Nemoci dýchacích cest – Vše o zdraví

Dýchací cesty jsou nepostradatelnou součástí našeho těla. Dochází díky nim k okysličování krve a výměně plynů. Dýchacími cestami proudí při dýchání vzduch do plicních sklípků.

Dýchací cesty jsou souhrnné označení pro naše ústa, nos, hrtan, průdušnice, průdušky až po plíce. Ovšem anatomie dýchacích cest je ještě složitější.

Dýchací cesty jsou často napadeny různými infekcemi nebo onemocněními, které nám zhoršují dýchání.

Horní cesty dýchací a dolní cesty dýchací

Dýchací soustava nebo také dýchací cesty se ještě dělí na horní cesty dýchací a dolní cesty dýchací. Jako horní cesty dýchací se označuje nos, dutina ústní a část hltanu. Slouží k dopravě vzduchu do dolních cest dýchacích.

Oproti tomu dolní cesty dýchací zahrnují hrtan, průdušnice, průdušky a samotné plíce. Plošně se tomuto celku říká dýchací soustava. Její primární funkce je výměna kyslíku a oxidu uhličitého při dýchání.

Kyslík nám slouží k buněčnému dýchání a přeměně živin na energii.

Nemoci dýchacích cest - Vše o zdraví

Onemocnění dýchacích cest

Bohužel je onemocnění dýchacích cest početnou skupinou, která může způsobovat akutní problémy, ale také dlouhodobá až chronická onemocnění.

Jakmile dojde k onemocnění dýchacích cest, je důležité ihned začít situaci řešit.

Jako první je vhodné sáhnout po bylinných kapkách na plíce, které mají díky účinným výtažkům z bylin příznivý vliv na plíce a dýchací cesty.

Obstrukce dýchacích cest nejsou příjemné, ale je možné je poměrně snadno a rychle vyřešit, pokud je zachytíte v počátku.

Mezi časté nemoci dýchacích cest patří především zánět horních cest dýchacích, ale také průduškové astma.

Podobně známe i zánět dolních cest dýchacích, který je často komplikovanější. Nemoci plic a dýchacích cest poznáte často podle prvních příznaků.

  • Suchý, případně vlhký až sípavý kašel
  • Bolest na hrudi
  • Nadměrná únava a poruchy spánku
  • Rýma
  • Malátnost
  • Nechutenství

Pokud by se objevilo vykašlávání krve, je na místě ihned kontaktovat lékaře. Včasné vyšetření je v tomto případě opravdu důležité a nesmíte ho podcenit.

Virové infekce dýchacích cest

Infekce dýchacích cest jsou častým problémem a zřejmě nejčastějším důvodem návštěv u lékařů.

Virové onemocnění dýchacích cest se objevuje hlavně v sezónu, a to především na podzim a v zimě.

Ovšem pozor, přestože by se mohlo zdát, že virové infekce dýchacích cest nejsou nijak ohrožující, opak je pravdou. Často se mohou vyvinout v až do takového stavu, kdy ohrožují dokonce život.

Zdroje

Onemocnění dýchacích cest

Rýma patří mezi nejčastější onemocnění horních cest dýchacích a obvykle také doprovází další choroby, například nachlazení či chřipku. Jedná se o zánět nosní sliznice, který se projevuje hustým výtokem z nosu, pocitem plných a ucpaných dutin, kýcháním.

Příčinou bývá nakažení kapénkovou infekcí – bacily se usadí na sliznici, oslabí organismus a vytvoří zánět. U akutní infekční rinitidy dochází v první fázi k překrvení sliznice s pocitem suchosti až bolestivého pálení v nose a nosohltanu.

Ve druhé fázi se objevuje mohutná sekrece, která je při bakteriální infekci hnisavá. Zánětlivé změny prakticky vždy v různé míře postihují i sliznici vedlejších nosních dutin.

Neléčená rýma může přejít do chronické podoby, může být spouštěčem astmatu či vážnějších potíží, jako je například nedoslýchavost nebo zhoršená artikulace. V dospělosti nás rýma přepadne tak dvakrát až čtyřikrát do roka, v dětství dokonce až dvanáctkrát za rok.

Se zmírněním otoku a uvolnění m nosní dutiny nám pomohou nosní spreje či kapky. Nesmíme zapomínat na dostatečný pitný režim. V7borné jsou bylinné čaje, které nebojují jen s rýmou, ale posilují organismus. Vybírejte ty s obsahem bezu černého, lípy, máty, heřmánku či tymiánu. Můžete si také připravit domácí zázvorový čaj s medem a citronem.

Zázvor má protizánětlivé a antibakteriální účinky a při rýmě snižuje obsah hlenu. Rýma je spojena s vysokou frekvencí smrkání, a nejen sliznice, ale i vstupní oblasti nosu pak bývají podrážděné. Normální stav nosních dutin pomáhají obnovit různé balzámy nebo kapky z grepového oleje.

Právě extrakt z grepu působí až proti osmi stovkám kmenů bakterií a virů, celkově postihuje organismus a je prevencí proti infekcím.

Pořiďte si rýmovník, rostlinu, která vás okouzlí příjemnou vůní, v níž se mísí meduňka, máta, kafr. Rýmovník působí na dýchací cesty: stačí uštípnout list, zlomit ho a přičichávat, nejlépe před spaním, ale i během dne.

Při nástupu rýmy můžete lístek nosit s sebou a přivonět k němu, kdykoli budete chtít. Další možností je také dát lístek do nádoby s vodou a postavit ji na noc na topení.

Pěstitelé doporučují i čaj z jednoho lístku, který pomůže i při bolestech hlavy a nachlazení.

Mořská sůl a inhalace

Roztoky přírodní mořské vody skutečně patří k nejlepším pomocníkům při husté nevodnaté rýmě. Odborníci doporučují používat je ve vhodné kombinaci s nosními kapkami.

Roztoky mořské vody šetrně omyjí nosní sliznici, odstraní sekret, a zajistí tak lepší kontakt léku s tkání, zároveň se díky nim předchází vzniku zánětu vedlejších nosních dutin a středouší.

Použití těchto přípravků je velmi jednoduché a přináší rychlou úlevu. Navíc jsou vhodné i jako prevence.

Působení vodní páry se solnými minerály v kombinaci s éterickými oleji nebo bylinami se využívalo už ve starověku. Velmi účinné jsou aromaterapeutické inhalace. Stačí dát do mísy horkou vodu, několik kapek éterického oleje.

Na uvolnění ucpaných dutin se nejlépe hodí tři kapky eukalyptu a tři kapky borovice lesní, na uvolnění ucpaného nosu přidejte do horké vody tři kapky myrty a tři kapky máty peprné. Pak se nakloňte nad mísu a hlavu zakryjte ručníkem.

Zhluboka dýchejte patnáct minut, ale občas ručník zvedněte a nadechněte se čerstvého vzduchu, aby vám inhalace nebyla nepříjemná. Horká pára pročistí horní dýchací dutiny a uleví ucpanému nosu. Hrozí však opaření, hlavně u malých dětí. Účinnější je použít kompresorový inhalátor.

Takto zvolená inhalační léčba působí i v okrajových částech dolních dýchacích cest a proniká až do nejmenších plicních alveol, kam se žádný sirup či vodní pára nedostanou.

Při léčbě rýmy pomůže i silná polévka. Vsaďte na poctivý vývar z kuřecího nebo slepičího masa, kostí, kořenové zeleniny, cibule, česneku. Horký vývar vás posílí a uvolní ucpaný nos. Silice cibule a česneku mají dezinfekční a antibiotické účinky a pročisťují nos. Dalším pomocníkem je křen, který nastrouháme, smícháme s medem a třikrát denně si dáme jednu čajovou lžičku.

Běžnou rýmu, virózu a chřipku zvládneme bez antibiotik – ta je vhodná podat ve chvíli, kdy se prokáže, že původcem potíží jsou určité bakterie. A těchto nemocí je celá řada.

Zajímavé:  Léčba Rýmy A Nachlazení?

Zánět hrtanu (laryngitida)

Projevuje se bolestí v krku, která se zhoršuje při polykání nebo mluvení, problémy při polykání, zduřením uzlin nebo ztrátou hlasu.

Obvykle je součástí komplexní infekce dýchacích cest, které mohou provázet teploty, kašel, rýma, bolesti hlavy nebo nevolnost. Příčina je většinou virová, ale může jít i o bakteriální infekci – většinou streptokokovou.

Bakteriální infekce se potvrzuje výtěrem, na jehož základě lékař předepíše vhodná antibiotika

Angína (tonzilitida)

Jak rozlišíme angínu od laryngitidy? Angína je zánětlivé onemocnění jiné anatomické oblasti, a to hltanu, než laryngitida, kde se jedná o zánět hrtanu, jsou i příznaky různé.

Místní projevy angíny jsou hlavně na krčních mandlích, které jsou zvětšené, sliznice rudé a nažloutlé povlaky.

Laryngitida je zánět hrtanu, do jehož nitra nelze bez zvláštních vyšetřovacích pomůcek vidět, ale typicky se projevuje chrapotem, někdy sípáním a v závažných případech dušností. Zánět hrtanu může být život ohrožujícím stavem.

V případě angíny se jedná o akutní hnisavý zánět patrových mandlí. Obraz takové angíny bývá obvykle typický s maximem potíží soustředěných do hltanu a přilehlých tkání, například mízních uzlin, ale bolest se může projevovat až v uchu. Ztížené polykání a bolest v krku se také mohou soustředit pouze k jedné straně krku.

Stávají se i případy, kdy pacient nemůže zcela otevřít ústa. Tento příznak může signalizovat komplikaci angíny, například tzv. peritonzilární absces, kdy se za mandlí utvoří dutina vyplněná hnisem.

Absces může ohrožovat nemocného na životě tím, že se může šířit do měkkých tkání krku, mezihrudí, a dokonce může dýchací cesty uzavřít.

Angína není typickým dětským onemocněním, ale nejčastěji se vyskytuje u dětí mezi 5. a 15. rokem života. Jako nejpravděpodobnější  důvod lékaři uvádějí fakt, že v tomto věku se dítě pohybuje nejvíce ve škole mezi svými vrstevníky, od kterých se může nakazit.

Nejmenší děti do dvou let ještě chrání mateřská imunita. Horní hranice, kdy člověk může onemocnět angínou, není. Onemocnění angínou vyvolávají viry nebo bakterie. O jaký druh infekce se jedná určí lékař pomocí CRP testu.

Bakteriálním původcem bývá většinou beta-hemolytický streptokok skupiny A (tzv. pyogenní streptokok).

Angínou pravděpodobně v životě onemocněl každý z nás. K léčbě na lůžku a případně antibiotikům se u angíny přidává ještě doporučení ulevovat dětem od bolesti třeba cucáním lízátka. Při častých, nedoléčených angínách totiž hrozí poškození zdraví, které může být nezvratné.

Při vleklých či opakovaných streptokokových  zánětech hltanu ztěžuje pacientovi život opakované či soustavné pobolívání v krku, přidá se únava a někdy zvýšené teploty. Komplikací může být takzvané metatonzilární onemocnění, kdy se infekt šíří z mandlí směrem ke kloubům, srdci či ledvinám.

Lékem první volby je při bakteriální angíně vždy antibiotikum penicilinového typu. Pokud má nemocný na penicilin alergii, podává se alternativní antibiotikum.

Na virovou angínu antibiotika nereagují, zde přichází ke slovu léčba podle typu obtíží (podávání léků s obsahem ibuprofenu na zmírnění bolestí, léků s obsahem paracetamolu ke snížení horečky a lokálních léků ve formě spreje nebo cucavých tablet na zmírnění bolestí v krku).

Jednou z možností, jak se pokusit pozastavit v úplném začátku infekt horních cest dýchacích a polykacích při prvních příznacích je potření mandlí jodovou tinkturou. Je to možné ve chvíli, kdy teprve začíná v krku pobolívat a je-li pacient bez celkových příznaků onemocnění, například bez horečky.

Co se týká režimových opatření, pacient s angínou by měl co nejvíc odpočívat. Vzhledem k bolestem při polykání je vhodná měkčí strava a vždy je třeba dbát na dostatečný příjem tekutin.

Obranyschopnost posílí potraviny bohaté na vitamin C a doplňky stravy se zinkem a vitaminy skupiny B. Po prodělání angíny si pořiďte nový kartáček na zuby, nebo ho alespoň často dezinfikujte.

Rekonvalescence po angíně by měla trvat dvakrát déle než samotná nemoc.

V případě opakovaných či komplikovaných angín pak mohou lékaři doporučit odstranění mandlí – jejich odstranění je téměř vždy trvalým řešením opakovaných angín a likvidací zdroje infekce pro ostatní orgány.

Černý kašel se vrací

I když byl černý nebo dávivý kašel řadu let velmi vzácný, v poslední době se opět objevuje, a dokonce i zabíjí.

Toto onemocnění způsobené bakterií Bordetella pertusis, se v počátku projevuje jako běžná viróza, postupně se ale příznaky zhoršují a dostavuje se typický dráždivý, jako by kokrhavý kašel, který dlouhodobě přetrvává a může způsobovat i zvracení nebo schvácenost.

Zvláště nebezpečné je toto onemocnění pro nejmenší děti, které ještě nemají kašlací reflex a mohou se dusit. Černý kašel se diagnostikuje z odběru krve, a pokud se potvrdí, je potřeba dlouhodobě užívat antibiotika.

Pokud nejsou podána hned v počátku nemoci, léky nedokážou ulevit od nepříjemného a vysilujícího kašle – ten přetrvává, i když bakterie jsou postupně likvidovány. Nynějším trendem je očkování proti černému kašli v dospělém věku. Pokud se žena naočkuje v těhotenství, předá dítěti protilátky, které ho ochrání v prvních týdnech života – dříve, než je očkováno samo. ostatní dospělí by se měli přeočkovávat také, protože současné vakcíny je před nemocí chrání po sedm až deset let.

Obávaný zápal plic

Jedná se o velmi vážné onemocnění, které postihuje obvykle děti nebo osoby starší 50 let. Pokud se neléčí, může vést i k ohrožení na životě.

Příznaky přitom mohou být nenápadné: v mírnější formě se podobá běžné infekci dýchacích cest – typickým projevem je kašel.

Kromě toho se ale může projevovat bolestí na hrudi při kašli, vykašláváním hlenu, horečkou nebo zimnicí, nevolností, zvracením či obtížným nadechováním. U novorozenců a kojenců často příznaky chybí.

Původci zápalu plic bývají různí: viry, houby, netypické bakterie (Mycoplasma pneumoniae, Chlamydia pneumoniae) nebo bakterie – nejčastěji Streptococcus pneumoniae.

Toto onemocnění se mnohdy objevuje poté, co člověk prodělá virózu nebo chřipku. Léčba méně závažných případů zápalů plic obnáší klid na lůžku, léky na kašel nebo na bolest, případně vhodná antibiotika.

U závažných případů, u starších lidí a malých dětí je nutná hospitalizace.

Jen výjimečně způsobují zánět dutin bakterie; toto onemocnění bývá virové. Pouze v případě, že klid na lůžku, léky na bolest a lokální léčba nezabírají, lékař provede výtěr, který může potvrdit bakteriální infekci. Ale i bakteriální zánět někdy odezní bez podávání antibiotik, pokud jsou ale příznaky závažné a neustupují, jsou antibiotika nezbytná.

Zajímavé:  Zubní Lékař Okres Šumperk?

Chlamydiové infekce dýchacích cest

Infekce způsobené Chlamydia pneumoniae (CPN) jsou naprosto běžná onemocnění horních, ale i dolních dýchacích cest. Po 40. roce věku má protilátky proti CPN asi 80 % lidí. Infekci člověk jistě prodělá v životě opakovaně, protože ho protilátky úplně neochrání.

Obtíže jsou většinou velmi obecné a odpovídají zánětu horních dýchacích cest, jsou tedy podobné virovým infektům. Fakt, že příznaky onemocnění nejsou tak průkazné, vede k tomu, že pacienti ani nenavštíví lékaře a považují chorobu za běžnou respirační virózu. Převažujícím projevem bývá  často suchý dráždivý kašel, který přetrvává několik týdnů.

Asi 10 % zánětů plic u ambulantních pacientů je způsobeno CPN. Jejich průběh je od klasického zápalu plic odlišný, a proto jsou označovány jako atypické pneumonie. Má-li pacient podezření, že by za jeho obtížemi mohla být plicní chlamydiová infekce, měl by navštívit lékaře, který může provést všechna důležitá vyšetření nebo pacienta poslat ke specialistovi.

Diagnostika tohoto onemocnění totiž není úplně snadná, protože sama přítomnost protilátek není důkazem právě probíhajícího onemocnění. Laboratorní vyšetření využívá několik přístupů a vždy je nutné zvážit klinický nález a jeho vývoj v kontextu laboratorních výsledků. V řadě případů je také nutné posoudit vývoj protilátkové odpovědi v odstupu tří týdnů.

Významně tedy závisí na pacientově klinickém stavu a jeho dalších onemocněních, zda a kdy bude léčen antibiotiky.

Tuberkulóza

I u nás ještě tuberkulózou onemocní stovky lidí. Léčba této nemoci je velmi složitá: zahrnuje několikaměsíční hospitalizaci s kombinací léků a poté následnou léčbu, při níž pacient nadále užívá léky.

Aktivní  tuberkulóza se projevuje dlouhodobým kašlem, který může být spojen s vykašláváním krve, bolestí na hrudi, hubnutím, schváceností nebo horečkami. Bakterie tuberkulózy mohou napadnout i poškodit další orgány: páteř, klouby, mozek, srdce, játra, ledviny.

Kromě klasického tuberkulózního testu se v rámci diagnostiky provádí i odběr krve, rentgen hrudníku nebo rozbor sputa – vykašlávaného hlenu.

Neklid i záchrana zdraví: Co vše umí hexavakcína

Hexavakcína je kombinovaná očkovací látka, která má ochránit proti šesti nemocem najednou (dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae b). V Česku jsou k dispozici dvě očkovací látky – Infanrix Hexa pro nedonošené děti a Hexacima.

Hexavakcínou se od roku 2018 očkuje pouze ve schématu 2+1 (dříve bylo schéma 3+1, které ale dosud platí u nedonošených dětí).

To znamená, že první dvě dávky se dítěti aplikují v průběhu prvního roku života, interval mezi nimi by měl být dva měsíce. Třetí dávku očkovací látky pak dostane mezi 11. a 13. měsícem věku.

Očkovací látka se aplikuje injekčně do svalu, obvykle do vnější strany stehna. Během 5.–6. roku se ještě přeočkovává proti záškrtu, tetanu a černému kašli.

Přečíst článek ›

V případě, že rodiče nechtějí začít očkovat dítě ve třech měsících, kdy se podle schváleného očkovacího kalendáře může aplikovat první dávka hexavakcíny (lze to už od ukončeného 9. týdne), dá se očkování odložit. Jestliže nechtějí porušit termíny stanovené vyhláškou, lze zahájit očkování první dávkou v 5 měsících, druhou dávku dát v 7 měsících a poslední ve 13 měsících věku dítěte.

Očkovat lze samozřejmě i později, vakcína byla testována na dětech do dvou let, ale v tomto případě už se rodiče vystavují riziku pokuty.

„Teď ale s manželem přemýšlíme, že mu hexavakcínu necháme dát, protože jsme často u rodičů na statku, kde se syn rád hrabe v hlíně a motá se kolem zvířat, takže by asi bylo vhodné, aby měl očkování proti tetanu. Určitě bych teď byla klidnější,“ přemýšlí Petra.

Jedenatřicetiletá Petra se po narození prvního syna rozhodla, že ho prozatím očkovat nechce a s pediatrem se domluvila, že hexavakcínu odloží na dobu, až bude syn starší.

Když mu byly dva roky, zjistilo se, že trpí řadou alergií a na alergologii jí řekli, že udělala dobře, když ho neočkovala hned jako miminko.

Očkování hexavakcínou, stejně jako všechna ostatní povinná očkování stanovenými vakcínami, plně hradí zdravotní pojišťovna. Pokud rodiče požadují povinné očkování dítěte jinou než stanovenou vakcínou, hradí pojišťovna jen aplikaci, nikoli cenu vakcíny.

Proti jakým nemocem chrání hexavakcína?

  • Tetanus: jedná se o akutní, až smrtelné onemocnění, které vyvolává bakterie Clostridium tetani. Do těla se dostává oděrkami, řeznými a jinými ranami v kůži. Rány, které se pravděpodobněji mohou infikovat bakteriemi tetanu, jsou popáleniny, zlomeniny, hluboké rány, které obsahují hlínu, prach, koňský hnůj nebo dřevěné třísky. Jakmile se bakterie v těle začne šířit, produkuje jed, který může způsobit svalovou ztuhlost, bolestivé svalové křeče, záchvaty až smrt.
  • Záškrt: závažná bakteriální infekce, která postihuje především dýchací cesty, krční mandle, hltan a někdy také kůži. Dochází k otoku dýchacích cest, který způsobuje závažné dechové problémy a někdy až udušení. Bakterie rovněž uvolňují jed, který může způsobit poškození nervů, srdeční problémy a dokonce smrt. Nemoc se přenáší přímo vzduchem, kapénkovou infekcí, méně často nepřímo kontaminovanými předměty. Projevuje se horečkou,  bolestí v krku, bolestivým polykáním, zvětšením lymfatických uzlin. Na mandlích se mohou vytvořit typické šedé povlaky, které nelze setřít.
  • Černý (dávivý) kašel: vysoce nakažlivé infekční onemocnění, které postihuje dýchací cesty. Způsobuje těžké záchvaty kašle, které mohou vést k problémům s dýcháním. Bývá často doprovázen „dávivými“ zvuky. Kašel může trvat jeden až dva měsíce i déle a může být příčinou ušní infekce, zánětu průdušek (bronchitidy) s vleklým průběhem, zánětu plic (pneumonie), záchvatů křečí, poškození mozku a dokonce smrti. U kojenců je toto riziko nejvyšší. Nemoc se přenáší podobně jako rýma prostřednictvím kapének při kašli a kýchání.

Přečíst článek ›

  • Hepatitida B: je způsobena virem hepatitidy B, který napadá játra. Je nebezpečná především kvůli riziku chronického stadia, kdy dochází k zánětu jater, který se může rozvinout až v cirhózu (ztvrdnutí) nebo dokonce rakovinu. Krátkodobé (akutní) příznaky mohou trvat několik týdnů. Patří k nim žluté zbarvení kůže a očí (žloutenka), tmavé zbarvení moči, únava, nevolnost, zvracení a bolesti břicha. Nakazit se můžete kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami nakažené osoby, mimo jiné při porodu přenosem z nakažené matky na novorozené dítě, pohlavním stykem s nakaženým partnerem, používáním společných jehel, stříkaček nebo jiných nástrojů pro injekční užívání drog, sdílením zubního kartáčku, přímým kontaktem s krví nebo otevřenými ranami nakažené osoby.
  • Dětská obrna: virová infekce, která často probíhá jen jako mírné onemocnění, ale je vysoce nakažlivá. Může způsobit paralýzu svalů, až ochrnutí a smrt. Virus se přenáší přímým kontaktem nebo nepřímo kontaminovanými předměty či potravinami.
  • Haemophillus influenzae typu b: jedná se o bakterii, která způsobuje záněty mozkových blan, sepsi (otravu krve) a nebezpečné záněty sliznice hrtanové příklopky. Ty mohou u malých dětí způsobit i udušení. K přenosu bakterie H. influenzae typu b dochází hlavně kapénkami z člověka na člověka např. při kýchání, kašlání nebo i vydechnutí. Bakterii H. influenzae typu b často šíří lidé, kteří ji mají v nose nebo v hrdle, ale sami nevykazují žádné příznaky.
Zajímavé:  Mykóza V Těhotenství Priznaky?

Možné vedlejší účinky

Mezi velmi časté vedlejší účinky, které se objevují u více než jedné z deseti dávek vakcíny, patří ospalost, ztráta chuti k jídlu, vysoká teplota nad 38 °C, otoky, bolest, zarudnutí v místě vpichu vakcíny, neobvyklá plačtivost, pocit podrážděnosti nebo neklidu.

Přečíst článek ›

Mezi časté příznaky se řadí průjem, nevolnost a zvracení, teplota vyšší než 39,5 °C, otok v místě vpichu vakcíny větší než 5 cm nebo zatvrdnutí v místě vpichu.

Méně často se vyskytuje infekce horních cest dýchacích, únava, kašel či rozsáhlý otok celé končetiny, do které bylo očkování aplikováno.

Hexavakcína v číslechHexavakcína se očkuje ve schématu 2+1.1. dávka se může podat od 9. týdne věku.2. dávka se podává ve 4 měsících.Přeočkování proběhne mezi 11. a 13. měsícem věku.Proočkovanost hexavakcínou se pohybuje okolo 93 procent.V roce 2020 se v Česku nevyskytoval žádný případ tetanu ani záškrtu.Černým kašlem se loni nakazilo 696 lidí.

U akutní žloutenky typu B to bylo 27 osob, chronická propukla u 142 lidí.

Záněty dýchacích cest: základní informace

Dýchací cesty
představují systém, do kterého ústy a nosem přichází vzduch, setkává se se sliznicí
nosohltanu
a pokračuje přes hrtan
, průdušnici (horní dýchací cesty) až do místa, kde se rozdělují dvě průdušnice
, aby přivedly vzduch do průdušinek
a plicních sklípků
(dolní dýchací cesty). Opačnou cestou pak jde vydechovaný vzduch zpět.

Horní dýchací cesty jsou tak významnou bránou do organismu a jsou proto náležitě vybaveny místním imunitním systémem
na sliznicích
a v místních lymfatických uzlinách
.

Záněty horních dýchacích cest jsou běžná onemocnění, nejčastěji virového původu (chřipka
a chřipce podobná onemocnění), případně bakteriálního
původu, vzácněji i jiného původu. Projevují se různými příznaky podle dominantní lokalizace zánětu.

Vedoucím příznakem může být bolest v krku
při zánětu nosohltanu
, rýma při zánětu nosní sliznice nebo bolest hlavy
při zánětu vedlejších dutin. Bolest při polykání, chrapot až ztráta hlasu a suchý bolestivý kašel je příznačný pro zánět
hrtanu
(laryngitidu).

Akutní
laryngitida
může mít dramatický průběh v batolecím věku. Příznakový soubor zánětu horních dýchacích cest
může obsahovat teplotu, celkovou zchvácenost, bolest v krku, kašel, rýmu, chrapot nebo současné průjmy
.

Obtíže obvykle odezní spontánně během několika dnů, případně do týdne při léčbě podle příznaků, ale mohou se i komplikovat.

Léčba podle příznaků (tzv. symptomatická léčba) obvykle obsahuje klidový režim, podávání tekutin, obkladů, léků proti horečce
a bolestem (paracetamol
, ibuprofen), léků působících lokálně
(kloktadla), léků podporujících vykašlávání (tzv.

expektorancia) nebo tlumících kašel tzv. antitusika). U viróz podání antibiotik
nepomůže. Návštěva lékaře má smysl obvykle nejdříve po 3 dnech trvání takových příznaků, případně při komplikacích
. Odlišení od bakteriálního původu potvrdí nízká hladina CRP
, obvykle pod 30 mg/l.

Závažnější jsou infekce
horních dýchacích cest
bakteriálního původu, jako je streptokoková
angina, bakteriální záněty vedlejších dutin nebo hrtanu. Obvykle jsou komplikací virových
zánětů. Bakteriální původ pomůže odhalit vyšetření CRP s hladinou nad 50mg/l.

Pak jsou indikována
antibiotika.

Záněty dolních dýchacích cest

Záněty dolních dýchacích cest jsou závažnější, i když příznaky nemusí být zpočátku tak naléhavé.

Základním příznakem akutní bronchitidy je suchý kašel
a bolest na hrudi. Ten obvykle přechází na kašel produktivní, s expektorací
(vykašláváním) hlenů.

Chronický kašel
s vykašláváním žlutého až zeleného hlenu
značí bronchitidu
chronickou.

Nejčastější jsou akutní bronchitidy virového původu, které také často provází zvýšení teploty. Podobně jako u angíny
k orientaci
o vhodnosti léčby antibiotiky pomůže stanovení CRP.

Při předpokládaném virovém původu doporučíme léčbu podle příznaků (tzv. symptomatickou
léčbu
), která obnáší klidový režim, podávání tekutin, léků proti horečce a bolestem (paracetamol, ibuprofen), a léky podporující vykašlávání (tzv.

expektorancia) nebo tlumící kašel tzv. antitusika).

V případě vyššího CRP nebo produkce hlenohnisavého sputa
(vykašlávaného hlenu), zvyšujícího podezření na bakteriální zánět, doporučí lékař antibiotika. Podobně doporučí antibiotickou léčbu u pacienta s vyšším rizikem komplikací, např. u pacienta s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním nebo u pacienta s diabetem.

Zápal plic
(pneumonie)
je zánětlivé postižení plicní tkáně, včetně plicních sklípků
. Může zásadně ovlivnit dýchací funkce. Projevuje se bolestí na hrudi
, teplotou, kašlem a ztíženým dýcháním až dušností
. Je často komplikací virových zánětů dýchacích cest
.

Popsané příznaky, fyzikální nález na hrudníku a vysoké CRP jasně orientují lékaře k provedení RTG
snímku, který diagnózu odhalí.

Příznaky mohou být ale delší dobu méně nápadné: únavnost, menší výkonnost a kratší dech, teploty lehce nad 37 °C, pokašlávání a mírná bolest na hrudi. Poslechový nález na hrudníku může být minimální a ani vyšetření CRP nemusí být jednoznačné. Na RTG vyšetření může pak být nález zápalu plic
překvapením.

Léčebně se uplatňují antibiotika a dále režimová opatření, zahrnující klid, tekutiny a léky na kašel. Pacienti v závažných stavech jsou hospitalizováni
a stav může vyžadovat i podporu dýchání.

Riziku zápalu plic jako komplikace virových zánětů jsou vystaveni především lidé s chronickým onemocněním
srdce a plic, ledvin
, imobilizovaní a diabetici
. Ti všichni by měli být preventivně očkováni proti chřipce i pneumokokovi
, jako nejčastějšímu původci bakteriální pneumonie.

Chronické záněty dýchacích cest zahrnují chronické záněty nosohltanu, hrtanu a chronické bronchitidy, s velkým podílem kouření na svém vzniku. Z alergických
onemocnění jsou časté alergická rýma a průduškové astma (lat. asthma bronchiale).

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector