Počínaje prvním dubnem se změnila možnost uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Nezbytnou podmínkou je doručení daňového dokladu. Bez řádné držby dokladu nelze nárok na odpočet DPH uplatnit.
Co je ale tím pravým okamžikem „držby“ dokladu, už zákon blíže nespecifikuje.
Jedná se o okamžik zúčtování nebo snad zaevidování ve firemní evidenci došlé pošty? Čtěte také: Velká novela zákona o DPH odstartovala
Nárok na odpočet v okamžiku „držby“ dokladu
Podnikatel má z časového hlediska možnost uplatnit vzniklý nárok na odpočet daně až ve zdaňovacím období, ve kterém jsou splněny podmínky vymezené v § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. (podle zásady v § 73 odst. 2).
V případě tuzemských zdanitelných plnění, u kterých daň uplatnil podle zákona o DPH poskytovatel plnění, je plátce oprávněn si uplatnit nárok na odpočet této daně nejdříve až za zdaňovací období, ve kterém má k dispozici příslušný daňový doklad (podle § 73 odst. 1 písm. a).
Jednoduše řečeno, pokud plátci s měsíčním zdaňovacím obdobím dodá jiný plátce v tuzemsku zboží a odběratel převezme toto zboží 28. dubna 2011, fakturu však prokazatelně obdrží až 2.
května 2011, dnem uskutečnění zdanitelného plnění je sice 28. dubna 2011, ale nárok na odpočet daně na vstupu je možné uplatnit nejdříve v přiznání k DPH za květen 2011.
Čtěte také: Plátci DPH, ručíte za dodavatelem nezaplacenou daň
Jak prokázat okamžik „držby“ dokladu?
Okamžik držby dokladu je důležitý zejména na přelomu měsíce, kdy je nutné posoudit a prokázat, kdy vzniká nárok na odpočet. Zákonem o DPH ani jiným předpisem způsob prokazování doručení dokladu nestanoven není. Konkrétní způsob prokázání této skutečnosti je pak na plátci daně.
Podle Petra Tomana, daňového poradce ze společnosti KPMG, lze například doporučit, aby plátce připravil směrnici, ve které stanoví, že veškeré příchozí daňové doklady (faktury) budou označeny datovým razítkem dne doručení. V případě, že bude směrnice naplňována, nemělo by být datum doručení zpochybněno.
Obdobně je možné využít i datum uvedené v evidenci došlé pošty (pokud taková evidence existuje), či datum zaúčtování, pokud je jako datum zaúčtování uváděno aktuální datum.
Lze však předpokládat, že datum zaúčtování bude vždy pozdější než datum skutečného obdržení daňového dokladu a nárok na odpočet by tedy v takovém případě byl uplatňován později, než je dle platného zákona o DPH možné, upřesňuje Petr Toman.
V praxi pak mohou nastat situace, kdy má společnost více poboček. Například pokud je faktura fyzicky předána poslední den v měsíci v provozovně (obchodě) při dodání zboží a pracovník provozovny fakturu odešle poštou na centrálu. Ovšem s datem doručení v měsíci následujícím.
Podle našeho názoru je možno pro uplatnění nároku na odpočet využít již datum, kdy je doklad předán plátci v jakékoliv jeho pobočce či dokonce i mimo pobočku. Okamžik doručení dokladu centrále či účetnímu oddělení není rozhodující, uvádí daňový poradce Petr Toman.
Čtěte také: Změny v DPH: Jak se mění místa plnění? Čtěte důležité novinky
V zákoně je dále uvedeno, že pokud doklad neobsahuje všechny náležitosti podle zákona, zůstává i nadále v platnosti možnost nárok prokázat jiným způsobem, tj. v rámci obecného prokazování podle daňového řádu (podle § 73 odst. 5).
Výjimkou jsou případy, kdy chybějící náležitostí jsou DIČ, a to ať již poskytovatele či příjemce plnění, jestliže zákon ukládá DIČ příjemce na příslušném dokladu uvádět.
Jiným způsobem nelze prokazovat nárok na odpočet také v případě, kdy jsou neúplné údaje rozhodné pro výpočet daně, například základ daně, celková částka s daní v případě zjednodušeného daňového dokladu apod. Čtěte také: Potvrzeno. Faktury zaslané mailem jsou daňovým dokladem
Běžný plátce zřejmě nebude mít po přečtení uvedeného odstavce úplně jasno. Server Podnikatel.cz opět hledal bližší vysvětlení u odborníků. Uvedené ustanovení se týká dvou okruhů náležitostí.
Jednak se jedná o daňová identifikační čísla (plátce, který uskutečňuje plnění i plátce – odběratele) a v druhém případě se jedná obecně o “údaje rozhodné pro výpočet daně”, přibližuje Jan Molín, daňový poradce ze společnosti MIVO.
Výklad první skupiny pravděpodobně nebude činit potíže. Jedinou spornou otázkou je, jak postupovat v případě, kdy DIČ uvedeno je, ale jedná se o DIČ chybné (například je uvedeno s přesmyčkou dvou čísel).
Jazykovým výkladem by bylo možné dojít k závěru, že náležitost “nechybí”, je “pouze” špatně uvedena. Jan Molín doporučuje vždy vyžadovat správné uvedení DIČ.
Čtěte také: Strach má velké oči, vyšší DPH podnikatele nezruinuje
Pod pojmem “údaje rozhodné pro výpočet daně” je podle osloveného daňového poradce nutné chápat náležitosti podle § 28 odst. 2 písm. f), j) a k) zákona o DPH.
Jednalo by se tedy o případ, kdy na daňovém dokladu chybí například základ daně, popř. sazba daně.
Podle mého názoru by se však jednalo i o případ, kdy by na dokladu chyběla identifikace rozsahu a předmětu zdanitelného plnění, neboť i tato náležitost rozhodná pro uplatnění správné sazby daně, dodává Jan Molín.
Pro uplatnění nároku na DPH je rozhodující okamžik držby dokladu. Odborníci doporučují k prokázání nároku vypracovat směrnici, kde bude jednoznačně uvedeno, jaké datum považuje společnost za okamžik doručení. Samozřejmě je třeba při uplatnění nároku na odpočet dbát na náležitosti dokladu, případně požadovat jejich správné uvedení.
Co je dobré vědět o odpočtu DPH?
DANĚ
Neuplatňujete si odpočet z DPH? Děláte chybu. Zvyšujete si tím totiž náklady. Pojďme se společně podívat na to, kdy můžete uplatnit nárok na odpočet a jaké jsou nejčastější chyby, které podnikatelé dělají.
Uplatnění nároku na odpočet DPH patří mezi tradiční „disciplíny“ vnitropodnikového účetnictví. Občas při něm však dochází k chybám, které se mohou i po letech nemile prodražit.
Podle Petra Linxe, manažera daňového oddělení Moore Stephens a spolupracujícího lektora 1.
VOX, pak řada firem raději z opatrnosti své nároky neuplatňuje, a zbytečně si tak zvyšuje své náklady a krátí zisk.
Co je DPH?
DPH je zkratka pro daň z přidané hodnoty. Funguje v podstatě jako všeobecná daň ze spotřeby a je nezanedbatelným příjmem státního rozpočtu. Váže se především na výrobky, produkty a služby.
Pokud je dodavatel plátcem daně a obchod, který uskutečnil, je předmětem daně, musí odvést DPH. Odběratel zboží si při splnění podmínek může zažádat o vrácení daně. Povinnost odvádět DPH má fyzická nebo právnická osoba, jejíž obrat za 12 kalendářních měsíců přesáhl 1 000 000 Kč. Při nižších obratech se lze k DPH také přihlásit, ale není to povinné.
Zdroj: Shutterstock
- 21 % – základní sazba,
- 15 % – první snížená sazba, je uplatňována na teplo, chlad anebo také na ubytovací, stravovací a restaurační služby,
- 10 % – druhá snížená sazba, je uplatňována na léky, suroviny pro výrobu potravin pro osoby s celiakií anebo na knihy.
Základní pravidlo je, že nárok na odpočet může uplatnit plátce DPH v případě, že přijaté plnění použije pro své ekonomické účely. Nároky na odpočet by si měl uplatňovat každý plátce DPH v co největší míře kvůli ziskovosti – v případě neuplatnění odpočtu si plátce DPH zvyšuje své náklady.
Můžete si uplatnit odpočet DPH předčasně?
Ne, předčasně uplatnit nárok na odpočet DPH nelze. Jedná se přitom o nejčastější chybu, která se v praxi vyskytuje. U tuzemských plnění totiž platí, že lze nárokovat DPH až v momentě obdržení daňového dokladu od plátce DPH.
Při předčasném uplatnění tedy hrozí doměření úroku z prodlení za cca 30 dní. To správce daně může kontrolovat až 36 měsíců zpátky, tudíž i malý úrok z prodlení se může po vynásobení při systémové chybě nepříjemně zvýšit. „V případě uplatňování částečných odpočtů se setkávám velmi často i s tím, že nárok není uplatněn vůbec z důvodu opatrnosti,“ vysvětluje Petr Linx.
Těmito kroky si plátce někdy zbytečně krátí svůj zisk nebo prohlubuje svou ztrátu. Na druhou stranu je někdy uplatňován plný nárok na odpočet, i když by se měl uplatnit pouze nárok částečný. V praxi se to děje většinou u používání firemních vozidel pro soukromé účely. Zde také opět hrozí doměření úroku z prodlení.
Plný nárok lze uplatnit v případě, že přijaté plnění přímo souvisí se zdanitelným plněním plátce DPH.
Naproti tomu se částečný nárok na odpočet uplatňuje v případě, že přijaté plnění slouží tomuto plátci DPH zároveň i pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet (jde například o zdravotní služby, sociální pomoc, finanční služby, nájem nemovitostí fyzickým osobám) nebo pro soukromé využití (provozování firemních vozidel), popřípadě pro veřejnoprávní činnost obce.
Plátci DPH, kteří vedle zdanitelných plnění poskytují i plnění, u kterých není nárok na odpočet DPH (jde například o nemocnice, pronajímatele, banky, obce), a kteří přijímají služby či zboží ze zahraničí, musí správně posoudit také svůj nárok na odpočet u těchto transakcí.
Zdroj: Petr Linx
Čtěte také:
Uplatnění odpočtu DPH při zrušení registrace dodavatele
Možná se již někteří plátci DPH setkali se situací, kdy jim bylo opakovaně poskytováno zdanitelné plnění obchodním partnerem, dlouhou dobu plátcem DPH, posléze se však zjistilo, že v průběhu doby došlo ke zrušení plátcovství dodavatele, aniž by však odběratel o této skutečnosti věděl. Tím vzniká otázka, jak je to s odpočty DPH u odběratele?
Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177
Problematiku odpočtu DPH (dále také „daň“) řeší ustanovení § 72 – 79c zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Než se začneme zabývat problematikou výše nastíněnou, zopakujeme si obecná ustanovení, která nám určují nárok na odpočet daně.
I. Nárok na odpočet daně a podmínky pro jeho uplatnění
Podle ZDPH má plátce nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, pokud v rámci svých ekonomických činností použije přijaté plnění pro uskutečňování nejtypičtěji těchto plnění (autor upozorňuje, že v ZDPH jsou uvedena ještě další plnění, která však nejsou v praxi tak častá):
- zdanitelných plnění v tuzemsku,
- osvobozených plnění s nárokem na odpočet v tuzemsku,
- plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet, jestliže by se plnění uskutečnila v tuzemsku,
Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat.
Z DPH výslovně zakazuje uplatnit odpočet daně u přijatého plnění použitého pro reprezentaci. Výjimkou jsou však dárky poskytnuté v rámci své ekonomické činnosti, pokud jejich pořizovací cena nepřesáhne 500 Kč bez DPH či vzorky poskytnuté v rámci své ekonomické činnosti.
Plátce má nárok na odpočet buď:
1. v plné výši – pokud plnění použije v rámci své ekonomické činnosti ke zdanitelným plněním či osvobozeným plnění s nárokem na odpočet, nebo
2. v částečné výši – použije-li přijaté plnění jak pro účely zakládající nárok na odpočet, tak pro jiné účely. Rozlišujeme dva typy odpočtu v částečné výši:
- poměrná výše – použije-li plátce plnění v rámci své ekonomické činnosti k činnostem, které jsou předmětem daně, tak pro činnosti, které předmětem daně nejsou. Pro účely rozsahu uplatnění se použije vhodné ekonomické kritérium,
- krácená výše – jedná se o situaci, kdy je přijaté plnění použito v rámci ekonomické činnosti jak k činnostem zdaňovaným, tak k činnostem osvobozeným od daně bez nároku na odpočet. Pro krácení se používá koeficient.
- Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet:
- a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad,
- b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem,
- c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 2 až 4 ZDPH, daň přiznat a mít daňový doklad,
- d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 2 až 4, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad, nebo
e) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.
Odpočet lze uplatnit nejdříve ve zdaňovacím období, kdy jsou splněny výše uvedené podmínky (okamžik obdržení daňového dokladu). Naopak nejzazším termínem pro uplatnění je uplynutí obecné 3 leté lhůty.
Pokud je na dokladu uvedena daň v jiné výši, než stanoví ZDPH, tak platí:
- převyšuje-li částka daně na dokladu částku, která by měla být uplatněna dle ZDPH, tak lze uplatnit daň pouze v zákonné výši, ale naopak
- pokud je částka daně na dokladu nižší, než by dle ZDPH měla být, pak lze uplatnit pouze daň ve výši daně na dokladu uvedené.
II. Dodavatel přestal být plátce DPH
Vraťme se nyní k problematice nastíněné v úvodu článku – dodavateli byla zrušena registrace jako plátce DPH, odběratel o zrušení registrace neví a z přijatých plnění si uplatňuje nárok na odpočet. V letošním roce se nám k této situaci vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem 8 Afs 143/2017-40 ze dne 21. 3. 2018.
Podstatou sporu mezi daňovým subjektem a správcem daně resp. následně odvolacím finančním ředitelstvím byla otázka, zda dodavatel uvedený na daňových dokladech skutečně deklarované plnění odběrateli poskytl.
Jednalo se tedy o „standardní“ situaci, kdy daňový subjekt prokazuje skutečnosti, které uvedl do daňového přiznání nebo ke kterým byl vyzván správcem daně a naopak správce daně je povinen prokazovat skutečnosti, ze kterých lze důvodně usuzovat na to, že poskytnuté či navržené důkazní prostředky daňovým subjektem nejsou věrohodné.
Pro dnešní článek není až tak stěžejní, že v dané kauze dal NSS za pravdu daňovému subjektu v tom, že daňový subjekt prokázal, kdo skutečně dané plnění uskutečnil. Významný je však zvláště odstavec 21 rozsudku, který cituji:
„[21] Zrušení registrace společnosti BENT Bohemia, s.r.o. k DPH, které předcházelo uskutečnění zdanitelných plnění zakládajících nárok na odpočet DPH, mohlo zapříčinit maximálně vznik pochyb na straně správce daně o souladu mezi skutečným a deklarovaným dodavatelem.
Samo o sobě však nemůže zrušení registrace k DPH vést k odepření nároku na odpočet. Je potřeba zkoumat z jakého důvodu byla registrace k DPH zrušena, zvláště pak, zda se rozhodnutí o zrušení registrace vyjádřilo k obratu podle § 6 zákona o DPH (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2015, čj. 9 Afs 189/2015-32).
Také předávání peněžních prostředků v hotovosti nebylo nezákonné.“
Pro doplnění uvádím, že NSS ve svém rozsudku 9 Afs 189/2015-32, na nějž je odkazováno v citovaném textu, zmiňuje také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-438/09 Dankowski, které je v souladu se závěry NSS.
III. Závěr
Přestože NSS konstatoval, že samotné zrušení registrace k DPH u dodavatele plnění nemůže vést k odepření nároku na odpočet u odběratele, nelze odběratelům doporučit, aby rezignovali na určitou „ostražitost při identifikaci“ svých obchodních partnerů.
Domnívám se však, že když už bude daňový subjekt ve sporu se správcem daně ohledně odpočtu z důvodu zrušení registrace poskytovatele plnění, může se argumentace NSS daňovým subjektům hodit.
Daň z přidané hodnoty pro začátečníky: Specifika nároku na odpočet daně na vstupu – 4. část
Audio přehrávač
Přinášíme Vám další pokračování ze seriálu Daň z přidané hodnoty pro začátečníky od autorky Ivany Pilařové. Jedná se již o 4. část, která se věnuje specifikům nároku na odpočet daně na vstupu. Dozvíte se například jaké jsou základní podmínky nároku na odpočet nebo jaký je rozdíl mezi zálohovým, vypořádacím a poměrným koeficientem. P.
Základní logika fungování daně z přidané hodnoty je založena na porovnávání daně na výstupu (daňové povinnosti) s daní na vstupu (nároku na odpočet daně na vstupu). Zásadám vzniku daňové povinnosti jsme věnovali druhý díl. V tomto pokračování se budeme věnovat druhé straně mince – tedy nároku na odpočet daně na vstupu.
2 Základní podmínky nároku na odpočet daně
Pro vznik možnosti uplatnění nároku na odpočet je nutné dodržet základní věcné, časové a formální pravidlo ve vazbě na daňový doklad:
- Pravidlem je návaznost vstupu na konkrétní výstup – přijaté zdanitelné plnění plátce použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti (věcné pravidlo upravené v § 72 odst. 1 ZDPH).
- Pravidlem je možnost uplatnění nároku v čase – nárok na odpočet vzniká nejdříve okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat (časové pravidlo upravené v § 72 odst. 3 ZDPH).
- Pravidlem je návaznost nároku na odpočet na daňový doklad – tedy na jeho existenci a náležitosti (formální pravidlo spojené i s pravidlem časovým § 73 odst. 1 ZDPH a § 73 odst. 5 ZDPH).
- Pravidlem je odpovědnost plátce za uplatnění výše daně na vstupu ve správné výši (§ 73 odst. 6 ZDPH).
Jak jinak, pro úspěšné uplatnění nároku na odpočet je nutné splnit všechy uvedené podmínky.
2.1Věcnépravidlo, aneb vztah nároku na odpočet ke konkrétnímu předmětu daně na výstupu
Ekonomickou činnost jsme si definovali již v prvním dílu (§ 5 odst. 2 ZDPH). Tento pojem je, pro rozhodování o uplatnění nároku na odpočet, klíčový.
Nenechme se zmást daní z příjmů a nesklouzněme k obvyklé chybě nejen začátečníků a to k posuzování nároku na odpočet podle toho, zda se na dani z příjmů jedná o náklad daňově účinný (tedy s odpočtem daně a vstupu) či daňově neúčinný (tedy bez odpočtu daně na vstupu). Ano, někdy tato vazba odpovídá, ale rozhodně není pravidlem.
Je dobré si hned od počátku připustit, že daň z příjmů a DPH jsou dvě samostatné daně, které nemají stejná pravidla a každá si žije svým vlastním životem a jen občas jdou společnou cestou. Čím dříve to pochopíme, tím lépe pro nás.
Plátce si může uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu, pokud tento vstup použije v rámci svých ekonomických činností. Ale ne všech ekonomických činností. Hned na počátku je vhodné si uvědomit, že nároků na odpočet je více druhů:
- – plný,
- – žádný,
- – částečný (zahrnuje v sobě krácený nárok na odpočet a poměrný nárok na odpočet),
- Kdy použít kterou variantu závisí právě na vazbě konkrétního dokladu (vstupu) ke konkrétnímu výstupu
2.1.1 Plný nárok na odpočet
Tento jistě nejoblíbenější druh nároku na odpočet je možné použít, pokud plátce svá přijatá zdanitelná plnění použije v rámci své ekonomické činnosti:
- pro uskutečnění zdanitelného plnění (tj. dodání zdanitelného zboží, nebo poskytnutí zdanitelné služby s místem plnění v tuzemsku), nebo
- pro uskutečnění plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku.
Tolik základní vazba (další specielní málo se vyskytující situace jsou jmenovány v plném rozsahu v § 72 odst. 1 ZDPH).
2.1.2 Žádný nárok na odpočet aneb zákaz uplatnění nároku na odpočet
Jedná se o případy, kdy plátce daně použije daň na vstupu:
- ·pro uskutečnění reprezentace, (§ 72 odst. 4 ZDPH), zde dochází ke shodě s daní s příjmů, ale jak bylo výše uvedeno, není to pravidlem,
- ·jen pro uskutečnění ekonomické činnosti, která je na výstupu od daně osvobozena bez nároku na odpočet daně na vstupu (tyto činnosti jsou vyjmenovány v § 51 ZDPH a budou podrobněji vysvětleny v příštím pokračování).
- ·jen pro uskutečnění činnosti, která není ekonomickou činností (například osobní spotřeba plátce, pokud je fyzickou osobou, nebo osobní spotřeba zaměstnanců plátce).
2.1.3 Částečný nárok na odpočet
Jedná se o případy, kdy plátce použije daň na vstupu:
- pro uskutečnění plnění, které se vztahuje zároveň k ekonomické i jiné než ekonomické činnosti. V tomto případě je možné uplatnit pouze poměrnou část odpočtu daně na vstupu,
- pro uskutečnění plnění, které se vztahuje zároveň i k osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně na vstupu. V tomto případě je možné uplatnit nárok na odpočet krácený koeficientem,
- z uvedených dvou možností existuje ještě jejich kombinace, kdy nárok na odpočet je poměrný a ještě krácený koeficientem (vskutku „ďábelská kombinace“), ale to pro značnou složitost a jen výjimečné použití, vynecháme.
Nyní se odpoutejme od složitostí různých druhů nároku na odpočet (rozebereme v dalších pokračováních) a soustřeďme se na další základní pravidla. Zatím jsme probrali pouze to první.
2.2 Časové pravidlo, aneb kdy vzniká nárok na odpočet a kdy je možné ho uplatnit?
Vznik nároku na odpočet (ať již plného či částečného) a první možnost jeho uplatnění nemusí nastat ve stejný čas (a často také nenastává ve stejný čas). Mezi těmito pojmy je rozdíl.
- Stručně řečeno, nárok na odpočet daně vzniká plátci (odběrateli) okamžikem, kdy nastal vznik daňové povinnosti druhé strany (dodavatele), tj.:
- – k datu uskutečnění zdanitelného plnění, nebo
- – k datu přijetí úplaty (zálohy), pokud se týká budoucího zdanitelného plnění.
Prvním možným dnem uplatnění nároku na odpočet daně je tedy den, kdy plátce obdržel daňový doklad od jiného plátce – tedy má tento doklad k dispozici a zároveň došlo ke vzniku daňové povinnosti dodavatele. Pokud se data liší, platí to, které nastalo později.
Naopak nejpozdějším termínem pro uplatnění nároku na odpočet je tříletá lhůta. V ustanovení § 73 odst.
3 ZDPH je uvedeno, že nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky.
Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl, tedy nikoliv kdy mohl být uplatněn nejdříve.
2.3 Správná výše uplatněné daně na vstupu
Je jisté, že za daň uvedenou na daňovém dokladu je zodpovědný jeho výstavce, jisté ale zároveň je, že příjemce je zodpovědný za správné uplatnění daně na vstupu. Co z toho vyplývá? Nevěřme všemu, co je na dokladu napsáno, aneb „důvěřuj, ale prověřuj“.
Plátce má nárok na odpočet pouze ve výši, v jaké měla být daň uplatněna podle zákona v platném znění. Není však pravdou, že v případě chybně uvedené daně může plátce uplatnit daň správnou podle zákona (je to sice nelogické, ale zato podle zákona). Situace je komplikovanější a je nutné rozdělit chyby ve výši daně na daňovém dokladu na:
– chyby spočívající v uvedení vyšší daňové povinnosti, než která je správná podle zákona,
– chyby spočívající v uvedení nižší daňové povinnosti, než která je správná podle zákona.
2.3.1 Vyšší daň na daňovém dokladu
- V tomto případě bude v nároku na odpočet uplatněna daň vypočtená podle zákona. Není podstatné, zda daň vyčíslená na daňovém dokladu, převyšuje částku správně stanovené daně, z důvodu:
- – nesprávně uplatněné sazby daně,
- – chybného kursu použitého při přepočtu DPH, pokud je úplata u tuzemských plnění vyjádřena v cizí měně (správné uplatnění kursů je složité a necháme to na později),
- – chybně uvedeného základu daně,
- – matematické chyby při výpočtu (názory na to, kolik je 15% ze 100 se mohou lišit) či další jiné chyby.
- Ve všech těchto případech by plátce daně mohl uplatnit nárok na odpočet pouze ve výši daně, která má být uplatněna podle zákona, nikoliv ve vyšší částce uvedené nesprávně na daňovém dokladu.
2.3.2 Nižší daň na daňovém dokladu
Výše uvedené chyby však mohou vést i k vyčíslení nižší výše daně na daňovém dokladu. V tomto případě budeme postupovat opačně proti předchozí variantě. Pokud je částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než částka daně, která má být uplatněna podle zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně pouze ve výši daně, která je na daňovém dokladu uvedena.
Závěrem lze složitou problematiku shrnout do jedné věty: Je-li na dokladu chyba ve výši daně, porovnejme daň na dokladu s daní podle zákona (toto je nutné kontrolovat) a uplatníme tu nižší částku. Poznáme nižší ze dvou čísel?
Výborně, to bude pro dnešek všechno.
3 Nárok na odpočet v částečné výši, aneb koeficienty krátící odpočet
- Navážeme na předchozí výklad o nároku na odpočet daně na vstupu, kde jsme nároky na odpočet daně rozdělili na:
- – plný,
- – žádný,
- – částečný
a zároveň jsme se ujistili o důležitosti přiřazení konkrétního vstupu konkrétnímu výstupu.
Někdy nastává časový problém – nárok na odpočet vzniká v reálném čase, ale použití vstupu pro konkrétní výstup je v nedohlednu. V tomto případě pracujeme s předpokládaným účelem použití a podle toho uplatníme nárok na odpočet. Následné změny předpokladu mohou vyústit v úpravu nebo vyrovnání odpočtu (§ 77 ZDPH a § 78 ZDPH).
K těmto specifikům se dostaneme mnohem později.
Můžeme se ujistit, že plný nárok na odpočet uplatníme u plnění osvobozených s nárokem na odpočet daně na vstupu (jak ostatně vyplývá z názvu plnění).
Podobně žádný nárok na odpočet neuplatníme v případě, kdy vstupy slouží jen a pouze k uskutečnění plnění od daně osvobozených bez nároku na odpočet daně na vstupu (opět přesně podle názvu plnění).
Zbývají kombinace, kdy vstup slouží jak pro výstup, který je zdanitelný či osvobozený s nárokem na odpočet, tak i pro výstup, který je osvobozený bez nároku na odpočet. To je moment, kdy do hry vstupuje koeficient, kterým se nárok na odpočet daně krátí.
3.1 Zálohový a vypořádací koeficient (§ 76 ZDPH)
Tento koeficient má dvojí podobu – zálohový (rovná se loňskému vypořádacímu) a vypořádací, který zjistíme až na konci kalendářního roku a celoročně uplatňované odpočty zkorigujeme.
Koeficient vyjadřuje (stručně řečeno) poměr základů daně u zdanitelných plnění a plnění osvobozených s nárokem na odpočet daně ke všem realizovaným plněním plátce. Čím je koeficient nižší, tím menší nároky na odpočet je možné uplatnit (tím vyšší krácení probíhá).
A naopak – dokonce koeficient vyšší než 95% zajistí plný nárok na odpočet.
Nepřipadá mi účelné vyjmenovávat řádky daňového přiznání, ze kterých se koeficient počítá. Vzhledem k tomu, že většina zpracovávaných účetnictví je řízena účetními software, o správný výpočet se „postará počítač“.
Co však za účetní(ho) žádný počítač nerozhodne je typ plnění na výstupu (zdanitelný, osvobozený) a rozlišení typu nároku na odpočet (plný, krácený, žádný).
Jinými slovy, pokud jednotlivé řádky daňového přiznání naplníme chybnými údaji (spleteme plnění osvobozená s nárokem na odpočet s těmi bez nároku na odpočet, nerozlišíme odpočet plný a krácený), je jisté, že výpočet koeficientu proběhne matematicky správně, ale věcně špatně s následky v podobě chybně uplatněné výše daně na vstupu.
A naopak – pokud celoročně správně rozlišujeme a vykazujeme jednotlivé typy plnění i nároky na odpočet, pak se plně můžeme spolehnout na práci našeho software, který matematické výpočty bez pochyby zvládne. Výpočet vypořádacího koeficientu a roční vypořádání odpočtu je totiž činnost dobře algoritmizovatelná (a takové mají počítače rádi).
Pokud začínáte rovnou s klientem, který má osvobozené činnosti (zvláště ty bez nároku na odpočet daně na vstupu) navíc kombinované se zdanitelnými plněními, jedná se o složitou situaci, kterou je třeba buď velmi zodpovědně nastudovat, nebo se poradit s odborníky.
Chyby v DPH jsou obvykle chybami opakujícími se a beze zbytku platí, že pokud špatně začneme, taky špatně skončíme. A ještě jedna důležitá informace, z vyplněného daňového přiznání chyby tohoto druhu nejsou patrné, software zajistí, aby nevznikaly „neprostupné“ chyby.
Vše vyjde najevo až při daňové kontrole.
3.2 Poměrný koeficient (§ 75 ZDPH)
Ano, máme ještě jeden koeficient, který však s osvobozenými činnostmi nesouvisí. Nárok na odpočet se krátí tímto koeficientem tehdy, pokud konkrétní vstup souvisí nejen s ekonomickou činností, ale i s činností, která směřuje k osobní spotřebě plátce nebo jeho zaměstnanců.
Nejčastěji se používá v souvislosti se soukromými jízdami služebními vozidly. Pokud takovou situaci neřešíte, můžete na poměrný koeficient zapomenout. Pro „fajnšmekry“ připusťme, že se vyskytují i situace, kdy se jeden nárok na odpočet krátí násobkem poměrného a zálohového koeficientu.
Ale to už není pro začátečníky.
4 Závěr
Kombinace zdanitelných a osvobozených plnění patří ke složitějším částem zákona (ne však k nejsložitějším) a na správné vyřešení je třeba zkombinovat znalosti daně na vstupu i nároku na odpočet. Článek by měl napomoci identifikaci problémů, nejlépe takových, o kterých jsme dosud neměli ani tušení.