Systémový lupus – Vše o zdraví

Řekne-li se lupus, setkáme se buď s udiveným výrazem ve tváři, nebo dotazem, zde je to něco jako lupénka. Povědomí o tom, co to lupus je, je téměř nulové. Pacientů s tímto vzácným a velmi závažným chronickým onemocněním žije v Česku 6 až 10 tisíc, převážně žen. Ke zlepšení informovanosti od tohoto týdne pomáhají nové webové stránky.

Revmatologický ústav spouští k příležitosti Světového dne lupusu specializovaný webový portál věnovaný tomuto onemocnění. Na nové stránce www.lupus-portal.cz lidé naleznou komplexní informace o nemoci systémový lupus erythematodes (SLE). Garantem projektu a obsahu portálu je prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., předseda České revmatologické společnosti.

Na tomto webu jsou informace pro pacienty i pro odbornou veřejnost. Hlavní výhodou nového portálu je především záruka správných informací. Nabízí možnost seznámit se s touto diagnózou také prostřednictvím videopřednášek, i s odpověďmi na nejčastěji pokládané otázky.

„Web vznikl jako nezávislá akademická aktivita v rámci grantu ministerstva zdravotnictví. Na obsahu tohoto portálu se podílejí odborníci ze tří předních českých pracovišť, která se na péči o pacienty s lupusem specializují. Jde o Revmatologický ústav Praha, Kliniku nefrologie VFN Praha a III. Interní kliniku FN Olomouc,” popisuje spolupráci prof. Vencovský.

V sekci pro zdravotníky zájemci naleznou doporučení České revmatologické společnosti pro diagnostiku, sledování a léčbu SLE, kalkulátor pro výpočet aktivity onemocnění.

Je zde ale také například i videospot určený především praktickým lékařům, který se týká problematiky péče o pacienty se SLE v jejich péči.

Vzhledem k vzácnosti tohoto onemocnění se s ním totiž praktičtí lékaři nesetkávají často, a proto bývá problém nemoc rychle a správně rozpoznat.

Systémový lupus je vážné, chronické, život ohrožující autoimunitní onemocnění, které většinou postihuje lidi v produktivním věku. Až 9 z 10 pacientů jsou ženy a lupus se u nich nejčastěji objeví v reprodukčním věku mezi 15. a 44. rokem. Celosvětově trpí lupusem kolem 5 miliónů lidí, v Evropě asi 500 tisíc.

Imunitní systém útočí na zdravé tkáně a orgány

Při systémovém lupusu začne imunitní systém útočit proti vlastním zdravým tkáním a orgánům, způsobuje v nich zánět, bolest a ničí je. Může způsobit vážné komplikace až úplné selhání životně důležitých orgánů.

Projevy lupusu se mohou s vývojem onemocnění měnit, velmi často se období vzplanutí onemocnění střídají s obdobími, kdy je onemocnění méně aktivní (tzv. remise).

„Vysoká aktivita onemocnění může vést k život ohrožujícímu poškození vnitřních orgánů, proto hlavním cílem léčby je kontrolovat ji, zachovávat období remise co nejdéle a snížit tak riziko vzniku komplikací,“ vysvětluje profesor Vencovský. Nejčastěji dochází k postižení kloubů, kůže, ledvin, mozku, serózní blány, ale i například nervového systému.

Mnozí pacienti s lupusem však navzdory standardní léčbě nepociťují úlevu, trpí nepředvídatelnými vzplanutími aktivity a projevy onemocnění, které ochromují jejich každodenní život a brání jim i v těch nejjednodušších činnostech. Další zase trpí natolik závažnými nežádoucími účinky standardní léčby, že ohrožuje jejich zdraví a pacienti je podle vlastních slov snášejí téměř stejně špatně, jako samotné onemocnění.

„Pacientů s lupusem přitom rok od roku přibývá a stejně tak rostou i náklady na péči o ně. Zatímco v roce 2013 evidovala VZP celkem 4 274 nemocných a za péči o ně zaplatila přes 42 milionů, loni už to bylo 4 339 klientů a náklady přesáhly 47,6 milionu,“ uvádí tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Lupus nelze vyléčit, je ale možné jej úspěšně léčit

Mezi léky, které tvoří standardní léčbu systémového lupusu, patří glukokortikoidy, antimalarika, při závažnějších formách i imunosupresivní léky a cytostatika. Mnozí pacienti na stávající standardní léčbu nereagují nebo pociťují její závažné nežádoucí účinky.

„V roce 2011 byl po více než 50 letech schválen první lék pro léčbu systémového lupus. Tento lék působí na specifickou bílkovinu (BAFF), která v organizmu napomáhá aktivaci a množení bílých krvinek – B lymfocytů. Z nich se vyvíjejí plazmatické buňky zodpovědné za tvorbu autoprotilátek, které se podílejí na vzniku systémového lupusu,“ vysvětluje novou možnost léčby profesor Vencovský.

Nová cílená biologická léčba je schválena jako přídatná léčba pro dospělé pacienty, jejichž onemocnění je ve stádiu vysoké aktivity a mají pozitivní autoprotilátky, přestože užívají „své“ léky na lupus. V současné době probíhá jednání o úhradě tohoto léku z veřejného zdravotního pojištění.

Ještě před 30 lety byla úmrtnost na lupus do pěti let od propuknutí nemoci téměř 90%.

Lupus versus gravidita

Gravidita může ohrozit matku i dítě. Zatímco dříve se těhotenství pacientkám s lupusem nedoporučovalo či mohlo být i kvůli této diagnóze přerušeno, dnes je situace jiná.

Pro pacientky s lupusem může být těhotenství a tedy mateřství stále vážný problém i dnes. Mnohdy tyto ženy otěhotnět nemohou z důvodu komplikací, které lupus přináší, nebo u nich může docházet k opakovaným potratům.

V případě, že se stanou maminkou, jsou vystaveny úkolu zvládnout projevy nemoci a zároveň zodpovědně pečovat o svého potomka.

Jsou chvíle, kdy dojde ke vzplanutí nemoci a pro pacientky může být velmi obtížné zvládat mateřské povinnosti.

„V současné době jsme schopni provést pacientky těhotenstvím relativně bezpečně. Je však velmi důležité těhotenství pečlivě plánovat a koordinovat ve spolupráci s revmatology a gynekology,“uvádí MUDr. Dana Tegzová.

Velmi důležité je podle ní plánovat těhotenství v době remise nemoci. Značný význam má i podpora a stabilita rodiny.

Přestože až u 70 procent žen gravidita zhorší jejich onemocnění, je dnes 250 zdokumentovaných pacientek, které úspěšně porodily.

Ve znamení vlka

V Revmatologickém ústavu probíhá výstava fotografií s názvem „Některé nemoci nejsou vidět…”. Jedná se o kampaň pacientské organizace Spolek lupus Česká republika.

Během dubna byly v Praze a Českých Budějovicích vytvořeny série fotografií lupusových pacientů, kteří se fotili s československým a švýcarským vlčákem.

Těmito snímky chce spolek veřejnosti symbolicky ukázat a připomenout, že ačkoli na většině z nich není na první pohled vidět nemocný člověk, lupus (latinsky vlk) je neustále v jeho přítomnosti. Postupně by fotografie měly být vystavovány na řadě dalších míst po celé České republice.

Systémový lupus - Vše o zdravíTěhotenství s lupusem je riziko. Václava Medalová Hůdová, která onemocněla chorobou před 14 lety, přesto v roce 2006 porodila zdravého syna. Snímek je součástí výstavy o lupusu s názvem Některé nemoci nejsou vidět… Foto: Lenka Lidová

„Spolek lupus si klade za cíl zejména podporu a tlumočení potřeb stávajících i nově diagnostikovaných pacientů se systémovým lupusem a jejich rodin,“ říká zástupkyně SpolkuVáclava Medalová Hůdová. Ta onemocněla lupusem před 14 lety a trvalo dlouhé měsíce, než jí byla určena správná diagnóza.

Jak vzpomíná, nejdříve se jí objevila na obličeji typická motýlovitá vyrážka, zvýšené teploty, únava, s čímž byla posílána k různým lékařům. Až když se po měsících přidaly velké bolesti kloubů, dostala se do ordinace revmatoložky, která okamžitě onemocnění rozpoznala a poslala ji k odborníkovi, kde byla ihned stanovena diagnóza a zahájena léčba.

„ Z počátku jsem absolvovala klasickou radikálnější léčbu cytostatiky v kombinaci s kortikoidy, během let vystřídala imunosupresiva a cytostatika. Dlouhodobě užívám kortikoidy, které tvoří základ mé léčby. Když jsem otěhotněla, byla jsem už nějakou dobu v remisi a dostala jsem se do péče paní doktorky Tegzové.

Syn se narodil v roce 2006, těhotenství probíhalo jen s mírnými problémy, které byly zvládnutelné, a syn je zdravý,“ vzpomíná pacientka. K výraznějšímu zhoršení u ní došlo až po porodu, kdy musela být hospitalizována na nefrologické klinice. Z dlouhodobého hlediska se snaží si nemoc moc nepřipouštět, ale vzhledem i k vyšší náchylnosti k infekcím, jsou pro ni některá roční období obtížnější.

Složitější je i zvládání léta, protože sluneční UV záření onemocnění zhoršuje.“ Během let jsem se s nemocí naučila zacházet a díky tomu, že o ní mnoho vím, zvládám vše snadněji, než tomu bylo zpočátku,“ říká pro ZD Václava Medalová Hůdová.

„Většina lidí o lupusu mnoho neví. Situaci můžeme změnit tím, že se do osvěty zapojíme. Pokud se zapojíme a celosvětově zvýšíme povědomí o lupusu, zajistíme včasnější diagnózu, včasnější léčbu, lepší péči a podporu pro 5 milionů lidí na světě trpících tímto onemocněním. Do aktivní osvěty a podpory pacientů se nyní zapojuje i Česká republika,“ uzavírá profesor Vencovský.

Dnešní den, tedy 10. květen, je mezinárodně uznávaným Světovým dnem lupusu. Toto datum bylo stanoveno po dohodě zástupců lupusových organizací z 13 různých zemí po celém světě. Světový den lupusu je podporován i Julianem Lennonem, hudebníkem a synem Johna Lennona z legendární skupiny Beatles. Julianova přítelkyně z dětství Lucy prohrála boj s lupusem v roce 2009 ve věku 46 let.

Zdena Kolářová

Autoimunitní onemocnění a jejich léčba pomocí přípravků Diochi

Autoimunitní onemocnění zjednodušeně znamenají útok imunitního systému proti vlastním tkáním a orgánům. Příčiny vzniku jsou komplexní, podrobně jsme je rozebírali v minulém čísle. Patří k nim zejména infekce viry, bakteriemi, parazity, hormonální podněty, stres, toxické zatížení organismu a další.

Autoimunitní onemocnění může postihnout jakoukoli tkáň nebo orgán. Dokonce jich může být postiženo několik najednou. Není ani výjimkou, že u dotyčného člověka se mohou vyskytnout dvě i více autoimunitních nemocí najednou.

Mezi nejznámější autoimunitní nemoci patří systémový lupus erytematodes (SLE), Sjögrenův syndrom, antifosfolipidový syndrom, revmatoidní artritida, dermatomyositida, systémová sklerodermie, vaskulitidy, Wegenerova granulomatóza, mikroskopická polyarteritida, polyarteritis nodosa, Henoch-Schönleinova purpura, Kawasakiho choroba, Hortonova arteritida, hypertyreóza, hypotyreóza, myasthenia gravis, perniciózní anémie, primární biliární cirhóza, autoimunitní hepatitida, autoimunitní diabetes, autoimunitní onemocnění kůže – pemphigus vulgaris, roztroušená skleróza, autoimunitní onemocnění krevního systému, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, uveitidy, celiakie, vitiligo, Bechtěrevova choroba a další. Pro mnohé z vás jsou to složité nicneříkající názvy, ale lidé, kteří těmito nemocemi trpí, je dobře znají.

Nyní si řekneme o těch, které jsou v populaci časté, s nimiž se můžeme setkat prakticky denně a které také můžeme ovlivnit preparáty Diochi. Patří k nim revmatoidní artritida, autoimunitní postižení štítné žlázy – nejčastěji hypotyreóza, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a další.

Obecně ze svých zkušeností s alternativní medicínou mohu říci, že celá řada pacientů prakticky netuší, že například jejich kloubní potíže mohou být postiženy právě autoimunitním zánětem. Stejné je to i u celé řady hypotyreóz, tedy u snížené funkce štítné žlázy, která je v současné době velmi rozšířená, zejména u žen.

Zatím se všechna onemocnění rutinně na autoimunitní onemocnění netestují, jen diagnostikujeme poruchu (ať už funkční, nebo anatomickou, nebo projevy nerovnováhy v laboratorních testech). Pozornost se věnuje diagnosticky závažným autoimunitním chorobám, jako je například systémový lupus erytematodes, sklerodermie, krevní onemocnění atd.

Komplexně se jimi zabývá revmatologie a imunologie a pochopitelně obory, do jejichž kompetence spadá dané onemocnění – například neurologie a roztroušená skleróza, myasthenia gravis nebo amyotrofická laterální skleróza.

Zajímavé:  Léky Do Zahraničí Potvrzení?

Systémový lupus - Vše o zdraví

Revmatoidní artritida je onemocnění, které primárně postihuje klouby, a to zejména drobné klouby ruky. V kloubech probíhá autoimunitní zánět, při kterém dochází k destrukci chrupavky, postupně i k poškození kosti – odvápněním. Zpočátku se projevuje ztuhnutím kloubů hlavně po ránu. Postihuje více ženy, může se manifestovat i v období dětství a dospívání.

U někoho je průběh mírný, u jiného člověka může být prudký, progresivní a postupně invalidizující. Často je přítomný genetický podklad. Je vázána na výskyt antigenu HLA-DR4 nebo DR1. Ze spuštění autoimunitních reakcí se obviňují viry – EBV, retroviry, parvoviry, také borrelie a další mikroorganismy, včetně parazitů.

Dochází k tvorbě protilátek proti chrupavce nebo kolagenu, což není zatím úplně objasněno. U těchto pacientů je v laboratorních testech zvýšená sedimentace a takzvaný CRP – C reaktivní protein (ukazatel zánětu). Z protilátek je pak přítomen takzvaný revmatoidní faktor, dále antinukleární faktory a další protilátky.

Kromě postižení kloubů mohou být přítomné také revmatické uzly v podkoží, záněty šlach, osteoporóza, dále postižení oka (duhovky, rohovky), anémie, postižení kůže, srdce, nervů, cév atd.

Z pohledu celostní medicíny dokážeme diagnostikovat vyvolávající příčinu (například mikrobiální zátěž, hormonální dysbalanci…), kterou můžeme detoxikací z těla odstranit. Autoimunitní proces se ovlivňuje velice obtížně, ale není to nemožné. Co můžeme však ovlivnit relativně dobře, jsou příznaky onemocnění.

Můžeme přírodními preparáty odstranit zánětlivé pochody v kloubech, bolestivost, otok, můžeme také zlepšit tok energie v organismu, posílit podle čínské medicíny zejména ty orgány, které ovlivňují klouby a detoxikaci organismu, jako jsou játra a ledviny. Ze své praxe opět mohu uvést, že pacienti s autoimunitními poruchami trpí současně intolerancí lepku a kaseinu.

Proto i dietní opatření může významně ovlivnit stav organismu a bolestivost. Poškozený kloub má také tendenci vychytávat toxiny nebo další mikrobiální infekce (včetně streptokoků, toxoplazmy, chlamydií a jiných). Má také sklon k hromadění kyseliny močové, jejíž krystalky způsobují omezení hybnosti a bolest, jež jsou závislé také na počasí. Ke zhoršení pak dochází vlhkem.

Budeme-li se snažit ovlivnit klouby podle čínské medicíny, pak můžeme použít Diocel (kapky i krém), dále Detoxin (rovněž kapky i krém). Výborné zkušenosti ohledně zánětlivých procesů v kloubech mám s preparátem Gerocel kapsle někdy v kombinaci s Vista Clearem.

Na bolesti kloubů, zlepšení hybnosti a odstranění bolesti také můžeme s výhodou využít akupunkturu i homeopatii, která však musí být na míru přesně podle příznaků dotyčného člověka.

Pro ilustraci závažného postižení organismu při autoimunitních chorobách se zmíním o nemoci zvané SLE – systémový lupus erytematodes. Toto onemocnění postihuje více orgánů, ženy jsou postiženy častěji než muži.

Dříve se nemocem tohoto typu říkalo kolagenózy nebo nemoci pojiva, protože právě pojivovou tkáň postihovaly tyto nemoci nejvíce. Příčina byla neznámá, až lékařské výzkumy postupně ukázaly právě na tvorbu autoprotilátek, které ničí jednotlivé orgány, dokonce už na buněčné úrovni.

V krvi se u SLE diagnostikují protilátky proti DNA (deoxyribonukleová kyselina – genetický materiál – jádro buňky). Výskyt je také vázán na HLA-DR3 antigen, tedy otázku dědičnosti.

Systémový lupus se projevuje na obličeji, kde se vytváří vyrážka od tváří přes nos ve tvaru motýlích křídel. Jinde na těle se mohou objevit červené skvrnky. Lidé s lupusem s kožními projevy jsou velice fotosenzitivní, světlo projevy značně zhoršuje. Také dochází často k vypadávání vlasů.

Kromě jiného se může projevit i postižením kloubů, vřídky v ústech podobné aftům. Mnohdy se objeví horečka, která signalizuje zánět v organismu. Závažné je postižení ledvin, plic, mozku, krve.

Na postižení ledvin (destrukce a zjizvení ledvinných klubíček – glomerulů) závisí prognóza pacientů s lupusem. U SLE je velmi častá anémie (chudokrevnost) a leukopenie (snížení počtu bílých krvinek). K dalším příznakům patří bolest kloubů, zánětlivé zduření, prosáknutí, bolestivost.

Nevznikají ale deformace jako u revmatoidní artritidy. U pacientů s lupusem bývá také postižení centrálního nervového systému, které se může projevit bolestmi hlavy, někdy dokonce epileptickými záchvaty.

Často je také ovlivněna psychika, někdy se dokonce může manifestovat jako psychiatrické onemocnění. Pokud lupus postihne plíce, pacient trpí dušností, kašlem. Na dalších místech v těle pak vznikají zánětlivé výpotky a otoky.

Onemocnění probíhá ve vlnách. Má akutní vzplanutí i období klidu. Mnohdy se na něj hned při prvním kontaktu s nemocným nemyslí.

Proto bychom měli mít na paměti vyšetřit protilátky a zánětlivé markery, zejména u žen s bolestmi kloubů, vyrážkou, teplotami. Pro pozitivitu SLE musíme mít alespoň postižení čtyř z jedenácti možných systémů.

Lupus se také může manifestovat během těhotenství nebo po porodu, kdy dochází ke změně hladin hormonů.

Léčba SLE spočívá v podání antimalarik (léky původně určené pro léčbu malárie způsobené parazitem Plasmodium malariae a přenášené komárem rodu Anopheles). Pochopitelně jako u jiných autoimunitních chorob je možné využít nesteroidní antirevmatika, kortikoidy, imunosupresiva, intravenózní imunoglobuliny a jiné.

Někteří lékaři se nebrání ani spolupráci s alternativní medicínou. Do popředí pak staví akupunkturu a homeopatii. Akupunktura dokáže velmi výrazně ovlivnit bolesti, zejména u pohybového aparátu. Nikdy nedoporučuji vysazovat klasickou medikaci, dokud nedosáhneme ústupu příznaků a zlepšení stavu. Pak je na lékaři, aby postupně začal snižovat dávky.

U autoimunitních chorob se nedoporučuje stimulovat imunitu (například betaglukany nebo echinaceou ), je to kontraproduktivní postup, kterým můžeme vyvolat zhoršení onemocnění. Z přírodních produktů volíme ty, které ovlivní postižené orgány a zlepší jejich funkce.

U autoimunitních chorob, které jsou zrovna v období vzplanutí, budeme pro závažnost stavu používat klasickou léčbu, zejména imunosupresivní, která v daném okamžiku utlumí rozbouřený a vystimulovaný imunitní systém, jenž chrlí protilátky proti vlastním tkáním a orgánům.

Přírodní medicína pak může zasáhnout v době remise, klidu, kdy můžeme detoxikovat jednotlivé orgány a tím zlepšit jejich funkci. Z preparátů Diochi můžeme využít Diocel k podpoře funkce ledvin. Dále pak můžeme užít Vista Clear, preparát, který detoxikuje ledviny, játra, klouby, oči a navíc ovlivňuje i cévy.

Samotný Detoxin pak působí primárně na játra, která jsou zatížená právě užíváním chemických léků. Otázku plic můžeme řešit Baktevirem nebo Astofreshem. Pokud se nám podaří diagnostikovat mikrobiální zátěže, pak můžeme podle vytestovaných mikroorganismů využít Deviral, Sagradin, Dinavir.

U Sagradinu lze využít i jeho analgetických účinků nebo účinku na snížení teploty. Dinavir funguje na zátěže borrelií, chlamydií, viry, Deviral je pak výborný protivirový preparát s prokázanými účinky na EB viry, Sagradin detoxikuje organismus od ložisek borrelie. Velmi vhodným preparátem je již zmiňovaný Gerocel kapsle, který díky enzymům působí na chronická zánětlivá ložiska v těle.

Autoimunitní nemoci v poslední době nabývají na významu. Jejich počet roste. Roste i rozmanitost příznaků. Mají ale společné to, že jejich vyléčení není jednoduché. Pro klasickou medicínu je jejich zvládnutí otázkou utlumení hyperreagujícího imunitního systému a odstraňování obtěžujících příznaků, zabránění progresi onemocnění.

Alternativní medicína dokáže lépe zvládat detoxikaci, včetně odstranění infekčních ložisek a tím možných vyvolávajících činitelů. Dokáže posílit oslabené orgány a zlepšit jejich funkci.

Je otázkou, zda dokonalá detoxikace a odstranění všech zátěží mikrobiálních, chemických, fyzikálních a dalších pak může zastavit autoimunitní reakce a uvést organismus do normálu.

MUDr. Lenka Hodková

Zdroj: www.diochi.cz

Lupus erytematodes: příznaky, léčba (systémový lupus erytematodes)

Lupus erytematodes je typické systémové onemocnění, to znamená, že se
týká více orgánů (systémů) v lidském těle oproti
nemocem, které jsou vázány na jeden funkční celek – např. vředy
žaludku a dvanáctníku na trávicí ústrojí, angína na krční mandle nebo
zánět močového měchýře na vylučovací trakt.

Správně se tedy nazývá systémový lupus erytematodes
(erytema = zarudnutí kůže = vyrážka) a postihuje nejčastěji
kůži, klouby, srdce, cévy, ledviny, plíce a mozek.

Nemusí být vyjádřeny příznaky onemocnění všech těchto orgánů,
lupus je značně variabilní, takže u jednoho pacienta
dominují plicní problémy, druhý má nemocné ledviny a třetí se léčí na
kardiologii. Pro většinu těchto pacientů (80-90%) je však společné, že
mají kožní projevy a bolesti kloubů.

Existuje také samostatná forma postihující jen kůži
(diskoidní lupus erytematodes), který je díky tomu, že není systémový,
samozřejmě méně závažný, na druhou stranu však může do systémového
lupusu později přejít.

Lupus vzniká nejčastěji u žen (z 90%) ve fertilním
věku, to je mezi 20.- 40. rokem. Těmto ženám se nedoporučuje
těhotenství
, neboť je rizikové z příčiny postižení srdce
plodu a zároveň zhoršení lupusu samotné matky.

Jedná se o chronické onemocnění, které probíhá ve
fázích aktivity a remisí – přechodných zotaveních. Aktivní stadium se
vyznačuje vysokou horečkou a dalšími orgánovými příznaky.

Naštěstí není výskyt tohoto onemocnění až tak častý, podle
epidemiologických studií onemocní za rok onemocní 1-10 lidí na 100 000
obyvatel. To se však liší v jednotlivých populacích – evropský
průměr je 20-30 nemocných na 100 000 obyvatel, mezitím co u obyvatel
afrokaribského původu činí průměr kolem 206 pacientů na stejný počet
obyvatel.

Prevence a rizikové faktory u lupus erytematodes

Bohužel neznáme prevenci proti systémovému lupusu erytematodu. Souvisí
to s tím, že neznáme ani jednoznačnou příčinu této nemoci. Víme jen,
že se jedná o autoimunitní onemocnění, které je
charakteristické nadměrnou aktivací imunitního systému (zejména
B-lymfocytů a na ně navazující tvorbou protilátek), který je namířený
proti zdravým buňkám našeho těla.

Za normálních okolností je imunitní systém v rovnováze a je potřebný
pro eliminaci jakékoliv infekce (například bakteriální nebo virové),
která vstoupí do organismu.

V případě lupusu však bílé krvinky
neodstraňují virem infikované buňky, ani bakterie, nýbrž buňky tělu
vlastní.

Přehnané imunitní reakce dále poškozují
některé orgány hromaděním protilátek (zejména se to týká ledvin).

Proč k nadměrné aktivaci imunitního systému dochází, není zcela
jasné. Genetické studie naznačují vliv dědičnosti,
protože byly prokázány autoprotilátky (čili protilátky proti vlastním
buňkám) u zdravých členů rodin nemocných s lupusem.

  • Velká pozornost je věnována působení infekce jako
    spouštěcího faktoru onemocnění, diskutuje se o herpetických virech
    (opary), viru Ebsteina-Barrové (mononukleóza) a dalších.
  • Prokazuje se také vliv ženských pohlavních hormonů, zejména
    estrogenů a prolaktinu, neboť významně
    zasahují do kvality imunitních reakcí.
  • Z uvedeného vyplývá, že nemůžeme rizikové faktory nijak ovlivnit,
    některé nejsou totiž dostatečně specifické a některé jsou zároveň
    naprosto neovlivnitelné – genetické vlohy, pohlaví a rasa.

Lupus erytematodes může být zapříčeněn i některými
léky (lék na arytmie – procainamid a léky na vysoký
krevní tlak – hydralazin a methyldopa). Po vysazení těchto léků však
odezní, takže se vlastně nejedná o lupus v pravém slova smyslu.

Příznaky a projevy lupus erytematodes

Systémový lupus erytematodes je onemocněním pojiva,
které je nějak poškozeno autoimunitním procesem. Pojivo zahrnuje
vazivovou a chrupavčitou tkáň a protože se vyskytuje snad
ve všech orgánech, je tím vysvětlen fakt, že je narušeno více orgánů.
Navíc je pojivo obsaženo v cévách a snad každý orgán je prostoupen
cévami.

Zajímavé:  Plísně V Těle Přírodní Léčba?

Podle toho, které orgány jsou více či méně zasaženy, se u nemocného
vyskytují dané příznaky. Projevy jsou tudíž velmi mnohotvárné a
z tohoto důvodu si onemocnění vysloužilo označení magna
simulatrix
(vysoce simulující – napodobující různé jiné
nemoci).

  1. Pacienti si často stěžují na nesnášenlivost slunečního záření,
    vypadávání vlasů, křeče, bolestivé zduření mízních uzlin, únavu,
    úbytek na váze, nadměrné pocení a na bolesti kloubů a svalů, které
    bývají spolu s motýlovitým zarudnutím kůže na obličeji
    prvním projevem onemocnění.
  2. Nápadné mohou být také horečky nad 38° s třesavkou
    (i když někteří pacienti mohou mít jen zvýšenou teplotu), což působí
    dojmem akutní infekce a někdy přivede nemocné na infekční oddělení.
  3. Pro psychické poruchy a křeče, které mohou připomínat
    epilepsii, se část pacientů dostává na psychiatrii nebo neurologii a
    odhalení lupusu tak trvá delší dobu.
  4. Z kožních projevů to však nemusí být jen motýlovité zarudnutí na
    obličeji, ale i jiné vyrážky, ztmavnutí nebo jizvení a vřídky na kůži
    hlavy, šíje, hrudníku, ramen, horní části trupu a končetin a také na
    sliznicích mohou signalizovat lupus.

Vyrážka bývá nejčastěji na místech nekrytých oděvem
a vystavených slunci. Dalším kožním příznakem je
zvýšená citlivost konečků prstů rukou (někdy i nohou) na chlad a to se
projeví nejprve zbělením prstů (stažením cév), pak zmodráním a
postupně zčervenáním, když se do cév konečků prstů vrací krev.

Pokud máte některý z výše zmíněných symptomů, vyhledejte
kožního lékaře a on zajisté správně určí, zda se
jedná o lupus nebo vás pošle na další vyšetření.

Problémy se srdcem má 30-50% pacientů. Jedná se o záněty
osrdečníku
(perikarditidy), které jsou asi nejčastější nebo
záněty srdečního svalu (myokarditidy), jež se projevují
zrychlenou srdeční činností. Nejzávažnějším postižením srdce jsou
endokarditidy. Nemocní s lupusem mají také častější
výskyt infarktu myokardu.

Bolesti kloubů u systémového lupusu jsou známé již
odedávna. Většinou se vztahují k více kloubům a je nutné je odlišit od
jiných kloubních onemocněních (např. od revmatoidní artritidy, která má
rovněž systémový a chronický charakter, ale co se kloubů týče, pacienti
trpí jejich ranní ztuhlostí, která se v průběhu dne zlepšuje).

Postižení plic se projevuje pozvolna se rozvíjející
dušností (člověku se špatně dýchá), může se jednat
o chronický zánět plic, méně často o akutní.
Nejčastěji jde však o prostou pleuritidu, čili zánět
blány, která ohraničuje plíci.

Ledviny jsou součástí lupusu téměř vždy, ale jen někteří nemocní
(asi 40%) mají potíže. Klinických jednotek je zde celá řada podle toho,
která část ledvin je nejvíce zasažena imunitními reakcemi, souhrnně se
jim říká glomerulonefritidy.

Pokud jsou u daného jedince projevy na mozku, tak bývají velmi
různorodé a nespecifické. Pacient může mít změněné chování,
zhoršenou paměť, učení a další základní funkce. S větším
poškozením mozku se může vyvinout i demence. Jindy se
postižení mozku projeví mozkovou mrtvicí, epileptickými
záchvaty nebo poruchami vidění.

Léčba systémového lupus erytematodes

Po stanovení konečné diagnózy, kterému předchází především
laboratorní vyšetření krve (v ní kolují určité protilátky) a další
pomocná vyšetření podle projevů v jednotlivých orgánech, lékař
zahájí vaši léčbu spočívající v útlumu imunitních procesů. To
nejlépe umí glukokortikoidy, které mají vedle
protizánětlivého účinku ve vyšších dávkách také účinek
imunosupresivní (tedy tlumící imunitní systém).

Nevýhodou je, že kromě toho mají celou řadu vedlejších účinků.
Nejvíce se užívá prednison (Prednison), při ledvinových,
mozkových, plicních a dalších projevech pak prednisolon či
methylprednisolon (Medrol). Nutné jsou i dlouhodobé
udržovací dávky.

U nemocných s převážně kožní formou nebo tam, kde je nižší
aktivita nemoci, je možné brát hydroxychloroquin
(Plaquenil), který se jinak používá k léčbě malárie.

V případě závažnějších komplikací se podávají
imunosupresiva jako například azathioprin
(Azaprine, Imuran) nebo cyclophosphamid (Cyclophosphamide
Orion, Endoxan) v tabletách, někdy jsou však nutné infuze.

I tato léčba
má však svá úskalí, mohou se díky ní objevit infekce, proti kterým se
oslabený imunitní systém nedokáže bránit, může dát také vzniku
nádorovému bujení a léčba cyclophosphamidem by mohla zapříčinit
krvácivý zánět močového měchýře.

Díky tomu se dnes na místo něho
začal využívat ciclosporin (Consupren, Equoral, Sandimmun
Neoral) a to zejména při postižení ledvin.

Kromě léků je důležité vyvarovat se momentů, které uvedou nemoc do
aktivního stadia jako je například slunění (objeví se nebo se zhorší
vyrážka), porod, stres, jiné léky nebo omamné látky. Při pohybu venku
tedy raději používejte krémy s ochranným faktorem.
Vhodný je klidový režim a dostatek odpočinku alespoň
v době aktivity nemoci.

Komplikace lupus erytematodes

Každý projev onemocnění může vést v daném orgánu k některé
z komplikací. Ze srdečních je to především bakteriální zánět uvnitř
srdce (tzv.

bakteriální endokarditida) a krvácení při
zánětu osrdečníku, které se naštěstí vyskytuje velmi vzácně.

Pacienti
s lupusem mají často ischemickou chorobu srdeční (angina pectoris) a jsou
tak ohroženi infarktem myokardu.

Dává se to do souvislosti s léčbou glukokortikoidy, které napomáhají
urychlenému rozvoji aterosklerózy. V cévách se usazují tuky a tím se
jejich průsvit zužuje, takže může dojít k uzavření cévy, která
zásobuje srdce a to je podkladem infarktu myokardu.

Z plicních komplikací se může jednat o akutní zápal
plic
s náhlou těžkou dechovou nedostatečností, která je velmi
závažná.

Onemocnění ledvin u lupusu v některých případech vede k jejich
selhání a nutnosti dialýzy. Jindy se může objevit nějaká
nebezpečná infekce.

cévní mozková příhoda (mozková mrtvice) je vlastně
komplikací, neboť může ohrozit pacienta obdobným způsobem jako infarkt
myokardu (uzávěr tepny).

Jiné komplikace plynou z léčby kortikoidy a dalšími
léky, které tlumí imunitní systém.

Pacienti mají málo červených
krvinek, krevních destiček a bílých krvinek, které jsou důležité
v obraně proti zánětům a ačkoliv mají tito nemocní relativně vyšší
obranné reakce (nadměrná aktivita imunitního systému), tak jsou spíše
špatně namířené (proti buňkám vlastního těla) a léčba imunosupresivy
je potlačuje právě i proti běžným infekcím.

Diskuse

Další názvy: systémový lupus erytematodes, SLE, lupus, systémové revmatické onemocnění, systémové onemocnění pojiva, magna simulatrix

Lupus: nemoc s tváří vlka

Pod slovem lupus si jen málokdo vybaví něco konkrétního. I když jde o velmi vážnou nemoc, kdy imunitní systém útočí proti vlastnímu tělu a doslova ho ničí, pro většinu lidí zůstává velkou neznámou.

Systémový lupus erythematodes je chronické, život ohrožující, autoimunitní onemocnění, které většinu lidí postihuje v produktivním věku. Může to vést až k selhání ledvin, amputaci nohou či infarktu.

Devět z deseti pacientů jsou přitom ženy, u kterých se nemoc objeví nejčastěji v době, kdy by mohly uvažovat nad mateřstvím. Václava Medalová Hůdová je jednou z nich. Lupus je součástí jejího života.

„A ten lupus je co? To je jako lupénka? Holka, ty jsi mladá, to se srovná. Něco s imunitou, jo? To chce vitaminy.

Ty bereš cytostatika? Tak k tomu máš i rakovinu, ne? To já jsem taky unavená! To já znám, v pátek už mě všechno bolí… Tuhle vyrážku měla moje holka taky, v lékárně jí na to namíchali mast a bylo to dobrý.

To chce si zasportovat a někam mezi lidi,“ popisuje obvyklé reakce okolí na to, když sdělí, jakou nemoc vlastně má.

Pomoc pacientům

Proto se také rozhodla podílet se na vzniku nového Spolku Lupus ČR, který chce pomáhat nejen samotným pacientům, ale i jejich rodinám a současně informovat veřejnost o tomto vážném onemocnění.

„Pokud se zapojíme a celosvětově zvýšíme povědomí o lupusu, zajistíme včasnější diagnózu, včasnější léčbu a lepší péči o pět milionů lidí, kteří na celém světě tímto onemocněním trpí,“ popsala svou motivaci.

Útok na sebe sama

Při lupusu začne imunitní systém útočit proti vlastním zdravým tkáním a orgánům, způsobuje v nich zánět, bolest a ničí je.

„Systémový lupus erythematodes, jak se nemoc oficiálně jmenuje, je život ohrožující autoimunitní onemocnění.

Může způsobit vážné komplikace až úplné selhání životně důležitých orgánů,“ popisuje doktorka Dana Tegzová z pražského Revmatologického ústavu, který je jedním ze specializovaných center, kde se pacienti s lupusem léčí.

Projevy lupusu se mohou s vývojem onemocnění měnit, velmi často se období vzplanutí onemocnění střídají s obdobími, kdy je onemocnění méně aktivní a dochází k remisi. Bohužel lupus nelze vyléčit, pouze je možné nemoc udržet v klidu, což je také cílem léčby.

Mezi léky, které tvoří standardní léčbu systémového lupusu, patří glukokortikoidy, antimalarika, při závažnějších formách i imunosupresivní léky a cytostatika.

Nežádoucí účinky

Bohužel mnozí pacienti s lupusem navzdory standardní léčbě nepociťují úlevu, trpí nepředvídatelnými vzplanutími aktivity a projevy onemocnění, které jejich každodenní život ochromují natolik, že jim brání i v těch nejjednodušších činnostech. Další zase trpí natolik závažnými nežádoucími účinky standardní léčby, že ohrožuje jejich zdraví, a pacienti je podle vlastních slov snášejí téměř stejně špatně jako samotné onemocnění.

„Během jedenácti let, jimiž mě vlk čili lupus provází, jsem se na něj podívala nesčetnými pohledy, zkusila to i ono, byla nahoře i dole, šťastná i smutná,“ dodává Václava Medalová Hůdová. Protože nemoc napadá hlavně mladé ženy, jednou z bolestných otázek mnoha pacientek je těhotenství. Naštěstí i v tomto směru dokáže medicína nabídnout pokrok.

„Ještě před pětadvaceti lety skončilo u těchto pacientek devět z deseti těhotenství potratem, v současnosti jich devět z deseti donosí zdravé dítě,“ vysvětluje profesor Karel Pavelka, ředitel pražského Revmatologického ústavu.

Pro správnou léčbu je ale nutné, aby byli pacienti ve specializované péči revmatologů. Ti jsou nyní nově schopni vedle obvyklé léčby nabídnout i biologickou léčbu, která je podle Pavelky naprostým přelomem po více než 50 letech.

Naděje budoucnosti

Léčba působí na specifickou bílkovinu, která koluje v krvi pacientů s lupusem. Právě tato bílkovina hraje důležitou roli při vzniku a vývoji nemoci.

Nyní je léčba schválena jako přídatná pro dospělé pacienty s pozitivními autoprotilátkami, u kterých se nedaří klasickou léčbou projevy lupusu zmírnit.

V současné době probíhá jednání o úhradě tohoto léku z veřejného zdravotního pojištění.

příznaky

– Symptomy jsou značně variabilní, postižen může být jakýkoliv orgán.

– Nejčastějším příznakem (v 80 procentech případů) je motýlovitá vyrážka na obličeji. Možný je i výskyt v dutině ústní.

– Záněty malých kloubů na ruce a opakované záněty serózních blan. Srdeční postižení se vyskytují u 30 až 50 procent pacientů. Na oslabení srdečního svalu navazuje srdeční selhání až zástava srdce.

  • – Nejzávažnějším postižením je zánětlivé poškození ledvin včetně poškození cévních pletení v nich a poškození centrální nervové soustavy, které může vyvolat změny v chování až demenci.
  • – Onemocnění je také spojováno s takzvaným Raynaudovým fenoménem, který se projevuje nedokrveností koncových partií lidského těla.
  • EVA KYŠOVÁ
Zajímavé:  Ospen 1500 alkohol - Vše o zdraví

Systémový lupus

Systémový lupus erytematodes (SLE) je odborný název nemoci, které se mezi lidmi říká lupus (latinské označení pro vlka).

Je to sice onemocnění méně časté (v naší republice je přibližně 4 000–7 000 pacientů), o to je však nevyzpytatelnější. Odborníci mu říkají „velký mystifikátor“ nebo „velký podvodník“ (anglicky „great impostor“).

Dovede totiž svými příznaky napodobit mnohá jiná onemocnění a tím velmi ztěžuje diagnózu, jejíž stanovení tak může trvat velmi dlouho.

Systémový lupus patří do skupiny autoimunitních nemocí, kdy imunita pacienta útočí proti vlastním tkáním. Lupus je nemocí chronickou. Její léčení je sice možné, ale úplné vyléčení spíše vzácné.

Fakta o nemoci

  • Častěji onemocní ženy a příslušníci černošského etnika.
  • Lupus není přenosný a není ani nakažlivý.
  • Nebyla zjištěna jeho dědičnost.
  • Velký vliv na aktivaci lupusu má stres – jak emoční (smutek, ztráta partnera či rodiče apod.), tak fyzický (dlouhodobé fyzické přepínání – např. sportování, nevyspání, práce na směny).
  • Přesná příčina lupusu je zatím velkou neznámou – podíl mají hormony (aktivace v pubertě či v těhotenství nebo vlivem hormonální antikoncepce), geny, okolní faktory – slunce, kouření, uvažuje se o vlivu mnohočetného očkování atd.
  • Lupus může postihnout i děti.

Lupus a jeho formy

Podstatou nemoci je zánět, který se může vyskytnout kdekoli v těle. Podle toho, které orgány lupus nejvíce postihuje, se rozlišují také jeho formy.

  • Kožní forma – motýlovitá vyrážka nebo nehojící se vředy kdekoli ve tváři nebo na těle.
  • Systémová forma – postižení orgánů – projevem jsou bolesti kloubů, poruchy funkce ledvin, změny krve (krevních destiček, bílých krvinek, ale také krvinek červených), postižení mozku, zánět pohrudnice a poplicnice (blány kolem orgánů) atd.

Stanovení diagnózy

Příznaky

Velmi časté jsou u lupusu všeobecné (nespecifické) příznaky. Ty bývají společné mnoha nemocem, obvykle proto velmi ztěžují diagnózu.

Všeobecné (nespecifické) příznaky:

  • dlouhodobé teploty bez zjištěné příčiny nebo nárazové horečky s třesavkou
  • únavnost
  • úbytek na váze
  • nechutenství
  • padání vlasů
  • zvětšení uzlin

Lupus erytematodes je diagnostikován na základě splnění nejméně 4 z 11 kritérií. Nemoc sama o sobě se podle nějakého charakteristického příznaku bohužel poznat nedá. Pouze u kožních forem je diagnóza jasná, když lékař na kožní lupus pomyslí a nechá udělat rozbor kousku kožní tkáně – tzv. kožní biopsii.

Specifické příznaky nemoci – kritéria pro stanovení SLE:

  1. „Motýlovitá“ vyrážka na tvářích a kořenu nosu.
  2. Fotosenzitivita – vysoká citlivost na slunce se vznikem vyrážky na osluněných místech.
  3. Diskoidní lupus – vyvýšená, červená, oválná a šupící se vyrážka kdekoli na těle.
  4. Slizniční nebolestivé vředy – hlavně v ústech a v nose, ale i na dásních.

  5. Artritida (zánět kloubů) nebo artralgie (bolest kloubů) – bolest se většinou může stěhovat, někdy však má trvalejší charakter.
  6. Pleuritida (zánět pohrudnice) nebo perikarditida (zánět osrdečníku), popř. obojí.

  7. Projevy postižení ledvin – různé, od malých nálezů krve a bílkoviny v moči až po selhání funkce ledvin s otoky a vysokým krevním tlakem (hypertenzí).

  8. Postižení centrálního nervového systému (CNS) – je charakteristické bolestmi hlavy, křečemi, cévní mozkovou příhodou (CMP) a dalšími příznaky (poruchy nálad a chování, deprese, poruchy koncentrace a paměti).
  9. Postižení krve je způsobeno autoprotilátkami namířenými proti krevním buňkám.

    • Rozpad červených krvinek a jejich úbytek se označuje jako hemolýza, výsledný stav jako hemolytická anémie.
    • Snížení počtu bílých krvinek se označuje jako leukopenie.
    • Snížení počtu krevních destiček se nazývá trombocytopenie.
  10. Imunologické projevy znamenají přítomnost určitých autoprotilátek v krvi:
    • protilátky proti dvouvláknové DNA (anti ds-DNA),
    • antifosfolipidové protilátky (APA).
  11. Antinukleární protilátky (ANA) jsou namířeny proti buněčnému jádru a jsou přítomny téměř u všech pacientů se SLE. Jejich samotná přítomnost ale nemoc nepotvrzuje, protože se mohou nacházet i u jiných chorob, stejně jako asi u 5 % zcela zdravých lidí.

Vyšetření autoprotilátek:

Vysoce specifické pro SLE jsou ANA protilátky a anti ds-DNA. Nejsou pro tuto nemoc sice plně specifické, ale směrují diagnózu do skupiny autoimunitních nemocí. Vyšetření autoprotilátek je základem pro stanovení správné diagnózy. Určení nemoci pak pro pacienta znamená velkou úlevu, protože může začít cílená a účinná léčba.

Léčba

Farmakologická léčba

V boji proti lupusu má své nezastupitelné místo farmakologická léčba.

  • U systémového SLE se používají hlavně léky ze skupiny glukokortikoidů v kombinaci s léky ze skupiny imunosupresiv (na utlumení přemrštěné imunity).
  • U kožní formy se užívá nejčastěji lék ze skupiny antimalarik v kombinaci s místně působícími léky ve formě mastí.

Biologická léčba

Novou nadějí pro nemocné je tzv. biologická (cílená) léčba. Ta využívá obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině či některým autoimunitním chorobám díky tomu, že jsou v současné době lépe známé struktury a pochody na povrchu i uvnitř buňky.

Biologické léky jsou látky zacílené přímo na zánětlivou reakci, která způsobuje rozvoj nemoci. Podávají se do těla formou injekce nebo nitrožilní infuze. U SLE je tato léčba v současnosti u nás ve fázi klinického výzkumu a posledních fázích klinických zkoušek. Je ekonomicky velmi náročná a rezervuje se pro velmi těžké a jinak nezvladatelné případy systémového SLE.

Jako pro každý lék existují i pro biologickou léčbu kontraindikace – to jsou situace, za kterých tuto léčbu není možné zahájit. Jsou to zejména:

  • těžké poruchy imunity,
  • tuberkulóza,
  • HIV infekce,
  • souběžné nádorové onemocnění nebo nádorová nemoc v době před onemocněním autoimunitou.

Pro biologickou léčbu lupusu se užívají například následující léky:

  • Rituximab a belimumab. Jde o tzv. monoklonální protilátky, což jsou bílkoviny schopné specificky poznat a navázat se na přesně určenou jinou bílkovinu, tzv. antigen. Rituximab i belimumab se vážou na antigen na povrchu specifických bílých krvinek zvaných B-lymfocyty. Tím zastavují jejich patologický růst a tlumí jejich nadměrnou aktivitu.
  • Abatacept. Aktivitu lupusu úspěšně ovlivňuje i specifická monoklonální protilátka abatacept, která tlumí aktivitu T-lymfocytů (další druh bílých krvinek). Tyto T-lymfocyty při zánětlivém procesu spolupracují s B-lymfocyty a jejich útlumem dochází také k potlačení zánětu.

Monoklonální protilátka je protilátka (imunoglobulin) získaná činností jedné plazmatické buňky.

Každá plazmatická buňka (ve skutečnosti je to aktivovaná speciální bílá krvinka – B-lymfocyt) v těle je schopná produkovat jistou variantu imunoglobulinu.

Monoklonální protilátky v biologické léčbě se vyrábějí složitým a velmi náročným procesem metodou genového inženýrství. Obecně se dá říci, že tato náročnost výroby je příčinou, že je biologická terapie tak finančně náročná.

Psychologická léčba

Součástí léčby je léčení poruch nálad (především depresí), které nemoc často provázejí. Velmi účinnými postupy jsou užívání psychofarmak, psychohygieny a psychoterapie – nejúčinnější je kombinace všech těchto metod současně.

Rehabilitace a péče o klouby

Pro zachování hybnosti kloubů je vhodné pravidelné, ale umírněné cvičení. Lékaři doporučují svým pacientům s postižením kloubů také lázeňskou léčbu. Nejnavštěvovanější lázně pro léčbu lupusu jsou radonové lázně Jáchymov.

Dialýza

Při diagnóze selhání ledvin je na místě dialýza. Jde o metodu čištění krve, kdy se volí bud připojení na přístroj (přístrojová dialýza), a pacient proto musí několikrát týdně docházet do nemocnice, anebo peritoneální dialýza, kdy čištění provádí pacient doma sám.

Dlouhodobá remise – cíl léčby

Lupus je chronická nemoc se střídavým průběhem. Většinou je měsíce až roky v klidu (remise), ale může kdykoli vzplanout a dostat se opět do stadia aktivace (flare – vzplanutí).

Proto je velmi moudré naučit se snižovat ve svém životě stres, vyhýbat se sluníčku, nebrat hormonální antikoncepci, nekouřit, hodně odpočívat a také pozorovat svoje tělo.

Velmi se totiž vyplatí vyhodnocovat co nejdříve i drobné odchylky od normy, abyste o nich mohli včas informovat lékaře. Ten potom co nejdříve změní či upraví léčbu a doporučí doplňkové postupy.

Stav dlouhodobé remise je vysněným cílem pacientů nejen se SLE, ale se všemi autoimunitními nemocemi. Proto jsou pravidelné kontroly u specialistů tak důležité, i když je nemoc v klidové fázi (remisi).

Lupus a mateřství

I při nemoci se může žena stát matkou. Protože lupus erytematodes postihuje především mladé ženy v reprodukčním věku, problematika těhotenství a mateřství byla dlouho diskutována. Základem je:

  • nemoc v klidovém stavu (remisi) nejméně 6 měsíců před otěhotněním,
  • těhotenství VŽDY plánovat a konzultovat záměr otěhotnět s lékařem, který se stará o váš lupus; je totiž nutné upravit léky a zkontrolovat některé krevní hodnoty a hladiny autoprotilátek.

V průběhu těhotenství je potom rodička kontrolována v poradně pro rizikové matky.

Jsou pečlivě sledovány možné komplikace jak ze strany matky (vysoký tlak, hladina cukru v krvi, funkce placenty, srážení krve a podobně), tak ze strany dítěte (hlavně stav srdíčka dítěte a jeho srdeční akce – a to zejména pokud budoucí matka měla před těhotenstvím nebo v jeho průběhu zjištěny určité druhy protilátek.

Praktické rady do života s lupusem

  • Nevystavujte se zbytečně slunečnímu záření – může aktivovat lupus. Při oslunění se mění povrchy buněk kůže, které pak imunitní systém vyhodnotí jako cizorodé molekuly, a imunita jako celek se může aktivovat.
  • Neužívejte hormonální antikoncepci – je prokázáno, že do těla dodávané hormony mohou velmi často aktivovat imunitu a tím nechat vzplanout i lupus.
  • Dodržujte zdravé vyvážené stravování. U SLE neexistuje žádná speciální dieta, ale jezte kvalitní stravu s minimem konzervantů a dalších přídatných látek (tzv. éček).
  • Myslete také na pohyb přiměřený vašemu stavu. Zlepší nejen stav a pohyblivost kloubů, sníží se i jejich bolestivost. Cvičení navíc dokáže zlepšit náladu vyplavením endorfinových látek do krevního oběhu.
  • Zkuste k základní doporučené léčbě přidat vitamíny a potravní doplňky.
  • Dobré je vyhnout se doplňkům s vojtěškou (alfa alfa) nebo jetelem. Obsahují látku L-canavanin, která může lupus aktivovat již v nízkých dávkách.
  • Najděte si odborníka, kterému důvěřujete a který je o nemoci dostatečně informován. Je jím (podle postižení vašeho těla) buď revmatolog, kožní lékař, nefrolog (lékař zaměřený na léčbu ledvin), či imunolog. Většinou tyto lékaře najdete ve velké nemocnici v okolí nebo přímo v Praze v Revmatologickém ústavu Na Slupi, kde existuje tým specializovaný na komplexní léčení tohoto zrádného onemocnění.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector