Srdeční puls – Vše o zdraví

V aplikaci Srdeční tep na Apple Watch si můžete zapnout oznámení o příliš vysoké nebo nízké tepové frekvenci a o nepravidelném srdečním rytmu.

Pokud se váš tep drží nad nebo pod určeným počtem tepů za minutu (BPM), přestože se už víc než 10 minut nehýbete, Apple Watch vás na to můžou upozornit. Tato oznámení jsou k dispozici pouze na Apple Watch Series 1 nebo novějších a pro uživatele starší 13 let.

Oznámení o srdečním tepu si můžete zapnout při prvním spuštění aplikace Srdeční tep na Apple Watch nebo kdykoli jindy na iPhonu:

1. Na iPhonu otevřete aplikaci Watch.
2. Klepněte na panel Moje hodinky a pak na Srdce.
3. Klepněte na Rychlý srdeční tep a vyberte BPM. 
4. Klepněte na Pomalý srdeční tep a vyberte BPM.

Přečtěte si články organizace American Heart Association o tom, co může být příčinou rychlého srdečního tepu nebo pomalého srdečního tepu.

1. Zkontrolujte, jestli máte aktualizovaný software iPhonu i Apple Watch.
2. Na iPhonu otevřete aplikaci Zdraví.
3. Klepněte na panel Prohlížení a přejděte k části Srdce > Oznámení nepravidelného rytmu. 
4. Po zapnutí můžete oznámení o nepravidelném rytmu zapnout nebo vypnout v aplikaci Watch na iPhonu: Otevřete aplikaci Watch, klepněte na panel Moje hodinky a přejděte do Srdce > Nepravidelný rytmus.

Když se vám zobrazí oznámeni, znamená to, že funkce oznámení o nepravidelném rytmu ve vašich Apple Watch identifikovala nepravidelný rytmus, který by mohl naznačovat fibrilaci síní, a potvrdila jej několika měřeními.

Pokud vám ještě lékař fibrilaci síní nediagnostikoval, měli byste ho navštívit.

Funkce oznámení o nepravidelném rytmu na Apple Watch občas zkontroluje váš tlukot srdce, zda nevykazuje známky nepravidelného rytmu, který by mohl naznačovat fibrilaci síní. K měření dochází, když se nehýbete, aby byly výsledky přesnější. V závislosti na tom, jak jste aktivní, se může počet měření a intervaly mezi měřeními každý den lišit.

Fibrilace síní je typ nepravidelného srdečního rytmu (arytmie). K fibrilaci síní dochází, když srdce tluče nepravidelně. Je to běžný typ arytmie, kdy srdeční síně tepou nesynchronně se srdečními komorami. 

Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí trpí fibrilací síní přibližně 2 % lidí pod 65 let a 9 % lidí nad 65 let. Nepravidelnosti v srdečním rytmu jsou s postupujícím věkem častější. Někteří lidé s fibrilací síní nemají žádné příznaky. Jiní mají příznaky jako zrychlený tep, palpitaci, únavu nebo dušnost.

Fibrilace síní může být dočasná i trvalá a lidé, kteří ji mají, často vedou dlouhé a aktivní životy.

Epizodám fibrilace síní se dá předcházet pravidelnou fyzickou aktivitou, zdravou stravou vhodnou pro srdce, udržováním nízké váhy a léčením dalších chorob, které by mohly fibrilaci síní zhoršit.

Neléčená fibrilace síní může vést k selhání srdce nebo krevním sraženinám, které můžou způsobit mrtvici. Fibrilaci síní je možné regulovat pomocí lékařské péče a léků. Včasná diagnóza a léčba můžou předejít komplikacím.

Víc o fibrilaci síní na webu organizace American Heart Association.

• Apple Watch nedokážou rozpoznat infarkt. Pokud začnete pociťovat bolest v hrudi, tlak na prsou, úzkost nebo jiné příznaky, které podle vás můžou upozorňovat na infarkt, okamžitě zavolejte záchrannou službu.  
• Funkce oznámení o nepravidelném rytmu na Apple Watch nehledá známky fibrilace síní neustále. Nedokáže tedy rozpoznat všechny epizody fibrilace síní a může se stát, že ani pacientům s fibrilací síní se oznámení nezobrazí.
• Pokud se necítíte dobře, měli byste si promluvit s lékařem, i když se vám oznámení nezobrazilo. Příznaky jako zběsilý nebo kolísající tep, bušení srdce, závratě nebo mdloba můžou upozorňovat na vážný srdeční problém.  
• Neměňte léky bez konzultace s lékařem.
• V některých případech může oznámení značit jinou formu nepravidelného srdečního rytmu než fibrilaci síní.

Děkujeme za zpětnou vazbu.

Za normální se považuje puls 60–100 tepů za minutu v klidovém stavu, u sportovců však bývá nižší a je považován ze zdravotního hlediska za prospěšnější. Proč tomu tak je? Nižší tepová frekvence, tzv. bradykardie, u trénované osoby svědčí o lepší fyzické kondici. To znamená, že srdce umí efektivněji pracovat. Je nutné zdůraznit, že se opravdu musí jednat o sportovce. U nesportujících, a zejména pak u starších osob může být nízká tepová frekvence varovným příznakem srdečního postižení. Hranice bradykardie, tedy nízké srdeční frekvence, je 60 tepů za minutu. Důvodem jsou nejčastěji změny v srdeční tkáni způsobené stárnutím, převodní srdeční elektrický systém může být postižen při infarktu či zánětech srdečního svalu. Stejně tak mohou snižovat srdeční frekvenci metabolické změny nebo nerovnováhy minerálů např. draslíku, vápníku či vedlejší účinky některých léků. Zdravotní rizika přináší i vysoký klidový puls. Pokud srdce delší dobu pracuje při vyšší srdeční frekvenci, může se jednoduše unavit. V tomto případě mluvíme o srdečním selhání. V praxi to znamená, že již nepřečerpává potřebné množství krve.

1. Cvičení: Nejjednodušší a nejefektivnější způsob, jak dosáhneme optimálního klidového pulsu, je pravidelné cvičení.
2. Dostatek tekutin: Když je tělo dehydrované, naše srdce musí pracovat mnohem usilovněji, aby správně fungoval krevní oběh. Během dne bychom měli pít dostatečné množství tekutin bez cukru a kofeinu, jako je voda nebo bylinné čaje.
3. Omezení látek stimulujících vyšší srdeční puls: Mezi takové stimulanty patří například kofein nebo nikotin. Tyto látky způsobují mimo jiné dehydrataci a zvyšují nároky na práci srdce.
4. Omezení alkoholu: Alkohol naše tělo dehydruje a vede opět k již zmiňovanému srdečnímu přetížení. Alkohol je také pro tělo toxická látka, na jejíž odbourání musí vynaložit nemalé úsilí.
5. Zdravá a vyvážená stravu: Pro zdravé srdce je vhodná strava bohatá na ovoce, zeleninu, kvalitní bílkoviny a luštěniny. Tím samozřejmě prospějeme i tělu jako celku. Potraviny a potravinové doplňky, které obsahují antioxidanty a zdravé tuky, mají schopnost snižovat krevní tlak a tím i puls.
6. Dostatek spánku: Chronický nedostatek spánku způsobuje v našem těle stres, srdce nevyjímaje.
7. Zdravá váha: Kila navíc v mnoha ohledech zatěžují celé tělo včetně oběhové soustavy.
8. Redukce stresu: Vyrazte ven. Výzkumy prokazují, že lidé, kteří tráví více času v přírodě nebo třeba jenom na kratších procházkách v parku, jsou méně vystresovaní a tím pádem méně náchylní k vysokému srdečnímu pulsu.

V případě, že jsme zdraví, nás bude puls zajímat ještě z jednoho podstatného hlediska. Jeho hodnota nám totiž může napomoci v hubnutí. Každý, kdo chtěl někdy shodit kila navíc, chce zatočit s již uloženými tuky. Naše tělo čerpá energii z tukových zásob pouze při určité tepové frekvenci. A kupodivu to není ta nejvyšší.

Jinými slovy: když nám při běhu na pásu v posilovně málem vyskočí srdce z těla, tuky v této chvíli zcela určitě nespalujeme. Optimální tepová frekvence pro spalování tuků se pohybuje kolem 60–70 % maximální tepové frekvence (MTF), přičemž MTF je maximální frekvence, které je náš organismus schopen dosáhnout a udržet ji.

Abychom využívali tuk jako zdroj energie, potřebujeme kyslík. Při této frekvenci stihnou krvinky dobře dopravit kyslík k tukové buňce. Když sportujeme při vyšších intenzitách, jsou naším hlavním energetickým zdrojem cukry.

„Často se setkávám s tím, že jsou lidé překvapeni, jak nízká tepovka to je, pro někoho představuje aktivitu na úrovni rychlé chůze. Důležité je vědět, že při každém druhu sportu dosahujeme jiné maximální tepové frekvence (MTF). Například při běhu dosáhnu vyšší MTF než při plavání.

Proto je nejspolehlivější změřit si maximální tepovou frekvenci při tom druhu sportu, o kterém víme, že ho budeme provozovat nejčastěji, a z té si pak vypočítat rozmezí 60–70 %,“ vysvětluje kardioložka Marie Skalská.

„Na obecné vzorečky pro výpočet pulsu, při kterém spalujeme tuky, se spoléhat nelze,“ dodává MUDr. Skalská. Pokud se hýbeme v tzv. aerobní (tuky spalující) intenzitě, měli bychom se podle odborných doporučení hýbat 150 minut týdně, ideálně rozložených do pěti tréninkových jednotek.

Tuk je navíc jako palivo pro naši aktivitu mnohem lepší, protože jeho spalováním nevznikají zplodiny, které by zaplavily naše svaly únavou. Jsou tedy rozhodujícím zdrojem energie pro dlouhotrvající, pomalý trénink.

Tím není řečeno, že pokud sportujeme nad hranicí pulsu pro spalování tuků, nemá to žádný zdravotní efekt. Vyšší tepové frekvence nám zlepšují kondici. Při vysoké frekvenci totiž dochází k trénování síly a vytrvalosti (tuky nejsou spalovány vůbec). K příznivému zdravotnímu efektu při cvičení ve vyšších frekvencích pak stačí kratší doba provádění.

Pokud se budeme pohybovat ve vyšší intenzitách, stačí 75 minut týdně rozložených do více tréninkových úseků, nejlépe tak, abychom nebyli více než dva dny za sebou bez pohybu. „Nejvýznamnějším zdrojem energie při takovém tréninku jsou cukry. Hrají rozhodující roli v průběhu intenzivní činnosti.

Čím rychleji nebo silněji cvičíme, tím více spalujeme zásoby cukru v těle. „Hořením“ cukrů ale také vznikají metabolické zplodiny, jako například kyselina mléčná. To je také důvod, proč nás po rychlé jízdě po rovině nebo v průběhu namáhavého stoupání začnou bolet svaly. Současně stoupá spotřeba kyslíku, který zajišťuje spalování cukrů.

Proto se také zadýcháme. Zrychluje se i celý metabolismus a stoupá tepová frekvence. Ta je nejlepším ukazatelem intenzity pohybu. Zásoby cukru v těle jsou omezené, proto je musíme během déletrvajícího, intenzivnějšího výkonu doplňovat. Méně trénovaní cvičenci pocítí nedostatek cukrů již po první půlhodině namáhavějšího tréninku.

Trénovaní profesionálové „vydrží“ se zásobou cukrů v závodním tempu 60–90 minut,“ uvádí nutriční poradkyně Ing. Iva Veselá.

Text: Lenka Bicanová, foto: Shutterstock a archiv redakce

Tepová frekvence je ovlivňována dvěma druhy nervových pletení: sympatickým a parasympatickým nervovým systémem. Ve stresu a při fyzické zátěži se nám tepová frekvence zvyšuje, protože převažuje tonus sympatického nervového systému. Při zklidnění, např.

před usnutím nebo právě při meditaci či relaxaci se do nadvlády dostává parasympatický systém, který tepovou frekvenci snižuje.

Proto jsou různé formy relaxace či meditací velmi vhodné při našem hektickém životním stylu s nedostatečnou kompenzací stresového zatížení.

Odpovídá MUDr. Marie Skalská, www.profitinstitut.cz

Další informace najdete v květnovém vydání měsíčníku Zdraví.

Bradykardie (nízký tep): příčiny, příznaky a léčba

Bradykardie znamená pokles srdečního tepu pod 60 tepů za minutu. Nicméně tato hodnota nemusí vždy být zcela vypovídající, protože například v noci během spánku nebo u trénovaných osob a sportovců bývá klidová frekvence srdce často ještě podstatně nižší.

Pokud máte jakékoli pochybnosti nebo obavy ohledně tepové frekvence (ať již zvýšené nebo naopak nízké), je vhodné vyhledat lékaře a absolvovat pořádné vyšetření, na jehož základě vám lékař řekne, zda se jedná o problém, který je potřeba řešit či normální stav.

Je třeba si uvědomit, že srdeční (tepová) frekvence se mění podle stupně aktivity. V průběhu fyzické námahy srdce pumpuje rychleji a silněji, takže tepová frekvence roste.

Naproti tomu při odpočinku, ve spánku, u trénovaných sportovců nebo s přibývajícím věkem bývá klidová frekvence nižší.

Nicméně obecně pro většinu normální populace platí, že za bradykardii (abnormálně nízký srdeční tep) se považují hodnoty 60 tepů za minutu.

Příznaky

• Hlavním příznakem bradykardie je zpomalený srdeční rytmus s nízkou tepovou frekvencí.
• U některých lidí se navíc objevují ještě další příznaky, které většinou signalizují závažnější stav.
• Jedná se zejména o následující příznaky:

• pocity únavy a slabosti
• motání hlavy a závrať
• zmatenost
• dušnost (klidová i námahová)

V případě, že je bradykardie způsobena závažným nebo akutním onemocněním, mohou se objevit také následující příznaky:

• srdeční zástava
• bolest na hrudi
• změny krevního tlaku (při bradykardii bývá spíše nízký krevní tlak, ale může se vyskytnout i vysoký krevní tlak)
• srdeční selhání

Měření tepové frekvence

Tepovou frekvenci si můžete změřit jako pulz na některých tepnách, zejména na krku, v třísle nebo na zápěstí.

Pro co nejpřesnější měření je nutné si pulz měřit v klidu (klidová tepová frekvence). Je proto důležité, abyste si neměřili pulz krátce po fyzické námaze nebo cvičení a/nebo krátce po probuzení.

Při měření pulzu byste měli sedět v pohodlné a uvolněné poloze a zkusit si nahmatat pulz nejprve na zápěstí. Pokud se vám to nepodaří, zkuste si nahmatat pulz na jedné straně krku.

Spočítejte počet tepů za deset sekund a výsledek vynásobte šesti.

Pokud chcete maximálně přesné měření, můžete si změřit počet tepů za jednu minutu.

Pokud jste dospělá osoba a napočítáte si méně než 60 tepů za minutu jedná se o bradykardii s tím, že tato hodnota je jen orientační a například u trénovaných sportovců bývají klidové hodnoty pulzu. Důležité proto je měřit si pulz opakovaně a pokud budou zjištěné hodnoty pravidelně pod 60 a nebudete mít žádné další výše uvedené příznaky, nemusí se jednat o nic závažného.

1. Pokud si naměříte klidovou tepovou frekvenci pod 60 tepů za minutu a máte nějaké z výše uvedených příznaků, je nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc.
2. Důležitéje si také uvědomit, že děti a mladí lidé mají rychlejší tepovou frekvenci než dospělí.
3. Proto je nízký tep u novorozence a u malých dětí signálem, že se něco děje a je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
4. Normální hodnoty klidové tepové frekvence u novorozenců a dětí jsou:

• Novorozenci: 100 – 180 tepů za minutu
• Kojenci: 80 – 150 tepů za minutu
• Děti ve věku 2 – 6 let: 75 – 120 tepů za minutu
• Děti ve věku 6 – 12 let: 70 – 110 tepů za minutu

Příčiny bradykardie

• Někteří lidé mají jen mírnou bradykardii a u některých se bradykardie vyskytuje jen občas.
• I když je při bradykardii (nízká tepová frekvence), stejně jako při tachykardii (vysoká tepová frekvence), co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc, není vždy nutná okamžitá léčba.
• Pokud bradykardie pacientovi nezpůsobuje žádné potíže a není způsobena jiným základním onemocněním, nemusí signalizovat nic vážného a není bezpodmínečně nutné hned zahajovat léčbu.
• Navíc se tepová frekvence s věkem snižuje, což znamená, že starší lidé jsou náchylnější k bradykardii a mají tento problém častěji.
• Přesto platí, že je nutné vždy vyhledat lékaře, i když jsou epizody bradykardie příležitostné nebo jste starší pacient a domníváte se, že je nižší tepová frekvence pro vás normální.
• Lékař by měl bradykardii vidět vždy, provést další potřebná vyšetření a v případě potřeba zahájit léčbu.
• Neléčená bradykardie totiž může vést k závažnějším následkům, včetně úmrtí.
• Cvičení posiluje srdce, a tak sportovci, kteří trénují a provádí náročné cviky, které kladou vysoké nároky na kardiovaskulární systém, mají srdeční svalovinu vytrénovanější a silnější a mají tak i nižší tepovou frekvenci, protože srdce se v klidovém režimu nemusí tak namáhat.
• Často příčinou bradykardie jsou také některá onemocnění, mezi které, mimo jiné, patří:

Poruchy SA uzlu v srdci

Převodní systém srdeční pomáhá regulovat srdeční rytmus. Konkrétně jeho část zvaná sinuatriální uzel je zodpovědná za generování elektrických impulzů, které regulují tepovou frekvenci. V případě poškození SA uzlu dochází k narušení regulace srdečního rytmu, což se může projevit jak nízkou srdeční frekvencí (bradykardií), tak naopak abnormálně vysokou srdeční frekvencí (tachykardií).

Onemocnění SA uzlu lékaři obecně nazývají syndrom nemocného sinu (sick-sinus syndrome) a nejčastěji jsou jeho příčinou jiná kardiovaskulární onemocnění (například stavy po infarktu, kdy dochází ke zjizvení části srdeční svaloviny, která pak správně nepřevádí elektrické impulzy, což vede k porušení srdečního rytmu) nebo komplikace jiných základních onemocnění, jako jsou diabetes nebo onemocnění věnčitých (koronárních) tepen, které zásobují srdeční svalovinu krví.

Jiné poruchy převodního systému srdečního

Srdeční svalovina se stahuje na základě elektrických impulzů vysílaných ze sinuatriálního uzlu a tyto elektrické impulzy se rozvádí do celého srdce prostřednictvím takzvaného převodního srdečního systému.

Například jedna síň vyšle signál do druhé síně s informací o tom, jak a kdy je potřeba provést stah srdce tak, aby se krev přelila z jedné části srdce do druhé a/nebo odvedla do plic a celého těla.

Pokud dojde k poruše v převodním systému srdce nejsou některé části srdce schopny správně odesílat nebo převádět tyto elektrické impulzy, což může způsobit bradykardii.

Nejčastější příčinou bývají kardiovaskulární onemocnění (zejména stavy po infarktech, kdy se část převodního systému poškodí nebo ve svalovině srdce vzniknou jizvy, které tvoří překážku pro správný převod elektrických signálů).

Jako úplný srdeční blok označujeme problém v převodním systému srdečním, který brání normálnímu průchodu elektrických signálů ze srdečních síní (horní část srdce, kam přitéká odkysličená krev z celého těla – pravá síň a okysličená krev z plic – levá síň) do komor (dolní část srdce, odkud je při stahu vypuzována odkysličená krev do plic – pravá komora, respektive odkud se okysličená krev rozvádí do aorty a celého těla – levá komora). Při úplném srdečním bloku pak může dojít k tomu, že rytmus stahování síní se bude úplně lišit od rytmu stahování komor, což může způsobit nejen bradykardii, ale také závažnější stavy, včetně zástavy srdce a smrti.

Také některá metabolická onemocnění mohou zpomalovat srdeční rytmus. Asi nejčastější příčinou bradykardie je v tomto směru hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), kdy štítná žláza netvoří dostatek hormonů.

Lidé s hypotyreózou mohou mít, kromě bradykardie, také vysoký diastolický tlak (což je druhá hodnota uvedená při měření tlaku, která udává tlak, pod kterým se srdeční komory plní krví). Norma diastolického tlaku je do 80, vše nad tuto hodnotu se považuje za zvýšený diastolický tlak.

Onemocnění štítné žlázy jsou poměrně častá a mohou postihnout i mladé, jinak zdravé lidi.

I proto se při bradykardii u mladých lidí provádí vyšetření funkce štítné žlázy (jednak z krve stanovením hladiny hormonů T3 a T4 a látek, které jejich tvorbu regulují – TSH a v případě zjištěných problémů též například ultrazvukovým vyšetřením a dalšími metodami).

Onemocnění srdce

Bradykardie může postihnout i pacienty, kteří trpí chorobami srdce a cév, jako jsou například městnavé selhání srdce, fibrilace nebo flutter síní, onemocnění věnčitých (koronárních) tepen, srdeční selhání nebo jinými chorobami, které mohou negativně ovlivnit činnost převodního srdečního systému a způsobit, že srdce tepe s nižší účinností a pomaleji (včetně pacientů, kteří prodělali v minulosti infarkt myokardu a mají část srdeční svaloviny zjizvenou).

Léky na vysoký tlak a další kardiovaskulární onemocnění

1. Některé léky, včetně léků na vysoký krevní tlak a další srdeční onemocnění, mohou způsobit zpomalení tepové frekvence neboli bradykardii.

2. Typickým příkladem takových léků jsou betablokátory, které lékaři předepisují pacientům s tachykardií (vysokou tepovou frekvencí) a vysokým krevním tlakem.
3. Při jejich předávkování nebo nesprávném užívání hrozí bradykardie (nízký srdeční tep).

4. Pokud užíváte jakékoli léky a zjistíte, že máte nízkou tepovou frekvenci, neprodleně kontaktujte svého lékaře a požádejte ho o možnost nahrazení těchto léků, léky jinými.

Nedostatek kyslíku (hypoxie)

Termín hypoxie je odborný lékařský název pro stav, kdy tělo nemá dostatek kyslíku, což může vést ke zpomalení srdeční frekvence (bradykardii).

Hypoxie je akutní stav, který vyžaduje okamžitou léčbu a nejčastěji vzniká při dušení (například po vdechnutí jídla, při tonutí, apod.) nebo při těžkých astmatických záchvatech.

Hypoxii mohou způsobit také některá chronická onemocnění, jako je například CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc) nebo rozedma plic (plicní emfyzém).

V případě, že je příčinou bradykardie hypoxie, je nutná okamžitá léčba zaměřená na vyřešení primární příčiny hypoxie (tedy léčbu vyvolávajícího onemocnění).

Kdy vyhledat lékaře?

• V případě, že u novorozence nebo kojence zjistíte nízký pulz (pod 60 tepů za minutu), je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
• Stejně tak je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc, pokud se u dospělých či dětí s bradykardií objeví další příznaky, jako jsou bolest na hrudi nebo pocity na omdlení (závrať, motání hlavy) a/nebo pokud dojde ke ztrátě vědomí, byť na chvilku.
• Pokud máte bradykardii, měli byste vždy vyhledat lékařskou pomoc také v následujících případech:

• pokud se bradykardie vyskytla náhle, přetrvává déle než několik dní a/nebo se objevují další fenomény, jako je například bušení srdce
• pokud máte kromě bradykardie také další onemocnění či zlozvyky, které zvyšují kardiovaskulární riziko (například diabetes nebo jste kuřák/kuřačka)
• pokud kromě bradykardie máte také jiná onemocnění srdce či cév (prodělali jste v minulosti infarkt myokardu, léčíte se s vysokým krevním tlakem, apod.)
• pokud se u vás vyskytnou střídavě epizody bradykardie a tachykardie
• pokud byť na chvíli ztratíte vědomí

Možnosti léčby

1. V některých případech se bradykardie nemusí nutně léčit.
2. Nicméně pokud nízká tepová frekvence pacientovi způsobuje závažné zdravotní potíže, je nutné zjistit příčinu problému a nasadit léčbu.

3. V případě poruch srdečního rytmu způsobených poškozením převodního systému srdečního mohou pomoci kardiostimulátory.

4. V závislosti na konkrétní příčině bradykardie jsou další možnosti léčby:

• změna léků, které bradykardii způsobují za jiné (například náhrada beta blokátorů ACE inhibitory nebo jinými léky, apod.).
• užívání léků na sníženou funkci štítné žlázy (substituční hormonální léčba) nebo jiná metabolická onemocnění, která mohou způsobit bradykardii
• změna životního stylu (zanechání kouření, zvýšení pohybové aktivity, konzumace zdravé stravy, apod.)
• pravidelné a časté sledování srdeční činnosti a krevního tlaku (například s pomocí tlakového Holteru)

Co si z článku odnést?

• Kardiovaskulární onemocnění (choroby srdce a cév) patří mezi nejčastější příčinu úmrtí ve vyspělých zemích, včetně České republiky.
• Udává se, že zhruba 1 člověk ze 3 zemře na onemocnění srdce a cév.
• Proto je nutné brát jakékoli kardiovaskulární potíže, včetně arteriální hypertenze (vysoký krevní tlak), tepové frekvence (bradykardie i tachykardie) a dalších, vážně.
• Ve většině případů není bradykardie neboli pokles tepové frekvence pod 60 tepů za minutu důvodem k obavám, protože často se může jednat o normální stav (tepová frekvence s vyšším věkem klesá nebo naopak trénovaní sportovci mají nižší tepovou frekvenci).
• Nicméně vždy platí, že jakmile zjistíte, že máte nízkou tepovou frekvenci (pod 60 tepů za minutu), měli byste vyhledat lékaře a absolvovat důkladné vyšetření.
• Příčin bradykardie je celá řada a je důležité na ně přijít včas a pokud je to nutné, zahájit adekvátní léčbu.

Poruchy srdečního rytmu – Nemocnice Na Homolce

Lidské srdce je orgán nejen životně naprosto důležitý ale též velice specifický již svoji strukturou; totiž kromě svalových vláken umožňujících mechanické fungování (pumpování krve) má také speciální tkáň umožňující tvorbu a přenos vzruchů pro jeho správné fungování.

Především z technického hlediska je obdivuhodným orgánem, je totiž schopen pracovat bez přestávky 24 hodin denně po celý lidský život. Srdce se stáhne zhruba 100 000x denně. V klidovém režimu přečerpá okolo 5 – 7 000 litrů krve, při běžné zátěži až jednou tolik; při těžším cvičení až 5krát více krve v průběhu dne.

 K tomu, aby srdce mohlo plnit tuto svoji hlavní úlohu, tj. pumpovat krev bohatou na kyslík k ostatním orgánům lidského těla, potřebuje být rytmicky poháněno elektrickými impulzy.

Ty vznikají normálně ve shluku buněk specializovaného převodního systému srdce, který se nazývá sinusovým uzlem a nachází se v horní části pravé srdeční síně. Odtud se elektrický vzruch šíří svalovinou obou síní do síňokomorového uzlu, který je umístěn v dolní části přepážky mezi oběma síněmi.

Také tento shluk speciálních buněk dokáže tvořit spontánně elektrické vzruchy, avšak pomaleji než uzel sinusový. Proto se za normálních okolností jeho automatická činnost nijak neprojevuje a slouží pouze k regulovanému převodu elektrického podráždění na svalovinu komor. Tento převod se děje přes tzv.

Hisův svazek, který je pokračováním síňokomorového uzlu a který je jediným elektrickým spojením mezi síněmi a komorami. Dále se šíří vzruch svalovinou komor a způsobuje jejich koordinovaný stah (viz obrázek).

Tak je zajištěno, že srdce pracuje jako systém dvou paralelních čerpadel – nejprve se stáhnou obě síně a naplní tak obě komory, poté dojde ke stahu svaloviny komor a k vypuzení krve z pravé komory do plic a z levé komory k orgánům a tkáním celého těla. Schéma normálního šíření elektrického vzruchu v srdci. Elektrický vzruch vzniká v sinusovém uzlu a šíří se svalovinou síní přes síňokomorový uzel a Hisův svazek na svalovinu komor.

Srdeční rytmus či přesněji tepová frekvence se ovšem mění v různých situacích i u téhož jedince. Jinou rychlostí nám tepe srdce při spánku nebo při duševní práci, při odpočinku v křesle nebo při dobíhání tramvaje. To všechno jsou změny přechodné a zcela fyziologické čili žádoucí. Jsou to projevy schopnosti srdce flexibilně a operativně reagovat na měnící se potřeby organismu.

Když se řekne arytmie…

Když se srdeční rytmus zpomalí (bradyarytmie)  nebo zrychlí (tachyarytmie)či ztratí trvale svou pravidelnost, mluvíme zde o arytmii.

Srdce se normálně stahuje asi 60 – 100krát za minutu, přičemž elektrické podráždění síní předchází aktivaci komor. Tento normální rytmus se nazývá sinusovým rytmem. Někdy i za normálních okolností pracuje srdce pomaleji (například ve spánku) nebo rychleji (například při cvičení).

V prvním případě se buï elektrický vzruch v sinusovém uzlu tvoří pomalu, nebo je porušeno jeho vedení přes síňo-komorový uzel do komor.

Ve druhém případě se buï stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů kterákoliv jiná malá oblast svaloviny síní nebo komor, nebo elektrický impulz cirkuluje v různě veliké oblasti srdce kolem dokola a aktivuje okolní svalovinu.

Pochází-li rychlý rytmus ze svaloviny síní nebo oblasti síňokomorového uzlu, nazývá se arytmie supraventrikulární. Naopak, pochází-li porucha srdečního rytmu ze svaloviny komor, je označována jako komorová.

Poruchy srdečního rytmu  patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Jsou důsledkem abnormální tvorby nebo vedení elektrických vzruchů v srdci.

Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje (ve formě skryté nebo manifestní cca.10 % lidí ), které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu (EKG).

Kromě toho existuje celá řada záchvatovitých nebo setrvalých poruch srdečního rytmu, ať ve smyslu plus (rytmus rychlejší než normálně) nebo minus (pomalý rytmus nebo dlouhé pauzy v srdeční činnosti), které mohou působit nemocnému celou řadu obtíží.

Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují tyto arytmie, až na výjimky, bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné.

Jaké jsou příznaky arytmií?

Bradyarytmie

Příznaky pomalého srdečního rytmu (bradyarytmie) se mohou lišit podle toho, o jakou poruchu jde a jak rychle vzniká. V případech, kdy je porušena normální tvorba elektrických vzruchů v sinusovém uzlu, pracuje srdce pomalu a nedokáže zvýšit svoji činnost při zátěži.

Tehdy trpí nemocní závratěmi, točením hlavy nebo zvýšeným zadýcháváním a únavností při zátěži. Pokud je srdeční akce velmi pomalá nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady v tvorbě elektrických vzruchů, může dojít i ke krátkodobé ztrátě vědomí.

Náhlá porucha vedení elektrických vzruchů ze síní na komory se projeví obvykle jako krátkodobá ztráta vědomí. Vznikne-li porucha postupně nebo je-li přechodného charakteru, mohou být příznaky podobné jako u poruchy tvorby elektrických vzruchů v sinusovém uzlu (točení hlavy, únavnost aj.).

Je však nutno zdůraznit, že podobné příznaky mohou být způsobeny celou řadou dalších onemocnění (např. epilepsií, mozkovou příhodou apod.), a proto je potřeba odborného posouzení celé situace lékařem.

Tachyarytmie

Nejčastějším příznakem tachyarytmií jsou palpitace. Jde o nepříjemně vnímaný pocit rychlého nebo usilovného bušení srdce. V řadě případů jde o pouhé „škobrtnutí“ nebo „vynechání“ srdeční akce. Podkladem takových poruch rytmu jsou tzv. extrasystoly, neboli předčasně přicházející stahy z míst abnormální tvorby vzruchu v síních nebo komorách.

Extrasystoly se mohou opakovat rychle za sebou a tehdy bývají pociťovány jako nepravidelné pomalejší bušení srdce. Značná část nemocných trpí tzv. fibrilací síní, kdy dojde k poruše normálního šíření elektrických vzruchů a tyto krouží v síních po mnoha měnících se okruzích.

Díky nepravidelnému a rychlému převodu takových vzruchů na komory je arytmie pociťována jako různě rychlé a nepravidelné bušení srdce, provázené někdy i zvýšenou únavností nebo dušností. V řadě dalších případů se arytmie projevuje v podobě záchvatů pravidelného bušení srdce.

 Tyto záchvatovité formy mají obvykle náhlý začátek i ukončení a jsou pociťovány jako rychlé tepání nebo chvění srdce. Často bývají provázeny pocitem tísně, kratšího dechu, případně slabostí až krátkodobou ztrátou vědomí. U nemocných s postižením koronárních tepen může dojít při záchvatu arytmie i ke vzniku bolesti na hrudi (angina pectoris).

Malá část nemocných trpí arytmiemi, které mají setrvalý charakter (tj. jsou přítomny prakticky trvale) a jejich příznaky se mohou zvýrazňovat při námaze.

Příznaky tachyarytmií mohou zahrnovat:

• bušení srdce
• pocit dušnosti nebo kratšího dechu
• pocit tlaku na hrudi
• pocit pálivé bolesti na hrudi (angina pectoris)
• pocit točení hlavy nebo závratě
• krátkodobé ztráty vědomí

Je nutno zdůraznit, že neexistuje přímý vztah mezi závažností arytmie a jejím vnímáním. Jinými slovy, naprosto bezvýznamná porucha rytmu, která nemocného nijak neohrožuje na životě, může být subjektivně vnímána velmi nepříjemně a znemožňovat nemocnému běžný život, zatímco mnohem závažnější arytmie nemusí být vnímány prakticky vůbec.

Jak se dá zjistit arytmie?

Vyšetřovací metody

1. neinvazivní (nevyžaduje zásah –řez, vpich apod. do těla pacienta)monitorování holterem – EKG po 24 hodinEKG – když pacient přichází s běžící arytmií – bradykardií nebo tachykardiíArytmie můžeme detekovat z paměťových funkcí KS, ICD

   Výjimečně dáváme implantabilní holter, tzn. miniaturní holter, který se implantuje pod kůži

2. invazivní – elektrofyziologické vyšetření = diagnostická metoda, která zavedením katetru do příslušných srdečních oddílů a snímáním signálů a využitím určitých stimulačních standardních protokolů ověří přítomnost, anebo vyloučí přítomnost dané arytmie na úrovni síní nebo komor

EA mapování – jedna z moderních metod, která se nepoužívá u všech pacientů, není vyšetřovací, ale léčebná metoda; trojrozměrná mapa srdečních oddílů, která není jenom mapou, ale slouží také jako podklad pro provedení ablace

Léčba srdečních arytmií

Léčba arytmií je v České republice hrazena ze zdravotního pojištění.

1. Základní je léčba farmakologická, nicméně je trend odstupu od farmakologické léčby arytmií, trend je nefarmakologickým směrem
2. Léky, režimová opatření, léčba přidružených onemocnění, to jsou základní léčebné postupy
3. Samozřejmě u bradykardií ( u pomalého rytmu) je základním léčebných přístupem implantace KS
4. nově také implantujeme KS u pokročilého srdečního selhání a komorové disynchronie (jsou to lidé, kteří by byli kandidáty na srdeční transplantaci a nemusí to k ní nutně dospět, protože tato léčebná metoda jim může pomoci natolik, že ji nemusí absolvovat, to se jmenuje biventrikulární stimulace)
5. ICD – jsou indikovány u nemocných, kteří jsou v riziku náhlé srdeční smrti– primární prevence – nemocní jsou rizikoví, ale ještě neměli epizodu komorové tachykardie, nebo fibrilace komor, čili ten systém se jim implantuje preventivně– sekundární – lidé, kteří mají za sebou oběhovou zástavu při komorové tachykardii nebo fibrilaci, a musí mít defibrilátor ze sekundárně preventivních příčin, tedy aby se epizoda neopakovala
6. neurostimulace – jedna z moderních metod, která je na pomezí intervenční kardiologie, neurologie a stimulace, tzn. spinální nebo míšní stimulace u nemocných, kteří mají těžké postižení koronárních tepen, nemají šanci na katetrizační řešení toho nálezu nebo kardiochirurgii, mají těžkou anginu pectoris III., IV. stupně kanadské klasifikace, mají velmi špatnou kvalitu života, spotřebují velké množství léků a ten život se jim může výrazně zlepšit zavedením tzv. míšní stimulace
7. ablace – ablační metody jsou standardním léčebným postupem u všech supraventrikulárních tachykardií, problémem zůstává v této oblasti pouze široké spektrum fibrilace síní, řada nemocných s fibrilací síní se již řeší také katetrizačně, ale zatím jsme tak na půli cesty, protože hledáme nejvhodnější, nejrychlejší a nejeekonomičtější technologii, která by pomohlo tuto nejrozšířenější arytmii efektivně katetrizačně řešit…čili zatím máme jenom úzkou skupinu pacientů, kteří jsou k tomuto výkonu indikováni. To je jediná supreventrikulární tachykardie, která zůstává problémem, všechny ostatní superventri. jsou jasně k provedení ablace, která má poměrně vysokou efektivitu, úspěšnost se udává více než 95 %, recidivy jsou v několika málo procentech, výkony lze opakovat; u komorových arytmií je to složitější, protože jsou dvojího typu, onemocnění se strukturálním postižením srdečního svalu nebo bez strukt. postižení. Tzn. když ten sval je bez strukturálního postižení, tak ty arytmie jsou řešitelné poměrně jednoduše katetrizační ablací s použitím zejména EA mapování – CARTA, u pacientů, kteří jsou po infarktu myokardu, mají postižení levé komory, mají rozsáhlou jizvu, ty výkony jsou složitější, efektivita je také nižší a zpravidla ti nemocní nakonec dostanou defibrilátor. To je další problematická oblast, kam se to nějakým způsobem směřuje, jednak fibrilace síní na úrovni supraventrikulární komorové tachykardie, u nemocných po infarktu myokardu na úrovni komorové…

(ablace je možná jen u tachykardií, u bradykardií není co ablovat, protože tam ten rytmus chybí a my ho musíme nahradit)

supraventrikulární = znamená na úrovni srdečních síní, co je nad komorou

Je možné vzniku arytmií předcházet?

Vznik celé řady arytmií mohou usnadňovat různé podněty, které ovlivňují nervový systém člověka (např. stres, kouření, pití kávy nebo jiných nápojů s kofeinem, tělesná zátěž). Odstraněním takových podnětů lze často zmírnit výskyt arytmií nebo jejich vnímání. U většiny arytmií však nelze, až na výjimky, jejich vzniku předcházet jinak než použitím některé z léčebných metod.

Co dělat pří podezření na srdeční arytmii?

• při potížích nepropadat panice a klidně dýchat,
• v případě hrozící ztráty vědomí co nejdříve ulehnout nebo se alespoň posadit,
• snažit se nahmatat tep (na tepně na zápěstí nebo na krku), zjistit zda je pravidelný nebo nepravidelný a jak je rychlý (kolik tepů za minutu),
• v případě přetrvávání potíží se nechat co nejrychleji dopravit do nejbližšího zdravotnického zařízení za účelem získání EKG záznamu, který má největší cenu pro stanovení diagnózy,
• v každém případě se při výskytu příznaků, které mohou znamenat přítomnost arytmií poradit s lékařem, který by měl posoudit, zda je potřeba další vyšetření a případně léčba.

Prováděné výkony

• Elektrická kardioverze
• Implantace kardiostimulátoru
• Implantace kardioverterů – defibrilátorů (ICD)
• Srdeční resynchronizační léčba
• Katetrizační ablace arytmií

O pacienty s poruchou srdečního rytmu se u nás strará Antiarytmické oddělení

Chůze rovná se zdraví

Chůze je preventivním, ale také rehabilitačním a léčebným prostředkem, což dosvědčí hlavně lidé se sedavým zaměstnáním. Množství a intenzitu chůze je třeba přizpůsobit individuálním a zdravotním potřebám jedince.

Jaký je přínos chůze? Po 30-40 minutách plynulé chůze se dostaví příjemný stav mentálního uvolnění a pocit jasného toku vlastních myšlenek.

Deset minut rychlé chůze denně snižuje riziko předčasné smrti o 15% a každodenní půlhodinová procházka pomůže snížit riziko onemocnění diabetem až o 60 %. Snažíte se zhubnout? Pak nezačínejte během, mnohem efektivnější je chůze.

U této aktivity zůstanete déle – statistiky uvádějí, že u chůze zůstává asi 60 % osob, zatímco u běhu pouhá 4 procenta. Energetický výdej je u chůze stejný, někdy dokonce vyšší než při běhu.

Energie nutná pro svalový stah se hradí vždy z určité části spalováním sacharidů a zčásti spalováním tuků. Poměr mezi nimi závisí na řadě faktorů – na intenzitě svalové činnosti, jejím trvání a na trénovanosti organismu. Na začátku každé fyzické aktivity (prvních 15-20 minut) získávají svaly energii výhradně ze sacharidů.

Podíl tuků se postupně zvyšuje, až zhruba po hodině dojde k ustavení rovnováhy. Běhat denně tři kilometry vám dodá perfektní fyzičku, ale s hmotností to ani nehne. Uděláte-li si z chůze pravidelnou aktivitu a prochodíte denně souvisle aspoň 6000 kroků, výsledek se dostaví.

Pokud takto budete chodit pět dní v týdnu, za rok můžete shodit až 12 kilogramů.

Srdeční tep nám udává počet úderů srdce za minutu. Vypovídá o tom, kolikrát srdce prostřednictvím kontrakcí pošle krev do oběhu. Krevní tlak vypovídá o tom, jak silně krev tlačí na cévní stěny. Obě tyto hodnoty se dají zjistit pomocí elektronických přístrojů.

Startovní frekvence tepu je mezi 55-60 a 72-76 údery za minutu. Nejvyšší tep při námaze by měl být u muže 220 minus věk, u ženy 226 minus věk. Netrénovaným osobám tepová frekvence většinou rychle vyletí do vysokých hodnot.

Se zvyšováním kondice se bude tolerance zlepšovat – vzestup frekvence nebude tak prudký.

„Ohlídat“ vás může dechový test. Pokud budete při sportu normálně mluvit, ale již si nezazpíváte, pak jste v aerobním pásmu. Jako chodce-začátečníka vás může překvapit dušnost.

Jakmile začnete při svižnější chůzi lapat po dechu, nezastavujte se, ale jen zpomalte, váš stav by se měl opět ustálit.

Nezapomeňte při chůzi správně dýchat: nezvedejte ramena, dýchejte do břicha – namasírujete si při tom břišní orgány, stimulujete lymfatický systém, optimalizujete fungování srdce a cév a zvýšíte přívod kyslíku do celého těla.

Křeče bývají způsobeny nedostatkem hořčíku a tekutin v krvi. Pomůže nápoj s obsahem minerálů či potravinový doplněk s hořčíkem. Máte-li křeč v lýtku, zastavte se na pár minut a protáhněte se. V sedu se chytněte za prsty u nohou a táhněte je pomalu směrem nahoru.

Chytré aplikace na telefonu nebo fitness náramky vám změří, kolik korků jste ušli, kolik pater jste vyšli, jakou vzdálenost urazili, kolik kalorií spálili, jaká je vaše průměrná rychlost a aktuální tepová frekvence, upozorní vás, že jste dlouho nečinní nebo málo spíte.

Správná chůze

Pohyb chodidla během chůze vypadá tak, že nejdříve dojde ke kontaktu paty s podložkou, následuje kontakt střední části nohy, odvinutí paty a nakonec odraz palce. Rozeznáváme několik typů chůze – podle toho, která část dolních končetin je více aktivní a odkud je vykonávám hlavní pohyb.

Na chůzi se projevují jak onemocnění pohybového aparátu, tak i nervového aparátu, kdy odborník rozezná i typy chůze podle určitých diagnóz. Jak tedy správně vykročit? Zkorigujte pozici tak, abyste byli více narovnaní.

Paže by se měly při chůzi ponechat volně, pak bude přirozeně docházet k jejich souhybům během pohybu a k přirozené rotaci páteře. Při chůzi bychom měli být napřímení, hlava by neměla „předbíhat“ vpřed a trup by se neměl „lámat“ v pase.

Předklon či výrazné předsunutí hlavy přetěžuje krční páteř a svalstvo šíje, což nás nutí do vyššího ohnutí hrudní páteře; dochází k hrbení se a s tím spojenému předsunutí ramen a uzavření hrudníku.

Zjistěte, jaký je váš srdeční tep

30. 4. 2014

Lucie Štrauchová

V našem seriálu Mobilní aplikace pro zdraví vám dnes ukážeme, že
tep nemusíte měřit prstem a stopkami. 

Puls, tep, srdeční frekvence nebo tepová frekvence – u všech těchto výrazů se jedná o synonyma pro tlakovou vlnu, kterou vyvolává vypuzení krve z levé srdeční komory do srdečnice. Odtud se krev šíří skrz tepny po celém těle. Vlny odpovídají srdečnímu rytmu a jeho frekvenci.

Měření tepu – ručně i s chytrým telefonem

Srdeční puls můžete měřit několika způsoby. Na svém těle naleznete tepny, na kterých je puls zřetelný více než na jiných (tyto tepny jsou blíže k povrchu).

Jedná se o krkavici, vřetenní, zápěstní, pažní a stehenní tepnu. Právě na krkavici je možné puls nahmatat nejsnáze.

Měřit můžete buď prstem a stopkami nebo pomocí chytré aplikace ve svém telefonu nebo tabletu. Srdeční tep se udává v úderech za minutu.

Klidová, aktuální a maximální tepová frekvence

K jakým hodnotám byste se měli dopracovat? Jaké jsou ideální? Na začátek musíme rozlišit klidovou, aktuální a maximální tepovou frekvenci.

Klidová tepová frekvence, která se zjišťuje ihned po probuzení, se průměrně pohybuje mezi 61 a 72 údery za minutu u mužů a 67 a 76 u žen. Aktuální je taková, kterou máme při provozování běžných denních aktivit. Je tedy o kousek vyšší, konkrétně by se měla pohybovat kolem hodnoty 80 tepů za minutu. Zvýšení tepu můžeme pozorovat při pohybu.

Maximální tepová frekvence představuje maximální intenzitu, které náš organismus dokáže dosáhnout a udržet ji. Tuto frekvenci zjistíte zátěžovým testem, v praxi se pro její výpočet často používá jednoduchý vzoreček, kdy od čísla 220 (pro muže) nebo 226 (pro ženy) odečtete svůj věk.

S takto vypočítaným maximem se dále pracuje například při sportu a hubnutí, kdy se na 60 až 75 % maxima určí aerobní zóna, ve které tělo nejlépe spaluje tuky. Trénink na tep blížící se maximu se příliš nedoporučuje, jelikož dochází k vyplavování kyseliny mléčné, bolesti svalů a vyčerpání organismu.

Tělo se dostává do kyslíkového dluhu a nadměrně se potí. Naopak v aerobní zóně se cítíme uvolněně a můžeme i konverzovat.

Pozor na srdeční arytmie

 Se srdečním tepem souvisejí poruchy srdečního rytmu neboli srdeční arytmie. Fyziologicky nízký tep se často objevuje u sportovců a značí silnější srdce, které je schopné přečerpat více krve (vagotonii).

 Dále se u běžné populace setkáváme s bradykardií, při které se aktuální tepová frekvence zpomaluje pod 60 úderů za minutu u mužů a 65 u žen. Tato porucha může být způsobena infarktem, nitrolebečním poraněním nebo užívanými léky.

Jejím opakem je tachykardie, u které se tep zvyšuje nad 100 úderů za minutu u mužů a 110 u žen. Je typická během sportovní zátěže a ve stresových situacích.

Může však značit i horečnaté onemocnění, chudokrevnost, selhání srdce, otravy nebo poruchy štítné žlázy.

 Hlídání srdečního tepu tak můžeme doporučit opravdu každému, kdo dbá o své zdraví. Sledování pulsu je prevencí před mnoha nemocemi. Pomůže vám porozumět svému tělu a v případě jakýchkoliv nesrovnalostí bude prvním impulsem k cestě za vaším praktickým lékařem. Připravili jsme pro vás srovnání chytrých aplikací, které umějí srdeční tep měřit a zaznamenávat.

Heart Rate by LogYourRun

První z námi testovaných aplikací má název Heart Rate a je součástí běžecké aplikace LogYourRun. Aplikace je velmi jednoduchá a jako jediná vyžaduje ruční měření tepu. Můžeme ji tedy srovnat například s klasickými stopkami. Měření je ale rychlejší a snadnější.

Vyplníte svou maximální tepovou frekvenci, kterou spočítáte postupem uvedeným výše. Ke klidové/aktuální frekvenci můžete využít některý z nabízených výpočtů.

V levé spodní části displeje se zobrazuje červené kolečko, na které stačí poklepat prstem.

Výpočty jsou následující: v prvním případě můžete napočítat 6 tepů a klepnout, v druhém 10 tepů a klepnout, ve třetím klepat za každý tep a v posledním využít speciální hardwarové vybavení od LogYourRun.

Druhý a třetí postup se z naší zkušenosti ukázal jako nejpřesnější. Hodnotu zadáte do připravené tabulky a aplikace vypočítá zóny tepové frekvence. Ty následně můžete využít třeba při svém tréninku.

• Na ploše dále vidíte informační tlačítko, přes které vyvoláte nápovědu.

• nabízí 4 způsoby výpočtu tepové frekvence

• aplikace stanoví zóny na základě maximálního a klidového tepu

Cardiio

Cardiio je zajímavá aplikace dostupná pro iPhone a iPad, která umožňuje měření tepové frekvence prostřednictvím kamery a skenováním obličeje. Měření probíhá téměř bez doteku, takže vám aplikace přijde vhod například po tréninku, kdy máte zpocené ruce. Svůj tep můžete změřit kdekoliv a kdykoliv – doma v klidu, během sportovní přestávky nebo po výkonu.

Aplikace Cardiio je na pohled velmi jednoduchá. Stačí se dotknout kruhu uprostřed displeje, nasměrovat ho na svůj obličej a vyčkat. Aplikace následně vypočítá tepovou frekvenci s přesností na 3 údery za minutu. Měření se doporučuje provádět v dobře osvětleném prostředí.

Jakým způsobem je možné měřit tep právě díky skenování obličeje? S každým úderem srdce se čerpá krev do obličeje. Nárůst v objemu krve způsobuje větší vstřebání světla. Méně světla se tak odráží od vaší tváře. Na vývoji aplikace se podílelo MIT Media Lab.

Jakmile se skenování obličeje dokončí, zvolíte váš stav (odpočinkový, aktivní) a výsledek uložíte do paměti. Pro lepší personalizaci hodnot doporučujeme vyplnit profil, ve kterém zadáte pohlaví, datum narození a aktuální hmotnost. Dále můžete označit závažné zdravotní problémy, kterými trpíte. Na výběr je fibrilace síní, cukrovka, selhání srdce a vysoký krevní tlak.

Puls – Wikipedie

Další významy jsou uvedeny na stránce Puls (rozcestník).

Srdeční tep je způsoben činností srdce během vypuzení krve z levé srdeční komory

Puls neboli tep je tlaková vlna, která je vyvolaná vypuzením krve z levé srdeční komory do srdečnice (aorty), odkud se šíří dalšími tepnami do celého těla. V lékařství série těchto vln odpovídá srdečnímu rytmu a frekvenci.

Puls lze nahmatat na větších tepnách blízkých povrchu těla, nejčastější tepnou pro měření pulsu je krkavice (arteria carotis), vřetenní tepna (arteria radialis), zápěstní tepna (arteria ulnaris), při nedostatečném dokrvovaní horních končetin se používá pažní tepna (arteria brachialis) a na dolních končetinách stehenní tepna (arteria femoralis).

Problémy s pulsem

Průměrný srdeční puls má hodnotu kolem 75 úderů za minutu u mužů a okolo 82 u žen, může být ale i nižší a nemusí to být známkou onemocnění. Nižší hodnota pulsu se obvykle vyskytuje u atletů, kteří mají silná srdce schopná přečerpat větší množství krve – hodnota se pak může pohybovat kolem 40 úderů za minutu.

U lidí, kteří trpí závratěmi nebo ztrátami vědomí, může nízký puls signalizovat srdeční blok. Jedná se o stav, kdy dochází k zablokování elektrického impulsu, bez jehož pomoci nemůže srdce bít.

Při zpomalení srdeční frekvence, kdy klesne srdeční puls pod 60 úderů za minutu, mluvíme o tzv. bradykardii. Naopak při zrychlení srdeční frekvence (srdeční puls nad 95 úderů za minutu) mluvíme o tzv.

tachykardii.

Tepová frekvence u lidí

Tepová frekvence udává počet tepů srdce za minutu. Tepovou frekvenci využívají hlavně sportovci.

Rozeznáváme

1. Klidová tepová frekvence
2. Aktuální tepová frekvence
3. Maximální tepová frekvence

Klidová tepová frekvence

Průměrná klidová frekvence je 65 tepů za minutu, přičemž 95 % mužů má klidovou hodnotu mezi 50 a 80 tepy za minutu a ženy mírně vyšší.[1] Nejnižší klidovou tepovou frekvenci mají lidé s BMI kolem 22 a ti co spí mírně přes 7 hodin denně.

Výpočet maximální bezpečné tepové frekvence

Při sportovních výkonech a v medicíně se určuje přibližná hodnota tepové frekvence, při které lidské srdce přestává být schopno se efektivně naplnit. Při překročení této hodnoty dochází k snižování minutového srdečního výdeje (srdce vypuzuje méně krve, než při nižší frekvenci), srdce tedy začíná selhávat.

• Pro muže je přibližně (dle fyzických parametrů, trénovanosti atd.) 214 − (věk × 0,8)
• Pro ženy je přibližně (dle fyzických parametrů, trénovanosti atd.) 209 − (věk × 0,7)

Tedy pro muže ve věku 50 let je přibližně 174 tepů za minutu.

Odkazy

Reference

1. ↑ https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0227709 – Inter- and intraindividual variability in daily resting heart rate and its associations with age, sex, sleep, BMI, and time of year: Retrospective, longitudinal cohort study of 92,457 adults

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu puls na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo tep ve Wikislovníku

Autoritní data

GND: 4176336-1 LCCN: sh85109028 MA: 2778387617, 2909350483

Portály: Medicína

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Puls&oldid=20265198“