Rozedma – Vše o zdraví

Rozedma plic je označení pro plicní emfyzém. Ten je řazen do onemocnění, které se nazývá chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Z tohoto názvu je patrné, že pro tuto chorobu je typické zúžení (obstrukce) dýchacích cest a zároveň při rozedmě dochází k destrukci plicních sklípků. Jde o změny, které jsou trvalé, nezvratné a léčba je zaměřena především na zpomalení další progrese onemocnění.

Příčiny onemocnění
Chronickou obstrukční chorobou plicní trpí v České republice kolem 7,5 % obyvatel, tj. přibližně 750 000 osob. Zastoupení mužů je 2-3x vyšší než žen.

Mezi hlavní příčiny rozedmy plic patří dlouhodobé kouření tabáku, především cigaret, rozedmou onemocní asi 15 % těchto kuřáků.
Další závažnou příčinou jsou infekční onemocnění průdušek, které bývají především u kuřáků poměrně časté.

Jsou jednak příčinou, která v průběhu let vede až k rozvoji rozedmy plic a jednak pak další opakované záněty dolních dýchacích cest situaci zhoršují.

Vzácnou příčinou může u některých pacientů být nedostatek bílkoviny zvané alfa 1 antitrypsin. Její deficit vede k rozvoji plicního emfyzému již v mladém a středním věku, protože je porušen obranný mechanizmus dýchacích cest při opakovaných zánětech. Znečištění životního prostředí a ovzduší má podřadnou úlohu při rozvoji CHOPN.

Příznaky onemocnění
Mezi typické příznaky onemocnění patří dušnost, která je zpočátku přítomna jen při námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až je vnímána i při běžné činnosti. Dalším příznakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je tzv. kuřácký kašel, zvláště po ránu spojený s vykašláváním hlenů. Jde o projev chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější a i vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že příznaky se velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém stadiu onemocnění je pro některé pacienty i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy a dochází tak k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh.
Jednou z vážných komplikací v průběhu onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne tzv. pneumotorax. Jde o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu v hrudníku. Zavedením drenu dojde obvykle k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.

Léčba
Základem léčby je ze strany pacienta zanechání kouření. Rozumná životospráva s dostatečným přísunem vitaminů je důležitá i v prevenci infekce dýchacích cest. Zde má své místo protichřipková vakcína. Obezita, ale i podvýživa jsou nepříznivé faktory pro průběh a prognózu onemocnění.

Přiměřená dechová a pohybová rehabilitace pomáhá pacientovi udržovat fyzickou aktivitu a svalovou sílu dýchacích svalů, z nichž je nejdůležitější bránice.
V medikamentózní léčbě mají nezastupitelné místo léky, které se nazývají bronchodilatancia. Jejich účinek spočívá v rozšíření zúženého průsvitu průdušek.

Jde o preparáty, které působí dlouhodobě a tvoří základ léčby. Vedle nich má pacient k dispozici tzv. rychle působící léky. Jejich účinek nastupuje velmi rychle, ale je krátkodobý. Podávají se inhalační cestou přímým vdechnutím do průdušek. Léčba je doplněna o léky, které podporují snadné vykašlávání hlenů.

Mohou být podávány i přes inhalátory, které pomáhají pacientovi snadno udržovat hygienu dýchacích cest. Při zánětu průdušek jsou podávána antibiotika. V případě akutního zhoršení stavu, nejčastěji v souvislosti s infektem dýchacích cest, je nutná hospitalizace a podání těchto léků žilní cestou.

U části pacientů má své místo chirurgická léčba plicní rozedmy. Ta spočívá v operačním odstranění velkých bul, které lze přirovnat k bublinám, jež utlačují plicní tkáň a brání tak její přirozené funkci – tj. výměně kyslíku a kysličníku uhličitého.

U pokročilého stadia plicní rozedmy dochází k nedostatečnému okysličení krve a pacienti trpí nedostatkem kyslíku. U těchto pacientů, kteří již zanechali kouření, se provádí tzv. kyslíkový test. Tím se zjišťuje, zda nemocný reaguje příznivě na podání kyslíku a jaký přísun kyslíku je pro něho optimální.

V případě pozitivní odpovědi pacient obdrží koncentrátor kyslíku pro dlouhodobou domácí oxygenoterapii. Doba pro aplikaci kyslíku je pak minimálně 15 hodin denně. Řada těchto pacientů může vést kvalitní život, lze tedy i cestovat a pohybovat se mimo svůj domov.

Krajním léčebným řešením je po vyčerpání všech možností transplantace plic. Ta je určena nemocným, kteří splňují stanovená kritéria a jejichž předpokládaná délka života je již výrazně limitována.

Prevence
Vůbec nejúčinnější prevencí rozedmy plic je nezačít kouřit. Pro mnoho pacientů je tento požadavek nesplnitelný, i když je dnes kuřákům nabízena široká pomoc při odvykání kouření.

I po letech kuřáctví je pro nemocné výhodné přestat s tímto návykem. Zpomalí se průběh choroby a sníží se i riziko jejích častých komplikací.

Když již dojde k rozvoji a projevům plicní rozedmy, je nezbytné dodržovat stanovený léčebný režim a všechna lékařská doporučení.

Význam má zmíněná komplexní léčba, která má i preventivní rysy. Především prevence zánětů dýchacích cest a rehabilitační léčba má pro pacienta velký přínos a pozitivně ovlivňuje jinak málo příznivý a plíživý rozvoj plicní rozedmy.

• MUDr. Václava Bártů
• Vademecum zdraví Zima 2006

Emfyzém plic (rozedma plic) – příčiny, příznaky a léčba

Hlavním příznakem emfyzému je dušnost (neboli dýchavičnost), která obvykle začíná postupně.

Emfyzém je plicní stav, který způsobuje dušnost. U lidí s emfyzémem jsou poškozeny vzduchové vaky v plicích (alveoli, neboli plicní sklípky). V průběhu času se vnitřní stěny vzduchových vaků oslabují a přerušují – vytvářejí větší vzduchové prostory místo mnoha malých. To snižuje plochu plic a tím i množství kyslíku, které se dostane do krevního oběhu.

Když vydechnete, poškozené alveoly nepracují správně a starý vzduch se zachycuje v plicích a nezanechává prostor pro vstup čerstvého vzduchu bohatého na kyslík. Většina lidí s emfyzémem má také chronickou bronchitidu, což vede k trvalému kašli.

Emfyzém a chronická bronchitida jsou dva stavy, které tvoří chronickou obstrukční plicní chorobu (CHOPN). Kouření je hlavní příčinou CHOPN. Léčba může zpomalit průběh CHOPN, ale nemůže zvrátit poškození.

Pokud máte emfyzém, svaly, které vám pomáhají dýchat, musí pracovat o dost více. A tak se vyčerpají dříve. Výsledek? I po nejmenší činnosti se cítíte jakoby bez dechu. Jakmile se onemocnění ještě zhorší, můžete se cítit bez dechu i když jen klidně sedíte.

Příznaky (symptomy) emfyzému plic

Můžete mít emfyzém plic po mnoho let, aniž byste si všimli nějakých příznaků nebo potíží. Hlavním příznakem emfyzému je dušnost (neboli dýchavičnost), která obvykle začíná postupně.

Pak se automaticky začnete vyhýbat aktivitám, které způsobují nedostatek dechu, takže se symptom nestane problémem, dokud nezasahuje do každodenními úkonů. Emfyzém nakonec způsobuje dechové napětí, i když jste v klidu.

Rozedma plic neboli plicní emfyzém je tedy chronické plicní onemocnění způsobené zničením přepážek plicních sklípků.

Obecně jsou tedy příznaky emfyzému plic:

• Dušnost
• Kašel, který nemizí
• Těsnost nebo bolest v hrudi

Příčiny emfyzému plic

Hlavní příčinou emfyzému je dlouhodobá expozice dráždivým látkám ve vzduchu, včetně:

• Tabákového kouře
• Marihuanového kouře
• Znečištění ovzduší
• Chemické výpary a prach

Vzácně je emfyzém způsoben vrozeným nedostatkem bílkovin, který chrání elastické struktury v plicích. Říká se tomu emfyzém alfa-1-antitrypsin deficitu.

Mezi faktory, které zvyšují riziko rozvoje emfyzému, patří:

• Kouření. Emfyzém se s největší pravděpodobností objeví u kuřáků cigaret. Riziko se pro všechny typy kuřáků zvyšuje s počtem let a množstvím vykouřeného tabáku.
• Stáří. Přestože se poškození plic, které se vyskytuje u emfyzému, postupně rozvíjí, u většiny lidí s emfyzémem souvisejícím s tabákem se začínají projevovat příznaky onemocnění ve věku od 40 do 60 let.
• Vystavení pasivnímu kouření. Pasivní kouření je to, když neúmyslně vdechujete kouř z cigarety, dýmky nebo doutníku někoho jiného. Pobývání v pasivním kouři zvyšuje riziko emfyzému.
• Expozice výparům nebo prachu. Pokud dýcháte výpary z určitých chemikálií nebo prachu z obilí, bavlny, dřeva a podobně, máte větší pravděpodobnost, že se u vás rozvine emfyzém. Toto riziko je ještě větší, pokud současně kouříte.
• Vystavení znečištěnému prostředí. Dýchání znečišťujících látek, jako jsou výpary z topných paliv, výfukové plyny automobilů – to zvyšuje riziko emfyzému.

Možné komplikace

U lidí, kteří mají emfyzém, se také rozvjí:

• Zhroucená plíce (pneumotorax). Zhroucená plíce může být život ohrožující u lidí s těžkým emfyzémem, protože funkce jejich plic je již tak ohrožena. Toto je sice celkem neobvyklé, ale závažné, když k tomu dojde.
• Srdeční problémy. Emfyzém může zvýšit tlak v tepnách, které spojují srdce a plíce. To může způsobit stav nazvaný cor pulmonale, neboli hypertrofii pravé komory.
• Velké díry v plicích (bullae). Někteří lidé s emfyzémem mají prázdné prostory v plicích nazývané bullae. Mohou být tak velké jako polovina plíce. Kromě snížení množství prostoru, který je k dispozici pro rozšíření plic, mohou obří bullae zvýšit riziko pneumotoraxu.

Prevence

Abyste zabránili emfyzému, nekuřte a vyhněte se pasivnímu kouři. Při práci s chemickými výpary nebo prachem noste masku na ochranu plic.

Diagnóza emfyzému plic

Co se používá pro diagnostiku? Chcete-li zjistit, zda máte emfyzém, váš lékař se zeptá na vaši anamnézu a provede fyzickou prohlídku. Lékař také může doporučit různé testy.

Zobrazovací testy

Například rentgen může pomoci podpořit diagnostiku pokročilého emfyzému a vyloučit další příčiny dušnosti. Ale v některých případech se i rentgenové vyšetření hrudníku může jevit normálně, pokud máte emfyzém.

Počítačové tomografické vyšetření (CT) kombinuje rentgenové snímky pořízené z mnoha různých směrů a vytváří průřezové pohledy na vnitřní orgány. CT snímání může být hodně užitečné pro detekci a diagnostiku emfyzému.

Laboratorní testy

Krev odebraná z tepny v zápěstí může být testována, aby se zjistilo, jak dobře vaše plíce přenášejí kyslík a odstraňují oxid uhličitý z krevního oběhu.

Testy plicní funkce

Tyto neinvazivní testy měří, kolik vzduchu mohou pojmout vaše plíce a jak dobře proudí vzduch dovnitř a ven z plic. Testy mohou také měřit, jak dobře vaše plíce dodávají kyslík do krevního oběhu. Jeden z nejběžnějších testů používá jednoduchý přístroj, který se nazývá spirometr, do něhož dýcháte.

Léčba emfyzému plic

Emfyzém a CHOPN nelze vyléčit, ale léčba může pomoci zmírnit příznaky a zpomalit průběh onemocnění.

Léky

V závislosti na závažnosti příznaků by Váš lékař mohl doporučit:

• Bronchodilatátory. Tyto léky mohou pomoci zmírnit kašel, dušnost a problémy s dýcháním tím, že uvolní zúžené dýchací cesty.
• Inhalační steroidy. Kortikosteroidy, které se inhalují jako aerosolové spreje, snižují záněty a mohou pomoci zmírnit dušnost.
• Antibiotika. Pokud máte bakteriální infekci, jako je akutní bronchitida nebo pneumonie, jsou vhodná i antibiotika.

Terapie

• Plicní rehabilitace. Plicní rehabilitační program vás může naučit dechová cvičení a techniky dýchání, které vám pomohou snížit vaši dušnost a zvýšit schopnost kvalitního dýchání.
• Nutriční terapie. Dostanete možná také rady o správné výživě. V počátečních stádiích emfyzému mnoho lidí potřebuje zhubnout, zatímco lidé s emfyzémem v pozdním stadiu často potřebují naopak přibrat. Takže nějaké nutriční poradenství se hodí.
• Dodatečný kyslík. Pokud trpíte závažným emfyzémem s nízkou hladinou kyslíku v krvi, pravidelným užíváním kyslíku (a i při cvičení) může dojít k úlevě. Mnoho lidí používá kyslík 24 hodin denně. Obvykle se podává přes úzkou trubici, která se vejde do nosních dírek.

Chirurgická operace

V závislosti na závažnosti emfyzému může lékař doporučit jeden nebo více různých typů operací včetně:

• Operace snižování objemu plic. V tomto postupu chirurgové odstraní části poškozené plicní tkáně. Odstranění nemocné tkáně pomáhá rozšířit se zbytku plicní tkáně – to pomáhá zlepšovat dýchání.
• Transplantace plic. Transplantace plic je možnou volbou, pokud máte vážné poškození plic a jiné možnosti již selhaly.

Co můžete sami udělat?

Pokud máte emfyzém, můžete provést řadu kroků k zastavení progrese a k ochraně před další komplikací:

• Přestaňte kouřit. To je nejdůležitější opatření, které můžete učinit pro vaše celkové zdraví a jediné, které může zastavit progresi emfyzému. Připojte se k programu odvykání kouření, pokud potřebujete pomoc při odvykání kouření. Pokud je to možné, vyhněte se i pasivnímu kouření.
• Vyvarujte se jiných dráždivých látek v dýchacích cestách. Patří sem výpary z výfukových plynů, některé parfémy, dokonce i hořící svíčky a kadidlo.
• Cvičte pravidelně. Snažte se, aby vaše dýchací potíže neznemožnily pravidelné cvičení, které může výrazně zvýšit kapacitu plic.
• Chraňte se před studeným vzduchem. Velmi studený vzduch může způsobit křeče průdušek, čímž se stává dýchání ještě obtížnější. Během chladného počasí noste měkký šátek nebo masku přes ústa a nos.
• Chraňte se před infekcemi dýchacích cest. Snažte se vyhnout se přímému kontaktu s lidmi, kteří mají chřipku nebo podobné onemocnění. Pokud se musíte během sezóny chřipky potkávat s velkými skupinami lidí, noste masku přes tvář, často si myjte ruce a v případě potřeby použijte malou desinfekční lahvičku na desinfekci rukou.

Jak stárneme, plíce pomalu ztrácejí funkci – to platí dokonce i pro nekuřáky. Pokud máte emfyzém a budete dále kouřit, ztratí rychleji plíce svoji funkci. Pokud skončíte s kouřením, můžete zpomalit tento proces.

A co vy? Jaké máte s emfyzémem plic zkušenosti? Budeme rádi za komentáře pod článkem.

Co si dále přečíst?

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Rozedma plic

Onemocnění, které se velmi špatně léčí a vzniká díky špatnému životnímu stylu. Rozedma plic neboli emfyzém vzniká rozpadem plicního parenchymu, způsobeného rozpadem alveol. V plicích vznikají cysty naplněné vzduchem až o velikosti 1 cm.

Poškození alveolů vzniká kvůli chemickému narušení tkáně. Nejčastěji vzniká rozedma plic kouřením, dále jsou to opakované respirační infekce, vystavování chemickým látkám. Dědičné dispozice jsou přítomny v případě, že je rozedma plic přítomna u lidí mladších 40 let.

Rozedma plic je velmi nebezpečná hlavně díky tomu, že se z alveolů jednotlivých stávají spojené shluky, které mohou být naplněny vzduchem nebo hnisem a tím znemožňují kvalitní dýchání. U pacienta je přítomna výdechová dušnost, kdy vám bude připadat, že nemůžete vydechnout všechen vzduch z plic. Výdechová dušnost se objevuje i u astmatického záchvatu.

Působící přetlak v alveolách způsobí při kašli trhání jednotlivých segmentů. Vzniká snížená elasticita plic, plíce nejsou schopny normálně fungovat a vzniká dechová nedostatečnost, která vede k cyanózám, potížím s dechem, velkou dušností a kašli.

Dále mohou vznikat paličkovité prsty, růžová pokožka, typické je soudkovité postavení hrudníku a úlevová poloha s názvem Ortopnoická.

Komplikace

Mezi nejčastější komplikace můžeme určit pravostranné srdeční selhání, kdy se krev hromadí v plicích a srdce není schopné jí přečerpat. Z rozedmy plic se pomalu stává CHOPN neboli chronická obstrukční plicní nemoc, která vede k pomalé a velmi nepříjemné smrti, pokud se nijak neléčí.

Diagnostika

Již první pohled na pacienta může napovědět jakým onemocněním trpí. Je-li přítomna Ortopnoická poloha jedná se vždy o problém v oblasti dýchacích cest. Dále se provádí odběr krve, RTG plic, spirometrie či CT.

Léčba rozedmy plic

Mezi nejdůležitější kroky k léčbě rozedmy a vlastně všech dýchacích obtíží je úplný a přísný zákaz kouření. Dále se provádí kyslíková terapie, kdy jsou léky a kyslík aplikovány přímo do dýchacích cest.

Podávají se bronchodilatancia, expektorancia, antibiotika, kortikosteroidy. Nedílnou součástí terapie jsou také dechová cvičení, která vedou k posílení plic a správnému dýchání.

Ve velmi závažných případech může být pacient zapsán na transplantaci konkrétního laloku nebo celých plic.

Pokud máte v rodině dýchací obtíže a někdo z vaší rodiny zemřel na obstrukci plic, je dobré myslet na svoje zdraví včas a přestat kouřit a nevystavovat se chemickým látkám. Myslete na sebe, dokud je ještě čas něco udělat.

Autor: Lucie Kliková, DiS.

Dušnost

Kašel

Chronická obstrukční plicní nemoc | BENU.cz

CHOPN je zkratka onemocnění označovaného jako „chronická obstrukční plicní nemoc“. Odborníci ještě přesněji hovoří o „chronické obstrukční bronchitidě s rozedmou plic, nebo bez ní“. CHOPN je tedy chronické onemocnění, které spočívá v zúžení dýchacích cest (obstrukce) prostřednictvím trvalého zánětu.

Pokud jsou v důsledku mnoha zánětlivých procesů zničeny také plicní sklípky, dochází k abnormálnímu rozšíření plic (rozedma plic). V takovém případě je i nadále možné normálně vdechovat, ale zúžené dýchací cesty nedovolí, aby vzduch tělo úplně opustil. V důsledku toho při každém nádechu zůstává v plicích příliš velké množství zbytkového vzduchu. 

Nejdůležitější úlohou plic je přijímání kyslíku a odvádění oxidu uhličitého. Tato výměna probíhá v plicních sklípcích. U CHOPN je funkce plic v důsledku výše uvedených změn tak omezená, že dochází k typickým příznakům, jako je častější kašel a dýchací potíže.

V dýchacích cestách plic (průdušnice, průdušky) se vedle toho nachází jemné řasinky: odvádějí škodlivé látky, které do sebe tělo při nádechu dostane, zase ven. Při onemocnění CHOPN jsou tyto řasinky zničené a přirozené čisticí procesy v plicích již nemohou probíhat.

Dochází k častějšímu kašli.

Příznaky CHOPN

CHOPN nepropukne najednou, ale rozvíjí se postupně v průběhu let. Prvním příznakem je většinou kašel doprovázený vykašláváním. Objevuje se především ráno a v průběhu času je stále nepříjemnější.

CHOPN o sobě dá důrazně vědět tehdy, jakmile se objeví další příznaky, jako jsou dýchací potíže – nejprve při tělesné námaze a později i v klidovém stavu.

Čím je nemoc pokročilejší, tím výraznější bývá snížení výkonnosti v důsledku stále závažnějších dýchacích obtíží. Tento stav je však možné pomocí účinné léčby zlepšit.

Pro onemocnění CHOPN je typické:

• vlhký kašel (zejména ráno),
• dušnost (zejména při zátěži),
• zvuky při vydechování,
• pocit tísně na hrudi.

Léčba CHOPN

S ošetřujícím lékařem byste měli vytvořit individuální léčebnou koncepci a akční plán na míru vašim potřebám a promluvit si o cílech, kterých můžete dosáhnout.

I vy můžete mít pozitivní vliv na průběh onemocnění a zvýšit kvalitu svého života: vyhýbejte se cigaretovému kouři, nezapomínejte na pravidelné očkování proti chřipce, naslouchejte svému tělu a včas si všímejte příznaků a pravidelně se hýbejte.

Bez adekvátní léčby se totiž vaše nemoc bude nadále zhoršovat. Zkuste si vybudovat návyky spojené s každodenní inhalací léčivého přípravku. Zamyslete se nad tím, co děláte každý den – kde byste do svého programu mohli zahrnout pravidelnou inhalaci? Chtěli bychom vás v tom podpořit a motivovat vás, protože nám na zdraví vašich plic záleží.

Neodmyslitelnou součástí léčby CHOPN je inhalace léčiv a správná inhalační technika.

 Při inhalaci se vdechují léčiva rozptýlené v kapalině nebo plynu přímo do plic pomocí inhalátoru a zajišťují léčbu nejen vysoce účinnou, ale také s minimem nežádoucích účinků a lékových interakcí.

 Při správné inhalaci nejen dostanete do plic potřebnou dávku léčiva, také bude mít více času se v plících usadit a tím i lépe účinkovat.

Plicní emfyzém, aneb rozedma plic jako následek chronické bronchitidy | zdraví, nemoci, medicína

Jak již název napovídá, rozedma plic, čili plicní emfyzém, je vlastně rozšíření plic a jejich nejmenších částeček, tedy plicních sklípků. Plicní sklípek si můžete představit jako takový malý bonbónek, který je prostoupen sítí kapilár a cév.

Jedná se o úplně nejmenší a nejtenčí konečnou část dýchacího ústrojí, který spolu s průdušinkou tvoří tzv. plicní lalůček. Právě ten je základní stavební a funkční jednotkou plic, díky které plíce fungují, tak, jak by měly.

Od konečné poslední části, tedy od plicního sklípku se plicní cesty postupně rozšiřují k plicnímu lalůčku, poté k průdušince, odsud k průdušce, přes průdušnici a hrtan až po dutinu nosní.

Celý tento systém si lze představit jako velký rozvětvený průduškový strom, jehož větvemi jsou právě průdušinky a plicní lalůčky.

Průduškový strom a jeho větvení

Pokud vše funguje správně, přepážky, které se nachází mezi jednotlivými sklípky, jsou celé, nepoškozené a člověk je tedy zdravý.

Dojde-li však vlivem chronického neléčeného a dlouhodobého zánětu průdušek k vymizení přepážek, místo pěti či deseti oddělených sklípků (bonbónků), je najednou jeden velký bonbon.

Tím ale dochází ke zmenšení plochy pro prostup kyslíku do krve. Z toho plyne mnoho nepříjemných potíží, které pacienta zaškatulkují do diagnózy „plicní emfyzém“.

Jak se pozná rozedma plic?

Pacient je dušný, má pocit nedostatku vzduchu a je na poslech znatelně sípavý namáhavý dech.

Dalším častým projevem je produktivní kašel, s vykašláváním velkého množství hlenu, přičemž tento kašel je znatelný hlavně po ránu.

Jak již bylo řečeno, kvůli splývání sklípků a zmenšování plochy pro proudění kyslíku, může docházet k promodrání rtů či prstů – odborně zvané cyanóze. Někdy se mohou objevit i paličkovité prsty.

Různé typy, různé formy…

U žádné nemoci není nic obvyklého a daného, každá s sebou nese spoustu rizik, komplikací a různých projevů. V tomto případě se rozedma může dělit na tři podstupně. Jako nejtěžší typ je popisován jako tzv. bulózní emfyzém.

Jedná se o situaci, při které již zmíněné plicní sklípky ztrácí mezi sebou přepážky, které je oddělují a právě ty sklípky časem splývají v puchýřky. Dalším typem je tzv. stařecký emfyzém, jak název napovídá, tento typ se objevuje u starých lidí.

Vlivem vyššího věku dochází ke snížené pružnosti plic a způsobuje to podobné problémy a potíže jako v prvním případě. Posledním typem je tzv. profesionální emfyzém, který je typický u hudebníků hrajících na dýchací nástroje, u foukačů skla nebo třeba u zpěváků.

Tedy u těch, kteří zatěžují dýchací cesty ve zvýšené míře a vlivem velké zátěže dochází ke stejným problémům, jako mají celoživotní kuřáci.

Komplikace onemocnění

U nejtěžší formy, tedy bulózní, kdy dochází k tvorbě puchýřů, může dojít k prasknutí pleurální dutiny a dojde k pneumothoraxu, čili vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny.

Pokud je vzduchu málo, většinou se pneumothorax sám vstřebá, pokud jde o větší množství, které se pozná podle prudké bolesti a dušnosti, tak se musí odsát.

Dále může dojít k levostrannému selhání srdce, bolestem hlavy a následnému rozšíření cév v oblasti hlavy, což je reakce na nízkou hladinu kyslíku v krvi. Dalšími komplikacemi může být plicní hypertenze, selhávání srdce či srdeční arytmie.

Léčba rozedmy plic

Jako léky první volby, kterými se léčí rozedma plic jsou bronchodilatancia, tedy léky na rozšíření průdušek, které umožňují lepší a snazší dýchání. Většinou se podávají v inhalační či v injekční formě. Obě podání mají rychlý nástup účinku, čili okamžité působení. Z představitelů je známý např. Berodual, Berotec, Foradil, Salbutamol, atd.

Další možností, nyní nefarmakologické terapie, je změna životního stylu. Především se sem zařazuje naprostý zákaz kouření, pobyt na čerstvém vzduchu, dechová cvičení, a nutnost vyhnout se zaprášeným a znečištěným prostředím.

Jedině kombinace vhodných léků se zařazením odlišných životních návyků je cestou k úspěšné léčbě celého velmi vážného onemocnění. Aktivujte v sobě vůli, odepřete si kouření, zařaďte to, co k životu skutečně patří a co je důležité a máte napůl vyhráno.

Více článků najdete na medicka.cz

Chronickou plicní nemocí netrpí jen kuřáci. Postihuje i ty, kteří s nimi žijí

„Přibližně v roce 2004 jsem začal mít vážnější problémy s dýcháním, které se neustále zhoršovaly. Lékaři se zpočátku domnívali, že je to věkem, poté že jde o srdeční problém a až v roce 2006 se zjistilo, že jde o onemocnění plic. Byla mi stanovena diagnóza CHOPN III. stupně a rozedma plic,“ říká Jiří.

Přečíst článek ›

Začal docházet do plicní poradny, kde se mu dostalo léků a pravidelných kontrol. „V roce 2009 jsem ale prodělal chřipku, kvůli ní se moje nemoc výrazně zhoršila a byl mi přiznán plný invalidní důchod.

 Asi po dvou letech jsem na vlastní žádost změnil lékaře a přešel do plicní poradny FN v Hradci Králové. Tam mi umožnili chodit na rehabilitační cvičení, kde jsem se naučil, jak procvičovat dýchací svaly a jak postupovat v případě větší fyzické zátěže.

 Jednotlivé cviky a rady jsem si zapisoval a dodnes se podle nich řídím a pravidelně cvičím,“ dodává Jiří.

PočtyVe světě trpí přibližně 600 milionů lidí CHOPN.U lidí ve věku nad 40 let se nemoc vyskytuje až v 10 % případů.CHOPN je udávána jako 4. nejčastější příčina úmrtí.

Hospitalizace na CHOPN je v posledních letech trojnásobná v porovnání s hospitalizací pro astma.

Po přiznání invalidního důchodu potřeboval mít nějakou aktivitu, a tak oprášil svoji již skoro zapomenutou zábavu, fotografování.

„Díky internetu jsem začal získávat první úspěchy, poté jsem dostal i několik ocenění na celostátních soutěžích a nakonec mi nabídli členství v Unii výtvarných umělců, kde jsem dodnes, a dokonce jsem se v letošním roce stal kandidátem do její rady.

Touhle činností jsem získal nečekané množství kvalitních přátel a pravidelně svoje fotografie prezentuji na autorských výstavách,“ těší ho.

Přečíst článek ›

„Navíc jsem se v posledních letech začal učit hrát na ukulele a na zobcovou flétnu, což mi taktéž přináší veliké potěšení a hodně příležitostí k přemýšlení. Navíc flétna mi přispívá ke zlepšení dechu. V rodině i mezi přáteli mám velikou podporu a nezištnou pomoc. Mám mnoho plánů do budoucna, jsem plný optimismu, vůbec si nepřipouštím svoji nemoc ani svůj věk,“ říká Jiří.

V posledních týdnech, kdy v Česku rozšířila pandemie koronaviru, nevychází raději vůbec ven. „Jídlo si necháme dovážet do bytu, případně je obstarává dcera. Cítím, že mně chybí pohyb, a tak denně cvičím, abych si alespoň trochu udržel fyzickou kondici úměrnou mému věku sedmdesáti let.“

Názor odborníka

Doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D. (přednosta Plicní kliniky, Fakultní nemocnice Hradec Králové)

Chronická obstrukční plicní nemoc je dlouhodobé a v čase se pomalu zhoršující onemocnění postihující plíce a dolní dýchací cesty, způsobené zejména kouřením cigaret a dlouhodobým vdechováním znečištěného ovzduší.

CHOPN postihuje více než půl milionu Čechů. Hlavním projevem je postupně se zhoršující pocit dušnosti při námaze, kašel a únava.

Obtíže u pacientů s CHOPN se někdy skokově zhoršují při klasických podzimních a jarních respiračních infekcích nebo v době smogových situací.

Přečíst článek ›

Covid-19 má tak do jisté míry podobné příznaky jako CHOPN. U pacientů s CHOPN proto někdy nemusíme poznat, že u nich došlo k akutní koronavirové infekci.

Pacienty s CHOPN obvykle léčíme inhalačními léky, které mají za cíl zvětšit průchodnost dolních dýchacích cest. Pacienty s CHOPN bychom měli očkovat proti chřipce a zápalu plic.

Někteří pacienti dostávají tabletové léky snižující plicní zánět nebo bojující proti bakteriální infekci dýchacích cest, která občas CHOPN provází.

Kromě léků jsou i jiné metody léčby – operační nebo bronchoskopické, případně léčba pomocí domácích přístrojů dodávajících kyslík nebo pozitivní přetlak do dýchacích cest. Někdy připadá v úvahu transplantace plic.

Informace o nemociCHOPN je chronické zánětlivé onemocnění vedoucí k trvalému zúžení průdušek a zániku plicní tkáně (rozedma plic).Zánět vzniká v reakci na vdechování škodlivin – zejména tabákového kouře.Právě kouření v 70 % případů způsobuje chronickou obstrukční plicní nemoc.

Mezi další rizika pro vznik nemoci patří vdechování chemikálií, prachu a opakované záněty dýchacích cest.Mezi hlavní příznaky patří dlouhodobý kašel a zadýchávání, které se zhoršuje tělesnou zátěží nebo při nachlazení.

U plicního lékaře proběhne spirometrie, rentgen hrudníku a následně, zda máte CHOPN a jaké je její stadium.

Nemoc se dělí na čtyři stadia, kdy první lehké stadium se vyznačuje vleklým kašlem a vykašláváním, u druhého středně těžkého už je člověk dušný, při třetím těžkém stadiu je plicní funkce snížena nejméně o polovinu a poslední, velmi těžké stadium znamená, že plíce fungují už pouze na 30 % a dušnost bývá i v klidu.

Tipy pro zdraví

Pacienti s chronickými plicními nemocemi by se v současné době neměli zcela zavírat doma, ale naopak chodit na krátké procházky do přírody, případně denně alespoň 10 minut cvičit. Chůze CHOPN nemocným prokazatelně zlepšuje jejich životní vyhlídky. Nikdo z pacientů by se neměl dlouhodobě zdržovat v zakouřeném, prašném či jinak znečištěném ovzduší.

Přečíst článek ›

Také je důležité pravidelně větrat.

„Průběh nemoci ovlivňuje i to, jakému množství viru byl člověk vystaven – důkladným větráním, zejména v místnostech, kde se stýkáme s ostatními lidmi (členové domácnosti či pracoviště), je minimalizujeme,“ vysvětluje profesorka Martina Vašáková, předsedkyně českých plicních lékařů. Samozřejmostí by podle ní mělo být nekouření, konzumace zeleniny a ovoce a doplnění vitaminu C a D3.

„Bude-li již příští rok dostupná vakcína proti SARS-CoV-2, budeme ji doporučovat všem nemocným s CHOPN (jako prevenci vzniku život ohrožujícího zápalu plic),“ doplňuje docent Vladimír Koblížek.

Plicní emfyzém: příznaky, léčba (Plicní rozedma)

Je ireverzibilní progredující destrukce plicní tkáně.
Následkem vymizení plicní tkáně vznikají tenkostěnné „cysty“
vyplněné vzduchem.

Nazýváme je buly a podle toho se jmenuje
i bulózní emfyzém.

Toto onemocnění se velmi často
nevyskytuje samo, ale jako součást chronické obstrukční nemoci
plicní, pro kterou je typický emfyzém spolu s chronickým
zánětem průdušek (chronická bronchitida).

Vznik emfyzému je spjat s poruchou rovnováhy mezi systémem
poškozujícím bílkoviny lidského těla a systémem chránícím bílkoviny
těla. Pokud převáží první systém, dochází k destrukci plicních
sklípků.

Příčinou můžou být negativní vlivy vnějšího prostředí
(zejména kouření) nebo nedostatečná ochranná funkce
organismu (např. deficit α1 antitrypsinu). α1 antitrypsin je bílkovina,
která blokuje tělní enzymy degradující jiné tělní bílkoviny.

K poškození plic může dále přispívat obstrukce průdušek, která
zvyšuje tlak v plicních sklípcích a to poškozuje jejich stěny.

Emfyzém můžeme rozdělit dle délky vzniku na chronický
a akutní nebo získaný a
vrozený.

Dále se rozděluje dle místa postižení na
generalizovaný (obě plíce), jednostranný a
lokalizovaný.

Nejzávažnější a zároveň nejčastější
formou emfyzému je obstrukční emfyzém.

Rizikové faktory plicního emfyzému  

Jednoznačným rizikovým faktorem je kouření, které
podporuje destrukci plicní tkáně. Důležité je vyhnout se
aktivnímu i pasivnímu kouření. Tento zlozvyk podporuje systém
enzymů, který rozkládá tělní bílkoviny a tlumí opačné enzymy, které
tělní bílkoviny chrání.

Dále kouření podporuje vznik chronické
bronchitidy, jejímž výsledkem je postupné poškozování a
zužování průdušek. To omezuje normální proudění vzduchu a v plicích
se zvyšuje tlak, který může mechanicky „potrhat“ plicní tkáň a
emfyzém umocňuje.

Dalším rizikovým faktorem je vrozený deficit α1
antitrypsinu, což je bílkovina, která blokuje tělní enzymy
degradující jiné bílkoviny. Je to vlastně takový ochranný faktor, který
může být oslaben například kouřením nebo ho má daný pacient málo od
narození (vrozený deficit).

Emfyzém může také vzniknout po
částečném odstranění plíce (odstranění laloku), kdy se zbylá
část plicního parenchymu roztáhne a vyplní celou hrudní dutinu. Jako
následek tohoto roztažený je ovšem popraskání sept mezi plicními sklípky
a vznik kompenzatorního emfyzému.

Prevence plicního emfyzému  

Zcela zásadní je vůbec nekouřit nebo alespoň přestat
kouřit. Většina pacientů trpí současně s emfyzémem také
obstrukční bronchitidou (zánět průdušek, který se
spolupodílí na vzniku emfyzému).

Proto se takovému onemocnění dal název
chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Ta se dále
dělí na dvě klinické části, podle toho zda převažuje emfyzém nebo
chronický zánět průdušek. Důležitý ovšem je vyvolávající faktor
chronické obstrukční plicní nemoci, kterým je kouření až v 80%.

Dále
se doporučuje vyvarovat vdechování různých toxických sloučenin, které by
mohly dráždit náš dýchací systém a vyvolat respirační bronchiolitidu
(zánět průdušinek). Za rizikový faktor se také považuje
věk. Čím je člověk starší, tím je větší šance, že
onemocní plicním emfyzémem.

Častěji jsou postiženi muži než ženy.
V rozvoji této nemoci také hraje roli genetická složka a reaktivita
průdušek.

Příznaky a projevy plicního emfyzému  

Nejběžnějším příznakem je dušnost (zvýšená
dechová aktivita z důvodu nedostatku kyslíku v těle). Dalším projevem
může být kašel a sípavý dech. Často pacienti zpočátku zjistí
sníženou toleranci zátěže, to znamená, že se dříve a snáze unaví.

Typickým znakem je soudkovité postavení hrudníku. Hrudník
je i ve výdechu vyklenutý (soudkovitý) a vypadá jako při nádechu. To je
následek nemožnosti vydechnout všechen vzduch, protože při
něm kolabují průdušinky a malé průdušky.

Čím se pacient snaží
vydechnout větší silou, tím více kolabují a vzduch je uvězněn
v plicích. Proto můžeme někdy spatřit pacienty, kteří když vydechují,
tak mají našpulené rty. To jim pomáhá udržet v dýchacích cestách
větší tlak a ony tolik nekolabují.

V pozdějších stádiích se
u pacientů vyskytuje cyanóza (zmodrání kůže, rtů,
sliznice dutiny ústní a nehtových lůžek). Někdy můžeme objevit na rukou
pacienta paličkovité prsty (deformita posledního článku a
nehtového lůžka prstů).

Při fyzikálním vyšetření lékař zjistí
nadměrně znějící poklep (hypersonorní) na hrudníku. Při poslechu
fonendoskopem bývá oslabené dýchání. Pacienti s nedostatkem kyslíku
trpí polycytémii (nadměrné množství červených krvinek).

Diagnostika plicního emfyzému  

Prvotní je fyzikální vyšetření a soupis
anamnézy, což je soubor údajů o prodělaných nemocech pacienta a
jeho příbuzných a další informace. Dalším vyšetřením je standardní
rentgen hrudníku, který je již schopen emfyzém zachytit.
Potom se velmi často provádějí funkční testy.

Příkladem je
spirometrie, která nám ukáže funkční kapacitu plic (jaký
objem vzduchu plíce pojmou), objem vzduchu při nádechu a výdechu a kolik
plynu zůstane v plicích po výdechu. Důležitá je také informace
o rychlosti proudění vzduchu v průduškách. To samé se může dělat
i po zátěži.

Další zobrazovací metodou je počítačová
tomografie (CT), která se dělá u menších zejména vrozených
emfyzematózních bul. Pokud je pozitivní rodinná anamnéza, může se pacient
geneticky vyšetřit pro deficit α1 antitrypsinu.

Běžně se pacientům
odebírá krev, aby se zjistily známky případného zánětu nebo množství
rozpuštěných krevních plynů (kyslík a oxid uhličitý).

Léčba plicního emfyzému  

Prvním a zcela zásadním krokem je naprostý zákaz
kouření. Nejedná se o léčbu, ale nedá se popřít výrazný
léčebný účinek. Dále jsou používány léky ze skupiny
bronchodilatancijí, které rozšiřují průdušky.

Nejčastěji se používá
lék salbutamol, jehož firemní název je například Ventolin. Pokud to
nestačí, přidávají se další léčiva z bronchodilatačním účinkem
(teofylin, ipratropium bromid atd.). Dále je důležitá
protiinfekční léčba, často se podávají antibiotika.

Pokud je emfyzém spojen se zánětem průdušek, užívají se steroidy
(například ve spreji). Při výrazné dušnosti se podává kyslíková
terapie. Důležitou součástí terapie jsou také dechová
cvičení pod vedením zkušeného fyzioterapeuta.

U pacientů
s pokročilou rozedmou nebo v případě buly, která hrozí prasknutím, se
indikuje chirurgická terapie, která pacientovi uleví,
zlepší jeho fyzický stav a funguje též jako prevence proti vzniku
pneumotoraxu (= nahromadění plynu v pohrudniční dutině).

Ve velmi
závažných případech je výjimečně možné provést transplantaci
plic. Pacient se ovšem musí zříci kouření, aby mu mohl být
darován nový orgán.

Jak mohu napomoci léčbě plicního emfyzému  

Nejdůležitější je přestat kouřit a vést
pokud možno zdravý život.

Pokud již člověk onemocní je nutné
pravidelné cvičení celého těla, včetně
dechového cvičení, které pacienta naučí fyzioterapeut.

Dále by se měl pacient vyhýbat infekcím dýchacích cest,
to znamená teple se oblékat, vyhýbat se infekčním kolektivům, zejména
při sezónních onemocněních, dbát na preventivní očkování atd.
Zásadní je také dodržovat rady a doporučení lékařů.

Komplikace plicního emfyzému  

Zásadní komplikací emfyzému je prasknutí buly a vznik
pneumotoraxu. Vzduch se dostane do hrudní dutiny, kde je normálně
podtlak, to má za následek kolaps plíce. Při dalším nádechu se již
plíce nerozvíjí a je vyloučena z činnosti. Klinicky se pneumotorax
projeví náhlou bolestí na hrudi s navazující dušností.

Pokud je
pneumotorax malý, pro jeho léčbu stačí pár dní klidu na lůžku
s případnou terapií kyslíkem. Při těžším postižení bývá
indikována hrudní drenáž nebo alespoň jednorázové
odsátí vzduchu. V případě selhání všech metod je na pořadu dne
chirurgická intervence.

Chirurgicky se řeší také plicní buly, které
hrozí svou rupturou jako prevence pneumotoraxu.

V konečném stádiu této choroby hrozí závažná respirační
nedostatečnost. Pacient není schopen vydýchat veškerý oxid
uhličitý a získat potřebný kyslík.

Následkem je zúžení plicních cév
a přetěžování pravého srdce a naopak
rozšíření mozkových cév, které vyvolá nitrolební
zvýšení tlaku s příznaky dezorientace a bolestí hlavy.

Jak jsme již
zmínili, komplikací plicního emfyzému může být selhávání
pravého srdce. Příčinou je zúžení plicních cév z důvodu
nedostatku kyslíku a za další jsou mnohé cévy zničeny ubývajícími
přepážkami mezi plicními sklípky.

To má za následek zvýšení odporu
průtoku krve a pravá komora srdeční, která pumpuje krev do plic, je mnohem
více namáhána. Nejprve se srdce přizpůsobí a pracuje s větší
intenzitou. Později je však neustálým přetěžováním postiženo a může
začít selhávat, což velmi zhoršuje prognózu pacienta.

Další názvy: Plicní rozedma, Chronická obstrukční nemoc, plicní hyperinflace