Vzdělávání metodou montessori – ano nebo ne? – vše o zdraví

Montessori vzdělávání je opředeno mnoha mýty a předsudky. Mezi ty nejčastější patří přesvědčení, že jde o nový trend mezi alternativně smýšlejícími rodiči. Zároveň je tato metoda výuky často považována za drahou, elitářskou a velmi volnomyšlenkářskou.

Podobné názory však nemohou být dál od pravdy. Montessori pedagogika se zrodila na přelomu 19. a 20. století, má velmi striktní pravidla a výzkumy ukazují, že je dokonce levnější než výuka v běžné státní škole.

V čem tedy spočívá úspěch této progresivní pedagogiky a co o její efektivitě vypovídají vědecké studie?

Píše se rok 1907 a v srdci Říma se otevírá první Casa dei Bambini (Dětský
dům) pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin převážně chudé dělnické třídy.
Předškoláci přicházejí každý den za rozbřesku, zatímco jejich rodiče míří na
ranní směnu do špatně placených zaměstnání.

V Itálii se jedná o první celodenní
centrum pro děti, jež slaví neočekávaný úspěch. Už v roce 1911 se otevírá první
Montessori škola v USA.

Není divu, neboť za revolučním projektem stojí Maria
Montessori, vizionářka a inovátorka, která zažité společenské stereotypy
rozhodně neboří poprvé.

Maria Montessori patří mezi první ženy, jež se mohou chlubit titulem z dosud výhradně mužského oboru, medicíny. Na univerzitu ji zprvu nepřijmou, protože je žena.

Maria se ovšem nevzdává, během přednášek sedává venku pod okny lékařské fakulty a brzy dosáhne svého – smí nastoupit jako plnohodnotná studentka. Specializuje se v psychiatrii a během své praxe se setkává s „narušenými“ dětmi, jak je většinová společnost označuje.

Montessori díky znalosti biologie, navazujícímu studiu filosofie, etiky a nebývalé kuráži ovšem zjistí, že děti nejsou narušené ani nemocné. Jsou pouze zanedbané, protože pocházejí z neprivilegovaných chudých vrstev obyvatelstva, jejich rodiče sami vzdělání nemají a dětem se nevěnují.

Skupina údajně idiotických studentů dosahuje po pouhém roce výuky stejných školních výsledků jako žáci z veřejných škol. Jaké zásady Montessori a její svěřence k takovému úspěchu dovedly?

Vzdělávání metodou montessori – ano nebo ne? – vše o zdraví

1. Svobodná volba

Jsme na počátku dvacátého století. Ženy ve většině zemí ještě nesmějí
volit, penicilin stále čeká na své objevení… a přesto Marie Montessori udělá
něco dosud nevídaného a tvrdí, že nejdůležitější ve třídě jsou děti a jejich
potřeby, ne učitel, slepá autorita a osnovy.

Brzy zjišťuje, že každé dítě
potřebuje individuální přístup a že toho lze dosáhnout pouze skrze možnost
volby. Dává jim na výběr z mnoha aktivit – čemu se dnes chcete věnovat? Co vás zajímá?
Studenti najednou pociťují odpovědnost za vlastní vzdělání a poprvé zažívají,
jaké je být respektován.

Nalézají chuť do učení a s pedagožkou ochotně
spolupracují. A z čeho si vybírají? 

V dnešní době se pracuje s 83 různými, pečlivě předpřipravenými materiály.

Skrze ně se děti učí počítat přes desítku, přičemž si vizuálně pomáhají
počítáním korálků, pěstují zeleninu, pečují o třídní domácí mazlíčky a
poznávají svět zvířat na vlastní kůži, anebo s lingvistickým boxíkem plným
barevných symbolů pro různé druhy a funkce slov pomalu objevují svět gramatiky,
větné skladby a pravopisu. Možnosti jsou pestré.

Žáci pak pracují sami či v
malých, věkově smíšených skupinách na různých úkolech, paralelně tedy ve třídě
probíhá výuka několika témat najednou. Klasickou frontální výuku, kdy se třicet
dětí stejným způsobem ze stejných materiálů najednou učí stejnou látku, v
Montessori škole nenajdete.

2. Důstojnost a respekt

Díky svým hlubokým znalostem psychiatrie Maria ví, že děti jsou velmi citlivé na jakékoliv ztrapnění, znejistění či pocit bezmoci.

Neopatrné zacházení a traumata, kterými si její studenti v chudinských čtvrtích Říma procházejí, se do dětské duše vrývají velmi hluboko.

Montessori pedagogové tedy ctí zásady respektující výchovy a k žákům přistupují jako k plnohodnotným bytostem s jedinečným názorem, problémy i povahou. Pouze skrze důstojné zacházení lze ve třídě dosáhnout důvěry a efektivního vzdělávání.

3. Disciplína a pořádek

Přestože mají Mariini žáci naprostou svobodu volby, pedagožka velmi dbá na disciplínu a pořádek. Každá z tradičně 83 vyučovacích pomůcek má ve třídě určené místo, kam ji dítě vždy po ukončení aktivity musí vrátit.

Kromě toho si s materiály nelze hrát, jak se studentům líbí, neboť všechny úkoly mají velmi striktní postup, který je při plnění aktivity třeba dodržet. Tím je zajištěn potřebný balanc mezi svobodou a zdravými hranicemi, bez nichž se žádné vyrovnané dítě neobejde.

Tyto návyky školáky vedou nejen k vědomostem, ale i k praktickým schopnostem, jako je sebedisciplína, udržování čistoty a pečování o nejbližší okolí. 

4. Vědecké pozorování

Montessori zpočátku pracuje s dětmi metodou pokus-omyl, neboť nemá pedagogické vzdělání. Z medicíny si ovšem přináší cit pro vědeckou preciznost, a své svěřence tedy objektivně pozoruje. Své postřehy si zapisuje a analyticky je vyhodnocuje.

Jaká je atmosféra ve třídě? Kolikrát opakuje Veronica matematické cvičení s korálky, jak dlouho ji baví? Vrhá se Filippo do nových úkolů s nadšením, nebo ke konci týdne ztrácí motivaci? Jsou žáci zdraví a plní energie? Bystrému oku vystudované psychiatričky neunikne žádná změna.

Později Montessori metodu zefektivní a pracuje po boku asistenta, jehož úkolem je pomáhat dětem s plněním aktivit, pokud samy o pomoc požádají. Ve zbývajícím čase však asistent sedí na předem určeném místě a věnuje svou plnou pozornost vědeckému pozorování žáků.

Buduje si tak přehled o tom, kdy je které dítě dostatečně zběhlé v probrané látce a může se věnovat novým tématům. 

5. Koncentrace a ticho

Ačkoliv Maria Montessori ještě netuší, že její prapravnoučata se dožijí
doby, kdy se ticho stane luxusem, který v západních velkoměstech dnes téměř
nenajdeme, opět předběhne svou dobu.

Všimne si, že hlubokou koncentraci, jíž děti
dosahují jen s velkými obtížemi, často doprovází ticho (dnes označované
moderním pojmem „deep work“, hluboká práce).

Jedním z úkolů Montessori průvodců se
tak stává zajistit dětem ticho na práci. 

Pouze když dítě zažije stav plné koncentrace, jež by se dala přirovnat až k
meditaci, daří se Marii odstraňovat veškeré poruchy učení, psychózy a jiné nežádoucí
chování zanedbaných dětí.

Kromě toho se také rychle ukáže, že mnohé podceňované schopnosti, jako
soustředěné naslouchání, tiché a obratné pohyby nebo dobrý sluch, které se v
tradičních školách ve výuce nijak neprocvičují, lze při zakomponování ticha do
výuky skvěle trénovat. 

Mezi další life hacky Montessori pedagogiky patří také práce s vnitřní
motivací, naprosté odstranění odměn a trestů, ale i spirituální nauka, kterou
do své metody Maria zakomponuje po magisterském studiu filosofie a několika letech
života v Indii.

Věří, že každé dítě se rodí s jakýmsi posláním, tedy úkolem či
vlastností, kterými může malým dílem přispět k lepšímu světu. Na takzvanou „výchovu
pro mír“ se zaměřuje zejména v době, kdy Mussolini uzavře její školy a propuká
největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva.

Objevení vrozeného potenciálu a
podporující prostředí k jeho plnému upřímnému žití jsou dodnes hlavním cílem
Montessori pedagogického působení. 

Vzdělávání metodou montessori – ano nebo ne? – vše o zdravíTradiční Montessori materiály pro výuku matematiky.

Montessori pohledem vědce

Zda se rodíme s posláním, nebo jsme čistě náhodný shluk atomů, na to dnešní věda odpověď nemá a troufám si říci, že ještě mnoho století mít nebude. Většinu pilířů Montessori metody už ale psychologové výzkumu podrobili a přišli s několika zajímavými zjištěními.

Progresivní směry pedagogiky si v českém prostředí často spojujeme s vysokým školným. Studie amerických vědců ovšem prokázala, že Montessori metoda je ve srovnání s běžnými státními školami v regionu dokonce levnější v průměru o 3 000 dolarů ročně za každého žáka.

Není se čemu divit, pokud si vzpomeneme na to, že metoda byla vyvinuta pro děti z chudých poměrů a první Dětský dům stál v jedné z nejchudších čtvrtí Říma. 

V Čechách si paradoxně za Montessori výuku připlatíte, většina ze škol i
školek je soukromá, ačkoliv už se pomalu zakládají i státní instituce. Neplatí
ovšem rovnice státní instituce = vzdělání zadarmo, rodiče často platí za
Montessori výuku od pár stovek po desítky tisíc měsíčně.

Výše školného se
samozřejmě v regionech liší a pouze výjimečně narazíte na školu, kde rodiny
nemusejí platit téměř žádné příspěvky ani školné. Mnohdy však i rodiče dětí ze
státních škol musejí sáhnout hluboko do kapsy a platit takzvaně dobrovolný
příspěvek na pomůcky či asistenty pedagogů. Mnoho námi oslovených rodin
přiznalo, že o těchto poplatcích předem neměly tušení.

Vždy se proto vyplatí
při zápisu či návštěvě školy téma financování otevřít a nebát se na cokoliv
zeptat.

Další menší výzkum se věnoval dopadu této
metody na kognitivní a sociální vývoj dítěte. Autoři se zaměřili na
nejrozšířenější stupně věkově smíšených Montessori tříd, tedy předškoláky (3–6
let) a první stupeň (6–12 let). Vybrali si město Milwaukee, kde tamní
Montessori škola přijímá žáky na základě náhodného losu, aby nikoho
neznevýhodnila.

Ti, kteří přijati nebyli a nastoupili do státních škol, tvořili
kontrolní skupinu. Pětileté Montessori děti měly lepší výsledky v měření
kognitivních schopností nutných pro nástup do školy – rozpoznávání rozdílů mezi
písmeny a slovy či matematické základy. Jejich náskok oproti ostatním
předškolákům se v pozdějších letech ovšem téměř vytratil.

 

Důležitější se tak zdají výsledky dvanáctiletých
Montessori žáků, kteří vykazovali v porovnání s ostatními dětmi mnohem
vyvinutější smysl pro komunitu a sociální dovednosti. Během konfliktů častěji
volili pozitivní a asertivní odpovědi, zatímco kontrolní skupina reagovala
většinou pasivně. 

Například, pokud dítěti někdo zasedl jeho místo v autobuse, Montessori
přístup velel situaci diplomaticky řešit a poprosit dotyčného, aby si přesedl.
Studenti z jiných škol měli tendenci se konfliktům vyhýbat a beze slov hledat
jinou sedačku.

Zajímavé:  SZP nemá v plánu přispívat pacientům na léčbu konopím – vše o zdraví

V polarizované společnosti se děti bez schopností jako otevírat
nepříjemná témata a umět komunikovat vlastní potřeby do budoucna neobejdou.

Další objevy této studie, třeba umění psát kreativnější a komplexnější texty,
už tedy nejsou žádným překvapením.

Jako velmi efektivní  rozhodnutí Marie
Montessori se rovněž ukazuje eliminace odměn a trestů, protože v dlouhodobém
měřítku mohou zkazit zájem a radost i z původně příjemných aktivit. Během
experimentů byla skupina dětí odměněna pokaždé, když při učení použila barevné
zvýrazňovače.

Kontrolní skupina mohla barvy používat, kdykoliv se jí zalíbilo. Na
konci studie používala první skupina, která za podtrhávání pravidelně dostávala
materiální odměny, zvýrazňovače výrazně méně často. Vnější motivace tedy
nezafungovala.

Další výzkumy také prokázaly, že
vnější odměny dlouhodobě snižují kreativitu žáků. 

Výběr školy

Pokud vás Montessori nadchlo, můžete své dítě umístit do Montessori
prostředí už od školky, tento pedagogický směr se totiž věnuje dětem prakticky
od narození až po dospělost. Pro rodiče batolat se hodí kniha Montessori batole, která vás provede
základními principy výchovy našich nejmenších.

Je ovšem prokázáno, že čím
později dítě do Montessori vlaku naskočí, tím menší pozitivní dopady na ně
výuka bude mít. V prvních letech života jsou děti jako houba, která nasává
všechno, co se kolem ní děje. Maria Montessori toto období nazývala „druhá
embryonální fáze“. Pokud nastávající matka v těhotenství zažívá stres nebo pije
alkohol, negativně tím ovlivní budoucnost svého potomka.

S výchovou v prvních
letech života se to má stejně – psychické škody mohou být trvalé.

Dávejte si také pozor na rozdíly mezi názvy jednotlivých škol – některé
plně následují Montessori metodu přesně v té podobě, v jaké ji její duchovní
matka Maria předala svým kolegům.

Takové školy zaměstnávají pouze pedagogy s
certifikací pro výkon povolání průvodce či asistenta Montessori. Pokud má škola
v názvu pouze „s Montessori prvky“, znamená to, že metodu neaplikuje v plném
rozsahu, anebo ji kombinuje s dalšími pedagogickými přístupy.

Nijak to nevypovídá
o kvalitě takové školy, nelze dělit na „horší“ nebo „lepší“ Montessori
přístup. 

Je ale důležité vzít v potaz, že vědecky dokázané pozitivní dopady
Montessori pedagogiky nejsou v případě institucí „s Montessori prvky“ zaručené
a mohou se dostavit v mnohem menším měřítku.

Mnohdy je však vřelá osobnost
učitelů a nadšení průvodců mnohem důležitější než jakýkoliv certifikát. Nebojte
se tedy hodně ptát a školu společně  se svým potomkem osobně navštívit.

Opravdu dobré pedagogy poznáte, pokud budete mít na paměti slova Marie
Montessori:

“To stimulate life, leaving it free, however, to unfold itself – that is the
first duty of the educator.” (Stimulovat život, ale přesto ho nechat, aby se
rozvinul sám. To je první úkol pedagoga.)

Montessori vzdělávání – Campana

Pedagogika Marie Montessori

Marie Montessori (1870 – 1952)

Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 v italské  Chiaravalle. Jako první žena v Itálii byla v roce 1896 promována doktorkou medicíny se specializací na psychiatrii.

Krátce po udělení doktorátu získala místo asistentky na Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, kde se zaměřila na výchovu a rozvoj mentálně postižených dětí. Vedle psychicky narušených dětí, žijících v těchto ústavech, žily i děti slabomyslné, které tam posílala škola či rodina jakožto děti nevzdělatelné.

Maria Montessori byla velmi udivena, v jakých nelidských podmínkách musely tyto děti přebývat a starala se o ně s velkým nasazením. S dětmi pobývala celý den, pozorovala je a připravovala pro ně různé pomůcky a předměty, aby zaujala jejich smysly.

Velice brzy její počínání přineslo výsledky a některé děti se tak zdokonalily, že během krátkého času se naučily číst, psát a počítat a úspěšně vykonaly školní státní zkoušku určenou zdravým dětem.

Maria Montessori přišla na myšlenku, že i takto postižené děti je možno vzdělávat, pokud se jim umožní pracovat s pomůckami a je zvolen k dětem vhodný přístup. Tento upravený didaktický materiál se stal základem tzv. Montessori materiálu. Úspěch Dr.Montessori přivedl k myšlence, jakých výsledků by teprve dosáhly zdravé děti, kdyby jim byly zpřístupněny jiné než tradiční metody vzdělávání.

Dne 6.ledna 1907 otevřela Casa dei Bambini (Dům dětí) v chudém předměstí San Lorenzo  v Římě pro asi padesát zanedbaných dětí, předškolního věku, pracujících rodičů. Dům dětí tvořila jedna velká místnost, kde byly dětem nabídnuty činnosti z oblasti praktického života a aktivity se senzorickým materiálem, které byly používány při práci s opožděnými dětmi. Dr.

Montessori dále rozvíjela školní materiál k nácviku čtení, psaní a počítání. Její práce brzy přinesla překvapivé výsledky. Děti, dříve apatické, neposlušné a destruktivní se začaly měnit, zklidnily se. Jednotlivé činnosti začaly soustředěně opakovat několikrát za sebou, pomůcky začaly vracet na své místo.

Měnilo se k lepšímu i jejich sociální chování, rozvíjela se jejich osobnost. Děti byly šťastné a spokojené v prostředí, kde se mohly svobodně rozvíjet. Výsledky experimentu v prvním Domě dětí vyvolaly velký ohlas a rozruch. Brzy zde začaly přijíždět návštěvy z celého světa, aby se na vlastní oči přesvědčily o přeměně dětí.

Začaly se měnit názory na výchovu a vzdělávání dětí. Roku 1908 opustila Dr.Montessori všechna prestižní místa – psychiatrickou kliniku, katedru hygieny a antropologie na římské univerzitě a v roce 1911 se vzdala lékařské praxe a začala se věnovat pouze šíření své metody, která byla zavedena na italských a švýcarských školách a po té i v Anglii a Argentině.

V Paříži, New Yorku a Bostonu byly otevřeny „Modelové školy“. Začala se plně věnovat přednáškové a spisovatelské činnosti.

Na pozvání španělské vlády odešla roku 1917 do Španělska, kde během jejího dvacetiletého pobytu otevřela výzkumný institut a vzniklo mnoho mateřských škol. Bohužel další rozvoj její pedagogiky v této zemi přerušila občanská válka.

Aby zachovala integritu své celoživotní práce a zabezpečila její pokračování i po své smrti, založila společně se svým synem Mariem v roce 1929 Mezinárodní asociaci Montessori (AMI).

Úloha AMI spočívá v organizaci kurzů, propojuje různé Montessori školy po celém světě, řídí spolupráci nadnárodních sdružení Montessori, šíří Montessori myšlenky a informace a zároveň také chrání autorská práva na publikaci knih a výrobu Montessori pomůcek.

Během pobytu v Londýně, v roce 1931, se Maria Montessori seznámila s Mahátma Gándhím, jehož její myšlenky natolik inspirovaly, že při jeho zpáteční cestě z Evropy do Indie navštívil v Římě Montessori školu. Gándího její pedagogika silně zaujala a zatoužil po jejím přenesení do Indie.

V době mezi světovými válkami se Montessori pedagogika šířila do Anglie, Belgie, Holandska, Rakouska i Skandinávie. V těchto zemích se zakládala školská zařízení i Montessori národní společnosti. Roku 1934 musela Dr.Montessori opustit Itálii kvůli nesouhlasu s fašistickým režimem Mossolliniho a odešla do Barcelony.

Nakonec i Španělsko musela opustit kvůli občanské válce a odešla do Holandska, kde bylo v té době otevřeno již na 200 škol. Z Evropy odcestovala i se synem do Indie roku 1939, kde ji zastihl začátek války. V Evropě zatím díky 2.světové válce byla činnost Montessori škol a sdružení utlumena či úplně ukončena.

V Itálii byly dokonce všechny její školy zavřeny a v Rakousku a Německu se veřejně pálily její knihy. Do Evropy se Marie Montessori natrvalo vrátila až roku 1950, naposledy navštívila Itálii a své rodné město.

Pro svou humanisticky orientovanou celoživotní práci byla třikrát nominována na Nobelovu cenu míru.

Maria Montessori zemřela 6.5.1952 v Nordwik–aan–Zee v Holandsku, kde byla dle svého přání pochována. Na náhrobním kameni jsou napsána tato slova: „Prosím, milé děti, vy všechny, které můžete, budujte se mnou mír mezi lidmi na celém světě.

“ Na pamětní tabuli jejích rodičů v Římě je zapsáno: „Maria Montessori podle vlastního přání odpočívá daleko od milované vlasti, daleko od svých milých, kteří leží tady, jako svědek univerzality práce, která z ní udělala občanku světa.

Její syn Mario pokračoval v její započaté práci, po její smrti převzal úlohu ředitele a koordinátora aktivit AMI s cílem zajistit integritu Montessori hnutí a přesnou interpretaci a praktikování Montessori principů.

Principy Montessori pedagogiky

Respektování senzitivních (citlivých) období – senzitivní období označují dobu, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby „připravené“ pro získávání určitých dovedností. Není-li takové období využito, senzitivita mizí.

Dítě je tvůrcem sebe sama – dítě samo má rozhodující vliv na svůj vývoj svým „naprogramováním“ a vlastní aktivitou se podílí největší měrou na utváření sebe sama. Ačkoliv se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.

Pomoz mi, abych to dokázalo samo – není úkolem dospělých formovat dítě, odstraňovat mu z cesty překážky, nebo jím dokonce manipulovat, ale udělat vše pro to, aby vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti, vrůstalo do světa, který ho obklopuje.

Ruka je nástrojem ducha –  práce rukou je základem pro pochopení věcí a jevů, rozvoj myšlení a řeči – v průběhu každého učení se musejí spojovat tělesné a duševní aktivity. Při osvojování nového učiva, při získávání nových poznatků je třeba vycházet od konkrétního poznání a manipulace s věcmi.

Zajímavé:  Fyzioterapie - vše o zdraví

Svobodná volba práce – dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat. Úkolem pedagoga je příprava optimálního prostředí a pomůcek. Svoboda však není libovůle, nýbrž má své hranice v životě psychickém i fyzickém. Cílem pedagogické práce je vést dítě na cestě k nezávislosti, napomáhat v utváření svobodné lidské bytosti.

Připravené prostředí – pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci. Je-li získání dovednosti rozloženo na tak malé kroky, které dítě může provádět bez pomoci dospělého, pak nepotřebuje dlouhý výklad, ale je schopno samostatně dojít k cíli.

Polarizace pozornosti – dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Polarizace pozornosti je základem učení.

Celostní učení – člověk je jednotou tělesného a duševního. Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.

  • Oblasti vzdělávání v mateřské škole
  • 1. Praktický život
  • Praktický život zahrnuje tyto oblasti:
  • •         péče o vlastní osobu a své tělo (např. rámy se zapínáním, zavazování tkaniček, mytí rukou, čištění bot, cvičení se lžičkami)
  • •         péče o okolí a společnost (prostírání stolu, zametání, leštění kovu, péče o květiny)
  • •         cvičení sociálních vztahů + zdvořilostní formy chování – přijetí zodpovědnosti ve skupině (potřeba sociálního kontaktu – prosba, poděkování, zdravení, naslouchání, pomoc, slavnost a cvičení ticha)
  • •         cvičení kontroly pohybu + cvičení ticha (rovnovážná cvičení a chůze po linii – po elipse, rozvoj motoriky, koordinace ruka – oko, ztišení se)

Při těchto cvičeních se u dítěte rozvíjí koncentrace, výdrž, přesnost, pořádek, schopnost řídit sama sebe. Dále rozvoj emocionality, schopnost vnímat, rozvoj náklonnosti k nějaké činnosti a vnímání radosti z činnosti, schopnost brát vážně své vlastní schopnosti, schopnost odhadnout sebe sama, což vede k sebejistotě, zdravému sebevědomí a ke spokojenosti sama se sebou.

Cvičení vedou k vývoji samostatnosti a nezávislosti, a je tak naplňováno krédo Montessori metody: „Pomoz mi, abych to dokázalo samo.“

2. Smyslová výchova

Ke cvičení a prohlubování vnímání vyvinula M. Montessori pro různé smysly pestrý smyslový materiál, s jehož pomocí lze procvičovat rozlišování, srovnávání, třídění a pojmenování.

Procvičování a zdokonalování smyslů vede k prohlubování smyslového vnímání a vytváří pevné základy pro intelektuální růst. Intelekt se formuje na základě konkrétních představ, pomocí kontaktu s prostředím a podrobným zkoumáním tohoto prostředí.

Dítě prochází cestou „ od uchopení k pochopení“ a čím je mladší, tím má důkladněji a aktivně poznávat materiální svět a mezilidské vtahy.

Dítě si získané zkušenosti ukládá a uchovává v paměti, nové vjemy přiřazuje k uloženým. Kolem 2,5 roku dítěte vzniká potřeba třídění poznaného, neboť dítě touží podrobněji prozkoumávat své prostředí. Je nezbytné vnést do myšlení řád a jasnost, rozvíjet umění odlišit podstatné od nepodstatného.

3. Jazyk

Pro rozvoj slovní zásoby dětí, kulturu mluveného projevu, cvičení schopnosti vypravovat a popisovat se využívají různé jazykové hry a cvičení. Děti se v mateřské škole seznamují s písmeny. Pracují s pomůckami a materiály, při kterých mohou vnímat rozdíly mezi písmeny více smysly, ke slovům přiřazují konkrétní předměty.

Pro začátek psaní je nejlépe vystihnout „explozi psaní“ – kdy dítě chce samo psát. Zdokonalování jemné motoriky ruky probíhá v mateřské škole při práci se specifickými materiály.

Ve třídě jsou připraveny materiály podporující rozvoj řeči a materiály k výuce čtení a psaní.

4. Matematika

Rozpoznat vztahy matematických zákonů a použít je, jsou vlastnosti, které odlišují člověka od jiných tvorů. Podle Marie Montessori je lidský duch duchem matematickým. Lidský duch má schopnost abstrahovat, něco si představit a argumentovat. Matematický rozvoj začíná již v prenatálním období, působí od narození – ne až ve škole.

Matematický materiál v Montessori školách pomáhá tento matematický duch u dítěte včas podporovat. Předstupeň matematiky – smyslové a konkrétní matematické pomůcky a materiály – vedou děti k „materializované abstrakci“ a pracují s nimi už v mateřské škole.

Materiálu k matematice je nejvíce, protože Marii Montessori bylo matematické myšlení vzhledem k jejímu studiu velice blízké. Tvrdila, že celý svět je na základě matematiky (pojetí času, počet věcí, které dítě obklopují, časové údaje…).

Vše je vyjádřeno čísly – délka, šířka, objem… Matematika je pro Marii Montessori smyslovým zážitkem, klade proto velký důraz na smyslový prožitek dítěte, na jeho experimentování, a hlavně na samostatné objevování, porozumění a pochopení.

To, jak dítě vnímá své tělo, prostorové vztahy s okolím, dimenze ve svém okolí, to vše patří k matematice. Matematika začíná nestrukturovaně, až později můžeme začít strukturovat a dávat matematický řád.

5. Přípravné aktivity ke kosmické výchově

Kosmická výchova představuje integraci témat z biologie, zoologie, botaniky, zeměpisu, času a historie, informace o vědě, technice a umění. Součástí jsou také dovednosti pohybové, hudební, pracovní a výtvarné, patří sem témata společenská. Kosmická výchova je integrujícím prvkem pedagogiky Marie Montessori, její teorie i praxe.

Není důležité, aby se děti naučily vše, co existuje, ale mají mít tolik času, aby se mohly do jednotlivých oblastí ponořit. Odpovídání na otázky dětí vychází z celku a vysvětluje se na základě jednotlivých částí, aby děti pochopily souvislosti.

Integrace oblastí a témat zahrnutých v kosmické výchově pomáhá dítěti pochopit řád světa, vžít se a existovat v něm, najít své místo a naučit se zacházet se sebou i s okolím.

Slavné osobnosti, které prošly Montessori vzděláním

Sergey Brin a Larry Page, zakladatelé Googlu, oba dva připisují značný podíl na svém úspěchu právě vzdělávání metodou Montessori. V interview s Barbarou Walters uvedli, že Montessori jim dalo svobodu jít za svými zájmy a cíli. Bill Gates, zakladatel společnosti Microsoft. Richard Branson, zkladatel a CEO, Virgin.

Jimmy Wales, jeden ze zakladatelů Wikipedie, propagátor webů typu wiki a internetový podnikatel. Will Wright, tvůrce a designér počítačových her „The Sims“. Katherine Graham, majitelka, šéfredaktorka The Washington Post. Princové William a Harry, britská královská rodina Jacqueline Bouvier Kennedy Onassis, byla manželkou 35.

 prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho, v letech 1961–1963 první dáma USA. Anna Franková, autorka slavného deníku napsaného během 2. světové války.

Helen Hunt, herečka George Clooney, herec Sean Combs, známý jako Diddy je americký rapper, tanečník, herec, hudební producent… Jeff Bezos, je americký podnikatel; zakladatel, prezident a výkonný ředitel (CEO) amerického obchodního portálu Amazon.com. David Blaine, americký kouzelník, iluzionista a umělec.

Je velmi známým díky svému kouzlení na ulici a přímo před lidmi. Působí po celém světě a překonal několik světových rekordů. T. Berry Brazelton, velmi uznávaný pediatr a neonatolog, proslavil se svými populárně naučnými vystoupeními v televizi i články v novinách.

Peter Drucker, byl americkým teoretikem a filosofem managementu, ekonomem a autorem související literatury. Platí za zakladatele moderního managementu. Gabriel Garcia Marquez, byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky. Držitel Nobelovy ceny za literaturu. Julia Child, americká šéfkuchařka a autorka knih o jídle.

Erik Erikson, německý psycholog židovského původu, který je pokládán za stoupence neofreudismu. Jednalo se o německo-amerického psychoanalytika a zástupce psychoanalytické psychologie. Akreditační učitel Montessori. Alice Waters, majitelka slavných restaurací, propaguje vaření a pěstování organických potravin. Je akreditovanou učitelkou Montessori. Friedensreich Hundertwasser, rakouský architekt a malíř.

Fotogalerie

Vzdělávání metodou montessori – ano nebo ne? – vše o zdraví Vzdělávání metodou montessori – ano nebo ne? – vše o zdraví

O metodě Montessori

Vzdělávání metodou montessori – ano nebo ne? – vše o zdraví

  • „Lidská osobnost, ne výchovná metoda,
  • musí být brána v úvahu“

Italská lékařka Maria Montessori se začala ihned po studiu zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dospěla k překvapivému zjištění – dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho to dospělí učí.

Na základě toho vypracovala autorka tzv. Metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek.

Maria Montessori zastává názor (a výsledky praxe v těchto typech škol v zahraničí to dokazují), že kromě studia je základním předpokladem pro vykonávání učitelského povolání vlastní příprava a sebepoznání. Učitel se zaměřuje na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí.

Vzdělávací systém Montessori vychází z potřeb malého dítěte, učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání.

Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí v předškolních zařízeních a školách, ale také v rodině.

Rodiče upozorňuje na závažnost jejich poslání, připomíná, že láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti i budoucnosti lidstva.

ZÁSADY A VÝUKA MONTESSORI

Pedagogika Marie Montessori se vyvíjí již celé století. Tvoří ucelený a propracovaný vzdělávací systém, který plně respektuje vývojová období dítěte, plně koresponduje s moderními psychologickými teoriemi vývojových potřeb a senzitivních období dětského věku.

Je to program aplikovaný ve vyspělých státech i rozvojových zemích – v Evropě hlavně severské státy, Německo, Itálie, Polsko, dále USA, Indie. Programem se inspirují i nejmodernější školské projekty – např. Začít spolu.

Kromě detailů jazykové výchovy je mezinárodně zcela kompatibilní a děti při stěhování v různých zemích přecházejí ze školy do školy bez adaptačních potíží. Program je vhodný i pro děti handicapované.

Role učitele v Montessori pedagogice je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci. To ostatně vyjadřuje i motto celé Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“.

Postupuje se vždy od konkrétního k abstraktnímu a pro jednotlivé okruhy se využívají zvláštní, speciálně vyvinuté pomůcky.

Tyto pomůcky usnadňují pochopení nových jevů, ale také zásadní měrou přispívají k hlubšímu a trvalejšímu uchování nově nabytých zkušeností a vědomostí.

Zajímavé:  Neo-angin bez cukru šalvěj 24 pastilek – vše o zdraví

Nejdůležitější hesla v Montessori metodě výuky a výchovy jsou: bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid a láska.

Pro MŠ Marie Montessori vytvořila následující „dvanáctero“:

  1. Vychovatel musí vytvořit předem připravené prostředí a starat se o něj.
  2. Vychovatel musí sám ovládat užívání a využití didaktického materiálu a umět dětem zprostředkovat jeho používání.
  3. Vychovatel je aktivním, když zprostředkovává dítěti vztah s okolím, je pasivním, pokud se tento vztah již uskutečnil.
  4. Vychovatel musí děti neustále pozorovat a diagnostikovat, aby uměl pomoci v okamžiku, kdy je požádán o pomoc.
  5. Vychovatel musí a smí podat pomocnou ruku jen tehdy, když je požádán o pomoc.
  6. Vychovatel musí umět naslouchat a potom se ptát.
  7. Vychovatel musí respektovat dítě, když pracuje, a nevyrušovat ho.
  8. Vychovatel musí respektovat dítě, když dělá chyby, aniž by ho hned opravoval.
  9. Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce.
  10. Vychovatel se musí stále pokoušet nadchnout děti pro práci.
  11. Vychovatel musí děti nechat pocítit, že se na jeho pomoc mohou kdykoliv spolehnout, nesmí ale svoji pomoc nikdy vnucovat.
  12. Vychovatel nabízí dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, mlčky svoji duši.

„V dítěti leží osud budoucnosti. Kdokoli si přeje úspěšnou společnost, musí chránit dítě a pozorovat přirozený způsob jeho jednání. Dítě je tajemné, silné a obsahuje v sobě tajemství lidské povahy. Kdokoli si přeje následovat moji metodu, potřebuje pochopit, že nesmí uctívat mne, ale sledovat dítě, jako svého učitele.“ (Maria Montessori)

MONTESSORI PRINCIPY

  • polarizace osobnosti = koncentrace, dítě je schopno se dlouze a intenzívně soustředit na činnost, která ho zajímá
  • senzitivní období – trvá jen určitou dobu, pak vymizí. Jde o zvýšenou vnímavost k osvojování si určitých schopností, dítě se nikdy nenaučí věc tak snadno jako v odpovídající
  • senzitivní fázi. Je nutné znát tyto fáze a dát dětem možnost učení.
  • absorbující mysl – dítě vše vnímá – je nutná spolupráce s rodinou. Všední prostředí, každodenní jednání, hodnotové představy, zvyky a návyky …
  • připravené prostředí – uspořádání od nejjednoduššího ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu, zleva doprava, shora dolů
  • svoboda dítěte utvářená v podmínkách prostředí v soužití s ostatními, pomůcky jsou vždy v jednom exempláři, volba aktivity, délka činnosti, spolupráce s dalším dítětem, to vše je na rozhodnutí dítěte
  • sebekontrola – materiál umožňuje kontrolu samotnému dítěti

CÍLE

  • dítě se učí prostřednictvím své vlastní tvořivosti
  • bere se ohled na individuální připravenost dítěte v závislosti na senzitivním období
  • velký důraz se klade na připravené prostředí
  • hra je nahrazena skutečnou činností, děti pracují na svém sebezdokonalování ( jsou vedeny k zodpovědnosti a respektu k ostatním, prostředí a sobě samým )
  • rozvoj sebepoznání
  • soustředění se na prožitek ticha ( vnitřní kázeň a vedení )
  • děti nejsou odměňovány, trestány, ponižovány, srovnávány
  • učitel názorně předvede práci s pomůckou a dá dítěti prostor pro vlastní učení se
  • heterogenní skupiny dětí – různý věk dává možnost vztahových a sociálních zkušeností
  • autorita učitele je nahrazena vnitřní autoritou dítěte ( učitel trpělivě sleduje dítě, pomůže, až když dítě o pomoc požádá, tzn. nezasahuje do činnosti, dítě nalezne chybu samo,
  • pracovní materiál je v tomto duchu koncipován
  • respektování pracovního prostoru ostatních, ohleduplnost, spolupráce

Pedagogika Montessori vychází z toho, že se děti učí samy, že si samy většinu poznatků vyhledají, objeví. Učení musí děti bavit a být smysluplné.

Tento systém se vyznačuje individuálním přístupem k dítěti, které se má svobodně rozhodnout, jakou činností se chce zabývat, co se chce právě učit. K tomu je nutné připravit inspirující prostředí. Pokud má dítě možnost učit se to, co ho právě zajímá a na co je připraveno, učí se daleko rychleji a snadněji.

V Montessori mateřské škole má vše svůj systém a řád. Místnosti jsou rozdělené na malá oddělení, ve kterých jsou pomůcky pro určitou činnost. Jednou z částí je „praktický život“, kde se děti zabývají praktickými dovednostmi. Dalším oddělením je matematické, kterému předchází smyslové pomůcky.

V těchto částech děti pracují s originálními pomůckami od firmy Nienhuis z Holandska. V dalším oddělení se děti učí jazyk – češtinu. Děti zde pracují s písmenky, obtahují je prstem, přiřazují. Pracují s pohyblivou abecedou. Posledním oddělením je kosmická výchova, kde jsou propojovány dílčí poznatky a posuzovány v souvislostech.

Nenásilnou formou se děti seznamují s mnoha obory např. biologií či hudební výchovou.

Celá metoda Montessori spočívá v poznávání zákonitostí života a proto musí být výuka nejvíce spojena se skutečným životem.

Proč nechci, aby mé dítě chodilo do Montessori školy: Zkušenost učitelky

„Když jsem čekala své první dítě, začala jsem pracovat jako učitelka v jedné Montessori škole. Byla jsem nadšená neobvyklými výukovými přístupy.

Myslela jsem si, že je to skvělá filozofie, a říkala jsem si: proč každá škola není Montessori?,“ píše na webu sheknows.com učitelka Lilian Burns.

„Teprve v průběhu těhotenství jsem zjišťovala, že Montessori metoda není úplně to pravé, co bych chtěla pro vlastního syna,“ dodává. A hned také vysvětluje proč.

Montessori je výchovná metoda založená na praktickém učení a spolupráci. Učitel dětem nediktuje, kdy mají co dělat. Nechá je, ať pracují či si hrají s pomůckami (hračkami), které je baví – v tempu, které jim vyhovuje. Lilian Burns učila děti ve věku tři až šest let. Ve třídě bylo většinou až 30 dětí a dva učitelé. 

Když Lilian začala učit, milovala vše dětské, cítila se prý jako Alenka v říši divů, všechno bylo takové malé, titěrné. Ale podle Montessori ne, tam bylo všechno skutečné. „Tedy žádné plastové šálky, děti používaly skutečné skleněné poháry.

Žádné plastové nože na máslo, děti dostaly opravdu ostré nože,“ vzpomíná na Montessori Lilian Burns. Důvod? Musely se naučit, že věci se můžou rozbít.

Když jim spadne plastový kelímek, nic se nestane, tudíž si budou myslet, že když jim cokoliv upadne, nerozbije se to. 

„Původně to dávalo smysl, ale jakmile jsem o tom začala víc přemýšlet, začaly mi tyto metody připadat nebezpečné,“ říká. „Nedovedla jsem si představit, že svému tříletému dítěti dám skleněné nádobí a ostrý nůž,“ vysvětluje Lilian. 

ČTĚTE TAKÉ: ZÁHADA JMÉNEM MONTESSORI. ANEB JAK TO FUNGUJE? 

Děti celý den leštily příbory nebo loupaly fazole

Ačkoliv byla Montessori třída vybavená různými materiály, děti je podle ní vůbec nepoužívaly. Místo toho se soustředily na jiné činnosti.

„Většinu času trávily tím, co se označovalo jako praktická práce – čistily obuv, sázely květiny, nalévaly vodu z šálku do šálku, loupaly fazole, skládaly oblečení nebo leštily příbory,“ vyjmenovává příklady učitelka, podle které je velice zarážející, že rodiče utrácejí peníze za to, aby jejich tříleté dítě mohlo celý den leštit příbory. 

„Když děti chtěly prozkoumat různé materiály, které ve třídě byly, ať už věděly, na co jsou nebo ne, většinou jim to učitelé zatrhli s tím, že ještě o tom neměli výklad, a znovu je nasměrovali na jiný druh činnosti – nejčastěji praktické práce,“ vzpomíná Lilian Burns. 

Sedmiletý žák neuměl napsat své jméno

Jednou z nejčastějších metod Montessori je, že výuku mohou ovlivňovat samy děti. Pokud něco dítě zajímá, může se tomu věnovat. Nikdo ho nenutí dělat věci, o které nemá zájem. Jenže to byl právě podle Burns kámen úrazu.

„Kdybych mohla na základní škole vynechat matematiku, pravděpodobně to udělám,“ říká učitelka a uvádí příklad toho, jak to dopadá, když necháte děti rozhodovat: „Jeden žák, kterému bylo dva a půl roku, uměl bez problémů napsat své jméno, zatímco jiný sedmiletý se podepsat neuměl. Jeho jméno přitom mělo jen tři písmena, ale protože ho to nezajímalo, a podle metody Montessori to tudíž dělat nemusel, neuměl to.“ To je podle ní špatně, učitelé by mu měli spíš říct: „Je ti sedm let, měl bys umět napsat své jméno.“ 

Co když má dítě ve škole problémy se psaním? 

Co když má dítě ve škole problémy se psaním? • VIDEO: Adam Balažovič

Montessori není pro každého

Co se týká vyučujících, Montessori učitelé by neměli chválit, udělovat známky a opravovat. Měli by jen podporovat děti v jejich volbě a usměrňovat jejich rozhodnutí. Vše je totiž v jejich rukou. „Myšlenka je taková, že dítě se bude cítit úspěšně, aniž by ho někdo chválil a říkal mu: Dobrá práce! Přesto si myslím, že pochvala a zpětná vazba jsou důležité,“ píše Lilian. 

Bývalou učitelku z Montessori školy také zaráží to, že neexistuje žádná Montessori střední či vysoká škola. „Hodně mých bývalých studentů, kteří se učili v nestrukturovaném prostředí Montessori škol, si stěžovalo, že pozdější přechod na normální školu jim činil značné problémy,“ říká Lilian Burns.

Sama si zkušenosti s Montessori přístupem velmi váží.

Poznala, že je to skvělá forma vzdělávání pro nezávislé, sebevědomé děti, které nepotřebují povzbuzení či chválu a jimž nedělá problém učit se praktickými příklady bez dozoru dospělého, ale rozhodně to není výuka pro každého. Lilian Burns opustila tuto školu po uplynutí zkušební lhůty a je rozhodnutá, že její syn bude navštěvovat klasickou školu. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *