Nemoc růže – Vše o zdraví

Nemoc růže - Vše o zdravíRůže šípková (latinsky rosa canina) léčí nemoci močových cest, zlepšuje stav vlásečnic, posiluje organismus. Jde o kolem 3 metrů vysoký, listnatý, opadavý keř. Na hojných, každoročně vyrůstajících větvích jsou mohutné, zahnuté ostny. Větvě jsou přímé nebo zahnuté do oblouku. Listy jsou střídavé, lichozpeřené s 5-7 vejčitými lístky. Bledě růžové květy se skládají z pěti korunních plátků. Plodem jsou šípky – vejčitá, červená souplodí o velikosti asi 2 cm. Keř kvete na začátku prázdnin.

Účinky rostliny:



Účinky rostliny:

  • záněty močových cest
  • zánět ledvin
  • kolika žaludku
  • zlepšení stavu vlásečnic (kapilár), snížení křehkosti (fragility) kapilár
  • močopudný účinek
  • nachlazení
  • kašel
  • hořečka
  • kurděje
  • průjem
  • koliky
  • krvácení
  • čistí krev
  • churokrevnost, anémie
  • nemoci žlučníku a žlučových cest
  • vředy dutiny ústní
  • bolesti v krku, zánět v krku
  • kolika miminek (okvětní lístky růže)
  • záněty očí, očních víček (okvětní lístky růže)
  • špatné trávení starých lidí (okvětní lístky růže)
  • nachlazení miminek, hnisavé záněty horních cest dýchacích (okvětní lístky růže)

Sbírají se šípky v době plné zralosti. Předmětem sběru je též chlupatá hálka.

Léčivé vlastnosti:

Šípky jsou močopudné a používají se k léčbě zánětu močového traktu a ledvin. Užívají se též ke zmírnění kolikových bolestí a při průjmu.

Příznivě působí na žaludek. Zejména čerstvé šípky mají vysoký obsah vitaminu Což se hodí při nemocech z nachlazení, kašli, horečkách atd.

Sloužily jako léčivo proti kurdějím.

Zpracování šípků a způsoby použití:

Existuje celá řada variant, jak vařit (i sušit) šípky. Čerstvé šípky je třeba vařit na mírném ohni asi 10-20 minut. Tento postup lze zopakovat až 4krát. Pak šípky vyhodit. Nejsilnější bývá 2. a 3. výluh. U sušených šípků je dobré nechat je přes celou noc namočené v 1 vodě a pak 10 minut povařit. Případně napřed povařit a pak nechat několik hodin vyluhovat. 

Sušené šípky lze též nadrtit, v tom případě je třeba čaj cedit přes papírový filtr či přes pláténko. U sušených šípků odstraňujeme štiplavé chloupky. 

Kontraindikace:

Šípky nemají žádné kontraindikace ani vedlejší účinky. Čaje lze pít i litr či víc denně, pokud nám nevadí časté chození na záchod. 

Použití v kuchyni:

Z šípků se dělá výborné víno, marmeláda, kompot. Chceme-Ii dužinu šípků konzumovat v některém z těchto jídel, musíme napřed vybrat (odplavit pod tekoucí vodou) chlupaté nažky. Z čerstvých okvětních lístků lze dělat sirup, lzeje použít i jako dochucovadla na sladká jídla typu rýžového nákypu.

Rozšíření a výskyt:

Šípkový keř nalezneme ve velké části Evropy i v severnějších oblastech Asie. U nás roste hojně v houštinách, na okrajích lesů, v hájcích, podélcest na suchých stanovištích.

Sběr:

Šípky se sbírají v době plné zralosti v září a říjnu předtím, než působením mrazů začnou měknout. Existuje několik způsobů sušení šípků. Nejvýhodnější je asi začít při umělém teple (doporučuje se cca. 60°C) a pak dosušit pomalu při pokojové teplotě. Buď jak buď, vitamin C nevydrží v šípcích déle než rok.

Možnost záměny:

U nás v přírodě můžeme narazit na vícero druhů růží (růže zmačkaná, krovištní atd.), jejichž šípky se dají použít zrovna tak. 

Jaké látky šípky obsahují:

  • Vitaminy C, B,třísloviny, organické kyseliny, cukry, minerální látky, flavonoidy, silice,slizy, pektin a další. 
  • Šípky,které kromě výše uvedených složek obsahují také taniny, glukózu a pryskyřice, mají stahující a hemostatické účinky (zastavují krvácení), dále působí močopudně, očistně (detoxikace), proti chudokrevnosti (anémii), kurdějím a celkově posilují organismus.
  • Sirup ze šípků se doporučuje při avitaminóze a jako svíravý prostředek při průjmech, ledvinových chorobách, nemocech močového měchýře a žlučníku, při vředovitosti dutiny ústní a zánětech v krku

Poznámky:

Na keřích (listech) šípkové růže nacházíme útvar podobný chomáči zelených a později rezavých či hnědých vláken. Je to tzv. hálka, která vznikla napíchnutím listu (a uložením vajíček) hmyzem jménem žlabatka.

Tato hálka má vynikající léčivé vlastnosti, které se užívají při léčbě chřipek a angín spojených s horečkou. Z hálky se dělá tinktura. Sbírá se koncem léta či začátkem podzimu. Hálky odstřihneme, vložíme do mísy a zahradnickými nůžkami je rozstříháme na malé kousky.

Přitom odstraníme malé bílé červíky, larvy žlabatky. Takto rozstříhané hálky napěchujeme do sklenice a zalijeme čistým alkoholem. Po 2-3 týdnech se vzniklá tinktura přefiltruje a užívá se jako imunostimulant ve výše uvedených případech.

Dávkuje se 3x denně až jedna kávová lžička, nebo se přidá do směsi s jinými bylinami stimulujícími imunitu (echinacea, uňa de gato). 

Jak se jinak říká růži – synonymní názvy: 

Divoká růže ☼ Planá růže ☼ Polní růže ☼ Polní růžičky ☼ Psí růže ☼ Růže trnková ☼ Růže trnová ☼ Šípek ☼ Šípina ☼ Šípinky ☼ Šipka ☼ Trnková růže ☼ Trnová růže

Nemoc růže

Erysipel neboli růže je akutní infekční onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží. Je způsobováno nejčastěji bakteriemi z rodu streptokoků nebo stafylokoků. U osob se sníženou imunitou ji mohou způsobovat i jiné bakterie.

Onemocnění postihuje mladší i starší jedince, s oslabenou imunitou, po traumatu či podchlazení. Vyskytuje se zhruba 200 případů na 100 000 obyvatel. Historie nemoci sahá až do středověku, kdy se jí říkalo „oheň svatého Antonína“.

Nemoc růže - Vše o zdraví

Příčina

Bakterie se dostávají do těla porušenou integritou kůže, tedy v místě otevřené ranky, kde způsobí zánět. Nejčastěji jsou napadány dolní končetiny a obličej. Původcem onemocnění jsou streptokoky skupiny A, méně často skupiny B, C, G, zlaté stafylokoky nebo G-bakterie.

Vstupní branou infekce mohou být proleženiny, bércové vředy, diabetická noha, ale i operační rány a u novorozence pupečník. Inkubační doba nemoci se pohybuje mezi několika hodinami až třemi dny. Onemocnění má sklon k recidivám pomocí reaktivace bakterií.

Jelikož se s onemocněním mohou vyvinout i další závažné komplikace, je v České republice povinné hlásit výskyt erysipelu.

Příznaky

Kvůli krátké inkubační době se příznaky projevují velmi rychle. Náhle nastupuje vysoká horečka kolem 40°C, zimnice či třes, proto si ji zpočátku můžeme splést s chřipkou. Dále nastupují bolesti hlavy, nevolnost nebo zvracení.

Místo zánětu je zarudlé, horké s viditelným otokem. Kůže je přesně ohraničená, lesklá a na pohmat bolestivá. V těchto místech může docházet k tvorbě puchýřů a následně k jejich prasknutí.

Při neléčení mohou přecházet v nekrózu či flegmónu.

Rizikové faktory

Hlavním rizikovým faktorem je poranění kůže, oděrky, škrábance či řezné rány. Důležitou roli hraje i stav imunitního systému. Větší šanci onemocnět mají jedinci s oslabenou imunitou, senioři či děti s nedostatečně vyvinutým imunitním systémem.

Vniknutí bakterií mohou způsobovat i plísňová onemocnění nebo hmyzí kousnutí, štípnutí, ale i popáleniny. Ohroženi jsou i pacienti s onemocněním žil a lymfatického systému, s kožním či metabolickým onemocněním.

Predispozicí je i nezdravý životní styl, AIDS a nefrotický syndrom.

Prevence

Nejdůležitější je vyhýbat se rozvoji rizikových faktorů a úplně vyléčit všechna předchozí onemocnění způsobená streptokoky. U starších lidí se doporučuje léčit problémy s cévním onemocněním, hlavně bércové vředy. Pokud již dojde k narušení kůže, je potřeba toto místo chránit před rozvojem infekce. Operační rány a popáleniny udržovat sterilní a dodržovat zdravý životní styl.

Diagnóza

Lékař dokáže stanovit diagnózu pouhým pohledem na kůži či základním fyzikálním vyšetřením. Pokud se předpokládá jiný než streptokokový původ, je vhodné odebrat bakterie z místa vstupu infekce. Ve zcela nejasných případech je nutné provést biopsii kůže a odeslat ji k histologickému rozboru. Provést se může i rozbor krve na přítomnost zánětlivého procesu v těle neboli CRP.

Zajímavé:  Biologická Léčba Rakoviny Slinivky?

Léčba

Léčba se zahajuje podáním antibiotik, nejčastěji penicilinového typu. Pokud je pacient alergik, přistupuje se na erytromycin či cefalosporiny.

V případě domácího léčení jsou antibiotika podávána perorálně (ústy), u těžších a hospitalizovaných případů se mohou vpravit přímo do žíly. Antibiotika se nasadí většinou na 10 až 14 dní a dokáží tlumit i celkové příznaky, jako nevolnost či teplotu.

Kůže se vrátí do původního stavu až za několik týdnů, během procesu hojení se olupuje a my můžeme dopomáhat chladivými obklady i hojivými mastmi.

Komplikace

Většina nemocných se díky antibiotikům rychle vyléčí, u dvaceti procent pacientů hrozí recidiva, návrat obtíží. Pokud se bakterie dostanou do krevního oběhu, způsobují bakteriémie a mohou se dostat až do kloubů, kostí i k srdce, kde mohou vzniknout bakteriální endokarditidy.

Celková sepse vzniká přemnožením bakterií a dochází tak k septickému šoku, který je u oslabených jedinců život ohrožujícím stavem. U dětí mohou streptokoky způsobit nebezpečnou poststreptokokální glomerulonefritidu, která může vést až k selhání ledvin.

Dalšími komplikacemi mohou být trombózy sinus cavernosus, streptokokální syndrom toxického šoku nebo osteoartritické potíže, vyskytují se však jen výjimečně.

Dominika Dlabalová

 Obrázek: © dan | FreeDigitalPhotos.net

ERYSIPEL (RŮŽE): příznaky, příčiny a léčba

Erysipel, lidově růže, je vysoce infekční onemocnění, které vyvolávají bakterie ze skupiny streptokoků.

Ty v napadeném místě, v tomto případě v kůži, působí zánět, který se projevuje velice typickým zarudnutím připomínajícím celulitidu s ostře ohraničeným okrajem.

Nejčastěji se růže vyskytuje na nohou a obličeji, přičemž vstupní branou infekce je typicky porušená kožní bariéra.

Erysipel neboli růže je kožní infekce, která je svým vzhledem velice podobná celulitidě. Na rozdíl od ní však nepostihuje hlubší vrstvy podkoží, ale zasahuje pouze vrstvy povrchové.

Příznaky obou chorob se ale poměrně překrývají, a tak někdy bývá složité je od sebe odlišit. Jasným důkazem, že se skutečně jedná o růži, je přítomnost streptokoka.

Právě tato skupina bakterií totiž za rozvojem onemocnění stojí.

Streptokoky jsou běžné patogeny, které způsobují celou řadu chorob, mezi něž patří třeba angína či zápal plic. Ale zatímco v případě pneumonie bakterie napadnou dýchací cesty, u růže je postiženým místem kůže, přičemž k zanesení infekce postačí i malé poškození bariéry, tedy oděrka či odřenina. V daném místě pak vzniká zánět.

Dříve se odborníci domnívali, že tato kožní infekce postihuje pouze obličej, dnes je ale poměrně jasné, že se může objevit kdekoli na těle s tím, že až v 80 % případů trápí pacienty růže na noze. Úplnou výjimkou není ani růže na pažích a trupu.

V případě erysipelu někdy dochází k záměně s chorobou zvanou erysipeloid, která je známá také jako červenka. Toto podobně znějící onemocnění ale způsobuje zcela jiná bakterie. Ta navíc napadá hlavně prasata, vyskytnout se však může i u člověka.

Rizika rozvoje nemoci

K rozvoji onemocnění přispívá celá řada faktorů. Mezi ty nejčastější patří:

  • poranění pokožky, vředy, proleženiny,
  • kousnutí či štípnutí hmyzem,
  • operační rány,
  • ekzémy,
  • impetigo,
  • plísňové infekce,
  • onemocnění žil,
  • obezita,
  • alkoholismus,
  • cukrovka,
  • onemocnění oběhové soustavy,
  • oslabený imunitní systém.

I přes vypsaná rizika může erysipel postihnout všechny osoby, a to bez rozdílu pohlaví a věku. Nejčastěji se však vyskytuje u osob starších 60 let anebo u dětí.

Příznaky růže

Jak už zaznělo výše, nemoc růže se nejvíce projevuje na kůži, přičemž příznaky se obvykle dostavují náhle a rozvíjí se během několika hodin či dní.

Kůže bývá zpočátku zarudlá a až poté se na ní tvoří bolestivý otok s jasně ohraničeným okrajem vystupujícím na povrch. Obecně lze ale příznaky rozdělit na místní a celkové.

Místní jsou ty, které najdeme přímo v oblasti zánětu, tedy:

  • otok,
  • bolest,
  • zčervenalá lesklá kůže,
  • teplá kůže na pohmat.

Ložisko infekce se rozšiřuje jazykovitými výběžky, což je dáno tím, že se bakterie šíří podél podkožních lymfatických cév. V závažnějších případech se na kůži mohou objevit také puchýře a pokožka se stává temně fialovou až černou. Bolestivost nohy se postupem času zvětšuje a dochází rovněž ke zduření mízních uzlin, zejména v třísle, což je také poměrně bolestivé.

Co se týče celkových příznaků, ty zahrnují:

  • horečku,
  • zimnici,
  • třesavku,
  • bolesti hlavy,
  • schvácenost.

Komplikace spojené s růží

Ačkoli ke komplikacím v souvislosti s růží dochází spíše ojediněle, takové případy přesto existují. Neléčená růže může přejít například v neohraničené flegmóny kůže a podkoží, což je označení pro agresivně se šířící infekci měkkých tkání. Přemnožené bakterie mohou navíc způsobit také celkovou sepsi organismu.

Podobně jako u jiných streptokokových infekcí dále hrozí také streptokoková horečka. U dětí hrozí rovněž nebezpečná poststreptokokální glomerulonefritida, která může vést až k úplnému selhání ledvin. Další komplikace, s kterými se nemocní mohou setkat, jsou:

  • trombóza sinus cavernosus (žilní splav v oblasti mozku),
  • streptokokální syndrom toxického šoku,
  •  osteoartritické obtíže (vznik zánětů šlach, kostí, kloubů).

Diagnostika a léčba růže

Zkušený lékař by měl růži poznat pouhým okem, v případě pochybností lze na pomoc zavolat specialistu z infekčního oddělení. Kromě klasického lékařského fyzického vyšetření je možné provést také kontrolu krevního obrazu, kde by mohl lékaři napovědět také zvýšený počet bílých krvinek. Zvýšená bude i hladina CRP.

Co se týče léčby, vzhledem k tomu, že se jedná o bakteriální infekci, nasazují lékaři antibiotika.  Streptokoky jsou zpravidla citlivé vůči penicilinu, použít lze ale i antibiotika jiného druhu.

Co je ale problémem, je fakt, že nemoc se i po vyléčení někdy vrací, což může mít negativní dopad na funkci lymfatického systému. Opakované postižení lymfatických cév totiž narušuje jejich funkci a zhoršuje odtok mízy z postiženého místa (typicky končetiny).

Tento stav se pak projevuje vznikem otoku, který se léčí jen obtížně.

Kromě antibiotik lze průběh onemocnění zmírnit také lokální léčbou, pomoci mohou třeba tyto tipy:

  • udržujte postiženou končetinu ve zvýšené poloze,
  • s končetinou hýbejte, ať zabráníte vzniku krevních sraženin,
  •  chlaďte končetinu studenými obklady,
  • aplikujte na postižená místa krém, který zabrání vysušení a popraskání pokožky,
  • po odeznění příznaků noste po nějakou dobu kompresní punčochy,
  • všechny rány v pokožce udržujte vždy čisté a k jejich léčbě používejte lékařem doporučené přípravky.

Zdroj: stefajir.cz, medlicker.com

Co je to růže?

Růže je infekční onemocnění, které se projevuje typickým zčervenáním kůže, bolestí a otokem postiženého místa. K tomu dochází důsledkem bakteriální infekce, která se do těla dostává porušenou kůží. Nejtypičtější je růže na noze, objevit se ale může také na obličeji, rukách či trupu. 

Co stojí za rozvojem obtíží?

Nemoci předchází infekce bakteriemi, které spadají do skupiny streptokoků. Ty běžně způsobují například angínu či zápal plic, v tomto případě ale dochází k napadení vrchní části pokožky. Riziko nákazy pak zvyšují například ekzémy, operační rány, plísňové infekce či onemocnění žil. 

Zajímavé:  Na Alergię Bez Recepty?

Jak se erysipel léčí?

Vzhledem k tomu, že se jedná o bakteriální infekci, je nutná léčba antibiotiky. Ulevit si od nepříjemných příznaků mohou pacienti i studenými obklady, různými krémy i držením končetiny ve zvýšené poloze. 

Jaké při růži hrozí komplikace?

V některých případech může růže přejít v neohraničené flegmóny kůže. Při přemnožení bakterií hrozí rovněž celková sepse organismu. U dětí představuje nebezpečí poststreptokokální glomerulonefritida. Ve výjimečných případech se mohou dostavit i osteoartritické obtíže. 

Doktorka Hercogová: Je mnoho kožních nemocí, o kterých se nemluví. Je to velká chyba

Paní doktorko, které nemoci kožní jsou tedy stále spíš tabu? Jsou to například růže, vitiligo nebo impetigo?
Nejčastější kožní nemocí je podle posledních publikací solární keratóza, tedy přednádorový stav, který se vyskytuje na místech vystavených dlouhodobě ultrafialovému záření. Z uvedených tří kožních nemocí je zřejmě nejčastější vitiligo, neboť postihuje asi 1 – 2 % populace na světě, u nás tedy až 200 tisíc osob. Impetigo a erysipel se vyskytují v řádu desítek tisíc případů ročně, nejvíce 100 tisíc. Protože se žádné z uvedených onemocnění nehlásí, jde jen o odhady.

Mají tyto nemoci něco společného?
Erysipel (růže) a impetigo jsou bakteriální kožní infekce, liší se hloubkou postižení – impetigo je infekce povrchová, růže infekce hluboká. Vitiligo je získaná porucha pigmentace. 

Existuje u každé z nich něco, co by nás mělo varovat, že může jít o tento problém?
Růži poznáme podle přítomnosti celkových příznaků – začíná horečkou, zimnicí, schváceností, nevolností až zvracením, poté se objeví na kůži nejčastěji dolní končetiny zarudnutí, které se šíří vzhůru a na kůži tvoří výběžky podél mízních cév (horní hranice zarudnutí připomíná plamen ohně). Naopak impetigo nemá celkové příznaky, na kůži kolem nosu při rýmě nebo kdekoli na těle vznikají velmi povrchově uložené puchýře, které rychle prasknou a obnažená spodina kůže se pokrývá strupy. Vitiligo začíná nejprve jako nenápadná bílá ostře ohraničená skvrna, počet skvrn přibývá, bývají nejčastěji symetricky, typicky kolem očí, kolem úst, genitálu, na hřbetech rukou a nártech nohou, v podpaží. Nové bílé skvrny se tvoří po poranění kůže.

Jaké jsou možnosti léčby?
U růže je nutná léčba pomocí antibiotik podávaných celkově, mnohdy je třeba pacienta
hospitalizovat, aby se předešlo následným komplikacím – recidivám a vzniku tzv.
sekundárního lymfedému (mízního otoku).

U impetiga závisí léčba na rozsahu postižení kůže,
opět se využívají antibiotika, ale při malém rozsahu onemocnění stačí jen místní podání. Je
potřeba zabránit šíření choroby na jiná místa na těle nebo na jiné osoby – překrytím
léčeného projevu obvazem, dezinfekcí oděvu, lůžkovin.

Vitiligo se léčí pomocí světloléčby a

místních léků.

KAM DÁL: Historie vodáctví. V Česku se o rozvoj sportu zasadil ten, který přivezl z ciziny první lyže.

Růže: příznaky, léčba (erysipel)

Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže,
jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu
streptokoků (Streptococcus pyogenes, který může způsobovat i angínu,
revmatickou horečku či impetigo), výjimečně i stafylokoků (Staphylococcus
aureus, původce mnoha jiných onemocnění po celém těle).

Ve velmi
výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií
jako je Klebsiella pneumonie, normálně způsobující zápal
plic, Hemophillus influenzae (způsobuje většinou
epiglottitidu či meningitidu u dětí), či Enterobakterie.

Historie růže
sahá až do středověku, kdy se jí říkalo lidově „oheň svatého
Antonína“ podle egyptského léčitele, který byl údajně schopen
obtíže léčit.

Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou
projeví dříve.

Rizikové faktory růže

Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především
nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance,
řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince,
jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti
s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší
lidé.

Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže
plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí
či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických
zákroků.

Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající
choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních
končetin, onemocnění žil, hlavně bércové
vředy
(velice často je erysipel doprovází). Dále jsou riziková
onemocnění lymfatického systému.

Problémem jsou také
různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících
kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba
impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a
další.

Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou
v pacientově nosohltanu– velice často se u pacienta zjistí
nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či
angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové.

Predispozicí je také nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický
syndrom či metabolická onemocnění jako je diabetes mellitus, cukrovka.

Prevence růže

V rámci prevence je třeba především vyhýbat se rozvoji
rizikových faktorů
. V první řadě dobře přeléčit
faryngitidy, záněty nosohltanu, způsobené
streptokoky.

Dále je nezbytné hlavně u starších lidí pracovat na
léčení problémů s cévním zásobením dolních končetin,
především tedy zpomalení krevního toku v dolních končetinách.

Pacient
by se také měl snažit vyhýbat se nejrůznějším kožním poraněním, a
tato již vzniklá poranění poté chránit před
infekcí
.

Příznaky růže

Erysipel má velmi krátkou inkubační dobu, pouhých několik
hodin
, příznaky se rozvíjejí tedy velice záhy po proniknutí
streptokoků do těla.

Je to onemocnění postihující v současné době
v převážné většině případů, v asi osmdesáti procentech, kůži na
dolních končetinách.

Může ale zasáhnout i kůži
obličeje
(nyní dvacet procent případů, dříve byl obličej
hlavní lokalitou obtíží), kde je potom poměrně pravidelně rozšířena
v oblasti tvarem připomínající motýla, jehož pomyslná křídla
zasahují nad lícní kosti, jeho „tělo“ je pak na kořeni nosu (může
připomínat motýlovitý erytém při systémovém lupus erytemotodes- lékař
musí správně odlišit). Příznaky a projevy růže většinou vznikají
velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě
vysoké teploty
, zimnice či třes.

Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění jako
je třeba chřipka.

Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět
nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a
zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při
klasické celulitidě (má vzhled pomerančové kůry). Kůže je výrazně
zteplalá a oblast je zvětšená otokem.

Může docházet i k tvorbě
puchýřů a při jejich prasknutí i k tvorbě erozí (tzv. erysipelas
vesiculosum). Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem,
nazýváme ho erysipelas abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná
purpura, neboli purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do
kůže.

Často jsou postiženy příslušné regionální uzliny, které bolí,
jsou zvětšené a hmatné.

Diagnóza růže

Pro stanovení diagnózy většinou lékaři postačí pouhý pohled na
kůži a klasické fyzikální vyšetření. Často je na kůži stále patrno
místo vstupu infekce.

Zajímavé:  Priznaky Tehotenstvi Bolest Zaludku?

Výjimečně, u imunosuprimovaných pacientů, se
vytváří tkáňové kultury, kde předpokládáme, že je možný jiný než
klasický streptokokový původce, na kterého by klasický penicilin nemusí
být účinný. V takovém případě je vhodné bakterie odebrat z místa
vstupu.

Jen ve výjimečně nejasných případech je třeba odebrat biopsii
kůže a odeslat k histologickému rozboru. Na preparátech je
patrný otok, rozšíření cév a přítomnost streptokoků v lymfatické
tkáni.

V kůži je zánětlivý infiltrát obsahující neutrofily a
mononukleáry, často je poškozena i epidermis. V opravdu vzácných
případech, kdy růže souvisí i s postižením kloubů a kostí, může
být lékař nucen použít i zobrazovací metody jako je magnetická
rezonance.

Léčba růže

Specifickou léčbu je třeba zahájit co nejdřív, a to nasazením
antibiotik
nejčastěji, pokud pacient není alergik, penicilinového
typu. Většinou se podávají v podobě prášků perorálně, tedy ústně,
v těžších vážnějších případech, kdy je pacientovi extrémně
špatně, se penicilin může podávat i intravenózně, tedu injekcí přímo
do žíly.

V takovém případě je člověk hospitalizován. U pacientů
s alergií na penicilin se přistoupí k užití makrolidového antibiotika
erytromycinu, použít se mohou
cefalosporiny. Pokud jsou přítomny vysoké horečky,
může být nasazeno i antipyretikum, teda látka teplotu
snižující.

Léčba antibiotiky se většinou nasadí na deset až čtrnáct
dní a celkové příznaky jako nevolnost, teplota a podobně odezní již po
jednom nebo maximálně dvou dnech. Změny na kůži si většinou vyžádají
delší dobu, až několik týdnů k úplnému vyhojení a zklidnění. Tomu
můžeme pomoci hojivými chladivými obklady, posléze i masti s ichtamolem.

Erysipel se neléčí jizvou, v průběhů léčení je obvyklé a normální
olupování kůže, a po vyléčení má kůže zcela normální charakter.

Asi u jedné třetiny všech pacientů dochází k opakovaným recidivám
erysipelu, a to proto, že stále přetrvávají rizikové faktory jako je
onemocnění žil dolních končetin.

Jiným důvodem je to, že samotná růže
může způsobit poškození lymfatických cév v oblasti poškozené kůže, a
to je základním předpokladem dalších ataků. U takovýchto rizikových
pacientů se musí zvážit dlouhodobé preventivní podávání
penicilinu
.

Mnohdy dochází k extrémnímu otoku
nohou
. Může se přistoupit i k aplikaci hyaluronidázy v podobě
obstřiků, čímž se umožňuje lepší odtok lymfy, léčí se poškozená
tkáň a ztěžuje se přežívání jistých forem streptokoků v nemocné
tkáni.

Většinou tyto obstřiky coby prevence vzplanutí atak fungují,
nicméně někdy ani ty nestačí a pacient může trpět až dvaceti
opakujícími se ataky.

Co mohu pro sebe udělat

Pro pacienta je velice úlevné, pokud končetinu zdvihne do výše, aby
ulevil otoku, zánětu i bolesti.

Na zvředovatělou či nekrotickou tkáň pokládáme fyziologické obklady
každé dvě až dvanáct hodin.

Komplikace růže

Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci
antibiotik brzy vyléčí. Asi u dvaceti procent pacientů pak
vzhledem k přetrvávání rizikových faktorů hrozí
recidiva
, návrat obtíží, kdy je nutná nová léčba.

Komplikace jsou většinou vzácné, přesto se mohou vyskytnout a je třeba
s nimi počítat a dávat si na ně pozor.

Nebezpečnou komplikací plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do
krevního oběhu je vznik bakteriémie. V takovémto stavu
streptokoky kolují v krvi a infekce se tak může šířit až na srdeční
chlopně, kde působí bakteriální endokarditidy, dále do kloubů
či dokonce i kostí.

  • Další komplikací při extrémním přemnožení bakterií v celém
    světě je vznik celkové sepse a septického
    šoku
    , což je život ohrožující stav vznikající ale především
    ve velmi vážných a neléčených případech u lidí s oslabeným
    imunitním systémem.
  • Streptokoky mohou také především u dětí vyvolat nebezpečnou
    poststreptokokální glomerulonefritidu s rozvojem vedoucím
    až k ledvinnému selhání.
  • Může dojít i k trombóze sinus cavernosus, což je
    žilní splav v oblasti mozku, a odtud se dál krevní sraženiny mohou
    šířit krevně do dalších oblastí a částí mozku.
  • Výjimečně může dojít k streptokokálnímu syndromu toxického
    šoku
    nebo osteoartritickým potížím, to znamená
    vzniku zánětů šlach, zánětů kostí, tíhových váčků či celých
    kloubů.

Diskuse

Další názvy: erysipel, streptokoková infekce

Nemoc růže

Nemoc růže je akutní infekční povrchové onemocnění kůže. Je velmi nebezpečné. Původcem této nemoci může být streptokok, výjimečně i stafylokok.

Velmi výjimečně pak nemoc růže mohou způsobovat i jiné druhy bakterií, například ty, které způsobují zápal plic nebo meningitidu u dětí. Nemoc častěji postihuje obě pohlaví, avšak u mužů se projevuje dříve.

Kožní nemoc růže je léčitelná antibiotiky. U některých nemocných bohužel hrozí návrat díky přetrvávání rizikových faktorů.

Nemoc růže má krátkou inkubační dobu. Příznaky se rozvíjí tedy jen několik hodin poté, co streptokok pronikne do těla. Nemoc růže postihuje v převážné většině kůži dolních končetin. Postižen může být ale také obličej.

Příznaky vznikají náhle a mohou být provázeny mírnými či vysokými teplotami, zimnicí a třesem. Na počátku nemoc může připomínat „pouhou“ chřipku. Nemocný může trpět i zažívacími potíži, nevolností a zvracením.

Kůže je při postižení zarudlá, má zvednutý okraj a může mít dolíčky jako při celulitidě. Kůže je teplá a oteklá. Někdy se objevují i puchýřky, které mohou prasknout a způsobit erozi. Může dojít i k zánětu. Dalším projevem může být purpura.

Často jsou postiženy uzliny, které jsou zvětšené a bolí. Způsob přenosu nemoci růže je buď od nakaženého člověka, nebo si ji sami zanesete, máte-li streptokokovou infekci.

Prevence nemoci růže

Preventivně se vyhýbejte rizikovým faktorům, jako jsou poranění kůže či plísňová onemocnění. Vzniklá poranění kůže je třeba chránit před infekcí. Dalším rizikovým faktorem je onemocnění žil a bércové vředy.

Zejména u starších lidí je zapotřebí léčit tyto problémy s cévním zásobením dolních končetin. Důležité je také přeléčit nemoci způsobené streptokokem. Pozor by si měli dát zejména jedinci s oslabeným imunitním systémem, malé děti či starší lidé.

Pokud si nejste jistí, zda trpíte touto nemocí, můžete se na internetu podívat na nemoc růže na noze buď na obrázek, nebo na foto.

Nemoc růže a její léčení

Nemoc růže se léčí antibiotiky – penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. Vhodné je dát nohu do vyvýšené polohy a přikládat fyziologické obklady. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na snížení – antipyretika.

Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Na kůži se mohou přikládat chladivé obklady a mast s ichtamolem. Hojení kůže je doprovázeno loupáním a nemoc nezanechává žádné známky poškození.

U některých pacientů se může nemoc růže na noze vracet, protože trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo růže nemoc způsobila poškození lymfatických cév.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector