dýchacích cest,
  • Streptococcus agalactiae – má na svědomí infekce novorozenců, kteří se nakazí od své matky.

Zlatý stafylokok

Stačí však oslabení organismu a dokáže rozjet v těle mnoho infekčních hnisavých procesů, například na kůži, ale i na sliznici, vnitřních orgánech a otravu krve.

Kromě toho se může zlatý stafylokok uplatnit také jako původce otrav z potravin. Může totiž produkovat tzv. enterotoxin, který, pokud je vytvořen v jídle a to není dostatečně tepelně zpracováno, vyvolává otravu jídlem projevující se křečemi v břiše a silnými průjmy.

Dalším onemocněním je stafylokoková meningitida (zánět mozkových blan), která vzniká nejčastěji přenosem bakterií krví z hnisavých ložisek na těle při neodborném ošetření do organismu a může vést k těžkému zánětu mozkových blan i s následkem smrti.

Zlatý stafylokok může vyvolat také syndrom toxického šoku, který je spojený zejména s užíváním menstruačních tampónů. Způsobí otravu celého organismu, zejména poškození jater, ledvin, které může vést až ke smrti. Projevuje se průjmem, dezorientací, šokem.

Příznaky zlatého stafylokoka

Projevy zlatého stafylokoka jsou velmi široké. Záleží na tom, jakou část těla napadne infekcí. Může to být rýma, bolest v krku, horečka, hnisavá ložiska na kůži, bolesti břicha, průjem, zvracení, ale i mdloby a výpadky vědomí.

Léčba

Dříve zlatý stafylokok dobře reagoval na léčbu antibiotiky. Nyní už je kvůli rezistenci na jednotlivé skupiny antibiotik léčba složitější. Často bývá nutné přeléčit se několika druhy antibiotik, než léčba zabere. Pokud je streptokok v krku, někdy se lékaři uchylují k odstranění mandlí.

TIP NA VIDEO: Lékaři porazili bakterii a zachránili tak život dítěti.

• VIDEO FN Ostrava

Léky

Při léčbě se používají antibiotika.

Bylinky

Jako podpůrná léčba slouží všechny protizánětlivé byliny – heřmánek, šalvěj, česnek, cibule, křen.

Homeopatika

Jako doplněk léčby lze po konzultaci s lékařem použít Staphylococcinum (9 CH). 

Domácí léčba a babské rady

Pomoci si můžete i přírodními antibiotiky v podobě česneku, cibule nebo křenu.

Vyšetření

Přítomnost zlatého stafylokoka se zjistí výtěrem z krku (při jeho předpokládané přítomnosti v hrdle) nebo laboratorním vyšetření krve.

Zajímavé:  MfD: Léčba rakoviny je stále dražší – vše o zdraví

Možné komplikace

Může se rozvinout i stafylokoková meningitida (zánět mozkových blan), kdy neodborné ošetření například malých kožních zánětů může vést k těžkému zánětu mozkových blan i s následkem smrti. Stejně tak infekce pooperačních jizev, například u srdce, může způsobit velmi vážné následky až s následkem smrti.

Trvalé následky

Záleží na tom, kterou část těla stafylokok napadne a jak je organismus silný. Může dojít k trvalému poškození orgánů srdce, ledvin, jater, střev, mozku a dalších. V ojedinělých případech může vést až ke smrti.

Prevence

Prevencí je nezneužívání antibiotik, aby si na ně stafylokok neudělal protilátky, a zdravý životní styl, aby tělo nebylo oslabené.

Kdy jít k lékaři

Při dlouhodobějších infekcích nejasného původu, které nemizí ani s léčbou.

Bakterija MRSA

Bakterija S. aureus je večinoma (vsaj v 80–85 odstotkih) občutljiva na meticilin in ima kratico MSSA (meticilin občutljiv S. aureus).

Majhen delež te bakterije pa je proti meticilinu (in tudi na številne druge antibiotike) odporen in ima kratico MRSA. Do 40 odstotkov slovenske populacije ima trajno ali občasno v nosu bakterijo S. aureus.

V večini primerov gre za MSSA, v določenem (majhnem) deležu pa za MRSA. Bakterija S. aureus se poleg nosu najraje naseli še na koži pod pazduho ali v dimljah.

Ali se S. aureus na koga raje naseli?

Ni pravila, kdo bo bakterijo dobil in kdo ne. Na nekatere ljudi se nikoli ne naseli, na druge pa se naseljuje ponavljajoče. Verjetno gre za neke faktorje pri vsakem posamezniku. Vsaka bakterija se namreč na človeka »pripne« in če slednji določenega receptorja na koži ali sluznici nima, pripenjanje ni mogoče.

Kako vemo, da smo nosilci MSSA (na meticilin občutljiv S. aureus) ali MRSA (na meticilin neobčutljiv S. aureus) in ali je to nevarno?

Ne moremo vedeti, ali smo kolonizirani z bakterijo S. aureus, to potrdi šele mikrobiološka analiza brisa našega nosu ali katere druge kužnine (npr. bris kože, bris žrela, bris rane, izmeček ipd.). Tedaj se tudi ugotovi, za kateri sev bakterije gre.

Se pa ta preiskava ne izvaja rutinsko, ker kolonizacija (naselitev bakterije) pri zdravem človeku ne povzroča popolnoma nobenih težav. Pomembno je vedeti, da so okužbe, ki jih povzročata MSSA in MRSA, popolnoma enake (saj gre za isto bakterijo), le nabor antibiotikov, ki jih imamo na razpolago za boj proti njim, je različen in pri MRSA bistveno bolj omejen.

Samo nosilstvo bakterije pa človeku ne stori nič. Lahko smo nosilci celo življenje, pa tega nikoli ne bomo izvedeli in nikoli ne bo prišlo do okužbe.

Kdaj in zakaj MSSA ali MRSA postaneta človeku nevarni?

MSSA in MRSA lahko povzročita pljučnico, okužbe sečil, okužbe ran, kože in mehkih tkiv, … Če prideta v kri, povzročita najhujši obliki okužbe: bakteriemijo in sepso. Takrat je človek zelo bolan.

Ključni »pogoj« za okužbo je oslabel imunski sistem, drugi dejavniki tveganja pa so poškodba kože kot naravne zaščite telesa, denimo po prometni nesreči, pridružene kronične bolezni (npr. diabetes), … S.

aureus se zelo rad naseli v rane, stafilokokna pljučnica pa se pogosteje pojavlja po prebolevanju gripe.

Kje je več MRSA v bolnišnicah ali zunaj njih?

Zagotovo je MRSA veliko bolj pogost v zdravstvenih in negovalnih ustanovah: bolnišnicah, domovih starejših občanov in rehabilitacijskih centrih, povsod tam, kjer imamo opravka z oslabelimi, starejšimi ljudmi ter z bolniki.

V zadnjih nekaj letih pa se že pojavlja nova oblika MRSA, za katero je značilno, da jo najdemo pri populaciji ljudi, ki niso bili nikoli v bolnišnici. Od bolnišničnega MRSA se razlikuje po tem, da ni tako zelo odporen na antibiotike.

Pri bolnišničnem imamo namreč za zdravljenje na razpolago le tri ali štiri vrste antibiotikov.

Ali se bolnik z okužbo zaradi MRSA lahko zdravi doma?

Primer: Če je bolnik doma in ima neko bakterijsko okužbo in gre k svojemu zdravniku, mu bo  predpisal antibiotik. Če je MRSA dejanski povzročitelj okužbe, antibiotik, ki ga bo izkustveno predpisal zdravnik, ne bo pomagal. Izkustveno predpisovanje antibiotikov »na terenu«, izven bolnišnic, je naravnano na večinske povzročitelje okužb, med katerimi se MRSA pojavlja le izjemoma.

Zunaj bolnišnic je zato smiselno predpisovati antibiotike z ožjim spektrom delovanja, ki ne pokrivajo MRSA. Verjetnost, da bo družinski zdravnik »dobil« bolnika z okužbo MRSA, je minimalna. Če pa se to že zgodi, antibiotik ne bo pomagal, in ker se bolnikovo stanje ne bo izboljševalo, ga bo napotil v bolnišnico. Tam bodo opravili mikrobiološke preiskave in predpisali ustrezno zdravilo.

Ali je kakšen del populacije izven bolnišnice bolj ogrožen za okužbo?

Glavni dejavniki tveganja za MRSA so: pogoste hospitalizacije, pogosto zdravljenje z antibiotiki, sladkorna bolezen ter stari bolniki z oslabelim imunskim sistemom, ki so odvisni od tuje nege. S. aureus (MSSA in MRSA) se praviloma prenaša z rokami.

Kako poteka zdravljenje okužbe z bakterijo S. aureus?

Večina zdravljenja okužb se ravna po mestu okužbe in najpogostejših možnih povzročiteljih, po vrsti bakterije se zdravljenje z antibiotiki uravnava takrat, ko imamo bakterijo, ki je povzročitelj okužbe, mikrobiološko izolirano in določeno njeno občutljivost za antibiotike.

So sicer določene okužbe, kjer dolžino in vrsto zdravljenja uravnavamo glede na vrsto bakterije, vendar je to redko. Pljučnico in bakteriemijo zdravimo v povprečju 10–14 dni, okužbo sečil pa 3–5 dni.

Pri nekaterih bolnikih z MRSA okužbo se stanje hitro izboljša, pri bolnikih, katerih organizem je omagan in imajo še druge pridružene kronična bolezni, pa je okrevanje počasnejše, vendar ne zaradi MRSA, pač pa zaradi siceršnjega stanja bolnika.

So potrebni kakšni posebni ukrepi, če se z MRSA ali MSSA kolonizira zdrav človek?

Pri vsakem človeku, ki je nosilec MRSA, se odločamo individualno. Če gre za bolnika z zelo slabimi izidi za izboljšanje stanja, ki je v terminalni fazi bolezni, dekolonizacije običajno ne izvajamo.

Če pa je upanje, da bomo stanje bolnika izboljšali in bo lahko zapustil bolnišnico, poskusimo dekolonizacijo.

Tako preprečimo morebitno okužbo v prihodnosti, pa tudi zmanjšamo obremenjenost okolja (manj kot je bolnikov z MRSA, bolje je) in psihološko obremenjenost oziroma strah svojcev (ki je neupravičen). Pri negi bolnika z MRSA je treba upoštevati samo stroge higienske ukrepe. Če MSSA (»navadni« S.

aureus) najdemo pri zdravi osebi, ni nobenega ukrepa. Če pa gre za MRSA, se zato, da odpravimo možnost, da bi nekoč v bodočnosti prišlo do okužbe po nekem izrednem dogodku (na primer prometni nesreči), pa tudi, da preprečimo strah okolice, izvedemo dekolonizacijo oziroma odstranjevanje bakterije.

Proces je preprost: oseba se pet dni umiva s posebnim preparatom, si daje antibiotično mazilo v nos in grgra predpisano tekočino. Pri zdravih ljudeh je dekolonizacija zelo uspešna, pri starih in zelo bolnih ljudeh pa nekoliko manj.

Zakaj je MRSA kljub relativni nenevarnosti deležna tolikšne pozornosti zdravstvenega sistema?

Zaradi potencialne nevarnosti, ki jo MRSA lahko pomeni za prihodnost.

Če bi se MRSA izjemno razžiril (in bi ga denimo našli pri vsakem drugem prebivalcu), bi bila to zelo velika obremenitev mikrookolja z bakterijo, ki je zelo odporna, za katero imamo malo antibiotikov in pri kateri se lahko (po črnem in malo verjetnem scenariju) zgodi, da čez čas razvije odpornost tudi proti njim. V tem primeru nam za zdravljenje ne bi ostalo nobeno sredstvo in bi se »vrnili« v obdobje pred odkritjem antibiotikov, ko zdravil za bakterijske okužbe ni bilo in so te sejale smrt med ljudmi.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *