Svalová biopsie

Luděk Vrtílek – Univerzita Palackého v Olomouci

ZLEPŠOVÁNÍ VÝKONNOSTI. JAK?

Adaptace neboli přizpůsobení patří k základním vlastnostem lidského organismu. Stručně řečeno nám adaptace pomáhá lépe zvládat situace, které se v našem životě opakují.

Dlouhodobě je zodpovědná za posouvání „laťky“ naší výkonnosti a trénovanosti směrem vzhůru a stejně tak za zvyšování odolnosti vůči tělesnému zatížení.

Jinými slovy: bez adaptace by nebylo možné běžet na stejné trati rychleji, uběhnout delší trať nebo zvednout těžší činku. A v čem adaptace spočívá?

JAK MOC ZATÍŽIT TĚLO?

Tělesné zatížení (např. běh na 10 km) vyvolá akutní odpověď neboli stresovou (poplachovou) reakci organismu. Ano, pohybová aktivita představuje pro naše tělo stres, trošku odlišný od mentálního stresu, který jsi mohl zažít např. před těžkou zkouškou ve škole.

Jedná se o fyzický stres způsobený tělesnou prací. Velikost reakce našeho těla se odvíjí od síly stresového podnětu (logicky např. běh na 15 km vyvolá větší stresovou reakci než běh na 10 km při stejných podmínkách). Stresová reakce následně naruší tzv.

homeostázu našeho těla (neboli dynamickou rovnováhu vnitřního prostředí, která je nezbytná pro normální činnost organismu). Naštěstí je naše tělo vybaveno regulačními mechanismy, které se aktivují s cílem přizpůsobit činnost orgánů a orgánových soustav požadavkům pracujících svalů (vyplavují se např.

stresové hormony z nichž nejznámější je ti určitě adrenalin). V počátcích tréninkového procesu dochází k většímu narušení zmíněné dynamické rovnováhy vnitřního prostředí těla. Po několika týdnech tréninku se však stresová odpověď na stejně velké zatížení (např.

10 km vytrvalostního běhu) začne oslabovat, protože tento běh již v adaptovaném organismu nevyvolává tak výrazné narušení homeostázy jako v začátcích tréninku.

Je to ona snížená odpověď tvého těla na stejně velké zatížení, které se říká adaptace (přizpůsobení), a proto pokud chceš dál zvyšovat svoji výkonnost, je pro tebe nezbytné zvyšovat velikost tréninkového zatížení, čímž se znovu aktivují adaptační procesy. Sečteno podtrženo, aby docházelo k adaptaci tvého těla, musí být splněny následující podmínky:

zatížení musí být dostatečně intenzivní pro vyvolání adaptační odpovědi.
zatížení musí působit opakovaně a dlouhodobě.
z dlouhodobého hlediska je nezbytná vyváženost zatížení a zotavení.

CO SE VŠE V TĚLE ADAPTUJE?

Při splnění výše uvedených podmínek nastávají po dlouhodobém tréninkovém procesu (měsíce až roky) adaptace jednotlivých tělesných systému. Adaptace dýchacího systému na vytrvalostní zatížení (jakým je např. běh) jsou např. vzestup síly a výkonnosti dýchacích svalů nebo usnadnění průchodu O2 z plic do krve.

Typickým projevem adaptace kardiovaskulárního systému je pokles srdeční frekvence při zatížení i v klidu, zvýšení objemu cirkulující krve nebo fyziologické zvětšení srdce. U svalového sytému se při rychlostně-silovém typu zatížení projevuje např.

: hypertrofie (zvětšování objemu) svalových vláken nebo zlepšení nervosvalové regulace.

ZOTAVENÍ TĚLA

Správný poměr mezi zatížením a zotavením je klíčový jak pro adaptaci našeho těla na opakující se zatížení, tak pro prevenci před patologickou únavou. A co se při zotavení v našem těle děje? Základním smyslem zotavení je odstranění únavy.

Zotavení je přirozený proces, při kterém dochází k pozvolné obnově energetických substrátů (hl. sacharidů), které byly v průběhu tělesné práce v našem těle snižovány. Při zotavení rovněž dochází k přeměně laktátu (neboli soli kyseliny mléčné) nahromaděného ve svalech, který je příčinou svalové bolesti a únavy po tělesném zatížení.

Uvádí se, že obnova svalového glykogenu (neboli zásobního sacharidu, který se nachází ve svalech a játrech) trvá po aerobním výkonu (např. běhy na dlouhé tratě) cca 10-48 hod., zatímco po cvičení anaerobního charakteru (např. silový trénink zaměřený na růst svalové hmoty) se doba obnovy udává cca 5-24 hod.

Průběh a doba celkového zotavení je dána mnoha faktory: pohlavím, věkem, genetickou predispozicí, trénovaností, psychologickými faktory, schopností našeho těla odstraňovat určité látky tvořících se při metabolických procesech, ale rovněž typ pohybové aktivity nebo dostupnost suplementů atd. Proces zotavení je možné urychlit např.

správnou hydratací, výživou (aminokyseliny, proteino-sacharidové nápoje), aktivním zotavením (zatížení o intenzitě 60 % maxima), masážemi, fyzikální terapií apod.

CO JE SUPERKOMPENZACE?

Se zotavením a obnovou energetických substrátů (hl. sacharidů) se pojím pojem superkompenzace. Je jedním ze základních principů sportovního tréninku, který má na svědomí zvyšování naší výkonnosti.

Pojem superkompenzace je možné definovat jako přechodné zvýšení energetických zásob nad původní úroveň.

Co to znamená? Po předešlém tréninkovém zatížení nastává v našem těle ve fázi zotavení obnova glykogenu (zásobní sacharid, který se nachází se ve svalech a játrech) a zároveň dochází k jeho přechodnému zvýšení nad výchozí úroveň.

Toto období je tedy nejvhodnější pro začátek další tréninkové jednotky, protože organismus má k dispozici zvýšené množství energie prostřednictvím větších zásob glykogenu. Právě tento zvýšený energetický potenciál pro další tělesné zatížení nazýváme superkompenzace. Pro lepší pochopení si pojďme uvést konkrétní příklad na následujícím grafu.

Obr. 2: znázornění průběhu superkompenzace (Lehnert, Novosad & Neuls, 2001; úprava Botek & Vrtílek)
Popis obrázku:
KOMPENZACE:

V tomto bodě jsme tzv. kompenzovaní. Máme cca 500 g glykogenu ve svalech a játrech.

1 – INTENZIVNÍ TRÉNINKOVÉ ZATÍŽENÍ (adaptační podnět):

Cca 90 min. intenzivní zátěže. Dochází k významnému snížení svalového glykogenu během tréninku až např. na 50 g.

2 – ZOTAVENÍ:

Během zotavení dochází k postupnému doplňování (obnově) svalového glykogenu. Aby k této obnově došlo, potřebuješ organismu dodat po tréninku sacharid nejlépe v kombinaci s proteinem.

KOMPENZACE:

Po určité době (např. 8-38 h v závislosti na tréninku) dojde opět ke kompenzaci, kdy tělo disponuje 500 g glykogenu.

3 – SUPERKOMPENZACE (na grafu ji znázorňuje „kopeček“ nad polopřímkou):

Dochází k přechodnému zvýšení energetických zásob (glykogenu) nad původní úroveň.

Černá vlnovka = sportovec s černým tričkem, u kterého došlo ke standartní superkompenzaci.
Zelená vlnovka = sportovec se zeleným tričkem, u kterého došlo k daleko většímu navýšení glykogenu nad původní úroveň (větší a delší superkompenzace).
Červená vlnovka = sportovec s červeným tričkem, u kterého došlo ke zchvácení a superkompenzace nenastává.

KULMINACE SUPERKOMPENZACE

Období kulminace superkompenzace na grafu vyznačené oranžovou šipkou je nejlepším okamžikem, kdy by mělo dojít k zahájení nové tréninkové jednotky.

Říkáte si, proč zrovna zde? Tělo v této fázi disponuje na přechodnou dobu největším množstvím glykogenových zásob (nejvyšším energetickým potenciálem) a ty z toho důvodu můžeš trénovat intenzivněji.

S přibývajícími tréninkovými jednotkami nastává kumulace tohoto tréninkového efektu, což je základ růstu výkonnosti sportovce.

Říkáte si tak to je skvělé, po tréninku stačí zjistit svoji superkompenzaci a ve správný moment začít trénovat, tak jednoduché to však není. Zjištění superkompenzace je velmi obtížné. Jsou známé dva způsoby, z nichž jeden je extrémně drahý (magnetická rezonance) a druhý neetický (svalová biopsie).

Z toho plyne, že plánování tréninkových jednotek se stává v podstatě alchymií. Musíme si totiž uvědomit, že superkompenzace nenastává u každého sportovce ve stejný okamžik. Každý máme individuální úroveň trénovanosti, odlišně se stravujeme, máme odlišnou aktivitu enzymů atd.

Z těchto důvodů je v podstatě nemožné začít tréninkovou jednotku u kolektivních sportů přesně v momentu, kdy bude u všech sportovců vrcholit superkompenzace.

Zdroje:

Lehnert, M., Kudláček, M., Háp, P., Bělka, J. et al. (2014). Sportovní trénink I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Botek, M., Neuls, F., Klimešová, I., & Vyhnánek, J. (2017). Fyziologie pro tělovýchovné obory: vybrané kapitoly, část I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Svalová biopsie – proč a jak se dělá?

Svalová biopsie – podstatou tohoto vyšetření je odběr vzorku svalové tkáně,

Svalová biopsie je postup, při kterém se odebírá malý vzorek tkáně pro testování v laboratoři. Tento test může pomoci vašemu lékaři zjistit, zda máte ve svalech infekci nebo jiný problém.

Svalová biopsie je relativně jednoduchý postup. Obvykle se provádí ambulantně, což znamená, že budete mít možnost opustit lékařské zařízení ve stejný den, kdy proděláte zákrok. Můžete dostat lokální anestézii pro znecitlivění oblast, ze které lékař odebírá tkáň (ale zůstanete vzhůru, anestézie bude jen lokální).

Proč se provádí svalová biopsie?

Svalová biopsie se provádí, pokud máte problémy se svalem a lékař má podezření, že příčinou může být infekce nebo nějaké onemocnění svalu. Biopsie může pomoci vašemu lékaři vyloučit určité stavy jako příčinu vašich příznaků. Může mu také pomoci stanovit diagnózu a zahájit léčebný plán.

Váš lékař může objednat svalovou biopsii z různých důvodů. Může mít podezření, že máte:

nějaký problém ve způsobu, jakým vaše svaly metabolizují nebo používají energii
nějakou nemoc, která postihuje krevní cévy nebo pojivovou tkáň, jako je třeba Polyarteriitis nodosa (zánětlivé onemocnění malých a středních cév kůže)
infekce související se svaly, jako je trichinóza (infekce způsobená typem škrkavek)
svalovou poruchu, včetně některého typu svalové dystrofie (genetické poruchy, které vedou k svalové slabosti a dalším příznakům)

Váš lékař může pomocí tohoto testu zjistit, zda jsou vaše příznaky způsobeny některým z výše uvedených stavů souvisejících se svalem nebo nějakým nervovým problémem.

Svalová biopsie je relativně řídce používané vyšetření, při němž se chirurgicky odejme malý vzorek svalu a ten se odešle ke zpracování do odborné laboratoře.

Rizika svalové biopsie – existují nějaká?

Jakýkoli lékařský postup, který znamená průnik pokožkou, nese určité riziko infekce nebo krvácení. Možná je i tvorba modřin. Protože je však provedený řez během svalové biopsie relativně malý – zejména u biopsií jehlou – riziko je zde mnohem nižší.

Tam, kde jehla vstoupí do těla, existuje malá šance na poškození svalu, ale vzácně k tomu může dojít. Před zákrokem se vždy poraďte se svým lékařem o jakýchkoli rizicích a podělte se o své obavy.

Jak se připravit na svalovou biopsii?

Jako přípravu na tento postup nemusíte dělat nic speciálního. V závislosti na typu biopsie, kterou budete mít, vám lékař může před testem dát několik málo pokynů, které byste měli provést. Tyto pokyny se obvykle vztahují na otevřené biopsie (ne laparoskopické).

Před zákrokem je vždy dobré informovat lékaře o jakýchkoli lécích na předpis, volně prodejných lécích, bylinných doplňcích a zejména ředidlech krve (včetně aspirinu), které užíváte. Určitě proberte s lékařem, zda byste měli přestat brát léky před a během testu, nebo zda byste měli změnit dávkování.

Jak se provádí svalová biopsie

Existují 2 různé způsoby provedení svalové biopsie. Svalová tkáň může být získána buď otevřenou biopsií nebo punkcí bioptickou jehlou.

Nejběžnější metoda je biopsie bioptickou jehlou. Při tomto postupu lékař vloží tenkou jehlu skrz pokožku, aby odstranil svalovou tkáň. V závislosti na vašem stavu lékař použije určitý typ jehly. Například:

Jádrová biopsie. S pomocí středně velké jehly se odebere kousek tkáně.
Biopsie jemnou jehlou. K injekční stříkačce je připojena tenká jehla, která umožňuje odběr tekutin a buněk.
Biopsie vedená zobrazovacími testy. Tento druh biopsie jehlou je doprovázen zobrazovacími postupy – třeba pomocí počítačové tomografie (CT) – takže se váš lékař může vyhnout konkrétním oblastem, jako jsou plíce, játra nebo jiné orgány.
Vakuová biopsie. Miniinvazivní metoda, která se provádí pomocí přístroje zvaného MAMMOTOM využívající vakua a rotačního pohybu bioptické jehly.

Dostanete lokální anestezii a neměli byste cítit bolest ani nepohodlí. V některých případech můžete cítit určitý tlak v oblasti, kde je biopsie prováděna. Po testu může být oblast bolestivá asi týden.

Pokud je vzorek svalu obtížně dosažitelný – například u hlubokých svalů – může se váš lékař rozhodnout provést otevřenou biopsii. V takovém případě vám lékař udělá malý řez v kůži a odtud pak odstraní svalovou tkáň. Pokud budete podstupovat otevřenou biopsii, můžete dostat i celkovou anestézii. To znamená, že budete během celého procesu v bezvědomí.

Lékař obvykle odebere vzorek tkáně vložením bioptické jehly do svalu. Pokud je vyžadován větší vzorek, může váš poskytovatel zdravotní péče provést řez na kůži (otevřená biopsie) a odstranit větší část svalu.

A co po svalové biopsii?

Po odebrání vzorku je tkáň poslána do laboratoře k testování. Výsledky budou připraveny do několika týdnů.

Jakmile jsou výsledky doručeny, může vám lékař zavolat nebo vás pozve do své ordinace, aby vám sdělil výsledky. Můžete třeba mít ve svalech infekci nebo jiné onemocnění, které může způsobit jejich oslabení.

Váš lékař bude možná muset objednat více testů, aby potvrdil diagnózu nebo viděl, jak daleko se stav časem zhoršil. Lékař s vámi jistě prodiskutuje vaše možnosti léčby a pomůže vám naplánovat další kroky v léčbě.

Jakmile jste doma, je důležité udržovat ránu po biopsii čistou a suchou. Váš lékař vám poskytne konkrétní pokyny k čištění rány. Oblast může být citlivá nebo bolestivá po dobu 2 až 3 dnů po svalové biopsii. Informujte svého lékaře, pokud máte:

Horečku
Zčervenání, velký otok, krvácení nebo jiná drenáž z místa biopsie
Zvýšená bolest kolem místa biopsie

Odkud se vzorek svalu odebírá?

Sval vybraný pro vaši biopsii závisí na vašich příznacích (kde je máte), které mohou být bolest nebo slabost. Svaly často vybrané pro odběr vzorků jsou:

biceps,
deltoidní (svaly ramenní),
kvadriceps (svaly stehen).

A co vy? Máte nějaké zkušenosti se svalovou biopsií? Budeme rádi za komentáře pod článkem.

Co si dále můžete přečíst o biopsii?

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Duchennova svalová dystrofie (DSD)

Duchennova nemoc je vrozená genetická vada, která způsobuje mutaci genu a tím nedostatek dystrofinu. Dystrofin je bílkovina nezbytná pro správné fungování svalových buněk. DSD se projevuje svalovou degenerací kosterního, srdečního i hladkého svalstva, rychle progredující slabostí a úbytkem svalové hmoty, která je nahrazována vazivem. Onemocnění postihuje chlapce, žena je pouze přenašečkou.

Diagnostika

Prenatální diagnostika
Krevní testy
Biopsie svalové tkáně
Molekulárně-genetické vyšetření

Symptomy

První příznaky se objevují kolem 2. – 6. roku života

Potíže s chůzí, se vstáváním či usedáním – kolébavá chůze, objevuje se tzv. Gowersův příznak (při snaze postavit se se dítě přetáčí na břicho, opírá se o všechny čtyři končetiny a z kleku se postupně zvedá s opíráním se rukama o dolní končetiny – „šplhání po těle“)
Atrofie svalů – hubená stehna, prohnutá záda a vystrčené bříško jako důsledek oslabených břišních svalů
Potíže s rovnováhou, časté pády
Sekundární komplikace – skolióza, potíže s dýcháním, pneumonie

Ztráta schopnosti samostatné chůze obvykle nastává mezi 6 a 13 lety. Pokud není pacient léčen steroidy, ztrácí schopnost chůze kolem 9,5. roku věku a chlapci jsou upoutáni na invalidní vozík. Poté dochází k rychlé degeneraci kloubů a rozvoji skoliózy. Bohužel, zpravidla kolem 20. roku života dochází k selhání srdce nebo k respiračnímu selhání a pacient umírá.

Léčba Duchennovy nemoci

Vyléčení Duchennovy muskulární dystrofie bohužel není možné. Nemoc u všech pacientů postupně prograduje a vždy končí smrtí. Léčba kortikosteroidy prodlužuje dobu, po kterou pacient zůstává mobilní. Zahajuje se obvykle mezi 5. a 7. rokem věku.

Na druhou stranu je třeba předcházet komplikacím podávání kortikosteroidů (kontrola hmotnosti, antagonisté H2 receptorů pro ochranu žaludeční slinizce, pravidelné sledování a případná léčba osteoporózy a sledování oftalmologem kvůli šedému (katarakta) a zelenému (glaukom) zákalu).

Fyzioterapie a práce s kompenzačními pomůckami může však výrazně zvýšit kvalitu života pacienta. Nedílnou součástí je sociální rehabilitace – vzdělávání, zařazením do společnosti mezi vrstevníky.

Fyzioterapie

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o.

Zdroje:

http://vzacni.cz/duchennova-muskularni-dystrofie/http://www.amd-mda.cz/nervosvalova-onemocneni/diagnozy-typy-nervosvalovych-onemocneni/23-duchennova-svalova-dystrofie-dmd

(Biopsie svalu)

Přehled řízení

Svalová biopsie je postup používaný k diagnostice onemocnění zahrnující svalovou tkáň. Tkáně a buňky z určitého svalu se odstraní a prohlížet mikroskopicky. Postup vyžaduje jen malý kousek tkáně, které mají být odstraněny z určeného svalu.

Vzorek tkáně je získán vložením bioptické jehly do svalu. Pokud je požadováno větší vzorek, může lékař provést řez v kůži (otevřená biopsie) a odstranit větší část svalu.

Sval vybrané pro biopsii, závisí na umístění příznaky, které mohou zahrnovat bolest nebo slabost. Svaly často vybrány pro odběr vzorků jsou biceps (svalu horní části paže), deltový (ramenní sval), nebo quadriceps (stehenní sval).

S tím souvisí i postup, který může být použit k diagnostice neuromuskulárních problémů je elektromyografie (EMG). EMG měří elektrickou aktivitu svalů při odpočinku, mírné kontrakci, a stahu. Viz tento postup pro další informace.

Důvody pro postup

Svalová biopsie se provádí za účelem posouzení pohybového systému abnormalit. Různé chorobné procesy mohou způsobit svalovou slabost nebo bolest. Tato onemocnění mohou být v souvislosti s problémy s nervového systému, pojivové tkáně, cévní systém, nebo pohybového ústrojí.

Svalová biopsie pomáhá určit příčinu chorobného procesu zajištění zahájení vhodné léčby.

Svalová biopsie může být provedena pro diagnostiku poruch nervosvalového, infekce, které mají vliv na svaly a jiné abnormality ve svalové tkáni. Níže je seznam některých onemocnění diagnostikovaných svalovou biopsií.

Svalová dystrofie (MD). Široký pojem, který popisuje genetické (dědičné) onemocnění svalů. Svalová dystrofie postihuje kosterní svalstvo a dalších orgánových systémů. Svaly rozkládají a jsou nahrazeny tukové usazeniny v průběhu času. Existuje mnoho různých typů svalové dystrofie.
Duchenne svalová dystrofie (DMD). Nejběžnější forma svalové dystrofie. DMD obvykle postihuje pouze muže.
Beckerova svalová dystrofie. Podobně jako u DMD (DMD), ale obvykle mírné s nástupem příznaků vyskytujících se v pozdějším životě.
Trichinóza. Infekce způsobené parazitem, který žije v syrovém mase. Příznaky mohou zahrnovat bolest svalů.
Toxoplazmóza. Infekce způsobené parazitem, který napadá tkáně a může dojít k poškození centrálního nervového systému, a to zejména u dětí.
Myasthenia gravis (MG). Komplexní, autoimunitní onemocnění, ve kterém protilátky zničí nervosvalového spojení. To způsobuje problémy s nervy, které komunikují se svaly. MG ovlivňuje dobrovolné svaly těla, zvláště očí, úst, krku a končetin.
Polymyozitida. Chronická onemocnění zahrnující kosterní svaly.
Dermatomyositis. Kolagenová onemocnění, které způsobuje zánět na kůži, svaly a podkožní tkáně, což vede často oslabených svalů.
Amyotrofická laterální skleróza (ALS). Také známý jako Lou Gehrigova choroba, ALS je onemocnění, které napadá nervy signalizaci dobrovolný pohyb svalů, případně způsobuje paralýzu.
Ataxie Friedreichova. Zdědil, genetická porucha, která zahrnuje rovnováhu a koordinaci.

Mohou existovat i jiné důvody, proč se svým lékařem doporučit biopsii svalů.

Rizika postupu

Stejně jako u jakékoliv jiné operace, může nastat komplikace. Některé možné komplikace mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny na, následující:

Modřiny a nepříjemný pocit v místě biopsie
Prodloužené krvácení z biopsie stránek
Infekce z bioptického stránek

Mohou existovat další rizika, v závislosti na konkrétní zdravotní onemocnění. Ujistěte se, že diskutovat o jakékoliv obavy s lékařem před postupem.

Před postupem

Váš lékař Vám vysvětlí postup pro vás a nabízejí vám příležitost klást všechny otázky, které můžete mít o postupu.
Budete požádáni, aby podepsali souhlas formulář, který dává své svolení k tomu postup. Přečtěte si formulář pečlivě a klást otázky, jestli něco není jasné.
Kromě kompletní anamnézu, Váš lékař může provést kompletní fyzikální vyšetření, aby jste v dobrém zdravotním stavu, než projdou schvalovacím řízením. Můžete podstoupit krevní testy a jiné diagnostické testy.
Informujte svého lékaře, pokud jste citliví nebo jste alergičtí na nějaké léky, latex, pásky a anestetik (místní a obecné).
Informujte svého lékaře o všech léků (předepsaných a over-the-counter) a bylinných doplňků, které užíváte.
Informujte svého lékaře, pokud jste v minulosti krvácení poruchy, nebo pokud užíváte antikoagulační (na ředění krve), léky, aspirin nebo jiné léky, které ovlivňují srážlivost krve. To může být nutné, abyste přestali tyto léky před výkonem.
Pokud jste těhotná nebo se domníváte, že jste těhotná, měla byste informovat svého lékaře.
Můžete být požádáni, aby rychle několik hodin před postupem.
Můžete obdržet sedativum před postupem, které vám pomohou relaxovat. Vzhledem k tomu, sedativní může ospalost, budete muset zařídit pro někoho, kdo vás odveze domů.
Na zdravotní onemocnění základě, může Váš lékař požadovat další zvláštní přípravu.

V průběhu řízení

Svalová biopsie může být provedena ambulantně nebo v rámci Vašeho pobytu v nemocnici. Postupy se mohou lišit v závislosti na nemoci a praxí svého lékaře. Obecně platí, že svalová biopsie má následující postup:

Budete vyzváni k odstranění oděv a bude mít šaty nosit.
V průběhu řízení, budete muset ležet nehybně jako je to možné.
Kůže nad biopsie stránek bude očištěn s antiseptickým roztokem.
Jako lékař vstřikuje lokální anestetikum pro znecitlivění oblasti, budete cítit jehlou a krátký pálení.
Váš lékař bude vložit biopsie jehlou ochromeným kůži, a do svalů, kde je vzorek odebírán. Můžete se cítit určitý tlak nebo pocit tahání během řízení.
Pokud je požadováno větší vzorek, bude malý řez provést do povrchu kůže. Sekce svalové tkáně mohou být řezány malé, ostré nůžky místo bioptické jehly. Můžete cítit mírné nepohodlí, když sval je řez.
Biopsie jehlou bude stažena a firma tlak bude aplikován na biopsii místě po dobu několika minut, dokud se krvácení zastaví.
Lékař uzavření otvoru v kůži s lepicími proužky nebo stehů, pokud je to nutné.
Budou použity sterilní obvaz nebo obvaz.
Vzorek svalové tkáně bude odeslán do laboratoře k vyšetření.

Po zákroku

Jakmile jste doma, je důležité, aby se biopsie prostor v čistotě a suchu. Váš lékař vám poskytne konkrétní pokyny ke koupání. Pokud jsou použity stehy, které budou v průběhu follow-up návštěvu úřadu odstraněn. Pokud jsou použity samolepicí pásky, by měly být uchovávány v suchu a obecně spadne během několika dnů.

Biopsie stránky mohou být nabídky nebo bolest na dva až tři dny po biopsii svalů. Vezměte si lék proti bolesti na bolest podle doporučení svého lékaře. Aspirin nebo některé jiné léky proti bolestem, může zvýšit riziko krvácení. Ujistěte se, že pouze doporučené léky.

Informujte svého lékaře, aby hlásili jakékoli z následujících možností:

Horečka
Zarudnutí, otok, krvácení, nebo jiné kanalizace z biopsie stránek
Zvýšená bolest po stránce biopsie

Můžete pokračovat ve své běžné dietě a činnosti, pokud Vám Váš lékař radí jinak. Váš lékař může omezit svou činnost po dobu 24 hodin po postupu a požádat, abyste se vyhnout nadměrnému používání biopsii svalu.

Váš lékař vám může dát další nebo alternativní pokyny po zákroku, v závislosti na vaší konkrétní situaci.

Online zdroje

Obsah zde uvedené slouží pouze pro informační účely a není určen k diagnóze nebo léčení zdravotní problém nebo nemoc, nebo nahradit odbornou lékařskou pomoc získáte od svého lékaře. Prosím, obraťte se na svého poskytovatele zdravotní péče s případnými dotazy nebo připomínky můžete mít ohledně Vašeho onemocnění.

Tato stránka obsahuje odkazy na jiné webové stránky s informacemi o tomto postupu a souvisejících zdravotních onemocnění. Doufáme, že najdete tyto stránky užitečné, ale pamatujte, nemáme pod kontrolou ani neschvaluje informace uvedené na těchto internetových stránkách, ani si tyto stránky Podporují informace zde obsažené.

Evropská akademie ortopedických chirurgů
Svalová dystrofie sdružení
Sdružení Myositis
Národní institut dětského zdraví a lidského vývoje
Národní institut neurologických nepořádků a mrtvice
Národní ústavy zdraví (NIH)
Národní knihovna medicíny

Perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod – Nemocnice Na Homolce

Následující text Vám má podat informace k výkonu, který se nazývá perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod. Popisuje, jak se výkon provádí a jaká jsou jeho možná rizika. Nemá nahrazovat rozhovor s Vaším lékařem, ale slouží jako východisko pro tuto diskusi.

Pokud se tento výkon provede jako plánovaný, budete mít dost času probrat celou proceduru se s lékařem, který výkon požaduje i s lékařem, který výkon bude provádět.

Pokud se bude výkon provádět z naléhavé potřeby, bude na to méně času, přesto byste měl obdržet dostatečné vysvětlení, než podepíšete informovaný souhlas.

Co je perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod?

Perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod – tedy pod kontrolou CT – počítačové tomografie, UZ – ultrazvuku či skiaskopickou – klasického rentgenového přístroje, je definována jako cílené umístění speciální bioptické jehly do suspektní patologické leze za účelem odběru tkáně či buněk pro další vyšetření. Perkutánní biopsie je u vybraných pacientů s podezřením na konkrétní patologický proces dobře ustanovená, efektivní a bezpečná metoda. Jejím cílem je odebrání vzorků z tkání či tekutinových kolekcí pro jejich další rozbor (biochemický, histologický, mikrobiologický).

Proč potřebuji perkutánní biopsii?

Biopsie je nutná pro přesnější určení povahy patologického procesu, ze kterého byl vzorek odebrán, je nutná pro stanovení dalších léčebných postupů. Často rozhodne, zdali se jedná o benigní či maligní proces a umožní usměrnit další léčení.

Kdo rozhodl o výkonu?

Lékař, který Vás vyšetřil ambulantně nebo při pobytu v nemocnici zná Váš zdravotní stav a rozhodnul se, že prospěch z výkonu významně převyšuje možná rizika. Konzultoval Vaše onemocnění s radiodiagnostickým oddělením a usoudil, že tato metoda je vhodná.

Nicméně máte možnost vyjádřit svůj názor, který musíme brát na zřetel a pokud po rozhovoru s lékařem usoudíte, že výkon nechcete podstoupit, máte právo je odmítnout.

Je to Vaše svobodné rozhodnutí, ke kterému můžete zodpovědně přistoupit až po zvážení všech informací o svém zdravotním stavu a o alternativních výkonech a léčebném postupu.

Pokud přes náležité vysvětlení odmítnete navrhovaný výkon, vyžádá si od Vás lékař písemné prohlášení („negativní revers“), kde bude zapsáno vyjádření lékaře s podpisem obou stran – Vaší i lékaře.

Kdo bude výkon provádět?

Specialista, který se nazývá rentgenolog (případně invazivní radiolog), který má kvalifikaci obsluhovat rentgenový přístroj, je vyškolen v technice výkonu a interpretaci získaných obrázků. Při výkonu pomáhá lékaři rentgenový laborant a někdy též sestra.

Kde se bude výkon provádět?

Na radiodiagnostickém oddělení naší nemocnice, nejčastěji na vyšetřovně CT, popřípadě na vyšetřovnách UZ či skiaskopických. Výjimečně přímo na oddělení po transportu ultrazvukového přístroje či skiaskopického C-ramena na místo.

Jak se mám připravit na výkon?

Výkon se provádí za hospitalizace v nemocnici. Pokud nebudete hospitalizován/a z jiného důvodu, budete na krátkou dobu (cca 2 dny) k výkonu přijat/a. Za Vaši přípravu před tímto vysoce specializovaným výkonem je odpovědný Váš ošetřující lékař.

Zajistí kompletní biochemické vyšetření, vyšetření krevního obrazu, krevní skupiny, koagulačních faktorů, popřípadě anesteziologické a další nutná vyšetření. Zobrazení patologického ložiska – výběr zobrazovacích metod a další vyšetření jsou pro každého pacienta indikována individuálně.

Před výkonem má pacient většinou zavedenu žilní kanylu.

Po výkonu je pacient uložen na lůžko indikujícího oddělení ke sledování.

Co se vlastně při biopsii odehrává?

Před výkonem bude provedena analgosedace (celková aplikace látek proti bolesti), budete mít zavedenou žilní kanylu. Na vyšetřovně, kde se bude výkon provádět budete uložen/a do polohy umožňující nejlepší přístup k ložisku.

V této poloze musíte po dobu výkonu pokud možno bez pohybu setrvat. Lékař provádějící výkon zaměří přístrojem ložisko, určí nejbezpečnější přístup, provede lokální znecitlivění místa vpichu, zavede bioptickou jehlu, provede odběr vzorků.

Poté jehlu odstraní a místo vpichu převáže.

Bude to bolet?

Protože se výkon provádí většinou v analgosedaci a současně s lokálním umrtvením místa vpichu jehly, je většinou velmi dobře snesitelný. Nepříjemné bývá pouze samotné zavedení bioptické jehly do ložiska, jedná se však o krátkodobý diskomfort.

Jak dlouho výkon trvá?

Trvání výkonu je značně individuální v závislosti na uložení ložiska a jeho vztahu k okolním strukturám, odhad času Vám upřesní lékař, který bude výkon provádět.

Co se děje po výkonu?

Po výkonu budete odvezen/a na oddělení, kde jste hospitalizován/a. Krátkodobě Vás bude sledovat lékařský personál, kontrolovat místo vpichu a Váš celkový stav. Pokud byste zaznamenal/a krvácení z místa vpichu, zvětšující se bolestivost či jiné nepříjemné pocity místní či celkové, sdělte to ihned ošetřujícímu personálu. O dalším postupu Vás bude informovat ošetřující lékař.

Je riziko nějakých komplikací?

Výskyt komplikací je při těchto výkonech obecně nízký, různé zdroje ho určují na 2 až 10 %. Může se jednat o závažné komplikace vyžadující hospitalizaci a neplánované prodloužení pobytu v nemocnici, zcela výjimečně trvalé následky.

Komplikace lze rozdělit na obecné (krvácení, infekce a nezamýšlené poranění orgánu) a na orgánově-specifické, tedy poškození orgánu v cestě bioptické jehly.

Komplikace relativně nezávažné zahrnují bolest v místě intervence, krátkodobé prodloužení pobytu nemocnici bez jiných závažných komplikací apod.

Kdo hodnotí výkon a jak se dozvím výsledek?

Lékař, který Vás vyšetřoval, zajistí odeslání získaných vzorků na další vyšetření (patologie, biochemie, mikrobiologie). Definitivní nález bude mít Váš lékař k dispozici většinou až za několik dnů od provedení odběru – zpravidla maximálně do 2 týdnů (zpracování a vyhodnocení vzorků na patologii trvá déle).

Co je informovaný souhlas?

Protože biopsie se považuje za větší výkon, potřebujeme k jeho provedení Váš výslovný souhlas. Před jeho udělením musíte být zcela a pro Vás srozumitelným způsobem informován o povaze výkonu a eventuálních rizicích. Proto se ptejte tak dlouho, dokud nebudete vše potřebné vědět.

Lékař Vám vysvětlí postup při výkonu, podá informace o lécích, které dostanete a seznámí Vás s jejich vedlejšími účinky a vysvětlí Vám možné komplikace výkonu. Informovaný souhlas bude součástí Vaší zdravotnické dokumentace. Jedině v situacích, které si vynucují okamžité jednání, např.

při ohrožení života, bezvědomí nebo v jiných případech neschopnosti rozhodovat, musíme sami rozhodnout o výkonu a léčbě a budeme Vás informovat dodatečně. Jiné osoby za Vás rozhodovat nemohou.

Zákon připouští výjimky jenom u osob, které nejsou schopny v odůvodněných případech schopny takové rozhodnutí učinit zodpovědně samy. U dětí do 18 let rozhodují jejich rodiče nebo zákonní zástupci.

Na závěr

Některé otázky jsme Vám snad zodpověděli tímto textem, ale znovu podotýkáme, že je jen úvodem k diskusi s Vaším lékařem o Vašem zdravotním stavu, nutných vyšetřeních a léčbě. Ujistěte se, že máte dostatek informací, než podepíšete informovaný souhlas.

Svalová dystrofie

Svalová dystrofie jsou genetické vady, pro které je typické ochabování svalstva. Jak postupuje degenerace, snižuje se i síla ve svalech. DMD byla poprvé popsána francouzským neurologem Guillaumem Benjaminem Amand Duchennem v roce 1860. BMD je pojmenována po německém lékaři Peteru Emilu Beckerovi, který poprvé popsal tuto variantu v roce 1950.

První příznaky nemoci se u chlapců s DMD začnou projevovat již ve věku tří let. Nemoc posupně ochabuje kosterní svalstvo končetin a trupu. V ranném věku dospívání mezi 13.-19. rokem nebo i dříve jsou zasaženy i svaly dýchací a srdeční. BMD je mírnější forma DMD.

Nápor nemoci se projeví obvykle později, progrese je pomalejší, progrese je pomalejší a prognózy hůře předvídatelné. Ačkoliv nemoc v 99,9% postihuje výlučně chlapce, ve vzácných případech můžou onemocnět i děvčata.

V ranné fázi DMD a BMD ochabuje svalstvo hrudníku (ramena se stahují dozadu), trupu a horních i dolních končetin.

Co způsobuje Duchenne a Becker svalovou dystrofii?

Na začátku osmdesátých let nebylo příliš informací o jakémkoliv druhu svalové dystrofie. V roce 1986 vědci podporováni MDA identifikoval gen, jehož mutace způsobují DMD. V roce 1987 byl identifikován protein spojený s tímto genem a pojmenován Dystrofin.

Geny obsahují kódy neboli recepty pro výrobu bílkovin, které jsou nezbytnou součástí všech forem života. V případě DMD dojde k poruše genu, který vyrábí dystrofin. Tento gen se nachází na chromozómu X. U BMD dojde k rozdílným mutacím na stejném genu.

Chlapci s BMD dokáží dystrofin vyrobit, ale jen v malém množství a špatné kvalitě. V tomto případě je degenerace svalů pomalejší než u DMD. Svaly jsou tvořeny svazky buněčných vláken. Proteiny pomáhají udržet svalové buňky funkční. Když jeden z proteinů (dystrofin) chybí, výsledkem je DMD.

Malý nekvalitní dystrofin má za následek BMD. Mimochodem strava bohatá na proteiny nemůže nahradit chybějící dystrofin.

Co se stane se svaly u chlapců s DMD?

Průběh nemoci u DMD je celkem dobře předvídatelný. Děti většinou začnou později chodit. U batolat si lze povšimnout zvětšených lýtkových svalů (hypertrofie). Děti v předškolním věku působí nemotorně a často padají. Mají také potíže s chůzí do schodů, vstávání ze země a během. Ve školním věku je běžná kolébavá chůze po špičkách.

Stabilita se snižuje, mění se držení těla. Záda se prohýbají dozadu a břicho dopředu. Chlapci mají problémy i se zvedáním rukou nad hlavu. Téměř všechny děti ztrácí schopnost chůze mezi 7. až 12. rokem. Všechny aktivity, při kterých musí být zapojeny svaly rukou, nohou a trupu, vyžadují pomoc.

Diagnóza není často stanovena dříve než v letech dospívání nebo dokonce až v dospělosti. Jako kompenzace k ochabujícímu svalstvu se mladík při chůzi kolébá a břicho se také prohne vpřed. Jako u DMD dochází k ochabování nejprve v oblasti boků a pánve, stehen a beder. Ale jednotlivé případy se velmi liší případ od případu.

Někteří lidé jsou na vozíku ve třiceti letech, jiným postačí při chůzi hole nebo berle. [1]

Diagnóza

Lékař musí určit, zda ochablost svalstva má příčinu ve svalech nebo v nervech, které je ovládají. Je možné podstoupit zvláštní testy jako EMG, EEG. Z těchto vyšetření lze určit, zda je problém ve svalech či nervech. Na počátku testů se také provádí speciální krevní vyšetření na hodnotu CK (kreatin kynuta).

CK je bílkovina, jejíž množství se zvyšuje v krvi při poškození svalu. Pokud jsou hodnoty CK zvýšené, ukazuje to obvykle na poškození svalu nepřirozeným způsobem, jako MD nebo zánět. Nicméně zvýšená hladina CK předpokládá, že svaly jsou pravděpodobně příčinou možné poruchy.

K určení přesné příčiny může lékař navrhnout svalovou biopsii, chirurgické odebrání malého množství svalové tkáně. Lékaři se z výsledku tohoto testu dozví, co se děje ve svalech. Moderní techniky umožňují rozlišit svalové dystrofie od zánětlivých a jiných druhů svalových dystrofií.

Také se z testu dozví, které bílkoviny jsou přítomny ve svalových buňkách a v jakém množství a kvalitě. Ze svalové biopsie lze určit , zda se jedná o DMD (žádný dystrofin) nebo BMD (neadekvátní dystrofin). Může být provedena magnetická rezonance. Toto bezbolestné vyšetření poskytne obrázek o tom, co se děje uvnitř poškozených svalů.

Z testu DNA (svalové buňky, krev) dostaneme přesnou genetickou informaci. Sestry chlapců s DMD nebo BMD by také měly projít testy DNA, zda nejsou přenašečky

Život s DMD

Život s DMD je pro celou rodinu náročný. Ale pokud si dokážete vytvořit režim a systém na základě informací o výchově, výživě, cvičení a mobilitě, najdete způsob, jak zvládat aktivity, na které jste byli zvyklí.

Doma

Je váš domov přístupný? Váš syn se potřebuje doma sám pohybovat, zůstat nezávislým tak dlouho, jak to bude možné. Nemůže chodit do schodů nebo je upoután na vozík. Položte si otázky:

Bude schopný pohybovat se po domě, po bytě?
Dostane se snadno ven?

Zaměřte se na řešení těchto problémů. Uvědomte si, že budete potřebovat speciální úpravy. Širší vchody a zvedací rampy můžou vám a hlavně dítěti usnadnit život.

Spánek

Malí chlapci s DMD většinou nemají problém se spánkem (třebaže jejich rodiče kvůli stresu ano). S postupujícím věkem a nemocí se můžou začít objevovat problémy. Někteří chlapci na steroidech mají problémy se spánkem.

V tomto případě se poraďte s lékařem. Někdy pomůže odlehčení stravy nebo změna užívaného steroidu. Většina lidí se během spánku obrací a otáčí.

Děti s DMD mají problém se během noci otočit do pohodlnější polohy, proto jim rodiče musí pomoci.

Výběr postele

Odborník vám doporučí spolehlivou postel či matraci, která zvýší komfort spánku. Někteří rodiče pro své děti pořídili vodní postel. V těchto případech došlo ke snížení otáčení během spaní ze 6-8 krát na 1-2 krát.

Vodní postel „bez vln“ je lepší než vodní postel nafukovací, protože je stabilnější a nabízí větší komfort. V pozdějším stadiu nemoci si chlapci často stěžují na ranní bolesti hlavy. To může ukazovat na začínající ochabování dýchacích svalů.

Kontrola plicní funkce je velice důležitá pro rozpoznání prvních problémů. Tyto otázky proberte se svým lékařem

Použité zdroje:

časopis pracovníků sociálních služeb Sociální péče č. 1/2009

Zánětlivé onemocnění srdečního svalu (myokarditida)

Zánět srdečního svalu
(myokarditida) je zákeřné onemocnění. Často se projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy.

Určení přesného čísla označujícího výskyt myokarditidy
v populaci je obtížné, protože v mnoha případech není snadné jednoznačně rozpoznat, jestli srdeční problémy skutečně mají základ v zánětu
; udává se nicméně, že v Evropě se každoročně objeví přibližně 130 případů myokarditidy na každý milion obyvatel.

Dle příčiny onemocnění se rozlišuje mezi infekční a neinfekční formou myokarditidy
; ta však může vzniknout i bez jednoznačně rozpoznatelné příčiny.

Mezi možné příčiny vzniku infekční myokarditidy patří např.:

viry, jako jsou herpes viry
, parvoviry, Coxsackie viry, influenza (chřipkový virus), ECHO viry, adenoviry, polioviry (viry dětské obrny), hepatitida
, HIV
;
bakterie jako pneumokoky
, meningokoky
, streptokoky
a stafylokoky
, borelie (myokarditida se vyvine až u 10 % pacientů s lymeskou borreliózou);
kvasinky, především rodu Candida (při oslabeném imunitním systému
, např. v důsledku AIDS
nebo chemoterapie);
jednobuněčné mikroorganismy jako prvoci rodu Trypanosoma (způsobující např. spavou nemoc) nebo Toxoplasma (způsobující toxoplazmózu);
parazité
: svalovci, tasemnice.

Mezi možné příčiny neinfekční myokarditidy patří např.:

jedy (toxiny) vznikající v důsledku infekce
(např. u záškrtu nebo spály),
alergie, zvláště v souvislosti s horečnatými infekcemi nebo přehnanými reakcemi (např. na určité léky);
onemocnění jako např. revmatoidní artritida
nebo revmatická horečka
, onemocnění vazivové tkáně
nebo cév;
infarkt myokardu
nebo operace srdce;
radioterapie
.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout?

Záněty srdečního svalu
probíhají nejčastěji bez znatelných specifických příznaků. Někdy se objeví únava, slabost, příznaky podobné chřipce
(horečka
, bolesti těla, únava) nebo zrychlený puls. V závažnějších případech může docházet k bolesti na hrudi
, srdečním arytmiím
, postupně se zhoršujícímu srdečnímu selhávání s dušností
a otoky
nebo i k akutnímu srdečnímu selhání
.

Jak se stanoví diagnóza?

Nejprve lékař během rozhovoru s pacientem zjistí, zda se u něj v poslední době vyskytly infekce (např.

gastrointestinální
infekce, chřipka, hepatitida), případně zda jsou přítomna některá onemocnění často spojovaná se vznikem myokarditidy (zejména onemocnění pojivové tkáně
, cév nebo revmatismus).

Po základním fyzickém a laboratorním vyšetření následují další metody, především EKG
, rentgen
, echokardiografie
nebo magnetická rezonance
.

K potvrzení diagnózy je často vyžadováno odebrání vzorku tkáně ze srdečního svalu (biopsie
myokardu). To se provádí pomocí srdeční katetrizace
.

Jak se myokarditida léčí?

Pokud je známou příčinou jiné onemocnění, je v první řadě cíleno na toto základní onemocnění
(např. užívání antibiotik
na bakteriální
infekci). V případě mírného průběhu je obvykle dostatečným opatřením přísný klidový režim (odpočinek v posteli) a vyhýbání se fyzické námaze. Akutní a těžká myokarditida však vyžaduje okamžité ošetření v nemocnici.

Pokud je průběh takto závažný, je pak nutné po několik týdnů až měsíců dodržovat klidový režim. Pokud je nutný přísný klidový režim, tedy zůstat jen v posteli, je nutné užívat antikoagulační léky
, aby se zabránilo tvorbě krevních sraženin
v žilách
dolních končetin.

Po odeznění akutních
příznaků se doporučuje v klidovém režimu s vyhýbáním se námaze pokračovat dále, dle instrukcí lékaře. Postupně se pak úroveň fyzické aktivity začíná zvyšovat, aby si srdce mohlo znovu začít pomalu zvykat na normální zátěž.

Ve většině případů se myokarditida hojí bez následků. Vzácně však může dojít k rozvoji dilatační
kardiomyopatie s trvalým srdečním selháváním
.